155
Martin Sebera Úvod do internetu
Martin Sebera
Úvod do internetu
156
Martin Sebera Úvod do internetu
Internet je v současnosti považován za fenomén lidstva. ,,Nebýt" na Internetu znamená
nepřizpůsobit se moderním trendům a svým způsobem být izolován. Běžný uživatel dokáže
ovládat elektronickou poštu, resp. si přečte zpravodajství na internetovém portále. Internet nabízí
samozřejmě další a další možnosti, např. jako houby po dešti rostou elektronické obchody, účet
v bance lze spravovat pomocí internetu a mnoho dalších. Zároveň je ovšem uživatel vystaven
i rizikům a nebezpečím ať už ze strany počítačových virů nebo hackerů. Používáme-li toto
celosvětově rozšířené médium, měli bychom být vybaveni i informacemi z oblasti bezpečnosti,
antivirové a antispamové problematiky. To platí i pro sportovce, pracovníky tělovýchovných
a sportovních zařízení, klubů a sportovních oddílů.
V následujících kapitolách je podán stručný přehled základních faktů z výše zmiňovaných
skutečností.
157
Martin Sebera Úvod
Úvod
,,Internet je odrazem fyzického svého své ěta. Odraz neněta. Odraz neně í kopie, kterákopie, kterákopie, kter je věrněrně á, ani obraz, která, ani obraz, která ý, ani obraz, který, ani obraz, kter něcoěcoě
převezme a nřevezme a nř ěco vynechěco vynechě á; odraz povinně převezme vřevezme vř še, ale pše, ale pš řetvořetvoř ří si to podle svéhoéhoé ­ a dokážeážeáž
si přidat leccos svřidat leccos svř ého. Pravdého. Pravdé ěpodobněpodobně ě vše, co existuje ve fyzickše, co existuje ve fyzickš ém svém své ětětě ě, bude odraě, bude odraě ženo svženo svž ětemětemě
internetovýinternetovýinternetov m; Internet je zde až pozoruhodně vynalézavézavé ý ­zavý ­zav vždy oždy ož čekčekč ávejte, že je to trože je to trož škuškuš říše zaříše zaříš
zrcadlem, kde se fantazii (díky technologii) meze nekladou.íky technologii) meze nekladou.í "
Jiří Hlavenka
Internet je v současnosti považován za fenomén lidstva. ,,Nebýt" na Internetu znamená
nepřizpůsobit se moderním trendům a svým způsobem být izolován. Běžný uživatel dokáže
ovládat elektronickou poštu, resp. si přečte zpravodajství na internetovém portále. Internet nabízí
samozřejmě další a další možnosti, např. jako houby po dešti rostou elektronické obchody, účet
v bance lze spravovat pomocí internetu a mnoho dalších. Zároveň je ovšem uživatel vystaven
i rizikům a nebezpečím ať už ze strany počítačových virů nebo hackerů. Používáme-li toto
celosvětově rozšířené médium, měli bychom být vybaveni i informacemi z oblasti bezpečnosti,
antivirové a antispamové problematiky. To platí i pro sportovce, pracovníky tělovýchovných
a sportovních zařízení, klubů a sportovních oddílů.
V současné době v České republice pozorujeme trvale se zvyšující zájem o práci s Internetem,
stejně jako roste frekvence jeho využívání. Internet je hodnocen jako významný zdroj informací
a trvale sílí názor, že v budoucnu se stane důležitou a nezbytnou součástí života každého z nás.
158
Martin Sebera Úvod do internetu
1 Internet
1.1 Vznik a vývoj internetu
V 60. letech se v USA objevila snaha vytvořit síť, která by propojovala nejdůležitější
vojenské, vládní a akademické počítače a která by byla schopna přežít jaderný úder. V roce 1969
byly za finanční pomoci Pentagonu propojeny první čtyři uzly sítě (dva počítače University of
California a po jednom počítači Stanfod Research Institute a University of Utah), která byla
nazvána ARPANET. Počet uzlů rostl a v roce 1982 byl přijat standardní protokol TCP/IP, který
umožnil komunikaci počítačů bez ohledu na jejich operační systém. V polovině 80. let vzniká
slovo Internet.
Období 1983 ­ 1992 je dobou prudkého rozvoje Internetu, počtu připojených počítačů
a expanzí mimo USA. Vojenská část Internetu byla oddělena v roce 1983. Ovšem komerční využití
této sítě bylo zahájeno až počátkem devadesátých let. V roce 1991 vědci z Minnesotské univerzity
předvedli systém Gopher, který byl posledním schůdkem pro přechod k systému WWW (World
Wide Web), tedy k současné podobě Internetu.
1.2 Začátky Internetu v České republice
V roce 1990 se výpočetní centrum Českého učení technického (ČVUT) v Praze připojilo
k evropské vědecké síti EARN (European Academic and Research Network). Jako oficiální
datum připojení ČSFR k Internetu se uvádí listopad 1991, kdy na ČVUT proběhly první pokusy
s připojením k Lineckému internetovému uzlu. V následujícím roce uvolnilo Ministerstvo školství
ČR 20 miliónů korun pro vybudování páteřní sítě spojující univerzitní města.
Tab. 2.1 Fáze rozvoje Internetu v České republice
Období Fázeázeá Charakteristika
1991-1995 akademiků Internet sloužil akademické obci, komerční aktivity
se na něm v podstatě nerealizovaly. Přesto je to fáesto je to fáesto je to f ze
velmi důležitá pro pozdější obchodní rozvoj, neboť
z akademického prostředí vyšlo mnoho osob, které
později český Internet roztočily komerčně.
1996-1999 popularizace Vznikají dnes populární stránky, většina firem vytváří
na Webu prezentace. Internet se postupně dostává do
firem a státních institucích institucí í, pomaleji i do domí, pomaleji i do domí ácností.
Množství lidí, kteí, kteí ří Internet občas využívajžívajží í, rychleí, rychleí
roste.
1999-dosud integrace Český internet začínčínčí á být komerčně zajímavímaví ýmavýmav . Za
symbolický počátek této fáto fáto f ze můžeme považovat
prodej Seznamu na přelomu let 1999/2000. Pro
tuto fátuto fátuto f zi je nejcharakterističtější přehodnocování
firemních webovích weboví ých webových webov ch prezentací. Firmy mění své
statické prezentace tak, aby peníze píze pí řinášely, a ne je
odčerpávaly.
159
Martin Sebera Internet
1.3 Porovnání tradičních médií s Internetem
Internet je relativně nové médium a jeho možnosti otevírají nové, neobvyklé trhy. Internet má
řadu specifik, které jej odlišují od ostatních, dosud využívaných médií a tato specifika nabízejí
výhody internetovým uživatelům. Následující tabulka porovnává parametry tradičních médií se
službou WWW, hlavním technickým nástrojem Internetu. (Stuchlík, Dvořáček, 2000).
Tab. 2.2: Porovnání tradičních médií s Internetem
Naléhavost Názornost Rychlost odezvy Náklady
VýVýV robní
náklady
TV vysoká velmi vysoká vysoká velmi nízkízkí é vysoká
Rozhlas vysoká nízkízkí á vysoká velmi nízkízkí é nízkízkí é
Časopisy nízkízkí á střední střední střední střední
Noviny nízkízkí á střední vysoká nízkízkí é střední
Billboard velmi nízkízkí á velmi nízkízkí á střední střední vysoká
WWW nízkízkí á velmi vysoká velmi vysoká velmi nízkízkí é nízkízkí é
NaléNaléNal havostéhavosté je mírou neodbytnosti média. Některá média dávají zákazníkovi větší, jiná menší
možnosti uniknout působení komerčního sdělení. V případě WWW je třeba zohlednit konkrétní
podmínky použití této služby (rychlost načítání stránek, umístění sdělení...).
NáNáN zornostázornostá vyjadřuje schopnost média vysvětlit způsob užívání výrobku. Na Webu lze výrobekzornost vyjadřuje schopnost média vysvětlit způsob užívání výrobku. Na Webu lze výrobekzornost
popsat pomocí textu, obrázků, videoklipů, lze zprostředkovat i třírozměrný obraz, případně použít
hypertextové odkazy pro vysvětlení konkrétních částí celku.
Rychlost odezvy vyjadřuje, jak rychle zákazníci zareagují na komerční sdělení. Vysoké
hodnoty parametru u služby WWW podporuje možnost okamžitě si výrobek objednat a případně
bezhotovostně zaplatit. Významná je zde také rychlost aktualizace komerčního sdělení.
NáNáN kladyákladyá ­ tímto parametrem vyjadřujeme náklady na zakoupení času nebo prostoru v médiích,
a to vztažené na tisíc zasažených diváků, posluchačů nebo návštěvníků. Výrobní náklady vlastního
komerčního sdělení jsou náklady na vytvoření reklamního šotu, plakátu, webových stránek.
Výrobní náklady u služeb Internetu se mohou odlišovat podle nároků, které firma na stránky
klade.
1.4 Technologické prostředí
Změny v technologickém prostředí s sebou přinášejí jedny z největších příležitostí pro
podnikání. Nové technologie umožňují zvyšovat produktivitu práce, snižovat náklady a tím
zvyšují konkurenční schopnost výrobku i podniku. Změny v této oblasti jsou dnes velice rychlé
a mají vliv i na změny spotřebních zvyklostí. Nejvýraznější tendence, společensky prosazovaná,
je podpora inovačních procesů, zaměřených na růst bezpečnosti, ochranu zdraví a ekologii
(Svobodová, 1997).
Základem komunikace v rámci Internetu je sada protokolů TCP/IP. Data jsou rozdělena do
paketů, které si hledají samy cestu na místo určení. Díky protokolu je potlačena komunikační
infrastruktura, existuje zde nezávislost na konkrétních hardwarových a softwarových platformách.
Uživatelé Internetu používají různé druhy hardwarových platforem jako jsou PC, MacIntosh,
Silicon Graphics, IBM, DEC stejně jako softwarových platforem: různé typy Unixu, DOS,
různé verze Windows, OS/2, NetxStep, mainframové operační systémy atd. Pro reálný provoz
Internetu jsou třeba jak počítače, které zajišťují komunikační služby (nameservery, FTP, Gopher,
News a WWW servery), tak jiná hardwarová zařízení, zajišťující technický provoz (směrovače,
160
Martin Sebera Úvod do internetu
gateways, opakovače, modemy). Tato zařízení jsou většinou pod dohledem komunikačních
společností a poskytovatelů připojení (ISP).
Metod připojení k Internetu dnes existuje celá řada a lze je rozdělit podle délky trvání připojení
na:
1. Dočasné spojení s Internetem:
Dial-up pomocial-up pomocí telefonntelefonní linkylinky ­ je časově nejméně náročné, jednoduché a relativně
levné; pro tento způsob připojení je potřeba modem (zařízení umožňující přenos
dat po telefonní lince) a účet u některého z poskytovatelů (ISP). V ČR většina
poskytovatelů nabízí připojení zdarma a náklady na připojení jsou tak redukovány na
poplatky za využívání telefonní linky
2. Stálé spojení s Internetem
a) Pevná linka ­ u nás se přechází na využití technologie ISDN (přenosová kapacita­ u nás se přechází na využití technologie ISDN (přenosová kapacita­
128 Kpbs), pevná linka je dosti nákladná záležitost; poplatky za instalaci a provoz
pevné linky se liší podle přenosové kapacity linky + paušální poplatek poskytovatele
připojení. Další významnou možností je rozvoj připojení k Internetu prostřednictvím
kabelu, který se používá pro rozvod kabelové televize.
b) BezdrBezdráBezdráBezdr tové mikrovlnné spojenspojení ­í ­í tento způsob se využívá, pokud nelze zřídit pevnou­ tento způsob se využívá, pokud nelze zřídit pevnou­
linku, náklady jsou obdobné jako v předešlém případě;
c) Satelitní spojenspojení ­í ­í pro tento druh připojení se využívá geostacionárních družic
a uživatelé musí počítat s určitým zpožděním (obvykle 200-500 ms).
Aby Internet mohl fungovat, musí mít každý připojený počítač svou jednoznačnou adresu. Na
Internetu se používají dva základní druhy adres:
 IPadresa, fyzická adresa, je to 32 bitové číslo, které se obvykle uvádí jako čtyři dekadická
čísla, oddělená tečkami (např. 147.251.191.1), u serverů je tato IP adresa statická, při
připojení modemem může být tato adresa dynamická (pokaždé jiná),
 Doménovénové é jménoénoé , je logická nebo symbolická adresa; tato jména si lze představit
jako strukturu, členící se na několik hierarchicky organizovaných subdomén v zápisy
oddělených tečkami. Doména nejvyššího stupně (TLD) v ČR je cz. Doménou druhého
řádu (SLD) je například muni.cz, tyto domény nelze volit libovolně, ale podléhají
registraci.
1.5 Politicko-právní prostředí
Politicko-právní prostředí zahrnuje vliv vládních a politických orgánů a organizací, které
formulují z hlediska státu určité hospodářské, ekologické, bezpečnostní, jakostní a zdravotní
požadavky formou zákonů, vyhlášek a předpisů. Těmito pravidly se státní správa snaží ochraňovat
širší celospolečenské zájmy a ochraňuje spotřebitele i výrobce. [Svobodová, 1997].
Nedílnou součástí Internetu a zejména jeho komerčního využití jsou právní otázky. Klasické
právní předpisy nelze vždy dobře aplikovat na ,,nový elektronický svět", důvodů je několik:
 obtížná aplikovatelnost některýkterýkter ch tradičních právních norem do nových podmínek,
s kterýkterýkter mi původní úprava nepoí úprava nepoí ú čítala
 prudkýprudkýprudk vývoj počítačových technologií a Internetu
 velmi specifická povaha samotného Internetu
 specifičnost informací, činností a chování na Internetu
 obtížná prokazatelnost mnohých činností
161
Martin Sebera Internet
Internet je určitá ,,síť sítí", která jako celek nikomu nepatří. Internet jako celek není ani věc
v právním smyslu a z právního hlediska proto nemůže být předmětem vlastnického práva řádného
subjektu. Internet sám také není právním subjektem a nemůže provádět žádné právní úkony, ani
nabývat práva či povinnosti. Internet ale není ani služba. Pouze prostřednictvím Internetu je celá
řada služeb provozována.
Internetu se týkají zejména tyto oblasti práva:
 obchodní prí prí ávo - právní důdůd sledky elektronické komunikace, nové druhy a způsoby vzniku
závazkových vztahů, přechod práv a rizik, prův a rizik, prův a rizik, pr kaznost a použitelnost elektronickýitelnost elektronickýitelnost elektronick ch
dokumentůdokumentůdokument
 občanskčanskč é právo ­ zejména ochrana soukromí a osobnosti, obchodní záznamy, regulace
informací a chování na Internetu
 autorské právo ­ především šíření a ochrana autorskýa ochrana autorskýa ochrana autorsk ch děl, ochranné známky, patenty
a licence, obchodní tajemství, ..., specifická je problematika domén
 trestní prí prí ávo - ochrana informací a softwarové pirátství, nové způsoby páchání trestných
činů a nové druhy trestné činnosti, průinnosti, průinnosti, pr kaznost elektronickýkaznost elektronickýkaznost elektronick ch záznamů, zneužití
počítačových služeb a informací
Pro internetový svět jsou v českém právním řádu nejpodstatnější zejména tyto normy:
 ZáZáZ kon o ochraně osobníchíchí údajů č. 101/2000 Sb.ů č. 101/2000 Sb.ů č ­ kterýkterýkter ukládá všem zpracovatelům
osobních údajů zvážit, zda zpracovávají jen ty údaje, které jsou nezbytné; dále jim ukládá
povinnost zavést bezpečnostní opatření na ochranu osobních údajů a také registrovat se
jako tzv. správci dat u Úřadu pro ochranu osobních údajů.
 AutorskýAutorskýAutorsk zákon č. 121/2000 Sb.č. 121/2000 Sb.č ­ kterýkterýkter nyní chrání prakticky veškeré programy
a databáze.
 ZáZáZ kon o elektronickém podpisuém podpisué č. 227/2000 Sbč. 227/2000 Sbč . ­ tento zákon do našeho právního řádu
zavedl elektronickýzavedl elektronickýzavedl elektronick podpis a staví ho na úroveň podpisu vlastnoručnímu; zákon zavádí
také nový pojmový aparát, s jehož pomocí pak definuje, jaké podpisy mají potřebnou
právní váhu; stanoví také základní požadavky, kladené na subjekty, které poskytují služby
spojené s elektronickýelektronickýelektronick mi podpisy. Vlastnosti zaručeného elektronického podpisu, kterýho podpisu, kterýho podpisu, kter
je vytvořen pomocí bezpečného prostředku a s využitím kvalifikovaného certifikátu, jsou
následující:
- umožňuje určit podepsanou osobu a ověřit, že se skutečně jedná o její podpis
(identifikace a autentizace);
- umožňuje rozpoznat, zda byl podepsaný dokument od okamžiku svého podpisu
jakkoli pozměněn (integrita);
- neumožňuje podepsané osobě později popřít autorství svého podpisu
(nepopiratelnost).
 Novela občanskčanskč ého zého zé ákoníkuíkuí č. 367/2000 Sb.č. 367/2000 Sb.č ­ tato novela se týká spotřebitelskýebitelskýebitelsk ch
smluv, pro uzavření smlouvy lze použít prostředky komunikace na dálku, které umožňují
uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran; spotřebiteli musí být
s předstihem poskytnuty potřebné informace.
162
Martin Sebera Úvod do internetu
2 Internet a marketing
Marketing se snaží uvést do souladu zájmy (cíle) firmy, zájmy zákazníka a zájmy celé
společnosti. Aby však marketing mohl skutečně slaďovat zájmy různých skupin, musí mezi
těmito skupinami vytvářet, podporovat a analyzovat silné oboustranné informační toky. Klíčovým
slovem marketingu je komunikace.
Internet usnadňuje komunikaci mezi svými uživateli, jichž je dnes velké množství mezi
lidmi nejrůznějších profesí a zájmů. Marketing běžně pracuje se všemi tradičními prostředky
komunikace, počínaje mluveným slovem při dotazníkovém šetření přes tištěné materiály, poštu,
telefon a konče využitím masmédií. Internet nabízí všechny možnosti jako tradiční komunikační
prostředky, ale často mnohem efektivněji: dovoluje oslovit konkrétního člověka a komunikovat
s ním, dovolí však také najednou oslovit desetitisíce lidí se stejnými zájmy (a pouze tyto lidi),
kteří budou-li chtít, mohou komunikovat vzájemně. Internet kromě toho, že je to celosvětová síť,
médium, je také nové tržní prostředí.
Nejprve je potřeba vysvětlit dva základní pojmy, které jsou s obchodováním na Internetu
spojovány.
 E-komerce: pod tímto pojmem se ve většině případůpadůpad rozumí především prodej či
poskytování služeb skrze Internet. V současné době neustále vytváří nová a nová
e-commerce řešení a obchodní modely.
 E-business: je pojem řádově širší, zahrnuje nejen prodej a poskytování služeb přes
Internet a procesy s tím spojené, ale znamená transformaci všech procesů uvnitř, ale také
vně firmy, s využitím moderních technologií na bázi Internetu či webových rozhraní.
Pod pojmem e-business rozumíme využití moderních technologií pro zefektivnění všech
firemních procesů (interních i externích).
Zjednodušeně lze říci, že pojem e-commerce (nebo česky e-komerce) je podmnožinou pojmu
e-business.
163
Martin Sebera Elektronické obchodování
3 Elektronické obchodování
Na Internetu, ale i v nevirtuálním světě, se obchodů účastní dva subjekty ­ obchodník
(business) a koncový zákazník (customer). Vztahy, které mezi mimi probíhají lze označit
následovně (Stuchlík, Dvořáček, 2000):
 B2B (Business to Business) ­ obchod s materiálem, polotovary a investiční statky;
tento trh pojímá všechny, kteří nakupují zboží a služby za účelem výroby dalšího zboží
a služeb, které pak prodávají, pronajímají, nebo dále dodávají; právě tento typ obchodu
na Internetu zatím převažuje.
 B2C (Business to Customer)B2C (Business to Customer)B2C ­ prodej výrobkůrobkůrobk konečnému spotřebiteli; spotřební trh se
skládá ze všech jednotlivců a domácností, které nakupují nebo vyžadují zboží a služby
pro osobní spotřebu.
 C2C (Customer to Customer)C2C (Customer to Customer)C2C ­ prodej (převážně zánovních) výrobkůrobkůrobk spotřebitelem
jinému spotřebiteli, nejčastěji formou aukce a inzerce.ěji formou aukce a inzerce.ě
Nejvýznamnějějě ší druhy elektronického obchodování (Sedláček, 1999):
 ElektronickýElektronickýElektronick obchod (e-shop) je nejbobchod (e-shop) je nejbobchod ěžnějějě ší formou realizace elektronického
obchodování a jedná se o přímou analogii k obchodu ,,kamennému".
 ElektronickýElektronickýElektronick obchodní důdůd m (e-mall) sdružuje růuje růuje r znou formou soustavu řady obchodůady obchodůady obchod
např.podspolečnouzavedenouznačkou,společnoureklamou.Míraintegracejednotlivých
obchodůobchodůobchod do společného obchodního domu může být velmi růt velmi růt velmi r zná. Pro jednotlivou firmu
účast v elektronickém obchodním domě přepokládá především úsporu nákladůkladůklad , času
a práce, spojené s budováním a provozem vlastního elektronického obchodu a přínos
lepšího prodeje v rámci již zavedeného a navštěvovaného obchodu. Pro zákazníka to
znamená bohatší nabídku zboží a lepší doprovodné služby.
 Elektronická burza (e-procurement) je nabídkou a zprostředkováním zboží a služeb.
Může být doplněna o navazující služby, např. o interaktivní vyjednávání nebo zajištění
všech operací spojených s uzavřením smlouvy.
 Elektronická aukce je obdobou mechanismu tradiční dražby. Forma prezentace
draženého zboží může být růt růt r zná.
 Informačnčnč í broker je zvlbroker je zvlbroker áštním druhem zprostředkovatele, specializovaného na
vyhledávání a sestavování specifickýspecifickýspecifick ch souborůch souborůch soubor informací. Může sledovat specifické
trhy, vyhledávat unikátní výrobky... Tato služba je v ČR nepříliš známá.
164
Martin Sebera Úvod do internetu
4 Reklama na Internetu
Při propagaci internetové prodejny se jeví jako nevhodnější způsob oslovení cílové skupiny
potenciálních zákazníků virtuálního obchodu. V současné době existují různé formy zobrazování
internetové reklamy.
Nejvýznamnější z nich jsou reklamní proužky (banners), které si udržují vysoký relativní
podíl na celkovém objemu finančních prostředků investovaných do reklamy na Internetu:
 PlnýýPlnýPln banner - jeho standardnbanner - jeho standardnbanner í velikost je 468x60 pixelů; tyto reklamní plochy jsou
nejčastěji umisěji umisě ťovány v horní části stránek, tedy na prestižních místech, která padnou do
zorného pole uživatele nejdříve.
 Ikona - standardní velkost 88x31 pixelů; druhá dnes nejčastěji pouěji pouě žívaná forma reklamy;
ikony jsou umisťovány v celém prostoru stránky, nejčastěji věji vě šak v její dolní části.
 VertikáVertikáVertik lní banner - standardnbanner - standardnbanner í velkost 120x240 pixelů;
 Čtvercové tlačítkočítkočí - standardní velkost 125x125 pixelů;
 Polovičnčnč í banner - standardnbanner - standardnbanner í velkost 234x60 pixelů
Výše uvedené formy prezentace reklamy na Internetu jsou v současnosti považovány za běžné
a používá je většina serverů (včetně elektronických obchodů). Ovšem objevují se také názory, že
se jedná o překonané velikosti a je třeba přijít s něčím novým. Rozvoj reklamního trhu Internetu
bude souviset s většími reklamními plochami:
 Velký čý čVelký čVelk tverecý čtverecý č ­ nahrazuje klasické proužky v horní, dolní a dalších pozicích a stává
se součástí textu; je vytvořen interaktivní technologií Macromedia Flash; nabízí nové
možnosti díky podstatnému rozšíření reklamní plochy, která už není omezena jedním
řádkem textu a stručným heslem. Tento formát naopak přináší informace bez nutnosti
dostat se na cílovou stránku prokliknutím.
 SupersticialsSupersticials ­ jejich formát je růt je růt je r zný; tento způsob reklamní prezentace stojí na principu
otevírání nového okna (nedosahují velikosti celé stránky, ale přesto nabízejí mnohem
větší prostor pro reklamní sdělení), které se uživateli otevře při návštěvě konkrétní
stránky, většinou až po nějakějakě é době, tzn. že pokud uživatel na stránce je a zůstává na ní
(např. web s počítačovým hardwarem), lze předpokládat, že může mít zájem o konkrájem o konkrá étní
sortiment (nový typ procesoru), otevře se mu v novém okně nabídka tohoto zboží.
 Intersticials ­ tato reklama využívá prostor celého monitoru, načte se před načtením
hledané stránky (např. před načtením webu s počítačovým hardwarem se uživateli načte
stránka s reklamou na nový typ procesoru); její výhodou je zasažení všech uživatelů
konkrétní stránky, ale velkou nevýhodou zůstává velikost intersticials (cca 100Kb). Proto
se předpokládá prudkýprudkýprudk rozvoj tohoto typu reklamy až se zrychlením Internetu.
 SkycraperSkycraper -Skycraper -Skycraper širokýirokýirok vertikální pruh, zvetšená obdoba klasického vertikálního banneru;
nevýhodou je jeho grafická velikost, která zpomaluje načítání stránek, ale s rychlejším
připojením je tato nevýhoda vyvážena větším reklamním prostorem, kterým prostorem, kterým prostorem, kter umožní
inzerentovi sdělit větší objem informací.
165
Martin Sebera České emailové schránky zdarma
5 České emailové schránky zdarma
E-mailová komunikace patří mezi nejrozšířenější internetové služby. Velkou zásluhu na tomto
stavu má i velká nabídka freemailových služeb, které zdarma nabízejí poštovní schránku.
Největším lákadlem je pochopitelně cena. Zdarma, a ještě k tomu ,,na celý život", tomu se
nedá odolat. Zaregistrovat e-mailovou adresu vám nikdo nevezme ani poté, co skončíte školu nebo
se s vámi rozloučí zaměstnavatel. Přes webové rozhraní freemailu vyřídíte poštu z kteréhokoliv
počítače připojeného k internetu a nikdo vám také nezabrání pořídit si najednou třeba deset
e-mailových schránek.
Daní za službu zdarma je v případě freemailů všudypřítomná reklama, se kterou se potkáváte
nejen při práci s webovým rozhraním služby, ale která doputuje i k adresátům vašich zpráv, neboť
až na několik světlých výjimek provozovatelé freemailů připojují na konec každé zprávy reklamní
sdělení. Počítat musíte s nižším zabezpečením své pošty v případě havárií a ne mnohdy kvalitní
ochranou proti nevyžádané poště (spamům) a zavirovaným e-mailům.
Freemailová schránka se snaží svoji podobu a ovládání co nejvíce přiblížit potřebám uživatelů,
zvyklých na pohodlí při práci s poštovními klienty. Každý freemail dnes nabízí možnost vytvářet
vlastní složky, do kterých se podle zadaných pravidel bude třídit došlá pošta. Zpravidla nechybí
ani možnost vytvářet si kontakty v adresáři a zrychlení práce se psaním e-mailů (kromě vkládání
e-mailových adres z adresáře) umožní také automatické vkládání podpisů (signatur). Drtivá
většina freemailových služeb také umožňuje vybírání pošty pomocí protokolu POP3, díky čemuž
si poštu pohodlně stáhnete do svého lokálního poštovního klienta.
Na titulní stránce každého freemailu naleznete kromě přihlašovacího formuláře i odkaz na
založení nové schránky. Jeho odkliknutí vás přenese na stránky s registračním formulářem. Mnoho
freemailů při registraci požaduje oproti dřívějším dobám stále méně údajů. Ne všichni uživatelé
kladně reagují na dotazy související s jejich osobními daty. Naopak velkého rozšíření doznala
nutnost zadat registraci číselný (nebo písemný) kód, umístěný v obrázku, čímž se freemailové
služby brání proti automatickému registrování schránek některými programy ve službách spamerů.
Při registraci věnujte pozornost při vyplňování zatrhávajících políček ve formuláři, kterým dáváte
svolení k dostávání reklamní pošty od provozovatele freemailu.
Nejpopulárnější freemaily najdete na portálech, což je vzhledem k vysoké návštěvnosti portálů
pochopitelné. Mezi největší portály v České republice lze zařadit Seznam, Centrum a Atlas.
 SEZNAM E-MAIL (email.seznam.cz)
 MUJMAIL (mail.atlas.cz)
 CENTRUM E-MAIL (mail.centrum.cz)
Mezi nejstarší poskytovatele e-mailových schránek patří telekomunikační operátoři, kteří
svým uživatelům zřizují poštovní schránku automaticky při založení účtu k bezplatnému připojení
k internetu.
 VOLNY MAIL (mail.volny.cz)
 POST.CZ (www.post.cz)
 QUICK.CZ MAIL (webmail.quick.cz)
 TISCALI MAIL (mail.tiscali.cz)
 BLUETONE (www.bluetone.cz)
166
Martin Sebera Úvod do internetu
Existuje ještě několik freemailových služeb, které jsou provozovány mimo portály a nepatří ani
do portfolia telekomunikačních operátorů. Mnohé z nich najdeme v nabídce freewebhostingových
služeb a některé fungují zcela samostatně:
 EMAIL.CZ (www.email.cz)
 SENDMAIL (www.sendmail.cz)
167
Martin Sebera Knihy na internetu
6 Knihy na internetu
Knihy jsou klasickým dárkem a patří mezi nejprodávanější zboží na internetu. Na českém
internetu najdeme stovky virtuálních knihkupectví, které nabízejí desítky tisíc knih různých žánrů.
Do našeho výběru jsme (kromě jedné výjimky) nezařadili obchody, nabízející knihy ,,mezi jiným
zbožím", ale zaměřili jsme se jen na specializované obchody. Vybrali jsme několik nejznámějších
knihkupectví.
 VLTAVA (www.vltava.cz)
 KOSMAS (www.kosmas.cz)
 VŠECHNY KNIHY (www.vsechnyknihy.cz)
 MOJE KNIHY (www.mojeknihy.cz)
 KNIHSERVIS (www.knihservis.cz)
6.1 Elektronické informační zdroje na Masarykově univerzitě
Ve druhé polovině roku 2000 došlo k zásadnímu obratu v možnostech přístupu uživatelů
z Masarykovy univerzity k profesionálním elektronickým informačním zdrojům pro vědu, výzkum
a vzdělávání. Kromě trvalého úsilí Masarykovy univerzity a jejího Knihovnicko-informačního
centra o zlepšení informační vybavenosti jejich uživatelů k tomu přispěl zejména program MŠMT
LI - Informačnčnč í zdroje pro vědu aědu aě vývýv zkumýzkumý , a to díky své masivní finanční podpoře. Jen v letech
2000 - 2003 bylo z tohoto programu vynaloženo téměř půl miliardy korun na nákup informačních
zdrojů formou grantů na jednotlivé informační projekty. Řada projektů má konsorciální charakter
a univerzita zapojením do těchto projektů získala cenné informační zdroje jiným způsobem
prakticky nedostupné (předplatné každého jednoho takového zdroje by pro MU představovala
náklady v řádu mnoha miliónů Kč ročně). (Bartošek, 2001).
Pro snadný a rychlý přístup k elektronickým informačním zdrojům získaných pro MU udržuje
Knihovnicko-informační centrum při ÚVT MU informační portál na adrese http://www.muni.http://www.muni.
cz/library/sluzby.htmlcz/library/sluzby.html. Všechny tyto informační zdroje jsou dostupné prostřednictvím univerzitní
sítě z kteréhokoliv počítače MU v doméně muni.cz pomocí standardních www-prohlížečů, bez
nutnosti zadávat jakákoliv přístupová hesla
Informační zdroje můžeme z hlediska jejich obsahu a určení rozdělit do dvou kategorií, na
zdroje bibliografické a plnotextové.
Bibliografické zdroje (sekundární prameny) obsahují věcný a tématický popis dané
informační jednotky - monografie, časopisu, článku v časopise, sborníku, příspěvku ve sborníku
apod. v podobě bibliografických záznamů; neobsahují však již vlastní obsah-text jednotky. Jejich
účelem je umožnit uživateli efektivní vyhledání údajů o tom, jaká informace je k pokrytí jeho
informační potřeby k dispozici a kde se nalézá. Příkladem jsou na jedné straně lokální zdroje
v podobě knihovních katalogů mapujících informační prostor příslušné knihovny, na straně druhé
jsou to globální bibliografické, abstrakční a citační zdroje - jako například Current Contents,
Web of Science, Chemical Abstracts, BookFind - popisující daný informační prostor globálně,
celosvětově. Často tyto zdroje disponují sofistikovaným aparátem pro co nejjemnější popis
tématického obsahu informačních jednotek - v podobě tezaurů, předmětových heslářů a systému
klíčových slov - umožňujícím vyhledávání s co největší přesností (získat jen to, co skutečně
hledám) a v co největší úplnosti (získat vše, co o dané problematice existuje). Bibliografické
zdroje tedy umožňují lépe se orientovat v záplavě informací.
168
Martin Sebera Úvod do internetu
Plnotextové zdroje (primární prameny) obsahují pro vybrané informační celky - časopisy,
sborníky, monografie, faktografické údaje - jejich úplnúplnú é textyé textyé , tj. články z dostupných čísel/ročníků
časopisů, příspěvky ve sbornících, texty knih, zprávy. V našem případě jsou tyto texty v digitální
podobě (nejčastěji v podobě HTML-dokumentů, souborů ve formátech PDF či postscript, někdy
i v podobě obrázků naskenovaných stran původního tištěného dokumentu), takže je lze předávat
prostřednictvím počítačové sítě, zobrazit na monitoru počítače a vytisknout na tiskárně. Příkladem
plnotextových zdrojů jsou databáze EIFL Direct a Proquest 5000, služba JSTOR, ScienceDirect
aj. Zatímco bibliografické zdroje jsou obrovské počtem svých záznamů (až desítky či stovky
miliónů záznamů), plnotextové zdroje jsou obrovské především svým objemem (rozsáhlé plné
texty/obrázky desítek až stovek tisíc informačních jednotek).
Nabídka on-line elektronických informací pro MU zahrnuje v současnosti více jak desítku
špičkových velmi rozsáhlých zdrojů:
 Web of Science
 ProQuest 500
 PCI
 EIFL Direct
 JSTOR
 Biological Abstracts, Zoological Records
 Springer-LINK
 Springer-LNCS
 Digitální knihovna ACM
 ETRDL
 KnowEurope
Mezi bibliografickými zdroji je možné nalézt i SportDiscuss, což je bibliografická databáze
z oblasti sportu a fitness od SIRC (Sport Information Resource Centre), obsahující citace více
než půl miliónu prací (časopiseckých článků, knih, sborníků, výzkumných zpráv, disertací) od
roku 1975 po současnost. Pokrývá kompletní řadu sportovních disciplín, sportovní medicínu,
aplikovanou fyziologii, trénink, dopink, tělesnou výchovu, biomechaniku, sportovní management,
ekonomii, historii a další.
169
Martin Sebera Vyhledávání na internetu
7 Vyhledávání na internetu
Jak se hledá na Internetu
S potřebou vyhledání konkrétní informace se dnes na internet obrací stále více lidí. Většina
z nich k vyhledávání používá služeb některého z českých portálů. My se pokusíme o zmapování
situace z pohledu běžného uživatele a v souvislosti s blížící se dobou dovolených podrobíme
vyhledávací nástroje malému letnímu testu.
S vědomím, že ,,trocha teorie nikoho nezabije", vám nejprve nabídneme základní informace
o tom, jak se dělí jednotlivé vyhledávací nástroje a jaká jsou pravidla pro úspěšné vyhledávání.
Dále se dozvíte, co jsou to logické operátory, díky kterým lze formulovat dotaz tak, že zapomenete
na nářky škarohlídů tvrdících něco o hledání jehly v kupce sena.
Katalogy
V dávných dobách, kdy na internetu bylo jen pár stránek a jeho uživatelé se snad znali
i osobně, stačilo při hledání určité informace naťukat do prohlížeče adresu stránek, na kterých
jste tušili přítomnost požadované informace. Postupem doby však stránek přibývalo a objevila
se potřeba přehledně je uspořádat. Po vzoru papírových katalogů vznikaly první elektronické
katalogy, které řadily stránky do tematických kategorií. Katalog má tak na své titulní stránce
hlavní kategorie (cestování, kultura, počítače, zábava apod.), které se případně následně větví
na podkategorie, přičemž jednotlivými kategoriemi je možné procházet a vybírat si z odkazů na
internetové stránky. Takovéto listování katalogem je vhodné zejména v případě, kdy nevíte úplně
přesně, co hledáte. Prostě třeba jen chcete najít odkazy na nějaké stránky, kde jsou informace
o vašem oblíbeném hudebním stylu.
O nových stránkách se katalogy dozvídají buď přímo od autorů stránek, kteří v katalogu své
stránky zaregistrují, nebo manuálním či automatickým sběrem dat. Manuální získávání informací
o stránkách je pro provozovatele katalogu náročnější na finance, neboť se musí zaplatit práce
lidí, kteří ručně vyhledávají nové stránky. Automatický sběr dat provádí robot (malý počítačový
prográmek), který prochází internet a hledá stránky, jež ještě nejsou zanesené v katalogu. I v tomto
případě pak záleží na člověku, který musí vyhledanou stránku ještě zařadit do příslušné kategorie
a odkaz na ni opatřit krátkým popisem. Pečlivé třídění odkazů do jednotlivých kategorií je ale
samozřejmě kromě financí náročné také na čas, a proto většina katalogů obsahuje ,,pouze" několik
set tisíc odkazů na jednotlivé stránky. To, že je v katalogu podchycena pouze malá část všech
existujících stránek, je samozřejmě škoda, na druhé straně právě to, že do tvorby katalogů je
zapojen lidský faktor, znamená, že stránky evidované v katalogu by měly být nejen funkční, ale
jejich obsah tematicky odpovídá kategorii, pod kterou jsou stránky zařazeny.
Vyhledávače
Dříve nebo později se ale dostanete do situace, kdy velmi přesně víte, co hledáte, a nechcete se
při vyhledávání informací spokojit jen se zlomkem stránek, který nabízejí katalogy. A právě to je
vhodná chvíle pro využití služeb vyhledávačů, které evidují několik stovek milionů internetových
stránek. Takovéto množství stránek samozřejmě není v lidských silách navštívit, posoudit jejich
informační hodnotu a zařadit do jednotlivých kategorií. Na scénu tedy vstupují automatizované
vyhledávací mechanismy, které pilně a neúnavně procházejí internet křížem krážem a stránky
170
Martin Sebera Úvod do internetu
takzvaně indexují. To znamená, že registrují výskyt každého jednotlivého slova na internetové
stránce a údaje o jeho výskytu zanášejí do databáze - tyto vyhledávače bývají tedy proto také
někdy nazývány službami databázového typu (Bittner 2003).
Všechny takovéto služby fungují tak, že položíte dotaz, na který dostanete jako odpověď adresu
(nebo adresy) WWW stránek. Jednoduše do příslušného políčka napíšete jedno nebo několik slov.
Vyhledávač pak ve své databázi vyhledá odkazy na stránky, které zadané slovo či slova obsahují.
Zdá se vám to snadné? Samotné vyhledání jistě snadné je, ale v případě špatně položeného dotazu
pak není jednoduché prokousávat se záplavou několika tisíců odkazů, které vyhledávací služba
vypíše s tím, že to jsou právě ty stránky, na kterých je hledané slovo. Vyhledávač vypíše většinou
první desítku nalezených odkazů, přičemž ke každému připojí několik dalších informací (adresa,
název, úvodní část textu stránky apod.). Tyto informace by vám měly napomoci k tomu, abyste se
rozhodli, zda má, či nemá smysl se na nalezenou stránku vůbec vypravit. Pokud se ale opravdu
stane, že množství vyhledaných odkazů je pro vás neúnosné, musíte svůj dotaz položit znovu
a jinak. Postupným upřesňováním dotazu se snažíte počet vyhledaných odkazů snížit na únosnou
míru, za kterou se obecně dá považovat maximálně několik málo desítek nalezených stránek.
Jak položit dotaz
Základem úspěchu je umět správně položit dotaz. Nejdříve je tedy třeba se zamyslet, jaké
vhodné slovo či slova by vám co nejlépe mohla pomoci najít, co hledáte, a potom je nutné se pídit
po způsobu, jak dotaz do vyhledávací služby správně zapsat. Schopnost přesně položit dotaz tedy
vyžaduje jistou zkušenost a především určité znalosti. U převážné většiny vyhledávacích služeb
se setkáte minimálně se dvěma režimy vyhledávání - jednoduchým a pokročilým. Jednoduché
vyhledávání je právě to, co nabízejí vyhledávací služby na své titulní stránce. Jedná se o ono
obligátní formulářové políčko s tlačítkem Hledej (Najdi, Vyhledej apod.). I v režimu jednoduchého
vyhledávání se lze samozřejmě dobrat požadovaného výsledku, neboť již v této fázi vyhledávání je
možno zadat několik klíčových slov, a dokonce lze využít i služeb logických operátorů. V tomto
režimu ale čeká vyhledávač dotazy především od laických uživatelů, a proto se snaží vyhovět
i v případě, zadá-li uživatel více klíčových slov, mezi nimiž není popsána logická vazba.
Objevíte-li všechny možnosti pokročilého vyhledávání ve vyhledávacích službách, budete
moci při správně položeném dotazu zapomenout na dříve tak běžné záplavy nalezených odkazů.
Zatímco formulářové políčko pro zadání klíčového slova v režimu jednoduchého vyhledávání je
u každé vyhledávací služby prakticky stejné, po přepnutí do pokročilého režimu vyhledávání se
již mezi jednotlivými vyhledávači objevují značné rozdíly. Co je však zcela jistě stejné všude,
je snaha vyhledávačů umožnit položení komplikovanějšího dotazu bez toho, aniž by uživatel
musel pročítat leckdy rozsáhlou nápovědu, ve které by se musel pracně pídit po podobě logických
operátorů a po správné formě zadávání dotazu. Jakkoli se liší jednotlivé portály v možnostech
vyhledávaní, ve všech lze bez obav použít logické operátory.
Logické operátory
I když se počítače snaží vyjít vstříc svým uživatelům, ještě stále nelze položit dotaz v podobě:
,,Milý vyhledávači, najdi mi, prosím, všechny stránky, ve kterých je obsaženo slovo ,hokej`, ale
zároveň tam nesmí být slovo ,lední`, protože hledám informace o pozemním hokeji." Místo toho
je potřeba komunikovat s vyhledávačem pomocí logických operátorů. Mezi základní operátory
patří AND (A), OR (NEBO) a NOT (NE). Operátor AND, zkráceně ho lze zapsat také jako
znaménko plus (+), uvedený před klíčovým slovem znamená, že dané slovo se na hledané stránce
musí vyskytovat, naopak operátor NOT (-) napsaný před klíčovým slovem dává vyhledávací
171
Martin Sebera Vyhledávání na internetu
službě jasný signál o tom, že toto slovo se na hledané stránce vyskytovat nesmí. Operátor OR
(nebo mezera mezi slovy) zase určuje, že se na hledané stránce musí vyskytovat alespoň jedno
ze zadaných slov. A hledáte-li přesné spojení několika klíčových slov (takzvanou frázi), sdělte to
vyhledávači tak, že všechna slova společně uzavřete do uvozovek (například ,,pozemní hokej").
Kromě těchto operátorů najde své využití i operátor NEAR, jenž umístěný mezi dvě klíčová slova
dává vyhledávači na vědomí požadavek na nalezení stránky, ve které jsou uvedená slova blízko
sebe. Některé služby umožňují vyhledat i slova mající společný kořen. Pomocí hvězdičkové
konvence tak vyhledávači sdělíte, že na požadavek ,,projekt*" očekáváte nalezení stránek
obsahujících nejen slovo ,projekt`, ale třeba i ,projektant`.
I když většina uživatelů, vyhledávajících na internetu informace, se potýká s problémem
obrovského počtu vrácených odkazů, může se celkem snadno stát, že vyhledávací služba na
položený dotaz jen lakonicky odpoví, že hledaná informace nebyla nalezena. V takovémto případě
je potřeba dát vyhledávací službě další šanci. Nejdříve zkuste zmírnit svůj požadavek z přísného
,,Najdi stránku, kde se nalézají všechna zadaná slova" na mírnější ,,Najdi stránku, kde se nalézá
alespoň některé ze zadaných slov". Pokud ani potom nepochodíte podle svých představ, zkuste
vyměnit některá slova za jejich synonyma nebo zadejte jen jejich část (například jen samotný
základ slova). Stále žádný výsledek? Pak nezbývá než jít o dům (v tomto případě o vyhledávací
službu) dál.
Mezi historicky nejstarší katalogy na internetu patří Yahoo!. Byl založen v dubnu 1994
a postupem času se transformoval na portálový server, nabízející více než dva tucty různých
internetových služeb a aplikací. Yahoo! dnes patří mezi nejnavštěvovanější servery na internetu.
Transformací na portál prošly také Excite, Lycos a Infoseek (dnešní Go.com). Kdysi populární
WebCrawler byl v roce 1995 prodán a dnes je součástí portálu Excite. Podobně HotBot, původně
provozovaný časopisem Wired, přešel v minulém roce pod Lycos. Podobu čistě fulltextového
vyhledávacího serveru si do dnešního dne uchovala pouze AltaVista. I ta však prošla spletitou
cestou neúspěšných pokusů o transformaci na portálový server a její popularita dnes pomalu
klesá.
Druhá polovina devadesátých let přinesla novou vlnu vyhledávacích serverů. Firma Netscape
se vrhla do oblasti vyhledávačů v srpnu 1998, krátce po uvedení verze 4.06 svého prohlížeče
Netscape Navigator. Tehdy nová verze Navigatoru umožnila zadávat klíčová slova namísto celé
URL adresy hledaného dokumentu. Vložená klíčová slova byla potom zpracována vyhledávacím
mechanismem serveru Netscape Netcenter.
Také firma Microsoft uvedla svůj vlastní portálový server MSN.com. Do sítě MSN dnes patří
také jeden z nejznámějších e-mailů - Hotmail. Portál MSN prodělal v tomto roce několik drobných
změn. E-mailový server Hotmail změnil image a přidal některé nové služby. Ke změnám došlo
také ve způsobu vyhledávání. Microsoft uplatnil podobnou strategii jako Netscape a propojil
Internet Explorer se svým vyhledávacím centrem MSN Search. Pokud hledaný WWW server
nebo stránka nejsou nalezeny, Internet Explorer automaticky přesměruje dotaz do MSN.
Dalším netradičním vyhledávacím serverem druhé vlny je AskJeeves. Zatímco většina
vyhledávačů hledá odkazy na stránky podle klíčových slov nebo krátkých frází, AskJeeves
vybudoval systém, který vyhledává na základě celých vět. Lépe řečeno, podle souvislých otázek
kladených v anglickém jazyce. Například na otázku ,,Who is George Bush?" AskJeeves pohotově
zobrazí odkazy na stránky popisující současného amerického prezidenta, Bílý dům nebo stránky
s přehledem dosavadních amerických prezidentů. Pokud je otázka příliš abstraktní, případně
obsahuje příliš mnoho gramatických chyb, nabídne AskJeeves uživateli alternativní otázky, které
by měly napomoci při hledání daného tématu.
Velmi úspěšnými projekty se staly vyhledávače FAST a Google. Oba servery mají stejné
zaměření - nesnaží se vybudovat portál, ale specializovaný vyhledávací server s velkou databází
172
Martin Sebera Úvod do internetu
zindexovaných stránek. Uživatelské rozhraní obou serverů nehýří přemírou grafiky a reklam.
Stránky jsou čisté, jednoduché a snadno ovladatelné (vlastnosti, které jsou mnoha nejen českým,
ale i zahraničním serverům zatím naprosto cizí). FAST (AllTheWeb) byl založen v červenci roku
1997 v norském Oslu a spuštěn v polovině roku 1998. V březnu roku 2000 se stal na krátkou dobu
vyhledávačem s největší databází zindexovaných stránek (300 mil.) a i v současné době si udržuje
velmi dobré postavení.
Podobně jako FAST také Google je úspěšným projektem druhé vlny vyhledávacích serverů.
Byl založen v roce 1997 jako speciální projekt na standfordské univerzitě v Kalifornii, ale již
v polovině roku 1999 našel investora a přesunul se z akademické půdy do komerční sféry. Google
se dnes pyšní nejbohatší databází zindexovaných stránek (1,38 miliard). Svým fulltextem zásobuje
mnohé vyhledávače a portály, z nejvýznamnějších jmenujme Yahoo! a Netscape.
Popularita
O pozornost uživatelů internetu dnes soutěží takřka dva tucty různých vyhledávacích serverů
a portálů. Vývoj v oblasti oblíbenosti jednotlivých serverů sleduje několik prestižních analytických
firem, které pravidelně několikrát ročně publikují výsledky svých průzkumů. Nejznámější jsou
zprávy Jupiter Media Metrix a Nielsen Netratings. Obě firmy měří návštěvnost (oblíbenost) serverů
na základě vzorku několika tisíců uživatelů internetu (především v USA). Vybraní uživatelé mají
na svém počítači dobrovolně nainstalován software zaznamenávající jména serverů, které uživatel
v daném měsíci navštívil. Z naměřeného vzorku se potom usuzuje na celkovou oblíbenost serverů
(jelikož jeden uživatel navštíví za měsíc obvykle více než jeden WWW server, přesahuje celkový
procentuální součet 100%).
Tolik čísla a statistické údaje. Nutno poznamenat, že ani statistiky oblíbenosti nejsou ideální.
Měření obou analytických firem zahrnují celkovou návštěvnost portálových a vyhledávacích
serverů. Tedy ne pouze ty návštěvníky, kteří využili vyhledávací službu daného serveru. Pokud
by bylo nějakým způsobem možné tyto statistiky očistit, mnohé portálové servery by se zřejmě
rychle propadly do druhé desítky návštěvnosti. První trojku nejnavštěvovanějších vyhledávačů by
potom tvořily Google, GoTo.com a AltaVista.
Yahoo! (www.yahoo.com)
Portálový server Yahoo! založili David Filo a Jarry Yang z katedry výpočetní techniky
kalifornské univerzity Standford v dubnu roku 1994. Zprvu šlo o jednoduchou aplikaci, přístupnou
na školní síti, která měla usnadnit administraci jejich vlastních odkazů (Yahoo! tehdy ,,běžel" na
počítačíchAkebonoaKonishiki,pojmenovanýchpodlehavaiskýchzápasníkůsumo).DavidaJarry
na projektu pokračovali dále a už v srpnu téhož roku byl Yahoo! zpřístupněn všem uživatelům
internetu. Název Yahoo! údajně vznikl jako zkratka pro Yet Another Hierarchical Officious Oracle.
Poněkud neobvyklý název se rychle vžil (zřejmě pro snadnou zapamatovatelnost a melodičnost
v anglickém jazyce) a marketingová kampaň s vedoucím sloganem ,,Do you Yahoo?" vytvořila
Yahoo! nezaměnitelný image. Zájem o katalogový server rychle rostl, byly přidávány nové a nové
služby. Během několika málo let se Yahoo! vypracoval na nejnavštěvovanější portálový server na
internetu.
AltaVista (www.altavista.com)
Server AltaVista vznikl v roce 1995 jako speciální projekt v laboratořích firmy DEC (Digital)
v městečku Palo Alto v Kalifornii (dnešní Silicon Valley). Jméno AltaVista se zrodilo jednoho
dne na tabuli umístěné v konferenční místnosti, která byla nedbale smazána. Název města Palo
Alto bylo zčásti umazáno a na druhé části tabule zbylo slovo Vista. Někdo v místnosti zcela
173
Martin Sebera Vyhledávání na internetu
spontánně navrhnul pojmenovat server Alto Vista. Po zralé úvaze byl nakonec schválen název
AltaVista. Nikdo tehdy ještě netušil, kolik uživatelů server pojmenovaný podle nedbale smazané
tabule přitáhne. AltaVista byla hned po svém startu na špici technologického vývoje. Jako živý
důkaz výpočetní síly procesorů Alpha (a 7GB operační paměti) dokázala prohledávat svou
fulltextovou databázi stránek neskutečnou rychlostí. AltaVista jako první nabídla vyhledávání ve
WWW stránkách podle jazyku země, v němž byla stránka napsána. Jako první dokázala (pomocí
překladače Babel Fish) vyhledávat stránky v čínštině, japonštině a korejštině. Jako první mezi
vyhledávacími servery disponovala automatickým překladovým slovníkem pro slova, fráze a celé
věty (i když ne zcela přesně). V lednu roku 1999 byla AltaVista přičleněna pod Compaq (společně
s koupí firmy DEC).
Google (www.google.com)
Nejoblíbenějším vyhledávacím nástrojem je stále Google, který v poslední době navíc přišel
s několika novinkami.
 HISTORIE. Google založili v roce 1995 dva studenti, Larry Page a Sergey Brin, a vznikl
vrámcijejichdiplomovépráce.Dnesmátisícovkuzaměstnanců,síť54tisícserverůcserverůcserver aobrat
v řádu stamilionů dolarůdolarůdolar . Na rozdíl od ostatních vyhledávačů a slavných internetových
stránek však Google jeho zakladatelé neprodali žádnému gigantu typu Microsoftu, ale
zůstali ve vlastní firmě a neváhali vrhnout značné částky do vývoje. Proto je dnes Google
takový, jakého jej máme všichni rádi: rychlý jako blesk, pohotový a přesný. Od svých
konkurentůkonkurentůkonkurent , např. vyhledávačů Yahoo nebo Altavista, se Google poněkud liší: nenabalil
na sebe žádné další služby, jako je poskytování internetového připojení nebo e-mailové
schránky, naopak soustřeďuje se stále na to, co mu jde nejlíp - internetové vyhledávání
všeho druhu.
 VYHLEDÁVÁNÁNÁ Í VE FULLTEXTU. Bez nadsázky lze říci, že Google je specialista
na růna růna r zné druhy vyhledávání, ale v oblasti fulltextového vyhledávání nemá konkurenta.
Do políčka stačí vepsat klíčové slovo, případně slova pospojovat logickýslova pospojovat logickýslova pospojovat logick mi operátory.
Zároveň je možné využít také pokročilého vyhledávání, ve kterém lze např. určit, že
výsledky mají být ve vybraném jazyce, omezit vyhledaný formát souboru, stanovit, že
mohou být vyhledány pouze stránky, které byly aktualizovány do určitého data. Další
velmi zajímavou funkcí je vyhledávání stránek, podobných zadané stránce a zároveň také
stránek, které na zadanou adresu odkazují. Bez zajímavosti jistě není také možnost použít
Google jako kalkulačku. Stačí vepsat příklad do políčka pro vyhledávání (místo znaménka
krát použijte hvězdičku) a kliknout na tlačítko. Dalším příjemnříjemnří ým překvapením je úvodní
stránka s ,,vyhledávacím políčkem" - je překvapivě prosta jakýprosta jakýprosta jak chkoliv reklam.
Vedle tlačítka pro vyhledávání můžete najít také tlačítko ,,Zkusím štěstí". Kliknete-li na něj,
budete automaticky přeneseni na první stránku z výpisu vyhledaných stránek, aniž byste tento
výpis ovšem viděli. Z dalších dovedností Googlu v oblasti fulltextového vyhledávání je třeba
zmínit kontrolu pravopisu při zadávání dotazu (vztahuje se pochopitelně pouze na angličtinu)
a také možnost dát si přeložit neanglické stránky do angličtiny.
 VÝSLEDKY VYHLEDÁVÁNÁNÁ Í. Po kliknutí na tlačítko Vyhledat Googlem se zobrazí
výsledky vyhledávání. A právě v utříděnosti těchto informací spočívá síla Googlu.
Jednotlivé odkazy jsou totiž utříděny ne podle výskytu slova na stránce, ale podle
,,kvality". Toto hodnocení stránek podle kvality a počtu odkazů se nazývá PageRank
a vymysleli jej právě ,,otcové" Googlu - Page s Brinem. Algoritmus je poněkud složitý
174
Martin Sebera Úvod do internetu
na popis, jeho hlavní princip však spočívá v úvaze, že čím více je na určitou stránku
odkazováno z kvalitních zdrojů, tím je sama stránka považována za kvalitnějějě ší. Po
zadání dotazu Google sice prvotně vyhledává výskyt zadaného výrazu na stránce, avšak
pokud nalezne stránky, kde se výraz vyskytuje poměrně stejně, používá výše zmíněná
kritéria a odkazy ve výsledcích také takto seřadí. Nutno poznamenat, že některé ,,chytré"
hlavy už přišly i na to, jak tento systém zneužít a ,,nahnat" si vzájemnájemná ým odkazováním
body pro hodnocení, aby jejich stránky byly ve výpisu výsledkůsledkůsledk na předních místech.
Výsledky vyhledávání jsou tedy skutečně přesné a utříděné. Navíc Google indexuje více
než 3 miliardy stránek (to je asi polovina všech existujících internetových stránek), takže
vyhledávání jeho prostřednictvím bývá také nejúspěšnějějě ší.
 OBRÁOBRÁOBR ZKY, SKUPINY, ADRESÁŘ. Na hlavní stránce serveru Google si můžete
povšimnout ještě několika dalších záložek. Kromě internetových stránek můžete totiž
s Googlem vyhledávat i v obrázcích, ve skupinách a v adresáři, neboli v klasickém
utříděném katalogu odkazů. Vyhledávání ve skupinách se týká vyhledávání v diskusních
fófóf rech a skupinách; lze použít i pokročilá kritéria, stejně jako při vyhledávání v obrázcích.
Vyhledané obrázky se přitom zobrazí na jedné stránce. Kliknete-li na obrázek, ten
se zobrazí na části obrazovky v originální velikosti a v druhé části obrazovky se
objeví webová stránka, na níž byl obrázek nalezen. Vyhledávač si lze také nastavit
a personifikovat, takže při příští návštěvě stránek ze stejného počítače bude vyhledávání
probíhat na základě přednastavených kritérií. Je možné si nastavit např. jazyk, ve kterém
budou vyhledané stránky napsány, počet vyhledaných odkazů na jedné stránce a také to,
zda se výsledky mají zobrazit na nové stránce.
 VYHLEDÁVÁNÁNÁ Í VE ZPRAVODAJSTVÍ. Poměrně nedávnou novinkou je vyhledávání
na zpravodajskýna zpravodajskýna zpravodajsk ch stránkách. Na adrese http://news.google.com najdete extrakt ze
světových zpravodajských zpravodajských zpravodajsk ch stránek, rozdělený do klasickýdo klasickýdo klasick ch sekcí, jako je světová
politika, americká politika, zábava, sport apod. Dohromadyábava, sport apod. Dohromadyá čerpá Google zprávy ze 4500
zdrojů! Ačkoliv Google žádné své zpravodajství nevytváří ani není odběratelem nějakějakě é
zpravodajské agentury, dává možnost být skutečně včas a velmi kvalitně informován
o světovém dění. Na hlavní stránce najdete totiž úvodní odstavce novinek, často
i s fotografií, takže není ani třeba klikat na odkaz, vedoucí na původní stránku. U zpráv
jsou zároveň také zobrazeny odkazy na stránky na jiných zpravodajských zpravodajských zpravodajsk ch serverech,
které pojednávají o tom samém problému, takže o jedné věci můžete být informováni
z několika zdrojů a můžete si tak vytvořit o problému lepší obrázek. Stránka se zprávami
je aktualizována prakticky neustále - vzhledem k tomu, že jsou zprávy přebírány ze všech
zpravodajskýzpravodajskýzpravodajsk ch serverůch serverůch server po celé zeměkouli, najdete zde mnoho novinek i tehdy, když
naše zpravodajské servery ,,spí". Odkazy s úvodními odstavci článkůnkůnk a s fotografiemi
nejsou totiž přidávány člověkem, ale prostřednictvím počítačového algoritmu. Zprávy
na serveru Google však nejsou k dispozici v češtině; musíte se spokojit s angličtinou,
případně využít některé z národních verzí ve francouzštině nebo němčině. V těchto
novinkách můžete pochopitelně vyhledávat zadáním klíčového slova.
 VYHLEDÁVÁNÁNÁ Í V INTERNETOVÝCH OBCHODECH. Další zajímavou odnoží
serveru Google je Froogle neboli vyhledávač v internetových obchodech. Jedná se
o horkou novinku, která ještě není příliš prezentovaná (jde vlastně o beta verzi, takže by
měla být pouze lepší a lepší), a najdete ji na přesné adrese http://froogle.google.com (tato
stránka není v češtině). Najdete zde utříděnou křižovatku odkazů na internetové obchody.
Vyhledávat však lze i tak, že zadáte název produktu do volného políčka. Na další stránce
s výsledky vyhledávání lze zadat přibližnou cenu (v dolarech), kterou chcete za produkt
zaplatit, čímž vyhledávání ještě omezíte.
175
Martin Sebera Vyhledávání na internetu
 PLACENÉ VYHLEDÁVÁNÁNÁ Í. Ačkoliv je Google pro své majitele úžasnou továrnou na
peníze, prakticky všechny jeho služby jsou bezplatné. Jedinou výjimkou je sluýjimkou je sluý žba Google
Answers, kterou najdete na adrese http://answers.google.com. Ta je určena hlavně pro
ty, kteří neumějějě í příliš používat logické operátory a ve výsledcích vyhledávání se příliš
nevyznají. Princip spočívá v tom, že do internetového formuláře vepíšete (pochopitelně
anglicky) svůj dotaz, poslůj dotaz, poslů éze vepíšete téma dotazu a nakonec si stanovíte sami cenu (má
se pohybovat mezi 2 a 200 dolary a je na vašem uvážení). Web za vás pak prozkoumá
místo vyhledávače ,,živý" člověk, kterýk, kterýk, kter vám také do 30 dnů sdělí odpověď. Na Googlu je
velmi sympatické, že již zodpovězené dotazy jsou na stránkách publikovány a vy v nich
můžete zcela bezplatně vyhledávat. Absurdita některýkterýkter ch dotazů vás možná překvapí,
avšak rozhodně lze tyto stránky používat jako užitečnou studnici vědomostí, které byste
jinak asi těžko hledali.
V následujícím textu najdete přehled významných českých portálů, které vám umožňují
najít to, co právě hledáte. U popisu každého portálu navíc naleznete poznámky a postřehy k jeho
praktickému použití.
ATLAS (www.atlas.cz)
Titulní stránka tohoto portálu se snaží vyjít vstříc všem uživatelům, kteří se s vyhledáváním
nechtějí příliš zdržovat. Prostě zadáte hledaný výraz, stisknete tlačítko Hledej a pak se již jen
probíráte nalezenými kategoriemi katalogu, odkazy v databázi firem a samotnými odkazy
z katalogu. Ve výpisu odkazů je vedle názvu stránky uvedena samotná internetová adresa, v dalším
řádku je místo pro kratičký popis stránky a třetí řádek informuje o katalogové kategorii, pod
kterou je daný odkaz zařazen. Podobně vypadá výpis odkazů po fulltextovém hledání, ke kterému
se dostanete přepnutím příslušné volby a opětovným stiskem tlačítka Hledej. Po zadání adresy
hledej.atlas.cz se před vámi otevře vyhledávací centrála, ve které můžete svůj dotaz specifikovat
podrobněji. Nejenže vám zde bude dovoleno zadat slova či fráze, které mají nalezené stránky
obsahovat, ale zároveň můžete doplnit i slova, která nalezené stránky obsahovat nesmí. V každém
případě však nechybí také možnost vyhledávat na mapách, v katalogu zboží či ve zprávách.
CENTRUM (www.centrum.cz)
Po zadání výrazu do příslušného formulářového políčka pro vyhledávání můžete upřesnit, zda
se má vyhledávat v katalogu, ve fulltextu, v obchodech či v rejstříku firem. Zadáte-li vyhledávání
v katalogu, zobrazí se vám nejdříve výpis sekcí katalogu, v jejichž názvech je dané klíčové slovo
obsaženo, a následuje výpis samotných odkazů, zaregistrovaných v katalogu. Výpis je přehledný,
pod názvem stránky se zobrazí několikařádkový popis, následovaný samotnou adresou stránky.
Nechybí ani údaj o názvu sekce, do které je odkaz zařazen. Ve fulltextovém vyhledávání jsou
nalezené odkazy seřazeny dle takzvaného Quality factoru (Q), kterýho Quality factoru (Q), kterýho Quality factoru (Q), kter vyjadřuje mřuje mř íru relevance
odkazu vzhledem k dotazu. Najde-li fulltextový vyhledávač několik stránek s hledaným výrazem
na stejném serveru, sdruží je pod odkaz ,,další odkazy s podobnou adresou". Hledáte-li výraz
za pomoci fulltextu, můžete kromě obvyklých logických logických logick ch spojek použít k upřesnění výsledkůsledkůsledk
vyhledávání některé další operátory - ALT ,,kobra" vyhledá slovo ,kobra` v popiscích obrázkůzkůzk ,
operátor TITLE omezí hledání na titulek stránky, REF ,,http://www.chip.cz" vyhledá stránky, ze
kterýkterýkter ch vede odkaz na zadanou internetovou adresu, a DOMAIN ,,www.chip.cz" omezí hledání
pouze na konkrétní doménu.
176
Martin Sebera Úvod do internetu
QUICK (www.quick.cz)
S vyhledáváním můžete začít přímo na hlavní stránce portálu, ale nepřejete-li si být při této
činnosti rušeni záplavou portálových ,,nezbytností", vydejte se přímo na stránku s adresou search.
quick.cz. Po vyplnění políčka pro zadání dotazu lze pak vybírat jen mezi hledáním v katalogu
a hledáním v internetu. Je-li vám to málo, nezbývá než kliknout na odkaz Rozšířené hledání.
Kromě podrobného návodu na vyhledávání zde na vás čeká ještě možnost výběru, zda se zadaný
výraz má vyhledávat jen v názvu internetové adresy, nebo zda chcete hledat jen celá slova, což
neznamená nic jiného, než že kupříkladu po zadání slova ,,hrad" neobdržíte odkaz na stránky, kde
se nacházejí slova ,,hradiště", ,,Hradčany", ale pouze jen ,,hrad". Kromě zařazení jednotlivých
odkazů do katalogu nabízí Quick pro orientaci v rostoucím množství stránek takzvaná Klubka,
která sdružují stránky, věnované stejnému tématu. Jak to funguje? Mezi internetovými stránkami,
zařazenými do určitého Klubka lze snadno procházet - postupným pohybem vpřed či vzad nebo
náhodným odskokem. Každé Klubko má svého správce, který rozhoduje o zařazení nové stránky.
Další zajímavou službou v katalogu portálu Quick je možnost hodnocení stránek samotnými
návštěvníky. Pokud chcete ulehčit rozhodování dalším uživatelům katalogu, můžete k odkazu na
stránku, se kterou máte své zkušenosti, přidat hodnocení a komentář.
REDBOX (www.redbox.cz)
Titulní stránka tohoto portálu nabízí kromě nezbytného formulářového pole pro zadání
klíčového slova ještě výběr, zda má hledání probíhat v českém internetu, v internetu bez omezení,
nebo jen v katalogu. Rozšířené hledání se nekoná, musíte si vystačit s informacemi, že maximální
počet slov, zadaných najednou je pět a minimální délka slova jsou dva znaky nebo že systém
hledá dané slovo jako podřetězec, takže když zadáte slovo ,,lev", najdou se i slova jako ,,nálev"
nebo ,,levhart". Naštěstí můžete svůj dotaz upůj dotaz upů řesnit alespoň použitím základních logických logických logick ch
operátorůtorůtor . Portál Redbox se odlišuje i svým katalogem, kterým katalogem, kterým katalogem, kter není členěn jako většina ostatních
tak, že pod jednotlivými kategoriemi jsou názvy příslušných podkategorií následovány abecedně
řazenými odkazy, ale jsou zde na úvodní stránce každé sekce odkazy rozděleny přímo do dalších
témat, pod kterýmat, pod kterýmat, pod kter mi jsou vybrané nejlepší odkazy na konkrétní stránky, přičemž k ostatním (méně
významným) odkazům se dostanete po kliknutí na odkaz ,,Více ".
SEZNAM (www.seznam.cz)
Zadáte-li do vyhledávacího políčka hledaný výraz, je před vámi ještě volba, kde se má
zadaný výraz hledat. A je opravdu z čeho vybírat, neboť prohledávání může probíhat v katalogu,
v databázi firem či lidí, na mapě Prahy, v sekci Reality nebo v sekci Práce, či dokonce v česko-
anglickém slovníku. Využít můžete také fulltextové hledání nebo služby proslulého vyhledávače
Google. Při hledání v katalogu Seznamu budou všechny odkazy v katalogu zkontrolovány, zda
se hledaný výraz nenachází v titulku, popisu či v adrese internetové stránky, a protože je toto
hledání nastaveno jako výchozí, bude zobrazení výsledků vyhledávání vypadat nejčastěji tak, že
se nejdříve vypíší odkazy, doporučené Seznamem, za nimi budou následovat odkazy z databáze
firem a teprve pak přijdou na řadu odkazy z katalogu, které budou vypsány v pořadí závisejícím
na tom, z kolika procent se zdají relevantní. Grafická podoba zobrazení nalezených odkazů
nikterak nevybočuje z běžných zvyklostí; pod názvem stránky najdete její popis, internetovou
adresu a název sekce, do které je odkaz zařazen. Chcete-li změnit místo vyhledávání, můžete
snadno přepínat mezi hledáním v odkazech, sekcích, fulltextu nebo firmách.
177
Martin Sebera Vyhledávání na internetu
TISCALI (www.tiscali.cz)
Zahájit vyhledávací proceduru můžete přímo na titulní stránce portálu, kde si vyberete,
zda chcete vyhledávat v českém internetu, v celém internetu, nebo zda se omezíte na hledání
pouze v článcích uveřejněných na portále. Chcete-li hledaný výraz objevit na některé stránce,
zaregistrované v katalogu, můžete si vybrat přímo kategorii, jež se bude prohledávat. Pokud při
vyhledávání nechcete nic ponechat náhodě, vypravte se přímo na adresu hledani.tiscali.cz (odkaz
Hledání umístěný v horní liště portálu). Najdete zde stránku plnou formulářových políček, díky
kterým budete moci specifikovat nejen to, kde se má klíčové slovo hledat (na českém internetu,
na internetu, v televizním programu, v programu kin, divadel a galerií, ve hrách na Tiscali nebo
v aktualitách ČTK), ale například i to, v jakém jazyce má být text nalezených stránek či v jaké
doméně se tyto stránky mají nalézat. Díky možnosti názorného filtrování se obejdete i bez znalosti
logických operátorů. Zvolíte-li možnost vyhledávání v katalogu, bude výstupem vyhledávací
procedury výpis kategorií, jež obsahují v názvu hledaný výraz, a samozřejmě se vám též dostane
výpisu odkazů, zařazených v katalogu. Kromě názvu stránky, její adresy a krátkého popisu zde
nechybí ani zajímavě vyřešený způsob hodnocení stránky. Pomocí ,,smajlíků" je hodnocena
grafika, obsah, přehlednost a originalita každé stránky. Nechybí ani možnost přidávání komentářů
jednotlivými uživateli a jistou vypovídací hodnotu má i počet návštěvníků, kteří na stránku
zamířili z katalogu portálu Tiscali.
VOLNÝ (www.volny.cz)
Portál Volný svěřil hledání vyhledávači Najdi.to, na který se dostanete z hlavní stránky portálu
po kliknutí na odkaz Vyhledávání, umístěný v horní liště. Hledat můžete ale již na úvodní stránce
portálu, kde po zadání hledaného výrazu ještě zvolíte, zda se má vyhledávat v katalogu, nebo
na českém či světovém internetu. Při vyhledávání v katalogu v některých případech vyhledávací
nástroj rozšíří vámi zadané hledané slovo ještě o synonyma, ve výpisech nalezených odkazů
příjemně překvapí množství informací, kdy kromě obvyklých údajů občas narazíte také na
poštovní adresu s možností nalezení na mapě, telefonní číslo, nebo dokonce obrázek (většinou se
jedná o logo firmy). Zajímavou možností je také vyhledání klíčového slova v názvech kategorií
ostatních katalogů (Atlas, Centrum, Seznam apod.), v diskusních fórech nebo v novinových
článcích.
7.1 Sport na internetových portálech
Na všech výše uvedených internetových portálech je možné nalézt i souhrn nejrůznějších
informací o sportu. Zpravidla na titulní straně je přímý odkaz (link) do sekce věnované sportu.
Zde nás přivítají tématické sekce věnované aktuálnímu zpravodajství, informace rozdělené podle
názvu sportů, www stránky národních svazů, prezentace oddílů, klubů, resp. osobností, odkazy
na pravidla, historii ap.
178
Martin Sebera Úvod do internetu
8 Bezpečnost na internetu
Dnešní situace ve využívání výpočetní techniky je bohužel taková, že většině komerčně
dostupných systémů nelze svěřit adekvátní ochranu informačních zdrojů. Ochrana dat přenášených
v počítačové síti je všude ve světě prvořadým úkolem každé společnosti, která takovou sítí
disponuje.
Tématem kapitoly je koncepce ochrany dat. Otázka ochrany dat je probrána z více úhlů,
tedy nejen z hlediska zabezpečení ochrany dat technickými a programovými prostředky, ale také
organizačními ­ personálními a právními.
8.1 Ochrana dat
Existuje mnoho cest, kterými může uživatel ohrozit počítačový systém, získat přístup k jeho
výpočetní kapacitě a dostat se k tomu nejcennějšímu, co systém obsahuje ­ k informacím.
Potřeba chránit data je bohužel v přímém protikladu k nejvlastnějšímu účelu počítačů, kterým
je zpracování a distribuce informací. Navíc každá ochrana dat se nějak nepříznivě projeví, jak na
výkonu počítačového systému, tak i (bohužel) na snadnosti jeho používání.
8.2 Předmět ochrany dat
Obecně lze problémy počítačové bezpečnosti rozdělit do sedmi klíčových oblastí:
1. Zajištění soukromí. Každý jedinec nebo organizace musí mít možnost volby, kdy a s kým
bude sdílet svá data.
2. Zajištění utajení. U velkých firem není prakticky možné definovat explicitně pro
každého uživatele, ke které části dat má mít přístup. Místo toho se užívá klasifikace dat
do kategorií, nazývaných stupně utajení. Každému jedinci je pak přiřazena jistá míra jeho
prověření, tzv. oprávnění uživatele, které uvádí, že daný jedinec je oprávněn pracovat
s daty určitého stupně utajení.
3. Zajištění integrity. Žádnému jedinci nesmí být zabráněno v použití informace proto, že
někdo jiný informaci zničil.
4. Zajištění přístupu ke službám. Žádnému jedinci nesmí být zabráněno v použití informace
proto, že někdo jiný poškodil prostředky, zajišťující k této informaci přístup.
5. Omezení možnosti zneužití. Privilegovaným uživatelům nesmí být umožněno zneužít
důvěry k získání neautorizovaného přístupu k datům a prostředkům nebo k oprávněnému
udílení přístupu jiným osobám.
6. Identifikace problémů. Administrátor musí být v případě prolomení bezpečnosti schopen
stanovit konkrétní příčinu a určit co nejpřesněji rozsah škody.
7. Zajištěníbezpečnosti.Uživatelémusímítjistotu,žekomunikujíseskutečnědůvěryhodným
systémem.
8.3 Standardy bezpečnosti
K zajištění těchto bezpečnostních potřeb vznikla řada standardů. Dokumenty, ve kterých je
najdeme, se dnes považují za základ oboru, popisujícího bezpečnostní vlastnosti, jejichž splnění
je nezbytné k tomu, aby byl systém považován za důvěryhodný. (např. ,,Oranžová kniha")
179
Martin Sebera Bezpečnost na internetu
Nejznámějším obsahem výše zmíněných systémů je specifikace bezpečnostních tříd ­ stupňů
ochrany pro různé typy systémů. Třídy začínají třídou D, do níž spadají všechny systémy, které
neprošly žádnými kritérii vyšších tříd, a na jejich vrcholu je třída A1 s kompletní funkčností,
zaručující tzv. ověřený vývoj.
8.4 Možné přístupy
Přístup k zajištění ochrany informací by se na první pohled mohl zdát jednoduchý: bylo
by přece ideální poskytnout maximální ochranu všem systémům a všem informacím v nich
obsaženým. Takové systémy neexistují. Protože je v nich použita pouze jediná bezpečnostní
úroveň, odpovídající nejvyššímu stupni utajení dat, říká se jim System High. Tyto systémy se
vyznačují relativně jednoduchou architekturou, jejich použití v praxi však ukazuje značnou
neefektivnost řešení.
Optimální by bylo udržet stupeň ochrany na pokud možno nejnižší, ale přesto dostačující
úrovni. Klíčem k řešení problému je již zmíněná klasifikace dat do kategorií. Míru ochrany
a způsob zacházení pak můžeme podřídit stupni utajení dat.
8.5 Označení stupně utajení
Důvěryhodný systém musí být schopen spolehlivého zpracování citlivé informace. Aby toho
mohl dosáhnout, musí přesně rozeznat míru důvěrnosti (stupeň utajení) každé zpracovávané
informace, jakož i míru oprávnění každého uživatele systému. Zatímco míra oprávnění uživatele
je určena charakteristikami jeho uživatelského účtu, k označení důvěrnosti dat musel být zaveden
zcela nový funkční prostředek. Klíčem k označení aktuální úrovně ochrany každé informace,
která je uložena ve víceúrovňovém systému, je štštš ítkovítkoví ání dat (data labelling).dat (data labelling).dat
Bezpečnostní štítek je důležitá charakteristika, popisující stupeň utajení dané části dat (např.
,,tajné"). Existují tzv. informační štítky, které umožňují zjistit skutečnou citlivost obsahu.
8.6 Právní zabezpečení ochrany dat
Rozvoj informatiky přinesl potřebu koncentrace velkého množství různých údajů ze všech
oblastí lidské činnosti. Tato data mají ve většině případů mnohem větší hodnotu, než samotné
informační systémy, určené k jejich zpracování. Informace jsou neustále zhodnocovány
a upravovány tak, aby byly aktuální a co nejvíce užitečné.
Propojením často samostatně nevýznamných údajů z více databází může dojít k takové situaci,
kdy by zneužití dané informace (její zveřejnění, zničení, poskytnutí někomu, kdo by z ní mohl
mít prospěch) mohlo výrazně poškodit určitou osobu či organizaci. Často totiž jde o data, týkající
se obchodních údajů firem či osobních údajů osob (registry obyvatel ministerstva vnitra, údaje
zdravotních pojišťoven, údaje o bankovních kontech, o finančních pohledávkách nebo i údaje
sociální z různých statistických průzkumů či reklamních kampaní). Proto musí být zajištěna
důsledná ochrana dat, a to jak technická (hierarchické přístupy k datům pomocí hesel, kódování
dat, fyzické zabezpečení pracoviště), tak i právní ­ formou přijetí příslušných zákonných norem.
Ve světě, zejména v USA, je ochraně dat a s tím spojené tzv. ochraně osobní integrity věnována
značná pozornost, čemuž nejlépe odpovídá právní úprava pomocí samostatných zákonů.
180
Martin Sebera Úvod do internetu
8.7 Právní předpisy
S informačními systémy nějakým způsobem souvisí hlavně tyto obecné právní předpisy:
občanský zákoník, trestní zákon, autorský zákon, zákon o ochraně osobních údajů v informačních
systémech, zákon o ochraně topografií polovodičových výrobků, obchodní zákoník, zákon
o ochraně státního tajemství, zákon o telekomunikacích, zákoník práce a konečně i sama Listina
základních práv a svobod, jež je součástí naší Ústavy.
Všechny tyto právní předpisy se týkají informačního systému organizace, a to především
v oblastech:
a) prevence před porušováním zákonů (např. autorského zákona, zákona o ochraně
státního tajemství a osobních dat v informačních systémech) bez dopadu na organizaci
(s výjimkou odpovýjimkou odpový ědnostního postihu);
b) prevence před poškozením vlastní organizace zaměstnanci nebo jinými osobami (např.
porušování pracovních předpisů, obchodního tajemství, neoprávněné používání cizí věci,
poškozování a zneužití záznamu na nosiči informací atd.)
Z těchto hledisek by také měla být vybudována v organizaci právní ochrana informačního
systému.
8.8 Porušování autorských práv
Z hlediska pracovněprávní a autorskoprávní ochrany organizace je třeba, aby byla mezi
programátorem a zaměstnavatelem předem uzavřena smlouva (pracovní nebo zvláštní autorská),
v níž obě strany definují programy takto vzniklé jako autorské dílo konkrétních autorů, stanoví
rozsah oprávnění obou stran (souhlas autora s distribucí, případně závazek o vzdaní se šíření
jím samým), výši odměny nebo způsob jejího určení (jako prémiovou složku platu nebo jako
samostatnou odměnu, např. podle výše prodeje či využívání).
Z hlediska ochrany proti nelegálnímu užívání programů v organizaci ­ což se děje zejména
užíváním programů zaměstnavatele k soukromým účelům, užíváním nelegálně získaných
programů na počítačích zaměstnavatele, provozováním programů na více počítačích, než bylo
ve smlouvě dohodnuto, zasahováním do programu, dalším prodejem nebo jiným poskytnutím
programu třetí osobě i dalšími způsoby ­ jde o dva aspekty: občanskoprávní a trestní.
Stávající praxe orgánů činných v trestním řízení při zjištění porušování autorských práv
v organizaci spočívá ve vznesení obvinění proti osobě, která skutek spáchala. Jestliže není
zjištěna, je stíhána osoba, která odpovídala za provoz programů v organizaci. Jestliže taková osoba
neexistuje nebo takové úkoly nemá jednoznačně v pracovní náplni, je stíhán statutární zástupce,
odpovídající za celou organizaci nebo její autonomní část.
8.9 Porušování předpisů o státním a hospodářském tajemství
Některá jednání v souvislosti s informačními systémy se mohou za určitých okolností jevit
např. jako vyděračství, ohrožení státního tajemství, ohrožení hospodářského tajemství, zkreslování
údajů hospodářské a obchodní evidence, nekalá soutěž apod.
Zejména účetní a ředitelé by si měli uvědomovat, že zkreslování údajů hospodářské a obchodní
evidence lze posuzovat i jako trestný čin. Právě tento trestný čin je snadno realizovatelný pomocí
počítačů, protože možnosti manipulace s počítačovými záznamy jsou pro uživatele počítače
a softwaru prakticky neohraničené. Ještě bezpečnější je pro pachatele změnit podklady či vstupní
údaje vkládané do počítače. Prevence proti této trestné činnosti leží na bedrech kontrolního
181
Martin Sebera Bezpečnost na internetu
systému organizace ­ např. v bankovnictví je to obvykle úkolem vnitřního a vnějšího auditu,
případně kontrolního oddělení.
8.10 Porušování předpisů o ochraně osobních údajů
Veškeré úpravy v oblasti ochrana osobních údajů u nás mohou vycházet z Listiny základních
práv a svobod, kde je v článku 10 výslovně řečeno, že ,,každý má právo na ochranu před
neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě".
Ochrana zájmů o fyzických osobách ­ občanech, zejm. údajů o zdraví, občanské cti a soukromí,
vyplývá přímo z § 11 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení jde o ,,nedělitelnou součást
celkové fyzické a psychicko-morální integrity osobnosti". V případě zveřejnění nepravdivých
nebo zavádějících údajů může fyzická osoba podat soudní žalobu na základě § 19 občanského
zákoníku.
Co se týče ochrany údajů o právnických osobách, vychází právní úprava z obchodního
zákoníku. Jde zejména o § 17 ObZ, obsahující ochranu obchodního tajemství. Za obchodní
tajemství jsou považovány veškeré skutečnosti obchodní, výrobní či technické povahy (obchodní
knihy, kalkulace, technologie, speciální software), které mají alespoň potencionální hodnotu,
nejsou běžně dostupné a podnikatel má výlučné právo obchodním tajemstvím nakládat, zejm.
udělovat svolení k užití. V případě průmyslového a duševního vlastnictví (patenty, ochranné
známky, software) lze užít k tomuto svolení licenční smlouvu (§ 508 ObZ). Pokud trvají
skutečnosti podle § 17 ObZ, je právo k obchodnímu tajemství časově neomezené. Právní ochrana
poskytuje ve smyslu § 53 ObZ tyto prostředky:
 odstranění závadného stavu,
 poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, a to i finančního,
 náhradu škody,
 vydání bezdůbezdůbezd vodného obohacení.
8.11 Zákon o ochraně osobních údajů v informačních systémech č. 256/1992 Sb.
Tento zákon vznikl právě za účelem ochrany dat a informací. Zákon stanoví odpovědnost
právnických a fyzických osob, které přicházejí do styku s informačními systémy. V úvodu zákona
jsou vymezeny některé pojmy, např.:
Osobní údaje jsou informace, vztahujíjsou informace, vztahujíjsou informace, vztahuj cící í se k určurčur itčitč é konkrétnétné í osobě. Fyzickě. Fyzickě á. Fyzická. Fyzick osoba, o níž
dané údaje vypovídajídají ídajídaj , se nazí, se nazí ý, se nazý, se naz vá dotčdotčdot enčenč á osoba.
Za informačnčnč í systémémé zákon považuje ,,funkční celek, zabezpečující systematické
shromažďování, zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování informací". V podstatě tedy nejde jen
o samotný výpočetní systém, databázi a odpovídající programové vybavení, ale i o pracovníky,
kteří se stávají součástí takového informačního systému.
Provozování informačního systému představuje soubor komplexních činností: shromažďování,
zpracování, poskytování a rušení informací. Poskytování informací se v této souvislosti nazývá
informačnčnč í služboužbouž . Zpracování informací spočívá v podstatě v udržování aktuálnosti údajů
prostřednictvím jejich modifikace, doplňování a automatizovaného zpracování. Likvidace
informací představuje v podstatě jejich trvalé znepřístupnění, ať už formou výmazu nebo dokonce
likvidací fyzického nosiče údajů.
S daným informačním systémem přichází do styku řada osob. Zákon definuje provozovatele
informačního systému, uživatele informačního systému a zprostředkovatele.
182
Martin Sebera Úvod do internetu
Provozovatelem informačního systému je fyzická nebo právnická osoba, zabezpečující
zpracovávání údajů a zpřístupňování informačních služeb. Je zároveň nositelem práv a povinností,
spojených s provozováním informačního systému.
UžUžU ivatel využívá informace z informačního systému, a to buď přímo nebo prostřednictvímivatel využívá informace z informačního systému, a to buď přímo nebo prostřednictvímivatel
informačních služeb. Ke styku uživatele s provozovatelem může sloužit zprostředkovatel.ředkovatel.ř Ten
může dále zajišťovat sběr informací pro provozovatele. Sběr informací musí probíhat tak, aby
nedocházelo k narušování práv a svobod občanů.
Provozovatel musí požádat o registraci informačního systému u zvlášť k tomu zřízeného
orgánu (§ 24 ZOÚ), s výjimkou systémů, určených výhradně pro vnitřní potřeby provozovatele
nebo systémů pracujících pouze se zveřejněnými informacemi. Při ukončení činnosti musí být
tento orgán informován bezodkladně provozovatelem. U nás nebyl prozatím tento orgán zřízen.
Na fyzické osoby, které v rámci svého pracovního nebo obdobného poměru nebo v rámci své
funkce či smluvní činnosti mají přístup k danému informačnímu systému, se vztahuje povinnost
mlčenlivosti. Tato povinnost platí i po ukončení pracovního poměru či výkonu smluvní činnosti.
Ochrana zatím může probíhat pouze soudně, důkazy se postižená strana musí zajistit v podstatě
sama. Jelikož ovšem provozovatel není povinen vpustit cizí osoby do podniku ani poskytnout
podklady, může velice dobře odstranit veškeré důkazní stopy.
8.12 Nekalé soutěžní jednání, obchodní tajemství a porušování
pracovního řádu
Nekalosoutěžní jednání podle ust. § 44 ObchZ odst. 2 písm. g) je mj. porušování obchodního
tajemství. Obchodní tajemství definuje § 17 ObchZ jako ,,veškeré skutečnosti obchodní, výrobní
či technické povahy, související s podnikem, které mají skutečnou nebo alespoň potenciální
materiální či nemateriální hodnotu, nejsou v příslušných kruzích běžně dostupné, mají být podle
vůle podnikatele utajeny a podnikatel odpovídajícím způsobem jejich utajení zajišťuje".
Proti porušení nebo ohrožení práva na obchodní tajemství přísluší organizaci právní ochrana
jako při nekalé soutěži (§ 53 a násl. ObchZ). Aby bylo obchodní tajemství organizace chráněno,
musí tedy v interních normách být definováno, zajištěno utajení, sankcionováno porušení
těchto norem podle pracovněprávních předpisů, příp. upozorněno na možnosti trestního stíhání
pachatelů.
8.13 Další trestné činy
U počítače, stejně jako u jiné movité věci může jít o trestný čin krádeže, zpronevěry, podvodu,
podílnictví, zatajení věci, jakož i poškozování cizí věci. Poměrně častý je výskyt deliktů podle
ustanovení § 249 ­ neoprávněné užívání cizí věci. Většinou však dochází ke dvěma typickým
projevům počítačové kriminality: počítání na počítači zaměstnavatele a v návaznosti na to
prodávání programů, které vznikly v rámci pracovního poměru, jiným uživatelům pod vlastní
hlavičkou. Tady je však vhodné rozlišovat nevýdělečné počítání v pracovní době, mimo pracovní
dobu a výdělečné počítání.
8.14 Poškození a zneužití záznamu na nosiči informací
Podle § 257a odst. 1 je postihován, ,,kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu
nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch získá přístup k nosiči informací a a) takových
informací neoprávněně užije, b) informace zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnými nebo c)
učiní zásah do technického nebo programového vybavení počítače".
183
Martin Sebera Bezpečnost na internetu
8.15 Závěr
Pokud chce jednotlivec, resp. organizace ochránit jakoukoliv část svých dat, měla by uvažovat
o zavedení bezpečného systému. Díky víceúrovňové bezpečnosti lze dnes zabránit nutnosti
zacházet se všemi daty na nejvyšší úrovni ochrany a lze tak minimalizovat negativní dopady, které
zavedení bezpečnostní ochrany přináší praktické zkušenosti z nasazení důvěryhodných systémů,
zejména ve vojenských oblastech, jsou už dostatečně rozsáhlé k tomu, aby se tyto systémy mohly
rozšířit i do všech komerčních oblastí informatiky.
V porovnání s nechráněnými systémy zůstává návrh systémů víceúrovňové bezpečnosti
mnohem složitější a komplexnější, což spolu s vyžadovanými zkušenostmi z oboru důvěryhodných
systémů omezuje okruh dodavatelů. Důležitou součástí je i dobrý školicí program, který může
nemálo přispět k úspěchu celého řešení.
184
Martin Sebera Úvod do internetu
9 Jak postupovat v praxi
Stále více hackerů a různých lumpů číhá na internetu na lehkovážné surfaře. Viry, čmuchalové
a špioni mají zálusk na váš počítač, vytáčení telefonních čísel a reklamu za vaše peníze. Jak se
ale bránit?
S rostoucím počtem uživatelů internetu se zvyšuje i možnost jejich napadení ze sítě. Podle
kriminálních statistik za rok 2001 stoupl počet evidovaných případů počítačové kriminality téměř
o 40 procent. Jen virus ,,Code Red" způsobil po celém světě škody za 2,62 miliardy dolarů. Vedle
virů číhají na naivní surfaře ještě další nástrahy ve formě spamových (nevyžádaných) e-mailů,
reklamních bannerů, vyskakujících oken a pod. - a to jsou ještě ty nejmenší. Opravdu drahé to
začíná být, když vám taková ,,utilitka" změní telefonní číslo pro připojení k internetu na nějaké
zahraniční či ho rovnou vytočí sama. Bez přídavných bezpečnostních opatření může prakticky
každá aplikace prostřednictvím existujícího internetového připojení zaslat data na jakýkoliv
server na světě. Zatímco počítače ve firmách jsou často chráněny centrálními bezpečnostními
systémy, domácí počítače jsou proti internetovým nástrahám zcela bezbranné. Podívejme se tedy
na některé z nástrojů pro kompletní zabezpečení PC.
Jaké nástroje potřebujete
1. Antiviry
2. Antidialery
3. Osobní firewally
4. Spamové a popup filtry
5. Internet-Cleanup
6. Security-Suite
9.1 Antiviry
Jako příloha e-mailu, makro ve Wordu nebo EXE soubor - počítačové viry se šíří téměř
všemi kanály. Jen pravidelné skenování a aktualizace antivirů zajišťují trvalou imunitu. Dříve
se počítačové viry spokojily s tím, že otáčely obrazy na monitoru nebo dávaly legrační hlášení.
Dnes obsahují většinou nebezpečné zhoubné funkce, které mají zálusk na vaše data. Z čerstvě
staženého nástroje z webu se nezřídka vyklube trojský kůň, který namísto očekávaného užitku
maže soubory nebo vyřadí pevný disk. (Eike, 2001)
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: Při koupi antivirového programu uzavírá kupec s výrobcem
dlouhodobé spojení, protože dobrý virový skener ,,žije" z aktuálních virových signatur a updatů
skenovacího nástroje. Dejte si proto pozor na to, po jakou dobu jsou k dispozici bezplatné
updaty a zda je software také sám vyhledává a instaluje. V současné době je známo asi 60 000
počítačových virů, denně dalších cca 15 přibude. Aby byl počítač proti této smečce chráněn, musí
antivirový program neustále kontrolovat všechny cesty vedoucí do a z PC. Spektrum úkolů těchto
nástrojů se proto rozšířilo z prostého skenování souborů pevného disku o skenovací funkce pro
e-mail a sledování internetového provozu. Dobrý skener vykoná svoji práci na pozadí téměř bez
zásahu uživatele. Tito tzv. strážci virů však negativně ovlivňují výkon systému.
Při manuálním updatu se doporučuje provádět ho z důvodu razantního šíření nových virů
minimálně jednou týdně. Automatické skenování by mělo být nastaveno tak, aby byl celý systém
prozkoumán také minimálně jednou za týden. Infikované soubory lze přesunout do zajištěných
oblastí nebo přímo smazat.
Pokud se počítač přesto stane obětí nějakého viru, musí mít uživatel možnost spustit svůj
PC z nezavirovaného systému. Antivirový program by měl být v těchto případech schopen
185
Martin Sebera Jak postupovat v praxi
nabootovat z CD nebo z diskety. Jen tímto způsobem se spustí systém stoprocentně bez virů
a odstraní viry z původního systému prostředí. Nejlepším řešením je, pokud je u antivirového
programu k dispozici bootovací disketa nebo CD.
Stále častěji je možno v poštovních přihrádkách najít přeposlané e-maily, ve kterých přátelé
varují před novými a nebezpečnými viry. Pozor: Často je to jen obyčejný žert, na jehož základě
už mnohý uživatel propadl panice a smazal důležité systémové soubory. Informujte se proto
o aktuálních virech nejlépe na stránkách výrobce vašeho virového skeneru, zde najdete v případě
nouze také patřičný update.
Makroviry: malé skripty, které působí velké škody
Dříve bylo všechno docela jednoduché, neboť stačilo pár základních hygienických opatření:
kdo nepoužíval žádné cizí diskety, s vysokou pravděpodobností zabránil i útoku virů na svůj
počítač. Od dob internetu se ovšem situace radikálně změnila, současná generace malých
ničitelských prográmků se obrovskou rychlostí šíří a rozmnožuje. Značné nebezpečí představují
v současné době tzv. makroviry. Tvoří je malé skripty, které lze posílat elektronickou poštou jako
přílohu, a podle okolností mohou být dokonce i automaticky spouštěny. Vzhledem k tomu, že se
programují ve snadno naučitelných jazycích, jako je např. Visual Basic nebo Visual Basic Script,
může každý, kdo objeví nějaký nedostatek v zabezpečení, vytvořit svůj vlastní virus. Nejlepším
příkladem toho je virus Melissa.
Šíření virů: nové hostitele dodává adresář poštovního klienta
Mnozí uživatelé otevírají přílohy e-mailů až příliš bezstarostně, čímž aktivují viry. Ty si
načtou e-mailové adresy všech uložených zpráv a automaticky se na ně rozešlou. Důsledkem toho
je bleskurychlé šíření virů. ,,Zářným" příkladem budiž virus I Love You, který se podobně rozšířil
po celém světě a je dodnes aktivní. Jak se tomuto útoku můžete ubránit? Na jednu stranu zdravým
lidským rozumem: neměli byste bezhlavě otevírat každou přílohu. Na druhou stranu můžete využít
některého antivirového prostředku, který automaticky odfiltruje zprávy s podezřelými přílohami.
Antiviry disponují obrovskými, neustále aktualizovanými databázemi s tzv. signaturami virů,
a jakmile najdou nějaký nakažený soubor, bijí na poplach.
Antivirové programy: jak pracují strážci vašeho počítače
Ochrana proti virům se zajišťuje tzv. monitoringem, který hlídá přístup do každého souboru.
Program prohledává soubor již při přístupu, zda neobsahuje něco nebezpečného, a pokud něco
nebezpečného najde, spustí poplach. Navíc všechny antivirové programy nabízejí možnost
prohledávat pevné disky nebo adresáře, zda neobsahují viry.
Antivirové programy
V současnosti na českém trhu je možné vybírat si z široké palety antivirových programů.
Všichni kandidáti nabízejí ochranu proti virům, šířeným v současné době a jsou pravidelně
aktualizováni novými signaturami. Rozdíly existují v úplnosti databáze, funkcích na opravu
poškozených souborů a v náročnosti na systémové prostředky. Naším úkolem není prověřit
klady a zápory jednotlivých antivirových programů. Předkládáme jen aktuální nabídku. AntiVir
9x Professional Edition, Antiviral Toolkit Pro, AVG, InoculateIT, Dr. Solomon's VirusScan,
FP-Win, F-Secure Antivirus, McAfee AntiVirus, Norton Antivirus, Panda Antivirus, PC-Cillin.
Podrobnosti je možné nalézt na www stránkách výrobců, resp. ve srovnávacích testech (např.
v časopise CHIP).
186
Martin Sebera Úvod do internetu
Na závěr je nutné dodat, že žádný stoprocentně spolehlivý program neexistuje. Všechny
programy mají své slabiny, např. co se týče opravy napadených souborů. U velkého počtu
nakažených souborů je automatická oprava těžko kontrolovatelná, neboť není v silách většiny
uživatelů prověřit funkčnost opravených souborů, zda fungují správně. Jednodušší a bezpečnější je
v každém případě soubory zálohovat. Důvěru v hlídače virů to ve skutečnosti ale moc neoslabuje,
neboť všichni výrobci reagují zatím rychle v podobě aktualizace virových signatur, jakmile se do
oběhu dostane nový virus. Ochrana proti aktuálnímu nebezpečí je tak velmi dobrá a nelze si na
nic stěžovat.
9.2 Antidialery
Ti zlí přišli na nový způsob, jak vytáhnout nic netušícím uživatelům peníze z peněženky -
nepříjemnříjemnří é překvapení se dostaví s dalším telefonním účtem.
Původně byly dialery (softwarové automaty pro vytáčení telefonického připojení) zavedeny
pro jednoduché účtování za návštěvu stránek se specifickým obsahem (např. erotika a pornografie).
Podvodníci v současné době využívají anonymní platební systém přes telefonní účty, aby tak
připravili o peníze naivní uživatele. Změnou čísla v připojeních nebo přímým použitím CAPI
(rozhraní do internetu) vytočí drahé telefonní číslo a uživatel si toho ani nevšimne. Šťastní mohou
být ti, kteří používají DSL - v tomto případě jsou dialery bezmocné.
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: U antidialerových programů je důležité, jak se připojujete
k internetu. Zatímco u modemů většinou stačí, pokud tyto nástroje kontrolují stav monitorováním
připojení, u ISDN vzniká nebezpečí, že dialer půjde do sítě přímo přes CAPI. Spojení poté není
viditelné. Některé antidialerové nástroje se uhnízdí přímo v CAPI knihovnách, aby odtud sledovaly
připojení. Protože se ne každá ISDN aplikace s tím vypořádá, musíte dbát na to, aby antidialer
podporoval ISDN hardware a software. Kdo se chce těmto nekompatibilitám u ISDN vyhnout,
měl by použít nástroje, které podobně jako virové skenery rozpoznají dialery podle signatury.
Antidialery by měly být spouštěny vždy automaticky s Windows a být aktivní na pozadí. Pokud
se vyskytne pokus o spojení na blokovanou předvolbu, je uživatel informován a průběh vytáčení
zablokován.
Nejnovější dialery jsou ale obzvláště rafinované: odstraní nebo deaktivují veškeré programy,
zobrazené na pracovní liště, aby mohly nerušeně pracovat. Pokud z pracovní lišty najednou zmizí
všechny symboly, pak se pravděpodobně dialer pustil do díla. Dobré antidialerové programy ale
i takové pokusy rozpoznají a příslušné programy chrání.
9.3 Osobní firewally
Mnoho uživatelů si není vědomo toho, jaké informace jejich počítač skrytě přenáší přes síť.
Pomocí osobního firewallu určujete sami, co smí projít ven i dovnitř.
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: Nabídka osobních firewallů sahá od jednotlivých paketových
filtrů až po kompletní systémy pro společný přístup malých pracovních skupin k internetu. Při
rozhodování pro některý z firewallů je důležité, jak dobře se v takových programech vyznáte.
Každý firewall nabízí možnost určit, která přicházející nebo odcházející internetová spojení jsou
přípustná. Rozdíly vyjdou najevo u možností konfigurace. Pro začátečníky stačí, pokud firewall
rozpozná všechny internetové přístupy aplikací a pomocí asistenta pomůže vytvořit nová pravidla
pro odpovídající aplikace. Tímto způsobem mohou svůj počítač zabezpečit i laici. Pro profesionály
by měl firewall nabízet možnost pro pravidla filtrů podrobně určit zdrojové a cílové adresy, stejně
jako jednotlivé porty. Z přídavných funkcí je užitečný Content filter (tj. obsahový filtr), který
prohledává datové toky a hledá tajně vložené informace. Inteligentní funkce, které identifikují
187
Martin Sebera Jak postupovat v praxi
programy pro přístup k internetu nebo útočníky rozpoznají a automaticky vyřadí, celé spektrum
uzavírají.
Základ firewallu tvoří pravidla pro filtry, kterými určíte přípustná spojení na internet
a z internetu. Při připojování nezařazené aplikace musí být uživatel informován a musí přístup
autorizovat. K tomuto účelu musí být firewall neustále aktivní na pozadí a kontrolovat tok dat
internetu. Automatická vyhledávací funkce, která ihned po instalaci rozpozná aplikace s přístupem
k internetu a generuje automaticky potřebná pravidla, ušetří spoustu práce. Pro správný přehled
o internetovém provozu je záhodno provádět pravidelné nahlédnutí do log souborů. Pokud se
o jeden počítač dělí více uživatelů, jsou zajímavé zvláštní funkce, jako je časování a uživatelské
profily. Tímto způsobem lze třeba zablokovat přístup k internetu dítěti v době, kdy dělá domácí
úkoly. Dodatečné URL filtry se starají také o to, aby určité stránky nebyly dětem přístupné.
Společně s virovým skenerem je osobní firewall na každém počítači s přístupem k internetu
neopomenutelný.
9.4 Spamové a popup filtry
Spamové (tj. nevyžádané a obtěžující) e-maily, reklamní bannery a popup okna užírají šíři
pásma a tím i rychlost stahování. S filtry zablokujete nechtěné reklamy a zvýšíte výkon svého
počítače.
Do e-mailové schránky mnohý uživatel dostává denně e-maily s nabídkou supervýhodných
kreditních karet, informací o zaručených léčebných prostředků až po nabídku na dělení
pohádkového bohatství, pocházejícího z africkým zemí či ropných království. K tomu se přidají
reklamní bannery a popup okna, která při návštěvě webové stránky informují o supervýhodných
speciálních nabídkách. Spamové e-maily jsou nejen otravné, ale zbytečně zpomalují také
stahování. Každý, kdo používá připojení pomocí modemu nebo ISDN, bojuje o každý byte při
stahování, aby se mohl co možná nejrychleji pohybovat na internetu.
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: Kvalita spamových a popup filtrů závisí na klíčových slovech pro
filtraci. Jen systémy, jejichž filtrovací nástroj je pravidelně aktualizován a které uživateli umožňují
ruční doplnění, nabízejí dostatečnou ochranu. Při volbě popup filtru je důležité, zda je kompatibilní
s vaším internetovým prohlížečem. Pokud popup filtr pracuje jako lokální HTTP proxy, funguje
téměř s každým webovým prohlížečem. Kromě toho byste si ještě měli na stránkách výrobce
ověřit, zda filtr spolupracuje s poštovním serverem vašeho internetového providera.
Jednoduché spamové filtry nahrávají kompletní e-maily ze serveru a analyzují je podle
stanovených pravidel. Tento postup se postará o pořádek v poštovním mailboxu, neulehčí ale při
stahování. Spamové filtry, které nejprve analyzují záhlaví e-mailu, mohou e-mail smazat už na
serveru poskytovatele. Dalším předpokladem pro použití spamového filtru je, že váš poskytovatel
provozuje POP3 server (většina našich freemailových služeb ano). Pokud stahujete emaily z více
poštovních přihrádek, musí být spamový filtr připraven i na tuto skutečnost.
Jak popup, tak i spamové filtry byste měli upravit tak, aby se spouštěly po startu Windows.
Otestujte přednastavená pravidla pro filtry a doplňte je vlastními klíčovými slovy. Popup filtry,
které jsou nezávislé na prohlížeči, pracují jako proxy a musí být v tomto případě zapsány
v nastavení prohlížeče. Přes seznam konfigurací lze deaktivovat popup filtry pro webové stránky,
pokud je jejich funkčnost filtry narušena. Pro filtraci spamových e-mailů musí být e-mailový
klient překonfigurován. Poté už nekomunikuje přímo s e-mailovým serverem, ale své dotazy
předává filtračnímu programu, který přebírá spojení k mailserveru.
Vymoženosti moderní komunikační techniky s sebou přinášejí i možnosti zneužití (počítačové
viry, spam). Novinky, které nám mohou usnadnit práci nebo komunikaci, mohou přinést i hrozby,
proti kterým se musíme bránit.
188
Martin Sebera Úvod do internetu
Skryté odesílání údajů (konfigurace počítače, hesla, čísla platebních karet, oblíbené WWW
stránky, e-maily) má na starosti prográmek (cizí agent) zvaný spyware. Je to jednoduchý program,
který se nepozorovaně dostane do počítače např. brouzdáním po síti nebo při instalaci nějakého
programu, staženého z internetu. Známými příkladem je oblíbený program Go!Zilla, se kterým
se ,,přiinstaluje" malá rezidentní knihovna (agent), odesílající údaje z vašeho soukromí na určený
server, kde se tyto údaje dále vyhodnocují.
Adware je druh spyware, který pozoruje činnost uživatele (které WWW stránky navštěvuje)
a který mu pak podle těchto údajů ,,posílá" reklamní bannery.
K čemu a komu se takovéto informace hodí? Lze je například snadno využít v reklamních
kampaních a výrobních plánech. Velice těžce se totiž shánějí třeba informace o nejpoužívanější
konfiguraci počítačů, údaje o tom, jak uživatel postupuje při práci s počítačem, na co kliká
nejdříve, na co až později, jaké jsou jeho oblíbené stránky.
To, že se stanete nechtěným subjektem reklamní kampaně, ovšem není jediná hrozba. Údaje,
které se odesílají z vašeho počítače, mohou mít jakýkoliv charakter, vše záleží jen na ,,poctivosti"
tvůrců spywaru. Lze tak např. získat údaje o vaší kreditní kartě, vaše hesla a e-maily, nebo dokonce
zcela ovládnout váš počítač.
Jak vidno, je nutné se chránit. Firewall na všechen spyware nestačí. Nejlepší ochrana je
postavena na stejném principu jako u virů nebo spamu ­ jedná se o ochranu pomocí čistících nebo
preventivních programů, které prohledávají paměť, registry, cookies a celý pevný disk.
Mezi dnes nejpoužívanější produkty patří programy:
 Ad-aware 6
 Spy Bot S&D 1.2
 SpywareBlaster 2.6.1
 BPS Spyware-Adware Remover
Jednotlivé programy se liší i ve své činnosti. Spyware agenty vyhledávají a ničí, resp. spyware
neodstraní, ale ,,postaví ho mimo službu" a nedovolí novému agentu se nainstalovat. Některé
programy též obsahují českou lokalizaci.
9.5 Internet-Cleanup
Každý prohlížeč zanechává při surfování na internetu digitální otisky prstů. Tzv. Cleaner tools
vás chrání před tím, aby jste se stali průhlednými surfaři.
Pro každého prodávajícího jsou informace o jeho zákaznících velmi cenné. Internet nabízí
dokonce možnost shromažďovat informace o svých zákaznících tím nejjednodušším způsobem
a bez dodatečných nákladů. Každý prohlížeč hlásí při návštěvě webové stránky svoji IP adresu,
udává, která URL byla naposledy navštívena, a povoluje ukládání informací na počítači ve formě
cookies. Na základě těchto dat si může provozovatel webserveru utvořit obrázek o způsobu
surfování uživatele, aniž by ten o tom měl jakékoliv tušení. Prohlížeče navíc ukládají při
internetové návštěvě megabyty souborů v lokální cache, které při opakované návštěvě značně
snižují dobu nahrávání, ale současně ,,zaneřádí" pevný disk.
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: Jednoduché cleanery odstraňují tento odpad z pevného disku
a mažou dočasné soubory, cookies a cache prohlížeče. Důležité je, aby cleaner podporoval vámi
užívaný prohlížeč. Jen v tom případě budou nalezena a smazána opravdu všechna data. Výše
jmenované aktivity můžete ale provést i ručně ve Windows. Kdo chce víc, měl by dbát na to, aby
byly v programu obsaženy i přídavné funkce, jako např. mazání historie naposledy otevřených
dokumentů. Ty umožňují dokonale skrýt vaše poslední aktivity.
189
Martin Sebera Jak postupovat v praxi
Pokud software disponuje časováním pro mazací proces, nejsou po instalaci nutné žádné další
dodatečné kroky. Jestliže mají být internetové stopy opravdu zničeny, je nutné použít cleaner,
který pomocí speciálních algoritmů nenávratně přepíše soubory. Pokud někdo nechce jen zametat
stopy na svém vlastním PC, ale chce být anonymní i na internetu, měl by vsadit na program,
který při surfování zakrývá vlastní identitu. Měnícími se proxy servery lze neustále měnit identitu
surfaře.
Cleanery vyhledávají a mažou automaticky soubory, ve kterých jsou uloženy informace
o historii surfování, cookies a cache prohlížeče. S automatickým ,,úklidem" při spuštění a ukončení
prohlížeče, stejně tak jako při spouštění Windows si můžete být jisti, že vaše data nikdo nevypátrá.
Mimoto by měl mít uživatel možnost určit další adresáře, které má cleaner vymazat.
9.6 Security-Suite
Žádná aplikace sama o sobě nepokrývá kompletně požadavky na řešení bezpečnosti. Jen
kombinace více nástrojů učiní z počítače naprostou pevnost. Zdroje nebezpečí pro PC jsou
tak různorodé a rozdílné, že jednotlivé aplikace nejsou schopny zajistit dokonalou ochranu.
Z pohledu zákazníka je žádoucí, aby veškeré produkty byly z jedné dílny, protože to je zárukou
toho, že budou spolupracovat. Několik výrobců tyto požadavky zákazníků zná a nabízí odnedávna
bezpečnostní balíky.
Společné ovládací plochy programů usnadňují zacházení s bezpečnostním softwarem. Tak
může uživatel najít snadno všechna důležitá nastavení a může se pomocí asistentů prokousat
konfliktními oblastmi. Společné postupy při updatech se starají o to, aby byl celý softwarový
balík stále aktuální. Ne každý výrobce softwaru disponuje potřebným know-how a zdroji pro
zajištění kompletního spektra bezpečnostních produktů. V současné době nabízí kompletní balík
bezpečnostních produktů jen Symantec a McAfee. Steganos doplňuje svůj balík Internet Security,
který sestává z produktů Firewall, Internet Cleaner a Anonymizer, o Kaspersky Antivirus pro
kompletní ochranu PC. V budoucnosti je možno očekávat více aliancí a symbióz produktů mezi
vedoucími výrobci, aby tak byla vytvářena kompletní bezpečnostní řešení. Tak např. získal McAfee
od společnosti SpamKiller antispamovou technologii, aby doplnil své kompletní bezpečnostní
řešení a pokryl poptávku po spamovém filtru.
Na co si musíte díte dí áte dáte d t pozor: Při koupi programových balíků s produkty různých výrobců
je třeba být na pozoru. Libovolné sestavení softwaru z různých oblastí bezpečnosti může mít
negativní následky. Zatímco se uživatel získáním a instalací kompletních řešení pohupuje na
vlnách zdánlivé bezpečnosti, mohou příliš chabě předkonfigurované a málo výkonné dílčí
komponenty nechtěně vytvořit nové mezery v bezpečnosti. V případě pochybnosti jsou vybrané
jednotlivé produkty lepší. Zatímco virové skenery, osobní firewall a internet cleanery jsou už řadu
let nabízeny jako kombinovaná řešení, nelze v současné době najít žádné univerzální řešení, které
by pokrylo kompletní potřebu bezpečnosti. Tak musí uživatel zatím stále kupovat a instalovat
antidialerové a spamové filtry odděleně.
190
Martin Sebera Úvod do internetu
Seznam zkratek
adware druh spyware
AltaVista internetovýinternetovýinternetov vyhledávač (www.altavista.com)
ARPANET první síť, předchůdce internetu
B2B business to business, obchod typu dodavatel-odběratel
B2C business to customer, obchod typu dodavatel-spotřebitel
banners reklamní proužky
C2C customer to customer, obchod typu spotřebitel-spotřebitel
cache lokální paměť přísluřísluří šejícící í prrohlížeči, resp. obecně počítačítačí či
CAPI rozhraní do internetu
CD zkrácené označení pro CD-ROM
cookies informace, kterou si prohlížená WEB stránka uschovává na vašem vlastnímímí
disku
CRL Certification Revocation List, seznam zneplatněných certifikátů
Časové razítkoítkoí
(time stamp)
DES Data Encryption Standard, šifra symetrického typu
dial-up připojení k Internetu prostřednictvím klasickím klasickí é analogové telefonní linky
DSL Digital Subscriber Line - digitální účastnická přípojkařípojkaří
EARN European Academic and Research Network
e-mail electronic mail, elektronická pošta; zprávy (obvykle textové soubory) posílanílaní é
prostřednictvím Internetu (pím Internetu (pí říp. jinříp. jinří é sítítí ě) na další počítačítačí č, kde jsou uloženy,
dokud si je příjemce (adresříjemce (adresří át) nevyzvedne
firewall Služba poskytujícící í ochranu lokální sítítí ě (LAN)
FTP File Transfer Protocol; protokol na síti Internet uríti Internet urí čený pro přenos souborů
Google internetovýinternetovýinternetov vyhledávač (www.google.com)
Gopher služba internetu, předchůdce www
Hotmail e-mailovýe-mailovýe-mailov server (www.hotmail.com)
HTML hypertextovýhypertextovýhypertextov jazyk pro psaní WWW stránek
HTTP, HTTPS hypertext transfer protocol (security), protokol pro komunikaci na internetu
internet celosvětová síť
Intersticials druh reklamy na internetu
IP část základní sady protokolů Internetu TCP/IP; síťová vrstva je v rodině TCP/
IP realizována protokolem IP (Internet Protocol); nejdůležitějšímšímší úkolem IP je
najít cestu k druhít cestu k druhí ému počítačítačí či;tomuto procesu se říkříkří á směrování (routing)
IP adresa jednoznačná určujícící í adresa počítačítačí če v celém internetu
191
Martin Sebera Seznam zkratek
ISDN Integrated Services Digital Network - způsob přenosu dat po digitální
telefonní lince
ISP Internet Service Provider, poskytovatel připojení k Internetu
MD5 hashovací jednocestné funkce
MIME protokol pro práci s elektronickou poštou
NRI Non Repudiation Information, průkazní materiál k zajištění nepopiratelnosti
ObchZ Obchodní zákoníkíkí
ObZ Občanský zákoníkíkí
PC Personal Computer, osobní počítačítačí č
PGP Pretty Good Privacy, šifrovací SW produkt, podporujícící í mimo jiné
i elektronický podpis
PKZIP freeware pro komprimaci dat
POP3 poštovní protokol pro vybírírí ání elektronické pošty
PR Public Relations
proxy ,,meziserver", který, který, kter obecně přijímímí á požadavky a pak je dál předává
rezidentní zůstávajícící í v paměti
RSA asymetrický šifrovací algoritmus
SET Secure Electronic Transacition, komunikační protokol, kterýprotokol, kterýprotokol, kter používžívží ánímímí
šifrování, digití, digití álních podpisích podpisí ů a digitálních certifikích certifikí átů zajišťuje bezpečné
provedení platby v prostředí Internetu
Skycraper druh reklamy na internetu
SLD doména druhého řádu
spam nevyžádaná pošta
SPIS Sdružení pro informační společnost
spyware program pro skryté odesílílí ání údajů (konfigurace počítačítačí če, hesla, číslačíslačí
platebních karet, oblích karet, oblí íbeníbení é WWW stránky, e-maily)
SSL Secure Socket Layer
Supersticials druh reklamy na internetu
TCP/IP Transmission Control Protocol/Internet Protocol je základní přenosovýenosovýenosov
a komunikační protokol,používanžívanží ý především na celosvším na celosvší ětové počítačítačí čové sítiítií
Internet
TCP/IP protokol umožňujícící í komunikaci počítačítačí čů v Internetu
TLD doména nejvyššího stupnššího stupnšší ě
TTP trusted third party, důvěryhodná třetí strana
vir program, část programového kódu
WAP Wireless Applications Protocol
WWW World Wide Web (doslovný překlad celosvětová pavučina)
Yahoo! internetovýinternetovýinternetov vyhledávač (www.yahoo.com)
192
Martin Sebera Úvod do internetu
OTÁZKY
 historie internetu
 porovnání tradičních médií s internetem
 metody připojení k internetu
 právní prostředí internetu
 elektronické obchodování, marketing
 reklama na internetu
 nabídka emailů
 vyhledávání na internetu
 vyhledávače
 položení dotazu
 ochrana dat na internetu
 právní předpisy
 porušování autorskýautorskýautorsk ch práv a dalších předpisů
 praktická ochrana v internetu
193
Martin Sebera Literatura
Literatura
Bartošek, M. Novinky v oblasti elektronickýoblasti elektronickýoblasti elektronick ch informačnčnč ích zdrojích zdrojí ů pro výpro výpro v zkumýzkumý , výuku a vzdělávání
na MU. Zpravodaj ÚVT MU. ISSN 1212-0901, 2001, roč.12, č.1, s.1-6
Bittner, L. Hledání a Internet. CHIP, 2003, č.4, str. 33
Čada, O. Operačnčnč í systémy. Praha: Grada, a.s. 1994, 259 s.
Donát, J. Hlídejte si je! CHIP: magazín informaín informaí čnčnč ích technologiích technologií í, 1995,í, 1995,í č.5, str. 46 - 49
Eike, U, Kučera, M.. Test antibiotik pro PC. CHIP, 2001, č. 4, str. 33.
Klander, Lars ­ Hacker Proof , Unis, Brno 1998
Kmoch, P. Informatika a výInformatika a výInformatika a v poýpoý četnčetnč í technika. Praha: Computer Press 1997, 166 s.
Litvák, D. Jak nakupovat online. Internet: magazín o internetuín o internetuí , 2000, č. 10, s. 74-75. ISSN 1211-6351.
Matyáš, V. Ochrana dat v síti PVTíti PVTí . ComputerWorld, 1995,ti PVT. ComputerWorld, 1995,ti PVT č.24, str.7
Peterka, J. Kdy budeme užíKdy budeme užíKdy budeme u vat elektronickžívat elektronickží ývat elektronickývat elektronick podpis? HN, 2001, č. 28.února, Příloha Internet s.
IX-X. ISSN 0862-9587.
Sculley, Arthur B., William W., Woods A. B2B Internetová tržtržtr išiši tě - Revoluce v obchodování mezi
firmami. Praha: Grada. 2001. 192 s. ISBN 80-247-0081-6
Sedláček, J. Internet II - Komerčnčnč í využvyužvyu ití.1. vyd. Praha: VŠE, 1999. 382 s. ISBN 80-7079-839-4. [11]
Solichová, G. Směry rozvoje elektronickěry rozvoje elektronickě éry rozvoje elektronickéry rozvoje elektronick ho obchodu na spotřebitelskřebitelskř ýebitelskýebitelsk ch trzích.ích.í Ostrava: 2001.
Diplomová práce na Vysoká škole báňské - Technická univerzita Ostrava, Ekonomická
fakulta.
Smejkal, V. Jak hlídat informaceídat informaceí . CHIP, 1996, č.7, str. 38 ­ 41.
Stuchlík, P. a Dvořáček, M. Marketing na Internetu. 1. vyd. Praha: Grada Publishing,spol. s r. o.,
2000. 248 s. ISBN 80-7169-957-8. [12]
Svobodová, H. ZáZáZ klady marketingu (Úklady marketingu (Úklady marketingu ( vod do problematiky).Úvod do problematiky).Ú Ostrava: VŠB-TU, 1997. ISBN 80-
7078-289-7. [16]
Šilhánek, R. Bezpečnostnčnostnč í aspekty elektronickéaspekty elektronickéaspekty elektronick ho obchodu. Praha: 1999. Diplomová práce na
KIT VŠE 1999. DP 3282.
Směrnice o elektronickýelektronickýelektronick ch podpisech (1999/93/EC)
Zákon o elektronickém podpisu (zákon číslo 227/2000 Sb.
dokument Electronic Signature Formats (ETSI TS 101 733 V1.2.2, 2000-12).
dokument ETSI: Qualified Certificates Profile (ETSI TS 101 862 V1.1.1, 2000-12)
dokument Policy Requirements for CSPs Issuing Qualified Certificates (ETSI TS 101 456 V1.1.1,
2000 -12)
dokument ETSI Policy requirements for CSPs issuing trusted time stamps
dokument ETSI Time Stamping Profile (draft ETSI TS 101 861 V.1.1.4)
Zákon o elektronickém podpisu (zákon č. 227/2000 Sb.)
Elektronické zdroje ­ citováno 30. 7. 2004
http://www.ica.chttp://www.ica.cz, První certifikační autorita, a.s.
http://www.pgp.chttp://www.pgp.cz
http://www.ebanka.cz
http://www.grada.cz
http://www.idnes.cz
http://www.chip.cz