LYMFATICKÁ
MANUÁLNÍ MASÁŽ
DŮLEŽITOST LYMFATICKÉHO SYSTÉMU
 Je nepostradatelný pro imunitu a detoxikaci organismu
 Při jeho stagnaci dochází k otokům, až k lymfedémům
 Při městnání lymfy dochází i ke změně napětí měkkých tkání v
okolí kloubů a tím k bolestivosti.
 Nelze pominout i kosmetický efekt (celulitida, pomerančová
kůže).
 Lymfatický systém nemá vlastní pumpu (srdce a krevní oběh),
lymfu rozproudí pouze zdravý pohyb a dýchání a samozřejmě
lymfatická masáž (resp. drenáž).
ANATOMIE LYMFATICKÉHO SYSTÉMU
 Lymfatický systém lze rozdělit na lymfatické cévy či řečiště, ze
kterých se lymfa sbírá v uzlinách.
 Nejdůležitějšími uzlinami, které lze ovlivňovat jsou v oblasti klíčních
kostí a krku, ty musíme otevírat vždy.
 Dalšími významnými uzlinami jsou ty v podpaží, tříslech a v
podkolení.
 V těle je však celá řada uzlin, na které nedosáhneme (kolem
vnitřních orgánů) a které lze ovlivnit dechem.
 Systém pak funguje tak, že z podkoží nebo od orgánů lymfa sbírá
odpadní látky metabolismu. A od periferie se lymfa stahuje k
menším uzlinám, odtud dalšími cévami k větším uzlinám a takto se
odpadní látky dostávají postupně k játrům a ledvinám a z těla
ven.
 Když je však tělo v tenzi, tento tok nefunguje optimálně.
 Lymfatickou masáží pak postupujeme „kaskádovitě“ Vždy se
otevřou
KDY LYMFATICKOU MASÁŽ POUŽÍT A KDY
NE?
 Na podporu imunity v obdobích, kdy jsme vystaveni virózám.
 Když jsou pocity těžkých nohou, zejména v letním horku.
 Při otocích kotníků, lýtek nebo prstů na rukou.
 Před operacemi nebo v rámci rekonvalescence, zejména při
operacích v ústní dutině zabraňujeme následným otokům. Zrovna
tak lze působit u kloubů.
 Dále kosmetické účinky na obličeji (vypne se pleť) nebo při
celulitidě, která vzniká i při „hromadění vody“.
 Kontraindikacemi jsou však akutní onemocnění, takže při rýmě a
nachlazení nedělat. Při onkologických onemocnění bývají
obvykle zasaženy lymfatické uzliny a drenáží bychom tvořili
metastázy. Při vyléčené rakovině však pomoci lze. Další
kontraindikací mohou být těžké lymfedémy (sloní noha), které
patří do rukou lymfoterapeutů a lékařů.
TECHNIKA LYMFATICKÉ MASÁŽE
 Nejdříve se provádí „eflorage“ ošetřované oblasti. U klíčních kostí hladíme od
hrudní kosti k vnějším (laterálním) okrajům, u končetin od prstů k trupu.
 Následně se krouživým pohybem prstů otevírají hlavní uzliny (podpažní, tříselné,
kolenní…)
 Od kolena nebo lokte potom krouživě dlaní vedeme lymfu nahoru k uzlinám.
 Poté se lymfa vede technikou pumpnutí s kroužkem stejným způsobem k uzlinám.
 Dále otvíráme uzliny nižší (koleno nebo loket) a od zápěstí či kotníku opakujeme
stejný postup jako u stehna/ nadloktí.
 Uzliny u zápěstí a kotníků se obvykle neotvírají, provádíme tedy zrovna drenáž ruky
nebo chodidla.
 U zad je postup podobný.
 O drenáži břicha se spekuluje, zdali je účinná nebo není, protože významnější
uzliny a lymfatické cesty jsou uloženy hlouběji.
 To nejdůležitější ošetření je ale kolem klíčních kostí a na krku
HISTORIE METODY
 Přesto, že už tradiční systémy starověkých medicín znají
význam lymfatického systému, neměly potřebu lymfu
ovlivňovat přímo masáží. Používaly spíš cvičení, dech a
podpůrnou bylinnou léčbu.
 Také západní lékaři jako Hippokrates a Paracelsus měli tento
přístup.
 Manuální lymfodrenáž představili poprvé dánští manželé
Vodderovi v roce 1936. Během války byla opomíjena a v 60.
letech ji rozvíjel v Essenu Dr. Asdonka. U nás lymfodrenáž
rozvíjel prof. Bechyně.
 Na začátku 21. století u nás metodu nejvíc rozvíjí paní Erika
Hüblová