Zdravotní tělesná výchova Mgr. Roman Grmela, Ph.D. Katedra podpory zdraví KH – pátek – od 13:00 po domluvě Případně MS Teams Požadavky na ukončení předmětu n nÚčast na VŠECH SEMINÁŘÍCH nSeminární práce (přesné zadání IS) nPraktická ukázka cvičení (krátký metodický výstup 22.4) nVyšetřovací protokol (do 15.4) nŘízené samostudium – aktivní přístup nPísemný test (součástí bude diagnostika, vyrovnávací proces, jednotlivá oslabení) n n n Studijní literatura nSYSLOVÁ, Vlasta. Zdravotní tělesná výchova II. část. ČASPV. Praha: ČASPV, ACI, 2003. 106 s. ISBN 80-86586-03-0. nBERÁNKOVÁ, Lenka, Roman GRMELA, Jitka KOPŘIVOVÁ a Martin SEBERA. Zdravotní tělesná výchova. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2012. Elportál. ISSN 1802-128X. nHÁLKOVÁ, Jitka. Zdravotní tělesná výchova : speciální učební text. I. část, obecná. 2. vyd. Praha: Česká asociace Sport pro všechny Akademie cvičitelů a instruktorů, 2001. 120 s. nExercise in rehabilitation medicine. Edited by Walter R. Frontera - David M. Slovik - David Michael Dawson. 2nd ed. Champaign: Human Kinetics, 2006. ix, 454. ISBN 073605541X. nBURSOVÁ, Marta. Kompenzační cvičení : uvolňovací, protahovací, posilovací. 1. vyd. Praha: Grada, 2005. 195 s. ISBN 9788024709482. Cíle a úkoly ZTV nCílem ZTV je racionálním způsobem odstranit nebo zmírnit zdravotní oslabení, posílit organismus, a vytvořit tak předpoklady pro všestranný harmonický vývoj zdravotně oslabeného jedince. n nPoskytnout zdravotně oslabenému možnost sportovního vyžití ve vztahu k jeho schopnostem a zdravotnímu stavu. n n Uvedenému cíli jsou podřízeny tyto úkoly nzdravotní n příznivě ovlivňovat zdravotní oslabení (specifické dle druhu oslabení – udržet, případně zlepšit, nezhoršovat!) nvzdělávací n vybavit cvičence základními pohybovými dovednostmi a návyky, prohloubit znalosti o vlastním zdravotním oslabení - vhodné a nevhodné pohybové aktivity, jejich dávkování nvýchovné n vést k trvalému pohybovému režimu a utvářet pocit sebedůvěry ve vlastní schopnosti (dodržování zásad tělovýchovného procesu – pravidelnost, rozvoj psychických a sociálních schopností – vyrovnat se s určitým handicapem, komunikace) n n Cvičební jednotka/vyučovací hodina n nJe základní organizační formou práce ve zdravotní tělesné výchově. n nTrvání – 45, 60, zřídka 90 minut, frekvence 1–3× týdně n nRozdělení cvičební jednotky/vyučovací hodiny n Cvičební jednotka ve ZTV nRozdělení cvičební jednotky/vyučovací hodiny (45, 60, 90 minut max.). nČást úvodní – cíl, úkoly, obsah, motivace, příprava organismu na zátěž (5 - 8 min.) nČást hlavní – vyrovnávací – vyrovnávací cvičení dle druhu oslabení (15-20min.). nČást hlavní – kondiční – rozvoj PS, PD (10 - 15 min.). nČást závěrečná – psychické a fyzické napětí uvolnit, zhodnocení, úkoly, pochvala (5 - 7min.). n Obsah n Cvičební jednotka/vyučovací hodina a její jednotlivé částí se přizpůsobuje: ndruhu zdravotního oslabení nzdravotnímu stavu nbiologickému věku npohlaví npohybovému rozvoji cvičenců/žáků a jejich předcházející pohybové průpravě nfunkční zdatnosti cvičenců nzájmu cvičenců n n n Pohybový aparát n Pohybový aparát lze z fyziologického hlediska rozdělit na několik dílčích systémů: n1. Podpůrný – mění působením výkonného systému postavení jednotlivých segmentů (skelet, klouby, vazy). (infrastruktura). n2. Výkonný – zajišťuje ve svalu transformaci chemické energie na energii mechanickou, jako zdroj síly, která uvádí segmenty do pohybu nebo je udržuje v neměnné poloze (svaly). Pohybový aparát nTyto dvě základní složky hybnosti pracují v neoddělitelné součinnosti s dalšími systémy, z nichž nejdůležitější jsou: n3. Řídící – zajišťuje tvorbu a řízení pohybových programů (nervový aparát). n4. Zásobovací – zajišťuje přesuny potřebných látek, zásobování chemickými látkami a udržuje konstantní podmínky pro práci vnitřního prostředí. Pohybový aparát nAgonista (prime mover) = sval, který se v určitém pohybu uplatňuje jako „vedoucí“, hlavní Synergisté (assistant mover) = svaly, které se uplatní jako pomocné (stabilizační, fixační, neutralizační) Antagonisté = svaly, které svou silou působí proti prováděnému pohybu - na začátku pohybu se musí antagonista uvolnit, aby došlo kontrakcí agonistů k zahájení pohybu -při běžném pohybu nepracují agonisté a antagonisté proti sobě, ale rovnoměrně spolupracují = partnerská dvojice svalů!!!!! Pohybový aparát nPro každý pohyb jsou klíčové následující vlastnosti svalové tkáně: nexcitabilita – schopnost přijímat podněty a odpovídat na ně nkontraktibilita – schopnost zkrácením generovat sílu a pohyb nextenzibilita – schopnost „být protažen“ nelasticita – schopnost „vrátit se“ do původního stavu, ve kterém se svalová tkáň nacházela před smrštěním nebo protažením Funkční poruchy pohybového aparátu nPoruchy funkce kloubů, svalů a nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocnění organická, strukturální příčina. Funkční porucha je potom projevem chybné řídící funkce. Funkční poruchy pohybového aparátu nFunkční poruchy pohybového aparátu se nejzřetelněji projevují ve třech systémových, vzájemně propojených, úrovních: na) v oblasti funkce svalů – svalová nerovnováha; b) v oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů nc) v oblasti funkce kloubů – omezení kloubní pohyblivosti nebo hypermobilita. postava Svalová narovnováha nZa normálních poměrů svalové napětí na protilehlých stranách kloubů vyvážené, aby bylo zajištěno účelné, a tedy i správné držení příslušného segmentu těla…... Svaly převážně posturální (tonické): n nExtenzory krční páteře nm.sternocleidomastoideus (svaly kloněné) nm.trapezius (horní část) nm.levator scapulae (zdvihač lopatky) nm.pectoralis major (velký sval prsní) nm. quadratus lumborum (čtyřhranný sval bederní) nm. erector spinae (vzpřimovač trupu) – oblast bederní a krční nm.rectus femoris (přímý sval stehenní) nm.iliopsoas (berdokyčlostehenní) ntensor fasciace latae (napínač stehenní povázky) nAdduktory stehna (přitahovače stehna) nm.biceps femoris (dvouhlavý sval stehenní) nm.semitendinosus (sv. pološlašitý) nm.semimembranosus (sv. ploblanitý) nm.triceps surae (trojhlavý sval lýtkový) nm. biceps brachii (dvouhlavý sval pažní) nflexory prstů ruky a flexory ruky Svaly převážně fázické n nhluboké flexory hlavy a krku nm.trapezius (střední a spodní část) nmm.rhomboidei (svaly rombické) nm.serratus anterior (přední sval pilovitý) nm.rectus abdominis (přímý sval břišní) nm.erector spinae (oblast hrudní) nm.gluteus maximus (velký sval hýžďový) nmm.glutei medius et minimus (střední a malý sval hýžďový) nzbývající 3 hlavy m.quadratus femoris nm.tibialis anterior (přední sval holenní) nm.deltoideus (déltový sval) nm.triceps brachii (trojhlavý sval pažní) nsvalstvo stabilizační – svalstvo břišní (m. transversus) n Příčiny vzniku svalové nerovnováhy Důsledky nPatologické změny pohybového aparátu -poškození měkkých struktur (svaly, šlachy),vertebrogenní poruchy, kloubní blokády, degenerativní změny kloubů (artróza). nVznik dalších poruch hybného systému (bolestivé stavy zad-zejména oblast krční a bederní páteře, kyčlí, kolen, ramen). Druhy svalové nerovnováhy nMůžeme rozlišovat 2 typy svalové dysbalance: nLokální – v určité svalové jednotce. nSystémovou – v celém pohybovém aparátu, která vzniká nevyvážením dynamicky jednostranného zatížení, a tedy přetížením pohybového aparátu. Svalová nerovnováha nHorní zkřížený syndrom: V oblasti ramenního pletence dochází dle Jandy ke vzniku svalové dysbalance, která se vyznačuje: nzkrácením horních vláken m. trapezius a m. levator scapulae, m. SCM a m. pectoralis major, noslabením hlubokých flexorů šíje a dolních stabilizátorů lopatek. Svalová nerovnováha nDolní zkřížený syndrom: nPro tento syndrom je typické zkrácení m. rectus femoris, m. tensor fasciae latae, m. iliopsoas a vzpřimovačů trupu v lumbosakrálním úseku. n Dochází k útlumu gluteálního a břišního svalstva. Důsledkem je zvýšená anteverze pánve se zvýšenou lordózou v lumbosakrálním přechodu. Svalová nerovnováha nVrstvový syndrom: nJedná se o střídání svalové hypertonie, resp. hypertrofie, hypotonie a hypotrofie. Poruchy pohybových stereotypů nV oblasti centrální regulace – poruchy pohybových stereotypů. nPohybový stereotyp představuje dočasně neměnnou soustavu podmíněných a nepodmíněných reflexů, která vzniká na podkladě stereotypně se opakujících podnětů. n Podléhají vývoji v průběhu času, a to jak z vnitřních příčin, tak jako reakce na změny zevního prostředí. Poruchy hybných stereotypů nPohybové stereotypy rozdělujeme na: n1. Pohybové stereotypy prvního řádu jsou dány anatomicky a představují základní pohybovou matrici, která je zhruba pro všechny jedince shodná. n2. Pohybové stereotypy druhého řádu vznikají na podkladě vypracovávání funkčních spojení. Toto vypracovávání je individuální a je vysvětlením veliké pohybové variability a specificity. Poruchy hybných stereotypů nchybné zapojování svalů do daného pohybu z hlediska časové posloupnosti nzákladní PS: n Flexe hlavy, šíje Flexe trupu n Extenze DK Abdukce DK n Abdukce HK n Klik nchůze, sezení a vstávání , nošení předmětů, zdvihání břemen, ležení a vstávání n extenze v kyčelním kloubu nZapojuje se m.gluteus maximus, ischiokrurální svaly, paravertebrální zádové svaly => sledujeme stupeň jejich aktivace a koordinace. nVyšetřovaná osoba leží na břiše a provede pomalou extenzi v kyčelním kloubu – zvedne dolní končetinu od lehátka, kolenní kloub v nulovém postavení. nIdeální časová posloupnost: m.gluteus maximus, ischiokrurální svaly, kontralatelární paravertebrální svaly bederní páteře, homolaterální paravertebrální svaly bederní páteře, dále se aktivační vlna šíří do segmentů hrudní páteře. extenze v kyčelním kloubu nNejčastější přestavby hybného stereotypu: m.gluteus maximus se zapojuje pozdě nebo vůbec => jako první se aktivují ischiokrurální svaly, vyšetřovaný provádí souhyby – zevní rotaci a abdukci v kyčelním kloubu vyšetřované dolní končetiny. n abdukce v kyčelním kloubu nvleže na boku nSprávný stereotyp: nutná čistá abdukce ve frontální rovině a poměr mezi stupněm aktivace m. gluteus medius a m.tensor fasciae latae je 1:1 nebo aktivita m. gluteus medius je větší. npři útlumu m. gluteus medius je v převaze m.tensor fasciae latae, m. iliopsoas, m. rectus femoris => není čistá abdukce, ale zevní rotace a flexe v kyčelním kloubu – „tenzorová abdukce“. npřevaha m. quadratus lumborum + další dorzální svaly. Pohyb začíná elevací pánve => m.gluteus medius et minimus jsou v útlumu => abdukce pokračuje většinou tenzorovým mechanismem. stereotyp flexe trupu nna zádech a postupně se jedinec kulatě zvedá nposuzujeme interakci mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu => nerovnováha představuje výraznou poruchu statiky i kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelním kloubem nbřišní svaly zajišťují flexi jednotlivých segmentů páteře. => nemají přímý vliv na flexi v kyčelních kloubech. Výsledná kyfotizace „flexe trupu“ má být prováděna bez spoluúčasti pohybu pánve. npři flexi trupu se rovnoměrně aktivuje skupina břišních svalů stereotyp flexe šíje nVyšetřovaný leží na zádech, paže podél těla. Pomalu flektuje hlavu obloukovitým pohybem. nKe změně stereotypu dochází pravidelně u některých druhů cervikálních bolestí hlavy a závratí. stereotyp flaxe šíje nSprávný stereotyp: pohyb je zajišťován hlubokými flexory šíje a to hlavně mm. scaleni. Jestliže má vyšetřovaný snahu flektovat šíji předsunem, svědčí to pro převahu m. sternocleidomastoideus, je-li přítomná rotace pak k jednostranné akci. nPatologický stereotyp vede k přetížení cervikothorakálního přechodu a cervikokraniálního přechodu, dochází k protrakci ramenních kloubů. stereotyp abdukce v ramenním kloubu nProvádí se vsedě, abdukci testujeme oboustranně i jednostranně. nSledujeme hlavně souhru těchto svalů: m. deltoideus, horní vlákna m. trapezius, dolní fixátory lopatky. nSprávnýý stereotyp: pohyb začíná m. deltoideus, m. teres minor. Aktivace horních vláken m. trapezius působí pouze stabilizačně. stereotyp abdukce v ramenním kloubu nExistují dvě nejčastější varianty vedoucí k přetížení: n1) pohyb začíná elevací celého pletence ramenního => nedostatečná stabilizace lopatky (norma 1° rotace lopatky na 10° abdukce v rameni) => Scapula alata n n2) pohyb začíná vlastním úklonem trupu => aktivací m. quadratus lumborum. Stoupají nároky na stabilizační funkci páteře a dá se předpokládat její přetížení. Vzorec – klik nzjištění kvality dolních stabilizátorů lopatek – především m. serratus anterior nleh na břiše, čelo má na podložce, dlaně mírně před rameny njedinec se zvedá do vzporu, páteř musí být stabilizována, aby při pohybu nedocházelo k lordotizaci lumbálních, ani ke kyfotizaci hrudních segmentů. Po dosažení vzporu se vyšetřovaný vrací zpět do polohy vleže ntest kliku se běžně provádí i s koleny opřenými o podložku. Vzorec – klik nV případě insuficience dolních stabilizátorů lopatek dochází k „odlepení“ lopatek od hrudníku ve smyslu scapula alata. Hypermobilita nKonstituční – genetická, postihuje celý kloubní systém. nPatologická generalizovaná – u vrozených neurologických postiženích. nLokální patologická – různé příčiny (i záměrný trénink). n Kloubní pohyblivost nDorzální flexe (hlezno) 0-20 st. nPlantární flexe 0-45 nFlexe (koleno) 0-135 nFlexe (kyčel) 0-120 nExtenze 0-10(20) nAbdukce 0-45 n HYPOMOBILITA, HYPERMOBILITA, Vyrovnávací proces nDiagnostika funkce PA nCvičení uvolňovací nCvičení protahovací nNácvik správných hybných stereotypů nCvičení posilovací nCvičení relaxační / dýchací cvičení Vyrovnávací proces nCíl: zlepšit jejich funkční parametry – kloubní pohyblivost, napětí, sílu a souhru svalů, nervosvalovou koordinaci i charakter pohybových stereotypů. nOdstranit nejen zkrácení a oslabení svalu, blokádu či ztuhnutí kloubu, ale i zafixovaný návyk špatného držení a nesprávně prováděných pohybů v některé části těla. Vyrovnávací proces nPřesně zacíleno na určitou oblast. n nPovedeno předepsaným způsobem, který odpovídá jak charakteru poruchy, tak i určitým fyziologickým zákonitostem. Vyrovnávací cvičení nZásady provedení vyrovnávacích cvičení: nPrvní zásada - působením na periferní složky pohybového systému, které je prvotním záměrem působit i na složku centrální a tím přebudovat původní, špatné programy v nové, bezchybné. Opravu zafixovaných návyků lze navodit pouze přesným prováděním cvičení. Vyrovnávací cvičení nDruhá zásada - je požadavek cvičit pomalu. Souvisí s předchozí zásadou a vyplývá ze skutečnosti, že cvičení ztrácí na účinku, jestliže se nestačí plně zapojit řídící mechanismy. Vyrovnávací cvičení nTřetí zásada se týká pořadí, v jakém by měla vyrovnávací cvičení na sebe navazovat. nNejprve je třeba uvolnit klouby a svalové napětí, potom protáhnout svaly zkrácené, následně posílit svaly oslabené ve spojení s nácvikem správných pohybových stereotypů. Další důležité zásady nvýběr cviků volíme na základě výsledků diagnostiky pohybové soustavy npostupujeme od nejlehčích cviků bez náčiní po nejtěžší s náčiním ndodržujeme striktně správné zaujetí výchozí polohy a průběh pohybu nsprávně dýcháme (brániční dýchání, výdech při protažení či sv. kontrakci) ncvičení provádíme dostatečnou frekvencí a intenzitou n obměňujeme cviky pro jednotlivé svalové skupiny Uvolňovací cvičení nnasměrováno vždy na určitý kloub nebo pohybový segment numožňuje lepší prokrvení struktur, které jsou slabě prokrveny nzlepšené prokrvení znamená i prohřátí, což má obecně pozitivní vliv na mechanické vlastnosti pojiv Uvolňovací cvičení nkompenzační účinek mají pohyby prováděné všemi směry, tj. kolem všech pohybových os, a to až do krajních poloh, ale s vynaložením co nejmenšího svalového úsilí nrozsah pohybu by měl odpovídat aktuálním funkčním možnostem kloubu nvolíme proto pomalejší, lépe kontrolované pohyby n Protahovací cvičení Protahovací cvičení numožňuje obnovit normální fyziologickou délku svalů zkrácených a zachovat ji svalům, které mají ke zkrácení předem daný sklon nsval je možno bez poškození protáhnou až na 1,8 násobek jeho základní klidové délky npo protažení zůstává asi o 5% delší a ke své původní délce se vrací až po určitém počtu hodin nexperimentálně bylo ověřeno, že čas potřebný k tomu, aby se plně projevila pružnost vaziva je 10 sekund Protahovací cvičení nobvykle se doporučuje výdrž v protahovací poloze poněkud delší 15 až 20 sekund n nokamžitý efekt protahování zůstává zachován po dobu 24 hodin nejvýše pak 48 hodin, proto je třeba opakovat protahovací podněty nejpozději každý druhý den n nobnovení normální délky svalu můžeme při správném postupu očekávat nejdříve po 3 až 4 týdnech Protahovací cvičení nTechnika PIR nspočívá v tom, že sval, na který působíme, uvedeme po pasivním protažení (cca 10 sekund) do izometrické kontrakce (nejlépe proti nějaké opoře nebo odporu) na dobu 5–10 sekund nv poslední fázi kontrakce provedeme hluboký nádech, poté napětí uvolníme na dobu 2– 3 sekund nnakonec následuje opětovné pasivní protažení svalu po dobu 15–20 sekund, celý cyklus opakujeme 3–4 krát do polohy, v níž jsme skončili v předcházejícím cyklu Posilovací cvičení nJejich cílem je zvýšit funkční zdatnost oslabených, či k oslabení náchylných svalů. nRůzné způsoby: statická-dynamická (pomalá, rychlá) Posilovací cvičení 1 Posilovací cvičení nChyby při cvičení= poškozování PA, prohlubování svalové dysbalance, stagnace+ snižování výkonu nNejčastější chyby: nNadměrný objem nad hranicí stavu PA (přetížení nebo chronické přetěžování) nJednostrannost, asymetrie (hokej, tenis…) nNedostatečné posilování svalových skupin n(fotbal, DFL) n Posilovací cvičení nPomalé dynamické – přirozený odpor, rozvoj maximální silové a vytrvalostně pohybové schopnosti. nPro odstranění svalové dysbalance: nZvýšit klidové napětí oslabení svalu (izometrická kontrakce v ZP) nVědomá korekce zapojení do pohybu (pomalu dynamicky) + antg. svaly, vyřazení z funkce n3 měsíce posílení + stereotyp Posilovací cvičení nPomalé dynamické – přirozený odpor, rozvoj maximální silové a vytrvalostně pohybové schopnosti. nPro odstranění svalové dysbalance: nZvýšit klidové napětí oslabení svalu (izometrická kontrakce v ZP) nVědomá korekce zapojení do pohybu (pomalu dynamicky) + antg. svaly, vyřazení z funkce n3 měsíce posílení + stereotyp Zásady nOdstranit negativního působení antagonistů. nPoloha, kdy zamezíme aktivaci antg., které často funkci přebírají. nNaučit cvičence aktivovat oslabené svaly v koordinaci s dechem nPomalé provedení, plynulé bez švihu nOpakování individuálně (zdravotní stav, zdatnost, schopnost přesného provedení…) n Zásady nkorekce npřed vlastní posilováním zpevnit pánevní oblast a HSS (od centra k periferii) nbřišní v závěru nnízké stabilní polohy, pomůcky pestrost, pochvala, povzbuzení Dechová cvičení ncílem je vytvořit správný dýchací stereotyp, který výrazně ovlivňuje správné držení těla n nposílit dýchací svalstvo, zlepšit funkci vnitřních orgánů a uvolnit svalové a psychické napětí Dechová cvičení nVytvořit správný dýchací stereotyp nPosílit dýchací svalstvo nZlepšit funkci vnitřních orgánů nUvolnit svalové i psychické napětí nZačátek vyrovnávacího procesu Dechová cvičení nRozlišujeme 3 druhy dýchání n1.Abdominální (břišní), na něm se podílí především bránice a břišní svalstvo. Za normálního stavu organismu představuje nejvýhodnější druh dýchání. Dochází při něm k velmi prospěšné masáži orgánů dutiny břišní a k uvolnění bederní části páteře. Dechová cvičení nKostální (dolní žeberní) - uskutečňuje se pohybem spodních žeber. Hrudník se při nádechu rozšiřuje dopředu a do stran a také nepatrně dozadu. Roztažení žeber způsobuje dostatečnou ventilaci plic. Dechová cvičení nKlavikulární (horní žeberní) - uskutečňuje se pohybem horních žeber a v oblasti klíčních kostí. Žebra se při nádechu zvedají dopředu a nahoru a hlavně aktivitou mezižeberních svalů. Je to nejméně účinný, povrchní způsob dýchání, má význam pouze v kombinaci s výše uvedenými druhy. Relaxační cvičení nPo cvičeních posilovacích (vytrvalostního charakteru). nDuševní i tělesné uvolnění. nKC – rozdíl svalové napětí a uvolnění. nSchultzův autogenní trénink (vytváření představv pocitů tíže a tepla ve svalu). nProgresivní relaxace podle Jacobson. n(střídání svalové kontrakce a relaxace) nPsychomotorika. Relaxační cvičení nVhodné podmínky (teplá nepříliš osvětlená místnost). nRelaxační poloha, hudba, oblečení. nNe plný žaludek nZapomenout na problémy nProdloužit výdech. nZákladní anatomické znalosti (děti, mládež). n Hypermobilita - diagnostika nRotace hlavy: N = 80, H – nad 90 st nZkouška šály: N - trny C obr H - přes vertikál.osu těla nZk. zapažených paží: N - dotyk špičkami prstů H- přesah nZk. založených paží: N - akromion lopatky n H - překrytí lopatky nZk. extendovaných loktů: n N - oddálení - extenze v lokti do 110 st n H - nad 110 st. n nZk. předklonu: N - dotek jen špičkami prstů n H - celé prsty, případně dlaně n Ortopedická onemocnění nstatická skolióza nScheuermannova choroba nOsteoporóza nArtróza nonemocnění kyčlí – vrozené vykloubení n - Parthesova nemoc Posturální stereotyp- DT nindividuální, ovlivnitelný vnitřními faktory (orgánové onemocnění) a vnějšími – atmosferické , psychikou nzákladní komponenty SDT npostavení pánve, hlavy a DK ndiagnostické metody- aspekcí n - polohový snímač VADY DRŽENÍ TĚLA nZvětšená krční lordóza nZvětšená hrudní kyfóza nzvětšená bederní lordóza nplochá záda nskoliotické držení těla x skolióza nporuchy v oblasti pánve, kyčlí a DK Posuzování DT -aspekce ~lwf0000 DT dle Kleina, Thomase a Mayera Držení těla 1 Vyšetření olovnicí zezadu sejmout0008 dekomp kompenzovaná a dekompenzovaná skolióza Měření olovnicí zpředu nOlovnice spuštěná od proc. xiphoideus se kryje s pupkem, břicho se maximálně dotýká olovnice (neprominuje). Olovnice má dopadat mezi špičky nohou. Měření olovnicí z boku nOlovnice je spuštěná od prodloužení zevního zvukovodu. Má procházet středem ramenního a kyčelního kloubu a dopadat 1 – 2 cm před zevní kotník. V této poloze se měří i hloubka zakřivení páteře Fyziologická hloubka krční lordózy u dospělého jedince je nejvýše do 2,5 cm, u bederní lordózy do 4 cm. Měření olovnicí z boku sejmout0010 DT dle Matthiase ~lwf0001 Copy Vytváření návyku SDT ncvičení v ZP – od nejnižší po nejvyšší nodstranit svalovou nerovnováhu nučit vzájemnou svalovou koordinaci nvědomě zaujímat SDT ve všech polohách nnesetrvávat dlouze ve statické poloze nzabezpečit tzv. dynamický sed Vytváření návyku SDT ncvičení v ZP – od nejnižší po nejvyšší nodstranit svalovou nerovnováhu nučit vzájemnou svalovou koordinaci nvědomě zaujímat SDT ve všech polohách nnesetrvávat dlouze ve statické poloze nzabezpečit tzv. dynamický sed