Ontogeneze motoriky Pohyb se aktivně podílí na celé ontogenezi, utváří a usměrňuje vývoj organismu člověka. Předpokladem harmonického růstu, vývoje člověka a optimální funkce jeho organismu je adekvátní pohyb. Zejména v rané ontogenezi je působnost pohybu na člověka široká, neboť konkrétní pohyb vytváří záměrnou aktivaci mozkových procesů zejména tam, kde chybí abstraktní myšlení z důvodů psychické nezralosti. Racionální zařazování pohybu do denního režimu je nezbytné, stejně jako jeho analýza. Zákony ontogeneze člověka § celistvosti a jednoty organismu (změny motorických funkcí jsou v úzké souvislosti se změnami tělesnými a psychickými); § nezvratnosti a neopakovatelnosti (vývoj probíhá po etapách a jejich sled je nezvratitelný); § diferenciace a specializace (postupem věku dochází k účelové diferenciaci motoriky, vzrůstá interindividuální variabilita); § nerovnoměrnosti (velikost vývojových změn neprobíhá rovnoměrně – zhruba ve fázích vzestupu, kulminace a involuce, regrese); § asynchronie (vývoj všech změn organismu probíhá sice podle zákona celistvosti, ale asynchronně. Střídá se období akcelerace a relativního klidu – periodicita, vývoj jednotlivých orgánů – alternace. Tak se objevují v ontogenezi motoriky období, která jsou optimální pro rozvoj motorických schopností člověka – senzibilní období); § jednoty biologického a sociálního (vývoj lidského organismu probíhá jako proces socializace). Sekvenční pravidla motorického vývoje Princip: § cefalokaudálního trendu (vývoj motoriky postupuje od hlavy k dolním končetinám); § centrálně periferního trendu (vývoj motoriky postupuje od centra těla k periferii); § recipročního propojení (princip pro udržování rovnováhy v protikladných částech těla při složitější činnosti, např. na nejnižší úrovni flexory - extenzory); § funkční asymetrie (vývoj směřuje k funkční asymetrii – pohybové lateralitě); § individualizace (vývoj jedince je jedinečný a neopakovatelný ve všech jeho znacích a projevech); § autoregulační fluktuace (vývoj motoriky probíhá za náhodného střídání fází progresivního vývoje a relativní stabilizace). Obr. 36. Dělení ontogeneze motoriky dle Příhody (1974) Věková období podle Příhody vývoj prenatální od početí do porodu kojenec 0 – 1 batole 1 – 3 předškolní věk 3 – 6 ml. školní věk 6 – 11 prepubescence st. školní věk 11 – 15 pubescence ml. dospělost 15 – 20 postpubescence mecítma 20 – 30 životní stabilizace a vyvrcholení 30 – 45 střední věk 45 – 60 starší věk 60 – 75 kmetství 75 – více Rozvoj prenatální Před narozením člověka. Již v 1. měsíci se začíná formovat tělesná stavba i svalové skupiny, první pohyby). Od 4. měsíce intenzivnější pohyby – stupňují se. Období novorozenecké – do 1. roku. Po narození má páteř kyfotický tvar – mírně zaoblený oblouk, na těle jsou rudimenty – zbytky fylogenetického vývoje, např. kostrč * reflexy pro udržení života, dítě si je neuvědomuje: * sací reflex * Robinsonův reflex- ( uchopovací reflex) * Reflex chůze – ucítí – li dítě na chodidlech tlak, začne šlapat nohama začne intenzivně pohybovat nohama, rukama * Reflex plavací – ve vodním prostředí začne pohybovat rukama a nohama * Šíjový reflex- otáčí hlavu na stranu natažené ruky, druhou krčí – „šermíř“ Postnatální reflexy trvají 3 – 4měsíce, poté vyhasínají Od 3. měsíce začíná dítě vnímat své okolí, už si uvědomuje pohybovou činnost. Cefalokaudální vývoj - 1. měsíc zvedá hlavičku - 2., 3. měsíc pozoruje okolí, pase koníčky - 4. měsíc – lozí - 6. měsíc - sed - 8.- 9. měsíc staví se, nejdřív s pomocí - 10. – 12. měsíc – umí stát, první kroky, krůčky na plných chodidlech - začíná se formovat krční lordóza, hrudní kyfóza – sedem, a bederní lordóza. Vyvíjí se esovitý tvar páteře Období batolecího věku 1 – 3 roky: Zpočátku při chůzi padá, ale ne nebezpečně. Lokomoce se zdokonaluje, ve 3. letech umějí děti chodit jistě. a) prvky chůze: - - 2 roky - po špičkách, ještě přísunná chůze do schodů - 3 roky - střídavá chůze po schodech, poskoky - 2 - 3 roky - cupitavý běh, ale neumí spojit běh se skokem ( rozběhne se, zastaví a pak teprve skočí). Špatný odhad, velká odvaha, nepružné skoky b) házení a chytání - jemné pohyby se učí cefalokaudálně ( loket – zápěstí – prsty) - přeleze překážku do pasu, umí chodit, běhat, ale rádo se ještě vrací k zemi – rádo si hraje v sedě na zemi Období předškolního věku 3 – 6 let: Dále se rozvíjejí základní pohybové dovednosti jako běh, učí se skoku a hodu. Má rádo míčové hry, zdokonalování v chytání a hodech. Základy k některým sportovním disciplínám – 5.rok prvky gymnastiky, lyžování,plavání, bruslení, jízda na kole. Biologický vývoj: * dále se formuje tvorba páteře * dbát na správné držení těla * cvičení – napodobování nějaké činnosti nebo zvířátka * páteř a kosterní systém jsou pružné- možnost tvarování a vytvoření návyku Období prepubescence 6 – 11 let. Po biologické stránce ji dělíme na: * mladší školní věk * starší školní věk Mladší školní věk – tzv. 2. dětství - školní docházka – znamená pro dítě určité pohybové omezení - biologická zralost pro školní docházku – FILIPÍNSKÁ míra = dítě si má dosáhnout přes hlavu na boltec ucha protilehlé ruky - zdokonalují se pohybové dovednosti, rozvíjí se obratnost a koordinace - učíme základní sportovní dovednosti – herní činnost, skoky, přeskoky, přelézání překážek….s náčiním, rovnováha… Starší školní věk – 8 – 11 let - zlepšení celého vývoje motoriky - zahajuje se většina sportovních disciplín - nemají schopnost se soustředit dlouho na jednu činnost - příprava by měla být co nejvšestranější – všestranný pohybový rozvoj Období pubescence – nástup činnosti pohlavních hormonů způsobuje nejbouřlivější přeměnu dítěte v dospělého jedince. Děvčata 1,5 – 2 roky náskoku, výrazný negativní vliv na motoriku mají disproporce v růstu, projevuje se diskoordinací pohybů, zhoršením obratnosti a silové schopnosti, přesnosti a plynulosti pohybu, motorickým neklidem. Vrchol negace je u děvčat ve 13 u chlapců ve 14 – 15. Pravidelná tělesná výchova v pubertě tlumí negativní projevy v motorice. Na konci tohoto období můžeme pozorovat typicky ženskou a mužskou motoriku. Žena: zaoblenost a plynulost pohybu. Muž: silový projev. Pravidelná TV v pubescenci má velký význam pro harmonický rozvoj člověka. Období postpubescence – mizí anatomické disproporce a diskoordinace motoriky předchozího období. Nastupuje období vrcholu motorické aktivity života člověka, chlapci výkonnostně jasně převyšují dívky, výrazné rozdíly zejména v lokomočních pohybech a činnostech využívající velké svalové skupiny. Trénované ženy předčí ve speciální výkonnosti muže, ženský pohyb vyniká ladností nad pohybem mužů. Období mecítma – motorická výkonnost je značně diferencovaná především v závislosti na somatotypu, zaměstnání, trénovanosti a životosprávě jedince. Výrazný pokles výkonnosti nastává již v tomto období u jedinců s hypokinetickým způsobem života. Nejlepší předpoklady pro rozvoj maximální úrovně rychlosti a obratnosti jsou kolem 20. roku, pohyblivosti 23. roku a síly a vytrvalosti mezi 26. – 30. rokem života. Období životní stabilizace a vyvrcholení – mezi jedinci značné motorické rozdíly v závislosti na vlivu prostředí. Úroveň jednotlivých motorických schopností přirozeně klesá (rychlost, obratnost, pohyblivost), tréninkem lze udržet vysokou úroveň síly a vytrvalosti (do 6. decenia). Techniku pohybu lze zlepšovat i v tomto období. Období středního věku – dochází k přirozenému poklesu úrovně všech pohybových schopností a motorické výkonnosti, úroveň poklesu lze snížit trénovaností. Období stáří – dochází k značným změnám v motorice, projevující se poklesem tempa pohybů, strnulostí a neplynulostí pohybů, ztrátou pohybové harmonie. Tyto znaky tzv. stařecké motoriky lze vhodnými formami tělesné aktivity oddálit často až do 8. decenia. Období kmetství – pokles motoriky je již nevyhnutelný, rozdíly mezi trénovanými a netrénovanými jedinci mizí.