Dobrý den, milí studenti,

Zdravím Vás! Snad se máte hezky a dobře se Vám daří!


Posílám k info k dalším úkolům.

Měli jste si nastudovat téma kompenzační pomůcky. Nyní po Vás chci, aby jste si vyzkoušeli
průvodcovství ve dvojicích. Touto problematikou se zde v tématu nezabýváme, ale přesto se vám
několikrát v budoucnosti vyplatí, když budete vědět, jak máte doprovázet pacienta se sníženou
schopností zraku např. ke stolu, na WC, a nebo můžete potkat člověka na ulici, který bude
potřebovat právě Vaši pomoc a tím předcházet díky informovanosti o skutečných potřebách nevidomých
a nesnížíte tak lidskou důstojnost!



   Pokud budete mít náhodou nevidomého pacienta nebo pacienta se sníženou schopností zraku, zkuste
to s nimi. Předpokládám, že asi tato možnost nebude, nevadí…..!




Tudíž si někoho vyberte k vám, aby jste tvořili dvojici.

-         Jeden z vás bude nevidomý, druhý vodící (zavažte si třeba oči šátkem nebo jen zavřete,
podle toho, co vám vyhovuje…)

-         Zkuste se ve dvojicích nejdříve vést bez znalostí, jak správně vést nevidomého

-         Neříkejte svoje pocity během prvního průvodcovství (tedy jak se cítíte, co chcete od
vodícího člověka změnit), jen ho následujte…

-         Zkuste mít po celou dobu zavřené oči

-         Běžte nejdříve pouze po rovině a potom zkuste sejít a vyjít pár schodů

-         Poté si role vyměňte!

-         Nyní si přečtěte instrukce, jak správně vést nevidomého!

-         S těmito znalostmi nyní zkuste správně vést nevidomého

-         Opět si vyměňte role, zde už spolu komunikujte


Otázky pro Vás:

1.) Jak jste se cítili v roli nevidomého při prvním průvodcovství? Co vám bylo nepříjemné? Sdělte
mi svoje pocity? Co jste chtěli změnit a proč?

2.) Jak jste se cítili v roli nevidomého, který vás vedl pokud možno správným způsobem? Vnímali
jste změnu? Cítili jste se více příjemně než při prvním průvodcovství?



Rady průvodcům nevidomých

·         Průvodce nabízí svou pomoc nenápadně a přirozeně, ale jasně, tak, aby nevidomý bezpečně
poznal, že hovoří s ním; může ho oslovit jménem, případně se lehce dotkne jeho předloktí.
Nevidomého sám nikterak netahá, ale pouze nabídne svou paži. Nevidomý se svého průvodce chytne v
místě nad loktem, popřípadě se svou dlaní dotýká spodní hrany jeho předloktí.

·         Při vstupu do místnosti (např. ordinace) průvodce dveře otevírá a nevidomý dveře zavírá.
Průvodce nevidomého neprotlačuje dveřmi ani jej neobchází.

·         Před vstupem na schodiště upozorní průvodce nevidomého na směr schodiště: „Pozor schody
nahoru“. Dále mu řekne o prvním a posledním schodu.

·         Při procházení úzkým průchodem jde průvodce vždy první. Při chůzi zúženým prostorem
natáhne průvodce svou paži za záda a nevidomý jde za průvodcem v zákrytu.

·         Při procházení dveřmi jde průvodce první a nevidomý jde na straně pantu dveří.

·         Chce-li si nevidomý sednout, položí průvodce ruku nevidomého na opěradlo. Nevidomému
stačí sdělit: „Zde je židle, toto je opěradlo“ a on sám okamžitě zjistí její polohu a posadí se.

·         Průvodce by měl nevidomému pomáhat i na toaletě. Průvodce ukáže nevidomému toaletu, sdělí
mu o jaký druh toalety se jedná, zkontroluje čistotu WC a řekne mu, kde je papír, splachovací
zařízení apod.

·         Průvodce upozorní nevidomého na netradiční zábranu na chodníku. Při pohybu venku pomůže
nevidomému včasné a nedramatické slovní upozornění na výkop, lešení, stavební zábor nebo neobvykle
zaparkované nákladní auto na chodníku.

·         Průvodce své průvodcovství nevidomému nabízí, nikoli vnucuje.




V tomto úkolu chci, aby jste si na vlastní tělo zkusili prožitek! Ikdyž nemáte poruchu zraku, může
se vám stát, že vás  bude někdo někam nepříjemně vláčit, aniž by vám dal čas, volbu a třeba se nás
zeptal.