Evokovaný potenciál je
elektrický potenciál zaznamenaný z nervového systému (obvykle centrálního) po
prezentaci stimulu. Potenciály jsou měřené metodami jako elektroencefalografie,
elektromyografie nebo i jinými elektrofyziologickými technikami.
Evokované potenciály mají nízkou
amplitudu, obecně v řádu několika mikrovoltů (kupř. EEG desítky mikrovoltů, EMG
milivolty, EKG často blízko 1 voltu). Z toho důvodu vyžadují obvykle
zprůměrování signálu, kterým dosáhneme jejich odlišení od šumu pozadí. Signál
je časově vázaný ke stimulu a jelikož má šum náhodný charakter, lze jej
opakovanou stimulací odfiltrovat.
Existuje několik druhů
evokovaných potenciálů
Sensorické evokované potenciály (SSEP)
se zaznamenávají z centrálního nervového systému po elektrické stimulaci n.
tibialis, n. medianu nebo n. ulnaris, následované záznamem elektrické aktivity
ze skalpu pacienta (EEG). Slouží kupř. k vyhodnocení míšní funkce během
chirurgických zákroků.
Specialista analyzuje
amplitudu a latenci vln. Vlny mají komplexní charakter, jednotlivé části jsou
označené písmenem a číslem (kupř. N20 označuje negativní vlna po 20 ms při stimulaci
n. medianus, pravděpodobně odpovídající příchodu signálu do somatosensorického
kortexu). Během anestezie poskytují amplituda a latence vln důležité informace –
výrazné zvýšení latence nebo pokles amplitudy jsou známkami neurologické
dysfunkce.
Základ pro vizuální evokované potenciály (VEP) byl položen již v 30. letech na
základě změn EEG v okcipitální oblasti při stimulaci světlem. V současnosti
se ke stimulaci používají šachovnicové obrazce (černé a světlé čtverce nebo proužky
o stejné velikosti) na počítačové obrazovce. Snímají se změny v EEG v oblasti
záhlaví. Vlny se označují písmeny P (pozitivní) a N (negativní) následovanými
čísly představujícími jejich latenci.
Sluchové evokované potenciály představují odpověď jednotlivých částí sluchové dráhy na zvuk. Signál vzniká v hlemýždi, je převáděn příslušným nervem (n. cochlearis) přes mozkový kmen až do kůry.
Podskupinu tvoří kmenové sluchové evokované potenciály (BAEP). Test lze
používat s úspěchem u novorozenců k vyloučení vrozených vad vnitřního
ucha.
Motorické evokované potenciály (MEP)
se na rozdíl od výše uvedených zaznamenávají ze svalů po stimulaci motorické
kůry mozkové (magnetické nebo elektrické).
Somatosenzorické potenciály lze použít
při chirurgických zákrocích, u kterých může dojít k poškození určitých struktur
mozku. Lze jimi kupř. sledovat nedokrvení mozkové kůry během karotické endarterektomie
(odstranění “cholesterolového” plátu z hlavní tepny mozku).
Také lze použít přímou
elektrickou stimulaci skalpu k aktivaci motorických drah – tato technika
označovaná jako monitorování transkraniálních elektrických potenciálů efektivně
hodnotí motorické dráhy centrálního nervového systému během chirurgických
zákoků. V peroperačním monitorování se specialisté obecně přiklání k elektrické
stimulaci, ne magnetické (která je typická spíše pro ambulantní klinické
použití), kvůli její nižší citlivosti na anestezii.