žCharakteristika kriminologie, předmět, pojem a význam žStav, struktura a dynamika kriminality žVznik kriminologie, historické směry žUveďte jednotlivé kriminologické školy, jejich charakteristiku žVznik čsl. Kriminologie, prameny žFaktory kriminality, příčiny a podmínky kriminality žSpeciální a obecná prevence žOsobnost pachatele trestných činů, pojem a struktura osobnosti žKriminogenní faktory formování pachatele, typologie pachatelů žRecidiva, pojem, vývoj názorů na recidivu žPříčiny recidivy, prevence žViktimologie, pojem, předmět zkoumání žVýznam viktimologie pro trestní právo žProces viktimizace, pojem viktimnosti žKriminalita mládeže, fenomenologie a etiologie kriminality mládeže žPrevence a profylaxe kriminality mládeže žNávykové látky, alkoholová a nealkoholová toxikománie žOrganizovaná kriminalita, pojem, význam, druhy žStav, prognosa a prevence organizované kriminality, mezinárodní aspekt ž Pachatel trestného činu žJeden ze základních prvků procesu kriminogeneze žOsoby, kt. se dopustili činů označených zákonem jako trestné činy, osoby trestně nestíhané orgány v trestním řízení (děti, nepříčetní), osoby po výkonu trestu, potenciální pachatelé, osoby se soc.pat. chováním žPoznatky využívá kriminalistika, soudní psychiatrie, psychopatologie a trestní právo. Osobnost pachatele žOrganický celek duševního života člověka zahrnující jak biologický základ jedince, tak i společenské podmínky jeho života včetně společenských vztahů žStudium specifik jedince i odlišnosti či shoda s osobnostmi dalších jedinců či skupin žZdroj pochopení a vysvětlení jeho kriminálního jednání, zacházení s ním Osobnost pachatele - výzkum žForenzní psychologie —nezdrženlivost v jednání —nedostatečné vnitřní zábrany —tzv. kognitivní distorze (zkreslení v oblasti myšlení a paměti) žKriminologie: motivace jednání pachatele, jeho osobní, rodinnou a kriminální anamnézu, průběh a vývojové problémy jeho socializace, úroveň jeho adaptace na okolní sociální prostředí, uplatňovaný životní styl, vliv potenciálního i již absolvovaného trestu na jeho budoucnost, predikce jeho dalšího chování a odhadu případné recidivy jeho kriminálního jednání. ž Typologie pachatelů žTypologie – metoda umožňující třídění soustav, objektů a jevů pomocí typů žTyp – komplex vlastností, rysů či jiných znaků osobnosti, které sice nepostihují celou osobnost jedince, ale jsou společné většímu počtu osob – skupina v rámci konkrétní typologie ž„čisté typy“ neexistují žV počátcích spojeno s kriminálním činem, později zohledňovány další faktory (soc.-spol. podmínky, úloha oběti, situace….) žTypologie zohledňující převážně —Biologické charakteristiky —Psychologické charakteristiky —Sociologické charakteristiky Typologie pachatelů - biologické žKriminální antropologie, teorie fyziognomické a frenologické (založené na měření lebky) žLambrosova teorie o tzv. rozeném zločinci (rozlišoval i mezi jednotlivými typy zločinců – zloději, vrazi…) žE. Kretschmer: konstituční typologie (1888) —Typu somatickému odpovídá typ temperamentu i převládající kriminální jednání žKoncepce ztotožňující psychopata s pachatelem (obdobně jako oligofren = pachatel) Typologie pachatelů - biologické žNová klasifikace duševních chorob: označení Specifická porucha osobnosti (psychopatie) —Není nemoc, ale porucha osobnosti a chování dospělých —Disharmonická, s abnormálními rysy, některé projevy mohou vést až ke kriminálnímu jednání (paranoidní, nezdrženlivá a výbušná porucha) —Cca 30% všech trestných činů —70-100% recidivistů —Soudně psychiatrické posudky — Typologie pachatelů - psychologické žPoznatky z psychologie osobnosti, klinické psych., psychopatologie, obecné psych., psychiatrie žOsobnost popisována: —Schopnosti, charakter, temperament, volní vlastnosti, motivace, postoje, zájmy, psychické zvláštnosti, někdy i faktory druhého řádu —Adaptace na vnější prostředí (maladaptace) žH.J. Eysenck: teorie rozdílného podmiňování, osobnostní dotazník (PEN) obsahuje i tzv. škálu kriminálního sklonu, využívaný i v ČR žKoncepce oligorfenního (dnes m.retardovaného) pachatele – od 20.stol. měření IQ Typologie pachatelů - sociologické žSociální prostředí, proces soc.učení, hodnotová orientace, soc.začlenění ž„O každém zločinci nelze tvrdit, že by se stal zločincem v každé době a za každých podmínek“ žF. Liszt: zločinci příležitostní a ze zvyku (napravitelní) , nepolepšitelní -> individuálně preventivní funkce trestání (odstrašení, náprava, zneškodnění) žMnohé navazují na teorii diferencovaného sdružování, kde je kriminální chování výsledkem soc.učení, zločinci většinou duševně zdraví Výzkumy pachatelů TČ v ČR žz 70. a 80. let - osobnost pachatele byla popsána pomocí čtyř faktorů: —Emoční ladění – od postoje hostility (nepřátelské ladění) až po afilianci (pozitivní ladění) —Úroveň strukturace vnitřních regulativů chování – od nedostatečně po dobře zformované svědomí —Sociální reaktivita – odrážející vlastnosti temperamentu projevující se v sociální sféře – od dynamičnosti po inhibovanost —Asertivnost, prosazování se – od rafinovaného prosazování po tupou konformitu ž ž1) Socializovaný odsouzený – svědomí, nízký sklon k agresivním reakcím, emoční stabilita ž2) Agresivní psychopat (nesocializovaný agresor) –tr. činnost v osobnosti, nedostatečně zformovaný systém vnitřních regulativů chování, egocentričnost a nebržděná agrese ž3) Konformní mormon – konformnost, těžkopádnost až tupost a podřídivost, TČ je u nich snáze odhalitelná, bývají nejslabším článkem ž4) Nezdrženlivý, nezvladatelně puzený – dynamičnost, touha po vzrušení, uspokojení, fascinace okamžikem, slabá kontrola realitou; kriminální prognóza je spíše nepříznivá ž5) Neurotický – nízká míra recidivy, svědomí, úzkostnost, emoční labilita, inibovanost (utlumenost) ž6) Hostilní – nepřátelský, emoční labilita, svědomí; hlavně násilná kriminalita, méně akceptuje trest ž7) Podrobivý – přejímá normy skupiny, snadno manipulovatelný (důvěřivost), nízký sklon k agresivním reakcím ž8) Anxiózní (úzkostný) manipulátor – obtížná resocializace, velká zdatnost manipulace, emoční stabilita žTyp 1, 5 a 8 je charakteristický pro prvovězněné pachatele a typy 3, 4 a 7 pro recidivisty. Další dva typy byly v souboru zastoupeny rovnoměrně. ž Žena jako pachatelka TČ v ČR ž9-13% žméně agresivní, více závislé na autoritách, častěji inteligence v nižším pásmu průměru žSkladba TČ se od mužů neliší: hl. majetková TČ, následovaná hospodářskou a násilnou. žVětšina loupeží spáchána ve spolupachatelství s muži. Obdobně u některých vražd. žU žen také část vražedných útoků směřuje proti vlastním dětem a proti opakovaně agresivnímu partnerovi žOsobní charakteristiky : podezíravé, nedůvěřivé a citově ploché, nízká sebedůvěra a sebeúcta a pachatelky násilné TČ navíc egocentrické a se sklonem k manipulacím. Pachatelé dle věku žCca 50 % do 30 let žNejvětší pozornost 7-18 let – počátek kriminální kariéry, možnost zásahu do nevyzrálé osobnosti žNejmenší pozornost 60+ (1%) – oproti ostatním skupinám převažuje násilná kriminalita nad majetkovými TČ ž Závěr výzkumů žPachatelé TČ netvoří speciální skupinu obyvatelstva ž ž ž ž žVýznam zkoumání pachatelů pro trestní právo a trestní řízení? úkol žOsobnostní dotazník PEN – základní informace Rozšiřující literatura žZáhorská, J. (2007). Psychologická intervence při vyšetřování trestných činů. Praha: Portál. žČírtková, L. (2006). Policejní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk. žČírtková, L. (2013). Forenzní psychologie. Plzeň: Aleš Čeněk žDrbohlav, A. (2013). Psychologie sériových vrahů. Praha: Grada.