III. Jednoduše, nebo složitě? Alternatívni, nebo postmodern! sen? Devět dimenzi dobré jednoduchosti Rolník ztělesněním jednoduchosti, fikce a realita Složité ekologické ctnosti a jednoduchý život konzumentu Než se dáme na samozásobitelstvi Nejednoduché znovupromýšlení našich radostí, mimo jiné nad jedním tričkem, nad kyticí růží a nad psím přítelem Nejednoduchost dobré civilizace 65 Alternatívni, nebo postmodern! sen? Když čtete knihy nabádajici k ekologicky příznivému životním způsobu, když listujete časopisy, brzy si všimnete, že některá slova se v nich vyskytuji nápadně často. Například slovo .jednoduchý", „prostý" - „simple". Je do té míry významné, zeje autoři užívají pro tituly svých knih. Jenom pro příklad: „Simple in Means, Rich in Ends" nazval svou knihu Bill Devall. ..Voluntary Simplicity" je titul populární knihy Duanc Elgina. která kromě ideových zdůvodnění a doporučení dobrovolné jednoduchosti obsahuje výsledky sociologického průzkumu jejích nositelů. V roce 2001 vyšla kniha britského spisovatele a malíře Johna Lanea „Timeless Simplicity: Creative Living in a Consumer Society", a o rok později poetická inspirace jednoduchého životního stylu „Epicurean Simplicity" z pera americké autorky Stephanie Millsové. Jednoduchosti jsou věnována monotématická čísla časopisů, nedávno například 203. číslo časopisu Resurgence. V západních zemích přešlo slovní spojeni „voluntary simplicity" - „dobrovolná jednoduchost" nebo „simple living" - „jednoduchý život" z alternativních sloganů a ze stránek tisku i do běžné mluvy a stalo se označením pro určitý životni styl. Jeho základním obsahem je představa: Civilizace život nesnesitelně zkomplikovala. Budcmc-li žit jednodušším způsobem, budeme šťastni a pomůžeme přírodě. V podobném významu je používáno příslovce „snadno" - „lightly".1 V podtitulu slavné knihy „Hope, Human and Wild: True Stories of Living Lightly on the Earth" je použi! Bill McKibben. Charakteristické je použiti slov : ,';■:!■ .! ;':■, ■ ■ :.■ í'v-:[' ; ' ■■ ■:■'■-:.' ■ ■:.."■- ■ ■ .■■■•■ má vyjádrt raší ohleduplnost wiči pří- .■..'. :..- i'!.--*: ', :■ ■..-■;.. '.■ ;.l ptonosl 5 Napadla mne celá fadadimeiui jed- - :..-:,■■ ■■■:■ ■■-..':.-:■ - :.', novaff a prekrývaj. Nakonec fsem se ■ ■■ .-■■■ němu cisU 6 HlineasiBfacfcäfWyn.r'OjiHrtiri lidem podle záskihy ličsii a ľeslajici ipupnoK „living lightly" v názvu monografie zabývající" se způsobem života v komunitách (Schwarz - Schwarz 1998). „Living Lightly" je název časopisu, vydávaného v Anglii, který se zabývá „pozitivními zprávami", například šírením organického zemědělství. O všeobecném přijeti tohoto slovního spojeni svědči používáni zkratky .XL culture". Environmentálni ideologové se však mýlí, považuji-li snahu o jednoduchost za výsledek své nápaditosti, za alternativu, která oponuje převažujícímu duchu doby. Podobné jako v jiných historických obdobích je v dnešním pocitovém klimatu touha po jednoduchosti doma. přesněji, patři k jeho rozporům. Upozorňuji na to sociologové zabývající se životním způsobem postmoderni doby; člověk, který si užívá její cpizodičnosti. mnohoznačnosti a nezávaznosti, zároveň trpí chaosem. „Sni o světě jednodušším, prostším, jednoznačnějším, o světě, který by se dal přehlédnout jedním pohledem a změřit jedním metrem. Stesk po .velkém zjednodušeni' je typicky postmoderni verzí odedávna známé melancholie, je postmoderni verzi romantického ennui* Lze říci. že sen o simplifikaci. zjednodušeni je nejbolestivější psychózou postmoderni doby. přirozenou a všeobecnou chorobou postmoderniho životního stylu" (Bauman 1995:59). Podle Baumana touhu po jednoduchosti naplňují sektárske a kmenové módy. Přísným okem viděno, patří k nim i představa o jednoduchosti ekologicky příznivého života. * Její vyznavači si nekladou otázku, /.da odpovidá skutečnosti. Přitom mnozi z nich musi v praktickém chodu dni sami pociťoval, jak je ekologicky příznivý život v 21. století komplikovaný a nesnadný. 68 Co vlastně tkvi za tvrdošíjnou představou o jednoduchosti ekologických ctnosti? Kromě oné psychologické reakce člověka toužícího uniknout z postmoderniho chaosu také jeden kulturní, po tisíciletí upevňovaný stereotyp, spojený s jednou logickou chybou, s myšlenkovým zkratem: Jednoduchý život je dobrý. Ekologicky příznivý život je žádoucí a dobrý, ergo musi být jednoduchý. Devět dimenzi dobré jednoduchosti Pohled do historie ukazuje, že touha po jednoduchosti a její ztotožnění s dobrým životem je konstantou přítomnou v mnoha myšlenkových tradicích. Je pozoruhodnou reakci na převládající tendenci lidského a patrně i přírodnino světa k růstu složitosti a na snahu o rozmanitost.-1 V Evropě stoji snahy o oproštěni života na základech stoického a kynického pohledu na život. Byly rozvinuty mohutnou křesťanskou tradicí. Snad bude pro naše přemýšleni užitečné, když si uvědomíme, že jednoduchost obsahuje několik významů, že má několik stránek, které byly v různé míře akcentovány v různých dobách a v různých souvislostech.5 Jednoduchost bývá chápána především jako nevlastnení (1). Věci musejí být umístěny, připadne instalovány, vyzkoušeny, hlidány. udržovány, opravovány, skladovány a likvidovány. Kdo neni zatížen spravováním majetku, tomu se dostane odměny v podobě volného času. .Množství věci v blahobytné společnosti explodovalo, ale den má stále 24 hodin. Nedostatek časuje Nemesis nadbytku."* říká kritik konzumního života Wolfang Sachs (1999:15). Lidově - „blaze tomu, kdo nic nemá..." a klasicky - ..Proč tedy stavět pro závist sousedů dům s branami, jak určuje nový vkus? Proč tichý sabinský kout měnit za statky, s nimiž je jenom starost?" H o rat i us 69 Ale jistě nejde jen o praktickou výhodu nemajetných. Kdo žije jednoduše, osvobodí se od přízemních starosti a dostane se mu odměny v podobě svobody. To jsme viděli na klasické epizodě ze života Diogcna ze Sinópy. Hromaděni člověku svobodu bere, svazuje jej. Nevlastnit znamená zachovat si čisté a dobré srdce. Takovou jednoduchost spojuje s nevinnosti Diogenes Lacrtský v další historice o Diogenovi ze Sinópy: „Spatřiv kdysi děcko, jak pije rukama, vytrhl z mošny číšku a zahodil ji se slovy: .Dítě mě překonalo v jednoduchosti'." V Morové Utopii je soukromé vlastnictví zrušeno, protože je nutně korumpující: „Každý se spokoji s jedním rouchem, povětšině na dobu dvou let." Jednoduše, svobodně a šťastně žije také ten. kdo se umí vzdát kromě majetku také moct (2). Kdo má v rukou moc nebo kdo se na ni podílí, ten se zaplétá do komplikovaných vztahů a složitých intrik, je vázán podezřelými protislužbami a morálními ústupky. Vulgárně viděno, můžeme spojeni nemajetnosti a bezmoci se štěstím viděl jako sebeútěchu bědných: v optice sekulárniho idealismu jako výraz odvěké lidské louhy po spravedlnosti. Především nás však tyto stránky jednoduchosti oslovuji prostřed-nictvim Kristova učení. Byly základem praxe prvotní církve a neseny jako ideál celou křesťanskou tradicí. Legendami je šťastná existence prosfáčka Františka z Assisi, odmítajícího postavil se do čela řehole. Snaha oprostit se od majetku a rezignovat na moc podnítila vznik jednoduché demokratizované bohoslužby, provozované uprostřed holých stěn protestantských modliteben. Pokusy c život rezistentní vůči svodu majetku a moci jsou však, stejné jako jiné dimenze jednoduchosti, hodnotou iranskulturni. John Lanc (2001) v knize „Timeless Simplicity" zdůrazňuje inspiraci, kterou pro dnešní chápáni jednoduchosti v ekologicky příznivém životním stylu znamená učení buddhismu. hinduismu. taoismu a dži-nismu i životní praxe jejich mnichů. Spojení obrazu záměrné jednoduchosti s motivy krajiny je charakteristické pro poezii staré Číny. 7CI „Přítele Mcnga mám rád Jeho vytřibenosl ho všude proslavila Odmitl kočár a čapku, když líce ruměné byly Teď mezi sosnami v oblacich spává, hlava už bila Lunou se opájí, častokrát opilý průzračným vínem Kvčty se nechá zmámit. službou u císaře nedá si volnost vžit Jak jenom dohlédnout k vrcholu vysoké hory? Můžeme jen složit ruce a svěží vůni pozdravit" Li Po Tyto verše odkazují ješič k další stránce dobré jednoduchosti, totiž k její stránce estetické (3). Simple, but elegant.' Všimněme si, jak bývaji záporné postavy pohádek vyšňořené a postrojené - zlé dcery jsou fintivé. jejich hodná sestra je oděna prosté, a přece je krásnější. Dějiny užitého uměni konstatuji až překvapivě početné vlny zjednodušováni v odívání, nábytku, v dekoru porcelánu, a ukazuji, jak oproštěná móda odrážela hodnotovou atmosféru společnosti, odpovídala šíření nových myšlenek o lepším prostém životě. Známý je převrat, který nastal ve francouzské módě osmdesátých a devadesátých let 18. století. Antikizujíci móda v ženském odivaní. vyjádřená v jednoduché tunice či v tzv. chemise, vystřídala komplikovaný rokokový šat s obruči a šněrovačkou. J. L. David v roce 1793 navrhl strohý šat jako národní kroj Francouzské revoluce. Neméně symbolický byl kontrast jednoduchého empírového účesu k absurdně přebujelým úpravám vlasů, které byly chápány jako symbol prohnilé monarchie. - - ■ ■ . nur wioéiľí utopie. Hublková \20O2\ iwéoi. jak se esteitctt stránce ka?do-deíiixisii vénuja ter*. Tíiomas wore. Ebenne Cabet a Wlliant Monis. 7" 8 Vedle Karta Hwuika a Bohuslava ■ ■■-.'■■ ■ •■■■•■ '.-■: Iwa .»vlné krajiny', a Karia Te*)ehQ. kierý v roce 1932 navrin .ťJejmen ji byľ. 9 Näzev (e odwrtn ŕ laiinskgho .ne* cessias*. .nerbyinosľ*. Pode Horníka . ■ . . . . .. ... .:. ...-ii-.-ň: ■' lärp'ekvapen.vlakénille -.. myšlenky fiKesssniu ftoduji s klasickými ulcpiemt vCeine dtraju na od-siianíni sociálni nerovnosti a nweli-HW /ftVlIflhli jOŮSOlXJ. 10 PoSeiiié ipé« na vôcech fná podle rľ'l.it.'livn ':iiii.ii'|"'ViiM..|..li .■!,■■! ..■-.' /eitlaä» tlidé hodno» své spnlul*iní in i Ílu . !|ii:M ulŕt In ■ ■ • (pojuiujumc ji napi na hřbitovech) ■ ; 11 iMAne. lak le lato pMsiava v ro*- ■ ■ '■:■■■■ i . :.-. :■■■;. i: ■- > ■.■! - ■'. n v., ■.. důli |*i'<»ti leuoak jako iKidlelnuu mocrosi. lhostejnou k lidskému osudu. Jejich tiiuo: se bliíi (onu. co vyvodia '..'■■■' ■ ■ : |aksek tomu jeSti iSNeictelenoTypyabsirakini ByV»»■ ' . .■ ■ .:■■.■■ ' . a <*any na sírane ^dne. a «médto na sírane rjnihů Z potutných ÍMů So na remĚdrfCB stiacfl. tulák pacntóim ■ ■■■■■ ■ . : :■ ..■ ■ - . ; • , . i.' husu. Českému čtenáři bude povědomé, že estetiku jednodu-chosti se sociálním dobrem a spravedlnosti spojovali ve třicátých a čtyřicátých leleeh archiíckli-funkcionalisté a jejich ideovi a generační druhové.* Vypracovali koncepci „rozumné spotřeby" a nazvali ji „necessismusV Podle Karla Honzíka (1946) se uskutečni poté. co bude kapitalismus jako plýtvavé zřízeni nahrazen plánovaným socialistickým hospodářstvím. Bohuslav Brouk vypracoval podrobnou klasifikaci ..chrematofilie". pošetilého lpění na věcech." V knize „Lidé a věci" se nechal nenávisti k „harampádí", „tretkám", „braku" strhnout a vyvodil překvapivé soudy. V úvodu, sepsaném v prosinci 1946, horlí; „Hitler sani je nejlepäím přikladeni, kam až může vést pošetilost, jež se počíná projevovat třeba jen v uschraňovriní dýmky po dědečkovi jakožto rodinné památky anebo ve vystavování zdobného talířku jako representačního krámu za sklem příborníku. Člověk osvobozený již v zárodku od všech re-presentaěních. kultovních, pověrečných a jiných sklonů nemohl by se nikdy snížit k zbožňováni jakýchkoliv vůdců--diktátorú, pod jejichž krutovládou hyne kultura a veškeré lidství vůbec." Temné postavy, v pohádkách oděné do prezdobených šatů. se vyumelkovane a strojeně také chovají (4). Kladní hrdinové jsou svobodni, protože se nepodřizuji složitým společenským rituálům a pravidlům. Nic nepředstiraji; vedou si spontánně, prostě, slovem přirozeně." K nejnápadnějším rysům jednoduchostí dnes v okruhu ekologické ideologie patří spojení s přirozenosti, s principem, který je blízký přírodě (5). Romantikům všech dob a mnoha kultur se zdálo, že ideál jednoduchosti lze za- // blednout právě tam. Prostota přírody, volnost, v níž žiji její tvorové, kontrastuje s falši vyumelkovane společnosti a zkažené civilizace svazující lidskou svobodu. 1 v přírodo se prý jednoduchost pojí s dobrotou." Dobrý je ten, kdo je a kdo žije jako přiroda. kdo s ní žije v souladu nebo kdo aspoň žije vjeji blízkosti. Vyhraněným případem ztotožnění dobrého života s útěkem k jednoduchému životu v přirodě jsou samotáři nejrůznějšího původu a povahy, od staroegyptských eremitů pobývajících se zvířaty na poušti, přes čínské krajináře - malíře a básníky, až po alternativní samotáře 20. a 21. století, usilující o důsledně „ekologický" životní způsob. ..Přítel Meng" imponoval básníkovi Li Po. protože podobně jako jiní vzdělaní úředníci dal přednost jednoduchému samotářskému životu uprostřed hor před majetkem a před mocenskou kariérou v nádheře císařského paláce. Obdiv k přirozenosti vykultivoval dva modely, které vyjadřuji protikladné typy jednoduchosti i samotného lidství; odlišuji se vztahem k místu i způsobem obživy: Princip jednoduché volnosti (6) je ztělesněn v postavách indiánů, poutníků, tuláků, chodců - hledačů, ale í cikánů. Putují krajinou ..volní jako ptáci", protože nejsou vázáni najedno místo ani obživou, ani majetkem, ani mocenskými povinnostmi, ani vždy složitými vztahy k lidem. Mýtus nepokořeného indiána, žijícího v lůně přírody, měl silný vliv na americký proud rodicí se environmentálni etiky. II. D. Thorcau píše charakteristicky: „Onen vskutku prostý, obnažený způsob života v prvotních dobách přinášel lidem aspoň lu přednost, že mohli dosud pobýval výlučně v přírodě. Jakmile se člověk občerstvil potravou a spánkem, znovu pomýšlel na další putování. Kdekoliv na tomto světě rozbil tak říkajíc svůj stan a buď se proplétal úvaly, nebo křižoval pláně, nebo zlézal horské srázy. Avšak běda - posléze se stal nástrojem svých nástrojů. Z tvora, který' si libovolně natrhal plody, když mčl hlad. se stal farmář, a z toho. kdo se spokojil s prístreším pod stromem, pán domu" (Thoreau 1991: 36). Druhý typ dobré jednoduchosti vidi přirozenost jinak: Cestováni přináší životu komplikace; zahlcuje člověka množstvím vnějších zážitků, které nestačí zvnitřňovat. Jednoduchá usedlost (7) odmítá přemíru podnětů. Jednoduše, přirozeně, svobodné a šťastně žije rolník." Ty. kdož kroutí hlavou nad dnešní cestovatelskou dynamikou a upozorňuji na její stinné stránky, by možná překvapilo, jak je kritika cestováni 73 u ßyia by fipft&e ŕjisfl. jak» k cesl» _. ■ . . noanskai itaitci ElosvDinosií a ma- ■.;,il-!r--ili:(iV'fitíjev/řnara-nftjärdinefvEvropé 15 Wang Wgj'« "'Ô setkám" Konluoa a jat to iätíi se dvoma mudrc« ŕjicinii slfanoj svíia na jednom mrsié. obdé-lävaiicimí v pomalím ryimu flni a rofr ofch dob sw" pole. 16 2denek Neubauer (2002: 257.i .■'.; ■■■■.■■ ■ ■■';:! lako .průzračnost. iranspateflO. kicá . ■ . . : ■■.■.■■.' ■ ' :■■■•■■■ ■.-.;■ o nepHiflevySíího vfflelanl 18 Humanisicky ciitói biskup Jertioly ■■>-.■ Jan Blahoslav w ínámé .fíípce prou mscmusúm" »ůsnivo tf> '.irlili kleni jo píi&žfcisli danou äwäku Bohem. Přirozeně nadaní !.■;:'.'■■.'■■ir-l-!:.'i r.;il.,.,i | ■;■.<» i.-jiľ- ncsti a síly, Braňcslwväai i videläni lni;- ja« prospvai, tak) škodil, pokud je iflé uřii-aj bei poboinosii. wilem '■■■■■' ■ ;....' ],.,■;. ■'■■ ■ ■ v Evropě i jinde stará a mohutná." Známý je názor Senekův: „Mysl musíš změnit, ne podnebí. Třebas se i přeplavíš přes širé more. třebas i, jak říká náš Vergilius, zmizí v dálce země a města, tvé slabosti půjdou s tebou, kamkoli se obrátíš." Tatáž myšlenka v pojetí staroťrancouzského přísloví: ..Vlk Šel do Říma, nechal tam chlupy, nic ze svých zvyků" (citováno dle Moravskí. 1925). A do třetice přitakání usedlému způsobu života, který se přizpůsobuje opakujícímu se rytmu dní. ve vyjádření staré Cíny: ..Ráno pole na horní terásce obděláváni Večer pole na horní terásce obdělávám A ptám se toho, kdo se po brodu poptává Zda ví, že co čini Ťu a Ní je moudrost pravá" Wang Wej,s Důraz na vnitřní svět a odmítnuti vnějších podnětů souvisí i s další dimenzí jednoduchosti. Naznačuje ji samo slovo .jedno-duchosl".'"„Blahoslaveni chudí duchem" (Mat 5.3). Křesťanský pohled na svět obsahuje již od svého vzniku proud odmitajicí aniickou moudrost a světskou učenost, která se těžko snáší s dobrotou. Jde o to mít prostého ducha, čistou duši. nezatíženou balastem vědomosti. Domácím krystalickým příkladem jednoduchosti jako odporu pro!i vzdělanosti (8) jsou češti misomusové.1' kteří v 16. století tvořili silné křídlo Jednoty bratrské. Pyšní na vysokou morálku kněží i laiků obávali se vlivu vyššího v/děláni a pohrdali jím; v církvi prosazovali ideál „sprostnosti". i A který zdůvodňovali požadavkem pokory. Sami sebe prohlašovali za lidi „neučené, prosté a jazykův cizích neumějící" (Urbánek 1923: 167). Bratrský správce sboru se měl živit řemeslem a nezajímat se příliš ani o rozšířeni svého rozhledu v reformační teologu, zejména pokud by z něj mohly plynout rozpory vůči zásadám Jednoty." Znalost jazyků a školení kazatelů na cizich univerzitách bylo považováno za nebezpečné. O tom. že misomusové nebyli ve svém pohledu na učenost výjimečni. že vyjadřuji jakýsi lidský sklon, svědčí sympatie, které čiti generace vypravěčů a posluchačů pohádek vůči dobrému jednodušci - hloupému Honzovi. Nakonec se chci zmínit o dimenzi jednoduchosti, která je pro úvahy o ekologicky příznivém životním způsobu nejvýznamnější. Je to snadnost života, nekonipHkovaiiost jeho každodenního chodu (9), Snad odkazuje k prastaré vrstvě našich představ, utužované ztvárněním na obrazech starých mistrů: život ve Zlatém věku byl jednoduchý a šťastný. Především proto, že člověk nebyl soužen nesplnitelnými tužbami a potřebami: všechny jsou vyplněny. V rajské zahradě nebo na ostrově blažených1" žil člověk v trvalém létě, nahý- ve shodě* se svými smysly a v míru s divokými zvířaty. Nic nesháněl. Chladivá voda a stín stále zelených stromů mírnily žár poledního slunce, ke spánku nabízela vlídný přístřešek jeskyně nebo skalní převis. Žit jednoduše znamená žít bez komplikací, které lidskému životu přináší neúroda, nemoci, nepřízeň živlů. Ncni třeba dobývat chléb prací, -Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu" (Genesis 2,9). Rolník ztělesněním Jednoduchosti, fikce a realita Nostalgické, téměř instinktivní lihnutí k jednoduchosti Zlatého věku se tedy v dějinách ztělesnilo do dvou ideálních obrazů; do mýtu ušlechtilého divocha a do obrazu pastýře nebo rolníka. Navrhuji, abychom se věnovali druhému modelu, mýtu jednoduchosti rolníkovy, který naši kulturu a náš životni způsob ovlivnil významněji. Před špatnostmi města se ke ctnostem počestného jednoduchého života na venkově uchylovali ve svých dílech, ale často i ve svých venkovských vilách, básnici ?5 20 Naše srovnávání buOe nutní ne-öae. Kiaumi sietewyp «šiuje mimo Jde prosté o roimka za&ýxíi rasů. My :.;;;-i:r-,.;ii..;M-r.;i.-,,;-':':.'.viM;( nými sKuleÍTOstmí, pnwenlovwiými historickými vôúami a voleným více- .i vzdělanci již ve starověku (viz napr. Kysučan 1997). Jejich kuli pastýřského a zemědělského života nás dodnes ovlivňuje zejména prostřednictvím dél 18. století, roussc-auovského pre romantismu a romantismu (Librová 1988). V našich představách, ale někdy dokonce v odborných pojednáních (např. Dejmal 2001, Lapka - Gottlieb 2000), se rolník stal ztělesněním dobrého života a ekologických ctnosti. Jak tedy vypadá kulturní stereotyp rolnika? Všimněme si, že obsahuje ctnost jednoduchosti ve všech dimenzích, které byly naznačeny. Zemědělec, jak jej po generace chováme ve svých představách, je nezámožný, nehromadi věci. Je vzdálen mocenským svodům, o světskou moc nestojí. Chodí oblečen v jednoduchém kroji, elegantně jednoduchými ornamenty jsou ozdobeny jeho nástroje, průčelí jeho statku. Prosté jsou jeho písně. Rolník se chová přirozeně, ne-opiči se po vrchnostenských a městských způsobech. Pod jednoduchým oděvem a nehledanými způsoby se skrývá dobré srdce. Vždyť zemědělec je v každodenním styku s přírodou. V souladu s jejím řádem pečuje o svá pole, vytváří krásnou krajinu, rozumí svým zvířatům. Nenechá se mást zprávami, které k němu doléhají o lákavém životě ve městě, sebevědomě tkvi na svém statku a nemá potřebu se z něj vzdalovat. Zná cenu své svobody. Naši rolničtí předkové nepotřebuji městskou akademickou učenost, chápou, že vzdělání má v dobrém životě svou mez; vesničtí pismáci nám imponují, protože si zachovali přirozenou moudrost, 76 Takový obraz jsme vstřebávali při četbě Babičky a Jana Cimbury, aniž jsme si uvědomovali, jak se podobá schématu obsaženému v idylách Thcokritových a Vergiliových. Ale především: Aniž to tušíme, arkadskč pojetí natrvalo poznamenalo naši hlubinnou představu o zemědělském životě tím. že jej ztotožnilo s existencí snadnou, pohodlnou a lehkou. Nepřímo tak ovlivnilo i naše chápání ekologických ctnosti. .„lak jsou rolníci šťastni, když vlastni výhody znají! Poctivá zem jim sama a daleko svárlivých bojů dává výživu snadnou, již rodí jim v hojnosti z půdy. Třebaže vysoký dům. jenž hrdým pyšni se vchodem, za rána klientů proud jim ze všech nechrlí komnat, třebaže vchod, jenž želvou se skví, v nich nebudí touhu, nebudí korintské vázy ni zlatem vyšité šaty. třebaže foinický nach jim nebarvi bělostnou vlnu, třebaže skořice vonná se nemísí s olejem čistým. Zato má bezpečný klid. má uskoků neznalý život, doma má hojnost všeho, má poklid na širých polích, jeskyně, jezera živá a krásná údolí chladná, veselé bučení skotu a lahodný pod stromem spánek." Vergilius Proberme si nyní obraz starého rolníka postupné a pokusme se jej vztáhnout k pravděpodobně reálnému životu jeho doby.1* Proč vlastně v hloubi duše věříme, že starý- rolník měl dobré srdce? Je pro to vůbec nějaký důvod? Vedle vergiliovského vlivu je možná významné, že naše představa spojuje jednoduchý rolnický život s chudobou, která je ústřední křesťanskou ctností. Dobrota je přiznávána rolníkům nezámožným. Díla takzvaného vesnického realismu 77 21 Zda. siojirt lakov jiiýcn amenach. záleíí na «m. kifiié hsioriské období máme na mysli Původní bamarske ZDůsoby raného siiedovfiku oyiy po- : ■ ' ve vesnickém společenství vynikaly (teré mely «ou lýínanincu ' . - ■ .:■;'!■ :!!.::r.'-'i.!'i^ 22 Tento eWiůpcky cenný stav krajiny ľxiváfi jako .sekunriárni homeosiaia*. na roiúti od .primárri Iwnwn s?á/y". klerá označuje původní' rovnováhu pttrwenýcn ekosysiomú. Dmi» oclioia aJlernalÁniho remfi-délce opustil píedsiavu ma*imáiní ■■ ■:.-. ;■ ■ zemku a v jeho krajiméro oholí r/ipus-11) konkurenCm' rostliny a žnoficby |c ItstorlCkyncró; označuji ji (.' i ■■■".- ?3 .Na s«yCň gruniecn ik, klidni/ Dolný cisai. len iíje va v in:, ■..... : Petr líivnjt 24 VĚcnfi Vialo. i:! '■■.-. ■-.:..: : ■ ■ • : . ..■ i :!-i iiripí. taDsmtíra. k!«ý obvinil . . ■ ■■ kého, i| neřemídĚishého ■■■;■■ . .. .- . 2kty vedou dělicí čáru mezi chudými a majetnými, přičemž nevraživost, závist, panovačnost a nelásku přiřkla bohatým. Základní omyl v našem viděni starého rolníka spočívá v tom. že jeho nemajetnost chápeme jako ctnost, a zapomínáme, že na rozdíl od chudoby řeholnika nebyla dobrovolná, ale tvrdě vynucená vnějšími okolnostmi. Totéž se dá říci také o další dimenzi jednoduchosti, o obdivované rezignaci rolníka na moc. Ani té se nevzdával dobrovolné, z podílu na moci byl předem vyloučen. Byla řeč o jednoduchosti lidové estetiky. Ano. lidová tvorba byla skutečně prostá. Jednoduché jsou lidové ornamenty na předmětech, prostá je lidová poezie i nápěvy písni. Jednoduchost lidového umění však nebyla záměrem, byla důsledkem omezených prostředků. Tam. kde byl vesničan dostatečné zámožný, hýřila ornamentika na jeho kroji či staveni tvary i barvami. Jako další dimenzi jednoduchosti jsem uvedla chování ve společenském styku. Prostý hrdý venkovan se prý nepotřebuje opičil po panských manýrách. Ve srovnání s komplikovanými rituály dvorskými byly společenské rituály vesničanů jistě jednoduché.11 I tady však etnografičtí badatelé dokazují, pokud nepatři ke staré romantické škole, že se venkované rádi nechali ovlivnil složitějšími městskými a vrchnostenskými způsoby (Frolec 1984: 46-50). Skuiečně. náš zemědělský předek žil přirozeně, v trvalém kontaktu a svazku s přírodou. Sotva se však dít mluvit o tom, že mohl být inspirován její jednoduchosti a dobrotou. Podle toho. co dnes o přírodě víme. se můžeme domnívat, že to nejsou vlastnosti- které by byly přírodě vlastni. Přírodní zákony jsou tvrdé, a právě v tom 78 I byl starý rolník její součástí. Přírodu nemiloval, pokud to slovo chápeme jako respekt ke svobodě druhého a připravenost jednat v jeho prospěch. Spiš bych řekla, že starý zemědělec s přírodou bojoval ze všech svých chabých sil. ba že některé její tvory, třeba vlky. sovy. netopýry a chrousty, z hloubi duše nenáviděl. Pochybuji i o jeho lásce k domácím zvířatům, měl k nim spíše vztah utilitami, sentiment si nemohl dovolit ani zde. Diky po generace se táhnoucím pokusům a omylům se snad dá říci. že zvířatům rozuměl, ale i lak byla jeho péče plná předsudků, pověr a falešných představ o jejich potřebách. Kdo se ve vesnických skanzenech podívá, jak vypadal v minulých staletích chlév, nemá iluze. Pes přivázaný za úpalu i za mrazu u boudy býval donedávna samozřejmou součásti vesnického dvora a jeho úděl se začal lepšit až pod vlivem městské změkčilosti. Slyšíme, že dilem a dokladem rolníkovy lásky k přírodě byla krásná a ekologicky cenná krajina. I ta však vznikla vynucenou spoluprací." Rolník neměl dost sil. aby dokázal ze svých pozemku vytlačit sukcesi dotírající divočinu a vytvořit monokulturu svých plodin, cil. který se ve 20. století podařil jeho potomkům. Neměl dost sil, aby vyhubil divoká zvířata, která ohrožovala jeho úrodu. Krásné a ekologicky cenné prvky v kultúrni krajině, jako jsou keře. náletové skupiny stromových dřevin, společenstva drobných mokřadů, pestré porosty luk a mezi, plné motýlů a ptáků, to byly malé úspěchy divočiny, vůči nimž bylo lidské snaženi slabé. Kulturní vzorec chápe rolnika jako svobodnou bytost. Snad se toto nepochopitelné spojeni táhne prostřednictvim antických autorů ze starověké Itálie, kde nájemní rolníci - kolonové byli římskými občany, svobodným stavem. Spiš však tato představa vznikla jako výraz obdivu městských romantiku nad rolníkovou existenční autenticitou - na rozdíl od nich se rolník sám živi. Imponuje jim. zeje na statku svým pánem, sám rozhoduje o jeho chodu, a tak se jim jeví nezávislý, svobodný." Samo-zásobitelsky žijící zemědělec žije svobodně a vskutku jednoduše potud, že jeho existence není zprostředkována penězi.1' Při bližším přihlédnuti je tomu však s rolnickou svobodou jinak. Nemusíme myslet zrovna na nevolníka, a přesto vidíme, že starý rolník nebyl svým pánem. Jak bylo řečeno, především na něj doléhal tlak přírody. Částečně se z něj vymaňoval tím, že 79 25 Dokonca (sou miia jednoduchosti a míra svobody neryímo úmemé ■.- :; . -■ >.-:.'. /.-:. .:;■ . :■': intowt ;.:.■.!•■.■.■:.•.■■■■ t:-,ly -:^-^ ■ h t ni i.Klro3ucné. SvoMflomy-siný |ed«ecse doslával da nejednoduchých srtuaö Kdo se cinôi osvooMit z ierkovských va»b docela, odchá/sl co mesta. Auiotí vesnického realismu dramaticky líci. jaký byt jeho osud-OS.0ÖW0" od přehledných povinností iraciůii společnosti znamenalo pro jedince flrálu orienlacc: jelio nový svobodný imi byl oakáran na Tasini ne- rr-:-:;.;-:*-jt.j;-■. :í. ?6 a. j Gurevtf na Obecnější úrovni, ni.... i-^lcníjn ;■";-■:: ■ ■'■■ ;■ lemiaie s predstavou o jednoduchosti. ■-.:■■. ■ ■ ■ : ■ ■ rioveka: .Symoonckí ídwjeni svéte jel neobyceiiW komplikovalo a kaidý jev :iyir: mrjno a nulno rfani vykládat (Gurevič 1978; 57) dokázala vvtvoiit ir»piýieN í vlastních íďo.ú v podobě míslních řvyků. oby-čej» ŕäbav - schopnost byla v antice omaťována rako metis. Ukuji Tomasi Krtkoví, íe v dofciorandsxém seinňafi pripomenul anekdotu .Stonožky se ■■■:■•■ •■■ ■ ■ ■ ' ; ' .: loiika rohou isŕerirou Slonom mySefta ui iikdy raudelataarikiok.* ■'> ~\* .-:-i. .■;,- ,.-.:„-:'lř..l:..... inspirují ekoiogiůii remědSio. ale mc- "■:[■.■:.:..■'■ ■ .. pfíroeu vůbec 30 Grit jako klič ke sDOOprati s pf íro- ■'.-.■' !,-■, : it řeméfleifté lechnologie Dyly slabé a měly OKitttou povahu iSm» I995j. se podroboval jiné nesvobodě; závislosti na rodinných a pospolitostnich vazbách.!- Rolník se mohl v tisni spolehnout na pomoc sousedů; musel však s nimi každodenně vyjít. Chtěl-I i v hospodaření zmírnit rizika vlastních omylů, nezbylo mu. než pokorně poslouchal nekonečná poučování z úst starých hospodářů. Bylo prakticky nemožně uživit se a být přitom nezávislý na lidském okoli. Zmínila jsem se. že některé křesťanské proudy byly podezíravé vůči světské učenosti a vůči vyššímu vzděláni, že mravnost v nich byla ztotožňována se „sprostností". Start rolníci Jak o nich hovořím, nestáli před dilematem, před jakým stáli Češti bratři, protože šanci na vyšší vzděláni měly jejich děti jen výjimečné. Byl nevzdělaný, ba negramotný rolník přirozeně hloubavý, jak tvrdí schéma? Historikové nedávají na tuto otázku jasnou odpověď. Podle některých autoru byly zájmy rolníka primitivní, jedno-duché, vyčerpávaly se zájmem o pole. Každodenní dřina a nedostatek vzděláni nedovolily věnovat se hlubším myšlenkám než těm, které směřovaly k obživě rodin. V zimě. když měl rolník dost času, věnoval se opravám nářadi a zpětně promýšlel, co se v jeho práci osvědčilo a jakých chyb se dopustil (Petráň 1995: 843-844)." Jednoduchost rolníkova světa byla jisté dána i tím, že byl odloučen od vnějších podnětů." Jen tu a tam přinášeli poutníci a potulní řemeslníci zprávy z okolního světa. Středověký zemědělec žil od narození ke hrobu na jednom miste a velmi podobné jako jeho otec a děd. Hospodáře fixovala na místě nejen odlehlost jeho statku, ale i sama podstata jeho práce. A nemusíme myslet na časy tak dávné; každý, kdo dnes chová pár králíků, umí si představit, že zemědělec nebyl a neni svobodný také ve smyslu mobilní. Na konec jsem nechala to nejdůležitější, otázku, jak je to s jednoduchosti zemědělské práce a také se snadnosti v každodenním provozu venkovského hospodářství, „s veselým bučením skotu a lahodným pod stromem spánkem". Když budeme uvažovat o zemědělské práci v porovnání s práci truhláře, zedníka či jiného řemeslníka, zjistíme, že je svým principem mimořádně složitá. Spočívá ve složité kooperaci s proměnlivými a nepředvídatelnými přírodními podmínkami. Viděno dnešní optikou a řečeno dnešními slovy, starý zemědělec se musel orientovat v komplexu pedologických, meteorologických, klimatologických faktorů, musel zvládnout fytopatologické. šlechtitelské, ekologické, etologické a zootechnické nesnáze. Z tak komplikované spleti může člověk vyváznout jenom tím, že ji ignoruje a zvládne ji nějakou fintou. Právě mimořádná komplikovanost práce přinutila rolnika k tomu. že o ní neuvažoval analyticky. Na složitost reagoval jednoduchosti, uchýlil se k intuici11 a naučil se uměni couvnout.M Bez pedologických rozborů prosté odhadl, jak orat na kopci, a jak dole u potoka. Bez pomoci satelitů posoudil, kdy je půda ještě zamokrená a za jakého jarního dne se už dá sít. vytušil, kdy je pro rozhození zrn vitr příliš silný. Náš děd na to šel jednoduše, „měl na to grif.30 Rolnický grif byl tedy jednoduchý pouze jevově. Nesl v sobě každodenní pozorováni a nesnadnou ne-arkadskou zkušenost, tápavé pokusy a bolestivé omyly, jimiž se generace předků vztahovaly ke složitosti přírodního světa. Zapomínáme: ačkoliv starý' rolník zvládal spolupráci s ncvypočitatelnými živly jednoduchou intuici, presto rodinu živil s vypětím sil. Často se to ani nepodařilo. Shrncmc-lt. co bylo řečeno, rolnický život byl v některých ohledech skutečně jednoduchý. Jeho jednoduchost však byla vynucená, nebyla v žádném ohledu cílená a záměrná, tak jak byla u filozofů, asketů a estétů, a jak je tomu u dnešních hledačů alternativních životních stylů. Mýlí se, kdo život rolníka začleňuje do kulturního proudu usilujícího o zjednodušeni příliš komplikované rozmařilé existence. i'i 31 Je íBJmavá Shod* ž> h"i"i:' .,- ;■- li'!-::"■ ".■-i.-. ..::■-;'■■• ■■ : >v ■ ■..'.' ',..■-- ■ ekiekiícfcé ^öobifie' ttypicaliy eclectic :' -.:-.■ Ti - , i'-. level) sly) OwaJa&\zo\i přívlastkem ■i.■' sleokem nctiäiosii ■ gii iMwróisí lůrsfícfií snad vyTObLůni přinese špitnou vazbu a další vývoj :■■ ■-.■..,',: ■ a hlídáni počasi. To vše dnes jednoduše svěřujeme ekologicky vice Či méně riskantním pracím práškům, důmyslné pračce a sušičce. Jak manipulaci s potravinami, organizaci v zásobování domácnosti a vařeni zjednodušuje energeticky náročný mrazák, mikrovlnná trouba a fritovací hrnec! Ekologicky příznivé samozásobitelstvi, ale prostě i domácí vaření je v hlubokém úpadku pro svou složitost." Obchody jsou plné hotových potravin a polotovarů-Nevidím, že by někdo v nákupním vozíku vezl k pokladně hladkou, polohrubou nebo hrubou mouku. Prodej kvasnic vázne. Ani na venkově se lidé netrápí složitou výrobou vlastních jidel a život si zjednodušuji. Nakupují bedny hotových nápojů vyrobených z chemizovaných koncenť rátů importovaných přes půl zeměkoule, zatímco na je' jích zahradách opadává rybíz a hniji metráky jablek, o malinách a ostružinách v nedalekém lese nehovoříc. Stojím v řadě ve vesnickém obchodě, pozoruji a žasnu, jak je to i na Hané jednoduché: „Dé mně ale tře majolke, te tře dresinge v akci. ale kilo točenýho, dvě vánočke a dva makový závine, dvě kila uzenyho bučku, ale kilo banánů pro malýho, čteře pet-flaške kofole a dva dvólttrový tonike. Ja, a take jedno čápi konzervo pro psčka!" Přírodu zatěžující umělé hmoty nám usnadňují život prostřednictvím obalů, nádob a dalších předmětů na jedno použiti. S požehnáním hygieniků se /. obalové techniky stalo výnosné průmyslové odvětvi. Nikoho nenapadne, že by si měl přijít pro mlčko s vlastni konvičkou." Je nám dokonce zatěžko nosit skleněné lahve. Co může být snazšiho než vyprázdnit plechovku, pet-láhev nebo krabici džusu a hodit ji za sebe. snad do koše! Když budete procitat kteroukoliv z kapitol Desater ekologické domácnosti, uvidíte, že by ekologické ctnosti vašemu každodennímu životu nepřinesly zjednodušení, ale větši či menši komplikace. Zejména pro toho. kdo se nepohybuje v okruhu ochránců přírody, je nesnadné sehnat v Brně ekologicky šetrné prací prostředky. Jedna moje bývalá studentka - nikoliv ekologická aktivistka - při cestách do Hannoveru přibaluje do zavazadla vytříděné hliníkové uzávěry, protože tam si je jista jejich znovuzpracováním. Určitě by nebylo snadné umývat nádobí tak, že bych je drhla přesličkou, jak radí některé návody. Nemusíme však volit příklady lak extrémní. Zkusil se někdo z hlasatelů dobrovolné jednoduchosti dopravit s malými dětmi a se zavazadly do odlehlého místa veřejnou dopravou? Jak uvidíme dále v pojednáni o neautomobilistech, jenom lidé se smyslem pro zvláštní situace a se smyslem pro humor mohou v tomto složitém a nevyzpytatelném přemisťování nacházet zalíbeni. Zjistila jsem malou dotazovací sondou u svých kolegů, že si málokdo komplikuje život sháněním ekologicky vypěstované zeleniny a nikdo bojkotem vajec vyprodukovaných ve slepicích koncentrácích. Shánět na venkově vejce „ze dvora od šťastných slepic" je zvlášť mimo sezónu nesnadné.44 Život si dokonce komplikuji tehdy, když používám moderních sofistikovaných ekologicky příznivých technologii. Před časem jsme rekonstruovali koupelnu. Kromě solárního ohřevu a termostatické baterie má okruh, který' využívá ke splachováni WC vodu ze sprchováni a % umyvadla. Užíváme si radosti z naplnění ekologické ctnosti, ale neméně práce a starosti. Podezírala jsem nás z technické neobratnosti. K velké úlevě jsem se dočetla z pera znalce: „Ekologické technologie v domácnosti musejí být jemně vyladěny a je třeba věnovat variabilní pozornost každodenní údržbě. Tento nárok omezuje jejich všeobecné rozšířeni" (Georg 1999: 463). Tato opatrná slova mi připadají životnější než nadšená agitace ..Faktoru čtyři" (Wcizsiickcr - Lovins 1996). Po čtyřech letech zkušenosti s naší ekologickou koupelnou mohu říci. že „variabilní pozornost" je eufemismus pro trpělivost, vytrvalost, usilovné přemýšleni nad záhadami drobných, ale častých funkčních poruch.45 99 V této knížce se věnujeme především životnímu způsobu lak, jak se uskutečňuje v chodu domácnosti. Snad ještě významnější environmentálni důsledky má jeho stránka profesní, kterou necháváme stranou. Jen pro připomenuti: Kdo říká. že složitost práce v posledních desítiletích podstatné vzrostla, je zahleděn do své skupiny intelektuálů, výzkumníků a manažerů. Abiotická povaha techniky, extrémni dělba práce, mechanizace, automatizace a dnes elektronizace pro většinu lidí znamenají činnost jednoduchou a přiměřené otravnou; přinášejí ztrátu kontextu a úbytek jakékoliv a tedy i environmentálni odpovědnosti. Na celé planetě přibývá operátorů a operátorek, plnicích kvantem dat počítače. Pro okolí je to profese téměř neviditelná, a málo srozumitelná i pro ty. kdož ji vykonávají. Na očích zato máme jednoduchou práci dnešních prodavaček. Copak jim mohu mít za zlé. že dávají přednost minerálkám v plastových lahvích a že na můj marný zájem o biojogurty reaguji v nejlepším případě „pani. já nevím, mně je to jedno"? Pokladní jen přikládají k čidlu čárové kódy. jejich kolegyně mechanicky doplňuji zboží. Ty nejmladší dodávají prácí a hypermarket u dojem svěžesti tím, že jezdí mezi regály na kolečkových bruslích. Jak si vlastně dnes děti hraji na obchod? Ale vraťme se k oblasti, v níž jsou ekologické souvislosti přímé a zřetelné, k práci v zemědělství. Byla řeč o starých rolnicích, kicři reagovali na složitost přírodních podmínek grifem. Byl sice geniálním zjednodušením, ale v určitém smyslu složitost světa reflektoval; vyžadoval základní znalosti, po generace cvičenou intuici, každodenní pozorování, a vycházel ze zodpovědnosti vůči půdě. vůči statku a vůči potomkům. Srovnejme lento přistup s vulgární jednoduchostí a téměř žádnou odpovědností úzce specializované a mechanizované práce v dnešním velkém zemědělském podniku, práce traktoristy, krmiče dobytka nebo dělníka na jatkách. Nemusíme jít tak daleko; dokonce práce drobného zemědělce je při dnešní specializaci významně zjednodušená a usnadněná. Kdo dnes chová skot. nemusí si lámat hlavu s vhodnou dobou orby a s erozi půdy. může mu být jedno, v jakém stavu jsou okolní louky, zda se sečou nebo zda zarůstají krovinami. Krmnou směs mu přivezou z Auslrálie. Chovatel nemá starostí kolem porážky dobytka, pro býčky přijedou z jatek. I kdyby jej zajímalo, jak tam s ním budou nakládal, nemůže (o ovlivnit. 90 Platí i zde: zemědělec, který nechce brát svá pole a zvířata jako průmyslový substrát, ale chce s přírodou opravdu spolupracoval, si práci a život významně komplikuje. 1 když má dnes ekologické hospodařeni k dispozici šikovnou lehkou techniku, přece vyžaduje vysoký podil ruční práce a má nároky na trvalou bdělost a přemýšleni. Než se dáme na samozásobitelstvi Mezi těmi. kdož to mysli s ekologicky příznivým životem vážné, len nejpoctivější připadne na myšlenku živil se jako zemědělec nebo jako člen samozásobitelské zemědělské komuny. Než se tak rozhodne, měl by váhat, položit si řadu pochybovačných otázek; na prvním místě, odkud se vzala jeho představa o zemědělském živobytí. Je možné, že kulturně utvořená představa o radostech a snadnosti zemědělské práce, podporovaná environmentalistickou ideologii, mu bráni viděl obtížnost úkolu. Všichni slovně prohlašujeme, že o rolníkově dřině vime. někteří si ji ze zahrádkářské zkušenosti dokonce umíme vzdáleně představit. Bezděky však na ni zapomínáme a idylický obraz rolníka v našich představách dominuje. Především, idealista snadno podcení přizemni ekonomickou stránku věci. Ta se však ukáže jako rozhodující a někdy fatální, má-li zemědělství nadšence uživit nebo má-H dokonce uživit jeho rodinu. Samozásobilelstvi potravinami je ekologicky optimální koncept hospodařeni, ale jeho doslovná podoba v rámci jednoho dvora je pouhou ideou." I v minulosti počílalo zásobováni rodiny s širší spoluprací v rámci obce. se sousedskou výpomoci. Mezi domácnostmi probíhala efektivní směna produktů.'7 Ta nyní nepřichází v úvahu. Především prostě proto, že jen málokdo hospodaří. Snaze o zemědělské hospodařeni dnes nepřejí ani dalši sociálni okolnosti. Kdo z nás má početnou rodinu, která by mu pomáhala na statku, kdo je odhodlán přiměl syna k ženitbě, která by na statek přivedla zdatnou hospodyni? Zemědělské pokusy alternativních přistěhovalců jsou většinou na vesnici cizim tělesem, nemají podporu sousedů. Ale i kdyby měli nejlepší vůli. radikálovi, který chce pracovat tradičními zemědělskými technologiemi," prostě pomoci nedovedou. Marně hledá y 46 Dokonce vrtu ekortgtcky ptfcni- ■::--.- ., ■ »ec. se diss musí7aíiern ao peneř-nho tmu a 'VwrtéseípeoialVúvat. 47 Při omezenýcíi moínosttcl ädado-váni a konzervace umoiftovaiy oplacené sousedsko Yfäuikf iiioiflouh: ■ ■■, ■ '!-■>. ' Jb:ih....i;hl .; : íairésejíiiýGnss ■ , I-.i i.''-l..-i! -,í:.-l;:.-..y. mruniCka 46 Zapomíná p'ilom, ře mnohé mo- ■ ■ ■ . ■ ■ •. 49 SaOková (2DD3>s? rminuje v ledu ;..■■... ■ ■ ■ ..... ..... -■ [*■ ::!.i.;uiTiCi(piifHrt:i$Hadtínimi •■•■:■■•■■ ■■; :.■■::■ !....: ' '■'-' ■ väfcia'jy < :.!..V - . : ,■■ . ' ■ . zázemí řemeslníků a jejich výrobků, adaptovaných na místní podmínky a zvyklosti. Kováři, koláři, bednáři, bečváři, sekyrníci na venkově zmizeli před půl stoletím," Environmentálne citici farmář bude narážel na radu dalších překážek. Například na své skrupule obsažené v environmentálni etice. Starý rolník, který mu má být vzorem, si jimi nemohl komplikoval život. Dovedu si představit, jak z ekonomického ba existenčního hlediska může býi nešťastnou výbavou nového zemědělce láska k přírodě a ke krajině, empatíe vůči zvířatům, připadne vegetariánstvi.** Souhrnně vzato, kdo se v dnešních podmínkách poušti do zemědělské prace a inspiruje se jednoduchosti starých rolníků, ocitne se v postaveni ještě obtížnějším, než v jakém žily jejich vzory! Arkadský mýtus tedy přináší iluze a falešná očekáváni, na druhé straně může nepřiměřeně odrazovat. Městský člověk, který uvažuje o založení zemědělské existence, může od svého okoli slyšet: „Nemáš šanci! To se dědí. co tě naučili ve škole, je ti k ničemu." Romantičtí obdivovatelé našich pradědů zapomínají, jak prudce se proměnily podmínky zemědělské práce. Dnešní zemědělec se nemůže řídit grifem. Nechce-li se stát ničitelem přírody, musí rozumět, jaké místo má jeho práce v rámci přírodního děni, musí rozumět podstatě svých technologií a jejich účinkům. To mluví ve prospěch městského ..učeného" nadšence. Také ekonomické a sociálni okolnosti zemědělské práce ztratily starý ráz. kontinuitu a tradici: ani ony nemají na co navázat a vyžaduji dobré znalosti, přemýšleni a určitý nadhled, který1 dědičný zemědělec často postrádá. 92 Když legendární americký farmár a esejista Wendel Berry píše. „myslím, že dobré farmaření je vysoké a obtížné uměni" (1996: IX). nemyslí na mechanizovanou a che-mizovanou jednoduchost dnešního dělníka ve specializovaném průmyslovém zemědělském podniku, ale ani na schopnost starých hospodářů intuitivně zvládnout složité proměnné své práce. Berry, původně univerzitní profesor anglického jazyka, je moderně myslící zemědělec a autor. Jeho slova se týkají ideálního zemědělce dneška, řekněme nespecializovaného zemědělce ekologického, který vědomě uzavírá koloběh energií a látek. Jeho hospodaření se neopirá o starou tradici a rodovou zkušenost, ale o odborné znalosti i všeobecné vzdělání, o etickou kultivaci, ekologickou senzibilitu a její reflexi. Sama se snažím pěstovat ústřední ekologickou ctnost, zahrádkářské a kuchařské samozásobitelství aspoň v náznaku. Dost na to, abych pocitila nejednoduchost sa-mozásobitelské existence a abych si uvědomila její úskalí. Otázku „proč si lak kom-plikuješ život?", kterou slýchávám od svého okoli. si kladu někdy sama. Když v březnu místo psaní článku vysévám a pikýruji rajčata, když v listopadu přemlouvám muže. aby na kolečkách přivezl z druhého konce vsi hnůj, když stojim bezradné nad nečekanou úrodou celerových nebo mangoldových řapíků. Jedna známá mne pozorovala, jak vařič třešňový džem přidávám místo Peciogclu light od firmy Danisco Cultur protlak vylisovaný Z nezralých -ingreštů. Konstatovala, že naši domácnosti chybí už jenom vařit z kostí mýdlo. Ta pochybovačná otázka se dá zobecnit: patři skutečně zahradnické sarnozásobi-telstvi a kuchyňské dovednosti k chytrým radostem a k ekologickému luxusu? Máme odmítnout zjednodušeni, která spotřebitelům nabizí dnešní civilizace? Záměrné se vystavovat tvrdým podmínkám a lichotit si. že žijeme ekologickými ctnostmi? Důslednému samozásobiteli se snadno může stát. že pro-kopc. pro-slaví, pro-na-tirá. pro-hospodaři a pro-vaři všechen čas. všechnu svou energii. Kvalita života, za niž se zaručují návodové texty environmentälnich časopisů, je tatam. Fatální důsledky to 93 může mit pro samotnou ekologickou příznivost života, o niž mu jde. Horlivý samozásobitel. zvlášť je-H rigidním odpiračem techniky, může ztratit hravost, smysl pro lidi. knihy a přemýšleni, pro krásu, pro okolní svět. Pokud to s drsnými podmínkami, které si sám ustavil, přežene, může nakonec přijít i o smysl pro přírodu a pro její ochranu. Wendel Berry není z rodu udřených samozásobitclů. Nechává si dost energie a času pro radost z přírody, pro svou myslitelskou a spisovatelskou tvorbu.*' Nežije nakonec i z environmentálního hlediska příznivěji skromný obyvatel města, který si zeleninu koupi na trhu nebo od ekologicky hospodaříciho zelináře a kterýma smysl a čas věci promýšlet a podle výsledku jednat? Neni to jenom detail životního způsobu jednotlivce. Má vazby na základní teoretické koncepty vztahu člověka k přírodě: Má člověk kolonizoval šetrným způsobem celou planetu, nebo se má uchýlit do městských sídlišť a ponechat část Země přirodé?" Nejednoduché znovupromýsleni našich radostí, mimo Jiné nad jedním tričkem, nad hytici rúži a nad psím přítelem Hkologické problémy máji v našem každodenním životě mnoho nečekaných souvislosti, které ještě před padesáti lety neexistovaly nebo které byly nezřetelné. Je vyloučeno, aby se v nich orientoval člověk nadaný blahoslavenou chudobou ducha, člověk bez vědomostí a bez schopnosti uvažovat rozlišujícím způsobem. Nestačí nechat se vést hotovými návody ekologických poraden a bro- 51 V náklct ýCi francouzských kiaste- ■ : ■ ■ ■ ;: - ■ mlýny. Predstavení* pracovitých bene* fliklnú dbali, aby funící»« by* mená Odváděni od modliteb tGurevč 197Ô: rosdö mnehů' iz 12. sioieií nesmela rWetá prace odvádět ducha od bohfcýrt véd. 52 Jde o významné léma. Wcrů v Idu ■ i lono. ŕe ve vfiiSíií evropských rami ma vylidnění venkov «lim dostaleá- : . ■ . ■ . ■ "■.:■■-' ■ : ■ . : ■ lonmeniálrtú zmařeni obyvatelé pro- »':!: .....:' ■,' ■ •'■:■■.. ' ■ . ■ nycft siaiů lidmi Kolek (20(11/a «l- IVMňí'inrli i'^t'ii'l: ;■>■■■ 'Ti i ti [i,-,:-skem SntllSU. Zajímavá p náuodová ■ •'.'.-.: . ...■■■ nimi moínosimí ekx-XiaCky prmiivPho íiwcia ve mesie .Green Luno in m» Urban AinfjK* (Segle 2001k žurck. Ekologický luxus je reflektovaný postoj, který vyžaduje znovu promýšlet to, co se doposud jevilo jako dané. jasné, jednoduché. Na předchozích stránkách jsem se snažila zpochybnit stereotyp jednoduchosti v environmentálni ideologii. Nyní si ukažme na konkrétnějších příkladech, v jak nejednoduché situaci se ocitáme, pokoušime-li se o ekologicky příznivé kroky v každodenním životě. Zdánlivě nezpochybnitelným modelem ekologicky příznivého života je takzvané ekologické zemědělství. Diváme-li se však na ně bez nadšených předsudků, vidíme, že i ono přináší radu otazníků. Jak se stavět k biopotravinám, vimc-li. že biozemě-dělstvi se dnes začíná zpronevěřoval podstatným ekologickým ctnostem, na nichž se zrodilo? Hlidá sice chemickou stránku výživy rostlin a přinuceno úředními normami úzkostlivé sleduje hygienu výroby potravin, ale jinak se ve snaze o konkurenceschopnost začíná povážlivě bližit industrialism postupům konvenčního zemědělství. Stranou zůstávají krajinářské, hydrologické a další dopady ekologického zemědělství. Co st můžeme myslet o argentinských biojahodách, které si může v zimě koupil evropský zákazník? A pochybnost obecnější: dokáže ekologicky šetrné zemědělství, rezignující na tvrdé technologické postupy, uživit rostoucí lidstvo na planetě? Neznamenalo by jeho rozšířeni likvidaci zbytků divočiny? Podobně je plné otazníků promýšleni ekologických důsledků vegetariánské a ve-ganské stravy, která právem platí za ústřední ekologickou ctnost. Bylo spočítáno, že zatěžuje planetu několikanásobně méně než strava masitá, jejíž energie je neefektivně prepasírovaná přes těla zvířat. Je projevem soucítíciho vztahu k živým tvorům. Ale co naše aktovky a co boty? K této staré vegetariánské nejistotě, kterou L. N. Tolstoj řešil šitím plátěných laptí. se nově vynořily otázky ještě obtížnější: Rozšířeni vegetariánstvi by znamenalo potiže s ekologicky příznivou výživou půdy - vytrhlo by to hnojeni kompostem? Ovo-lakto-vegetarián se mýlí. domnfvá-li se. že se nepodílí na chovu a zabíjení zvířat. Co se děje s nepotřebnými kohoutky, kteří se vyklubou v inkubátorech? Kravám - budoucím dojnicím se nerodí jenom jalovičky. Co se stane s narozenými býčky? Máme přistoupit na techniky, které mohou ovlivnit pohlaví narozených tvorů předběžnou selekci nebo genetickou manipulaci? Je řešeni v radikali- •>-) 53 PoůiUme-i» schematicky: na dvou neküredi *e uJM icden čiovrk pojídá-licí hovéri loaso. 5 ktt by ubití Mu ■2p&*iůáa3'JWsci(!sa láb qpotadbSpencei 199! 341) 54 A to is«m rat*n nechala skanou takt že dneíni můdiW vepciariánsfvi ppfiňa s ceßrcenim dOwwem zeleniny «viecíikOL*)Svéla -;■ ?r>?>- ::■- .,■■:-:'.■. L::' (OaiSChel») 2001:16) Heriwsi pí powe o vyiobky. skrytá ohawiůsi se trúíť lykal (Mských atólWl. Tcnlo po-jiľfii "á vřia" k efew^ ckárnu tkrtnoku. rstfnaŕuje via* D>avé skryté «teWtosn. MertnejwudovypocW ÄimokuMpo-fleny ■ . '■■■....■..: ■ ■ 'ovmy a i*** iw»y. ie založen na tecítoďýai lOdfotnosiech Právŕ try viak ukanijl na souvislosti pŕedrftôlu. j kleté scoifcUMli unikali. Oownosi léto pasSže úd nslalniho lertu )e nicnienv ' vyjádŕena i r/ahcky. kur^vou. zaci. ve vcganslví? To je do značné míry postaveno na sójových výrobcích, které máji vhodné složeni, schopné chuťové i chemicky nahradil živočišné bílkoviny. Sója dokáže lidi živit s velkou efektivitou," její pestovaní však patri k největším likvidátorům tropických deštných pralesu. A nadto - sója je často geneticky manipulovaná. Není jednoduché být s Čistým svědomím vegetariánem či veganem.*' V literatuře jsem narazila na přiléhavý výraz skryla ohavnost výrobku'* Většina negativních efektu výroby, užiti i a likvidace výrobku je vskutku skrytá a nečekaná. Pro spotřebitele je nemožné, aby se orientoval ve spleti ekologických rizik spojených s nákupy a aby byl schopen podle toho mezi výrobky rozlišovat a adekvátne se rozhodovat Skrytá ohavnost výrobku nadto mivá i sociální povahu. Může spočívat i v dramatickém znevýhodněni výrobců v rozvojových zemici«, ve vykořisťováni práce děti a žen. Skrytá ohavnost se bohužel týká i těch předmětů a aktivit, které výrobci i spotřebitelé chápou jako ekologicky příznivě. V našich očích ekologicky žádoucí bezolovnatý benzin obsahuje toxické látky hubicí drobný hmyz. například mšice. které jsou hlavní potravou mláďat vrabců v prvních dnech života. Tato ..ekologická" pohonná hmota tak patří k dalším, zatím často neznámým příčinám, drasticky hubicím doposud početné populace těchto drobných ptáku. K tomuto faktoru se připojuje dalši paradox zeleného konzumerismu: energeticky úsporné domy vinou zateplováni a jednolitého pláště zbavují ptáky, třeba rorýsy a vrabce, možnosti úkrytu a hnízdění, kterých měly podstřešní prostory starých domů dostatek (Jameson 2003). 96 Takových příkladů bychom našli nepřeberně. Známejšou například environmentálne riskantní vedlejší účinky výroby a likvidace solárních panelů nebo vedlejší účinky turbin větrných elektráren. John C. Ryan a Alan Thein Durning vydali v roce 1997 knihu, jejíž podtitul zni .The Secret Lives of Everyday Things". Věnuji se v ní environmentalem dopadům užíváni běžných věci. jako jsou káva. noviny, tričko, boty. jízdní kolo. počitač. hamburger, smažené hranolky a koka-kola. Píši poněkud tendenčně a na některých místech nepřesně. To však nemění nic na základním sděleni knihy: t ty, kdo se nepovažuješ za konzumenta, ale dokonce i ty. kdo se právem máš za ochránce přírody, jsi v moderním světě vpleten do procesů, které přírodu poškozuji. K čemu takové bezvýchodné zjištěni a přemýšleni? Jde právě o to, co Icži v základu této knížky: přesvědčení, že moje existence je nevyhnutelné spojena se zásahy do přírody, ale také. že má smysl je zmírňovat. V připadě devíti jmenovaných předmětů vynechat Čtyři nebo pět a ostatní nekupovat často. Pokud do věcí trochu vidím, mohu se pokusit nahradit škodlivé výrobky aspoň méně škodlivými. Zastavme se na chvíli podrobněji u obyčejného trička, vyrobeného napůl z polyesteru, napůl z bavlny. Takového, jaké nosíme rádi do přírody. Co se můžeme dozvědět od Johna Ryana a Alana Durninga" o environmcntálnich souvislostech jeho výroby: TRIČKO Vysvlékl jsem se z pyžama. Oblékl Jsem si tričko. Zdá se ml, že se v mém šatníku nashromáždilo nekonečné množství triček, aniž bych si toho povšiml. POLYESTER Polyester ze kterého je tričko vyrobeno, započal svůj život v podobě několika lžiček ropy. Koupi trička jsem napomohl zabořeni diamantového vrtáku z těžního zařízeni do půdy poblíž Maracaiba, na karibském pobřeží Venezuely Senzory umístěné blízko vrtáku sbírají data o skále, která se nachází asi jeden a pul kilometr pod zemi, a posílají je počítačům na povrchu. Zpracované informace potom diktují vrtáku, dokud nedosáhne úspěš- 97 neho zásahu. Těžní zařízeni využívá ..vylezené bláto" obsahující naftu, těžké kovy a vodu k oplachování kousků skály a k mazáni a chlazeni diamantového vrtáku. Poté, co vrtné zařízeni ložisko najde, ropa a plyn jsou čerpány na povrch, kapky surové vytěžené ropy unikají z těžního zařízeni, potrubí a úložných tankeru. „Vytěžené bláto" zároveň s čarodějným nápojem z dalších uhlovodíku znečišťuji půdu na ropném poli. Surová ropa se skládá z mnoha různých uhlovodíků a malého množství nečistot. V rafinerii na Curacau v Antilách se ropa promývá vodou, aby se z ni odstranily korózni soli. Spálením asi 4 % surové ropy je zahříván zbytek na 382BC. Ropa se přečerpává do dva-náctipodlažnich ocelových věži. Právě v nich vznikají další produkty. Ropné látky se vypařuji, vzápětí jsou ochlazovány a kondenzuji. Těžši uhlovodíky, které se sráži mnohem rychleji, se odlévají - budou zpracovány ve vosky a mazadla (stejná jako olej. který používám ve svém autě). Lehčí složky stoupají výše a v průběhu několika energeticky intenzivních pochodů vznikají různá paliva a materiály pro výrobu petrochemiká/ií.jakoje například pulyvsier. Na cestě z ropných polí k bráně textilní továrny - během výroby polyesteru - zmizi asi jedna čtvrtina hmotnosti trička v ovzduší', kde se podílí na jeho znečišťováni; znečišťující látky zahrnují dusík, oxidy síry. uhlovodíky, oxid uhelnatý a těžké kovy. Tyto látky způsobuji dýchací obtíže, zhoršuji plieni a srdeční choroby a oslabuji imunitní systém. Asi desetinásobek hmotnosti polyesteru obsaženého v mém tričku uniká do ovzduší ve formě oxidu uhličitého - plynu, který přispívá ke změnám globálního klimatu. V průběhu chemických reakci, probíhajících za různých teplot, se v továrně přeměňuje xylen na DMT(dlmethyltereftalát). DMTa ethy/englykoljsou po/ykondenzací transformovány v dlouhé řetězce PET formy (polyelhy/englycolterefta/át). Během výroby unikají z wilniingtonské továrny do ovzduší drobné částečky katalyzátoru a jiné toxické látky. Nakonec je PUT drť natahována do tvaru polyesterových vláken, ze kterých je vyrobeno mé tričko. BAVLNA Pět gramů bavlny, které byly spotřebovány na výrobu mého trička, byly vypěstovány asi na 2 m: pole v Mississippi. Půda byla nejdříve dezinfikována aldikarbem. jedním z nej- 98 toxičtějších pesticidů používaných ve Spojených státech. Vítr 57 Ki(maw«e ite > taufe je enetge-odnesl trochu pudy a s ni take aídikarb do blízkeho potoka. | tamgiobWinoMmtuipoznH u Semena bavlníku jsou máčena ve fungicideclt. Při pěstováni bavlníku se spotřebuje 10 % celosvětově roční spotřeby pesticidů. Sotva se semena v půdě uchytí, farmář vyjíždí na pole s traktorem a připojeným rozprašovačem, který pole postřikuje půdním sterilantem, aby se vyhubilo vše. co by mohlo konkurovat mladým rostlinkám bavlníku nebo se jimi živil. K obnoveni zdravé populace žížal v půdě by se nesměly používat pesticidy po dobu pěti let. Poleje postřikováno ještě asi pětkrát před sklizni organickými fosfáty, látkami, které poškozují centrální nervovou soustavu. Bavlník patří mezi plodiny náročné na dostatek vláhy. Tak, jak voda rychle z poli odtéká, dochází k vyhubeni prospěšných půdních organismů. jako isou například žížaly. Těsně před sklizni se pole stříká herbicidy - defoliunty. Maji zabránit, aby listy nezabarvify bilé paličky bavlníku, '/.hrubá polovina z použitého herbicidu se roznáší na blízká pole a do potoků. Bavlník je sbírán dělníkem řídicím obrovský sběrač s klimatizovanou kabinou/' Sběrač byl vyroben ve Spojených státech, přičemž se použilo součástek dovezených z více ne: dvaceti zemi. Spaluje naftu z Mexika. V textilním mlýnu se oddělují vlákna od semen. Semena se lisuji na jedlý olej a krmivo pro dobytek. Čistá vlákna se posílají do textilní prádelny v Severní Karolíně, kde se mykají, spojuji s polyesterovými vlákny a spřádají na přízi. Příze se upravuje polystyrenem, aby se s ni dalo snadněji zacházet 99 BARVENÍ V dalším textilním mlýne je barlněno-polyesteiová příze splétána v tkaninu. Tieni pletacího stroje se snižuje neustálým doléváním minerálního oleje. Dělnici pak olej z tkaniny vymývají, odbarvuji ji, barvi a dále upravuji chemickými lálkami. jako jsou chlór, chrom a formaldehyd, Protoie bavlna barvení odolává, jedna třetina barviv nepřilne a je vypuštěna do odpadních vod. Textilní barviva sleduje jako nebezpečné látky U. S. Environmental Protection Agency (EPA). ŠITÍ Továrna, ve které bylo mé tričko ušito, stoji v Hondurasu. Honduraské ženy, které v tchajwanské textilní továrně střihají a šij! trička, si vydělávají asi 30 centu za hodinu. Trička navlékají na kartony vyrobené z třísek jehličnanu ze státu Georgia, balí je do polyethylenových tašek z Mexiko a rovnají do krabic z Maine. Krabíce jsou letecky dopraveny do Baltimore, vlakem do San Francisco a nákladním automobilem do Seattlu. V obchodních domech se náklad vybaluje do polic nasvicených 150 Wzářivkami. Tam jsem také své tričko našel. Koupil jsem si ho, protože se mi líbila barva hnědého odstínu. Přivezl jsem si ho automobilem domú v polyethylenové tašce z Louisiany. Je nemilé, že přírodu poškozuje i kus oděvu, který na sebe často a rádi oblékají milovnici přírody. Chytám se myšlenky, že bych to jaksi vyřešila, kdybych si nepořizovala tričko nové, kdybych je koupila třeba v second-handu a nosila je dlouho. Jinde (Dyas 2000: 12-14) se však dozvídám, že i ten tolik doporučovaný princip znovu-užíváni věcí má svou rubovou stránku: například v Německu jsou odložené věci asi z poloviny odesílány do second-handů.5" převážně do východní Evropy a do Afriky. Tam ovšem takový dovoz vyvolává útlum textilní výroby. Zvlášť silný je tento vliv v Africe, kde přicházejí o místa desetitisíce lidi. Znovu se ukazuje, jak obtížné slučitelná jsou řešení environmentálni a sociální. 100 Zvolme další přiklad. Zasahuje nás na citlivém místě a nahrává těm. kteří se obávají, že ekologicky příznivý životni způsob nás zbaví našich drobných radosti. Jde o naši lásku ke květinám. Řekli bychom, že patři k ekologickému luxusu, a považujeme ji za výraz našeho vztahu k živému světu vůbec. V naší úvaze půjde hlavně o řezané květiny. Pro milovníka či raději milovnici přírody jsou zdrojem radosti, ale i dilematu: proč ustřihnout květ rozkvétající v plné svěžesti a radosti? Ale to není jediné zpochybnění radosti nad květinami ve váze. Jsme-li dobře informováni, květiny koupené v mostském květinářstvi zpochybní jednoduchou představu o ekologickém luxusu ještě víc. Jedním ze zdrojů takových informaci může být kniha N. Maharaje a G. Gorrena „"Hic Game of the Rose" (Maharaj - Gorren 1995).M Každé tři hodiny startuje v Kolumbii těžké nákladní letadlo, aby dopravilo evropským zákazníkům čerstvé řezané květiny. V tutéž dobu jsou ve vzduchu letouny dalších jižních zemí naložené růžemi, karafiáty, orchidejemi a alslromcrierni. Náklad většinou nemíří do kvétinářských obchodů přímo; nejprve je vyložen v Holandsku, které květiny reexportujc prostřednictvím pověstných květinových burz. Teprve pak se v letadlech a chladicích kamionech květy vydají směrem k lém. kterým mají přinést radost z nákupu a z dárku. Doprava ze vzdálených tropů je přitom jen koncovým úsekem zátěže, kterou neznámým lidem a životu na zemi vůbec přináší naše potěšení. cyMaci nebo uložena jako odpad v do- .■■ :-:[,Filňv-.,.r. lí-rn .-:■■ 59 v plístou odstavcích se budu : li D.íI:iiti rlrii-ni |sai lion. Sedotal Activities Programme, nefójnénéna rtatfiv-^zc *:■,■. .w:- ■ .;-.;:. .! I '.I"-" ii; 1C1 60 Némecw». *de jr. pfepoťÄänD na tuawj, p«ná»i»a po leranyi:; mW lejvflfinBswíAldinfalnnCi 61 Obsrr «"*!' "W1 Péstiie'a a ofr modnici jaký tfopad by mí! lakový, nwiifcu f «vůjwých «jmi? ■'■ Z< ■■•' '■ t '.■-:.- ■■!- -.- ' ' |5$m se ito/>*iděia. te zum je k nam i twTTy oflasilána jen dfuna jakost Pěstováni květin na řez vzrostlo ve světovém měřitku za poslední desetiletí enormně. Stalo se nejlukrativnějším odvětvím zemědělské práce. Tradiční světovou velmoci je Holandsko a nověji, což je méně známo. Izrael. V roce 1960 pěstovalo Holandsko květiny na 972 hektarech a v roce 1996 už na 8 004 hektarech. Kvétinářstvi se však čím dál lim výrazněji přesouvá do zemi izv. třetího světa." Největšími exportéry do zemi Evropské unie jsou Kolumbie. Keňa. Zimbabwe, ale význam na lomto trhu máji také Indie. Ekvádor. Peru. Brazílie, Malawi. Maroko. Holandsko však svůj význam v obchodu s květinami neztrácí. Většina producentů z rozvojových zemí je přinucena k účasti na mezinárodních aukcích, kterc se časem staly velkolepou podívanou a výnosným byznysem. Pěstitelé odevzdávají holandským překupníkům 6 až 10 procent z celkové ceny. Zimbabwe posílá na aukce 80 % produkce, Zambie vice než 90%. Je zajímavé, že holandští občané samí nemají zájem o zaměstnáni v tak poetické činnosti, za než máme péslo-váni růži a tulipánových cibuli. Není schopno přilákat ani ty. kteří jsou nezaměstnaní. Tak se v Holandsku stala llo-rikukura druhým odvětvím (po námořní dopravě), které zaměstnává největší podíl ilegálních dělníků, většinou iiiti-granty z rozvojových zemi. To má své vážné důvody: Květiny jsou dnes pěstovány způsobem, který je postaven na průmyslových principech. Množství tzv. dodatkové energie, vkládané do florikultury zejména v chemické formě hnojiv a pesticidů, je enormní. Hlidaji-li normy západoevropských zemi relativně přísně kontaminaci potravin a potravních řetězců, u květin je 102 chemizaci ponechána volná ruka. Většina postřikuje přitom aplikována preventivné. Hektar choulostivých lilií lak dostává za rok 250 kg pesticidů, o hnojivech nemluvě. Kosatce, narcisy a tulipány jsou ošetřovány 100-200 kg pesticidů na hektar. Alstro-merie, gerbery, frézie. karafiáty, chryzantémy a růže jsou v tomto ohledu méně náročné, ale i v jejich připadě jde o dávky vysoko převyšující aplikace při produkci potravin. Levná pracovní sila, ochotná pracovat ve vražedných podmínkách za nízkou cenu. přivádí květinářské podnikáni do tzv. rozvojových zemi, kde neexistuji odbory a legislativa, které by chránily dělníky na plantážích a okolní přírodu. Mluví se o ..spre-jovém pekle v Africe". Zdravotní podmínky dělníků ještě zhoršuje trend, který usiluje o maximální standardizaci květin. Dává přednost pěstování v prostorách skleníků před kulturami venkovními, vystavenými přece jen proměnlivým vlivům počasí. Tisíce hektarů tropického pralesa se světovým pokladem druhové diverzity ustupuji květinovým monokulturám pro naše chvilkové potěšeni. K ekologickým rizikům patři, vedle kontaminace povrchové i spodní vody chemikáliemi, náročnost (lorikul-tur na kvantum vody. Voda je přitom ve stoupající míre nedostatkovým zdrojem života v mnoha rozvojových zemich. Řetězec této riskantní výroby a problematického obchodu začíná u zájmu zákazníka. V posledních letech je v západní Evropě. Spojených státech a v Japonsku mimořádný. Určitě existují rozdíly v kultuře jednotlivých evropských zemí z hlediska užili květin a jejich funkce v každodenním životě. V polovině devadesátých let utratili například spotřebitelé ve Švýcarsku za rok průměrně asi 87 ECU na hlavu, norští 54. rakouští 48. Někteří experti se domnívají, že zájem o řezané květiny byl v 90. letech v zenitu; vyjadřuji obavu ze saturace trhu a možného poklesu poptávky na západních trzích." Podobně jako v případě automobilismu nebo turismu pozorujeme, že i naděje výrobců květin směrují do náhle uvolněného trhu bývalých socialistických zemí." Vypadá to dobře: Ani sedm Boeingů 747 naplněných růžemi nestačilo uspokojit neočekávaný zájem, který propukl v roce 1994 v Moskvě na Den žen. Přemýšlivému zákazníkovi, čekajícímu uprostřed zimy v českém květinářství na svázáni exotické kytice, by měla být podezřelá ..cenová dostupnost" nádherných 103 ■ .'■ " :■ - . .■■■ •: '. :'.:■■ . • ■ . . : ■.:■ ■."-.'.' ■ ■."-.:■ '.■■■.■ i'l-.l.v: - .. ■:;';■■■ leie Ken*. Podnikatelé v tomio odvfitvi ■■..■■■.-.:■■ -.'■■■: vAinoeCastowlbecuiWäii. kosatců, růží, lilií- karafiátů a orchidejí. Pamětník si vzpomíná na neduživý rychlený bílý Šeřík, který se některé zimy objevil za kvétinářskou výlohou jako zvláštni vánoční pozornost pro poetické duše. Čtenář románů si vybavuje vytáhlé bledé růže. vyrostlé v předměstských sklenicích, jimiž se zámožní dekadenti snažili naklonit přízeň majitelek salonu. Srovná si to v hlavě jen tak. že pochopi spřízněný původ vybarvených exemplárů, tkvících na pevných st volech, a levných ananasů a banánů v nedalekém zelinářství. Když to všechno čtenářka směrující k ekologickému luxusu zváží, zdá seji. že má jasno: napříště bude přijímat jenom kytičky z české nebo moravské louky nebo zahrádky. A opět. tak jednoduché to není. a to přinejmenším ze dvou důvodů. První důvod je místní: jarni dychtivost po kytičce sněženek, bledulí nebo fialek může mít za následek vážné poškození až vymizeni jejich porostů ve volné přírodě. Druhý důvod se týká zemi exportu: mnohé rozvojové země se již pod ekonomickým tlakem na pěstováni květin přeorientovaly. Ač máji problémy s výživou prudce rostoucí lidské populace, nahradily pěstování potravin kulturami květin." Podobně jako v případě módního turismu do rozvojových zemi je třeba si klást otázku: co by se stalo s oblastmi, které vsadily na lukrativní obchod s květinami, pokud by z nějakého důvodu, třeba diky rozšířeni ekologických ctnosti, pominula poptávka? Věci jsou tak propletené, že vedle sociálních důvodů lze dokonce najít i environmentálne podložené argumenty, jimiž se dá zdůvodňovat pěstováni květin v zemích •oi .lihu. V mnohých tzv. rozvojových zemích jsou pro účel flonkultur optimální světelné podmínky a vhodné klima. To znamená úsporu energie, kterou by bylo třeba vložit do vytápěni a svícení ve sklenicích v zimní sezóně, kdy je o květiny na severní polokouli největší zájem. Ostatně, výjimečné příklady ukazuji, že květiny není třeba pěstovat zmíněným průmyslovým způsobem, že i v zemích třetího světa existuji tzv. alternativní pěstitelé, usilující o šetrný přistup k přírodě i lidem v oblasti. Člověk nemusí být zrovna bystrý pozorovatel, aby si na ulicích měst všiml dvou věcí: kolik za posledních deset let přibylo automobilů a kolik přibylo psů. Jen se rozhlédněme: psy dnes vlastni lidé každého věku. Rodiny s dětmi, penzisté, podnikatelé, nezaměstnáni, bezdomovci; občas se mne zeptá některý student, zda může s sebou vzít psa do posluchárny. Podobné jako v případě aut se lidé rozdělili na jejich milovníky a zastánce na straně jedné, a nepřátele na straně druhé. Co se týká aut, má environmentálne cítící a uvažující člověk jasno. Také vztah ke psům má vyhraněný, jenže většinou kladný. Pokud ne tak docela, pak proto, že psa drženého ve vězeňském prostředí města lituje. V minulosti byl pes především hlídačem domu a zemědělské usedlosti, pomocníkem při lovu. hlídačem stád. tahačem sani. Většina z dnešních městských psů tyto funkce neplní. Moderní člověk nepřirozeným vztahem k domácímu mazlíčkovi kompenzuje ztrátu přirozeného kontaktu s přírodou. Psa vlastně nepotřebujeme - leda jako objekt naši potřeby ovládat nebo naši touhy milovat, přesněji naší potřeby být dokonale milován. V tom je psi povaha optimální: na mezilidských vztazích musíme trvale pracovat, pes jako smečkové zvíře je člověku oddán bezpodmínečně. Smutná Skutečnost, na niž pes často doplácí. Ale jindy je to docela naopak. Ve vztahu ke psům se projevuje, co je v nás nejlepšího. Proč například vznikla móda brát si tzv. nalczence. psy z útulků, bytosti často zjevů podivných, ne-li potvorných? Nalezenců se dnes neujíma ji jeli staré dámy. podezírané z hysterie a sentimentality, ale i mladí lidé. Můžeme v těchto případech • u- 64 Obecrí asiuptlclsirď iloKSři na to TrttriFi itiilriiäT Hrn'iHhollnyaOOSléKfí »yleSi fOflnisienim ajlomüiii 11 H'.k'- ' ' ■■ 65 Je iVIznafiné. lo |smc v iii«atnfe .,.....-.., .......... bv tuto ekologicky negaiivro stránku Clio«! lisů relleMova a Anuloval MaSt Isme žalo 2? internotov/uh adies. :■ . ■ : :-..!- ',.-..■ Ha'.v :;'•.■■:"■■. ti -i1.-;.' ["■ ]'■',•;* v;:- ■ i|i i"--! ".■'-'■!.'■ 'j'ki-ii ,-nyl-■' a '.■■;■ ':,:,:■ ■..*', Z véišiny lemů »lulivá ner/faieinosi t«iJ-Hv'JlJľ;ť(Tŕl'n>J(.í-ir,T,. vůbec mluvit o módě, klerá pomine? Nebo se kolem nás i rodí. aniž si to uvedomujeme, něco nového, co pretrvá a bude sílit? Je možné, že soužitim se psem se lidská bytost mění. nebo že aspoň má příležitost měnit se k lepšímu. V každodenní péči o svého psa si uvědomujeme, že má své potřeby a učíme se je respektovat, i když nejsou shodné s potřebami našimi. Díky psům se trénujeme ve vztahu k živým bytostem, který přesahuje pouhé využi ván í bezmocných tvorů. Zvířata začínají být chápána nejen jako objekt lidského užitku, ale i jako tvorové, kteří mají právo na život podle svého přirozeného určení. Náš život se psy by nás postupně mohl přivést na myšlenku, že pro naše nasyceni nesmíme nechat trpět telata a kuřata ve velkovýkrmnách. Myslím, že hospodářská zvířata žijici v civilizovaných zemích, třeba ve Švýcarsku, v důstojných podmínkách, vděči za svůj blahobyt mimo jiné právě psům. Odvažme se jit ještě dál: postavim-li svůj vztah k psovi dobře, trénuji se nejen ve vztahu k jiným zvířecím bytostem. Snad se učím brát ohled na slabšího bližního vůbec. Ale nenechejme se unést. Zmínila jsem se o problematických stránkách našeho soužili se psy a našly by se další. Právem je připomínáno, že mnoho milovníků psu a zvířat vůbec bylo mezi diktátory, kruiovládci, mezi fašistickými pohlaváry a vězniieli. To je děsivá skutečnost, která by si zasloužila věcný psychologický rozbor a která vyžaduje naši ostražitost. Mnoho lidí si psa pořizuje z pouhé nápodoby, módy a ze sobeckého nerozumu. Oni nebezpečni pitbulové '06 a rotvajleři, chrtové vyšlechtěni pro rozlohu zámeckého parku, aljasšlí malamuli, kteří touži na dně svých psich bytosti po sněhu a po smečce, to bývají oběli lidské touhy po dominanci a po sebeprosazení na nepravém místě. Existuji i rozumné environmentálni důvody proti dnešní zálibě v chovu psů. Nejde o celkem primitivní stížnost psich nepřátel, která poukazuje na všudypřítomné psí exkrementy.1" Mám na mysli závažnější environmentálni důsledky, které přináší celosvětová expanze psi populace. Na rozdíl od venkovského, loveckého a pastcveckčho předchůdce nežije městský pes z přirozených zdrojů: z masa. které zbylo z hospodařeni jeho pána. Stačí se podívat do obchodů se psími potřebami nebo prostě jen do regálů samoobsluh. Nedávno jsem si všimla sáčků obsahujících suchou psí stravu, známé granule. Byly k nám transponovány z Kanady. Vedle nich stála pyramida pytlíků s jinými granulemi, vyrobenými z jehněčího masa v Austrálii. Výroba potravy pro psy je dnes velkým průmyslem. Poukazují-li vegetariáni, že na naši zálibu v pojídání masa doplácejí tropické pralesy, že se na jejich spáleništi pěstují plodiny pro výkrm hospodářských zvírat, určených pro lidskou potřebu, o co naléhavější je tento argument v připadé psů, šelem, jejichž existence je na konzumaci masa postavena!1* Chováme-li tedy psa a nechováme přitom dost králíků a slepic, vyžadujeme dalši zviřeci oběli velkochovů a velkovýkrmen. Nelednoduchost dobré civilizace Kdo si uvědomuje rozsah a propletenou environmentálních problémů, snadno může upadnout do trudnomyslnosti. Přírodymilovného člověka přepadá hněv, nevole k civilizaci. Je pak svůdné odmítnout další informace, složité úvahy a rozhodování a v rousseauovském duchu zatoužit po návratech. Po návratech na nejrůznějších historických, ale i evolučních úrovních. Šamanské praktiky nás prý dokáži přivést proti toku času do stavu společného předvědomi všech bytostí, do evolučního stádia, kdy jsme byli přírodními tvory a kdy z jejich optiky dokážeme procítil bolest 107 i '....... !'."u- « - ivin 'in..-iliilrirl soinislns'trch PiĽsvŕdŕli«jíÍ pesin^s- : : .iiijfuie Hm 67 Pro ŕeské zájemce ^pcoslf edkovai í;é L.-ii:;kš úvahy o v/iaRu lidské spa- . '.-;■■ ■■■■... :■ ■■■'■■; PJorbetia Eliáše nSm připomíná, it! je plodné roíliíovHl rfrnč stránky ciwili- • ■ '■'..: ■ ■ . ■ . femnô so Ovlivňuji I.i:'-iii.'ii!|i v/:ľr -, molKiu se ciwvat ma- ■ . . '.■■■ L- lt-j 69 Schopnost sctientnefeni neniusí l',l ,-,H:,1.i:i h :l!ilfölOQiekV.VIlSIOlil se oftakupa Icnifcinx' k wlienmweni. '. .!■ ŕ.-, feny Iwlogické. iak 0 tom pojednaní v Vlil K-il.lo 1996) uvSdi, íe do konce > viel Etasmův spsuk jeíié Moifiaätíiceikfii vlasmi i boles! ničené země (Seed 1993). Jisté, evoluční rozpomínání může být dobrým impulzem a cvičením pro naše racionální mozky (Kohák 1998: 120). Spočinout v prošlém blaženém stavu nevědomosti však již nelze. Člověk se již nemůže stát nevinným zvířetem, nezbývá mu, než mířit vzhůru. Co io je „vzhůru"?, kam „vzhůru"?, ironizuje v nás pochybovač, vychovaný postmoderní dobou. Marnost naši snahy vymanit se ze sobecké a agresivní podstaty nám sugestivně vštěpuje soeiobiologie. založena na teorii sobeckého genu (Dawkins 1998) a na evoluční psychologii (např. Ridley 2000).** Války a terorismus 20. a začínajícího 21. století i sam;i ekologická krize se zdají skepsi vůči Člověku a lidské společnosti potvrzovat. A tak většinou nepochodím, hovorim-li o naději plynoucí z křesťanského kosmického optimismu Tcilharda de Chardina (Teilhafd 1993) či Henryka Skolimowského (Skolimowski 2001) nebo o filozoficko-psychologickém výkladu Ericha Fromma. který nás na základě svébytného výkladu Starého zákona ujišťuje, že „člověk byl stvořen jako otevřený systém určený k růstu a vývoji" (Fromm 1993: 134). Tváři v tvář planetárním rizikům neznějí presvedčivé ani jinak povzbudivé myšlenky spirituální psychologie, počítající s vnitřním zráním osobnosti a s jejím duchovním růstem (napr. Frankl 1996, Peck 2003). Přesto bych se ráda, v souvislosti s úvahami o jednoduchosti či složitosti ekologických ctnosti, věnovala ještě jedné nadějivzbu/ujici teorii, takzvaně civilizační teorii; na základě konkrétního historického materiálu ji ve třicátých letech minulého století formuloval Norbert Elias." ;:::■; S environmentálnirn snažením, ba ani myšlením, věru neměl tento německý sociolog nic společného. Ve slavném díle -.0 civilizačním procesu* dokládá, že podstatou civilizace" je tendence k potlačováni jednoduchých pudových reakcí a k posilování sebekontroly, sebeomezeni a složitých forem chováni.*'' Elias své závěry opírá o detailní výzkum forem každodenního chování šlechty ve 12. až 18. století. Zajíma se o společenský i o intimní život - především o způsoby stolování, oblékáni, chováni při slavnostech či za dveřmi ložnice. Tam všude lidé během společenského vývoje v rostoucí miře tlumili jednoduché instinkty a spontánní afekty. Elias civilizační proměny neinterpretuje metafyzicky, jako projev vyšší a zacílené evoluční zákonitosti. Mají podle něj sociální původ a sociální funkci. Luxusní předměty jako kapesník, plivátko nebo příbor byly původně výrazem postaveni svého uživatele ve společenské hierarchii. Nejprve byly jednoduché formy chování nahrazovány složitými ceremoniály u vysoké šlechty. Civilizované chováni ji sloužilo jako identifikační znak. který ji odlišoval od nižších vrstev. lato reprezentační funkce byla ovšem trvale erodována snahou nižších, zejména měšťanských vrstev zjemnělé způsoby napodoboval, což vedlo k šíření civilizačního procesu. Logickým důsledkem bylo, že nositelé nejvyššího sociálního statusu byli nuceni projevy svého luxusního životního způsobu proměňovat. Zjemňování způsobů se začalo vytvářet uvědoměle a záměrné. To znamenalo rozkvět složitých kultivovaných způsobů chováni do šířky, rozmanitosti a odstínů, které jsou pro dějiny užilého uměni a životního způsobu šlechty lak charakteristické. Objevili se první tvůrci pravidel společenského chováni. Eliášova analýza pracuje zejména se spisem Erasma Rotterdamského „O slušném chováni děti". Během Brasmova života vyšlo třicetkrát.* což samo o sobě ukazuje na pozornost, již kultivaci mravů věnovala renesanční společnost. Původně vnější, sociálně vynucený proces postupně ovlivnil i psychiku jednotlivců. Elias piše o psychogenetické rovině civilizačního procesu. Prostřednictvím se-hcovládáni a sebepřinucení rostla disiance mezi spontánním impulzem a chováním. Pudová agresivita středověkých rytířů, krutých válečníků, rabujících, mučících a zabíjejících, byla postupně zatlačována. Rodilo se hnuli duše. kterému říkáme svědomí ■ O1) 71 Ellas lo dokládá na kapesníku neto liilťln t.riln1."- :■'':[■■::■■:.'; . 'tii/ -f -■:-■■ ITlM' 'TI Ti VSdav Černý upoíOf Aup na siuv* n$ti s mariánským kuHem. kletý spo-uLiuafři ■■:■-., hm riapfíhSad pí ■■ stíednicivim nemnoié kuMury Huba-dúiú. Take Anatob Fiance pň vS skepsi vtói leram jim v ..Epikuiovrrahrade' pranává kuiiívafiní £íhj. 73 Ncrtteil Ellas tiyl (ako Sd podotiu tii-ai ■ -......■■;■ :■■':■ •■ ■'■;■ ■■ ■•■.-.-. ■ i.-tif.-rx.itriwř:: ■ 'lni ,0 crnilaĚním procesu* vySia leite ;■".■ iVuiťiLlMinižiL! ■■:'■■: .;■ 74 ?ei. vŕeiné ivotby autorů. Weh' si :■■:■■'■-■:■ i i ;■■■:•.• >i ::y V ;■::'.'■:: .:■.■:■' lín; ŕ I p .-.: V.) ulil -v .. • i k panne' |e samo pliklaflem lejlno jľl-fLtiruti t to-íi:íiK:u ■; ' ■. 75 Je ovšem Huba inál na pamäti, íe Elias se nwaOývai chováním celé populace, ale powe lůch wsicv. klete |'í:u ih iii!|;V''ii;'i -H"ii""'iÝ-ť iiv- cicft. Neméfié důieiíie #. Je slučoval ■,:'■! ' '. i^i ü*jj!':üii: i.hJi'JTii lili. ''tUK.vi^iitio^ii.iiJv.liriTiij.v ... ........ . rolnici wůi Mlujici o p'eMi neoyli '■;■■■ ■! 'ii.'!. C-t| uvula ;■ ■ ...... ;■ ■ ■' .. 77 Y lakoi-em odpade by cnriltíacni ijfüwü 'ífciiiiiii iĹ'i'i; ii IS iti, ■ .■■ 78 Je trtáíka. Mase takovým toíšiíe- .-;■ ;■ ■ - . 79 V německém originate , Peini»-li- ■.itie". doslova .ptáti itap-nosii" Angličané voli píe^ .: '.!'■: i ■ a soucit. Zároveň rostl pocit odstupu od vlastního těla" - rodil se pocit nechutnosli a trapnosti. Vynořil se pocit studu, v necivilizovaných fázích vývoje prý neznámý. N. Elias, podobně jako V. Černý (1963) a W. Sombari (1986) zdůrazňuje, že v procesu kultivace hrála význam-nou roli žena.,: Elias píše o podmínkách nutných k procesu civilizace: Člověk se dokázal vzdávat násilných afektu a agresivity, když pominul trvalý slav ohrožení a strachu, vlastní ranému středověku. Společnost se stabilizovala a dodávala lidem pocit jistoty; mohli si vytvořil nadhled, dlouhodoběji uvažovat a jednat ve shodě se vzdálenějšími cíli. V nejistých dobách mohlo podle Eliasc docházet k rebarbari-zaci společnosti. Hrůzy druhé světové války civilizačni teorii, aspoň v jejím lineárním výkladu, jisté zpochybnily.'-1 Ale, přiznejme, těžko sejí věří i dnes. Kdo pozoruje na počátku 21. století chováni lidí na ulicích, na silnicích, v metru, na diskotékách, na stadionech, ale také kdo čte současnou literární tvorbu," sotva uzná věrohodnost civilizační teorie o rostoucí distanci vůči vlastnímu tělu. o stupňující se sebekontrole a pocitu studu, o zatlačováni jednoduchých afektu, násilných projevu a krutosti." Nemůže být dnešní zhrubnuti mezilidské komunikace i optika „po mně potopa" podvědomou reakci na nová. i když latentní ohrožení? Tušení rizik však v duši dnešního člověka přebývá v nerozmotatelné spleti s pocitem zvládnutí přírodních sil a převahy nad vnějším světem. "U Toto vědomi nám naopak dovoluje vytvářet si vůči přírodě odstup, reflektovat důsledky našeho chováni vůči ni.* Slovy Mahenovými - choval se k přírodě kavalírsky (Mahen 1959), slovy Norberta Eliase - civilizovaně. Pozorujme život kolem sebe bez negativních předsudků. Některé dimenze lidského chováni, a především lidských norem se skutečně vyvíjejí způsobem, který potvrzuje představu o vzestupné linií lidské morálky. Chápcme-li civilizační proces siřeji, schopnost sebekontroly se nemusí projevovat ve vnější upjatosti mravů;17 jejím plodem může být také, ne-li spíše, tolerance a respekt ke svobodě druhého (Lipovetsky 1999)."' Zajimá-li nás vztah člověka k přírodě: při všem svém environ-mentalistickém pesimismu setrvávám v názoru, že vývoj civilizovaného chování lidí se projevuje právě v proměnách etických norem našeho chování k přírodě. Tam zaznívá „tichý hlas skrupuli", k nimž „experti odsunuli vše. co odporuje redukci smyslu na účel" (Bělohradský 1991: 23). Bylo řečeno, že Elias neuvažoval v environmentálni perspektivě. Oblasti etiky ve vztahu ke zvířatům se však dotknul. Významného pojmu práh znechuceni™ použivá mimo jiné v souvislosti s tim, jak se při podávaní jídla zachází s masem: V historii stolováni zanikala zvyklost prezentovat a porcovat před zraky stolovníků celé zvíře nebo jeho velkou část- která zřejmé hověla loveckým atavismům. Jak lo známe z barokních olejomaleb, na slavnostní stůl kdysi patřilo zvíře v co nejúplnější naturalistické podobě. Postupně se zjemňující cítění však přestalo tuto demonstraci oceňovat, a naopak chtělo skutečný původ masitých jídel vytěsňoval a maskoval. Práh znechucení se zvyšoval. Bezprostředněji Elias dokládá proměny lidské senziiivity vůči zvířatům poukazem na veřejná upalováni tuctů živých koček, která se stala v Paříži ve svatojánských nocích hojně navštíveným ceremoniálem. Panovníkovi nebo následníkovi trůnu bývala přenecháno privilegium podpálit hranici. Na zvláštní přáni Karla IX. byla upálena i liška. Touhu trýznil nebrzdily žádné sociální normy; naši předkové ji ventilovali nezakrytě a za zvuků slavnostní hudby. Eliášovo líceni hrůzných svatojánských noci by mohli historikové dlouho rozšiřovat: šelmy v lesných klecích menažérii. vlci umučeni ve středověkých soudních pro- ■■• Bil >'..:.-'--n :.iyi -f-; .: -t, gc-.mjIóji a e«'áiA HciW Jaw SI NBjSou pfflsvĚdt«* hOyi 10 vySvôl- ..":■-. ;■ 82 Vedle efaswske a tíeaitsickc . , - .- ;■■■ ;■ .-■ ;■:■. ■■ ■. . ■■ nepUmopotaíOvai .:■.-■',"-.....■ 'iirr. iifíi*:'ir!,-■;:,■ iVííi ;. ;'.■■;, v. . ot>paiiGk.((nvin'sevht;io-rii íOíSífovató laK. lafc 'ositt vSaomi .'■■'' '- , i'.':':. a čkn iiál lira MřiiéjSim spoleicnsivi '.■■•■ ■:■ : : : ■■■■>..■..■ (HMvaůnat: Ones si uWfflomiteme WW rivisioslna.gittiä:: linýchOiäogkAýdi dnifi'cha na ptrofl- ■ -■—'-'■ ■ ■ ; .. ruji na ncpwiiSr. s liniŕ se naSe roana-■■i ívifaiOm a bw po- ■ ■. ;. :-■:.:; cesech se zvířaty, medvědi a opice tančící na řetěze komediantů, vivisekce pořádané na náměstích pro podívanou, koně tahající celý život vozy s uhlím v hlubinných dolech, netopýři povčrečně přibíjeni na vrata stodol a sklepu. Nahlédnu-Ii do minulosti snad ne tak prastaré: Když jsem v šedesátých letech studovala biologii, nikomu z nás nepřišlo na mysl. že bychom neměli pitvat živé žáby. Změny lidského chování ke zvířatům jsou v západním světě, ale již i u nás. nápadné: Myslím na zájem lidí o adopci psa z nalezincc. Myslím na muže. kteří po ropných haváriích zachraňuji tučňáky - s ženskou trpělivosti čistí peříčko po peříčku. Myslím na rodiny s dětmi polévající z hrnců i dětských kyblíčků těla velryb uvízlá na méléině příměstského zálivu - obraz, který nám na závěr televizních novin spíše pro povyraženi nabízejí, význam věci netušící, zpravodajové. Lidové noviny zveřejnily 8. dubna 2002 zprávu převzatou z Honolulu: „Havajští záchranáři vyrazili v sobolu na záchrannou operaci, která přijde na 50 tisic dolarů (přes 1.7 milionu korun). Jejich úkolem je zachránit dvouletou fenu Forgeu. Na neovladatelném indonéském tankeru Insiko ji nechala posádka, kterou minulý týden vzal na palubu luxusní parník. Kvůli nehodě zůstal tanker před třemi týdny bez energie a spojeni s okolním světem. Nyní je asi 400 kilometrů jižně od Havaje. Záchranáři k němu mají dorazit dnes." V srpnu 2002 věnovala povodňová zpravodajství v novinách, rozhlase a televizi velkou pozornost referencím o postižených zvířatech. Novináři dobře vytušili, co lidi zajímá. Skutečné, většina z nás byla dotčena osudem hrocha Slávka a lachtana Gastona. Ale i poté, co pominuly ni' citově pohnutě chvíle, skoro za půl roku po povodních, udělila porota vrcholné soutěže novinářské fotografie Czech Press Photo první cenu snímku „poslední minuty slona Kádira"."6 Symbolem katastrofálních povodní se stala fotografie slona tonoucího v pražské zoo. Nemám iluze o dnešním postavení zvírat, vím o hrůzách velkochovů a o praktikách pokusů na zvířatech. Ale z eliasovského hlediska, sledujícího změny sociálních norem, je důležité: Lidská krutost se již stydí a skrývá se. Již není schvalována a povzbuzována. Dokonce i ti. kdož své pokusniclvi na zvířatech ospravedlňuji prospěchem člověka, se vylekané skrývají před televizními kamerami.*1 Proměny v etických postojích k živým tvorům považuje historik R. Nash za součást obecnějšího trendu, který v dějinách překonává kmenovou mentalitu a rozšiřuje pojetí práv. Jejich nositelem se postupně stávají další a další subjekty (Nash 1984). V dějinách se vynořují římští patriciové propouštějící otroky, přimluvci za práva menšin a jinověrců, zákonodárci udělující práva ženám, a konečně dnešní bojovnici za práva zviřat.11 Právě citlivé a obětavé postoje ke zvířatům nápadně prolamuji pragmatickou lhostejnost dnešní doby. Co bylo donedávna pro většinu lidi fanatismem a pozérstvim zhýčkanců." podivínským sentimentem vegetariánů a bojovníků proti cirkusům, přijímají lidé pozdní civilizace jako samozřejmou součást morálních postojů. Takový posun v pojetí práv je badatelsky ověřitelná skutečnost. A někteří historikově dávají Nashovi za pravdu, navzdory dnes téměř povinné skepsi k filozofii dějin a její lidové interpretaci „lidi se nemění". ..všechno už tady bylo". Pro knihu o ekologickém luxusu jsou eliasovské interpretace, zdůrazňující nahrazování jednoduchých pudových hnuti složitými rituály sebekontroly, zajímavé ještě jinak: z norem ekologicky příznivého chování se vytrácí pohrdání komplikovanými formami společenského chováni. Postupně je překonávána i environmentálni ideologie návratu k primitivním předcivilizačnim vývojovým stádiím, který by Elias označil jako snahu o rebarbarizaci. Jistě, k pochopení velikosti a krásy přírody potřebujeme své biologicky dané smysly; kavalirského gesta ochrany přírody jsme však schopni jenom jako děti civilizace. 113 Eliasovský /působ uvažováni v konfrontaci s biosociologickým náhledem je plodný i tam, kde nás ekologicky příznivý životní způsob zajimá v rovina hospodařeni v domácnostech: Akviziční instinkt, touha po získávání věci je z robustního rodu afektů a jednoduchých biologických pudů. podporovaných mocnými silami agresivní větve civilizace. Jiná, slabší větev se snaži je potlačovat prostřednicivim se-beomezeni a složitých způsobů ekologického luxusu. ■'4