CARVING


„Carving“ jako odborný termín se v lyžařské terminologii objevil v roce 1995. Zavedl ho rakouský
lyžařský odborník dr. Thayer. Carving je výraz převzatý z angličtiny. „Carve“ znamená řezat,
krájet, vyřezávat, vykrajovat. V lyžování to znamená jízdu po vnitřních (souhlasných) hranách (z
pohledu tvořeného oblouku) s minimálním podílem smyku – lyžař sjíždí řezanými oblouky, lyže jsou
během oblouku postaveny na hranách, zanechávají za sebou dvě vyjeté koleje.


Carvingovou techniku je možné shrnout do několika bodů:

·      nová éra sjezdového lyžování,

·      jednodušší ovládání lyží,

·      snadnější a rychlejší učení a výuka,

·      jízda podél hran jako po kolejích,

·      hra s odstředivou silou,

·      zrychlení jízdy v oblouku,

·      kontakt se sněhem během jízdy.


Carving zjednodušil jak pohyby, které lyžař provádí, tak i výuku lyžování. Díky „novému“ tvaru lyží
je lyžování jednodušší, lyže stačí překlopit na hrany, a ty jedou „samy“ do oblouku. Tento princip
se nazývá autokinetika.

Carvingová technika není jen pro pokročilé lyžaře. Naopak, pro svou jednoduchost a nenáročnost, je
vhodná pro začátečníky. Jak úplný začátečník, tak i pokročilý lyžař může za odpovídajících podmínek
brzy zvládnout carvingové oblouky.


Podmínky, které ovlivňují výuku carvingu, můžeme rozdělit na vnitřní a vnější:

-   vnitřní podmínky  - pohybové dovednosti lyžaře,

        - psychická odolnost,

                                         - fyzická vybavenost,

                                         - koordinace.

-   vnější podmínky   - vybavení (lyže + vázání, boty),

                                         - terén (sklon, šířka, upravenost svahu),

                                         - množství lyžařů na sjezdovce,

                                         - počasí,

                                         - kvalita sněhové pokrývky.


Za hlavní znaky techniky carvingového oblouku můžeme považovat:

·        Obě lyže jsou vedeny po horních hranách s minimalizací smykové složky.

·        Postavení lyží na hrany docílíme:

-   pohybem kolen dopředu a dovnitř tvořeného oblouku – otevřené oblouky o velkých poloměrech,

-   zalomením pánve do oblouku se současným kompenzačním odklonem trupu,

-   náklonem celého těla do oblouku.

·        Postavení dolních končetin v širší stopě (přibližně na šířku pánve). Rozšířená stopa
umožňuje:

-   jednodušší udržení dynamické rovnováhy,

-   využití obou zahraněných lyží v oblouku,

-   udržet přiměřené zatížení obou lyží v průběhu vedení oblouku.
  * Náklon těla do oblouku – kompenzace odstředivé síly.
  * Frontální postavení těla.
  * Zahájení nového oblouku je dosaženo spojením pohybu nahoru a vpřed a náklonem do středu
budoucího oblouku.
  * Ve fázi vedení oblouku se vnější lyže stává dominantní, vnitřní lyže je dle situace různě
zatěžována.
  * Pohled směřuje do směru jízdy.
  * Využívání obou lyží.

-   obě lyže mají stejný význam, jsou neustále v kontaktu se sněhem.
  * Zatížení vnější lyže v její přední části – tlak do palce.
  * Zatížení vnitřní lyže v její přední části – tlak do malíku.

·        Dolní končetiny jsou v paralelním postavení. Netlačit vnější koleno ke kolenu vnitřnímu,
dochází k výraznému zahranění vnější lyže. Vnitřní koleno tlačit ke svahu (Hellebrandt,
Hellebrandtová, 2003, Lektorský sbor APUL, 2008, Vilím, 2009).


Hlavní rozdíly mezi „klasickou“ technikou a carvingem:

klasická technika                                                carving

užší stopa                                                               širší stopa

zvýrazněný vertikální pohyb                                    omezený vertikální pohyb

složité pohyby                                                        jednoduché pohyby (vklonění,
přehranění)

     variabilní poloměr oblouků                                      poloměr oblouku je ovlivněn
parametry lyží

větší podíl smyku                                                    jízda po hraně (řezaný oblouk)
je snadnější

výrazná práce paží s pícháním holí                           hole jako stabilizační pomůcka


Použitá literatura:

1.      Částka, K., Kolovská, I. & Votík, J. (2005). Jak dokonale zvládnout carving. Praha, Czech
republic: Grada

2.      Hellebrandt, V. & Hellebrandtová, D. (2003). Technika a metodika carvingových oblúkov
v zjazdovom lyžování. 2nd ed. Bratislava, Slovakia: Metodicko-pedagogické centrum

3.      Lektorský sbor APUL. (2008). Snowsports manual. Špindlerův Mlýn, Czech republic: APUL

4.      Reichert, J. & Musil, D. (2007). Lyžování od začátku k dokonalosti. Praha, Czech republic:
Grada

5.      Štancl, P. & Strobl, K. (2004). Lyžování s úsměvem. Olomouc, Czech republic: Nakladatelství
Olomouc

6.      Štumbauer, J. & Vobr, R. (2007). Carving. České Budějovice, Czech republic: Kopp

7.      Vilím, M. (2011). Algoritmizace motorického učení ve sjezdovém lyžování (doctoral
dissertation), Masaryk University, Brno, Czech republic.