Vigilanční coping
Vigilance obecně znamená bdělost či ostražitost. Vigilanční coping je coping,
pro nějž je typické aktivní postavení se stresu a pečlivé zpracování informací.
Vigilanční coping má dvě formy:
 Vyhledávání informací
 Tvorba plánu řešení
Jde tedy o hledání informací, tvorbu plánu na základě dohledaných informací
či informací, které máme např. z předchozí zkušenosti.
Opakem je např. přijetí prvního řešení, které se naskytne, aniž bychom nad ním příliš kriticky
uvažovali, unáhlené rozhodování či „vymlouvání se“, tedy ne zrovna „kvalitní“ strategie rozhodování
a zvládání stresu. Vigilance naproti tomu představuje optimální styl rozhodování.
Příklady vigilančního copingu:
 Žena je nespokojená se svou váhou, nelíbí se jí, jak vypadá, je na sebe naštvaná, že se už při
vyběhnutí do druhého patra zadýchá. Najde si potřebné informace o tom, jak na hubnutí,
projde alternativy, přečte si o různých dietách apod. Na základě získaných informací vymyslí
plán hubnutí.
 Sedíte v autě jako spolujezdec vedle očividně nezkušeného řidiče. Padá déšť se sněhem, což
jsou podmínky, v nichž se nezkušenému řidiči příliš dobře nejede a hrozí potenciální problém,
například smyk.
a) Stále si opakujete: „Ještě, že jede tak pomalu, díky Bohu, že nejede jako blázen…“
= „ne-vigilanční“ coping
b) Pozorně sledujete, co řidič dělá, v případě, že předvídáte nebezpečí (např. moc rychlý
vjezd do zatáčky), snažíte se s předstihem upozornit na situaci a nebezpečí předejít
= vigilanční coping
 Afroameričan, který se v minulosti setkal s rasovou diskriminací, se na základě této zkušenosti
(tedy „nasbíraných informací“) proaktivně připravuje na možnost, že by se s podobnou
diskriminací mohl setkat i v budoucnu. Např. přemýšlí o situacích, které by mohly nastat, před
odchodem z domu se „připravuje“ na možné problémy, při rozhovoru se sousedy či kolegy
v práci pečlivě kontroluje, co říká, aby neposkytl podnět k případné diskriminaci…