SEMINÁŘ č.5
ØPREZENTACE NA ZADANÉ TÉMA :
Ø  (  psychomotorické hry – Martin Polách, Martina Lerchová,
Ø       hračka jako prostředek osobnostního rozvoje -Vít Koplík, Veronika Čuňočková)
ØVEDENÍ HER :
Ø  (     hry pro posílení psychické odolnosti – Jiří Krchňák, Milan Jandek,
Ø    a didaktické hry- Roman Rudolecký, Andrea Rosenberková)
Ø

PSYCHOMOTORIKA
Øje propracovaná vědní disciplína, spadající pod vědní obor kinantropologie.
Øpojem vyjadřuje úzkou spojitost a vzájemný vliv psychiky a motoriky člověka ( jedná se o pohybovou
aktivitu, která je zaměřena na prožitek z pohybu a která vede k poznávání vlastního těla, okolního
světa i prožitku z pohybových aktivit).
Øvyužívá pohybu jako výchovného prostředku, ke svému působení využívá jednoduché herní činnosti,
činnosti s nářadím a náčiním, kontaktní prvky, prvky muzikoterapie i relaxační techniky (
nesoustřeďuje se jen na rozvoj pohybových schopností nebo tělesnou zdatnost, ale i na psychickou
stránku osobnosti).
Øpředevším v dětském věku rozvoj motoriky ovlivňuje rozvoj vnímání, představ, myšlení, poznání,
tedy kognitivní oblasti.

„Cílem psychomotoriky „
Øje prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení a vytvoření tzv. bio – psycho – socio
– spirituální pohody člověka,
Øje získat co nejvíce zkušeností vnímání a pohybu ze tří oblastí:
1.oblasti vlastního těla – poznat své tělo, vytvořit si mapu těla, poznat funkci jeho celku i
jednotlivých částí, chápat nejen pohybové schopnosti, ale i prožívat různé pocity a city a
vyjadřovat je pohybem. Naučit se přijímat tělo takové, jaké je.
2.oblasti materiální – seznámit se s prostředím, s předměty, s jejich vlastnostmi, možnostmi a
jejich využitím.
3.oblasti společenské – poznat společenské prostředí, poznávat druhé, jejich city, pocity a přání
(nejdříve navazovat kontakty, komunikovat, spolupracovat,v závěru pomáhat druhým i za cenu
potlačení sebe sama).

Psychomotorika jako výchova pohybem spolupracuje s :
Øpedagogikou,
Øpsychologií (kladně ovlivňuje emocionální stránku osobnosti),
Øsociologií (zasahuje do interakce jedince s kolektivem, vede ke spolupráci, komunikaci, kontaktu),
Øfyziologií (posiluje fyzickou zdatnosti),
Øetikou (učí odpovědnosti za druhého, poctivosti při hře a pomoci),
Øestetikou (napomáhá k vnímání krásy pohybu) .
Ø

Psychomotorická cvičení
Øvyužívají se ve všech věkových kategoriích od předškolního věku až po osoby starší,
Ømají velké uplatnění u cvičenců zdravých i u jedinců zdravotně oslabených a méně pohybově
nadaných,
Ønejčastěji používanou technikou psychomotoriky je hra (napomáhá k rozvoji dětské osobnosti
přirozeně, nenásilně, podněcuje k seberealizaci, má silný emotivní účinek).

Běžně využívané pomůcky při psychomotorických hrách:
Øvozíky,
Øšátky, švihadla,
Øtyče, kelímky,
Ømíče, nafukovací balónky,
Øšlapadla, chůdy,
Øvelká plachta a padák
ØPET vršky, štěrchadla,
Økoberečky, deky, noviny,
Øcyber válec - novinkou mezi psychomotorickými pomůckami .

Didaktické zásady psychomotoriky:
Øvlastní začátek hodiny probíhá v kroužku kolem učitele, v sedu na lavičkách nebo na zemi.
Øučitel nepřikazuje - stojí stranou nebo pomáhá a radí tam, kde je třeba (tento postup vyžaduje
dobrou přípravu učitele).
Ønepospíchá se - spěch nedovoluje prožitek a narušuje pohodu.
Øhravost, zábavnost a pestrost charakterizují celý výchovný proces.
Øprvní pomůcky by měly být dynamické a nenáročné na ovládání.
Øučitel obměňuje co nejvíce situace se stále stejnou pomůckou a nabízí nové varianty.
Øneúspěchy při zacházení s určitým náčiním jsou cenné - právě při pohybu s ním se po prvním
negativním výsledku cvičenec naučí, že musí některé své pohyby usměrnit.
Øposuzování pohybových pokroků by se mělo odehrávat jen na úrovni každého cvičence, ne v porovnání
s ostatními.
Øzávěr hodiny se opět odehrává ve společném seskupení – vzájemné povídání o prožitých aktivitách

Skladba cvičební jednotky:
Øpřivítání v kruhu kolem učitele
Ørušná, zahřívací část (honičky aj.)
Øprůpravná část – cvičení s náčiním nebo nářadím, první pomůcky by měly být nenáročné na ovládání,
postupně náročnost zvyšujeme
Ørelaxace – jednotlivci nebo ve dvojicích, za doprovodu slova učitele, hudby, bez pomůcek nebo
s pomůckami
Ørozhovor o prožitcích v kruhu kolem učitele

Ø„Psychomotorické hry se od běžných her odlišují zejména použitím netradičních pomůcek, ale i tím,
že zde není vítězů ani poražených. Vítězové jsou všichni, kteří se těchto her zúčastňují“.
Ø„Je vhodné kombinovat psychomotorické činnosti tak, aby některé obsahovaly nácvik s novým nářadím
nebo náčiním, jiné kruhový provoz nebo překážkové dráhy, a vše aby prolínaly soutěže a hry.“
ØPsychomotorických her lze s úspěchem využívat v kterékoli části hodiny TV ( tedy v rušné,
průpravné i závěrečné části hodiny).

Hra a hračka
jako prostředek osobnostního rozvoje
Øhra je význačným rysem dětského duševního života, při ní se vytváří a projevuje osobnost dítěte,
Øútlé dětství je věkem hry v pravém slova smyslu (hra malých dětí rozvíjí poznání zevního světa,
vztahy k věcem a lidem a později tvůrčí fantazii), ve školním věku žije dítě střídavě v oblasti
práce a hry (větší dítě se ve hře učí vyvíjet fyzické a duševní úsilí a ukázňuje se přijímáním
pravidel dětského kolektivu, v němž má možnost rozvíjet svou iniciativu, odpovědnost a organizační
schopnosti), a v dospělosti je hra zatlačena do pozadí prací,

Dětská hra
má několik vývojových období
ØV prvních dvou letech si dítě hraje samo (pozorování, manipulace s hračkami) a nevšímá si okolí.
ØV třetím roce si již hraje raději mezi ostatními dětmi, je jejich činností stimulováno, i když si
hraje i nadále samo.
ØVe čtvrtém roce silně vzrůstá zájem o ostatní děti. Dítě napodobuje ve hře jiné děti a účastní se
společně s nimi určité činnosti, aniž dochází ke skutečné spolupráci.
ØOd pátého roku nastává období skupinových her, kde mladší děti mívají ve hře zatím stejné úkoly, u
starších se však již objevuje dělba úloh a úkolů.
ØOd desátého roku nabývá hra mnohem přísnějších kolektivních forem a postupně se stává hrou
sportovní, tj. spojuje se s určitými tělovýchovnými cíli, pravidly.

Dělení her
ØI. Hry individuální:
Øhry manipulační (kostky, kbelíček),
Øhry destruktivní (rozebírání věcí),
Øhry konstruktivní (vystřihování, modelování),
Øhry úlohové (na maminku, na doktory).
ØII. Hry skupinové:
Øbez skutečné spolupráce (na honěnou),
Øse stejnými úlohami (na schovávanou),
Øs různými úlohami (na vojáky).

Hlavní zásady her :
Øsprávná organizace hry (někteří rodiče chybují tím, že se o hru svých dětí vůbec
nestarají-jestliže si děti hrají, jak chtějí a kdy chtějí, trpí jejich hra jednotvárností nebo
končí na překážkách, které děti nemohou samy odstranit, jiní rodiče naopak věnují hře nadměrnou
pozornost- ustavičně se dětem do hry vměšují a nakonec je odsuzují do role pasivních diváků,
skutečně hrát si může s dítětem zase jen dítě, třetí druh rodičů zahrnuje děti množstvím hraček-
děti přebíhají bez zájmu od jedné hračky k druhé, u žádné nevydrží a nakonec se nudí nebo své
hračky kazí a rozbíjejí ),
Ømusíme dbát na to, aby dítě nepřebíhalo od jedné činnosti k druhé, ale aby se dovedlo s jednou
hračkou zaměstnávat stále déle a déle.
Ønejcennější jsou hry tvořivé, které mají s prací společné to, že mají určitý cíl a vedou
k trvalému výsledku činnosti (kreslení, modelování).

Definice hračky
ØPředmět ke hře dětí i dospělých
Ø
ØSlouží k:
lUpoutání pozornosti
lZabavení
lRozvíjení motorických schopností
lRozvíjení psychických schopností
Ø
Ø
Obrázek1

Typy hraček
ØOsvojení sociálních návyků
lPlyšové hračky
lPanenky
lDomácí mazlíčci
ØVzdělávací hračky
lStavebnice z písmen
lObrázkové knížky
lLeporelo
Ø
ØHračky rozvíjející pohybové schopnosti
lŠvihadlo
lRůzné typy míčů
lŽonglovací pomůcky
Ø

ØHračky na rozvoj myšlení
lHlavolamy
lStolní hry – šachy, dáma
l
ØHračky na rozvoj fantazie a kreativity
lStavebnice
lPastelky + papír
Ø
ØHračky pro rozvoj trpělivosti
lPuzzle
lHudební nástroj
Ø
Obrázek5 Obrázek4

Hračka
Øod druhého měsíce věšíme nad postýlku různé barevné a lesklé předměty,
Øod čtvrtého měsíce je snižujeme tak, aby je dítě mohlo uchopit- a brzy mu je pak vkládáme do
rukou,
Øjakmile se dítě dovede převrátit na bok, klademe hračky před ně a vedle něho- tím stimulujeme
rozvoj jeho pohyblivosti,
Økolem šestého měsíce dovede dítě uchopit prsty malé předměty (kostka, kulička)- musíme děti stále
hlídat, aby si je nestrkalo do úst,
Ø až do devátého měsíce se dítě dovede zaměstnávat v téže době jen jednou hračkou a teprve
v posledním čtvrtletí si dovede hrát s dvěma, později i s více hračkami současně (klepe jedním
předmětem o druhý, staví dvě kostky na sebe, vkládá kuličku do misky).

Hračky
 po 1.roce života (období hraček )
Ønejvhodnější hračkou druhého roku jsou kostky- na nich dítě cvičí pohyby rukou a prstů, používá
jich ke konstruktivním hrám (věž, most, vláček), a skládá je podle předlohy,
Ønejcennější hračkou je hmota (plastelina, písek, papír),
Øna druhém místě jsou hračky polohotové (stavebnice, omalovánky, vystřihovánky) ,
Øa na posledním místě teprve hračky hotové (panenky, vozíčky, autíčka, knížky s obrázky (leporela),
cenné pro rozvíjení řeči a poznávání zevního světa  atd.) ,
Ødůležité je, aby si s hračkami dítě skutečně hrálo- aby vymýšlelo, stavělo, kombinovalo a
nepřebíhalo od hračky k hračce, od jednoho nedokončeného úkolu k druhému.
Ø

Jaká má hračka být?
ØMěla by podněcovat pohybový, smyslový, rozumový a citový vývoj dítěte.
ØMěla by žádoucím směrem rozvíjet jeho společenské postoje a napomáhat k vytváření dobrých návyků.
ØMěla by podněcovat a vhodně usměrňovat jeho fantazii.
ØMěla by být hygienicky nezávadná a pokud možno bezpečná.
ØMěla by být i vkusná, pěkná, vzhledná. A ovšem měla by i něco vydržet, neboť cílem podivuhodné
dětské zvídavosti je "podívat se dovnitř" a "dostat se věcem na kloub", přičemž dětské ruce jsou
mimořádně nenechavé.

Co má hračka rozvíjet?
Ømotoriku – hračka má dítě lákat k pohybu, k jeho jistotě a eleganci.
Øsmyslové vnímání – hračka stimuluje rozvoj sluchu, zraku a hmatu, podporuje soustředění, cit pro
barvu a tvar.
Øpoznání – hračka simuluje nedostupnou skutečnost.
Ømyšlení a řeč – hračka vybízí ke komunikaci, rozvíjí fantazii i myšlení.
Øcity – hračka má vyvolávat libost barvou, zvukem, tvarem, materiálem, variabilností.
Øvůli – dítě si svou hračku vyžaduje a brání.
Øsociální vztahy – hračka motivuje a vybízí ke spolupráci.
Øpovahové rysy – hračka podporuje soustředění, stanovuje určitý řád či pravidla.

Úkol na seminář č. 6
( 9.5. a 16.5.  2011 )
ØPříprava prezentace na zadané téma
Ø  ( pohybové hry jako zábavný prostředek rozvoje dovedností – Roman Rudolecký, Andrea
Rosenberková,
Ø   fyziologický účinek pohybové hry– Tereza Slaníková, Jiří Krchňák
ØPříprava her
Ø ( hry pro rozvoj zdravé osobnosti- Marek Lipnický, Jiří Střípek
Ø   a kreativně-kooperační pohybové hry- Jan Šubrt )