5.3 Krev

   

   

        Krev tvoří asi 8% hmotnosti těla. Tekutá součást (plazma)  představuje asi 55%
   z celkového objemu krve. V plazmě jsou rozptýleny buněčné elementy.

   Červené krvinky (erytrocyty) vznikají v kostní dřeni a ke svému vzniku potřebují železo a
   vitamín B 12 i jiné látky. Jejich tvorbu podněcuje erytropoetin, látka, která vzniká
   v ledvinách a intenzita její tvorby  závisí na parciálním tlaku (obsahu) kyslíku v krvi. Objem
   červených krvinek a ostatních buněk vyjádřený v procentech   objemu krve  se nazývá hematokrit
   (obr. č.13 ). Jeho hodnota je dána počtem a objemem buněčných elementů a tvoří 40 – 45%.

   

   Obr. č. 13  Hematokrit – objem formovaných krevních elementů vyjádřený v procentech celkového
   množství krve (upraveno podle: Wilmore J. H., 2004)

   

         Červené krvinky obsahují červené krevní barvivo (hemoglobin), které přenáší kyslík do
   tkání. Jeho normální hodnoty jsou průměrně 15g na 100 ml  krve. Rozpad červených krvinek
   s uvolněním hemoglobinu do okolního prostředí označujeme termínem hemolýza.

   

        Také bílé krvinky (leukocyty) se tvoří v kostní dřeni, je jich 6 – 9 tisíc v mm^3 a
   uplatňují se v boji proti infekci, při rozpoznávání vlastních struktur, struktur cizích či
   změněných a odstraňování cizích látek (imunitní reakce).

        Původ v kostní dřeni mají i krevní destičky (trombocyty). Je jich 200 – 400 tisíc a
   uplatňují se při krevním srážení. Srážení krve je hlavním pochodem při zástavě krvácení. Někdy
   se krevní sraženina (koagulum) vytvoří na stěně cévy i bez poranění vedoucímu ke krvácení. Ke
   zvýšení krevní srážlivosti dochází při poškození cévní výstelky (endotelu), zvýšení hladin
   faktorů krevního srážení, které se tvoří především v játrech, zahuštění krve
   (hemokoncentrace), při větší ztrátě  tekutin a oblenění rychlosti krevního proudu  například
   při snížené pohyblivosti po úraze, operaci či závažnějším onemocnění.

   Plazma tvoří 55 – 60% objemu krve a obsahuje důležité látky, zejména proteiny, minerály,
   produkty trávení a metabolismu cukrů, tuků, bílkovin a řadu dalších látek.

   

   5.3.1  Reakce na zátěž

        V důsledku hormonálních podnětů dochází na začátku zátěže ke zvýšení počtu červených
   krvinek při jejich vyplavení z kostní dřeně. Při déletrvající zátěži provázené ztrátou tekutin
   dochází k relativnímu zvýšení počtu červených krvinek dané hemokoncentrací. U vytrvalců
   (maratónci) se v průběhu závodu zvyšují hodnoty hematokritu na 50 – 55 % (Komandel, 1997).
   Zhoršují se podmínky pro proudění krve, průvodním znakem je zvýšení srážlivosti.Také počet
   bílých krvinek  při tělesné zátěži stoupá (leukocytóza) a jejich množství se zvyšuje se
   zvyšující se intenzitou zátěže.  Změny mohou být obdobné jako u infekčních chorob.

        Po přerušení zátěže se změny počtu krevních elementů vrací v krátkém časovém intervalu
   k výchozím hodnotám. Při nadměrném fyzickém, psychickém i emočním zatížení, při intenzivním
   tréninku i významné soutěži však byly přechodně (na několik hodin i dnů) pozorovány změny
   funkce bílých krvinek a také snížení množství protilátek v krvi. Toto nepříznivé ovlivnění
   imunitního systému  může vést k poklesu odolnosti proti onemocněním.

   

   

   Obr. č. 14  Změny objemu krve po dlouhodobém vytrvalostním tréninku (upraveno podle: Wilmore
   J. H., 2004)

   

   5.3.2 Adaptace na zátěž

        Delší dobu trvající vytrvalostní aerobní trénink vede ke zvětšení množství krve. Nejdříve
   se zvyšuje objem plazmy, po 2 až 3 týdnech fyzické aktivity i počet červených krvinek a
   celkové množství hemoglobinu (obr. č. 14). Zvýšení objemu plazmy je však výraznější. To se
   projeví (přestože je absolutní počet červených krvinek vyšší) snížením hematokritu a snížením
   viskozity krve s následným  příznivým ovlivněním krevního oběhu (cirkulace). Všechny tyto
   změny usnadňují (facilitují) přísun kyslíku k aktivním svalům (Wilmore, 2004). Za adaptační
   změnu považujeme i zvýšení množství červených krvinek, ke kterému dochází při pobytu  ve
   vysokohorském prostředí. Zvyšování počtu červených krvinek zlepšuje podmínky pro transport
   kyslíku z plic do pracujících orgánů. Stimulační účinek erytropoetinu se uplatňuje i u
   zdravých jedinců s normálními hodnotami krevního obrazu. Při jeho zneužití hrozí nadměrné
   zvýšení počtu červených krvinek, a tím zhoršení podmínek pro proudění krve, zvýšení krevní
   srážlivosti i pravděpodobnosti komplikací. Zvyšuje se i krevní tlak.

        Erytropoetin je zařazen mezi dopingové látky. V praxi se používalo určení hladiny
   hemoglobinu. V současnosti se používá přímé stanovení erytropoetinu v moči.