ELEKTROGYMNASTIKA & MYOFEEDBACK
MGR. MARIE KREJČOVÁ
ELEKTROGYMNASTIKA
(EG)
Účinek: myostimulační nepřímý, myorelaxační,
antiedematózní
CAVE! Před zahájením EG je nutná přesná funkční
diagnostika PŘÍČINY svalového oslabení, ptž řada příčin je
KI, kupř. Oslabení z přítomnosti RZ, ze zkrácení, z kloubního
dráždění...
= vyvolání mimovolní kontrakce OSLABENÉHO (ne
denervovaného!) příčně pruhovaného svalu podrážděním
jeho eferentního nervu či na nervosvalové ploténce
HYPOTONUS PŘÍČINY
 Strukturální:
 primární svalové poruchy beze změn nervového zásobení (myoplegie nebo myopatie);
 poruchy převodu vzruchu na nervosvalové ploténce (myastenie a intoxikace);
 poruchy periferního motorického neuronu (poúrazové stavy, poliomyelitis anterior acuta,
amyotrofickou laterální sklerózu);
 poruchy mozečku, které vedou k poruchám hybnosti (intoxikace mozečku
 Funkční:
 z inaktivity
 přítomnosti reflexních změn
 kloubní dysfunkce
 oslabení z protažení či zkrácení svalu a jejich kombinace
CÍL EG
POSÍLENÍ SVALU
PREVENCE ATROFIE SVALU
ZAŘAZENÍ SVALU DO
SPRÁVNÉHO STEREOTYPU
URČITÉHO POHYBU,
VČ. PCHCH CENTRÁLNÍHO
MOTONEURONU (CHABÁ
PARÉZA U CMP = NEJCÍLENĚJŠÍ
MOŽNÁ FACILITACE
SENZORICKÉHO A
MOTORICKÉHO KORTEXU) ČI
KUPŘ. VE SPORTOVNÍ
MEDICÍNĚ PRO ZAŘAZENÍ DO
OPTIMÁLNÍCH STEREOTYPŮ
URČITÉHO POHYBU (KUPŘ.
VRHAČSKÉ DISCIPLÍNY)
TYPY PROUDŮ UŽÍVANÉ U EG
 Nf klasické: farad, neofarad, DD – RS, Trabert, LP - VŠECHNY nepříjemné pro pacienta
 TENS surge: optimální, dobrá tolerance pacienty, ideálně lichoběžníková obálka (ne
galvanické účinky, nejvíce se blíží FYZIOLOGICKÉ kontrakci)
 Impulz 100-500 µs, f = 50 Hz, surge 3-15 s, pauza 6-30 s
 Ruská stimulace: nosná f = 8000-12000 Hz, FM = 30-60 Hz
 Kotzův proud: sf (b): nosná f = 2500-12000 Hz, FM = 50 Hz
 Intenzita vždy NPM!
DÉLKA
STIMULACE
EG
• Pro fázické svaly: 1-3 min. pro každý sval, posilování
postupně max. 15 min.
• Pro tonické svaly: 5-15 min., ne déle než 30 min.
Ne delší než 10-15 min.!
• Poměr fázických a tonických vláken: odlišné poměry
kontrakce/pauza
• u fázických 1:6 – max. 1:3 (u zlepšené kondice)
• u tonických 1:1-1:2
• Stupeň hypotrofie a atrofie svalu (= unavitelnost svalu)
• Je charakter kontrakce stejný?
• Dle reakce svalu upravit parametry pro další aplikaci
2 důležité faktory:
DOBA KONTRAKCE & RELAXACE
Extrémní
oslabení
Fázické svaly Tonické svaly
kontrakce 1 s 3-6 s 10-20 s
pauza 5 s 6-20 s 10-40 s
doba EG individuální 1-3 min. 5-20 min.
frekvence 3x denně denně 5-3x týdně
NASTAVENÍ ELEKTROGYMNASTIKY
 poloha pacienta tak, aby mohl v představě i realitě zapojit sval (například v CKC)
 typ proudu
 délka impulzu a pauzy u jednotlivých fází impulzu
 umístění elektrod
 subjektivní intenzita maximálně NPM (ne jen záškub, ale tetanická kontrakce svalu do frekvence 30 Hz
následovaná hladkým tetanem, frekvence by neměla překročit 100 Hz, kdy se objevuje hladký tetanus)
 doba aplikace (svaly s vyšším zastoupením vláken fázických maximálně 15 minut, s vyšším zastoupením
posturálních vláken maximálně 30 minut)
 frekvence procedur, která závisí na kvalitě svalové aktivity
 step (pozitivní, prodloužením doby kontrakce, ale zachováním délky pauzy, nebo prodloužením časového
intervalu procedury, pokud by při delší době kontrakce docházelo k její nižší kvalitě)
PARAMETRY EG  Bipolární aplikace:
 2 stejně velké EL na daném svalu
 Pouze pro dlouhodobé dráždění
 Monopolární aplikace:
 Užití malé kuličkové EL v místě
motorického bodu svalu
 Větší EL uložena distálně na
témže svalu
STIMULACE U POŠKOZENÍ CNS - SIP
SIP = spojené impulzní proudy
(stimulace spřaženými impulzy):
slouží ke zmírnění spasticity
Mechanismus účinku: při kontrakci
svalu se sníží až vymizí aferentace z
vřetének, podrážděna jsou Golgiho
šlachová tělíska. Ta způsobí (na
spinální úrovni) inhibici
motoneuronů kontrahovaného
svalu, facilitaci motoneuronů
antagonisty. Při protažení svalu
jsou drážděna svalová vřeténka a ta
- přes vmezeřené interneurony způsobí
facilitaci motoneuronů
protahovaného svalu a inhibici
motoneuronů antagonisty.
Vhodnou lokalizací stimulačních
elektrod a časovým posunutím
elektrické stimulace agonisty a
antagonisty lze snížit spasticitu.
V praxi: užití 2 okruhů - 1 okruh
dráždí spastický sval (= dráždění
Golgiho šlachových tělísek + cestou
inverzního napínacího reflexu
dochází ke vzniku autogenní
inhibice agonisty, tedy je drážděn
antagonista), 2. okruh dráždí
antagonistu. Katoda proximálně.
SIP - PARAMETRY
 PODLE HUFSCHMIDTA:
 Bipolární aplikace deskovými elektrodami: 2 proudové okruhy, 4 elektrody.
 Délka pravoúhlého impulzu 0,2-0,5 ms (200-500 µs), frekvence 0,7-1 Hz, napětí až 700 V
 Zpoždění stimulace antagonisty za stimulací agonisty je 100-300 ms
 Intenzita: NPM, NPS (u neurální aplikace, pokud pacient snáší, dáme NPM)
 Stimulace posloupnost: trup - kořenové klouby – akrum
 Doba stimulace 1 páru: 10-30 min., 3-6 T
 PODLE JANTSCHE:
 = tetanizující stimulace paretických a ochablých agonistů, a to po předchozí krátké aktivaci spastických
antagonistů jednotlivými impulzy, což přispívá k další facilitaci agonistů.
 Bipolární aplikace dvouokruhová metoda
 Agonista: trojúhelníkové impulzy o délce 100-300 ms, antagonista impulzy 0,1-0,3 ms, f = 50 Hz, délka série 1-5
s
 Intenzita: NPM, doba aplikace: 15 min., 3x T, celkově 6 T
BIOFEEDBACK
Biofeedback = využití biologické
zpětné vazby, dodávání
okamžitých a průběžných
informací o biologickém procesu
s použitím přístroje
Základem BFB je fyziologická
informace - biosignál
terapeutický systém, který
zaznamenává potřebné
biologicko-fyziologické signály a
prezentuje je v reálném čase
vizuálně či audiovizuálně.
Pacient je do jisté míry schopen
vůli tyto ukazatele ovlivnit.
MYOFEEDBACK
 je specifický způsob biofeedbacku, který pracuje na principu zpětné vazby,
kdy pomocí povrchových elektrod se snímá elektrická aktivita svalů (=
elektromyografický potenciál), která je následně převedena na monitor a
audiovizuální formou dostává pacient zpětnou vazbu o aktivitě svalu.
 Tím pacient získává informace o svalové kontrakci a relaxaci
prostřednictvím jiných vjemů než vlastní propriocepce
 Myofeedback se považuje za nejefektivnější a nejvíce prosperující směr
pro konvenční terapii. Velmi důležité je motorické učení, stanovení si cíle,
vybrání vhodného individuálně vybraného pohybového programu a také
motivace pacienta.
 Indikace:
 Svalové oslabení kompenzované kontrakcí jiných svalů (dysbalance)
 Nácvik volní kontrakce fázických svalů, které vypadly ze správných
stereotypů pohybu
 Nácvik volní relaxace přetěžovaných svalů a svalových skupin
 Funkce:
 Diagnostická: stupeň schopnosti vědomé relaxace, úroveň klidového
nastavení Gama systému, timing zapojení svalů (pohybový stereotyp)
 Terapeutická: motorické učení k výcviku posloupnosti zapojení svalů či
k výcviku relaxace svalů
MYOFEEDBACK
 VÝHODY:
 Aktivita svalu normálně zprostředkovaná propriocepcí, je
zviditelněna a/nebo ozvučena, a to i při minimální kontrakci
 Verifikace oscilací - unavitelnosti svalů
 REALIZACE:
 Cvičení bez stimulace: pacient cvičí před monitorem, využit 1
či 2 EMG okruhy, sloupcový graf, individuálně nastavená
prahová přímka, kterou se pacient snaží při každé kontrakci
dosáhnout.
 Stimulace nad prahovou křivkou: vhodná zejména pro
fázické svaly
 Stimulace pod prahovou křivkou: vhodná zejména pro
tonické (posturální) svaly
 Cvičení střídavé (nácvik relaxace)
 Kopírování křivky (jemná akrální motorika)
MYOFEEDBACK PŘÍSTROJE PŘÍKLADY
DIAGNOSTICKÝ BIOFEEDBACK - EMG
 = reprodukce součtu okamžitých aktivit všech motorických jednotek v daném okamžiku a v daném
místě.
 jedno ze základních neurologických vyšetření, kdy se sestrojí záznam elektrických potenciálů z
příčně pruhovaných svalů.
 u vyšetření poraněných či jinak poškozených periferních nervů a u vybraných poranění svalů a
nervosvalové ploténky (Jehlová EMG je standardní metodu pro diagnostiku neurogenní svalové
léze).
 Z těla se snímají elektrické potenciály, které se zesilují a pak se zobrazují, popř. zapisují.
 Zdravý sval v klidu nevytváří žádné elektrické potenciály. Potenciály se objevují pouze při volní
kontrakci, reflexní odpovědi nebo jako následek podráždění nervu, který inervuje sval. Toto
vyšetření vždy provádí lékař. Pomocí EMG lze vyšetřit periferní nervy a změřit rychlost vedení
jejich vláken.
PROVEDENÍ EMG
 Elektromyogram se může snímat i povrchově z tělního povrchu, ale často tak nelze rozeznat akční potenciály
jednotlivých motorických jednotek, proto se častěji přistupuje k jehlovému vyšetření.
 Vyšetření se provádí modifikovanou injekční jehlou, ve které jsou umístěny izolované drátkové elektrody.
 Zavede se elektroda do vybraného svalu a zjišťuje se odpověď na posun jehly ve svalu a pozoruje se, zda
dochází k nějaké aktivitě v klidu. Pokud ano, nejčastější příčinou je denervace.
 Pacient provede nejdříve slabou kontrakci, a poté co nejsilnější.
 Pozorujeme potenciály jednotlivých motorických jednotek a vyhodnocujeme jejich tvar, velikost a trvání.
 Poté elektrická stimulace nervu, který inervuje vyšetřovaný sval a pozorujeme latenci mezi počátkem
stimulačního impulzu a počátkem odpovědi EMG záznamu.
 Hodnotí se amplituda a trvání potenciálu, které jsou závislé na počtu podrážděných motorických jednotek.
 U periferních nervů se využívá toho, že se daný nerv podráždí na dvou místech a změří se vzdálenost mezi
nimi a z rozdílu latence mezi nimi se vypočítá rychlost vedení nejrychlejších motorických vláken v tomto
úseku.
FUNKČNÍ ELEKTRICKÁ STIMULACE (FES)1
 Použití u pchch CNS (kupř. spinální léze)
 Jde o dráždění přenosným stimulátorem, který podrážděním periferního nervu vyvolá stah
ochrnutého svalu v situaci, kdy je to z praktického hlediska užitečné.
 Nejvíce užívaná FES u n. peroneus, případně extenzorů nohy u hemiparetických pacientů
 Zlepšení někdy přetrvává po vlastní stimulaci, patrně v důsledku úpravy polysynaptických
interneuronálních okruhů, kontrolní reciproční inervací antagonistů a také preventivním
působením na dystrofické změny ve spastických svalech. Po určité době dráždění nastává reflexní
cestou facilitace.
 Brání u centrální obrny jinak výraznému úbytku pomalých vláken
FUNKČNÍ ELEKTRICKÁ STIMULACE (FES) 2
 Elektrody se aplikují na motorické body či na povrchově probíhající nervy, mohou být povrchové, podkožní, implantované
 Testováno u DMO, CMP - možnost ovlivnění úchopu HK či vertikalizace do stoje, výjimečně chůze do schodů,
psychologický přínos
 Základní předpoklad = poučený a spolupracující pacient
 KI:
 Poškození periferního neuronu
 Kontraktury
 Kloubní ankylóza
 Instabilita
 Nekontrolovatelná spasticita
 Těžká osteoporóza
 Výraznější obezita
 Kombinace FES s ortetickými chůzovými aparáty
 S principem FES souvisí i využití EMG biofeedbacku, který může přispět u hemiparetiků např. ke zlepšení dorziflexe nohy
INDIKACE FES
CMP
NÁDORY MOZKU
SCLEROSISMULTIPLEX
TRAUMATICKÉ POŠKOZENÍ MOZKU ČI MÍCHY
EXTRAPYRAMIDOVÉ ONEMOCNĚNÍ
FES U N. PERONEUS
 Pro kompenzaci foot drop sy + reedukacichůze:
 různé typy peroneálníchortéz:
 napomáháníudržováníhlezenního kloubu v neutrálnípozici během švihovéfáze
krokovéhocyklu a ve stojné fázi ho stabilizují
 Reziduálníči případnánavracejícíse dynamická funkce nohy:jen v omezené míře
 metoda peroneálníFES:
 = aplikacepulzního elektrického proudu do oblastin. peroneuscommunisza
účelem vyvoláníkontrakce m. tibialis anteriora dalších svalů anterolaterální
skupinybérce.
 Impulzy spouštínejčastějipatnísnímač ke koncistojné fáze a během švihové
fáze ipsilaterálníDK.
 opakovaněprokázán bezprostředníefekt(v literatuře jako tzv. „ortotický“)na
zvýšenírychlosti,vytrvalostia stability chůze,který je srovnatelný či vyššínežpři
peroneálním ortézování.
 Při pravidelném a dlouhodobém používáníFES se navíc díky plasticitě CNS a
podpořemotorickéhoučenípředpokládá itrvalejšíefekt, pro který je v literatuře
zavedentermín „terapeutický“.Jde o alespoňčástečný návratpohybové funkce
akrálníčásti dolníkončetiny a zlepšeníparametrů chůze,které následně přetrvává i
v obdobípo přerušenípoužívánístimulátoru
FUNKČNÍ
ELEKTRICKÁ
STIMULACE
LITERATURA
 Ehlová, M. Vliv uložení diferentní elektrody proximálně nebo distálně na výsledné hodnoty I/t křivky. FTK UP, 2020.
 Jeníček, J. Efekt peroneální funkční elektrostimulace na chůzi pacientů po cévní mozkové příhodě. FTVS UP, 2019.
 Králová, D. přednáška, FSpS MU, 2012
 Poděbradský, J. – Poděbradská, R. Fyzikální terapie. Manuál a algoritmy. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-2899-
5.
 Poděbradský, J.: Rehabilitace a fyzikální lékařství. Praha: ČLS JEP, 1995. 50s
 přednášky Mgr. J. Urbana FTK UP Olomouc.
 Robertson, V.: Electrotherapy Explained, Principles and Practice. Toronto: Elsevier, 2006. 554 s. ISBN 0-7506-8843-2.
DĚKUJI ZA
POZORNOST!
„Odpověď na otázku, zda to,
co s pacientem děláme je správné,
je odpověď pacienta na to, co s ním
děláme.“
Berta Bobath