Enzymy Co jsou to enzymy? – pozoruhodné chemické katalyzátory • Vyšší reakční rychlost (6- 12 řádů) • Mírnější podmínky reakce (nižší teplota, atmosférický tlak, neutrální pH) • Vyšší specifita reakce (specifické produkty, „nejsou“ vedlejší produkty) • Schopnost regulace (allosterická regulace, kovalentní modifikace, variabilita) Chemické • Homogenní – reaktanty a katalyzátor jsou v systému přítomny ve stejné fázi. • Heterogenní – nejčastěji je katalyzátor pevný a reaktanty jsou plynné. Tento typ katalýzy se často používá v průmyslu (odpadá problém oddělování katalyzátoru z reakční směsi). Enzymy Proteiny (mohou být také RNA molekuly – např. Ribosom), které slouží jako biologické katalyzátory. V popisu chemické reakce s katalyzátorem používáme pojmy: S + E ES P + E Substrát (S): Jde o molekuly, které do reakce vstupují Produkt (P): Jde o molekuly, které vznikají katalyzovanou reakcí Enzym (E) Komplex enzymu se substrátem (SE) Katalyzátor je látka, která zvyšuje efektivitu chemické reakce. Katalyzátor z reakce vystupuje nezměněn. Ale v jejím průběhu vytváří energeticky méně stabilní molekuly meziprodukty. Díky meziproduktům je energie potřebná pro vznik produktů rozdělena do více částí (s menší energetickou náročností). Energie potřebná k průběhu reakce se nazývá aktivační energie. Snížení aktivační energie umožňuje reakci za mírnějších podmínek (tzn. za nižší teploty, tlaku). Enzymy snižují aktivační bariéru. To je umožněno díky vzniku meziproduktů, ve kterých jsou rozrušeny staré vazby a naopak vznikají nové. Meziprodukt je značen jako komplex enzymsubstrát (ES). Enzym jako katalyzátor Enzymy se od chemických katalyzátoru liší: ●Efektivitou (enzymatické reakce bývají mnohem účinnější než chemické) ●Např. je enzym Orotinmonofosfát-dekarboxyláza (enzym odbourávající CO2 z molekul, důležitý pro syntézu nukleových kyselin. Reakce samotná by zabrala miliony let, s enzymem je to otázkou milisekund). (OMP – prekurzor pyrimidinových nukleotidů. Dekarboxylací orotidinmonofosfátu) ●Podmínkami (podmínky enzymatické reakce jsou dány okolním prostředí v organizmu) ●Aktivita enzymu je silně závislá na pH a teplotě prostředí. ●Vysoká specificita (enzymy často rozeznávají pouze jednu specifickou molekulu) ●Nezávislost na množství produktu (Chemická katalýza je přímo závislá na množství substrátu, tzn. kolik substrátu do reakce dáme, tolik bude produktu. Enzymy jsou často regulovány a tak může dojít k situaci, že i za přítomnosti substrátu nedojde k reakci). Enzym jako katalyzátor Enzymy jsou většinou proteiny, které se mohou nacházet samostatně nebo fungují pouze v proteinových komplexech. Pro specificitu enzymové reakce je klíčová jeho 3D struktura. Správné uspořádání aminokyselin je důležité pro funkčnost tzv. aktivního místa. To lze rozdělit na katalytické a vazebné místo. Katalytické místo je oblast skládající se z několika aminokyselin, ve které dochází ke katalytické reakci. Enzymy - struktura Katalytické místo je v proteinu obklopené vazebným místem. Vazebné místo funguje jako přistávací dráha pro substrát. Navíc prostorově substrát polohuje do správné pozice nutné pro katalýzu. Substrát a enzym musí být k sobě geometricky komplementární (jako zámek a klíč). Vazebné místo reguluje enzymovou aktivitu změnami afinity a polohování substrátu do katalytického místa. Před enzymatickou reakcí je potřeba aby se do aktivního místa navázal substrát. Tomu napomáhá vazebné místo. Vazebné místo navíc zajišťuje specificitu enzymu - vazbu konkrétní molekuly, proteinu nebo skupiny proteinů. Specificita je zachována díky: Komplementárnímu tvaru vazebného místa a substrátu Rozložení elektrochemického náboje Hydrofobním nebo hydrofilním interakcím Model zámku a klíče Aktivní místo není strukturně rigidní a může se strukturně měnit po přijetí substrátu. V některých případech dochází navíc ke změně tvaru substrátu napomáhající katalytické reakci. Enzymy – vazba substrátu Katalytická reakce může probíhat a) Stabilizací meziproduktu V místě proteinu díky blízkým AMK zbytkům dochází k výměně náboje s meziproduktem (který by byl velice nestabilní ve volném prostředí). b) Dočasnou interakcí se substrátem Enzym se stane příjemcem aktivní skupiny, umožňující snadnější přesun na jiné místo substrátu nebo jiný substrát c) Změna konformace molekuly Změnou struktury molekuly dochází také ke snížení energie potřebné pro vznik produktu. Enzymy – aktivní místo U některých enzymů se katalytické reakce neúčastí jenom zbytky aminokyselin, ale i jiné, pomocné molekuly - těmto molekulám říkáme kofaktory. Pokud je takový kofaktor vázán kovalentní vazbou k enzymu - nazýváme jej prostetickou skupinou. Pokud je vazba v katalytickém místě méně pevná jako v případě iontů kovů nebo organických molekul jedná se o koenzym. Mezi kofaktory patří například vitamíny rozpustné ve vodě (např. B1,B2, B6, B12, C atd.) Katalyticky aktivní dvojice kofaktoru a enzymu se nazývá holoenzym. Naopak enzym bez kofaktoru je apoenzym. Enzymy - kofaktory Jak se v enzymech orientovat? Enzymy mají svoje specifické názvosloví. Název enzymu se skládá buďto z označení substrátu nebo z označení substrátu + typ dané katalytické reakce. Příponou názvu je - asa. Př. proteinasa, alkoholdehydrogenasa. V názvu tedy máme jak vstupní substrát, tak i typ reakce a můžeme usuzovat jaký produkt vznikne. Enzymy - názvosloví Pro podrobnější klasifikaci se využívá IUBMB (INTERNATIONAL UNION OF BIOCHEMISTRY AND MOLECULAR BIOLOGY) enzymová nomenklatura. V ní jsou enzymy rozděleny do 6 hlavních tříd podle typu reakce, kterou katalyzují. • oxidoreduktasy (katalysují intermolekulární oxidačně-redukční reakce, např. ethanol + NAD+ → acetaldehyd + NADH + H+); • transferasy (přenos chemických skupin z molekuly donoru na akceptor, např. ATP + glukosa → glukosa-6-fosfát + ADP); • hydrolasy (štěpení vazeb vodou, např. sacharosa + H2O → glukosa + fruktosa); • lyasy (nejčastěji adice na dvojnou vazbu nebo eliminace za vzniku dvojné vazby, např. hydratace fumarátu v citrátovém cyklu -OOC-CH=CH-COO- + H2O → -OOC-CH(OH)- CH2-COO-); • isomerasy (isomerace, např. D-glukosa → D-fruktosa nebo L-alanin → D-alanin); • ligasy (spojení dvou molekul, k němuž se dodává energii štěpením ATP nebo GTP, např. karboxylace pyruvátu na oxalacetát CH3-CO-COO- + CO2 + ATP + H2O → OOC-CH2-CO-COO- + ADP + Pi). např. EC 1.1.1.1 znamená (EC) - Enzyme commision (1, hlavní třída) - oxidoreduktázy (v reakci dochází k výměně elektronů) (1, podtřída) - reakce probíhá na C-OH skupině (1, podskupina) - kofaktor - zde NAD nebo NADP (1, pořadové číslo) - určuje již konkrétní enzym - alkoholdehydrogenazu Enzymová kinetika je studium enzymatických reakcí. Studuje efektivitu a nejvhodnější podmínky pro enzymatickou reakci. Enzymová kinetika Jaká je kinetika enzymatické reakce? Pro jeden substrát je rychlost enzymatické reakce definována rychlostí jakou se substrát váže na enzym a rychlostí jakou dochází k tvorbě produktu. Při nízké koncentraci substrátu vůči enzymu je reakce téměř přímo úměrná jeho koncentraci, protože nic nebrání katalýze. Druhým extrémem je vysoká koncentrace substrátu vůči enzymu. V takovém případě jsou aktivní místa enzymu zaplněny a nedochází k vazbě s přebytečným substrátem. V tomto případě je už celková rychlost reakce závislá na tom, jak rychle dokáže enzym zpracovat substrát na produkt - tím uvolní aktivní místo pro další substrát. Dříve se podle pravidel Mezinárodní biochemické unie (IUB) z r. 1961 užívalo pojmu enzymová jednotka (U) pro takové množství enzymu, které katalyzuje přeměnu 1 μmol substrátu za minutu za standardních podmínek (tj. nasycení enzymu substrátem, udaná teplota a pH). Podle doporučení IUB z r. 1972 se však od pojmu množství enzymu upouští, protože tato definice se nehodí pro enzymy, které dosud nebyly izolovány. Namísto toho byly zavedeny pojmy: enzymová aktivita jako rychlost přeměny substrátu, která se dá přičíst na vrub enzymové katalýze; specifická aktivita jako enzymová aktivita vztažená za specifických podmínek ke hmotnosti (např. k určitému množství tkáně, séra, enzymového preparátu); molová aktivita jako enzymová aktivita vztažená za specifických podmínek k množství enzymové substance (byl-li enzym již izolován), které je zpravidla vyjádřeno v molech. Převod dosavadních enzymových jednotek (U) na kataly (kat) se řídí vztahem: 1 U = 1 μmol/min = 1/60 μmol/s = 1/60 μkat = 16,67 nkat Avšak ve starší literatuře se ještě s pojmem enzymové jednotky (U) setkáváme. U nás byly zavedeny kataly do klinicko-biochemické laboratorní praxe povinně a výsledky laboratorních vyšetřeni jsou takto vyjadřovány v séru nejčastěji jako μkat/l. Graf ukazuje, že na začátku je rychlost reakce závislá na vazbě E se S, poté se enzym nasytí a poté přebírá důležitost krok přeměny ES na P. Enzymová kinetika je studium enzymatických reakcí. Studuje efektivitu a nejvhodnější podmínky pro enzymatickou reakci. Základní enzymatická reakce probíhá touto rovnicí: kde (E) je enzym, (S) substrát, (ES) komplex enzym-substrát, (P) produkt k1, k2 jsou rychlostní konstanty, ty popisují rychlost dané reakce. k-1 je rychlostní konstanta rozpadu komplexu ES. Rychlostní konstanta je rovna rychlosti reakce při jednotkových koncentracích výchozích látek. Za předpokladu, že žádný produkt neinteraguje zpětně s enzymem za vzniku ES, lze rychlost enzymatické reakce v (mol.s-1 ) definovat jako: V = k2 [ES] Enzymová kinetika Problém je, že ES je neměřitelný. Rychlost reakce se proto definuje podle koncentraci látek o kterých víme jejich koncentraci. Rozdělíme si vznik ES do dvou rovnic: a) vzniku produktu: [ES] = k1 [E] [S] b) rozpadu komplexu ES směrem k S nebo P: [ES] = (k-1 + k2) [ES] Za předpokladu, že je v reakci enzym plně nasycen – tzn. Koncentrace ES je stále stejná: K1.[E].[S] = (k-1 + k2).[ES] a dále Koncentrace substrátu mezi nesaturovaným a saturovaným stavem enzymu je definována pomocí Michaelisovy konstanty KM –konstanta poloviční saturace - ta se rovná koncentraci substrátu, při které došlo k polovičnímu nasycení enzymu substrátem a reakční rychlost a je rovna polovině maximální rychlosti. Z rovnice enzymatické katalýzy lze KM vyjádřit jako: Po dosazení do předchozí rovnice dostáváme: Za předpokladu, že koncentrace E v reakci je mnohonásobně menší než S ([E] << [S]), je [ES] + [S] ≈ [S]. Koncentrace volného enzymu lze definovat jako rozdíl celkového enzymu a ES: [E] = [Eo] – [ES] Po dosazení do rovnice dostáváme: Po vyjádření [ES] dostáváme: Víme už, že rychlost je definovaná jako: V = k2 [ES] Po dosazení dostaneme: Je těžké experimentálně sledovat momentální rychlost enzymatické reakce. Proto se sleduje rychlost maximální Vmax. Vmax je definována rychlostí enzymatické reakce při plné saturaci enzymu (po ní je rychlost stabilní, lze ji pozorovat). Této rychlosti dosáhneme při [S] >>KM. Pak [S]/([S]+KM) ≈ 1 Vmax následně definujeme z předchozí rovnice: Následně dostáváme finální rovnici, ve které lze rychlost enzymatické rovnic získat měřením pozorovatelných veličin. Tato rovnice je známá jako Rovnice Michaelis-Mentenové: Rovnice Michaelis-Mentenové Pro kinetiku enzymatické reakce s jedním substrátem. Tzn. Že do katalytického místa vstupuje pouze jedna molekula, která interaguje s enzymem. v0 je počáteční rychlost enzymatické reakce, Vmax je limitní hodnota rychlosti při plném nasycení enzymu substrátem, [S] koncentrace substrátu, KM je Michaelisova konstanta. Pokud má enzym nízké KM, znamená to, že může dosahovat maximální rychlosti při nízké koncentraci substrátu. Enzymy s KM při 10-8 – 10-10 M-1 .s-1 – prakticky každý kontakt se substrátem vede k přeměně na produkt. Je třeba brát tuto rovnici pouze jako zjednodušenou. Nezohledňuje další faktory, které v reakci mohou nastat jako: ●inhibici reakce produktem ●zvratná reakce v meziproduktem ●nepopisuje allosterické chování proteinů (tedy že konformační změna proteinu může ovlivnit enzymatickou aktivitu) ●kooperativní interakce Navíc je platná za předpokladu, kdy: Koncentrace ES se mění mnohem pomaleji než koncentrace P a S. Koncentrace enzymu se v čase nemění. Rovnice Michaelis-Mentenové Kinetika v takových reakcí navíc sleduje v jakém pořadí dochází k vazbě S na E. Bi-Bi reakce Multisubstrátové enzymatické reakce Oba substráty se vážou na enzym v jednom okamžiku a vyváří ternární EAB komplex. Může probíhat náhodným mechanismem - nezáleží na pořadí ve kterém se substráty navážou. V uspořádaném mechanismu je definováno a záleží na tom který substrát do aktivního místa přistupuje jako první, druhý atd. Bi-Bi mechanismus využívá například DNA Polymeráza. Ping-Pong mechanismus enzymové reakce Enzym má dva stavy - základní a intermediární. V intermediárním stavu je enzym chemicky modifikován prvním substrátem. A - substrát umožňující přenos chemické skupina na enzym a po jejím vypuštění dochází k vazbě B, na který je chemické skupina z enzymu přenesena. Př. mohou být enzymy využívající kofaktory. Multisubstrátové enzymatické reakce Dochází ke kooperativní vazbě substrátu. Kinetika rozdílná oproti Michaelis-Mentenové. Struktura allosterických enzymů může být pozměněna vazbou allosterických efektorů do allosterického místa. Allosterické místo se nachází mimo aktivního místa. Efektory mohou změnit konformaci vazebného nebo aktivního místa enzymu vedoucí jak k aktivaci tak inhibici enzymatických procesů. Křivka závislosti koncentrace substrátu na rychlosti reakce je sigmoidní (jak známe např. z hemoglobinu). Kooperativní interakce jsou u enzymů běžné. Umožňuji regulovat jejich funkci na základě koncentrace substrátu nebo produktů. Například při pozitivní regulaci mohou být více citlivé na nízkou koncentraci S, v negativní naopak necitlivé. Kinetika allosterických enzymůallosterický – charakterizovaný odlišným prostorovým sterickým uspořádáním Inhibitory jsou molekuly, které redukují nebo blokují enzymatickou aktivitu. Inhibitor může bránit vazbě k aktivnímu místu enzymu nebo zabránit katalytické reakci. Naopak aktivátory enzymatickou aktivitu zvyšují. Inhibice může být vrátný nebo nevratný proces. Irreverzibilní inhibitory - vytváří kovalentní (pevnou) vazbu na inhibitor. Dochází k chemické modifikaci zbytků AMK potřebné pro enzymatickou aktivitu. Reverzibilní - vazba je nekovalentní (vodíkový můstek, hydrofobní interakce, iontová vazba). Enzymová inhibice V kinetice inhibiční reakce sledujeme primárně specificitu inhibitoru a také jeho účinnost. Inhibice enzymů působení mnoha léků je založeno na inhibici specifických enzymů metabolických drah tyto léky jsou analoga substrátů - mají podobnou strukturu jako substráty, ale nejsou enzymem přeměňovány (např. methotrexát, strukturní analog folátu /= koenzym/, soutěží s tímto koenzymem o vazbu do aktivního centra enzymu podílejícího se na syntéze thymidin monofosfátu ® pokles syntézy DNA vede k poklesu buněčného dělení nádorových buněk) Existují tři hlavní skupiny inhibitorů: 1) kompetitivní inhibitory · strukturou podobné substrátu · enzym nekatalyzuje přeměnu inhibitoru, inhibitor se pouze na enzym naváže · váží se do vazebného místa substrátu (soutěží se substrátem o vazebné místo) · zvýšením koncentrace substrátu lze inhibici potlačit · Km se v přítomnosti inhibitoru zdánlivě zvyšuje · V max se nemění 2) nekompetitivní inhibitory · nebrání vazbě substrátu na enzym · váží se mimo vazebné místo substrátu · inhibici nelze potlačit zvýšením koncentrace substrátu, lze ji snížit pouze odstraněním inhibitoru dialýzou (inhibitor se neváže kovalentně) · žádný z komplexů enzym-inhibitor (E-I ani E-I-S) není katalyticky aktivní ® snížení koncentrace aktivního enzymu _ pokles Vmax · Km se nemění 3) akompetitivní inhibitory · váží se pouze na komplex enzym-substrát · dochází ke zdánlivé změně Km i Vmax Neurotoxin je druh jedu, který působí na nervovou soustavu. Produkují ho jedové žlázy většiny korálovcovitých hadů žijících na souši (kobry, korálovci, mamby,…). Myotoxin je jed působící na svalovinu. V jedových žlázách ho mají všechny mořské druhy korálovcovitých hadů (vodnáři, vlnožilové) a některé suchozemské druhy korálovcovitých hadů žijících v Austrálii. • Většina živočišných buněk má vysokou koncentraci K+ uvnitř buněk a nízkou Na+ ve vztahu k vnějšímu prostředí. • Takový iontový gradient je generován specifickým transportním systémem, enzymem s názvem Na+- K+ pumpa nebo také • Na+- K+ ATPasa. • Hydrolýza ATP pumpou poskytuje energii potřebnou k aktivnímu transportu Na+ ven z buňky a K+ dovnitř, za účelem tvorby gradientu. Název Na+- K+ ATPasa je používán proto, že k hydrolýze ATP dochází pouze za situace, kdy jsou oba ionty na pumpu vázány. • Enzym vyžaduje přítomnost Mg2+ iontů. Aktivní transport je má velmi významný fyziologický efekt. Na tvorbu gradientu se spotřebuje více než třetina vytvořeného ATP při odpočinku organismu. • Gradient obou iontů kontroluje objem buňky, udržuje neurony a svalové buňky v elektricky excitovaném stavu a pohání aktivní transport sacharidů a aminokyselin. Hemotoxin je druh jedu, který rozkládá krevní buňky uštknuté kořisti. Produkují ho jedové žlázy druhů hadů z čeledi zmijovitých (zmije, chřestýši, ploskolebci apod.). Složky jedů ovlivňující hemokoagulaci Toxiny a enzymy ovlivňující funkci hemokoagulačního systému mají vliv na funkci krevních destiček i endotelu. Hemokoagulační aktivní toxiny mají na svědomí nejvíce fatálních případů intoxikace hadími jedy na světě. Klinicky se účinek projeví krvácením, avšak může dojít až k neztišenému krvácení z traumat, sliznic a do orgánů, smrt tedy končí poruchami typu diseminované intravaskulární koagulopatie. Tyto toxiny jsou charakteristické pro bojgy, zmije, korálovcovité a mořské hady. Hemostáza je ovlivněna zásahem toxinů do různých struktur hemokoagulačního systému. Toxiny mohou působit na tyto systémy: Krevní destičky Zásah toxinu je většinou do povrchních aktivačních struktur destiček. Enzymy typu fibrinogenáza, nukleotidáza, PLA2 mohou způsobit inhibici agregace krevních destiček. (Valenta 2008) Kontaktní cesta aktivace hemokoagulace Aktivace protrombinu Zvýšení trombinové aktivity je způsobena aktivací koagulačních faktorů, nebo přímým zásahem do molekuly protrombinu. Dochází ke krvácení typu diseminované intravaskulární koagulopatie. Další z typů enzymů, je enzym serinové protézy, účinkující se spoluúčastí fosfolipidů a Ca2+. Konvertující fibrinogen na fibrin Enzymy hadích jedů způsobují odštěpování fibrinopeptidů (fibrinopeptid A) z molekul fibrinogenu, a tak způsobují konverzi fibrinogenu na fibrin Degradující fibrinogen na fibrin Jedná se o enzymatické působení proteináz na fibrinogen nebo fibrin. Mohli bychom je také nazvat Fibrino(geno)lytické aktivity hadích jedů. Působením těchto látek vzniká zvýšené krvácení z ran a obraz hypofibrinogenémie nebo afibrinogenémie. Inaktivace antitrombinu Aktivace C proteinu Kompetitivní reverzibilní inhibice Kde I je inhibitor. S a I se mohou vázat na enzym ve stejném čase. Inhibitor je často strukturálně velmi podobný substrátu, ale nedochází u něj k enzymatické reakci. I se tedy váže na vazebné (i aktivní) místo enzymu. O tyto místo tedy S a I soupeří. Reverzibilní Enzymové inhibice Pokud zvýšíme koncentraci S, bude docházet k častějším interakcím mezi E a S a inhibiční účinek bude potlačen. Po inhibici kompetitivním inhibitorem dochází k zvýšení KM (Protože inhibitor obsazuje část molekul enzymu, pro vytvoření komplexu enzym-substrát je tedy k dispozici jen málo molekul volného enzymu. Z tohoto důvodu je reakce pomalá). Vmax se nemění. Akompetivní reverzibilní inhibice Inhibitor se může vázat na jiné místo enzymu (a to pouze v případě, kdy je substrát vázaný na enzym). Po vazbě dochází k změně struktury enzymu vedoucí ke znemožnění enzymatické reakce. Reverzibilní Enzymové inhibice Zde se inhibitor váže pouze na ES. Pro inhibici tedy potřebuje přítomnost substrátu. S rostoucí koncentrací substrátu vede k zvýšené inhibice enzymu. Proto dochází ke snížení Vmax. Tím se snižuje se také i KM. Smíšená reverzibilní inhibice Inhibitor se váže na aktivní místo enzymu nezávisle na tom, zdali je aktivní místo prázdné nebo je S v komplexu s enzymem. Nicméně má větší afinitu k jednomu nebo druhému stavu. Jedná se o mix kompetitivní a akompetitivní inhibice. Vazba inhibitoru ovlivňuje vazbu S (zvyšuje se KM) a zároveň snižuje počet aktivních molekul enzymu (snížení Vmax). Inhibiční efekt může být redukován, ale ne potlačen zvýšenou koncentrací S. Reverzibilní Enzymové inhibice Nekompetivní reverzibilní inhibice Specifický případ smíšené enzymové inhibice. Inhibitor redukuje afinitu enzymu k substrátu, ale neovlivňuje jeho vazbu (S se tedy na enzym neváže). Inhibitor se podobně jako u akompetitivní inhibice váže na jiné místo proteinu a vyvolává strukturální změny v aktivním místě enzymu. Reverzibilní Enzymové inhibice Tento typ inhibice je přímo závislý na koncentraci I, ne na koncentraci S (protože se Inhibitor váže na jiné místo enzymu a nesoupeří se substrátem). Takže když dojde k inhibici 50% enzymu, tak jak při nízké i vysoké koncentraci substrátu. Klesá Vmax, protože aktivita enzymu už je redukovaná a vysoká koncentrace S na ni nemá efekt. Ale KM zůstává stejná (mechanismus enzymatické reakce je stejný, ale s omezeným množstvím aktivních enzymů). Enzymy mohou být stabilní mezi teplotou 0 až 100°C (termofilní bakterie mají např. velmi stabilní enzymy, které jsou aktivní i při 110°C). V lidském těle jsou enzymy konstruovány na teplotu okolo 37°C. Enzymy jsou aktivní pouze v malém teplotním intervalu. Teplota, při kterém je enzym nejvíce aktivní - Teplotní optimim. To je umožněno ideální stabilitou proteinu a správnému uspořádání AMK v aktivním místě. Vliv teploty na enzymatickou reakci Vliv teploty na enzymatickou reakci Závislost reakce na teplotě je v oblasti teplotního optima definováno Arheniovou rovnicí, která definuje závislost jakékoliv chemické reakce na teplotě. S rostoucí teplotou získávají molekuly (S i E) větší kinetickou energii a narůstá pravděpodobnost ideální srážky mezi S a E. Při nízkých teplotách je sice enzym stabilní a není ovlivněna struktura proteinu, ale počet srážek je omezený. Při vyšších teplotách pak dochází k částečné nebo úplné denaturaci (rozpadu 3D struktury a tvorbě neuspořádaných proteinových klubek) a degradaci proteinu. Vliv pH na enzymatickou reakci pH optimum závisí na funkci a prostředí ve kterém se protein vyskytuje. pH 7 - trypsin, enzymy v krvi pH 2 - pepsin pH 10 – Arginasa Záleží na AMK zbytcích v aktivním místě, protože katalytická aktivita enzymů se odvíjí od toho zda jsou AMK ionizované. Také dochází k narušení elektrochemické interakce mezi vazebným místem a substrátem. Vysoké a nízké pH denaturuje proteinovou strukturu. Enzymy Ing. Lívia Eiselleová, PhD. Substrát (S) - molekuly, které do reakce vstupují Produkt (P) - molekuly, které vznikají katalyzovanou reakcí Enzym (E) Komplex enzymu se substrátem (ES) Proteiny (mohou být také RNA molekuly – např. ribosom), které slouží jako biologické katalyzátory Enzymy E+S ES E+P - vyšší reakční rychlost (6- 12 řádů) - mírnější podmínky reakce (nižší teplota, atmosférický tlak, neutrální pH) - vyšší specifita reakce (specifické produkty, „nejsou“ vedlejší produkty) - schopnost regulace (allosterická regulace, kovalentní modifikace, variabilita) Mohou být: - homogenní – reaktanty a katalyzátor jsou v systému přítomny ve stejné fázi - heterogenní – nejčastěji je katalyzátor pevný a reaktanty jsou plynné Na co slouží enzymy Jaké známe enzymy Replikační enzymy - podílejí sa na replikaci DNA Restrikční enzymy - sekvenčne specifické endonukleázy Katalyzátor - zvyšuje efektivitu chemické reakce - z reakce vystupuje nezměněn - v průběhu reakce vytváří energeticky méně stabilní molekuly – meziprodukty Aktivační energie - energie potřebná k průběhu reakce - snížení aktivační energie umožňuje reakci za mírnějších podmínek (tzn. za nižší teploty, tlaku). Enzymy snižují aktivační bariéru - díky vzniku meziproduktů Enzym jako katalyzátor - efektivita (enzymatické reakce bývají mnohem účinnější než chemické) - podmínky (pH, teplota) - vysoká specificita (enzymy často rozeznávají pouze jednu specifickou molekulu) - nezávislost na množství produktu (chemická katalýza je přímo závislá na množství substrátu) Enzymy se od chemických katalyzátorů liší - proteiny, které se mohou nacházet samostatně nebo v proteinových komplexech - pro specificitu enzymové reakce je klíčová jeho 3D struktura - správné uspořádání aminokyselin je důležité pro funkčnost tzv. aktivního místa Aktivní místo: Katalytické místo - oblast skládající se z několika aminokyselin, ve které dochází ke katalytické reakci Vazebné místo - funguje jako přistávací dráha pro substrát - prostorově substrát polohuje do správné pozice nutné pro katalýzu - reguluje enzymovou aktivitu změnami afinity a polohování substrátu do katalytického místa Struktura enzymů - do aktivního místa (zajišťuje vazebné místo) - vazebné místo navíc zajišťuje specificitu enzymu Specificita je zachována díky: - komplementárnímu tvaru vazebného místa a substrátu - rozložení elektrochemického náboje - hydrofobním nebo hydrofilním interakcím Vazba substrátu Substrát a enzym musí být k sobě geometricky komplementární (model zámku a klíče) Katalytická reakce může probíhat a) stabilizací meziproduktu - v místě proteinu díky blízkým AMK zbytkům dochází k výměně náboje s meziproduktem (ve stejném prostředí by byl nestabilní) b) dočasnou interakcí se substrátem - enzym se stane příjemcem aktivní skupiny, umožňující snadnější přesun na jiné místo substrátu nebo jiný substrát c) změna konformace molekuly - změnou struktury molekuly dochází také ke snížení energie potřebné pro vznik produktu Aktivní místo enzymu - katalytické reakce se neúčastí jenom zbytky aminokyselin, ale i jiné molekuly – kofaktory (např. vitamíny rozpustné v tucích, např. B1,B2, B6, B12, C atd.) - pokud je kofaktor vázán kovalentní vazbou k enzymu - prostetická skupina - pokud je vazba v katalytickém místě méně pevná jako v případě iontů kovů nebo organických molekul jedná se o koenzym Holoenzym - katalyticky aktivní dvojice kofaktoru a enzymu Apoenzym - enzym bez kofaktoru Enzymy - kofaktory - enzymy mají svoje specifické názvosloví - název enzymu se skládá buďto z označení substrátu nebo z označení substrátu + typ dané katalytické reakce - příponou názvu je – asa - např. proteinasa, alkoholdehydrogenasa, laktátdehydrogenasa Nazvosloví enzymů - podrobnější klasifikaci IUBMB (INTERNATIONAL UNION OF BIOCHEMISTRY AND MOLECULAR BIOLOGY) • oxidoreduktasy (katalysují intermolekulární oxidačně-redukční reakce, např. ethanol + NAD+ → acetaldehyd + NADH + H+) • transferasy (přenos chemických skupin z molekuly donoru na akceptor, např. ATP + glukosa → glukosa-6-fosfát + ADP) • hydrolasy (štěpení vazeb vodou, např. sacharosa + H2O → glukosa + fruktosa); • lyasy (nejčastěji adice na dvojnou vazbu nebo eliminace za vzniku dvojné vazby, např. hydratace fumarátu v citrátovém cyklu -OOC-CH=CH-COO- + H2O → -OOC-CH(OH)-CH2- COO-) • isomerasy (isomerace, např. D-glukosa → D-fruktosa nebo L-alanin → D-alanin); • ligasy (spojení dvou molekul, k němuž se dodává energii štěpením ATP nebo GTP, např. karboxylace pyruvátu na oxalacetát CH3-CO-COO- + CO2 + ATP + H2O → -OOC-CH2-COCOO- + ADP + Pi) např. EC 1.1.1.1 znamená (EC) - Enzyme commision (1, hlavní třída) - oxidoreduktázy (v reakci dochází k výměně elektronů) (1, podtřída) - reakce probíhá na C-OH skupině (1, podskupina) - kofaktor - zde NAD nebo NADP (1, pořadové číslo) - určuje již konkrétní enzym - alkoholdehydrogenazu Klasifikace enzymů - studuje efektivitu a nejvhodnější podmínky pro enzymatickou reakci - rychlost enzymatické reakce definována rychlostí jakou se substrát váže na enzym a rychlostí jakou dochází k tvorbě produktu nízká koncentraci substrátu vůči enzymu - reakce téměř přímo úměrná jeho koncentraci vysoká koncentrace substrátu vůči enzymu - aktivní místa enzymu jsou zaplněny a nedochází k vazbě s přebytečným substrátem - celková rychlost reakce závislá na tom, jak rychle dokáže enzym zpracovat substrát na produkt Kinetika enzymů Dříve se podle pravidel Mezinárodní biochemické unie (IUB) z r. 1961 užívalo pojmu enzymová jednotka (U) pro takové množství enzymu, které katalyzuje přeměnu 1 μmol substrátu za minutu za standardních podmínek Namísto toho byly zavedeny pojmy: enzymová aktivita - rychlost přeměny substrátu specifická aktivita - enzymová aktivita vztažená za specifických podmínek ke hmotnosti molová aktivita - enzymová aktivita vztažená za specifických podmínek k množství enzymovu vyjádřeno v molech Převod dosavadních enzymových jednotek (U) na kataly (kat) se řídí vztahem: 1 U = 1 μmol/min = 1/60 μmol/s = 1/60 μkat = 16,67 nkat U nás byly zavedeny kataly do klinicko-biochemické laboratorní praxe povinně a výsledky laboratorních vyšetřeni jsou takto vyjadřovány v séru nejčastěji jako μkat/l. Kinetika enzymů - jednotky Enzymová kinetika - studium enzymatických reakcí: efektivita a nejvhodnější podmínky - základní enzymatická reakce se dá vyjádřit touto rovnicí: k1, k2 – rychlostní konstanty, popisujú rychlost dané reakce k-1 – rychlostní konstanta rozpadu komplexu ES Rychlostní konstanta je rovna rychlosti reakce při jednotkových koncentracích látek Za předpokladu, že žádny produkt neinteraguje zpětně s enzymem za vzniku ES, lze rychlost enzymatické reakce V (mol*s-1) definovat jako: V = k2 [ES] Problém je, že ES je neměřitelný. Rychlost reakce se proto definuje podle koncentraci látek o kterých víme jejich koncentraci. Rozdělíme si vznik ES do dvou rovnic: a) vzniku produktu: [ES] = k1 [E] [S] b) rozpadu komplexu ES směrem k S nebo P: [ES] = (k-1 + k2) [ES] Za předpokladu, že je v reakci enzym plně nasycen – tzn. koncentrace ES je stále stejná: K1.[E].[S] = (k-1 + k2).[ES] a dále Enzymová kinetika Koncentrace substrátu mezi nesaturovaným a saturovaným stavem enzymu je definována pomocí Michaelisovy konstanty KM - konstanta poloviční saturace - rovná se koncentraci substrátu, při které došlo k polovičnímu nasycení enzymu substrátem - reakční rychlost a je rovna polovině maximální rychlosti Z rovnice enzymatické katalýzy lze KM vyjádřit jako: Po dosazení do předchozí rovnice dostáváme: Kinetika enzymů – Michaelisova konstanta Za předpokladu, že koncentrace E v reakci je mnohonásobně menší než S ([E] << [S]), je [ES] + [S] ≈ [S]. Koncentrace volného enzymu lze definovat jako rozdíl celkového enzymu a ES: [E] = [Eo] – [ES] Po dosazení do rovnice dostáváme: Po vyjádření [ES] dostáváme: Víme už, že rychlost je definovaná jako: V = k2 [ES] Po dosazení dostaneme: Kinetika enzymů – odvození rovnic - experimentálně sledovat momentální rychlost enzymatické reakce je ťežké - proto se sleduje rychlost maximální Vmax - Vmax je definována rychlostí enzymatické reakce při plné saturaci enzymu (po ní je rychlost stabilní, lze ji pozorovat). Této rychlosti dosáhneme při [S] >>KM. Pak [S]/([S]+KM) ≈ 1 Vmax následně definujeme z předchozí rovnice: Následně dostáváme finální rovnici, ve které lze rychlost enzymatické rovnic získat měřením pozorovatelných veličin: rovnice Michaelis-Mentenové: Kinetika enzymů – odvození rovnic - platí pro kinetiku enzymatické reakce s jedním substrátem (do katalytického místa vstupuje ouze jedna molekula, která interaguje s enzymem) v0 je počáteční rychlost enzymatické reakce Vmax je limitní hodnota rychlosti při plném nasycení enzymu substrátem [S] koncentrace substrátu KM je Michaelisova konstanta Pokud má enzym nízké KM, znamená to, že může dosahovat maximální rychlosti při nízké koncentraci substrátu Enzymy s KM při 10-8 – 10-10 M-1.s-1 – prakticky každý kontakt se substrátem vede k přeměně na produkt. Rovnice Michaelis-Mentenové Nezohledňuje další faktory, které v reakci mohou nastat: - inhibice reakce produktem - zvratná reakce v meziproduktem - nepopisuje allosterické chování proteinů (tedy že konformační změna proteinu může ovlivnit enzymatickou aktivitu) - kooperativní interakce Navíc je platná za předpokladu, kdy: - koncentrace ES se mění mnohem pomaleji než koncentrace P a S - koncentrace enzymu se v čase nemění. Rovnice Michaelis-Mentenové Kinetika v takových reakcí navíc sleduje v jakém pořadí dochází k vazbě S na E Bi-Bi reakce - oba substráty se vážou na enzym v jednom okamžiku a vyváří ternární EAB komplex - může probíhat náhodným mechanismem - nezáleží na pořadí ve kterém se substráty navážou Bi-Bi mechanismus využívá například DNA Polymeráza Multisubstrátové enzymatické reakce Ping-Pong mechanismus enzymové reakce: Enzym má dva stavy: základní a intermediární (chemicky modifikován prvním substrátem) A - substrát umožňující přenos chemické skupina na enzym a po jejím vypuštění dochází k vazbě B, na který je chemické skupina z enzymu přenesena Př. mohou být enzymy využívající kofaktory Multisubstrátové enzymatické reakce - allosterický – charakterizovaný odlišným prostorovým sterickým uspořádáním - dochází ke kooperativní vazbě substrátu - kinetika rozdílná oproti Michaelis-Mentenové - struktura allosterických enzymů může být pozměněna vazbou allosterických efektorů do allosterického místa (allosterické místo se nachází mimo aktivního místa) - efektory mohou změnit konformaci vazebného nebo aktivního místa enzymu vedoucí jak k aktivaci tak inhibici enzymatických procesů Kinetika allosterických enzymů Inhibitory - molekuly, které redukují nebo blokují enzymatickou aktivitu Aktivátory - enzymatickou aktivitu zvyšují Irreverzibilní inhibitory - vytváří kovalentní (pevnou) vazbu na inhibitor - dochází k chemické modifikaci zbytků AMK potřebné pro enzymatickou aktivitu Reverzibilní inhibitory - vazba je nekovalentní (vodíkový můstek, hydrofobní interakce, iontová vazba) V kinetice inhibiční reakce sledujeme primárně specificitu inhibitoru a také jeho účinnost. Inhibitory enzymů 1) kompetitivní inhibitory · strukturou podobné substrátu · enzym nekatalyzuje přeměnu inhibitoru, inhibitor se pouze na enzym naváže · váží se do vazebného místa substrátu · zvýšením koncentrace substrátu lze inhibici potlačit · Km se v přítomnosti inhibitoru zdánlivě zvyšuje · V max se nemění 2) nekompetitivní inhibitory · nebrání vazbě substrátu na enzym · váží se mimo vazebné místo substrátu · inhibici nelze potlačit zvýšením koncentrace substrátu, lze ji snížit pouze odstraněním inhibitoru dialýzou (inhibitor se neváže kovalentně) · žádný z komplexů enzym-inhibitor (E-I ani E-I-S) není katalyticky aktivní ® snížení koncentrace aktivního enzymu _ pokles Vmax · Km se nemění 3) akompetitivní inhibitory · váží se pouze na komplex enzym-substrát · dochází ke zdánlivé změně Km i Vmax Inhibice enzymů Kompetitivní reverzibilní inhibice - S a I se mohou vázat na enzym ve stejném čase - inhibitor je často strukturálně velmi podobný substrátu, ale nedochází u něj k enzymatické reakci - I se tedy váže na vazebné (i aktivní) místo enzymu. O tyto místo S a I soupeří (kompetice) Reverzibilní enzymové inhibice - pokud zvýšíme koncentraci S, bude docházet k častějším interakcím mezi E a S inhibiční účinek bude potlačen - dochází k zvýšení KM (inhibitor obsazuje část molekul enzymu, pro vytvoření komplexu enzym-substrát je tedy k dispozici jen málo molekul volného enzymu – reakce je pomalá) - Vmax se nemění Akompetivní reverzibilní inhibice - inhibitor se může vázat na jiné místo enzymu (a to pouze v případě, kdy je substrát vázaný na enzym) - po vazbě dochází k změně struktury enzymu vedoucí ke znemožnění enzymatické reakce - inhibitor se váže pouze na ES - pro inhibici tedy potřebuje přítomnost substrátu - s rostoucí koncentrací substrátu vede k zvýšené inhibice enzymu - dochází ke snížení Vmax, tím se snižuje se také i KM. Reverzibilní enzymové inhibice Smíšená reverzibilní inhibice - inhibitor se váže na aktivní místo enzymu nezávisle na tom, zdali je aktivní místo prázdné nebo je S v komplexu s enzymem - má větší afinitu k jednomu nebo druhému stav - mix kompetitivní a akompetitivní inhibice - vazba inhibitoru ovlivňuje vazbu S (zvyšuje se KM) a zároveň snižuje počet aktivních molekul enzymu (snížení Vmax) - inhibiční efekt může být redukován, ale ne potlačen zvýšenou koncentrací S Reverzibilní enzymové inhibice - specifický případ smíšené enzymové inhibice - inhibitor redukuje afinitu enzymu k substrátu, ale neovlivňuje jeho vazbu (S se tedy na enzym neváže) - podobně jako u akompetitivní inhibice váže na jiné místo proteinu a vyvolává strukturální změny v aktivním místě enzymu. Reverzibilní enzymové inhibice Nekompetitivní reverzibilní inhibice - inhibice je přímo závislá na koncentraci I, ne na koncentraci S - když dojde k inhibici 50% enzymu, tak jak při nízké i vysoké koncentraci substrátu - Vmax klesá - aktivita enzymu už je redukovaná a vysoká koncentrace S na ni nemá efekt - KM zůstává stejná (mechanismus enzymatické reakce je stejný, ale s omezeným množstvím aktivních enzymů) - enzymy mohou být stabilní mezi teplotou 0 až 100°C - termofilní bakterie mají např. velmi stabilní enzymy, které jsou aktivní i při 110°C - v lidském těle jsou enzymy konstruovány na teplotu okolo 37°C - aktivní pouze v malém teplotním intervalu - teplota, při kterém je enzym nejvíce aktivní - teplotní optimum Vliv teploty na enzymatickou reakci - závislost reakce na teplotě je v oblasti teplotního optima definováno Arheniovou rovnicí - s rostoucí teplotou získávají molekuly (S i E) větší kinetickou energii a narůstá pravděpodobnost ideální srážky mezi S a E - při nízkých teplotách je sice enzym stabilní a není ovlivněna struktura proteinu, ale počet srážek je omezený - při vyšších teplotách pak dochází k částečné nebo úplné denaturaci (rozpadu 3D struktury a tvorbě neuspořádaných proteinových klubek) a degradaci proteinu Vliv teploty na enzymatickou reakci Vliv pH na enzymatickou reakci - pH optimum závisí na funkci a prostředí, ve kterém se protein vyskytuje - záleží na AMK zbytcích v aktivním místě - katalytická aktivita enzymů se odvíjí od toho zda jsou AMK ionizované - vysoké a nízké pH denaturuje proteinovou strukturu pH 7 – trypsin, enzymy v krvi pH2 – pepsin pH10 -arginasa Děkuji za pozornost Lívia Eiselleová eiselle@med.muni.cz