Senzomotorická stimulace


Metoda senzomotorické stimulace patří do fyzioterapeutických konceptů založených na tzv.
neurofyziologickém podkladě.

Každý organismus je neustále vystaven vlivům prostředí – aferentaci. V CNS jsou tyto podněty
podrobeny analýze a pokud z ní vyplývá, že je nutno reagovat, pak jsou po eferentních drahách
impulzy vedeny k periferním výkonným orgánům (efektorům) a těmi jsou především svaly. Informace
důležité pro svalovou činnost přicházejí jednak z proprioceptorů uložených ve svalech, šlachách a
kloubech, jednak z exteroreceptorů uložených v kůži.


Autorem metody je V. Janda a M. Vávrová, kteří vycházeli z poznatků řady autorů -  ze studií M.A.R.
Freemana a prací C. Hervéoua a L. Mésséana.

Anglický ortoped Freeman a kol. popsali souvislost kloubních traumat (především distorzí hlezenního
kloubu) a poruch kloubní aference. Princip Freemanovi metody spočívá ve zlepšování propriorecepce a
zvyšování stability hlezenního kloubu pomocí nestabilních ploch, především pomůcek ve tvaru sektoru
válce a sektoru koule.

Francouzští fyzioterapeuti Hervéu a Mésséan jeho přístup zdokonalili, avšak hlavními indikacemi
zůstaly poruchy v oblasti nohy a kolenního kloubu.


Metodika senzomotorická stimulace vychází z koncepce o dvou stupních motorického učení. V prvním
stupni motorického učení je snaha zvládnout nový pohyb a vytvořit základní funkční spojení,
což se děje za výrazné kortikální aktivity, která je velmi únavná. V této fázi motorického učení je
nutné klást důraz na kvalitu prováděného pohybu. Ve druhém stupni se řízení děje na úrovni
podkorových (subkortikálních) center. Jde o řízení rychlejší a méně únavné. Jakmile dojde
k automatizaci prováděného pohybu na subkortikální úrovni, je již obtížně ovlivnitelný.

V metodice je využíváno facilitace proprioreceptorů několika základních oblastí, ovlivňujících
řízení stoje a chůze a aktivaci spino-cerebello-vestibulárních drah. Využívá facilitace kožních
receptorů, receptorů plosky nohy a šíjových svalů. Cílem této metody je dosáhnout reflexní,
automatické aktivace žádaných svalů v takovém stupni a kvalitě, aby pohyby nevyžadovaly výraznější
kortikální kontrolu. Senzomotorická stimulaci zahrnuje nácvik tzv. „malé nohy“ a cvičení na
balančních úsečích, točnách, míčích, trampolínách a jiných pomůckách.


Nácvik „malé nohy“

Jedná se o speciální cvičení s cílem zvýšení aference nohy. Pacient přitahuje přednoží a patu
k sobě, při čemž dochází k podpoře podélné klenby a současně přitažením hlaviček metatarzů k sobě i
k formování příčné klenby. Hlavička 1. a 5. metatarzu přitom zůstává na podložce, stejně tak prsty
jsou volně položené. Při cvičení dochází k dráždění a aktivaci proprioreceptorů ze svalů a drobných
kloubů nohy. Do CNS tak proudí velké množství proprioceptivních vzruchů (krátké svaly a klouby nohy
jsou bohaté na proprioreceptory).

S nácvikem „malé nohy“ je vhodné začínat vsedě, kdy terapeut pasivně modeluje oběma rukama nohu do
výše uvedeného tvaru, pasivní pohyb provádí 3-5krát. Pacient sleduje celý pohyb a snaží se vnímat
jeho průběh.  Cvičení vsedě končí aktivním provedením pohybu pacientem, po té přecházíme do vyšších
pozic (nákrok, stoj).

V sedu a následně i ve vyšších polohách je vždy nutná posturální korekce pacienta terapeutem.


K správnému a účinnému cvičení na labilních plochách je třeba dodržovat určitá pravidla a zásady:

-        všechny cviky musí být nejprve prováděny na pevné podložce (zemi), až po jejich dokonalém
zvládnutí přidávat labilní plochy;

-        dodržovat bezpečnost – mít dostatek prostoru kolem balanční plochy a cvičit v prostředí,
kde nehrozí úraz;

-        cvičí se vždy nejdříve naboso – z plosky nohy je tak lepší aferentace, lepší kontrola
kvality pohybu a cvičení je bezpečnější;

-        při cvičení nezadržovat dech;

-        od samého začátku cvičení klást důraz na nácvik správného stoje – korekce držení těla
začíná od distálních částí těla a postupuje proximálně (nejdříve se korigují nohy, kolena, pánev,
hlava, krk a ramena;

-        další zvýšení obtížnosti balančního cvičení lze dosáhnout vyřazením zrakové kontroly
(provedení daného cviku se zavřenýma očima) nebo zmenšením opěrné plochy;

-        všechny dynamické pohyby cvičit plynule a kontrolovaně;

-        počty opakování individuálně přizpůsobit dle úrovně kondičních a koordinačních schopností
jednotlivce, výdrže v jednotlivých balančních polohách jsou od 5-10 sekund, pro správný efekt je
nutné cvičit pravidelně;

-        cvičení by nemělo vyvolávat bolest ani fyzickou nebo psychickou únavu;

-        cvičení ukončit při prvních známkách únavy, která se projeví nejčastěji poruchou
koordinace svalů nebo zhoršením kvality držení těla.


Hlavními cíli senzomotorické stimulace jsou:

-         zlepšení svalové koordinace;

-         zrychlení nástupu svalové kontrakce pomocí aktivace proprioreceptorů vyvolané změnou
postavení v kloubu;

-         ovlivnění poruch propriorecepce doprovázejí neurologická onemocnění;

-          úprava poruch rovnováhy;

-         zlepšení stabilizace trupu ve stoji a chůzi

-         začlenění nových pohybových programů do sportovního tréninku či běžných denních aktivit.


Příklady terapeutického využití senzomotorické stimulace: chronická i funkční nestabilita
hlezenního kloubu, hypermobilita pohybového aparátu, poruchy rovnováhy, prevence pádů u seniorů aj.


Kontraindikace senzomotorické stimulace: Kontraindikace v zásadě nejsou, ale technika není vhodná
při akutních bolestivých a zánětlivých stavech, u úplné ztráty povrchového i hlubokého čití, u
onemocnění CNS s projevy zvýšení spasticity.