Stretching


Stretching (strečink) je souhrnný název pro celou řadu protahovacích cviků, které zvyšují pružnost,
tělesnou i duševní pohodu. Jedná se o protahování zkrácených svalů pohybem do krajní polohy
v kloubu příslušného segmentu. Rozvíjí pohybovou vlastnost: pohyblivost (flexibilitu)



Využití stretchingu:

-       snížení klidového svalového napětí (uvolnění svalu)

-       zlepšení kloubní pohyblivosti

-       prevence a terapie svalových dysbalancí (podporuje správné držení těla)

-       kompenzační cvičení v regeneraci (kompenzuje jednostranné přetěžování)

-       zlepšení stavu nervosvalového aparátu

-       psychosomatické účinky (pomáhá k celkovému uvolnění)

-       a dále přispívá ke zlepšení: svalové koordinace, obratnosti a tím celkové tělesné zdatnosti
a výkonnosti


Typy stretchingu
 a. dynamický – spojený se silovým, rytmickým pohybem (nebezpečí vzniku mikrotraumat,
v rehabilitaci se používá méně často)
 b. statický – spojený s výdrží v pozici, která se může opakovat (je bezpečnější a v rehabilitaci
preferovaný)


Z hlediska působící síly:
 a. pasivní stretching – sval je protažen zevní silou (rukou fyzioterapeuta) – je nejúčinnější
 b. pasivně-aktivní stretching – sval je protažen zevní silou a v dosažené poloze je daný segment
držen aktivně pacientem
 c. aktivní asistovaný stretching – pacient provede aktivní protažení svalu a poloha je dále
dotažena zevní silou
 d. aktivní stretching – poloha segmentu je dosažena vlastní silou pacienta


Zásady

-       protahujeme do pocitu napětí ve svalu, ne do bolesti

-       při setrvání v dané poloze (10-30s) by mělo napětí postupně odeznít

-       v průběhu stretchingu pomalu dýchat, nezadržovat dech, je nutné cvičit pomalu

-       nikdy by se neměly protahovat nezahřáté svaly, popř. svaly poraněné (mikrotraumata)

-       stretchingové cviky by měly být jednoduché a snadno proveditelné, musí být účelné a
zacílené tak, aby byla protažena zvolená svalová skupina, která je zkrácená

-       v krajních polohách nepružíme (může dojít k vyvolání obranného napínacího reflexu a
následně ke zvýšení napětí svalu)

Napínací reflex – Stretch reflex

Základním rysem cíleného protahování je snaha zamezit vzniku napínacího reflexu. Napínací reflex je
automatická obranná reakce svalu na jeho rychlé a prudké protažení. Ve svalech a šlachách jsou
umístěna svalová vřeténka - proprioreceptivní čidla, která hlídají svalové napětí a v případě
ohrožení vyvolávají obranné reakce. Podnětem k podráždění svalového vřeténka je prudké a rychlé
protažení svalu (např. uklouznutí) na něž sval vzápětí reaguje svým stahem. Tímto mechanismem je
zajištěno, aby se svalová vlákna neprotáhla více, než je jim fyziologicky dovoleno a nedošlo tak k
natržení a poškození svalu. Mohutnost této odpovědi je přímo úměrná rychlosti a intenzitě protažení
svalu. Mikrotraumata vzniklá natržením či přetržením svalového vlákna se hojí jizvičkami a svalová
tkáň se postupně v těchto místech stává méně pružnou. Protahujeme-li sval pomalu, napínací reflex
vůbec nevznikne! (Napínací reflex byl popsán již v roce 1905 Sherringtonem jako stretch reflex.)

Flexibilita závisí:

-       na věku a pohlaví

-       na stupni svalové tonizace

-       na stavu kloubů a kosterního aparátu

-       na zdravotním stavu svalu (bolest, či zánět flexibilitu snižují)

-       na svalové rovnováze či svalové dysbalanci a na schopnosti antagonistického svalu uvolnit
se a relaxovat

-       na teplotě tkáně (teplota flexibilitu zvyšuje)


Strečink a dýchání

Jak již bylo zmíněno, při protahování nesmí docházet k zadržování dechu. Strečink a dýchání spolu
velmi úzce souvisí. Jestliže je při cvičení dýchání klidné a uvolněné (tzn. výdech je úplný a
prodloužený) je svalová relaxace dokonalejší. V možné krajní poloze setrváme, pravidelně dýcháme a
po odeznění počátečního napětí s výdechem protažení svalu prohloubíme. V dané pozici opět setrváme
a plynule dýcháme.