Třída (také poněkud nepřesně zvaná objektový typ) představuje skupinu objektů, které nesou stejné vlastnosti

"stejné" je myšleno kvalitativně, nikoli kvantitativně, tj.

Objekt je jeden konkrétní jedinec (reprezentant, entita) příslušné třídy

pro konkrétní objekt nabývají vlastnosti deklarované třídou konkrétních hodnot

Příklad:

Vlastnostmi objektů jsou:

Vlastnosti objektů - proměnné i metody - je třeba deklarovat.

viz Sun Java Tutorial / Trail: Learning the Java Language: Lesson: Classes and Inheritance

Proměnné

Metody

Mějme deklarovánu třídu Person

Metoda main v následujícím programu Demo:

Tedy: vypíší se informace o obou vytvořených objektech - lidech.

Nyní podrobněji k proměnným objektů.

Ve výše uvedeném programu znamenalo na řádku:

Person ales = new Person("Ales Necas", 38); 

Person ales: pouze deklarace (tj. určení typu) proměnné ales - bude typu Person.

ales = new Person ("Ales Necas", 38): vytvoření objektu Person se jménem Ales Necas.

Lze napsat zvlášť do dvou řádků nebo (tak jak jsme to udělali) na řádek jeden.

Každý příkaz i deklaraci ukončujeme středníkem.

Ve výše uvedených příkladech jsme objekty vytvářeli voláními new Person(...) bezděčně jsme tak použili

Objekty:

Položky name a age v předchozím příkladu jsou proměnné objektu Person.

Jsou deklarovány v těle deklarace třídy Person.

Deklarace proměnné objektu má tvar:

modifikátory TypProměnné jménoProměnné;

např.:

protected int age;

Výše uvedená proměnná rokNarozeni měla datový typ int (32bitové celé číslo). Tedy:

Kromě celých čísel int nabízí Java celou řadu dalších primitivních datových typů. Primitivní typy jsou dané napevno, programátor je jen používá, nedefinuje.

Tam, kde nestačí diskrétní hodnoty (tj. primitivní typy), musíme použít typy složené, objektové.

Na jméno (identifikátor) proměnné sice Java neklade žádná speciální omezení (tedy mimo omezení platná pro jakýkoli identifikátor), ale přesto bývá velmi dobrým zvykem dodržovat při pojmenovávání následující pravidla (blíže viz podrobný rozbor na http://java.sun.com/docs/codeconv/):

např.:

protected int rokNarozeni;

je identifikátor se správně (vhodně) utvořeným jménem, zatímco:

protected int RokNarozeni;

není vhodný identifikátor proměnné (začíná velkým písmenem)

Dodržování těchto jmenných konvencí je základem psaní srozumitelných programů a bude vyžadováno, sledováno a hodnoceno v odevzdávaných úlohách i písemkách.

Proměnné objektu odkazujeme pomocí "tečkové notace":

public class Demo2 { 
   public static void main(String[] args) { 
      ... 
      Person ales = new Person("Ales Necas", 38); // vytvoření objektu ...
      System.out.println(ales.name); // přístup k (čtení) jeho proměnné ...
      ales.name = "Aleš Novák"; // modifikace (zápis do) jeho proměnné 
   }
}    

Přístup k proměnným (i metodám) může být řízen uvedením tzv. modifikátorů před deklaraci prvku, viz výše:

// protected = přístup pouze z třídy ve stejném balíku nebo z podtřídy: 
protected String name;

Modifikátorů je více typů, nejběžnější jsou právě zmíněné modifikátory přístupu (přístupových práv)

Objektů (tzv. instancí) stejného typu (tj. stejné třídy) si můžeme postupně vytvořit více:

public class Demo3 {
    public static void main(String[] args) { 
       ... 
       Person ales = new Person("Ales Necas", 38); // vytvoření prvniho objektu 
       Person petr = new Person("Petr Svoboda", 36); // vytvoření druheho objektu ...
       System.out.println(ales.name); // přístup k (čtení) proměnné - prvnímu objektu
       System.out.println(petr.name); // přístup k (čtení) proměnné - druhému objektu
    }
}   

Existují tady dva objekty, každý má své (obecně různé) hodnoty proměnných - např. jsou různá jména obou lidí.

Nad existujícími (vytvořenými) objekty můžeme volat jejich metody. Metoda je:

Každá metoda se musí ve své třídě deklarovat.

V Javě neexistují metody deklarované mimo třídy (tj. Java nezná žádné "globální" metody).

Výše uvedená třída Person měla metodu na výpis informací o daném objektu/člověku:

public class Person { 

   protected String name; 
   protected int age; 

   public Person(String n, int a) { 
      name = n; 
      age = a;
   }

   public void writeInfo() { 
      System.out.println("Person:");
      System.out.println("Name "+name); 
      System.out.println("Age  "+age); 
   }
} 

Vracíme se k prvnímu příkladu: vytvoříme dva lidi a zavoláme postupně jejich metodu writeInfo.

public class TestLidi { 
   public static void main(String[] args) { 
      Person ales = new Person("Ales Necas", 38); 
      Person beata = new Person("Beata Novakova", 36); 
      ales.writeInfo(); // volání metody objektu ales 
      beata.writeInfo(); // volání metody objektu beata 
   }
}   

Vytvoří se dva objekty Person a vypíší se informace o nich.

V deklaraci metody uvádíme v její hlavičce tzv. formální parametry.

Syntaxe:

seznamFormalnichParametru je tvaru: typParametru nazevFormalnihoParametru, ...

Podobně jako v jiných jazycích parametr představuje v rámci metody lokální proměnnou.

Při volání metody jsou f. p. nahrazeny skutečnými parametry.

Hodnoty primitivních typů - čísla, logické hodnoty, znaky

Hodnoty objektových typů - všechny ostatní (tj. vč. všech uživatelem definovaných typů)

V Javě tedy nemáme jako programátoři moc na výběr, jak parametry předávat

Rozšiřme definici třídy Person o metodu scream s parametry:

... 
public void scream(int kolikrat) {
   System.out.println("Kricim " + kolikrat + "krat UAAAA!"); 
}
...   

Při zavolání:

... 
scream(10); 
... 

tato metoda vypíše

Kricim 10krat UAAAA!

Následující třída Account modeluje jednoduchý bankovní účet s možnostmi:

public class Account { 
    // stav (zustatek) penez uctu 
    protected double balance; 

    public void add(double amount) { 
        balance += amount; 
    }

    public void writeBalance() {
        System.out.println(balance);
    }

    public void transferTo(Account whereTo, double amount) { 
        balance -= amount; 
        whereTo.add(amount); 
    }
} 

Metoda transferTo pracovat nejen se svým "mateřským" objektem, ale i s objektem whereTo předaným do metody... opět přes tečkovou notaci.

Příklad použití třídy Account:

...
public static void main(String[] args) { 
   Account petrsAccount = new Account();
   Account ivansAccount = new Account(); 
   petrsAccount.add(100);
   ivansAccount.add(220); 
   petrsAccount.transferTo(ivansAccount, 50);
   petrsAccount.writeBalance(); 
   ivansAccount.writeBalance(); 
}   

Kód metody skončí, tj. předá řízení zpět volající metodě (nebo systému - v případě startovní metody main), jakmile

Metoda může při návratu vrátit hodnotu - tj. chovat se jako funkce (ve pascalském smyslu):

Pozn.: I když metoda něco vrátí, my to nemusíme použít, ale je to trochu divné...

Co a k čemu jsou konstruktory?

Syntaxe (viz výše):

public class Person { 
   protected String name;
   protected int age; 
   // konstruktor se dvěma parametry 
   // - inicializuje hodnoty proměnných ve vytvořeném objektu 
   public Person(String n, int a) { 
      name = n;
      age = a;
   }
   ...
} 

Příklad využití tohoto konstruktoru:

...
Person pepa = new Person("Pepa z Hongkongu", 105); 
... 

Toto volání vytvoří objekt pepa a naplní ho jménem a věkem.

Jak je psát a co s nimi lze dělat?

Jedna třída může mít:

Ve třídě Ucet přetížíme metodu prevedNa.

public void transferTo(Account whereTo) { 
   whereTo.add(balance); 
   balance = 0;
} 

Ve třídě

Ucet

koexistují dvě různé metody se stejným názvem, ale jinými parametry.

Pozn: I když jsou to teoreticky dvě úplně různé metody, pak když už se jmenují stejně, měly by dělat něco podobného.

Deklarace proměnné objektového typu ještě žádný objekt nevytváří.

To se děje až příkazem - operátorem - new.

V následující ukázce vytvoříme dva účty.

 ... 
   public static void main(String[] args) { 
      Account petruvUcet = new Account(); 
      Account ivanuvUcet = new Account(); 
      Account u; 
      petruvUcet.add(100);
      ivanuvUcet.add(220);
      u = petruvUcet; 
      u.transferTo(ivanuvUcet, 50); //  odečte se z Petrova účtu 
      petruvUcet.writeBalance(); // vypíše 50
      ivanuvUcet.writeBalance(); 
   } 

Metoda může vracet odkaz na objekt, nad nímž je volána pomocí

return this;

Příklad - upravený Account s metodou transferTo vracející odkaz na sebe

public class Account { 

   private double balance; 

   public void add(double amt) { 
      balance += amt; 
   }

   public void writeBalance() { 
      System.out.println(balance); 
   } 

   public Account transferTo(Account whereTo, double a) { 
      add(-a); 
      u.add(a); 
      return this;
   }
}   

Vracení odkazu na sebe (tj. na objekt, na němž se metoda volala) lze s výhodou využít k "řetězení" volání:

 ... 
   public static void main(String[] args) { 
      Account petruvUcet = new Account(); 
      Account ivanuvUcet = new Account(); 
      Account igoruvUcet = new Account(); 
      petruvUcet.add(100);
      ivanuvUcet.add(100); 
      igoruvUcet.add(100); 

// budeme řetězit volání:
      petruvUcet.transferTo(ivanuvUcet, 50).transferTo(igoruvUcet, 20);
      petruvUcet.writeBalance(); // vypíše 30 
      ivanuvUcet.writeBalance(); // vypíše 150 
      igoruvUcet.writeBalance(); // vypíše 120 
   }
    

Dosud jsme zmiňovali proměnné a metody (tj. souhrnně prvky - members) objektu.

Lze deklarovat také metody a proměnné patřící celé třídě, tj. skupině všech objektů daného typu. Takové metody a proměnné nazýváme statické a označujeme v deklaraci modifikátorem static

Představme si, že si budeme pamatovat, kolik lidí se nám během chodu programu vytvořilo a vypisovat tento počet.

Budeme tedy potřebovat do třídy Person doplnit:

public class Person { 

   protected String name; 
   protected int a; 
   protected static int peopleCount = 0; 

   public Person(String n, int a) { 
      name = n; 
      age = a;
      peopleCount++;
   } 
   ... 
   public static int howManyPeople() { 
      return peopleCount; 
   }
   ... 
} 

Pozn: Všimněte si v obou případech modifikátoru/klíčového slova static.