Sociální psychologie Požadavky ke zkoušce: ústní zkouška •http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/socialni-psychologie/prvni •http://www.fsps.muni.cz/inovace-SEBS-ASEBS/elearning/socialni-psychologie/druha • •Esej na téma „komunikační zlom“ v jedné z variant: •bezpečnostní složky •sebeobrana •ve struktuře •Popis komunikační situace (prostředí, osoby a jejich role) •Komunikační problém (identifikace problému a podmínek a příčin jeho vzniku) •Řešení komunikačního problému (varianty řešení, analýza silných a slabých stránek řešení) • Sociální psychologie - vymezení •Věda o: •chování a prožívání člověka za určitých sociálních podmínek •determinujícím vlivu sociálního prostředí na psychiku a vědomí člověka • •zabývá se člověkem jako sociální bytostí •pokouší se za pomoci vědeckých metod porozumět a zároveň vysvětlit, jak je myšlení, cítění a chování jedinců ovlivňováno skutečnou, představovanou či předpokládanou přítomností druhých. Vlivy na vznik sociální psychologie •Zlaté pravidlo: Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim; Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi •Norman Triplet; Sociální facilitace: rychlost cyklisty o 20% větší, pokud měl možnost sledovat údaje ostatních •Max Ringelman; Ringelmanův jev: sociální zahálka (social loafing): s rostoucím počtem osob výkon při tažení lana klesá •Theodor Schjelderup-Ebbe; Klovací řád: mladý živočich potkává silnější a naučí se jim ustoupit (vzniká uspořádání) •Jacob Levi Moreno; Psychodrama, sociometrie •Elton Mayo; Hawthornský experiment •Kurt Lewin; Skupinová dynamika, Styly řízení sociálních skupin Sociální psychologie •Nemá jednotnou teorii, metodu, předmět zkoumání • •Základní přístupy: •Psychoanalytický přístup •Behaviorální přístupy •Kognitivní přístup •Humanistický přístup Psychoanalytický přístup •S. Freud, T. Adorno, E. Fromm, K. Horney •Z rané dětské zkušenosti a z pudových sil v nevědomí lze odvodit a interpretovat sociální chování. •Zaměření na: psychologii davu, vůdcovství, autoritářskou osobnost (my a oni), totalitní společnost (nacizmus, komunizmus), neurotickou potřebu lásky, vysvětlení lidské agresivity, ... Behaviorální přístupy •B. F. Skinner, J. B. Rotter, A. Bandura: sociální chování lze vysvětlit z teorií učení: •místo kontroly (Locus Of Control): Osobnostní charakteristika vztahující se k zvládání náročných životních situací: Internalisté - vnitřní LOC, pocit že řídí a ovládají svůj život, odpovědnost, předpověditelnost (lépe zvládají náročné životní situace); Externalisté - vnější LOC, vnímají vliv osudu, náhody, štěstí, neznámých sil internalisté •Sociální učení: sociální posilování, imitace a identifikace, anticipace, asociace a observační učení (např. agresivita, Bobo experiment) • •Obsáhly celou oblast sociální psychologie z pohledu teorie učení Kognitivní přístupy •Procesy vytváření dojmů o jiných lidech a o sobě; převažují kognitivní procesy, subjektivní vnímání a hodnocení reality. •Kognitivní disonance: nesoulad mezi realitou (fyzikální, sociální, psychologickou) a vnitřní poznáním (postoje, názory, přesvědčení, znalosti, víra); snaha o konzistenci •kognitivní mapy: mentální reprezentace vnějšího světa, je zakódován do pamětního systému •atribuční teorie (proč to dělá?): vnitřní atribuce – z vnitřních pohnutek, vnější atribuce – chování je způsobeno situací, ve které se nachází. + kauzální atribuce (tendence přisuzovat příčiny jevům (úspěchům a selháním)) • Humanistický přístup •C. Rogers, A. Maslow • •Svobodná vůle, individuální zkušenost, seberealizace •Důraz na prožívání, vnitřní zkušenost, život jedince v jeho přirozeném prostředí •Kvalitativní metody, zakotvená teorie Sociální skupina: velikost •Individuum •Diáda • •Triáda •Malá skupina: interpersonální vazby, vztahy mezi všemi členy •Velká skupina: vztahy zprostředkované, vzájemně se obvykle neznají, zdůraznění pozic a rolí, společný cíl, přesvědčení, ideologii, symboly (odznaky, vlajky, stejnokroje, obřady) Sociální skupina: podle povahy vazby mezi členy •primární - založeny na osobním kontaktu svých členů, vztahy jsou pro členy hodnotou, výrazně motivují chování a změnu chování • •sekundární - význam má skupina nikoli vztahy mezi členy, neosobní vztahy, účelem je dosahování cílů (odbor, organizace) • Sociální skupina: způsob vzniku, pozic členů a jejich vzájemných práv a povinností • •formální - záměrně vytvářené, definovaný cíl, určené vazby a z nich vyplývající povinnosti, účelové chování • •neformální - spontánní, významná je osobnost členů, vedoucí skupiny dosahují svého postavení zpravidla na základě všeobecné obliby a uznání • Sociální skupina: podle přesvědčení člena skupiny o svém členství • •členské (in-group) - člověk se považuje za člena skupiny a používá v souvislosti sní výrazu MY •nečlenské (out-group) - člověk necítí s příslušnou skupinou nic společného, distancuje se od těch, které označuje výrazem ONI •referenční – skupina, jejíž hodnoty a normy jedinec přijímá a respektuje její vzory chování (identifikuje se s ní) • Sociální skupina: struktura •Pozice •Status •Role dlouhodobé, situační • •Typy rolí ve skupině: •formální •neformální Sociální skupina: struktura •alfa imponující vůdce •beta expert •gama - pasivní, přizpůsobivý, konformní •omega - okraj skupiny •P typický protivník • •Konflikt rolí •inter a intra rolový Sociální skupina: sociální normy •závazný způsob chování členů skupiny • •sankce a odměny • •institucionální, •voluntaristické, •evoluční Sociální skupina: skupinová dynamika •Skupinová koheze uspokojováním osobních potřeb •společný cíl •přátelská atmosféra •sympatie členů •skupinový deviant (outsider, gama) •soutěžení s jinou skupinou •vnější nepřítel Sociální skupina: skupinová dynamika •Skupinová tenze • •Mírné napětí může být přínosem např. pro sportovní tým •V bezpečnostních složkách (a ve škole a při volnočasových aktivitách) NE - důraz na důvěru a bezpečí ve skupině Sociální skupina: skupinová dynamika •Skupina v zátěži: mírná zátěž = zvýšení skupinové koheze • •Zvyšuje se orientace na cíl •Zvyšuje se komunikace •Autoritativnější vedení •Menší ohled na potřeby jednotlivých členů •Náznaky konfliktů Sociální skupina: skupinová dynamika •Skupina v zátěži: vysoká zátěž = snížení koheze, zvyšuje se tenze • •Klesá kooperace, rozpory v motivaci •Nepřátelská atmosféra, agresivní komunikace •Zkreslování situace Sociální skupina: skupinová dynamika •Jedinec v nové skupině; pocity jedince v nové skupině; typické chování • •nejistota z neznámého •pocity úzkosti, nedostatečnosti, obavy, agrese •nedůvěra •pozorování ostatních •vyčkávání, co se bude dít •nízká aktivita Sociální skupina •Etapy rozvoje skupiny • •Hledání •Konflikt •Kooperace •Dosahování cíle • Sociální skupina •Hledání: závislost na vedoucím • •každý jednotlivec se soustředí na sebe •jak se zařadit •jak mnoho mám síly a moci •co se ode mne očekává •zdvořilé testování •být ve střehu a opatrný •nejistota, obrany Sociální skupina •Konflikt, protest zesilují osobní pocity zvyšuje se zájem o ostatní • •potřeba sebeprosazení •hledání svého místa •objeví se první konflikty •frustrace Sociální skupina •Kooperace a utváření norem • •vztahy nadřízenosti a podřízenosti přijaty •skupina se stává organizovanou •vytvářejí je týmové dovednosti •ustanovují se postupy a systémy •orientace na výkon a cíl Sociální skupina •Dosahování cíle • •dospělost skupiny •každý má svoji roli •lidé cítí vzájemnou závislost •blízkost •flexibilita, efektivnost •vzájemná podpora •sdílení, tolerance Sociální skupina •Sociální facilitace • přítomnost druhých zvyšuje výkonnost jedince •přítomnost druhých zvyšuje motivaci, zvyšuje výkon • •Sociální zahálení •Čím více jedinců se podílí na činnosti, která má pouze jeden výsledek, tím nižší úsilí každý jedinec vynakládá. Sociální skupina: skupinová polarizace •Skupinové rozhodnutí bývá rizikovější, než rozhodnutí kteréhokoliv z jejich členů samostatně •Rozdělení odpovědnosti navozuje větší počet bezpečí, difuzi odpovědnosti •Skupinová rozhodnutí jsou někdy konzervativnější •Nejde o riziko, ale skupinovou polarizaci – skupina generuje extrémnější, radikálnější názory v kterémkoliv směru Sociální skupina: deindividuace (Zimbardo) •smyslové přetížení •anonymita •zvýšená aktivace •snížené sebeuvědomování •ztrácí zábrany a chová se v rozporu se svými vnitřními hodnotami a normami (svědomím) •zvyšuje se agresivita, impulsivnost, krutost Psychologie davu •Gustave le Bon (1841-1931) • • •Období „davů“, historie a převraty se dějí změnou myšlení •Dav má „kolektivní duši“, myšlení je odlišné od myšlení jednotlivců •Osobnost je potřena, pro dav není nutná prostorová sounáležitost •Dav je anonymní, člověk sestupuje na řebříčku civilizace níže, koná pudově •Dav nemá pochybnosti/nejistotu Typologie davu •Spontánní •Nečekané, náhlé seskupení osob •Nemá iniciátora, stanoven cíl •Někdy vzniká z agregátu •Vyvolán fascinující (emocionální) událostí •Posilování afektivního chování •Příklady? •Úmyslný •Iniciovaný s nějakým cílem •Iniciátor je známý •Shromáždění očekává prožitek •Jednotlivci v davu jsou ochotni poskytnout prostředky za účast v něm •Příklady? • • Bezpečnostní hrozby davu •Hybridní dav: má budit zdání spontánního, byl však plánován •Technoparty, levicové/pravicové/ekologické… shromáždění, black fiday a obdobné obchodní akce (nový produkt), hooligans •Hodnocení davu •Velikost davu (komunikace přímá, přes sociální sítě, chytré telefony) •Ideové pohnutky (fascinace, excitace, afekt, extatické chování) •Typ davu (spontánní, úmyslný, hybridní) •Analýza rizik • • Bezpečnostní hrozby davu •Chování davu se těžko predikuje • • • • •davová agrese – hooligans, anarchisté/extrémisté/, rasová/náboženská… nenávist • •davová panika – stadiony, koncerty, velké budovy, při katastrofách • •davová exhaltace - davové nadšení, excitace, vytržení, náboženské/hudební/sportovní akce Typologie davu •velikost – početnost populace v místě, prostorové podmínky, přístupové cesty, denní hodinu apod. •tvar - většinou kruhový okolo bodu zájmu, ovlivněn tvarem prostou (ulice, překážky): propustnost a nejasnost hranic •vnitřní podstruktura - člověk jako součást davu, bezprostřední interakce s ostatními lidmi •Polarizace – dav je dynamickým objektem; index polarizace - počet osob zaměřených na jeden objekt, děleno sumou všech zúčastněných •pohyb - většinou pomalý, v různých částech davu jiná rychlost, ve vlnách, roste s klesající hustotou davu •šíření informací a percepce davu – vnímání davu sebou samým, může to ovlivnit jeho jednání •ekologie davu - fungování davu je závislé na jeho prostředí (přehuštění v některých částech) • Typologie davu •popudlivost, proměnlivost a dráždivost, duševní nákaza - jedinec často obětuje svůj zájem zájmu kolektivnímu; emoce jsou jednoduché a přehnané. Emoce se sugestivně a rychle šíří, pomocí obecného souhlasu davu se zesiluje. Vyvolávají chování, které je nepředstavitelné u osamoceného jedince, velikost davu zvyšuje intenzitu emocí, pocitu moci, beztrestnosti, studu… •davová logika – asociování vzájemně nesouvisejících a nepodobných věcí, zobecňování výjimečných případů •sugestibilita - nekritické přijímání názorů, emocí a výzev. Jedinec podléhá nevědomé činnosti, neovládá se, nedokáže posuzovat idey a činy. Automatické jednání (jde s davem). • Analýza rizik davu •zhodnocení terénu-místa opatření •počty účastníků, sociální struktura a cíle účastníků •mapové plány •koncepce taktických postupů • • Analýza rizik davu •Modelování (matematické předpovědní modely) •Empirická analýza •Historie davu (úmyslný a hybridní) •Trasy příjezdu jednotlivců do davu •Analýza tras davu •Složení davu (iniciátor, jádro, … analýza sociálních sítí) •Sociální klíma • • Možnosti kontroly davu •dostatečně početná a dobře organizovaná pořádková jednotka •využití donucovacích prostředků s odstrašujícím účinkem (kůň, pes, …) •rozdělení davu do menších skupin •asymetrická taktika •likvidace davového chování na začátku – eliminace vůdců •monitorování davu, osoby přicházejí o anonymitu •odstranění ohniska homogenizace •narušení davu silnými emocionálními projevy - vodní děla, zvukové efekty, slzotvorný prostředek •!!!pořádková jednotka jako dav!!! • Změna (zátěž) a reakce na změnu •Změna a systém – trvalý, dynamický a asymetrický vývoj a změna kontextů, kvality zdrojů a potenciálů – sil, v procesu vzniku, přípravy a bytí – výkonu (funkce, profese, úkolu, mise…). • •Praxe a výsledky výzkumů ukazují jak užitečné tak negativní vlivy zátěže a stresu na efektivnost výkonu činností. • •Vyšší riziko u osob permanentně vystavených změně (mise; armáda) • •Změnou, zátěží a stresem vyvolané poklesy činnosti se nejpravděpodobněji vynoří tehdy, kdy je lze nejméně tolerovat, např. v krizových situacích. Zátěžové situace •Situace výkonnostně náročné •Problémové situace (nové, vyžadující řešení) •Frustrace – překážka mezi člověkem a cílem, kterého chce dosáhnout •Deprivace •Stresogenní situace – situace s náhlou změnou •Konfliktní situace • •Stupeň zátěže je podmíněn způsobem zpracování situace jednotlivcem • Frustrace a frustrační tolerance •Překážka mezi cílem a člověkem: •Externí: •Pasivní – např. zavřená hospoda •Aktivní – např. ochranka u vstupu do klubu •Interní •Pasivní – nedostatek schopností, dovedností, kompetencí k dosažení cíle •Aktivní – vnitřní rozpor; pro a proti; … • •Pasivní rezistence (zdánlivé smíření) •Překonání překážky •Obcházení překážky •Volba náhradního cíle • • Deprivace •Psychick stav, vzniká v situaci dlouhodobého neuspokojování potřeb • •Deprivační situace: •Senzorická deprivace – v prostředí bez podnětů (typické u hendikepovaných osob), v monotónním prostředí, jednotvárná opakující se pracovní činnost •Psychická/citová deprivace – např. vlivem izolace od společnosti, dlouhodobým pobytem v společnosti, která nemůže citovo uspokojovat (formální společnost) • •Subdeprivace – stav vzniká působením méně výrazných deprivačních situací • • • Stres •Výsledek interakce situace působící na člověka a schopnosti člověka tomuto působení odolat tlaku • změna v organismu, ve stavu ohrožení může vyvolávat napětí, rozvrátit vnitřní prostředí, narušit formy chování, oslabit fyzickou a psychickou výkonnost •Vnitřní stav člověka, který je ohrožen, nebo ohrožení očekává a domnívá se, že jeho obrana proti vnějším vlivům není dostatečná Stres •Intenzita stresu •Hyperstres – překračuje adaptabilitu, neschopnost vyrovnat se se zátěží •Hypostres – adaptabilita je zachována, u dlouhodobého působení hrozí hyperstres • •Kvalita stresové situace •Distres – negativní, nepříznivá situace •Eustres – pozitivní, ale náročná situace Reakce na stres •Obecný adaptační syndrom: •Fáze alarmu – organizmus je ve stavu zvýšené pohotovosti •Fáze rezistence – fyziologické funkce se vrací (zdánlivě) do normálu, vyčerpává se však mnoho energie •Fáze vyčerpání (exhaustace) – vyčerpání organismu, zhroucení vnitřních systémů • •Stresové situace •Časový stres •Nadměrné množství úkolů •Nepřiměřená náročnost úkolu •Chaotická organizace práce •Nesmyslná, nudná činnost •Emocionální stres, narušení mezilidských vztahů Konflikt •Setkání protichůdných názorů, postojů, přání, motivů… • •Intrapsychický konflikt •Dva (nebo víc) pozitivní motivy: přiblížení-přiblížení •Dva (nebo víc) negativní motivy: vyhnutí-vyhnutí •Jeden motiv, současně pozitivní i negativní: přiblížení-vyhnutí •Dva (nebo víc) motivy, současně pozitivní i negativní: dvounásobné přiblížení-vyhnutí Důsledky (vyřešeného) intrapsychického konfliktu •Může vést k pozitivní změně •Aktivační, mobilizující účinky •Je prostředkem komunikace •Pomáhá projevu emocí •Může mít výchovný aspekt •Výsledkem může být lepší zdravější atmosféra Zdroje konfliktů •Osobnostní zdroje (konfliktogenní osoby) •Strukturální zdroje – plynou ze struktury společenství, z uspořádání jednotlivých osob, neshody v organizaci (různé cíle osob), role (policista, kontrolor, revizor, …) •Komunikační zdroje – komunikátor, komunikant, komunikační kanál, komuniké, …. • Řešení konfliktů • Fáze konfliktu •Pesimisticky: •1. příznaky konfliktu •2. neshoda, rozpor •3. polarizace •4. separace •5. destrukce •6. únava, vyčerpání • •Optimisticky •1. nesouhlas •2. konfrontace •3. eskalace •4. deeskalace •5. řešení • Řešení konfliktů •Obě strany jsou strany konfliktu: negociace •Řešení prostřednictvím třetí osoby: facilitace a mediace • •Negociace: vyjednávání poziční (pozice=max zisk)-tvrdé (výhra-prohra)/měkké (výhra-ústup) řešení; vyjednávání principiální – hledání společného zájmu • •Facilitace: ulehčování, vytváření možností; strany konfliktu komunikují přímo za podpory facilitátora • •Mediace: zprostředkování; strany konfliktu komunikují nepřímo prostřednictvím mediátora • Stresové ztráty •Primární stresové ztráty – ve vztahu k využití potenciálů, sil v bojové situaci, obvykle ve vztahu k výkonu požadovaných či předpokládaných funkcí. •Sekundární stresové ztráty – ve vztahu k výkonu profese profesionálem po ukončení mise a jeho bytí ve vojenských/bezpečnostních systémech. •Terciární stresové ztráty – ve vztahu k osobnímu (rodinnému) a neprofesnímu společenství (civilní společnost). Tyto mohou mít například podobu rozpad rodiny, léčba důsledků ARS (akutní reakce na stres) a PTSD (posttraumatická stresová porucha), snížení kvality života, výskyt různých forem závislostí apod. • Zvládání zátěžových situací •R. S. Lazarus, F. Cohen: coping • •Copingové strategie: •Zaměřené na problém (problem-focused coping): působení na prostředí, snaha měnit ho; analýza problému, sestavení plánu postupu, aktivní samostatné jednání. •Zaměřené na emoce (emotion-focused coping): expresivní vyjadřování emocí, reinterpretace jevů, přijetí/popření situace. •Orientované na únik: denní snění, spánek, užívání alkoholu nebo drog atd. • Copingové fáze •primární hodnocení (primary appraisal). Dochází k posouzení, zda působící situace je ohrožující, resp. jaká nebezpečí nebo pozitiva představuje. •sekundární hodnocení (secondary appraisal). Zahrnuje posouzení možných řešení, týká se odhadu vlastních možností, reakcí a anticipovaných důsledků jednání. Výsledkem těchto dvou fází je výběr konkrétní copingové odpovědi. •přehodnocení (reappraisal). Na základě nových informací a zkušeností dochází ke změně vnímání situace. • Efektivita copingu (adaptace/maladaptace) •Copingové strategie pracují se skromným výsledkem - někdy, u některých jedinců •Copingové odpovědi nejsou stejně adaptivní •Copingové vzorce by měly odpovídat kontextu a jedinci •Copingové strategie se liší inter- a intraindividuálně •Adaptivní coping zahrnuje flexibilní repertoár a užívání kombinací copingových strategií •Copingové odpovědi mohou ovlivnit některé, ale ne jiné výsledky •Adaptivní coping se může lišit u chronických a akutních stresorů •Adaptivita copingu se může měnit v průběhu střetu se stresorem • Negatívne copingové stratégie •Agresivní reakce: intrapunitivní (zaměřené na sebe) – zloba, výčitky, sebepoškozování, suicidium; extrapunitivní (zaměřené navenek) – verbální, brachialní (přímá (proti původci zátěže), přesunutá (na indiferentní objekt)) •Regresivní reakce – pláč, bezmoc, bezradnost, snaha vyvolat lítost (někdy ale vyvolá opovržení a agresi) •Únikové reakce – osoba uniká od řešení; úzkost, strach, denní snění, alkohol, drogy, psychosomatické nemoci •Depresivní reakce – (nejedná se o diagnózu), stereotypní projevy chování, opakování bezúčelného pohybu, reakce beze smyslu a účelu. Sociální motivace •Dynamika osobnosti: jedinec není pořád stejný, mění se v závislosti od potřeb, situace, motivů…. • •Motiv: proces aktivace chování, spouštěč • •Cíl motivace: udržet (obnovit) psychickou rovnováhu • •Formy: pudy, instinkty, potřeby, zájmy, hodnoty, aspirace Sociální potřeby (Maslow) •Základní •Fyziologické •Bezpečí • •Psychologické •Spolupatřičnost a líska •Uznání •Sebeaktualizační: realizovat vlastní schopnosti, osobní růst, kognitivní a estetické potřeby • Sociální potřeby (různí autoři) •Družnosti, získávání zdrojů, prestiže, moci, altruizmu, zvídavosti, poslušnosti, agrese, evaluace ega •Sociální aktivity, struktury životního prostoru, osobní a sociální intimity, začlenění do společnosti, akceptace, seberealizace •Dominance, afiliace, závislosti, sexu, agrese, sebeocenění, potřeby vedoucí sekundárně k sociální interakci Sociální zájmy •Motivy intelektuálního charakteru •Sekundární motivy, naučené, získané sociálním prostředím, kulturně ovlivněné • •Hudba, tanec, malování, politika, charita, ekologie, …. Motivující přítomnost jiných lidí •Osoby opačného pohlaví •Osoby mající nad námi moc •Osoby, se kterými soupeříme • • Komunikace. •Communicare – spolupodílet se, sdílet, mít podíl na něčem. •schopnost dorozumět se. •V lidské společnosti jde o mluvenou a psanou řeč. •Je sociálním jevem. • • • kdo – říká co – komu – v jaké situaci – v jakých podmínkách – jakým kanálem – s jakým výsledkem •komunikátor – člověk/skupina lidí/instituce, vysílající informaci •komunikant - člověk/skupina lidí/instituce, přijímající informaci •komuniké - obsah sdělovaného •komunikační kanál - různě velký a dlouhý •komunikační šum - z vnějšího/vnitřního prostředí (nebo způsobený komunikátorem i komunikantem) - ruch z okolí, porucha řeči a sluchu, nepozornost •zpětná vazba - slouží ke kontrole pochopení komuniké •komunikační dopad •a) okamžitý - hned rozumím a chápu •b) s odstupem - po nějaké době mi to dochází • •a) momentální - pro tento okamžik •b) trvalý - pamatuji si to po celý život Verbální komunikace. •Jde o hlavní prostředek styku mezi lidmi. •Rozhovor jako hlavní forma je způsob řečové komunikace mezi dvěma a více jedinci. •Jde o specifický typ sociální interakce. •Má vlastní dynamiku a průběh. •Důležitá součást – indukce – jeden člen dyády vyvolává ve druhém vlastní pocity – názor (součást přesvědčování, přemlouvání) Jaké otázky klademe? •Otevřené – dávají prostor kl volnějšímu vyjádření. •Doplňující a detailní – k získání bližších informací. •Katalogové – anamnéza •Alternativní – výběr odpovědi ze dvou možností •Účastné – dáváme najevo soucit, chápavost situaci klienta •Sugestivní – zakázané, vnucujeme určitou odpověď. Zákaz platí zejména pro děti, slabé, labilní, těžce nemocné, seniory a MR. • Neverbální komunikace. •Výraz obličeje •Sociální prostor •Doteky •Polohy •Pohyby •Gesta •Pohled očí •Zevnějšek • Sociální prostor. •Každý člověk má individuální tzv. příjemnou vzdálenost, na kterou snáší ostatní lidi. •Lze si to představit jako soustavu soustředných kružnic, kde: 1.Intimní zóna do 1 m 2.Osobní zóna – 1-2m 3.Sociální zóna – 2-5 m 4.Veřejná zóna – 5 - nekonečno Doteky. •Hodnotíme nejen kterou částí se lidé dotýkají, ale i druh doteku: •Přátelské: Pohlazení, poklepání, objetí, podání ruky •Nepřátelské: uhození, štípnutí, strkání, políček •Přímé – kůže na kůži •Nepřímé – přes oděv Polohy. •Přátelské chování – náklon hlavy na bok, natažená ruka dlaní nahoru, úsměv. •Hrozba – náklon těla a hlavy vpřed, vysunutá brada, otevírání úst dokořán, napřažený ukazovák, cenění zubů.. •Agrese – strkání, pohlavky, bouchání pěstí, shození, tahání za vlasy… •Úzkost – široce otevření oči, mrkání, chránění si rukou obličeje, zaklánění hlavy i tělaútek nebo pláč. •Uzavírání se – postávání stranou, posedávání v koutě či jiném chráněném místě odvracení se, tichý pláč. Pohyby. •Míra souhlasu nebo nesouhlasu pohybů s obsahem sdělení ho činí více či méně srozumitelným (mám čas a nenápadný pohled na hodinky). •Mohou být klidné, plynulé, trhané, zbrklé, uspěchané… Gesta. •Jsou fylogeneticky nejstarší komunikační prostředek. •Zdůrazňují obsah řeči a také nám pomáhají při vzpomínání. •Rozeznáváme gesta •Ukazovací – naznačuje prostorové umístění •Zobrazovací – kreslení ve vzduchu tvaru předmětu, •Metaforická – napodobování např. vážení jako zvažování •Rytmická – zdůraznění rytmu řeči, důraz na důležité sdělení apod. Pohledy. •Kladně působí stejná úroveň očí. •Pohled shora vyvolává pocit nadřazenost-podřízenost. •Charakteristiky: 1.Délka pohledu 2.Příjemnost 3.Kdo je pozorován 4.Změny v průměru zornic 5.Pohled z očí do očí 6.Pozorování hovořícího Zevnějšek. •Zařazuje nás do určité role •Do určité názorové skupiny •Do určitého postavení •Je významný komunikačním prostředkem a častým zdrojem laické psychologie. Vizuální komunikace komunikace prostřednictvím vizuálních médií (tiskoviny, internet, reklamní poutače, orientační tabule, dopravní značení,…) Audiovizuální komunikace – zvuky a obrazy Multimediální komunikace – zvuky, obrazy + pohyby, doteky (vibrace), pachy, ... Identita policejní organizace •