Úvod do fyzioterapie – propedeutika II Základy reflexních metodik a postupů - facilitace, podmiňování, stimulace proprioreceptorů Facilitace: - využívání podnětů aferentní povahy, které ve svém součtu působí usnadnění pohybu - využívá se konvergence, časové a prostorové sumace nervových vzruchů Zdroje facilitace: - propriocepce (svalová vřeténka, Golgiho šlachová tělíska) - exterocepce (dotek, tlak, teplo) - bolest - vestibulární aparát - optické a akustické vjemy - druhosignální podněty (povel, příklad, motivace, využití citových vazeb) Jednotlivé prvky facilitace: Prosté protažení svalu – vede ke zvýšení dostředivého toku impulzů generovaných svalovými vřeténky – vzniká fázický napínací reflex (při rychlém protažení) – vyvoláme rychlou reflexní kontrakci protaženého svalu (kterou pacient s poruchou centrálního motoneuronu není schopen volním způsobem provést) – vzniká tonický napínací reflex (při pomalém napínání) – facilitujeme sílu, kterou se sval následně kontrahuje Zvrat antagonistů - využívá recipročně-inervační vztahy a následnou indukci: na vrcholu kontrakce svalu dochází k protažení a tím facilitaci antagonisty a inhibici agonisty, který se tímto způsobem může uplatnit v následném opačném pohybu Maximální odpor kladený facilitovanému pohybu - při maximálním odporu dochází k náboru max. počtu motorických jednotek svalu, rychlým sledem akčních potenciálů se aktivují i utlumené motoneurony - patří k nejsilnějším facilitačním prvkům - facilitace schopnosti svalu kontrahovat se - zvětšení kontroly pohybu (pacient je odporem veden, nejde o postrkování do žádané pozice) - dosažení uvědomění pohybu - zvýšení svalové síly - maximální = optimální = dostatečný - velikost musí být přizpůsobena pacientovi (odpor nebo dopomoc) Rytmická stabilizace - kontrakce agonistů a antagonistů proti tendenci střídavě vychýlit kloub s volním úsilím fixované polohy Facilitace z povrchových receptorů - drážděním kůže nad stimulovaným svalem různými podněty (teplo, bolest, dotyk, hlazení, kartáčování, ledování, chladící sprej,…) Manuální kontakt - úchop terapeuta stimuluje receptory kůže a další receptory tlaku - kontakt dává pacientovi informaci o směru pohybu, tlak vždy v opozici ke směru pohybu - tlak na sval pomáhá schopnosti svalu kontrahovat se Slovní doprovod - povel určí pacientovi co činit a jak. - pokyny musí být jasné a výstižné, mají být kombinovány s pasivním pohybem - terapeut dává pokyny pacientovi, ne léčené části těla - časování pohybu je důležité při použití napínacího reflexu - povely k pohybu jsou opakovány ke zvětšení pobídky - hlasitost může ovlivnit sílu odpovědi svalu - povely se dělí do 3 částí: 1. příprava - co, 2. akce – kdy začít, 3. korekce – jak opravit a modifikovat akci Zrakový kontakt - pomocí zraku pacient kontroluje a koriguje pozici a pohyb - zpětná vazba zrakem může zesílit svalovou kontrakci - kontakt očima mezi pacientem a terapeutem ˇpomáhá komunikaci a spolupráci Představa pohybu – cvičení v představě: - aktivuje podobné oblasti mozku jako pohyb samotný - vychází z teorie, že mozek nerozezná skutečnost od představy a příslušné svaly zapojuje i během představy pohybu, a tak například u těžších stavů nedochází k zapomínání určitých pohybů - je nutné opakování a dostatku času pro nácvik, příprava ve smyslu zklidnění a koncentrovanosti klienta - správná volba povelů a čas pro samotnou představu pohybu - snaha oddělit představu od vlastní izometrie - využití tzv. mentálního tréninku ve sportu Představa pohybu a konkrétní obraz vlastního těla je u jednotlivců značně rozdílný. Nedokonalost tohoto obrazu vypovídá o nedostatečných kompenzačních možnostech při patologickém stavu – horší adaptace na ortopedický či spondylochirurgický operační výkon. Trakce a komprese kloubu - je protažení trupu a končetin - efekt je způsoben stimulací receptorů kloubů, je natahovacím stimulem při natahování svalů - měla by se udržovat během celého pohybu a kombinovat se s vhodným odporem Aproximace - je komprese trupu nebo končetiny - efekt je následkem stimulace kloubních receptorů a reakce na porušení pozice nebo postury Používá se k: 1. navození stabilizace 2. facilitace opěrného systému antigravitačních svalů 3. odpor některým součástem pohybu Přehled některých stimulačních a facilitačních metod: - speciální koncepty pojmenované podle autorů - jejich společným rysem je reflexní působení, které vede k facilitaci volní hybnosti a současně k inhibici spasticity Metoda dle Faye Metoda dle Miřatského Koncept dle Perfettiho Metoda dle Roodové Metoda dle Brunnströmové Bobath koncept Proprioceptivní nervosvalová facilitace (= PNF, Kabatova technika) Vojtova metoda reflexní lokomoce Metody kožní stimulace - podráždění kůže v okrsku příslušném k určitému svalu působí excitačně (= vzrušivě) na tyto svaly (zvyšuje se sv. tonus) a inhibičně (= tlumivě) na jejich antagonisty (snižuje se sv. tonus) - využití: usnadnění, navození pohybu agonistů a současně uvolnění spastických antagonistů - místa aplikace stimulace (např. u hemiparetika): svaly pletence pažního zezadu (facilitují se fixátory lopatek), dorzální str. paže nad m. triceps brachii, extenzory ruky a prstů, svaly pletence pánevního, flexory kolenního kloubu, zevní strana chodidla a oblast nad peroneálními svaly - zásada: vždy je nutné vybrat vhodnou metodu, která nezvyšuje spasticitu svalů, jinak nutno dráždění přerušit Kartáčování - dlouhými, rychlými tahy malým kartáčkem nad příslušnými svaly/sv. skupinami Poklep a tření - poklep bříšky prstů, tření dlaní nebo pěstí Ledování - kouskem ledu po dobu 3-5s