Panorama biologie I 11/12
Tkáně
epitelové pojivové
svalové
trofické (tekuté)
nervová
75 • 1018 buněk v lidském těle
Krycí soustava - kůže
- odděluje vnitřní prostředí od vnějšího
- u dospělého člověka plocha 1,6 – 1,8m2
Biologické funkce:
- Ochrana těla: před škodlivými látkami, mikroorganismy, UV zářením
- Termoregulace: udržuje stálou tělesnou teplotu,hlavní izolant – tukové vazivo
- Smyslová: tělíska, která vnímají bolest, teplo, chlad a tlak
- Zásobní: ukládání tuků a vitaminů rozpustných v tucích (A, D, E, K)
- Vylučovací: mazové a potní žlázy – ochranná fce
pot je kyselý – zamezuje tvorbu mikroorganismů – slabé desinfekční účinky
- Resorpční:vstřebání látek rozpustných v tucích
Krycí soustava - kůže
Kůže je tvořena několika vrstvami:
Pokožka (epidermis)
- tvořena dlaždicovým epitelem,silná asi 1
mm
2 vrstvy:
zárodečná (spodní část): ve které se
buňky neustále dělí – obsahují melanin;
nové buňky vytlačují starší k povrchu,
zplošťují se, odumírají.
zrohovatělá (horní část) - odumřelé
buňky
celá pokožka se vymění za 3 týdny
Škára (corium)
pevná, pružná, vazivová vrstva do
pokožky vybíhá v lalůčcích = papily
(obsahují kapiláry a nervová zakončení)
papilové linie = otisky prstů
epidermis
Podkožní vazivo
síť kolagenních a elastických vláken
(ukládání tuků)
Vater-Paciniho tělíska – vnímání
tahu a tlaku
Škára také obsahuje nervová
zakončení: hmatová
(Meissnerova) tělíska,receptory
chladu (Krausova) tělíska,
receptory tepla (Ruffiniho) tělíska
a volná nervová zakončení jako
čidla bolesti.
Krycí soustava - kůže
Škára obsahuje kožní deriváty (vlasy, chlupy, nehty) a kožní žlázy
Potní žlázy: ústí na povrch kůže
nejvíc na dlaních, v chodidlech, podpaží, na čele
Vylučují pot, který má chem. složení podobné
moči
pot: 99% H2O, 0,6% NaCl,rozpuštěné org. látky
Do potních žláz vedou tepny a žíly, při zvýšení
průtoku krve vlásečnicemi kolem žláz ->
prosakuje větší množství plazmy do tkáňové
tekutiny a buňky z něj tvoří pot
Mazové žlázy: ústí do vlasové a chlupové
pochvy, produkují kožní maz (ze kterého se z
těla dostává cholesterol), činí pokožku
vláčnou a hebkou, vlasy a chlupy chrání před
vysycháním
Mléčné žlázy: obalené tukovým
pouzdrem,hormonálně řízená tvorba
mateřského mléka
Sexuální pachové žlázy: v podpaží, okolo konečníku, v kůži pohlavních orgánů
Krycí soustava - kůže
epidermis
Kožní deriváty – chlupy, vlasy a nehty
Nehty: zrohovatělé destičky na koncových
článcích prstů vyrůstající z nehtového lůžka
Chlupy, vlasy: vyrůstají z váčků ve škáře
- vlasová cibulka – oblast neustále se
dělících buněk, růst vlasu (0,3mm za den)
- vlasová bradavka – vyživuje rostoucí vlas
- vlasový váček – ústí mazové žlázy
je-li výživa přerušena, netvoří se nové
buňky, chlup odumře a vypadne
Vlas má svůj sval "vzpřimovač„: reaguje stahem na chlad, psychické podráždění
Vlas obsahují pigment melanin
melaninu s věkem ubývá – uvnitř vlasu vznikají vzduchové bublinky a z toho jsou šedé až bílé vlasy
Padání vlasů:vratné a nevratné. Příčinami vratného vypadávání může být stres,
těhotenství nebo nedostatek vitamínů. Nevratné vypadávání vlasů je důsledkem
činnosti mužských hormonů testosteronu (a dihydrotestosteronu).
Pro omezení vypadávání vlasů je důležitá řada faktorů - zejména dostatečné
prokrvení pokožky.
Opěrná soustava - kostra
Kostra (skelet) je oporou měkčím tkáním, tvoří
pevný a přitom pohyblivý podklad pro upnutí
svalů i ochranná pouzdra jiným orgánům např.
lebeční kost mozku, žebra plícím atd..
Je tvořena kostmi a jejich spoji (klouby, vazy,
chrupavka)
Dospělý člověk má v těle 206 kostí (dítě po
narození 270).
Kostní tkáň
buňky: osteocyty a osteoblasty - produkují
kostní hmotu, osteoklasty - mnohojaderné, při
přestavbě kostí odbourávají kostní hmotu
mezibuněčná hmota:
organická: kolagen,glykoaminoglykany
anorganická: hydroxyapatit, CaCO3
Stavba kosti
Okostice: tuhý vazivový obal
protkaný cévami a nervy, upínají
se zde svaly. Pokrývá celou kost
kromě kloubních konců.
-vnitřní vrstvy okostice obsahuje
buňky tvořící kosterní hmotu,
pomoci nich kost tloustne
- větví se do:
Haversových kanálků
(zalištují výživu do kosti)
Kostní tkáň:
-Houbovitá: tvořena sítí
kostních trámečků.
-Kompaktní: pevná a
tvrdá, tvoří souvislou tkáň
Základní stavební jednotkou kosti je Haversův systém (osteon). Je
tvořen Haversovým kanálkem (prochází jím nervy a cévy) okolo nějž
jsou buňky uspořádané do soustředných kruhů.
Chrupavka
Kloub se skládá z kloubní hlavice a kloubní
jamky
Z vnitřní strany ho vystýlá synoviální vrstva produkující
tekutinu zmírňující tření
Kloubní konce kostí jsou povlečeny
chrupavkou
Chrupavka: pevná a pružná nažloutlá tkáň
tvořena chondrocyty, mezibuněčnou hmotou
a vazivovými vlákny (kolagen, elastin)
Neobsahuje skoro žádné cévy => rány se
nehojí
Z chrupavky je tvořen hrtan, přední konce
žeber, ušní boltec, nosní přepážka
Kostní dřeň
Nachází se v uvnitř dlouhých kostí a v
kostech plochých. Je tvořena vazivem
tvořící prostorovou síť, v níž jsou
uchyceny buňky. Dření prochází bohatě
větvené cévy.
červená kostní dřeň:
tvoří se zde krevní buňky - bílé a červené
krvinky, krevní destičky. Ve vyšším věku je
nahrazována tukovou tkání a vzniká žlutá
kostní dřeň, červená dřeň zůstává pouze
v plochých (lebka, lopatky, pánev, žebra)
a krátkých kostech (obratle).
žlutá kostní dřeň (morek):
nemá krvetvornou funkci. Šedá kostní
dřeň je degradovaná žlutá dřeň, můžeme
ji najít u starých, podvyživených jedinců.
Pohybová soustava
Soustava svalová: svalová soustava tvoří
s kosterní soustavou jeden funkční celek
umožňující veškerý pohyb těla a udržení
jeho vzpřímené polohy.
Svaly umožňují pohyb jednotlivých orgánů
a kostry, trávení, dýchání, vyprazdňování
střev.
Nejobjemnější tělní soustava
(40% celkové hmotnosti).
V lidském těle cca 600 svalů.
Svalovina
Existují 3 základní typy svalové tkáně:
Hladká svalovina: tvořena jednojadernými
buňkami, tvoří stěny žaludku, střev, dělohy a
cév. Pracuje pomalu a dlouhodobě, nezávisle
na naší vůli
Příčně pruhovaná svalovina: kosterní
svalstvo, skládá se z mnohojaderných buněk,
řízena CNS, pracuje krátkodobě – po určité
době nastává únava a tvorba kyseliny mléčné
(bolest svalu po cvičení)
Srdeční svalovina: kombinace hladkého a
příčně pruhovaného svalstva, tvořeno jedno- až
dvoujadernými buňkami, které jsou spojeny
můstky, smršťuje se rytmicky nezávisle na naší
vůli
Stavba svalu
sarkolema
mitochondrie
jádro
sarkoplazma
myofibrily
Sval se skládá ze svalových vláken, vaziv a cév. Svalová vlákna jsou spojena
řídkým vazivem ve snopečky a snopečky ve snopce. Na obou koncích sval
přechází ve šlachy, jimiž se napojuje na kosti. Svalový úpon je velmi pevný snáze
se přetrhne sval než se vytrhne šlacha od kosti.
Svalové vlákno je syncitium až 100 svalových buněk. Na jeho povrchu se
nachází plazmatická membrána zv. sarkolema. Uvnitř jsou po stranách uložena
jádra, mitochondrie, sarkoplazmatické retikulum a myofibrily (buňka - až
několik desítek).
Stavba svalu
Myofibrily: Skládají se ze dvou typů vláken (filament) - aktinových a
myosinových, které umožňují smršťování svalu.
Myosinové filamenty: tvořená bílkovinou myosinem.
Aktinové filamenty: obsahuje bílkoviny aktin vytvářející šroubovici, troponin a
tropomyosin.
Myosinová hlavička
Dýchací systém
Dýchací systém zajišťuje výměnu dýchacích plynů mezi organismem a vnějším
prostředím.
Dýchání zevní : výměna dýchacích plynů mezi krví a plícemi v plicních
sklípcích (aveoly)
Vdechovaný vzduch = 21% kyslíku, 0.03% CO2
Vydechovaný vzduch = 14% kyslíku, 5% CO2
Dýchání vnitřní: výměna dýchacích plynů mezi krví a buňkami (tkáněmi)
Složení dýchací soustavy:
Horní cesty dýchací: dutina nosní, vedlejší dutiny nosní, hltan
Dolní cesty dýchací: hrtan, průdušnice, průdušky
Plíce
Dýchací systém
Horní cesty dýchací:
Dutina nosní: začíná nosními dírkami (nozdry) a ústí do nosohltanu. Dutina
nosní je vystlána silně prokrvenou sliznicí (řasinkový epitel) v něm jsou
uloženy drobné hlenové žlázky.
Funkce dutiny nosní je zbavování prachu (prach se zachycuje na
řasinkovém epitelu) a oteplení přijímaného vzduchu.
Dolní cesty dýchací:
Hrtan: Dýchací cesty se kříží s trávicí cestou
v oblasti hltanu (proto můžeme dýchat
nosem i pusou). Je složen z 3 chrupavčitých
prstenců (štítná, prstencová a hlasivková
chrupavka). Mezi hlasivkovými chrupavkami
jsou natažené hlasivkové vazy – umožňují
artikulaci.
Hrtan je vystlán sliznicí, hrtanová záklopka
zaklopí dýchací cesty (aby se to co
polykáme nedostalo do dýchacích cest).
Dolní cesty dýchací
Průdušnice: Trubice dlouhá asi
10-15 cm. Větví na 2 průdušky.
Tvoří prstenčité chrupavky tvořené
vazy. Průdušnice je vystlána
sliznicí a kryta řasinkovým
epitelem, ve kterém jsou uloženy
hlenové žlázy (astmatici - velká
produkce hlenu)
Průdušky: Větví se na průdušinky
(250 tisíc), které zasahují do
plícních sklípků
Plíce
Párový orgán uložený v hrudní dutině nad bránicí. Vazivovou mezihrudní
přepážkou je rozdělen na pravou plíci (má 3 laloky) a levou plíci (2 laloky a
je menší).
Má houbovitou strukturu složeny
z plícních sklípků.
Na povrchu plic je vazivová blána
poplicnice.
denně se vymění 10-15 litrů
vzduchu
novorozenec-růžová barva,
dospělý člověk-šedá
Vylučovací systém
Podílí se na udržení homeostázy, umožňuje vylučování zplodin metabolismu a
toxických látek, s vyjímkou CO2, který je vydechován. Látky jsou vylučovány
většinou ledvinami ve formě moči.
Vylučovací orgán: ledviny
Močové cesty: močovody, močový měchýř, močová trubice
Moč je čirá světle žlutá tekutina, pH 5-7 (vegetarián – zásaditější moč)
(95% voda, 3% organické látky (kyselina močová (ptáci), močovina), 2%
anorganické látky (soli – chloridy, fosforečnany, uhličitany, sírany)
Moč zdravého jedince neobsahuje bílkoviny, krev a glukózu
Ledviny
Ledviny jsou bohatě zásobeny krví,
pomocí krevního tlaku dochází
k filtraci krve přes stěny vlásečnic
glomerulu. Přefiltrovaná krev dále
přichází do Bowmanova váčku a
odtud do kanálků ve formě
ultrafiltrátu krevní plazmy (bez
bílkovin). V kanálcích nefronu
dochází ke zpětnému vstřebávání
vody a dalších látek do krve.
V Henleově kličce a distálním
tubulu se moč zahušťuje a odchází
do sběrného kanálku a močovodu
Párový orgán uloženy ve vazivovém pouzdře obaleném tukovými polštáři, které je
chrání před nárazy a nachlazením. Základní stavební a funkční jednotkou je
nefron.
Na povrchu je vazivové pouzdro, pod ním je ledvinová kúra (světlejší a zrnitější)
a dřen (tmavší, má žíhání). Moč vytvořená v nefronech přechází do ledvinové
pánvičky, ze které je vylučována do močovodu.
Močové cesty
Ze 2 ledvinových pánviček vedou 2 močovody, které ústí do močového
měchýře močové trubice
Močovod: párová trubice dlouhá 25-30 cm,stěny jsou tvořeny hladkým
svalstvem vyplněným mnohovrstevným epitelem
Močový měchýř : dutý orgán,tvar podle
objemu – 500-700 ml, po naplnění 150-200
ml nutkání močení. Vyprazdňování ovlivněno
2 svěrači močové trubice – vnitřní svěrač je
z hladké svaloviny a brání zpětnému chodu
moči, vnější svěrač je z příčně pruhované
svaloviny
Vyprazdňování je částečně ovlivněno vůlí (do
720 ml), pak je reflexní – řízeno z křížové
míchy
Močová trubice : Vyúsťuje ze spodiny
močového měchýře
(u žen je dlouhá 3-5 cm, u mužů 15-20 cm)
Oběhová soustava
Krev se pohybuje v oběhové soustavě. Příslušnou energii uděluje krvi činnost
srdce.
Srdce: dutý sval, je tvořen srdeční svalovinou: svalovina tvoří síť a pracuje
jako celek ve 2 fázích: neustále se rytmicky smršťuje (systola) a ochabuje
(diastola). Střídání těchto dvou fází způsobuje neustálé přečerpávání krve.
Diastola: srdce se plní krví,
která přitéká ze žil. Nejprve se
plní síně (levá se plní
okysličenou krví, levá
odkysličenou) => Systola: krev
přichází do komor přes srdeční
(cípaté) chlopně. Postupně se
smršťují nejprve síně (krev se
dostane do komor), pak se
cípaté chlopně uzavřou, zvyšuje
se tlak a pak se otevírají
chlopně poloměsíčité, ze
kterých se krev pod tlakem
dostává do tepen.
Oběhová soustava
Krevní oběh: Okysličená krev jde z
levé síně do levé komory a poté
aortou do celého těla
(krev se odkysličuje, protože O2 se
přeměňuje na CO2)
Odkysličená krev jde žilou do pravé
síně, pak do pravé komory, plicnicí
(plicní tepnou) do plic, kde se
okysličuje a vrací se zpět plicní
žilou jde do levé síně.
tepny žíly
Oběhová soustava
Cévy:
Tepny: aorta, plícnice
vedou krev od srdce. Krev v nich proudí pod vysokým tlakem, proto mají tlustší
stěnu než žíly (obsahují také elastickou blanku, umožňující pružné roztahování
a stahování tepny)
Žíly: vény
přivádějí krev z těla do srdce. Stěna cév je tenčí než u tepen a má kapsovité
chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve.
Vlásečnice:
tvoří je jedna vrstva buněk
(endotel). Stěna je tenká a
umožňuje pronikání plynu a
živin z krve do tkání. Při
průchodu živin vlásečnicemi
do tkání se vytváří tkáňový
mok.
tepna
céva
Mízní soustava
Odvádí ze tkání velké molekuly a jiné látky, které nemohou projít stěnou
kapiláry (bílkoviny, kapénky tuku), část tkáňového moku
míza (lymfa): podobné složení jako krevní plazma, obaluje však méně bílkovin
a jsou v ní obsaženy bílé krvinky
mízní cévy: začínají ve tkáních
jako slepé výběžky, postupně se
spojují v hrudní mízovod
(odvádí mízu do žilní krve) .
mízní uzliny: vloženy do mízní
soustavy. Jejich hlavní funkcí je
filtrování mízy (zbavuje se
mikroorganismů, toxických
látek, prachových částic).
Obsahují vysoký počet bílých
krvinek.
Smyslová soustava člověka
Smysly
- schopnost přijímat a vnímat podráždění nebo podněty z vnějšího
nebo vnitřního prostředí prostřednictvím smyslových orgánů.
Základní smysly: zrak, sluch, chuť, čich, hmat (teplo, chlad, bolest),
smysl statický (polohový). Živočichové mají různě vyvinuté smysly
a smyslové orgány.
Orgánem zraku je oko. Oko je uložena v očnici, kde je napojena na zrakový
nerv.
Zrak
Stěna Oka
bělima - tuhá bílá vazivová blána,
vpředu přechází v průhlednou rohovku.
cévnatka - obsahuje cévy a pigmentové
buňky, má hnědočervenou barvu. Vpředu
přechází v řasnaté těleso, na něm
zavěšena čočka. Řasnaté těleso mění
zakřivení čočky.
Dále cévnatka vpředu přechází
v duhovku - kruhový terčík z hladkých
svalů, má otvor (zornice). Zornice se
zmenšuje na světle a zvětšuje ve tmě,
upravuje se tím množství světla
vcházejícího do oka.
Sítnice - nejvnitřnější vrstva, pozoruje
se jako oční pozadí (oranžová až
červená barva). Je na ní bělavé místo,
kde odstupuje zrakový nerv = slepá
skvrna. Blízko slepé skvrny je žlutá
skvrna - místo nejostřejšího vidění.
Čočka je průhledná bikonvexní útvar v oku. Láme paprsky tak, aby se
koncentrovali do žluté skvrny na sítnici. To ji umužňují svalová vlákna řasnatého
tělesa, které čočku vyklenují (akomodace čočky, při pohledu na blízké předměty),
při pohledu na vzdálené předměty se naopak zplošťuje.
S věkem pružnost čočky klesá - stařecká dalekozrakost. Zakalením čočky vzniká
šedý zákal (katarakta). Zvýšený nitrooční tlak způsobuje zelený zákal (glaukom).
Sklivec - rosolovitá průhledná hmota
vyplňující vnitřní prostor oční koule.
Oční komory - přední (mezi
rohovkou a duhovkou) a zadní (mezi
duhovkou a čočkou). Jsou vyplněné
komorovou vodou.
Vidění
Sítnice obsahuje fotoreceptory (tyčinky a čípky).
Tyčinky využíváme hlavně za šera a v noci
(černobílé vidění).
Tyčinky obsahují pigment citlivý na světlo rhodopsin.
Když rhodopsin absorbuje světlo,
jedna jeho součást, retinal změní svojí strukturu
a tím ovlivní celou konformaci proteinu, což je
doprovázeno vznikem signálu na v neuronu.
Čípky umožňují barevné vidění. Existují tři druhy
čípků obsahující různé opsiny citlivé na rozdílně
vlnové délky světla (rozlišují barvy -modrá,
červená, zelená). Nejvíce soustředěny ve žluté
skvrně.
Přídatné orgány oka
1) Okohybné svaly - příčně pruhované,
upínají se na oční kouli (čtyři přímé, dva
šikmé).
2) Oční víčka - chrání oko, mrkáním se
zvlhčuje slzami, podkladem víček je kruhový
sval oční, vnitřní stranu víček pokrývá tenká
blána - spojivka.
3) Slzné žlázy - produkují slzy, zvlhčují oko,
chrání před infekcí.
Sluch
Vnímání zvukových vln, orgánem sluchu je ucho . Lidské ucho vnímá zvukové
vlny v rozsahu frekvencí 20 - 20 000 Hz. Nejcitlivější je pro tóny v oblasti
okolo 1000 - 3000 Hz (mluvené slovo).
Boltec - elastická chrupavka, nezasahuje do ušního lalůčku, zachycuje zvukové
vlny.
Zevní zvukovod - dlouhý 2 - 3 cm, jeho kůže obsahuje mazové žlázy, produkují
žlutohnědý ušní maz, vede zvukové vlny k bubínku.
Bubínek - průměr 10 mm, tloušťka 0,1 mm, velmi pružný, zvukové vlny ho
rozkmitají.
Střední ucho - prostor v kosti spánkové, vpředu spojen Eustachovou trubicí
s nosohltanem (ta vyrovnává tlak vzduchu před a za bubínkem). Střední ucho se
skládá ze tří kloubně spojených sluchových kůstek. Kladívko leží jedním koncem
na bubínku, druhým je spojeno s kovadlinkou , ta je spojena s třmínkem.
Sluchové kůstky převádějí kmitání bubínku na předsíňové okénko.
Vnitřní ucho - uloženo v kosti skalní, ohraničeno kostěným pouzdrem = kostěný
labyrint. V něm je blanitý labirint vyplněný perilymfou. K němu je přisedlý blanitý
hlemýžď. Spodní stěnu blanitého hlemýždě tvoří bazální membrána, pod kterou
jsou ukryté sluchové buňky Cortiho orgánu. Sluchové buňky mají vlásky (cilie),
které se těsně dotýkají bazální membrány.
Vnímání zvuku
Třmínek rozkmitá předsíňové okénko, rozechvěje se perilymfa, endolymfa a
dojde k posunu krycí membrány proti membráně bazální.Posun vede k
nepatrnému ohybu vlásků sluchových buněk. Tento podnět vyvolá jejich
podráždění. Vzruchy vedou nervem do spánkového laloku koncového
mozku (centrum sluchu).
Sliznice jazyka vybíhá v bradavky, kde jsou chuťové pohárky s chuťovými
buňkami (chemoreceptory). Na nich začínají nervová vlákna. Chemické látky
rozpuštěné ve slinách se dostanou do kontaktu s chuťovými buňkami, které se
podráždí.
Chuť
Kyselina glutamová
se podílí též na metabolizmu tuků.
•Hraje důležitou roli v detoxikaci amoniaku v organizmech.
• Podílí se na přenosu iontů draslíku mezi krevním řečištěm a mozkovou tkání.
• Kromě toho je kyselina glutamová prekurzorem biosyntézy neesenciálních
aminokyselin glutaminu a prolinu.
•Glutamová kyselina je nejdůležitějším excitačním (budivým) neurotransmiterem v
centrální nervové soustavě (zajišťuje až 75 % excitace) a v sítnici;
•váže se na různé glutamátové receptory.
•Dekarboxylací glutamátu v buňkách vzniká naopak tlumivý neurotransmiter GABA
(kyselina γ-aminomáselná)
Čich
Horní část nosní dutiny je pokrytý čichovým epitelem, který
obsahuje čichové buňky (chemoreceptory). Plynné látky se rozpustí
v hlenu, podráždí čichové buňky, vzruchy vedeny vlákny čichového
nervu.
Receptory na teplo a chlad
(termoreceptory) a receptory
zaznamenávající bolest
(nociceptory) jsou velmi
jednoduché.
Jsou to volná zakončení
dostředivých nervových vláken.
Teplo a chlad - nejvíce tepelných
receptorů je v kůži obličeje a na
hřbetu ruky, nejméně v kůži zad.
Chladových receptorů je v kůži
asi 8krát více než tepelných.
Receptory pro chlad jsou uloženy
povrchově, pro teplo hlouběji
v kůži.
Bolest - je informace o ohrožení
nebo poškození organismu.
Receptory bolesti jsou často
stimulovány chemickými látkami
uvolňovanými poškozenými
tkáňovými buňkami.
Nervová soustava
Nervová soustava slouží k zachycení a zpracování podnětů působících na
organismus a zajištění odpovídající reakce na ně.
Pravá nervová soustava
Pravá nervová soustava, přítomna v
určité formě u všech ostatních kmenů
živočichů, je tvořena sítí
specializovaných nervových buněk neuronů.
Podněty jsou přijímány
receptory ve smyslových orgánech
(exteroreceptory) nebo ve vnitřních
orgánech a tkáních (proprioreceptory)
a neurony zajistí přenos vzruchu do
efektoru, výkonného orgánu, kterým je
buďto sval nebo žláza.
Průběh vzruchu Receptor => Neuron
=> Efektor se nazývá reflex a je
základem všech nervových činností.
Neuron
Neuron, nervová buňka, je základní funkční a histologická jednotka nervové
tkáně. Jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijmout, vést, zpracovat a
odpovědět na speciální signály.
Výběžky neuronu
Výběžky neuronů jsou dvou typů:
krátké - tzv. dendrity a jsou dostředivé
dlouhé - tzv. neurity neboli axony a jsou odstředivé
Dendrity mají stejnou
strukturu neuroplasmy jako
tělo neuronu. V místě
odstupu od těla jsou tlusté,
postupně se větví. Dendrity
jsou většinou krátké, větví
se v blízkosti neurocytu a
nemají myelinovou pochvu.
Na povrchu dendritů bývají
přítomné dendritické trny.
Axon je vždy pouze jeden. Přenáší elektrochemický signál (akční potenciál) z
neuronu na ostatní neurony. Axony jsou dlouhé až několik centimetrů a jsou
obalené myelinovou vrstvou (ta izoluje axon a eletrochemický impulz od
dalších neuronů).
Každý axon je zakončený synapsemi (až 1000 synapsí na axon). Synapse se
vyskytují v blízkosti dentritů jiných neuronů. Dojde-li k synapsi elektrochemický
impuls, ze synapse se do prostoru uvolňují chemické látky-neurotransmitery
ze synaptických váčků.
Neurotransmitery jsou přijímány receptory na dentritech a indukují vznik
akčního impulsu v dalším neuronu. Vznik nových kontaktů axon – dentrit je
důležitý při procesu paměti.
Neurotransmitery:
Acetylcholin (ACh) - ester kyseliny octové s cholinem, který se váže na
acetylcholinový receptor a funguje jako neurotransmiter u mnoha živočichů včetně
člověka. Často zprostředkovává přenos vzruchu v centrální i periferní nervové
soustavě.
Glutamát – nejčastější aktivátor neuronů, učení, paměť. Hyperaktivace – epileptický
záchvat.
GABA (Kyselina gama-aminomáselná) nejčastější inhibitor. Relaxace svalů,
protikřečový.
DOPA – chování, poznání, motivace, uspokojení, spánek, nálada, učení,
soustředění. Snížení DOPA produkce – např. schyzofrenie.
Serotonin – nálada, apetit, spánek. MDMA – zvyšuje uvolňování serotoninu.
Melatonin – spánek. LSD – zvýšená syntéza melatoninu, autisté – snížená hladina.
Nervové jedy – blokace rozkladu acetylcholinu – přeaktivování neuronů.
Atropin – blokace vazby acetylcholinu na receptor.
Mozek
Mozek je řídící orgán nervové soustavy (15 – 33 mld neuronů). Je uložen v
lebeční dutině, ohraničen a chráněn lebkou. Společně s míchou tvoří centrální
nervovou soustavu, která je nadřazeným nervovým centrem. Mozek je proti
mechanickému poškození chráněn soustavou plen meningem. V lebeční dutině
„plave“ v mozkomíšním moku, který je rozváděn soustavou mozkových
komor.
Na mikroskopické úrovni je možné rozlišit dva základní typy buněk, které se
spolupodílí na stavbě mozku. Jsou to neurony (nervové buňky) a gliové
buňky.
Gliové buňky mají podpůrnou funkci, ale běžně se udává, že mnohonásobně
převyšují počet neuronů např. u člověka údajně 10–50×.
Mozek obratlovců obsahuje hned několik typů gliových buněk. Různé gliové
buňky plní odlišné funkce a řadí se k nim např. oligodendrocyty, astrocyty,
mikroglie, ependymální buňky, případně další typy buněk.
Nervové buňky je mnohem těžší klasifikovat.
Některé neurony mají svá těla v mozku, zatímco axony vysílají eferentně
(odstředivě) do periferie). Jiné neurony (a těch je převážná většina) jsou celé
v mozku. Některé z nich mají velmi krátké a brzy se větvící axony Golgi II
neurony, jiné mají axon dlouhý Golgi I typ neuronů.
Dospělý mozek je do jisté míry schopen obnovovat tkáň z populace
kmenových buněk.
Zadní mozek Zadní mozek
je, s výjimkou mozečku,
který je evolučně mladší,
nejstarší částí mozku.
Prodloužená mícha a
Varolův most jsou součástí
mozkového kmene,
zodpovídají za udržení
základnich životních
funkcí.
Prodloužená mícha
myelencephalon zajišťuje
řízení činnosti srdce, cév,
dýchacích pohybů,
polykání, sání.
Také se účastí mimických
pohybů a koordinaci řeči.
Varolův most metencephalon je
přímo napojený na prodlouženou míchu
a ústí do středního mozku. Kontroluje
žlázy vylučující sliny a slzy. Reguluje
též zúžování zornice, REM,
okulokardiální reflex a hlavně dýchání.
Mozeček
zajišťuje udržování rovnováhy a řízení
přesnosti pohybů
Střední mozek
Zajišťuje souhru očí a pohyb hlavy za
zvukem. Procházejí jím zprávy ze
zrakového a sluchového ústrojí.
Koordinuje převod signálu z míchy do
mozku a naopak. Je součástí
mozkového kmene.
.
Mezimozek - diencephalon je evolučně mladší část předního mozku, jeho
součástí je Thalamus, kde se přepínají veškeré podněty z periferie, thalamus je
považován za centrum zodpovědné za emoce, pocit hladu, agrese, strachu.
V horní části se nachází žláza s vnitřní sekrecí - šišinka (epifýza) Šišinka je
hlavním místem tvorby spánkového hormonu melatoninu, který je z šišinky
uvolňován do krevního oběhu. U savců a vyšších živočichů je melatonin
důležitým hormonem ovlivňujícím biorytmy, spánek a bdění a činnost pohlavních
žláz. Hladiny melatoninu jsou silně závislé na střídání světla a tmy.
V dolní části se nachází podvěšek mozkový – hypofýza místo, kde dochází k
propojení nervového a hormonálního řízení.
šišinkaHypothalamus je částí
mezimozku (diencephalon).
Jeho činnost spočívá hlavně
ve slaďování jednotlivých
vnitřních orgánů do komplexní
odpovědi. Například připravuje
všechny orgánové soustavy
na zvýšenou fyzickou, nebo
psychickou zátěž.
Amygdala párová mozková struktura umístěna ve střední části spánkového
laloku. Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop
spojených s emočními prožitky s emocionálním zabarvením. Významně ovlivňuje
chování při strachu, radosti.
Hypocampus - párová struktura umístěná blízko amygdaly. Krátkodobé
zpracování informací a prostorová orientace.
Koncový mozek - je nejmladší část mozku. Je rozdělen na dvě hemisféry, na
povrch je kryt pláštěm který je krytý kůrou (kortex, tvořenou šedou kůrou
mozkovou, což jsou těla neuronů). Vnitřek je vyplněn bílou hmotou (vlákna
neuronů) a okrsky šedé hmoty, které tvoří podkorová centra, tzv. bazální ganglia
(ty jsou zodpovědné za koordinaci úmyslných i neúmyslných pohybů).
Koncový mozek zpracovává vnější podněty - čichové, chuťové, zrakové,
sluchové. Řídí úmyslné pohyby a řeč, provádí myšlenkové činnosti, iniciuje
podmíněné reflexy.
http://www.roxolana.cz/mozek-a-jeho-hemisfery-prava-leva.php