•Práva a povinnosti pacientů a pojištěnců •Tak jako v každém právním vztahu, i při poskytování zdravotních služeb mají účastníci různá práva a povinnosti. Tato práva a povinnosti jsou vzájemné, tedy právo na jedná straně znamená automaticky povinnost na straně druhé. •Základním stavebním prvkem práv pacientů je tzv. Etický kodex práv pacientů. Tento kodex vychází z Listiny základních práv a svobod a byl vypracován a vyhlášen Ministerstvem zdravotnictví České republiky v roce 1992. Obsahuje výčet jedenácti práv: •Práva pacientů • •1) Právo na odbornou zdravotnickou péči poskytovanou ohleduplnými a kvalifikovanými zdravotníky. • •2) Právo znát jména zdravotníků, kteří ho ošetřují. Má nárok na přiměřené soukromí a denní kontakt se svými blízkými. • •3) Právo znát veškeré potřebné informace o svém zdravotním stavu, aby mohl zasvěceně spolurozhodovat o dalším léčebném postupu. • •4) Právo v mezích zákona odmítnout léčbu a být informován o možných důsledcích. • •5) Právo na maximální možné zajištění soukromí a ohledu na jeho stud v průběhu léčby i vyšetření. • •6) Právo na ochranu informací týkajících se jeho zdravotního stavu. •8) Právo očekávat, že zdravotnické zařízení v rámci svých možností vyhoví pacientovým přáním. Právo na schválení případně změny zdravotnického zařízení. • •9) Právo očekávat, že léčba bude vedena s přiměřenou návazností a očekávatelností. • •10) Právo na srozumitelné vysvětlení v případě, že se lékař rozhodl pro experimentální nebo jinak nestandardní léčbu. Právo kdykoliv odstoupit od tohoto způsobu léčby. V závěru života má pacient právo na citlivou péči a v rámci zákonů splnění svých přání. • •11) Právo a zároveň povinnost znát platný řád zdravotnické instituce kde se léčí. • }duplicitní úprava: }občanský zákoník (§ 2636 - § 2651 péče o zdraví) }+ zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách) •Právo na poskytnutí zdravotní služby pouze s informovaným souhlasem pacienta. -Před udělením informovaného souhlasu by měl být pacient seznámen o povaze onemocnění a důvodech, proč je třeba provést doporučenou léčbu a jakým způsobem bude léčba provedena. -3 formy: konkludentní (mlčky udělený) souhlas, ústní souhlas a souhlas písemný (oddělení neobnovitelné části těla, kastrace…) -Zástupný souhlas – pokud pacient jej nemůže dát sám - •- Musí být také seznámen s očekávanými důsledky, riziky a jejich vlivy na další pacientův život. •- V neposlední řadě by měl znát alternativy navrhovaného výkonu. •- Výše uvedené by měl ošetřující lékař provést osobně, nelze nahradit například písemnýma statistikami. •- Právo na informace je pouze právem, ne povinností, tedy pokud pacient nemá zájem být informován o svém zdravotním stavu je nutné respektovat, případně se s pacientem dohodnout, že informace budou sděleny jiné konkrétní osobě. • }Toto pravidlo ovšem neplatí bezvýjimečně, například v situacích kdy pacient trpí přenosnou chorobou, nebo může být v důsledku svého zdravotního stavu nebezpečný pro okolí, je nezbytné jej o tomto stavu informovat, aby mohl přijmout příslušná opatření. }S informovaným souhlasem souvisí také problematika tzv. dříve projevených přání. } }Úmluva o lidských právech a biomedicíně i zákon o zdravotních službách říká, že lékař by měl „brát na zřetel“ tato dříve projevená přání. } }Otázkou je, co vše zahrnuje pojem „brát na zřetel“? } }Dříve projevené přání s sebou přináší mnoho rizik, především pro pacienta, neboť např. svůj postoj přehodnotil, jen již není ve stavu schopném to lékaři sdělit, mohlo dojít k jinému vývoji než pacient očekával, a také hrozí riziko zneužití tohoto institutu. }Aby došlo k omezení rizika zneužití, musí být všeobecně dříve projevené přání opatřeno úředně ověřeným podpisem pacienta }Dříve omezenou platnost, pouze na dobu 5let. }Ústavní soud omezení platnosti zrušil – omezení popírá smysl dříve projeveného přání }Zákon stanovuje situace, za kterým lékař nemusí a nebo nesmí toto přání respektovat, jedná se například o situace, kdy došlo k takovému vývoji léčebných postupů, kdy lze předpokládat, že by je pacient využil, pokud by respektováním tohoto přání lékař aktivně způsobil smrt pacienta apod. }Pokud zdravotník o DPP nevěděl, nelze ho pak vinit, že podle něj nepostupoval }Pacient má při poskytování zdravotní péče právo, aby tato péče byla provedena řádně a v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy. }Toto právo velice úzce souvisí s povinností lékaře postupovat de lege artis a proto bude více rozebráno v příslušné kapitole. }Každý pacient má právo na to, aby s ním bylo jednáno s úctou a ohleduplně, nezávisle na jeho zdravotním stavu. }U pacientů, u kterých je nezbytné použít omezovací prostředky, je jejich použití možné jen z důvodu a v rozsahu ve kterém stanovuje zákon o zdravotních službách, tedy v situacích kdy pacient ohrožuje sebe nebo své okolí. }Pacient musí být v rámci jeho zdravotního stavu informován o použití omezovacích prostředků a jejich použití nesmí být pro pacienta nedůstojné a ponižující. }Právo zvolit si sám poskytovatele zdravotních služeb není absolutní a může být v určitých případech omezeno. }Zákon o zdravotních službách stanovuje, že toto právo se nevztahuje na zdravotnickou záchranou službu, na nařízenou karanténu či na osoby ve výkonu vazby, či trestů odnětí svobody. }Pacient si také nemůže zvolit lékaře v případě posuzování zdravotního stavu pro účely pracovněprávní, sociálního zabezpečení apod. }Dále je toto právo limitováno tím, zda má vybraný poskytovatel zdravotních služeb uzavřenou smlouvu se zdravotní pojišťovnou pacienta. }Pacient si samozřejmě může vybrat i takového poskytovatele, ale pojišťovna není povinna mu tuto péči uhradit. }V případě že má pacient pochybnosti o stanovené diagnóze či lékařském postupu, má právo svůj zdravotní stav konzultovat u jiného lékaře, kterého si vybere. }Kromě zvýšení jistoty pacienta se realizací tohoto práva dosáhne i snížení rizik, neboť se tím sníží možnost chyb. }Konzultace u jiného lékaře může mít ale i efekt opačný, tedy otřesení jistoty a důvěry pacienta, který jako laik zpravidla není schopen kvalifikovaně rozhodnout, která z nabízených možností je v danou situaci vhodnější. }Pacient má právo na to aby mu bylo umožněno seznámit se s vnitřním řádem zdravotnického zařízení, neboť je jeho povinnosti tento řád dodržovat. }Vztahuje se například na pobyt rodičů s dětmi v nemocnici, nebo na asistenci otce u porodu. Zákon stanovuje požadavek na bezplatný výkon tohoto práva, nelze tedy například vybírat poplatky za účast otce při porodu x poplatek za „nadstandardní“ služby (řešil Ústavní soud) }V případě dětí nelze toto právo omezovat, mají právo být se svými rodiči neomezeně dlouhou dobu. } } •Právo přijímat návštěvy •- Právo přijímat návštěvy může být realizováno v míře, která výrazným způsobem neomezuje provoz zdravotnického zařízení. }Toto právo je projevem rovnocenného vztahu pacient-lékař (zdravotník), kdy lékař vůči pacientovi nevystupuje již autoritativně, ale je jeho partnerem. }Problematika přítomnosti nezúčastněných osob při poskytování zdravotní péče je aktuální zejména v zařízeních, která zároveň slouží pro praktickou výuku osob připravujících se na budoucí zdravotní povolání. }Tyto osoby mohou být přítomny pouze se souhlasem pacienta. }V zásadě postačí, pokud je tento souhlas učiněn konkludentně. }Stejně tak nesmí být přítomna osoba blízká, pokud s její přítomností projevil pacient nesouhlas. }Je projevem práva na svobodu vyznání, kdy i hospitalizovaný pacient má právo na uskutečňování svého náboženského vyznání. } }Toto právo se týká státem uznaných církví a jeho realizací taktéž nesmí být omezen či ohrožen chod zdravotnického zařízení. }Toto právo se týká především dlouhodobě léčených, či například psychiatrických pacientů, kteří byli dříve dlouhodobě hospitalizováni. }Pokud je to slučitelné s léčebným postupem, pacient má právo být doma a na léčebné úkony pouze docházet, nebo by se měly realizovat u něj doma. }Právo mít u sebe tzv. asistenční psy, pokud je pacient potřebuje } }V plném rozsahu }v určitých situacích osoby blízké }Možno udělit souhlas někomu jinému, případně absolutní zákaz i v případě např. bezvědomí }Možno žádat o výpisy/kopie – poskytovatel zdravotní péče může požadovat náhradu nákladů }Mělo by být zaznamenáno kdo nahlížel }Jak je to v praxi? } }Právo na kontakt s rodiči ◦za samozřejmou se považuje hospitalizace dítěte s rodičem do 6 let věku dítěte, případně i u starších, pokud je to potřeba }Právo na prostředí odpovídající potřebám dítěte ◦Je nezbytné umožnit dítěti mít kolem sebe kolektiv, ale i předměty (hračky, knížky apod.) odpovídající jeho věku a zálibám. Dítě je třeba zapojit do léčby, tedy přiměřeně jej informovat o všech procedurách, které ho čekají a vštípit mu, že se na léčbě samo aktivně podílí. Kontakt zdravotníků a dítěte musí být osobní, a pokud je to možné, měl by probíhat převážně s jeho „oblíbeným“ personálem. Také je nutné respektovat individualitu, zvyky a zvláštnosti dítěte, neboť účelem hospitalizace není dítě převychovat. }Právo na informace a vlastní názor ◦je nezbytné dítě, s ohledem na jeho věk a rozumovou vyspělost, informovat o jeho zdravotním stavu a průběhu léčby. Informace, které budou dítěti sděleny, jsou samozřejmě v omezeném rozsahu, nedoporučuje se dětem lhát }Rozhodování o poskytnuté péči ◦v zásadě rozhoduje jeho rodič, v některých situacích nutný souhlas obou rodičů (poskytnutá zdravotní péče by mohla negativně ovlivnit zdravotní stav dětského pacienta anebo kvalitu jeho života) ◦Dle NOZ pokud osoba starší 14 let zákrok do tělesné integrity odmítne, lze jej provést jen se svolením soudu ◦U starších dětských pacientů nutné brát ohled na jejich věk •Povinnosti pacientů }Dodržování léčebného režimu je ve vlastním zájmu pacienta, přesto ale dochází k situacím, kdy pacienti stanovený léčebný postup nedodržují. }V případě, že pacient soustavně a úmyslně léčebný postup nedodržuje i přesto, že s ním souhlasil, má poskytovatel zdravotních služeb právo ukončit péči o pacienta. }Výše uvedené neplatí, pokud by ukončením léčby došlo k bezprostřednímu ohrožení života nebo zdraví. }Tuto povinnost musí pacient dodržovat taktéž pod sankcí ukončení léčby ze strany poskytovatele. •Uhradit cenu za poskytnuté zdravotní služby •Pravdivě informovat zdravotníka o svém dosavadním zdravotním stavu. •V průběhu hospitalizace nepožívat návykové látky. •Práva pojištěnců •Zatímco práva pacientů se týkají vztahu pacient-lékař (jiný zdravotník), práva pojištěnců vyplývají ze vztahu účastníka veřejného zdravotního pojištění-veřejné zdravotní pojišťovny. Tato práva upravuje tedy zákon č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění. }Každý má právo vybrat si zdravotní pojišťovnu, u které bude pojištěn. }Tento výběr může realizovat vždy jednou ročně }Podle termínu, kdy je o změnu požádáno, je možné stát se klientem nové pojišťovny buď k 1. červenci (žádost podána mezi 1. lednem až 31. březnem) nebo k 1. lednu (žádost podána mezi 1. červencem až 30. zářím). }je třeba informovat lékaře, zaměstnavatele }http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1097181328-udalosti/217411000100211/obsah/522672-zmena-zdrav otni-pojistovny }Tento výběr může pacient realizovat v rámci smluvních partnerů jeho zdravotní pojišťovny. •Právo na časovou a místní dostupnost hrazených služeb •Toto právo zajišťuje pojišťovna dostatečným okruhem smluvních zdravotnických zařízení. }Týká se léků a potravin pro zvláštní účely, které byly předepsané v souladu s zákonem a jsou hrazeny z prostředků veřejného zdravotního pojištění. }Pokud pacient za kalendářní rok uhradí na doplatcích na léky více než 5.000,- Kč, pojišťovna je povinna mu tento přeplatek automaticky vrátit. }Nezapočítávají se regulační poplatky. •Povinnosti pojištěnců }Aby mohla zdravotní pojišťovna svému pojištěnci zajistit výše uvedená práva, je nutné aby pojištěnec plnil vůči pojišťovně určité povinnosti. }Kromě povinnosti placení pojistného se jedná zejména o chování, které je nutné pro zachování dobrého zdravotního stavu, konkrétně tedy účastnit se preventivních prohlídek, chovat se tak aby nedošlo k nemoci nebo úrazu a pokud k tomu dojde, poskytovat potřebnou součinnost při přijímání léčby. }Mimo to musí pojištěnec pojišťovně hlásit změnu pobytu, hradit regulační poplatky apod.