Pojem energie je základní vlastností hmoty. Celková energie skrytá v dané hmotnosti látky je vyjádřitelná známým vzorcem E = mc2. Z této celkové energie je však při však "rozumně" uskutečnitelných přeměnách získatelný zlomek procenta - a to ještě jen díky možnostem využití energie atomových jader. Energii lze z fyzikálního hlediska popsat jako schopnost konat práci . Může nabývat různých podob:
jaderná (energie slabé a silné jaderné interakce, využitelná jen jadernými reakcemi)
elektromagnetického pole
potenciální (energie daná polohou v potenciálovém poli, např. v gravitačním poli Země)
kinetická (pohybová)
tepelná
...
Z hlediska praktické využitelnosti je podstatná právě vhodná forma energie, umožňující:
snadné a levné získávání bez negativních vlivů na ŽP
snadný a bezeztrátový přenos
efektivní akumulaci (uchovávání)
snadnou přeměnu na jinou formu energie
Z těchto hledisek se dosud jako nejvýhodnější jeví a používá energie elektrická, splňující kritérium relativně bezeztrátového přenosu a snadné přeměny . Nevyhovuje však hledisku šetrného získávání s minimálním vlivem na ŽP a nelze ji levně a s minimálními ztrátami akumulovat.