Vyšetřovací metody II Zásady testování v rehabilitaci Součástí vyšetřovacích postupů v rehabilitaci je i získání informací o tělesném i psychickém stavu a možnostech pacienta. Testování stavu pacienta je také nezbytnou součástí stanovení léčebného postupu a hodnocení efektivity terapie. Umožňuje kromě popisu postižení hodnotit klinickou změnu, srovnávat úspěšnost různých léčebných postupů na úrovni evidence based medicine. Testování v rehabilitaci je proto zaměřené na různé oblasti: 1. Hodnocení motorických funkcí 2. Hodnocení každodenních činností 3. Posouzení vědomí 4. Posouzení neuropsychologických funkcí 5. Posouzení komunikace a chování V neurorehabilitaci se testování využívá pro hodnocení velikosti poruchy (impairment), aktivity (activity) a participace (participation) v rámci nové mezinárodní klasifikace (WHO). Hodnocení bolesti – každý klient má jiný práh bolesti a toleranci k bolesti, má i odlišnou schopnost vyjádření bolesti. Záleží na tělesné patologii, ale také na kulturních a sociálních faktorech, očekávání a náladě pacienta. Při odběru anamnestických dat lze pro hodnocení bolesti využít abecedu bolesti (PQRST). Jedná se o otázky charakterizující kvantitu i kvalitu bolesti: P - Co provokuje, zhoršuje, vyvolává bolest? Co pomáhá bolest zmírňovat? Q - Jaká je kvalita a kvantita bolesti? (tupá, ostrá, pálivá, píchavá, řezavá, křečovitá, kolikovitá…..) Jaké další příznaky pociťujete? (nevolnost, zvracení, zrychlené dýchání, poceni…..) Jak bolest ovlivňuje všední aktivity? R - Region, oblast, kde to bolí. S - Jaká je síla bolesti? T - Jak dlouho bolest trvá? Vznik bolesti? S bolestí se setkáváme v akutní nebo chronické podobě. Oba typy hodnotíme podle škál, které nejlépe vystihují charakter bolesti: Škály hodnotící bolest · Slovně popisná škála - nemocný vybírá z přídavných jmen, podle výstižnosti jeho bolesti. Škála obsahuje jména: ,,žádná“, ,,protivná“, ,,nepříjemná“, ,,hrozná“, ,,strašná“ a ,,agonizující“ (4, 20). · Vizuální škála bolesti - je znázorněna pěti nebo šesti různými typy obličejů, odstupňované od 0 do 5 – 6 vyjadřují určitou míru bolesti. Pacient po poučení fyzioterapeutem vybere jeden z obličejů, který nejlépe vystihuje míru bolesti nemocného. Tuto neverbální škálu můžeme využít u dětí už od 3 let nebo u cizinců, kteří mají problémy s jazykem dané země. · Vizuálně analogová škála – VAS - je horizontální úsečka, která měří asi 10 cm. Na začátku a na konci je slovně označena ,,žádná bolest“ a ,,nejhorší možná bolest“. Klient zakreslí značku v tom místě úsečky, který nejlépe vystihuje míru jeho bolesti Dobrou pomůckou je stupnice VAS v podobě měřítka. Z jedné strany je úsečka a z druhé strany číselná řada. Pacient na úsečce nastaví posuvný jezdec do místa vyjadřující jeho bolest. · Číselná hodnotící škála – NRS - numerická číselná řada od 0 do 10 bodů. Klient označí na stupnici číslo, které nejvíc vystihuje jeho bolest. Obdobou je vizuální analogová škála v podobě teploměru, z 0 stoupá až na 20 stupňů. Měření kvality psychiky - Testování psychického zdraví a duševní výkonnosti se zaměřuje především na poruchy kognitivních funkcí a afektivní poruchy (reakce a schopnost komunikace pacienta). · Glasgowská stupnice hloubky bezvědomí – Glasgow Coma Scale (GCS) Hodnocení psychického stavu · Zkrácený mentální bodovací test - hodnocení psychického stavu podle Gainta pomocí 9 jednoduchých otázek je jednou ze screeningových škál. Zjišťuje klientovu orientaci o své osobě, orientaci místem i časem, všeobecnou orientaci (dotaz na jméno ynějšího prezidenta) a početní operace (odečítání od 20 pozpátku). Za každou správnou odpověď má nemocný 1 bod. Bodová hodnota menší než 7 svědčí o zmatenosti klienta · Test kognitivních funkcí - Mini- Mental State Exam ( MMSE) - tento test publikoval v roce 1975 M. F. Folstein a u nás modifikovala E. Topinková a A. Mellanová v roce 1993. Podle směrnic IPA (International Psychogeriatric Assotiation) je test doporučený k orientačnímu vyšetření možné demence. Tento test se zaměřuje na několik oblastí lidské psychiky. Je vhodný jako součást hodnocení pro potřeby edukačních a rehabilitačních programů, protože ukazuje schopnost nemocného učit se novým věcem. · Test kreslení hodin - tento jednoduchý test modifikovala E. Topinková v roce 1999 a je určen k diagnostice demenci u pacientů. Nemocný dostane čistý list papíru s předkresleným kruhem. Poučíme ho, kde je horní a spodní část, a že bude kreslit hodiny. Vyzveme ho, aby doplnil číslice a zakreslil ručičky hodin v poloze 10 hodin a 10 minut. Podle nákresu hodnotíme prostorovou orientaci. Posouzení vyžaduje určitou zkušenost a hodnotící škálu jednotlivých typů nákresů. Musíme si uvědomit, že jde o orientační zkoušku a následné zhodnocení stavu nemocného patří do rukou odborníka · Montrealský kognitivní test - montrealský kognitivní test je vhodný ke stanovení predementního stavu. Jde o soubor úkolů prostorové orientace, paměti, pozornosti, řeči a abstraktního myšlení. Měření celkových funkčních schopností · Barthelové test – Barthel Index – základním testem - test všedních činností (BI), vytvořený D. W. Barthel a F.L. Mahoney roku 1965, který orientačně informuje o pravděpodobných nárocích na péči a míry závislosti na cizí pomoci. Je vhodný hlavně pro posuzování chronicky nemocných osob. Má 10 oblastí, které obsahují základní sebeobslužné aktivity. · Funkční míra nezávislosti – Functional Independent Measure (FIM) - vychází z Barthelové testu a je mírou, která hodnotí fyzickou a kognitivní disabilitu. Měří to, co pacient zvládne, bez ohledu na jeho diagnózu. FIM hodnotí šest okruhů činností – sebeobsluhu – kontrolu sfinkterů – mobilitu – lokomoci – komunikaci – sociální adaptabilitu. Každá oblast se hodnotí až sedmi body, čím více bodů, tím menší závislost. · Dotazník pro funkční hodnocení pacienta- Functional activities questionnaire (FAQ) - tento dotazník zkoumá činnosti všedního života, schopnost a míru jejich samostatného provedení. .