1       Úvod do kineziologie

1.1 Kineziologie

Kineziologie je poměrně novou vědou. Přesto její kořeny sahají až do antiky a kineziologické prvky
se promítaly do celé řady rozvíjejících se oborů, jako bylo lékařství, mechanika, později
biomechanika i například filosofie. Poznatky kineziologie slouží ke studiu lidského pohybu nutného
jak k udržení fyzické zdatnosti, tak i k podpoře harmonického vývoje intelektových schopností, a
tím vytvoření harmonické osobnosti respektující morální zákony lidského společenství.

Nejjednodušší definice kineziologie ji popisuje jako „vědu o pohybu a jeho řízení“. Složitější
definici formuloval profesor Dylevský: „Kineziologie je věda o biologických komponentách, aspektech
a atributech pohybu v procesu vývoje a o vlivu pohybu na biologické struktury.“ Docent Véle
definici ještě dále rozvedl: „Kineziologie je věda o lidském účelově organizovaném pohybu
podléhajícímu fyzikálním zákonům hmotné struktury těla stejně jako kybernetickým zákonům řízení
pohybové funkce, která udržuje funkci lidského organismu.“


1.2 Osobnosti historie kineziologie

Galén: první, kdo označil svaly za generátory pohybu. (obr. 1)

Leonardo da Vinci: mimo jiné studoval mechaniku šlach a šlachových poutek. (obr. 2)

Giovanni Alfonso Borelli: vytvářel první pákové modely kloubních pohybů. (obr. 3)

Nils Posse: 1889 v Bostonu založil Department of Kinesiology = první doložený autor slova
kineziologie.

Willburn Bowen: 1912, USA – autor 1. učebnice kineziologie.

Otakar Hněvkovský (1901 – 1980): zakladatel české dětské ortopedie, autor 1. české učebnice
kineziologie. (obr. 4)

Další české osobnosti kineziologie: K. Lewit (obr. 5), V. Janda, F. Véle (obr. 6), I. Dylevský aj.

                                          01 - Galén.png

     Obr. 1 – Galén (Zdroj: http://www.sciencemuseum.org.uk/hommedia.ashx?id=10957&size=Small)

                                         02 - Da Vinci.jpg

                Obr. 2 – Leonardo da Vinci (Zdroj: http://www.leonardo.net/p17.jpg)

                                         03 - Borelli.jpg

                             Obr. 3 – Giovanni Alfonso Borelli (Zdroj:
   http://images.fineartamerica.com/images-medium-large/1-giovanni-alfonso-borelli-granger.jpg)


                                        04 - Hněvkovský.jpg

                                Obr. 4 – Otakar Hněvkovský (Zdroj:
                http://pelikan.lf2.cuni.cz/archiv10/rijen01/images/Hnev%201961.jpg)

                                          05 - Lewit.jpg

 Obr. 5 – Karel Lewit (Zdroj: http://pelikan.lf2.cuni.cz/archiv10/rijen01/images/Hnev%201961.jpg)

                                           06 - Véle.JPG

                                  Obr. 6 – František Véle (Zdroj:
https://sites.google.com/a/fyzioterapeuti.cz/fyzio2011/aktuality/vse/konference111111/IMG_7540.JPG)

1.3  Zneužití termínu kineziologie

Kineziologie je dnes často mylně interpretována též jako diagnostická či léčebná metoda. Současně
bývá spojována s termíny o životní energii a alternativních léčebných směrech a přístupech. Jedná
se o velký omyl a bohužel i komerční tah.

 „Není vše kineziologie, co se kineziologie jmenuje, nebo se jako kineziologie tváří.“ (Prof.
Dylevský)


1.4 Rozdělení kineziologie

a) Obecná kineziologie – se vyznačuje analytickým charakterem. Pokládá strukturální morfologický
základ celého kineziologického oboru. Vychází z pohybu na elementární, molekulární úrovni,
kineziologie tkání a orgánů, a evoluce struktur a jimi vytvářených pohybových aktivit. Obecná
kineziologie je obsahem tohoto předmětu.

b) Speciální kineziologie - analyzuje pohyby jednotlivých tělesných segmentů až celého systému.
Vede k pochopení celkových zákonitostí pohybových aktivit a spolu s patokineziologií se podílí na
diagnostice hybného systému.