Základy pracovní a sociální rehabilitace, komunikace s Mgr. Marie krejčová pacientem PRACOVNÍ REHABILITACE • = • • • • • • • činnost zaměřená na získání a udržení zaměstnání osoby se zdravotním znevýhodněním Význam práce: důležitým aspekt v životě jedince schopnost pracovat přispívá k pozitivnímu sebehodnocení a k sebedůvěře slouží k hodnocení jedince ve vztahu ke společnosti Práce jako taková je pozitivně hodnocena společností jako celkem: respekt okolí/společnosti jedním z důležitých motivů pracovat: finance, resp. mzda za odvedenou práci důležité odlišit motiv pracovat a motiv být zaměstnán. Svoji touhu pracovat může člověk uspokojit i bez zaměstnání, např. dobrovolnickou činností. Ucelená pracovní rehabilitace je zaměřena na různé oblasti: • Nabytí dovednosti • praktický nácvik: zařazení např. do sociálně terapeutických nebo chráněných dílen • možnost lidí se zdravotním znevýhodněním si natrénovat za pomoci pracovního asistenta různé pracovní dovednosti (např. docházku, pracovní tempo, pozornost na práci) a sociální dovednosti (např. komunikaci, navázání a udržení kontaktu) • Socializace • podpora v obnovení sociálních vazeb, popř. získání nových. Podporu poskytuje většinou sociální pracovník, popř. sociální služba. • podpora a zázemí při získání a udržení zaměstnání • Edukace • zlepšení jeho spolupráci s dalšími členy multidisciplinárního týmu • získání informací o onemocnění, možnostech léčby, selfmanagementu • zplnomocňuje např. k aplikaci a provádění léčebných úkonů, k obsluze a využívání kompenzačních pomůcek • Léčebná rehabilitace • Všechny tyto léčebné prostředky rehabilitace napomáhají k tomu, aby byl člověk se zdravotním omezením co nejvíce samostatný, soběstačný a mohl žít co nejvíce plnohodnotný život, ke kterému patří i práce. • Ergoterapeut vychází z ergodiagnostického vyšetření. V něm analyzuje pracovní činnost uživatele, hodnotí zbytkový pracovní potenciál a zjišťuje jeho motivaci k práci. • Zařazování pracovních činností do ET plánu má významnou roli v prevenci ztráty pracovních návyků uživatele. PŘEDPRACOV NÍ REHABILITAC E • ergoterapeut na základě výsledků ergodiagnostiky pomáhá vybrat a nacvičovat pracovní činnosti, které odpovídají pacientovým funkčním schopnostem + zohledňuje pacientovy představy a přání • Poradenství: • vhodných pohybových stereotypů při různých pracovních činnostech, např. Škola zad, instruktáž zvedání břemen, správné používání pracovních pomůcek a nářadí • zásady ochrany kloubů • ergonomie • hodnocení pracovního prostředí CÍLE ET ZAMĚŘENÉ NA NÁCVIK PRACOVNÍC H DOVEDNOS TÍ u osob v produktivní m věku a dospívající ch Stanovit možnosti opětovného začlenění jedince do původního zaměstnání: kupř. vhodná úprava pracovního prostředí, procvičování konkrétních pracovních dovedností Najít jiné pracovní uplatnění u osob, kde vznikají v důsledku onemocnění trvalé následky, které jim znemožní návrat do původního zaměstnání Umožnit osobě v rekonvalescenci trvalou a přiměřenou pracovní zátěž formou modelových činností (bezproblémovější návrat do pracovního procesu) CÍLE ERGODIAGNOSTIKY Předpracovní hodnocení • Stanovit potřebu a následně plán předpracovní rhb • Zhodnotit schopnosti pacienta vykonávat pracovní činnost, úkoly, pracovní povinnosti a role • Zhodnotit fyzické nároky pracovní činnosti • Určit námahu, kterou musí pacient při pracovních úkolech vynaložit • Určit trvalé omezení a poruchy, které zabraňují zapojení pacienta do pracovního procesu • Hodnotit výstupy předpracovní rhb HODNOCENÍ PRACOVNÍ ČINNOSTI • Pracovní chování:= obecné návyky činící člověka zaměstnatelným • osobní hygiena, dochvilnost, přijímání supervize a kontroly, organizace pracovních návyků • Tolerance práce: • dlouhodobá tolerance námahy, zachování přiměřeného pracovního tempa a kvality práce, zvládání pracovního stresu • Obecné pracovní charakteristiky: kupř. Purdue Pegboard (měření koordinace a zručnosti HKK), VALPAR test (ROM, svalová síla, koordinace oko-ruka, percepce, počítání, řešení problémů)... • Specifické pracovní dovednosti: = úkoly, které jsou součástí konkrétního pracovního místa HODNOCENÍ NÁROKŮ PRACOVNÍ ČINNOSTI TZV. ANALÝZA PRACOVNÍHO MÍSTA • Hodnocení všech fyzických, kognitivních, sociálních a psychologických nároků pracovní činnosti • Hodnocení kapacity zaměstnance zvládat různé pracovní pozice • Hodnocení rychlosti pohybu • Hodnocení pracoviště • Hodnocení pracovních pomůcek a nástrojů, potřebných pro konkrétní práci • Pracovní zájmy HODNOCENÍ SOUVISEJÍCÍ S PRACOVNÍM ZAČLENĚNÍ M • Schopnosti: • výkonnové testy - provádí psycholog • Motorické dovednosti: • zručnost • koordinace • používání nástrojů • Modelové činnosti: • modelové úkoly, materiály a pomůcky podobné těm v běžné pracovní činnosti HODNOCENÍ OSOB S POSTIŽENÍM • Hodnocení disability & funkční kapacity • • A) Hodnocení disability: • Hodnocení bolesti: = algometrie, škály B • Testy osobnosti: prováděné psychologem: temperamentové, motivační, charakterové... • Sebehodnotící dotazníky: AMAS (Activity Matching Ability System), PACT (Performance Assessment Capacity Testing) • • B) Hodnocení funkční kapacity: = hodnotí schopnost člověka vykonávat pracovní činnosti a úkoly • Hodnocení fyzické kapacity: hodnotí izolované části těla: Lp, chůze, ohýbání, izotonické a izometrické testy síly... • Hodnocení pracovní kapacity: hodnotí výkon: hodnocení zvedání, posouvání, tahání, přenášení... • Složen z 29 standardizovaných testů B) HODNOCENÍ FUNKČNÍ KAPACITY: ISERHAGENSK Ý PRACOVNÍ SYSTÉM = IWS ISERNHAGEN WORK SYSTEMS • Hodnotí statickou práci, nošení a manipulaci s břemenem, chůzi, mobilitu, koordinaci HK • Hodnotí úkoly: se zátěží, zaměřené na flexibilitu, různé polohy při práci • Doplněn o měření TK & TF = posouzení funkční zdatnosti jedinců pracující fyzicky • Závěr: stanovení maximální bezpečné a funkční úrovně fyzické zátěže • Provedení testu cca 6 hodin: rozděleno do dvou dnů + nutné dvoudenní zaškolení VALPAR: = modelové činnosti 23 modelových činností - ETT vybírá a testuje jen některé z nich DALŠÍ PRACOVN Í SYSTÉMY Nejpopulárnější VALPAR modelová činnost č. 9: hodnocení ROM, manuální schopnosti pacienta při práci vestoje, vsedě, v kleku a úklonu ERGOS: pracovní simulátor Počítačový program: vyhodnocuje výsledky a srovnává s normami BALTIMORSKÉ ZAŘÍZENÍ PRACOVNÍ SIMULACE: BTE= Baltimore Therapeutic Equipment Work Samples Počítačem simulovaný program reprodukující všechny pohybové vzorce, které člověk využívá při pracovní činnosti či ADL Tiskopisy úřadu práce při zabezpečování pracovní rehabilitace • Žádost o pracovní rehabilitaci: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/formulareob cana • Poučení účastníka pracovní rehabilitace: http://portal.mpsv.cz/sz/obcane/formulareob cana ) • Tiskopisy pro předkládání nabídky zabezpečení pracovní rehabilitace a nabídky provedení přípravy k práci: http://portal.mpsv.cz/sz/zamest/kestazeni SOCIÁLNÍ REHABILITACE (SR) • = soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob s dlouhodobým či trvalým zdravotním postižením, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných, činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. • poskytována formou: • terénních a ambulantních služeb • pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb • Tyto služby zahrnují: • nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění • zprostředkování kontaktu se společenským prostředím • výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti • pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí • CÍLE SOCIÁLNÍ REHABILITACE • • • • • • • • • • • zlepšit zapojení člověka s nějakou mírou postižení do života společnosti umožnit mu udržet si nebo získat nové sociální role zlepšit jeho kvalitu života a spokojenost s naplňováním životního smyslu podporovat rozvoj nebo alespoň zachování stávající soběstačnosti návrat do vlastního domácího prostředí obnovení nebo zachování původního životního stylu rozvíjet schopnosti pokud lze vést samostatný život snížit sociální a zdravotní rizika související se způsobem života sociální začlenění prevence sociálního vyloučení Organizace státní sociální péče, základní sociálně-právní předpisy • • Sociální zabezpečení je součástí sociální politiky státu, jehož cílem je podpora státu svým občanům při tzv. sociálních událostech, tak aby problémům předcházely či je zmírnily. • stát podporuje svoje občany: • finančně (dávky, příspěvky) • věcně (např. nárok na pomůcky) • prostřednictvím služeb (např. sociálních) • Sociální zabezpečení má tři systémy: • systém státní sociální podpory • systém sociální péče • systém sociálních služeb SYSTÉM STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORY • financovaný ze státního rozpočtu • Základním právním předpisem: Zákon č. 117/1995 Sb. o státní sociální podpoře • poskytován: přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné, dávky pěstounské péče = příspěvek na úhradu potřeb dítěte, odměna pěstouna, příspěvek při převzetí dítěte • Dávky státní sociální podpory člověk s duševním onemocněním využívá podobně jako ostatní občané ČR. Případně jej využívají jeho rodinní příslušníci. • SYSTÉM SOCIÁLNÍ PÉČE • = státní pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy, & občanům, kteří ji potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry. • přiznávány mimořádné výhody pro osoby uznané jako těžce zdravotně postižené, zejména v dopravě & stát je povinnen poskytovat těmto osobám pomoc při pracovním zařazení a uplatnění a vytvářet podmínky pro jejich začlenění do společenského a veřejného života. • Rozsah dávek je zaměřen především na: • • • • opatření zvláštních pomůcek úpravu bytu zakoupení motorového vozidla příspěvek na individuální dopravu SYSTÉM SOCIÁLNÍCH SLUŽEB • Zákon o sociálních službách č.108/2006 Sb. • Sociální služba je v ČR v podstatě určena výčtem činností, kterou zabezpečují poskytovatelé sociální služby. • Prostřednictvím sociálních služeb je: • • • • • • • • • zajišťována pomoc při péči o vlastní osobu zajištění stravování & ubytování pomoc při zajištění chodu domácnosti ošetřování pomoc s výchovou poskytnutí informace zprostředkování kontaktu se společenským prostředím psychoterapie a socioterapie pomoc při prosazování práv a zájmů. • www.iregistr.mpsv.cz SOCIÁLNÍ SLUŽBY Poskytování služeb osobám v nepříznivé sociální situaci:  • oslabení nebo ztráta schopností z důvodu věku • nepříznivý zdravotní stav • krizová sociální situace • životní návyky a způsob života vedoucí ke konfliktu se společností • sociálně znevýhodňující prostředí • ohrožení práv a zájmů trestnou činností jiné fyzické osoby • z jiných závažných důvodů LÉKAŘSKÁ POSUDKOVÁ SLUŽBA (LPS) • Je soustava posudkových orgánů v organizačních strukturách orgánů MPSV a je vykonávána jako součást veřejné správy. • Mezi oblasti posouzení patří: • invalidita a změny stupně invalidity • dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnosti vykonávat z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost • schopnost zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace • posuzování příspěvků na péči pro osoby s dlouhodobým duševním onemocněním (finance na odpovídající péči) Podmínky nároku na příspěvek na péči • Nárok na příspěvek má osoba starší 1 roku, pokud je posouzena v jednom ze čtyř stupňů závislosti, rozdělených podle počtu základních životních potřeb, které není tato osoba schopna bez cizí pomoci zvládat. • Pro posuzování stupně závislosti se hodnotí schopnost zvládat základní životní potřeby dle § 9 zákona: • • • • • • • • • • • Mobilita (zvládat vstávání, usedání, chůze). Orientace (orientovat se zrakem, sluchem, pomocí psychických funkcí). Komunikace (dorozumět se a porozumět – mluvenou řečí i psanou zprávou). Stravování (stravu naporcovat, najíst se a napít se, dodržovat dietní režim – dietu). Oblékání a obouvání (vybrat si oblečení a obutí, oblékat se, obouvat se, svlékat se a zouvat se). Tělesná hygiena (umývat si obličej, ruce a celé tělo, česat se, péče o ústní hygienu). Výkon fyziologické potřeby (používat WC, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky). Péče o zdraví (dodržování stanoveného léčebného režimu, ošetřovatelská opatření). Osobní aktivity (stanovit si a dodržet denní režim, zapojit se do aktivit odpovídajících věku). Péče o domácnost (nakládat s penězi, obstarat si nákup potravin, nosit běžné předměty). SR JAKO CASE-MANAGEMENT • = dlouhodobá intenzivní a koordinovaná podpora zaměřená na řešení komplexních problémů uživatele služeb řízená jedním pracovníkem (case-managerem CM) • CM pomáhá vybírat a vyhledávat další potřebné služby a prvky podpory • uplatňuje princip asertivity, kdy CM vyhledává klienty v terénu, na které je upozorněn úřady, sousedy, osobami blízkými. Nejčastěji se setkávají s klientem v jeho přirozeném prostředí, tj.doma. • CM poskytuje část služeb a vyhledává pro uživatele další služby, kde je doporučený poměr – pracovník/klient 1:10–1:15. • ACT – týmy (= formy CM): multidisciplinárně složené týmy poskytující zdravotní a sociální péči přímo v komunitě a významným způsobem se podílí na snižování hospitalizací. • Zásadní úlohou pracovníků CM týmu je program podpory života v komunitě, který lze charakterizovat jako „provázení“ duševně nemocných klientů v jejich každodenním životě, celkově se snaží o rozvoj komunitní péče. • Pracovníci vytvářejí s klienty dlouhodobé plány. Nezvyšovat stimulaci prostřednictvím komunikace – zvýšený tón hlasu, obviňování, kritika mohou zraňovat. Pokud vnímáme staženost z komunikace, tak se na chvíli také stáhneme. KOMUNIKACE S UŽIVATELI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM Jednáme jasně a pevně. Komunikací vytváříme hranici, a ta by neměla být matoucí nebo nejasná. Přizpůsobíme se tempu druhého člověka, pokud je pomalejší. Pokud je tempo rychlé, tak reagujeme na podstatné informace a směřujeme komunikaci k určitému jasnému cíli. Nepoužíváme cizí slova nebo zvláštní slova, nemluvíme v dvojsmyslech. Nemluvíme za druhého, nemusíme si domýšlet, ale ověřujeme si svoje porozumění situace. KOMUNIKACE S UŽIVATELI S PORUCHAMI SLUCHU • zajistit prostředí bez vedlejších zvuků (zavřené okno, vypnutá hudba, vyloučit hovory ostatních osob) a s dobrým osvětlením (na obličej). • Terapeut jedná s uživatelem čelně, aby uživatel mohl dobře odezírat. • Pokud má zbytky sluchu, je nutné mluvit hlasitěji a v nižší hlasové poloze. • Obsah musí být jasný bez slovního balastu (vlastně, že, apod.). • Terapeut nesmí žvýkat, jíst, pít, podpírat si bradu, zakrývat ústa. • Při hluchotě mluvíme normální hlasitostí. Zpomalíme tempo řeči, neměníme rytmus, oddělujeme jednotlivá slova, výrazně artikulujeme. • Využíváme mimiky, gestikulace, eventuelně prstovou abecedu. • Někteří uživatelé s postižením od dětství umí znakovat a odezírat, ale mají menší slovní zásobu a nerozumí cizím výrazům. • Lidé ohluchlí v dospělosti nebo stáří zvládají odezírání více nebo méně úspěšně, ale dobře rozumí psanému textu. • Důležité informace poskytujeme písemně. • Porozumění obsahu ověřujeme zopakováním základních pojmů a údajů uživatelem. • Při skupinové činnosti je vhodné předem sdělit neslyšícímu náplň činnosti individuální formou • úplná slepota či zbytky zraku: uplatnění je závislé na prostředí (světlo, kontrast) • Osoby postižené od dětství mají lepší dovednosti a lépe vyvinuté náhradní funkce (sluch, zrak) než osoby, které ztratily zrak v dospělosti. Nemají ale vizuální představu o světě (barvy). • nevidomý je ochuzen o neverbální komunikaci KOMUNIKACE S UŽIVATELI S PORUCHAMI ZRA KU • zdravotnický personál komunikuje s uživatelem, nikoli s doprovázející osobou • Pokud má uživatel asistenčního psa, hladíme jen se souhlasem majitele. :) • Při prvním kontaktu musí terapeut při pozdravu uživatele oslovit jménem a s pokynem „podáme si ruce“ se představit. • Terapeut s uživatelem probere anamnézu a průběh terapie. • Je nutné uživatele provést v neznámém prostředí. • U uživatelů hospitalizovaných: • je potřebné uživatele seznámit s uspořádáním pokoje a s prostředím, se spolubydlícím, s personálem. • Osobní věci si uživatel uloží sám. • Terapie probíhá nejprve nácvikem pohybu v zařízení. • respektovat a zohledňovat změny zdravotního stavu a fyziologické změny stáří • často zhoršení zraku, sluchu, psychomotorické zpomalení • někdy demence KOMUNIKACE S UŽIVATELI V SENIORSKÉM VĚKU • komunikace čelem s očním kontaktem, beze spěchu, s pozitivním výrazem ve tváři • trpělivost, laskavost a ochota naslouchat • domluvit si s uživatelem oslovování • používat kratší věty • motivovat ke spolupráci v zájmu obnovení a zachování funkcí a prevence imobility a vysoké závislosti • nutné respektovat stud, zajistit při některých výkonech intimitu • překonávat strach z nezdaru a sebepodceňován • využíváme demonstrace, doteky, gestikulaci, mimiku ZÁVAŽNÁ DUŠEVNÍ NEMOC JAKO ZNEVÝHODŇUJÍCÍ ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ • nejzávažnější duševní poruchy způsobují dlouhodobé sociální postižení • Schizofrenie je stav projevující se význačnými pchch myšlení a vnímání & afektivitou, která je nepřiměřená a oploštělá. • • zachovalé jasné vědomí a intelektové schopnosti často však v nějaké míře kognitivní deficit • Bipolární afektivní porucha (= dříve maniodepresivita) je charakterizována 2 či více fázemi s výrazně narušenou náladou a úrovní aktivity: zvýšená nálada, energie a aktivita (hypománie nebo mánie) • zhoršení nálady a snížení aktivity a energie (deprese) • střídající se s obdobími normální nálady (remise) • ETIOLOGIE DUŠEVNÍCH PORUCH • Multifaktoriální: biologická, psychosociální, vliv dědičnosti • uvažuje se o narušení kompenzačních mechanismů: zranitelnost (vulnerabilita) = individuální stresový práh jedince. Pokud je překročený, tak organismus reaguje nepřiměřeně. • Mezi možné psychologické dopady duševního onemocnění patří: • zvýšené prožívání strachu, nejistoty, nedůvěry • ztráta pocitu bezpečí, • pocit ztráty osobních hranicí • změněný způsob vnímání • změny v prožívání, cítění • problémy v sebepojetí, sebedůvěře a sebeuvědomování • problémy v jednání • problémy v myšlení • poruchy spánku DOPADY DUŠEVNÍCH NEMOCÍ • Individuální: • v časovém rozmezí 1 roku trpí alespoň jednou z duševních poruch 27 % dospělých Evropanů • při nedostatečně kvalitním systému péče mohou vést k sebevraždám. • Sociální: • • • • stigmatizace diskriminace nedodržování lid. práv nerespektování důstojnosti duševně nemocných a osob s duševním onemocněním • Ekonomické: • nejčastější příčina odchodu do důchodu a invalidního důchodu • hluboce osobní, unikátní proces změny přístupu, hodnot, pocitů, cílů, dovedností a rolí jedince • • žití a vedení života navzdory omezení způsobeným nemocí • ZOTAVENÍ = RECOVER Y  • osoba s duševním onemocněním může projít procesem zotavení, i když její nemoc není vyléčena • • • úzdrava: = proces o překonání „zaseknutí“ • • nalezení a vývoji sebeposílení (zlepšení vůle, ovládání) • učení, nalezení sebe sama, návrat k základnímu fungování • zvyšování kvality života (víra, hledání podpory u druhých, sociální podpora) Stadia zotavování (recovery) v oblasti duševního onemocněníať už člověkem samotným nebo jeho blízkým • Přijetí postižení, • Proces zotavování (3 stadia): sociálním okolím, je náročný a dlouhodobý proces. Sestává z přijetí a vyrovnání se se situací, a zároveň z mnoha náročných situací – léčení, rehabilitace, operace atp. • Stabilizace – zaměření na zvládnutí symptomů a snížení problémů vyplývajících z nemoci. • Reorientace – zaměření na zjišťování důsledků nemoci pro blízkou budoucnost. • Reintegrace – zaměřeno na obnovu smysluplných vztahů a sociálních rolí. • Osoby s duševním onemocněním potřebují: • pracovní a sociální rehabilitaci • podporu v oblastech bydlení • Podporu volného času • Mnoho lidí s duševním onemocněním tedy využívá dalších sociálních služeb jako je chráněné bydlení, podpora samostatného bydlení, centrum denních služeb a jiných... řízení duševního zdraví péče o sebe dovednosti běžného života MĚŘENÍ ÚZDRAVY (RECOVERY STAR) 10 oblastí měření sociální sítě práce vztahy závislostní chování zodpovědnost identita a sebevědomí  důvěra a naděje LITERATURA • Andrýsková, K. a kol. (2008). Pracovní rehabilitace v regionálních sítích spolupráce. • Brabencová, M., Neverišová, K. (2014). Základní pojmy a oblasti působení v ergoterapii. Brno, FSpS MUNI. • Klusoňová, E. (2011). Ergoterapie v praxi. Brno, Czech Republic: NCONZO. • Krivošíková, M. (2011). Úvod do ergoterapie. Praha, Czech Republic: Grada a.s. • Šupa, J. (2013). Základy sociální a pracovní rehabilitace. Brno, Sdružení Práh. • Šupa, J., Krištofová, M. (2014). Základy sociální a pracovní rehabilitace. Brno, FSpS MUNI. • DĚKUJI ZA POZORNOST!