Renesanční architektura Stavební druhy -Tvrze, radnice, klášterní školy -zámky, městské paláce, předměstské vily, školy, divadla, knihovny, galerie, muzea -Nemocnice, starobince, chudobince, nalezince Technické stavby Burzy, banky, mincovny a věznice Zahrady Pevnosti sportoviště Stavební materiály Kámen Cihla Malty a omítky Sgrafito – nová renesanční technika Chiarascuro – malba, v níž jasně osvětlené tvary vystupují z temna okolí Dřevo Kovy Pomocné materiály – sádra, rákosí, asfalt, tkaniny, kůže sgrafito Klenba necková a zracadlová Renesanční architektura •Raná 1420-1500 •Filippo Brunelleschi, Leone Battista Alberti, Michelozzo Michelozzi, Luciano da Laurena. •Hlavními středisky jsou Florencie a Benátky •Vrcholná 1500-1550 •Donato Angelo Bramante a rok 1499 – jeho příchod do Říma •Raffael Santi, Giulio Romano, Jacopo Sansovino a první etapa Michelangela Buonarottiho •Hlavní středisko je Řím •Pozdní renesance a manýrismus – 1550-1580/1600 •Michelangelo, Andrea Palladio, Giacomo Barozzi da Vignola Palácové průčelí Pitti, Florenci – bosované průčelí Medici-Riccardi –Michelozzo Michelozzi Rucellai –L.B.Alberti Cancellaria,Řím Palazzo del Té,Mantova,Giulio Romano Palazzo dei Conservatori, Michelangelo Palazzo Spada, Řím Palazzo Farnese, Řím Filippo Brunelleschi Kupole florentského dómu-1418 Osmiboká dvouplášťová klášterní klenba, šířka 42m, stavěná bez lešení Ospedale degli Innocenti – 1419 arkádově řešené průčelí s otevřenými lodžiemi se sloupovými arkádami – vzor pro florentská náměstí https://www.youtube.com/watch?v=_IOPlGPQPuM Model kupole Santa Maria del Fiore objevený v roce 2013 ve Florencii nedaleko katedrály při kopání základů pro rozšíření katedrálního muzea Filippo Brunelleschi, Ospedale degli Innocenti, Florencie, 1419–1426 Florencie, San Lorenzo, Stará sakristie, Filippo Brunelleschi, 1419–1428 Tommaso Masaccio, Sv. Trojice, 1427–1428, freska, Santa Maria Novella, Florencie Florencie, San Lorenzo, Filippo Brunelleschi, od 1419 Florencie, Filippo Brunelleschi, San Spirito, od 1434 Přelom 15. a 16. století – Donato Bramante •v této době vyniká osobnost Donata Bramanteho, jehož dílo představuje syntézu mezi přístupem Brunelleschiho a Albertiho •je to malíř-architekt; počátky jeho tvorby spadají do Milána, kde se seznámil s Leonardem da Vinci, který pracoval na teorii založené na spojování světla a stínu; věnoval se i architektuře, o čemž svědčí kresby v jeho skicáku •dochovala se mince, na jejíž rubové straně je vyražena stavba baziliky sv. Petra ve Vatikánu – je zde zachycena podoba stavby ještě před tím, než na ní začal pracovat Bramante •Bramante, který byl žákem Luciana Laurany, se seznámil s prací Leonarda a pod jeho vlivem se ve svém díle také snažil o spojení světla a stínu – což se stává třetí modem renesanční architektury (první modus představuje architektura Brunelleschiho a jeho následovníků, druhý architektura Albertiho) •v Miláně pracoval Bramante na stavbě kostela Santa Maria presso San Satiro •jednalo se o přestavbu exteriéru •stavba má tři patra, v každém z nich se objevuje jiný geometrický dekor •Bramante tu vlastně obestavěl rotundu, a to následujícím způsobem: přízemí je na půdorysu kruhu, fasáda zdobená inkrustací je pročleněna nikami a pilastry; niky nejsou příliš hluboké a tím architekt dosahuje toho, že součástí stavby je stín •nad kruhovým přízemím je patro na půdorysu řeckého kříže, na jehož ramenech jsou oculi; stavba je završena oktogonální věžičkou s lucernou Donato Bramante, Santa Maria presso San Satiro, Miláno, kol. 1470 •vedle kostela Santa Maria presso San Spirito se nachází kostel Santa Maria delle Grazie (kol. 1492); šlo o starší nedokončenou stavbu, které chyběl chór i transept •Bramante ke stávajícímu trojlodí přidal čtvercový závěr s velkými bočními apsidami, pak teprve přidal vlastní chór; čtvercový závěr se dvěma apsidami je zaklenut mohutnou kupolí •to, že Bramante pracuje v architektuře se světlem a stínem, je zvláště zřetelné na fasádách obou apsid i vlastního chóru, které jsou rozčleněny slepými okny, jejichž vykrojení vrhá viditelné stíny na výplňové zdivo těchto slepých oken •vzniká tak „malířský styl“ Bramanteho architektury – jeho exteriéry působí malířsky – srov. Santa Maria delle Grazie (fasáda závěru) Santa Maria delle Grazie, Miláno Bramante, Santa Maria delle Grazie, Miláno •dalším významným dílem Bramanteho je Tempietto di San Pietro in Montorio – jedna z jeho prvních prací v Římě, kam odjel pracovat pro papežský dvůr; postavena ve dvoře kostela San Pietro in Montorio na místě, kde byl zabit sv. Petr •Tempietto je jednou z nejvíce antikizujících staveb Bramanteho •na fasádě je opět velmi důležitá hra světla a stínu •Bramanteho další římskou realizací je křížová chodba kostela Santa Maria della Pace stavěná v roce 1504 •přízemí s arkádami není nijak dekorováno, tak jako je tomu u Brunelleschiho •patro je vytvořeno kolonádou s rovným překrytím; tento motiv se objevuje také v San Ambroggio v Miláně a v 1. pol. 16. st. také v celé severní Itálii •u nás se objevuje u architektů, kteří pracují v Rožmberku, v Brtnici a v Telči San Pietro in Montorio tempieto https://www.youtube.com/watch?v=QXIXA4_5ehw https://www.youtube.com/watch?v=OYwIoxnUWjg - Bramante, antická ulice v ideálním městě „Il Chiostro del Bramante“, křížová chodba kláštera při Santa Maria della Pace, 1500–1504 Bramante, San Ambroggio, Milán Bramante, San Ambroggio, Milán Donato Bramante jako malíř Hérakleitos – „plačící filosof“ (vlevo) a Démokritos – „smějící se filosof“, 1477; původní umístění: Sala dei Baroni, Palazzo Panigarola, Miláno, kol. 1500 (freska; přeneseno na plátno); Pinacoteca di Brera, Miláno -Démokritos (asi 460 – asi 370 př. n. l.), řecký filozof, narozen v Abdérách na pobřeží Thrákie, známý jako „smějící se filozof“ (pobavený nad bláznovstvím lidstva; obyvatelé Abdér byli příslovečně pokládání za hloupé) -Démokritova filosofie byla srovnávána s filosofickým systémem jeho předchůdce, Hérakleita z Efesu (asi 535 – asi 475 př. n. l.), známého pod přezdívkou Temný (melancholie, zmar lidstva) -tito starověcí filosofové byli spojeni Senecou coby kontrastní dvojice (rovněž Juvenalem a dalšími filozofy) -florentští humanisté, kteří byli dobře obeznámeni s klasickými texty, uplatňovali tuto dvojici k alegorickému vyjádření názoru, že „veselé a radostné způsoby jsou nejvhodnější pro správného filosofa“ -oba filosofové jsou hojně zastoupeni v evropském malířství renesance a baroka, a to buď samostatně, nebo jako protějškové obrazy Sv. Petr ve Vatikánu •papež Mikuláš V. chtěl původně přestavět pouze chórovou část stavby •k tomuto projektu si povolal Albertiho (jeho návrh se nedochoval) •1505 – vypsán konkurz na přestavbu chórové části Sv. Petra; podle Vasariho v něm překvapivě zvítězil severoitalský architekt z Milána, Bramante •k této příležitosti byla vydána zakládací medaile s motivem chórové části •ve starší literatuře bývá tato chórová část interpretována jako vstupní fasáda – z toho se pak usuzovalo, že Bramante projektoval přestavbu Sv. Petra jako centrálu •ve skutečnosti je však na medaili zachycen chór, takže při celkové přestavbě se přistoupilo nejprve k přestavbě chórové části •Od Bramanteho se dochovaly tři výkresy chóru: •v prvním, velmi spletitém návrhu z roku 1505–1506, jsou zakresleny staré části stavby, kde jsou vidět velké, mohutné pilíře •na druhém návrhu je zakreslena podélná stavba, která má být základem nové substrukce •třetí projekt přestavby Sv. Petra byl vydán v traktátu Sebastiana Serlia, který uvádí, že jde o projekt „od Raffaela“ •Serlio se domníval, že je to projekt Raffaelův, ve skutečnosti se však jedná o projekt Donata Bramanteho (Raffael pak v práci Bramanteho pokračoval) Sv. Petr ve Vatikánu Bramante, Cortile del Belvedere, Vatikán, Řím, 1506 •Bramante původně projektoval podélnou stavbu – na plánu je však zachycena pouze horní polovina projektu – historikové 19. st. předpokládali ztrátu druhé poloviny výkresu a rekonstruovali pak tento plán zrcadlově jako centrálu – ve skutečnosti jde ale o podélnou stavbu •pomocí půlkruhových apsid vytváří transept •stavba vznikala velmi pomalu – Bramante a jeho oblíbenec Raffael postavili pouze čtyři pilíře •po smrti Raffaela nastoupil na stavbu Antonio da Sangallo ml., který byl žákem Michelangela a ve svých kresbách a studiích vytváří projekty centrál ještě dávno před tím, než byl spojen se stavbou sv. Petra Bramante, Sv. Petr v Římě; zakládací medaile; Brunelleschi, San Lorenzo ve Florencii •pro Sangalla ml. představovala centrála hlavní prostor – oproti Bramantemu, pro kterého centrála není ještě hlavním prostorem – je to jen tempieto •podobně je tomu i u Brunelleschiho, který centrální půdorys používá jen pro drobnější stavby – pro sakristie nebo pohřební kaple, případně pro chórové části kostelů •centrála jako kostel se používá až od dob Michelangela •Sangallo začal v chrámu sv. Petra stavět vnější pilíře a apsidu; zemřel 1546 •po něm nastupuje Michelangelo (1475–1546, v té době už dost starý); chtěl dokončit stavbu apsidy a udělat ze Sv. Petra velkou centrálu •původní projekt podélné stavby je zastaven a Michelangelo vytváří velkou centrálu •zjednodušuje bramantovskou architekturu, pro kterou je příznačná minuciózní prokreslenost a hra světla a stínu •naproti tomu Michelangelova fasáda je plastická a už raně barokní •v chórové části, která je vidět z Vatikánských zahrad, je to nejzřetelnější •Michelangelo obestavěl fasádu vnějšími pilíři a obohatil ji nikami pro sochařskou výzdobu •dostavěl apsidu, do přední části stavby však již nedospěl Sv. Petr; Michelangelo a po něm Giacomo della Porta a Barozzi da Vignola – kupole; Maderna – fasáda •Michelangelo začal stavět také kopuli, ale v roce 1546 zemřel •po něm nastupuje Giacomo della Porta a Barozzi da Vignola, další Michelangelův žák, architekt a teoretik, který dostavěl kopuli a postavil na ni lucernu, která je již zcela barokní a s michelangelovskou architekturou nemá nic společného •da Vignola je také autorem římského kostela Il Gesú, jehož fasáda je již plně barokní – postavil ji Giacomo della Porta •kostel Il Gesú (1568–1577) je považován za první barokní stavbu, která byla realizována na objednávku jezuitského řádu •kostel významně ovlivnil církevní architekturu 17. st. – jeho dispozice vychází z liturgických principů protireformace, jejichž hlavním nositelem bylo právě Tovaryšstvo Ježíšovo – věřící se mají shromažďovat v jediné chrámové lodi a bohoslužba tak probíhá jakoby blíže obyčejnému věřícímu Il Gesú, Řím – inspirace pro dostavbu Sv. Petra •dvoupatrové průčelí kostela je členěno pilastry, různou výšku lodí vyrovnávají voluty po stranách •přestože fasáda ještě není typicky barokně dynamická, vnitřní prostor je bohatě členěn a vyzdoben, její výraz už přesahuje do dalšího, 17. století •po tomto prvním raně barokním pokusu pokračují v téže intenci práce na chrámu sv. Petra po celé 17. st. •kostel navržený Bramantem a Michelangelem (který jej navrhl jako centrálu na půdorysu řeckého kříže) se v roce 1603 mě ní v baziliku – byla k němu přistavěna monumentální chrám ová loď , a Carlo Maderna, který byl pověřen jeho dostavbou, navrhuje nové průčelí , které je inspirováno průčelím kostela Il Gesú Il Gesú – panoramatická prohlídka kaple Madonna della Strada: http://panoramy.zbooy.pl/360/show.html?max=1&p=rzym-il-gesu-madonna-della-strada&lang=e&t=32 Sv. Petr – Carlo Maderna •průčelí je široké, ale také dosti vysoké, takže částečně zakrývá novou velkolepou kupoli, která uzavírá transept •široké trojstupňové schodiště, které vede k pěti portálům baziliky, dokresluje teatrální dojem fasády, na níž Maderna uplatňuje rafinovanou hru světla a stínu •autorem původní koncepce celého Vatikánu je Donato Bramante •z pol. 15. st. pak pochází vatikánský letohrádek papežů – Belvedér, jehož autora sice neznáme, ale je zřejmé, že se tu jedná o nápodobu antické vily, ovšem v pojetí architekta poloviny 15. st., jehož představa vily je ještě středověká: jsou tu dvě patra – cimbuří a otevřená lodžie •Belvedér byl postupně přestavován; když se Bramante objevuje v papežských službách, je pověřen úkolem postavit nový papežský palác a spojit ho s Belvedérem, který měl být rovněž přestavěn •Bramante postavil ve Vatikánu dvůr sv. Damase, který po jeho smrti vyzdobil Raffael a jeho žáci •do komplexu byly zahrnuty i staré stavby •Bramante měl při řešení vatikánských dvorů ideu velké niky, která by se klenula mezi jednotlivými nádvořími – dvůr byl terasovitý •tři sta metrů dlouhý obdélný dvůr měl spojovat nádvoří sv. Damase a nádvoří Belvedéru •za terasami a nikou se nacházela glyptotéka – muzeum antických soch v zahradě – sem byly postupně přistavovány grotty, obelisky a nejrůznější antikizující stavbičky •zahradu ikonograficky analyzoval Ernst Gombrich, který odhalil, že její řešení vychází z knihy Hypnerotomachia Poliphili – Boj spánku s Erótem; jejím autorem je esoterik Francesco Colonna •kniha pochází z pol. 15. st. a je doprovázena ilustracemi neznámého autora; jeho dřevořezy fungují jako vzory až do 18. st. – jsou to motivy jako nymfa u pramene, obelisky, kaskáda apod. – z tohoto vzoru vychází i výzdoba zahrad v Shönbrunnu, která však pochází až z konce 18. st. a je tedy do jisté míry v této době již anachronismem Francesco Colonna (1432/33–1527), Hypnerotomachia Poliphili, zahradní altán, dřevořez, Benátky, vydal: Aldus Manutius, 1499, soukromý majetek, The Stapleton Collection Francesco Colonna (1432/33–1527), Hypnerotomachia Poliphili, pohanská mše, rytina, Benátky, vydal: Aldus Manutius, 1499, Benátky, Biblioteca Nazionale Marciana Francesco Colonna (1432/33–1527), Hypnerotomachia Poliphili, zahradní scéna, dřevořez, Benátky, vydal: Aldus Manutius, 1499, soukromý majetek, The Stapleton Collection Francesco Colonna (1432/33-1527), Hypnerotomachia Poliphili, Nymfy s milencem Polie, dřevořez, soukromý majetek, The Stapleton Collection Godwin, Joscelyn (ed.). Francesco Colonna, Hypnerotomachia Poliphili. The Strife of Love in a Dream. 1st ed. 496 p. London: Thames and Hudson, 2005. ISBN: 978-0500285497. •kniha je esoterická, plná astrologických symbolů, je v ní použito i zvláštní vymyšlené písmo •Hypnerotomachia Poliphili byla v 15. st. velice oblíbena •v architektuře 15. st. se objevuje zvláštní dekorativismus, který je obsažen v díle Brunelleschiho, Albertiho i Bramanta •architekturu 16. st. nejvýrazněji reprezentuje Michelangelo a Raffael, který vytvořil syntézu mezi středověkým a antickým; totéž lze říci i o Bramantovi, ale Raffael je na rozdíl od něho mnohem úžeji svázán s antikou – v interiérech svých paláců vytváří prostor renesančně-barokní •Emil Kauffmann v této souvislosti mluví o renesančně barokním systému, který se dá oddělit od středověku na jedné straně, na druhé straně pak od 19. st.; jeho „renesančně-barokní systém“ je dvoustupňový – jedná se o strukturalistické pojetí 30. let •Brunelleschi byl tedy pro Kauffmanna z tohoto hlediska ještě středověkým autorem, pak následují jeho nástupci Alberti a Bramante, ale skutečný renesančně-barokní prostor vytváří podle něho až Raffael a Carlo Maderna