DIDAKTIKA
LYŽOVÁNÍ


DIDAKTICKÉ ZÁSADY
§zásada uvědomělosti a aktivity (pochopení smyslu a podstaty prováděné činnosti)
§zásada názornosti (žáci si vytvářejí představy na základě bezprostředního vnímání předmětů a jevů
objektivní skutečnosti nebo jejich zobrazení)
§zásada soustavnosti (osvojené vědomosti a dovednosti žáka tvoří ucelený systém)
§zásada přiměřenosti (obsah, rozsah a obtížnost učiva odpovídá tělesnému a psychickému rozvoji
žáka, jeho věku a individuálním zvláštnostem)
§zásada trvalosti (žáci si vědomosti a dovednosti zapamatují tak, že si je dokáží kdykoliv vybavit
a prakticky použít).
§

SPECIFICKÉ DIDAKTICKÉ ZÁSADY
§od jednoduchého ke složitému
§od známého k neznámému
§od příčiny k účinku
§od pohybového vnímání k pohybovému vědomí
§od pochopení pohybu k jeho realizaci
§od pohybového prožitku k pohybovému projevu

POSTUPNÉ ZTĚŽOVÁNÍ PODMÍNEK
§mírný svah è strmý svah
§jednotlivý oblouk è navazované oblouky
§smýkání è řezání
§jízda bez holí è jízda s holemi
§pomalá jízda è rychlá jízda
§dlouhý oblouk è krátký oblouk
§upravený svah è volný terén

PODMÍNKY PŘI VÝUCE LYŽOVÁNÍ
nVnější
§materiální (výzbroj, výstroj, didaktické pomůcky)
§sociální (velikost družstva, vztahy v družstvu)
§sněhové (kvalita sněhu)
§meteorologické (vliv počasí na výuku)
§
nVnitřní
§fyzický a psychický stav žáka

ORGANIZACE VÝUKY
§stanoviště učitele
§
§volba místa
§
§terén
§
§sněhové a povětrnostní podmínky

FORMY VÝUKY
§frontální – všichni cvičí současně stejné cvičení
§
§skupinová
n    - paralelní – stejné úkoly, různá obtížnost
n    - střídavá – různá cvičení pro různé skupiny
§
§individuální
n    - na stanovištích
n    - manéž

FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ
§učitel sjede jako první, žáci ho jeden po druhém následují
n
n    +  demonstrace, okamžitá oprava žáka, žáci se učí z chyb
n         ostatních
n    -   dlouhé prostoje
n
n
n
§žáci sjedou stanovený úsek, každý předá předcházejícímu učitelův komentář
n
n    +  samostatná volba stopy, v případě pádu je učitel rychle
n        u žáka
n    -   dlouhé prostoje

FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ
§jízda v hadu za učitelem
n
n  + dobrá kontrola družstva (je nutné určit posledního), vhodné
n     při horší viditelnosti
n  -  učitel nemůže opravovat chyby, žák imituje chyby jezdce
n     před sebou
n
§jízda v hadu za žákem, učitel jede poslední
n
n  + učitel má přehled o celé skupině
n  -  učitel nemůže ovlivnit rychlost a stopu jízdy
n
n
n

FORMY VÝUKY PŘI SJÍŽDĚNÍ
§sjíždění v malých skupinkách
n
n    + lepší pracovní podmínky
n    -  nelze ovlivnit rychlost a stopu jízdy
n
n
§učitel sjíždí s malou skupinkou, ostatní žáci sjíždí individuálně
n
n   + individuální učení, vysoká intenzita a efektivita výuky
n   -  žádná kontrola nad samostatně sjíždějícími žáky
n
n

LYŽOVÁNÍ DĚTÍ
§„výuku“ můžeme zahájit mezi 2. – 3. rokem – pouze seznamování s novým prostředím
§
§o výuce hovoříme mezi 3. – 5. rokem
§
§fyzické, psychické a mentální zvláštnosti  => výuka má specifický charakter, není možné ji
provádět jako obměnu výuky dospělých
§

nVÝCVIKOVÝ PROSTOR
n
§lyžařská hřiště (dětské školky) – velmi mírný sklon, dojezd do roviny nebo protisvahu
§
§vybavení: dětský vlek, umělé terénní tvary (příčné a podélné nerovnosti, tobogany), slalomové
tyče, terče s obrázky, kužely, lana

nVĚKOVÉ ČLENĚNÍ
n
n3 – 5 let (seznámení a navykání)
§hlavním cílem je získání pocitů (lyží a skluzu)
§výcvik probíhá formou hry
§děti neopravujeme ve smyslu „dobře – špatně„
§učitel je převážně v roli pečovatele a ošetřovatele

n6 – 10 let
n
§klíčové období pro rozvoj motoriky
§děti mají velkou schopnost napodobování => usnadnění nácviku nových pohybových dovedností
§bezchybná ukázka !!!
§soutěže, hry

n11 – 15 let
n
§pestrá výuka
§
§soutěže, hry