APERIODICKÉ MOZAIKY SHRNUTÍ: Máme neomezené množství dlaždic (motivů) a možnost neomezeným pokrýváním (dlážděním) roviny všemi směry vytvořit vzor (ornament, mozaiku). Můžeme-li z vytvořeného vzoru vyjmout shluk sousedících dlaždic a tímto shlukem bez změny měřítka a bez otočení, pouhou translací, jako razítkem pokrýt (orazítkovat) celou rovinu, mluvíme o periodickém vzoru. Pokud takový shluk nevytvoříme, mluvíme o vzoru neperiodickém. Většina dlaždic je schopna vytvářet vzory periodické i neperiodické. Pokud dlaždice vytvářejí vzory pouze neperiodické (periodické uspořádání neexistuje), mluvíme o dlaždicích a vzorech a periodických. Aperiodické vzory jsou výtvarně nejhodnotnější. Dovolují nejlepší balancování mezi pravidelným opakováním ornamentů a jejich nahodilým výskytem. Existují aperiodické mozaiky? Jaké bude nejmenší množství aperiodických dlaždic? Odpověď hledají matematikové: 1961- Hao Vang Není aperiodických dlaždic! 1964 - Robert Berger Souborem 26 tisíc dlaždic (kostek domina V.) vytváří aperiodický vzor. Později tvoří aperiodický vzorek ze 104 dlaždic (Amman jde na 14). Donald Knuth Tvoří aperiodický vzorek z 92 dlaždic. 1977- Robert Ammann a Raphael Robinson Nezávisle tvoří aperiodický vzorek ze 6 dlaždic. 1974/88 - Roger Penrose Začal se sadou 6 dlaždic, nakonec mu stačí 2 dlaždice!!! Šest aperiodických dlaždic Roberta Ammanna 3 Šest aperiodických dlaždic Raphaela Robinsona modul 3x3 9 Př. Tři vzory A. Glassnera SE BE fflffl Jr ttr :5"ř£ r~" —ho* — . V _*>.- -.^. ^ 0 w m- -5r:± —1-- ES HE fflS modul 7x7 Editor dlaždic a generátor aperiodické mozaiky P. Láníčka ( DP VUT 2002) okno editoru dlaždice okno prohlížeče Jfljx] C Robinsonovy dlaždice * ämmännovy dlaždicej Další dlaždice Editovat dlaždici Okno generátoru Recreational mathematics? That's right - recreational math; the passion of Sir Roger Penrose who was recently knighted for his outstanding contributions to mathematics. Roger Penrose, a professor of mathematics at the University of Oxford in England, pursues an active interest in recreational mathematics which he shared with his father. While most of his work pertains to relativity theory and quantum physics, he is fascinated with a field of geometry known as tessellation, the covering of a surface with tiles of prescribed shapes. In http://www.wOTldofescher.com/misc/penrosĽ.html Př. Dva vzory P. Láníčka (inspirované A. Glassnerem) Šestice dlaždic (R.Penrose 1974) rozkladová pravidla 1 A t^O Y^ rozkladová pravidla 2 skládací pravidla OS \_rVj Ostré a tupé trojúhelníky 36° = TT rad 5 1 /^V\ i 72° =2 TT rad 5 *-i\3Ě x^ 108°=3tt rad 5 /3Ě° 72°\l08° 3£°\ 1 <í>-1

= (1 + %/5)/2 Šipky a draci Rogera Penrose (Darts and Kites - 1977) Geometrie dlaždic Poměr zlatého řezu i> = 1.68, 6 = 36' Drobení dlaždic Výsledné vzory Startovací obrazce A. Glassnera ů ««rol Ol. u*ü40rj t KpoUWJJ. I - ĽMftxín ." t:r]r.l-t.|l 7*Mřr>i.i g Kam/nu.« n-umflw Ma »,.c. j *.n * »■í .', ft t) í" ftt*U i (*Wíťltg.i-l3ťHr|i> i íu-iľ-.si i L^,]'.b:., t (HHSiirVl.í 4-£«ítiŮ.)| c (TwWiOl.* 4- | * u^imiírii ^ A,.!- ' w J v- H Ví> Qu« n Kki( * (*fl * Ď»."!» * m« í Al] í [Mi-fl c ťH+4 D * L«mm \Q). dnfitfl Pír D iM-tt-il .nvL'Sil E b i|ímlí*j-H)|, nH.-HŕlíJŕ L n- r. í, ♦ ,*t3.|3LlC)| r«.,. M ► ,Jj ^^■lí;.|| f iví|l-umínil). » J ÍDHKťlít. J + UfÜH 19)} r, H t »J Jw líý. *| I ► unilĽidlni c Hu^fjO;.. [t-ít uv J v* < */Q ' VO * I » ť-tíM-HÄTS), rr - i ■ sř - 7.f roKíi.iJ. 0 Hr«{4 leQ.ihHťlvJh ^■. r*.-D-[C^Orl.rfMniVŮ>-(-^ů|JJ- * (u; n i*.») C ÍM**) D ♦ ^oííííj'IDi.^^'iDi;, [ A[«rtlnŕ|(rLun[iri[qf r ^cwí^'Ut.» + H*KťlĎB í JmfeUQfct** 'HHiVJW 'H V D. J VŮ j WI « V* Geometrie tenkého a tlustého kosočtverce Kosočtverce Rogera Penrose Atlas startovacích shluků v Drobení kosočtverců $ If Př. Aperiodická mozaika získaná de Bruijnovou projekcí vícerozměrného prostoru Obousměrná konverze dlaždic Penrose Implementační pomůcky Drobeni ornamentů na pomocné trojúhelníky 14 Soběpodobné dláždění vzniklé projekcí (D. J. Wright) V osmdesátých letech de Bruijn studoval pohledy na mříž Z " uvnitř R " z různých úhlů. Ať pro rovinu 2D mříž Z' sestává z vrcholů jednotkového čtverce, pro prostor 3D tvoří TLl vrcholy jednotkových krychlí atd. Uvnitř R " vytvoříme podprostor E menší dimenze pomocí stěn Z "takto: Mějme jednotkovou «-krychli (hyperkostku) C centrovanou v bodě patřícím £. Definujme číslo d jako nejvzdálenější vrchol C od E. Ať Ä je oblast bodů v R " vzdálených nanejvýš o d od E. Uvnitř R " budou vrcholy, hrany, stěny atd. mříže TL ". Tato struktura (síť) vytvoří "hrbatou" funkci FzE. Př. pro mříž 2' je £ přímka uvnitř R ■ Poznámka: Jde o ortogonální projekci bodů x e R " zapsanou lineární mapou: P(dXj + CjXj) = CíP^Xi) + CiP(x,)) Hledali jsme body na £ nejbližší bodům x. Projekci pak aplikujeme na F. Respektujeme sled (cestu) vrcholů, stran a ploch a získáme dláždění £. 16 A V Př. Dělení pro sklon 5/3 - periodické Dělení pro sklon „zlatý řez" 8/5 - aperiodické 17 Příklady LS zápisu aperiodické mozaiky R. Penrose (Fractint - Philippe Hurbain) Kosočtverce { Angle 10 tih^hm** . ■ *-ľ i:Ivii- ■ Axiom x x=@.618034+frivl--frixin+@.618034q@i.618034x] -Mf--[y]f y=@.618034++[x]f|+f[|y]-[y]f|+f[|x] f=g > Poznámka: x generuje tlusté kosočtverce, y generuje tenké kosočtverce, 0.618034 = (V5-1)/2. Šipky a draci { Angle 10 Axiom k k=+[@.618034a]f@.618034—[-k]f-f— [-k]@i.618034f [@.618034|a] a=[@.618034k]+f@.618034[|a]—-f+f—-[a]@i.618034f f=g > Poznámka: k generuje draky, a generuje šipky. 19 Poznámka: Připomeňme rastrování úsečky Alternativní způsob rastrování k metodě Bresenhama ( Hledáme „vzorek" opakování směrů S a D. Př. Vzorek úsečky ((0,0), (131,16)) S4D(S7D)4S2D(S7D) 1961 -65, 5S8D(S7D)4S f(x,y) = e => min ) 4 po extrapolaci S4D ... i _L^^ fi 1 ■F I J • 1 Ti i * 1 - 1 t 1 1 i ^1 1 18 Generátor a editor aperiodických mozaik R. Penrose - autor M Sada dlaždic P1 Žídek(DPVUT 2002) ^ File Edit View Window Help ^Jfljxj I d BŕH|[^"siiHi[írK ra|^rioiiťi[^rriA|*i|Fi 11 20 Sada dlaždic P2 l^^l^|pi[^P3|^riO'>iť ii^iti a i m i r? ľ Aperiodické vzory ve 3D Př. 1. Sada dlaždic P3 pďc sj^ g P1P2P3 jro^ » cn jliJM^tUng Escher nebyl první: Koloman Moser: kolem r. 1900 5S8. Eadrtftug, CnltouTf für Ei fit rr i, bon ŕsícmtr, SFIojíT. Příklad: Vzorll' Vzor obsahuje 1 translaci, 6 rotací. r * m ► 6 středů rotací 1 translace Dvoubarevné zámkové vzory M. C. Eschera Escher uvádí 9 systémů transformaci (I - IX}, které definují přirazení dlaždic (motivů) na pravidelných mřížkách- Notace mřížek: A rovnoběžník, B kosočtverec, C obdélník, D čtverec. Vytváří celkem 24 efektních dvoubarevných vzorů. Typická Escherova kreace: Poznámka: Escherova tvorba byla daleko širší, vždy však vycházela z geometrických základů. rm^m- mm? ^l Př. Mozaika G1G1G2G2, pg / o '<Ív>Vy V W VT-5 W VU V V W ' y Ky'• r y• C y - Cy'- C y '- C y '• Cy • C y'- C y '• c >Cy-Cy-CyVCy-Cy-Cy>Cy'-Cy-Cy-Cy iky-Cy-cy fe'.Cy'.Cy'K ÍCvKy'.Cy ^CyVcyVcy ^'/cy'/cy'/c yVCyVcy ^.Cy'^CyH icy^cyvcy ^Cy^Cy-C tCy-Cy-Cy ''/c y'/c y'A y'.CyVCy Okno programu GES2 T. Piliera (viz praktická cvičení z VI) rum :ié-j'. iiiL*,r OfQSMi m» Matró sija?-m p- y p" ^^^ s^^^ c Validity ÍCM/ICU Tfll validity. Valid. Color validnv Valid Imrtura qnd T TuTluru liík ŕ8D x ESO lmnq.it si™- &n? x 7IH Randiřmiíi: 1M5aJfln rf C*rl 1^^ - Zátt2 11 Zátt2 | | Ľdtíí 1 I E C(lw5 Ifl C(*wG | | C(*w7 | | CtfWŮ | | C*fS II D frOlC || Kayloc 3i 5. Př. Šest možností osmicípé hvězdy a tři celočíselné hodnoty d: OööO## (8/1 ]1 (8/2)1 (8/2)2 (8/3)1 (8/3)2 (8/3)3 Poznámka: Kaplan rozšiřuje konstrukci na d, které je libovolné reálné číslo v intervalu [l,n/2). 66 Prodloužením stran růžice vně n-úhelníka dostaneme „rozšířenou růžici" sahající do čtverce (!!!). A.J. Lee konstruuje islámské mozaiky pomocí růžic (resp. hvězdic) vkládaných do sítě tvořené regulární polymorfní mozaikou a dotvořením vzoru expanzí vně růžice. 68 Vyplnění polymorfní sítě růžicemi Př. Síť osmiúhelníků a čtverců a) protažení stran růžice vně n-úhelníka vymazání polymorfní sítě b) c) Příklad var. 1: Příklad var. 2: !%?,V*%M£;gW *5frS?&w**éi ť iľ^. irTi «rf*^ M /F^» rríi wí*^Ä JA /F^ rríi w Kaplanův program TAPRAT S fclHWPWHUM'BHWIIBIMMBIIW! Taprats ü Nami. cslJS Dpi-iľ.UllF!!!-. H -r*> inurjj Lmi- Inn IriSnC fofr. d«V«l fr(Ti ** «v tfrq im lijje- 5 J|MlŮ üpxfc-vjTi srd ^■i.yij.l l-liiti4li^taO>tŕT4HMJíj: « Dp«) » fittp:ríwww.c;s.washirigtori.eduihumeäcsWtapratsŕ Výtvarné dokončení po vymazání pomocných čar: Několik mříží pro ukázku: m mm Mm Rl Doris Schattschneider: Přehled 14 typů konvexních pětiúhelníků Historický vývoj: Typ 1-5 K.Reinhardt 1918. Typ 6-8 R. B. Kershner 1968. Typ 10 R. James 1975. Typ 9, 11-13 M.Rice 1976-1977. Typ 14 R. Stein 1985. m XXJ m Typ 1 :D + E=180 Typ2:C + E=180,a = d 7< T< ?c ac A M y1 >>- Několik jiných způsobů konstrukce mozaik Provokující pětiúhelníky S trojúhelníky a čtyřúhelníky nejsou potíže. ^ Co nepravidelné pětiúhelníky? Jsou? Kolik je druhů (typů)? Matematici hledají různými cestami tvarové modifikace pětiúhelníkových dlaždic. Pravidelné pětiúhelníky „neteselují" značení: A 2D+C=360" a 2E+B=360° f2A+B+C=36CP) a=b=c=d Typ 3: A=C = D=120, a = b, d=c + e Typ 4 : A = C = 90, a = b, c = d Typ 7 : 2B + C = 360, 2D + A = 360, a = b = c = d Typ 8 : 2A + B = 360, 2D + C = 360, a = b = c = d Typ 9 : 2E + B = 360, 2D + C = 360, a = b = c = d Typ 10 : E = 90, A+ D = 180,2B - D = 180, 2C + D = 360, a = e = b + d Typ 11 : A = 90, C + E = 180, 2B + C = 360, d = e = 2a + c Typ 12 : A = 90, C + E = 180, 2B + C = 360,2a = c + e = d Typ 13 Typ 2 Typ 2 Typ 13 : A = C = 90, 2B = 2E = 360 - D, c = d, 2c = e Typ 14 : D = 90, 2E + A = 360, C + A=180,B+D + E = 360, 2e = 2c = a „Amatér Marjorie Rice" e 2E+B=2D+C=3ÓG° a=b=c=d Typ1 Typ9 Pětiúhelníková rozeta: '"■K^.-te-'.-s: Mozaiky založené na planimetrických větách Dva speciální prípady vety A. Barlottiho: Baríottiho věta Nad stranami afinne-regulúmiho »-úhelníka sestrojme vně nebo dovnitř pravidelné n- úhelníky. Potom středy pravidelných n-úhelníků tvoři pravidelný n-úhelník. \-ú Mělníkem je trojúhelník; Věta Napoleonova (Ch. J. Scriba 1980) [\-úhelníkem je člyřúhelmk: Veta V, Thébaultova 1937 (K, ľetr 1905). Prvou včtu použil M. C. Escher(J. F. Rigby 1991), druhou Pavel Pech (1998) Př. Escherova věta: 1. Nechť ABC je rovnostranný trojúhelník a E libovolný bod Sestrojme bod F tak aby \AF\ = \AE\ a Z.FAE = 120' . Dále sestrojme bod D, pro který platí \BD\=\BF\ a ZDBF=120\ Potom \CE\=\CD\ a Z£CD=120". 2. Shodnými šestiúhelníky AFBDCE lze pokryl rovinu. B. Přímky AD, BE a CF se prolínají v jednom bodě. 86 Pavel PECH: Můžeme též vyslovit obdobu Escherovy věty: l. Je dán čtverec EFGH a bod A. Sestrojme bod B tak, že platí \AE\~\EB\ a ZAEB= 90*. Dále postupně sestrojme body C a D, pro něž platí \BF\ = \FC\, ZBFC = 90* a \CG\ = \GD\, ZCGD= 90°. Potom \DH\ = \HA\ a ZDHA = 90'. 2. Shodné osmiúhelníky ÁEBFCGDH pokrývají rovinu. 3. Spojnice protilehlých vrcholů osmiúhelníka ÁEBFCGDH se protínají v jednom bodě ve středu rovnoběžníka ABCD. 88 Několik příkladů: <^A^4> OH 4-3 Í-3 4\ §H 7-6 A @@®$^A ^ * v !;,-S !',-J V V,-12 Členěné dláždění (dissection tilling) Wallace - Bolyai - Gerweinův teorém: Dva libovolné mnohoúhelníky (nebo skupinu mnohoúhelníků) o stejné ploše (obsahu) můžeme rozdělit na menší mnohoúhelníky, ze kterých lze složit oba původní obrazce. Z tohoto podnětného teorému vyšly další zajímavé studie. Např. Laczkovich dokázal, že každý rovinný obrazec ohraničený hladkou křivkou můžeme rozčlenit tak, že z dílků lze složit čtverec (kružnici lze přeměnit ve čtverec rozdělením na cca 1050 dílků). Převod není jednoznačný a je charakterizován počtem dělení. Řada geometrů hledala nejmenší možný počet dělení pro převod mnohoúhelníků. Např. G. Theobald (Frederickson 1997) našel nejmenší dělení pro konvexní n-úhelníky , kde n= 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10 a 12: Každý n-úhelník lze převést na čtverec, který může být translační jednotkou (razítkem) mozaiky. 90 Zajímavější mozaiky dostaneme, vyjdeme-li z několika vstupních n-úhelníků a dílků po dělení. Úloha je opět nejednoznačná a charakterizuje ji číslo k, poměr počtu dílků k počtu polygonů. Př. Dva pětiúhelníky mohou být rozděleny na tři díly, k= 1,5. Z dílků lze vytvořit razítko: Výtvarně lepších výsledků docílíme s různými vstupními mnohoúhelníky a jejích dílky. Frekvence dílku v mozaice ať odpovídá ploše dílku! DaBÍ pf i klady: *&> o Mozaika Davida Eppsteina pouzivá členěni z knihy Grunbauma a Shepharda Označeni ht&zdy #3 0 i