TAKTIKA POLICEJNÍ AKCE
JUDr. Zdenek NÁCHODSKÝ
PRAHA 1993
Kde dříve stačila urážka, padne nyní úder pěstí. Kde stačil úder pěstí, musíme se obávat nože. Kde se dříve rozdávaly kopance, sahá se nyní po zbrani.
Prosazováni a ochrana zákona je rizikové povolání,
které vyžaduje konstantní profesionalitu a špičkovou připravenost
Věnováno obětem policejní služby
JUDr. Zdeněk Náchodský, 1993 Photo JUDr. Milan Proks, 1993 lllustration Ing. arch. Václav Kubec, 1993
UVOD
Tato publikace volně navazuje na již vydaný titul „Racionální obrana a útok ve služební činnosti příslušníků SNB" (Naše vojsko, Praha 1984) a „Učebnice sebeobrany pro každého" (Futura, Praha 1992). Byla napsána se zřetelem k požadavkům vyplývajícím ze služební praxe policistů a vojsk ministerstva vnitra a zároveň pro možné aplikované využití ve služební praxi ostatních ozbrojených sil a sborů státní správy (Vězeňské služby ČR, Letištní a železniční policie, Ústřední celní správy, Hraniční policie, Celní stráže. Vojenské policie, městské a obecní policie), civilních bezpečnostních služeb apod.
Jak zkušenost a praxe ukazují, dochází pří výkonu služby a při zákrocích proti pachatelům trestné činnosti ke zvýšení útoků na policisty. Např. více než polovina všech útoků má verbální charakter. Avšak 193 fyzických útoků skončilo v minulosti za jeden běžný rok zraněním policistů. Ovšem nejčastější příčinou dočasného Či trvalého vyřazení policistů z výkonu služby je úrazovost. Z každého sta policistů neschopných ze zdravotních důvodů služby je více než sedm neschopných v důsledku úrazu. Několik desítek jich z téhož důvodu odchází ročně do invalidního důchodu nebo umírá.
Z rozborů se např. dovídáme, že jen v prvním pololetí jednoho kalendářního roku došlo u policistů MV ČR k 1 303 úrazům, z nichž byla přibližně jedna čtvrtina spojena s výkonem služby. V důsledku úrazů bylo v průběhu tohoto období vyřazeno z výkonu služby den co den 130 policistů. Více než polovina všech úrazů spojených s výkonem služby vznikla při zákrocích policistů a další více než čtvrtina vznikla při bojové, branné a služební tělovýchově.
Obecné lze tedy říci. že připravenost policistů, zejména k obchůzkové službe a k provedení služebních zákroků, není na patřičné úrovni. Proto je třeba zvláště zvýšit účinnost přípravy policistů k zákrokům proti narušitelům veřejného pořádku tak. aby byl policista schopen na vyiii profesionálni úrovni použit přiměřeny prostředek ještě dříve, než by mohl být útočníkem zranén sám. Je nutné neustále zvyšovat profesionalitu a vénovat zvýšenou pozornost připravé policistů a jejich zdokonalováni v taktice provádéni služebních zákroků. Nezbytný je správný výklad pochopení viech pojmů z oblasti práva, především pojmu .nebezpečný recidivista".
Vétii pozornost rovnéž vyžaduie nejen příprava a provádéni instrukt.tíi policistů před službou, ale I při jejich vysíláni k provedení jednotlivých zákroků nebo zásahů k obnoveni veřejného pořádku. Účinnost přípravy se musí umocnit i zvýšením operatívne technické úrovné zásahových a ochranných prostředků používaných proti narušitelům verejného pořádku a pachatelům trestné činnosti.
Předkládaná publikace řeší metodiku, taktiku a techniku nékterých specifických pollce|ních úkonů s ohledem na konfrontace za použiti střelných zbraní, dále pak problematiku použiti služebních střelných, resp. palných zbraní a nékterých polních bojových technik především ve vztahu k přepadům, k prvnímu kontaktu s protivníkem a jeho zablokováním. Podpůrné je zařazena kapitola týkajíc! se přehledu evropských proti teroristických oddílů a jejich praktického využiti v boji proti terorismu a pácháni další násilné trestné činnosti.
ZÁKLADNÍ ZÁKONNÁ USTANOVENÍ 1. Nebezpečný recidivista
Mezi pachateli trestných činů jsou i takoví, kteří bývají označováni jako nebezpeční nebo zvlášť nebezpečni recidivisté. Jedná se o osoby, které jsou ve většino případů zvlášť nebezpečnými pachateli násilné trestné činnosti nebo pachateli taxativně vyjmenovaných trestných činů dle ustanoveni § 62 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, závažných úmyslných trestných činů a o pachatele ozbrojené střelnou zbrani.
Nebezpečným pachatelem se rozumí zejména:
1. Nebezpečný pachatel trestného činu; jde zejména o:
- zvlášť nebezpečného recidivistu (ust. § 41 tr. zák.).
- pachatele některého z trestných činů uvedených v ustanoveni § 62 tr. zák.,
- pachatele závažného úmyslného trestného činu, který byl policistou přistižen při trestném činu,
- pachatele úmyslného trestného činu, o němž vyjde najevo. Že je ozbrojen střelnou zbraní.
Vězeň na útěku:
- Jde především o případy, na něž se obdobně vztahuji hlediska pod bodem 1 (nebezpečný pachatel trestného Činu), a obvykle jde o skutečnost nemožnosti ověřeni si policistou, o jakého vězné jde.
Osoba, která byla policistovi jeho nadřízeným nebo příslušným orgánem, napr. soudem nebo prokuraturou, jako nebezpečný pachatel výslovně označena:
- o výslovném označeni osoby za nebezpečného pachatele rozhoduje nadřízený, pokud to není výslovné uvedeno na vyhlášeném pátrání. Pro stanovení nebezpečnosti pachatele lze uplatnit obdobná hlediska, jaká jsou pro vymezeni tohoto pojmu pod bodem 1 (nebezpečný pachatel trestného činu).
4. Osoba, kterou policista podle jiných nepochybných okolností musí důvodně pokládat za osobu obzvláště nebezpečnou pro stát, lidský život, zdraví apod.
2.
3.
Při zákroku proti nebezpečnému pachateli musí policista vzhledem k charakteru osoby, proti niž zákrok smeruje, dbát vždy nutné ostražitosti, aby nebyl sám napaden a následné zraněn či dokonce usmrcen. Stejným způsobem musí postupovat ve všech případech, kdy zakročuje proti každé neznámé osobě.
4
5
Uplatněni správné metodiky, taktiky a techniky při služebních zákrocích je mnohdy opomíjeno a nedodrženi obecně platných zásad a postupů, které vylučují riziko nebo jej snižují na minimum, zaplatila řada policistů újmou na zdraví nebo dokonce i životem. Svědčí o tom některé následující případy ze služební praxe výkonných policistů:
1. V Praze přistihl policista v civilním oděvu pachatele, který se snažil vniknout do zaparkovaného motorověho vozidla. Při zjišťování jeho totožnosti nevěnoval dostatečnou pozornost svému okolí, byl udeřen zezadu dalším pachatelem do krční páteře a několikrát bodnut nožem do paže a stehna.
2. Na základě vyhlášeného celostátního pátraní byli v nádražní čekárně železniční stanice Česká Třebová zadrženi dva nebezpeční recidivisté - pachatelé závažné trestné činnosti. Po zadržení byli odvedeni na policejní služebnu, kde byli střeženi jedním policistou. Jeho nedostatečná ostražitost umožnila pachatelům, Že ho napadli, spoutali a zmocnili se jeho služební zbraně. Poté se zmocnili svých osobních věcí, odcizili peníze, úřední záznamy a klíče. Těmi otevřeli dveře místnosti stálé služby a uprchli. Při pozdějším zadrženi v Pardubicích použili proti zakročujfcím policistům odcizené zbraně.
3. V Brně po zaznamenání signálu o narušení objektu použil pachatel proti za-kročujicím policistům střelné zbraně a jeden z nich zaplatil zákrok životem. Tři další byli zraněni.
4. V okrese Galanta zastřelil vojenský zběh ozbrojený samopalem dva policisty a sám spáchal sebevraždu. Příčinou neúspěšného služebního zákroku byla nedostatečná informovanost těchto policistů o celé situaci před odjezdem na místo akce.
5. V Brně napadl desetkrát soudně trestaný recidivista při předvádění na policejní služebnu oba předvádějící policisty nožem. Jednoho člena hlídky bodl do břicha a druhého při potyčce poranil. Za pomoci náhodně kolemjdoucího občana byl zneškodněn a byla mu přiložena pouta. Jeden z členů hlídky zraněni podlehl.
Uvedené případy ze služební policejní praxe dokumentují neustále se zvyšující agresivitu a brutalitu pachatelů - útočníků zaměřujících se na páchání násilné trestné činnosti. Na druhé straně však tyto případy signalizuji nedostatečnou připravenost policistů na služební zákroky určitého typu.
V celém komplexu řešení reálné nebezpečných situací za použití služebních zákroků (zvláště při služebních zákrocích, kdy je nutno použit střelné, resp. palné zbraně) není tato činnost policistů i ostatních příslušníků ozbrojených složek a sborů z hlediska metodických, taktických a technických přístupů ojedinělá.
Např. v jedné ze zemí s vysokým výskytem kriminality bylo v jednom běžném roce zaznamenáno 50 000 útoků proti policistům, z toho jich bylo 19 000 zraněno. 95 % zabitých bylo zastřeleno. Provedená analýza ukázala, že z těchto 95 % zabitých byla celá řada výborných střelců do terče, avšak téměř v 60 % případů byli tito policisté totálně nepňpravenl reagovat na vzniklou reálně ne-
bezpečnou situaci a nestačili dokonce ani vytáhnout zbraň dříve, než došlo k násilí ze strany útočníka. Pouze 27 % jich dokázalo vystřelit a jen 15 % jich bylo schopno zranit nebo zabít útočníka (morální a psychologické zábrany).
Konfrontace policistů a nebezpečných paohatelů při použiti palných zbrani patří mezi nej nebezpečnější služební zákroky vůbec a jejich řešení vyžaduje účinné zvládnutí profesních dovednosti. Jde především o dokonalou znalost právních norem a služebních předpisů (zejména práv a povinností ve vztahu k hodnocené situaci a použití zbraně) a s tím souvisejícího právního krytí a právních záruk policisty, dále pak o psychickou a fyzickou připravenost policisty, správné zvládnutí metodiky, taktiky (zejména taktických zásad a prostředků) a techniky při provádění těchto vysoce rizikových služebních zákroků. V neposlední řadě jde o připravenost k použití donucovacích prostředků a služební zbraně, o spolupráci ve skupině (týmová práce), využití služebního psa a některých dalších speciálních policejních úkonů.
Dále jsou uvedena některá fakta týkající se hodnocení osoby pachatele ve vztahu k zákrokům, při nichž může být použito zbraně:
Pachatelem trestného činu je ten, kdo trestný čin spáchal sám (§ 9 odst. 1 tr. zák.).
Pachatel, který znovu spáchal zvlášť závažný úmyslný trestný čin, ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný úmyslný trestný čin potrestán, se považuje za zvlášť nebezpečného recidivistu, jestliže tato okolnost pro svou závažnost, zejména vzhledem k délce doby, která uplynula od posledního odsouzení, podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost (§ 41 odst. 1 trest. zák.).
Zvlášť závažnými trestnými činy jsou trestné činy uvedené v § 62 trest. zák. a ty úmyslné trestné Činy, naněž tento zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let (§ 41 odst. 2 trest. zák.).
Pachatelé dopouštějící se taxativně vyjmenovaných trestných činů podle ustanovení § 62 trestního zákona: vlastizrady (§ 91), rozvracení republiky (§ 92), teroru (§§ 93 a 93a), záškodnictví (§§ 95 a 96), sabotáže (§ 97), vyzvódačství (§ 105), nedovoleného překročení státní hranice (§ 109 odst. 3), válečné zrady (§ 114), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2 a 3), ohrožení vzdušného dopravního prostředku a civilního plavidla (§ 108a), zavlečení vzdušného dopravního prostředku do ciziny (§ 108c odst. 2), vraždy (§ 219), nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů (§ 187 odst. 3), loupeže (§ 234 odst. 2 a 3), braní rukojmích {§ 234a odst. 3), znásilnění (§ 241 odst. 2 a 3), pohlavního zneužívání (§ 242 odst. 3 a 4), krádeže (§ 247 odst. 2), genocidy (§ 259), persekuce obyvatelstva (§ 263a odst. 3), trestného činu podle § 1 zákona na ochranu míru, jakož i zvlášť nebezpečný recidivista nebo osoba odsouzená k výjimečnému trestu odnětí svobody (§ 29 odst. 2).
2. Použití zbraně
Pň výkonu své právomoci (rozumí m veéfcerá činnost policistů i ostatních zasahujících osob provádéná podle zákonů a jiných právních norem ve služební | ml-moslužebni dobe) může policista za podmínek uvedených v zákona Č. 283/1091 Sb. o P ose u česká republiky (podle ustanoveni $ 30) poulit zbraň proti osoba. Právo použit zbrane proti o sobe je nejvýznamnéjsím oprávnením policisty. K použiti zbraná vsak musí být policista plná disponován (nesmi být nap/, pod vlivem psychického soku. drogy, alkoholu, horečnatého onemocněni apod)
Ustanoveni § 30 zákona č. 283/1001 Sb. o Policii České republiky pro použiti zbrané:
1. Policista je oprávněn použít zbraň:
a) aby v prípade nutné obrany nebo při pomoci v nutné obrané odvrátil přímo hrozící nebo trvající útok vedený proti jeho osobé nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby;
b) jestliže se nebezpečný pachatel, proti némuž zakračuje. na jeho výzvu nevzdá nebo se zdráhá opustit svůj ukryt:
c) nelze-li Jinak překonat odpor směřující ke zmařeni jeho závažného služebního zákroku;
d) aby zamezil útéku nebezpečného pachatele, jehož nemůže jiným způsobem zadržet;
e) aby odvrátil nebezpečný útok, který ohrožuje střežený nebo chránený ob* jekt nebo stanovište, po marné výzvé. aby bylo upulténo od útoku;
f) neáze-b jinak zadržet dopravní prostředek, jehož ňeke bezohlednou jízdou vážné ohrožuje život a zdraví osob a na opétovnou výzvu nebo znamení dané podlé zvláštního předpisu nezastaví;
g) když osoba, proti niž byl použit donucovací prostředek hrozba střetnou zbrani nebo donucovací prostředek varovný vystřel, neuposlechne pokynů policisty srnérujících k zajlsténi bezpečnosti jeho vlastni nebo jiné osoby;
h) když je třeba zneškodnit zvíře ohrožující život nebo zdrávi osob.
2. Zbrani se podle odstavce 1 rozumí zbraň střetná, bodná a sečná.
3. Použiti zbrane policistou v případech uvedených v odstavci 1 pism. a) až 0 je přípustné pouze tehdy. Jestliže použití donucovacích prostředků bylo zřejmé neúčinné.
4. Před použitím /brané v případech uvedených v odstavci 1 písm a) až e) je policista povinen vyzvat osobu, proti které zakroč uje, aby upustila od protiprávního jednáni s výstrahou, že bude použito zbraně. Od výzvy s výstrahou může upustit jen v případe, že je ohrožen jeho život nebo zdraví anebo |e-ll ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu.
5. Při použit) zbrané je policista povinen dbát nutné opatrnosti, zejména aby nebyl ohrožen život jiných osob, a co nejvíce setřít život osoby, proti níž zákrok smeruje.
Použitím zbrané se rozumí takové použití, k némuž je zbraň určena (střelné zbrané ke střelbé). Použití zbrané jiným způsobem, např. úderem, se posuzuje ,ako použití donucovaciho prostředku podle ustanoveni $ 38 odst. 1 písm. k) zákona č. 283/1001 Sb.
Použití zbrané v mezích z mocném zákona není trestným činem (ustanoveni $ 15 trestního zákona). Zákon neraz lituje mezi zbrani služební a zbrani soukromou. Je proto možno použit I zbraň soukromou. Použije-li se zbrané (podle okolností), pak především zbrané služební.
S ohledem na řešenou problematiku je třeba objasnit nékterá (akta a terminologii vycházející zejména ze základního článku ustanoveni $ 30 zákona č. 283/1091 Sb. o Policii České republiky pro použití zbrané:
JVby v případe nutné obrany nebo při pomoci v nutné obrané odvrátil přímo hrozia nebo trvající útok vedený proti jeho osobé nebo útok na život nebo zdraví jiné osoby":
Tok) ustanoveni vychází z jedné z okolnosti vylučujících protiprávnost, a to z nutné obrany (ustanoveni § 13 tr. zak.) Jde o ustanoveni speciální, ktoré opravňuje k použití zbrané pouze pra případ odvráceni útoku bezprostredné hrozícího čl vedeného proti policistovi, nebo k odvráceni útoku na život jiné osoby (problematika okolnosti vylučujíc ich protiprávnost a problematika sebeobrany je podrobnéji řešena v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební činností příslušníků SNB". Nase vojsko. Praha 1984. nebo „Učebnice sebeobrany pro
každého-. Futura. Praha 1992).
Nutná obrana předpokládá útok fyzické osoby, který bezprostredné hrozí nebo trvá. Není rozhodující, zda útok směřuje proti životu policisty nebo zda je veden pouze za účelem jeho odzbrojení, spoutáni, zneškodnení apod.
Útok bezprostředné hrozí tehdy, má-li vzápéO nastat. Nem třeba, aby útok již skutečné začal. Zálež! na tom, zda útočník dal svým jednáním dostatečné najevo (např. uchopením zbrané. vyhrožováním a krácením vzdálenosti apod.), že
skutečné zamysli zaútočit. Útok trvá potud, pokud jesté nepominulo nebezpečí vyvolané útočníkem. Tedy
nebyl-li útok takticky ukončen.
Jestliže vsak policista pokračuje v obrané, tj. použije zbrané v dobé, kdy již útok takticky skončil, jde o vybočeni (exces) / mezí nutné obrany, které je ve
smyslu zákona postižitelné.
Po skončeni útoku by mohlo být použito zbrané podle jiných ustanovení, např. podle ustanovení $ 38 odst. 1 zak. č. 283/1001 Sb. o Policii České republiky, k úderu zbrani k zamezeni snahy nebezpečného pachatele pokračovat v útoku. Při útoku více osob proti policistovi (napadeni skupinou osob) nebo proti životu jiné osoby, je přípustná nutná obrana proti kterémukoli útočníkovi. Tedy nejen proti tomu, který mezi ostatními zaujímá v probíhajícím útoku nejvyznamnéjsí postaveni.
Jestliže je použití zbrané zrejmé nepřiměřené povaze a nebezpečnosti útoku, rde o vybočeni z mezi nutné obrany, které je ze zákona postižitelné. Zda jde
0 zřejmou nepřiměřenost obrany, je nutno posuzovat se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu. Přitom je třeba vycházet ze situace, za které k použiti zbraně došlo, z momentálně daných možností obrany jak policisty, tak
1 útočníka a z úrovně psychického stavu policisty vyvolaného útokem v okamžiku použiti zbraně.
K použiti zbraně opravňuje policistu pouze odpor aktívni Jde tedy o odpor, kterým je mu násilím bráněno v provedeni závažného služebního zákroku, napr. o bránění v přiloženi pout či zadržení nebezpečného pachatele. Dostoupí-li odpor směřující ke zmaření závažného služebního zákroku takové intenzity, že se rovná útoku vedenému proti policistovi, pak může být zbraně použito z hlediska přímo trva/icího útoku.
Proti pasivnímu odporu nelze v žádném případě zbraně použit. Pasivní odpor je taková činnost, již se osoba (pachatel) nedopouští vůči policistovi násilí, ale pouze odmítá splnit jeho požadavek.
Před každým použitím zbraně musi být policistou uplatněna výzva (dle ust. § 39 odst. 4 zák. č. 283/1991 Sb.), jejímž obsahem je příkaz k upuštění od protiprávního jednáni, s výstrahou, Že bude použito zbraně. Před použitím střelné zbraně je policista povinen použit též varovný výstřel. Od výzvy s výstrahou může policista upustit jen v případě, že je ohrožen jeho Život nebo zdrávi, nebo je-ll ohrožen život nebo zdraví jiné osoby a služební zákrok nesnese odkladu (ust. § 39 odst. 4 zák. č. 283/1991 Sb. o Policií České republiky).
Obecné lze říci, že právě tento zákonný požadavek - uplatnění povinné výzvy před provedením závažného služebního zákroku je jedním z faktorů, který z hlediska taktického provedeni tohoto zákroku policistu znevýhodňuje.
Policisté, zvláště pak výkonní, a příslušníci některých ostatních uniformovaných ozbrojených sborů jsou oproti pachatelům trestné činnosti ve značné nevýhodě:
- Jsou uniformovaní, a proto snadno rozeznatelní;
- maji označená vozidla (Policie. Hraniční policie apod.);
- jejich hlasité příkazy je činí snadno rozeznatelnými kterýmikoliv možnými útočníky, zatímco útočnici a pachatelé trestných Činů (přestupků) jsou rozpoznatelní jen velmi obtížné nebo vůbec ne. Policisté mohou tedy útoky těchto osob jen obtížné předvídat;
- policisté i ostatní účastníci jsou při prováděni služebních zákroků ovlivněni mimo jiné i morálními a psychologickými aspekty a ohledy.
Musí zhodnotit, zda daná situace legálně ospravedlňuje jejich činnost (napr. použití zbraně při závažném služebním zákroku; jde tedy i o právní záruky při způsobeném následku použití zbraně). Dále musí dodržovat zásady nutné opatrnosti apod.
Nebezpeční pachatelé se naopak mohou svobodně rozhodnout (a ve většině případů tak činí) kdy, kde a proti komu použijí např. střelné zbraně. Jejich rozhodování není ovlivněno ani etikou ani morálními zábranami, ale naopak se rozhoduji na podkladě čistě sobeckém nebo zcela iracionálním a bez hlubší úvahy.
Podle statistik zabývajících se konfrontacemi za použití střelných zbrani bylo proti policistům použito střelné zbraně bez varování či zřejmé příčiny minimálne v 1 % případů.
Úspěšnost použití střelné zbraně v těchto reálno nebezpečných situacích je závislá na mnoha faktorech. Faktem zůstává, že příprava zbraně pro jeji použiti ke střelbě je značně pomalá. Má-li policista zbraň zasunutou v pouzdře, pak jeli mimořádně obratný, její vytažení a příprava k použití trvá asi 1 -1.2 s. Obecně však lze říci, že velká většina policistů před nástupem do výkonu policejní služby se střelnou zbraní, zvláště podobnou zbrani služební, prakticky necvičila.
Správně porozumět dynamice ozbrojené konfrontace, zhodnotit rizika, jimž je třeba čelit plánovat vlastni činnost v případech smrtelného nebezpečí, znát a v praxi ovládat správné taktiky a techniky pro přežití v případech reálně nebezpečných situací, to jsou úkoly, které musi vést k doplnění profesionální služební připravenosti příslušníků policejních a jiných ozbrojených sil a sborů. Tyto znalosti je třeba plné uplatňovat s ohledem na řešeni situací, při nichž je použito střelných, resp. palných zbraní.
10
TAKTIKY PRO CHOVÁNÍ V REÁLNĚ NEBEZPEČNÝCH SITUACÍCH
Taktiky pro chováni v reálno nebezpečných situacích jsou rozděleny do dvou základních kategorii:
První kategorií jsou taktiky chování, které pomohou předejit rizikovým situacím od stupňováni rizika až po život ohrožující střetnutí. Jde tedy o taktiky chování se snahou zamezit a vyloučit použiti střelných zbraní.
Druhou kategorií jsou pak laková jednání a chování, jež pomohou přežit za předpokladu, že se přes veškerou snahu nepodařilo použití střelné zbrané ze strany útočníka zabránit.
Obé tyto kategorie vyžaduji přípravu zakročujících osob daleko dříve, než se budou v reálné nebezpečné situaci pohybovat a než budou muset při služebním zákroku střelné zbraně použít.
Vyvážený vztah mezi psychickou stabilitou, fyzickou zdatnosti, odbornosti, taktikou v pohybu, chováním a jednáním v reálně nebezpečné situaci a střeleckou dovedností umožňuje závažný služební zákrok za použití střelné zbrané úspěšné realizovat. Viechny tyto faktory jsou stejné důležité a opomenutí kteréhokoli z nich vytváří potenciální nebezpečí ohrožení zdraví a života policisty.
Obranná struktura musí být postavena do kombinovaného, koordinovaného systému, umožňujícího kontrolovat průbéh střetnutí za použití střelných zbraní a jeho výsledek. Jediné tento systémový prístup splňuje rozvinutí dovedností v různé odlišných, ale současné spolu souvisejících postupech anticipace a konečných pozitivních výsledků. Některé situace vyžadují okamžité a přesné použití střelné zbraně, jiné neopětování střelby s taktikou vyčkávání na příhodný okamžik (tím však průchod vyšším rizikem).
Vzhledem k tomu, že u většiny pachatelů této závažné trestně činnosti předpokládáme ilegální držení zbraně a její skryté nošení, nelze u nich při střetnutích
počítat s normálními sociálními vztahy založenými na zdvořilém a slušném chování. Úspěšné použití obranných technik v těchto situacích nelze zakládat na oezsfarosíném chování a důvěře. Bezstarostnost a důvéňvost se v těchto případech rovná neostražitostí a nesoustředěnosti Tyto stavy jsou pak nejvótším nebezpečím pro vlastní osobu, v případě součinnosti a spolupráce i pro ostatní policisty a účastníky prováděné policejní akce, a zejména pro nezúčastněné osoby.
Vycvičený a trénovaný policista má zpravidla vyšší sebedůvěru. Je si védom své připravenosti pro tyto situace a jeho kontrolované dovedností mu pomohou v okamžiku potřeby vzniklé násilí minimalizovat nebo ihned zastavit a účinným způsobem zrušit.
Vzhledem k tomu, že v praxi přesně stejné situace neexistují, ani soubor vždy stejně účinných způsobů jejich řešení, nelze uvažovat v taktice a technice v ab-solutnlch intencích. Existují pouze různé volby taktik a technik, většinou jednoduchých, které vycházejí z psychicky stabilního postoje a rozsáhlé služební praxe. V tom je základ jejich úspěšného použití.
Tyto taktiky a techniky by se soustavným nácvikem měly stát při provádění přirozenými a reflexivními, neboť je dokázáno, že za působení stresorů a v psychické krizi se účastník reálně nebezpečné situace instinktivně vrací ke způsobu chování a jednáni, který měl již nacvičen.
Trénink k úspěšnému čelení reálnému nebezpečí v situacích za použití střelných zbraní vyžaduje čas a energii specifické tréninkové metody, jejichž podstatou je vysoká variabilita.
V zájmu ochrany vlastního života a zdraví je nutno si stále uvědomovat, že jedinou okolností, kterou lze předvídat ve služební praxi (zvláště v očekávání vzniku reálné nebezpečné situace) je nemožnost anticipovat konkrétní čin protivníka. Tedy překvapivá napadeni a přepady ze zálohy, včetně přepadů situačních, jsou jedněmi z nejnebezpečnějšlch způsobů ohroženi osobní integrity a to zvláště tehdy, je-li v těchto případech použito střelných zbrani.
Statisticky je možno dokladovat případy reálně nebezpečných situací a procentuálně vyjádřit míru rizika nebezpečí pro zdraví a život při jejich řešení (uvedený rozbor je použit dle zahraničního hodnoceni):
- pokusy o provedení a dokončení závažného služebního zákroku proti nebezpečnému pachateli násilného trestného činu za použití střelných zbraní.................................................................._...............................21 %
- řešeni nebezpečné situace na anonymní a neanonymní telefonické ohlášení závažného trestného činu.......................................................................19 %
- loupeže ....................................................................................................18 %
- dopravní služba a silniční kontrola dopravních prostředků ..................12 %
- prověřování podezřelých a neznámých osob ..........................................8 %
- krádeže.......................................................................................................7%
- vstup do nastražené lěčky (napr. pokus o odzbrojení)............................7 %
- styk s odsouzenými (spec. pro dozorce vězňů).......................................4 %
12
13
- styk s psychicky narušenými osobami.....................................................2 %
- občanskoprávní spory...............................................................................1 %
- ostatní........................................................................................................1 %
Stejně tak lze vyjádřit rizika v reálně nebezpečných situacích s ohledem na funkční zarazení policistů:
- činnost uniformovaných policistů (např. policejní hlídky, dopravní služby, celní stráže, hraniční policie apod.)........................................................66 %
- činnost policistů ne uniformovaných (např. policistů s operativním posláním, kriminální služby apod.) ..........................................................................22 %
- činnost všech policistů mimo službu .....................................................12 %
Z výše uvedeného výčtu možných typů reálně nebezpečných situací je zřejmé, že riziko ztráty zdraví či života se týká v podstato všech služebních zákroků, které musí policista v těchto situacích použit. Proto by současí/ přípravy do služby měla být i racionální teoretickopraktická rekapitulace činností (metodických, taktických i technických), které by musel policista uplatnit v případě, že by se do reálné nebezpečné situace dostal a byl nucen použit proti nebezpečnému útočníkovi střelné zbraně.
Současná služební policejní praxe přináší určité poznatky, jež je možno zobecnit a na které je třeba zvláště upozornit:
V náhlém strachu a dalších negativních IR (instinktivních reakcích) dochází zcela fyziologicky u každého jedince, který se pod tlakem psychické zátěže nachází, ke zrychlení srdečního tepu, k dilataci papil, a tím ke snížení vnímavostí, např. barev, času, vzdálenosti apod. Za tohoto stavu se člověk obvykle drží, jak již bylo uvedeno, návyků, jimž se naučil při cvičení a tréninku. Pokud tento trénink a tato cvičení byla pojímána v co nejvétši míře realisticky, snižuje se riziko poškození zdraví či ztráty Života na minimum. Naopak, pokud tomu tak nebylo, rizika se podstatně zvyšuji. Tuto skutečnost lze dokázat na případě ze služební policejní praxe, kdy motorizovaná hlídka stavěla zvláště nebezpečného pachatele loupeže. Všichni členové hlídky byli při přestřelce zastřeleni. U jednoho z nich byly nalezeny v kapse prázdné nábojnice. Ukázalo se, že šlo o podvědomý návyk ze střelnice. Bubínek revolveru vyprazdňoval do dlaně a prázdné nábojnice ukládal do kapsy. Pak teprve opět zbraň nabíjel. V této nanejvýš nebezpečné situaci však zbytečné plýtval cenným Časem.
Z dalších případů vyplývá, jak velice důležitá je v situacích ohrožení např. kontrola činnosti rukou podezřelého:
1. Z výpovědi zadrženého nebezpečného recidivisty: Nejnebezpečnéjší ve vzájemném střetnutí za použiti střelných zbrani jsou ruce. Jsou-li v zorném úhlu ohrožení (zvláště pravá nika) a kontrolujeme-li jejich činnost, jsme v bezpečí. Dokonce i v případě, kdy je k nám protivník otočen zády.
2. Případ postřelení policisty: Při zatýkání se nebezpečný pachatel násilného trestného činu otočil a sahal si za opasek. Při konfrontaci došlo k vzájem-
3.
4.
nómu zásahu (souzásahu). Chybou bylo, že policista ztratil kontrolu nad Činnosti rukou protivníka (dopustil, aby se protivník otočil zády) a zákrok prováděl nezajištěn bez spoluúčasti dalšího policisty, ač byl informován, o jakou osobu jde.
Zastřelení policisty: Nebezpečný pachatel trestného činu byl překvapen ne-uniformovaným policistou při loupeži v potravinovém obchodu. Pachatel nerozpoznal, Že se jedná o policistu a zastřelil ho. Chybou bylo, Že se policista snažil na již připravenou zbraň útočníka vytáhnout zbraň vlastní a že se neřídil jeho pokyny jako ostatní přítomní.
Zranení policisty: Policista dopravní služby na motocyklu se snažil zadržet známého recidivistu (zloděje) jdoucího po ulici a byl jím při zákroku vážně zraněn. Jeho chybou bylo, Že zákrok prováděl, aniž měl krytí. Útočník měl ruce v kapsách (chyběla kontrola rukou) a přiblížil se k němu velmi blízko.
Faktory střetnutí
Ke střetnutí za použití střelných zbraní dochází za určitých podmínek a nemenne daných faktorů, které výsledek těchto střetnutí podstatně ovlivňují. Některé z těchto faktorů byly popsány v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební činnosti příslušníků SNB" a v publikaci „Učebnice sebeobrany pro každého". Přítomnost střelných zbraní však vliv těchto faktorů specifikuje právě s ohledem na jejich využití v praxi.
1. Vzdálenosti: Tradičné pojímaný střelecký výcvik mířené střelby v klidu na terčový cíl pomáhá při počátečním seznamování se se zbraní. Pro praktickou bojovou střelbu se však nehodí a je nevyhovující. Zatímco mířená střelba je praktikována na delší vzdálenosti, např. 25 m, 50 m, 100 m apod., skutečné použití zbraně ke střelbě bývá z 85 % případů uplatněno pod cca 6 m (jak zkušenost a praxe ukázala). Z provedené analýzy skutečných případů vzájemných střetnutí za použití střelných zbrani vyplynulo, že ztráty na životech bývají zapříčiněny střelbou ze vzdálenosti do 3 m, polovina postižených přichází o život ze vzdálenosti 1,5 m nebo až na dotyk s ozbrojeným útočníkem.
V reálně nebezpečné situaci tedy není čas na klidné zaujetí střelecké polohy a dlouhou manipulaci se zbraní. Stereotypní výcvik v mířené střelbě na delší vzdálenosti vede k tomu, že ve skutečném střetnutí s ozbrojeným protivníkem začíná ohrožovaný myslet v podmínkách relativně většího prostoru a času, zatímco by se jeho myšlení mělo pohybovat v intencích těsných střetnuti (v podmínkách pro instinktivní - letmé, pudové, bojové, combatové - použití zbraně). Jak zkušenost a praxe ukázala, ozbrojený útočník ve valné většině případů používá pň konfrontacích střelně zbraně zřejmě blíže než např. na polovinu délky služebního vozidla nebo nadélku paže. Jeho výhodou je provedení prvního kroku a tím využití momentu překvapeni. Proti těmto dvěma výhodám útočníka je možno čelit pouze účinným krytím, větší rychlostí a přesností při použití zbraně.
14
15
I
fut
kt
n
b
2. ta* (doba): Doba spojená s prípravou pro použiti střelné zbrané je vždy deře| než vétsina samotných střetnuti. Vzájemná střetnuti za použití střelný zbrani jsou náhtými záležitostmi. Ve vétiiné případů m délka jejich trváni po| hybu|e od 2 do 3 s. Téměř nikdy není čas na zaujetí střeleckého postoje, t žení zbraně, je/1 prípravu ke střelbě a namířeni na cli Taková situace nastá' výjimečné, a to v případech pronásledovaní nebezpečného pachatele násUfl neho trestného činu při jeho úteku a při využití taktického prvku obklíčen skrývajícího se nebezpečného pachatele, případné pak při snaze zastavit ujff déjici motorové vozidlo.
Je jen velmi málo pravdepodobné, že při vzájemném střeleckém střetnu*! dojde k více než třem výstřelům. Neni přitom rozhodující, jde-li o přepad zálohy, ozbrojené loupežné přepadení, napadení z celního postoje či postojaj bočního apod Počáteční výmena výstřelů ve vétsiné případů podmiňuje vý sledek bojové střelby. Rychlost vlastní reakce v reálné nebezpečné situaci f pravdepodobné co do kvantity a kvality kntičtéjsí než množství nábojů, jim je v daném okamžiku disponováno. Dá se tedy s určitostí tvrdit, že množství nábojů, jež je k dispozici k účinnému použiti, je ve vétsiné případů vždy prav dépodobné vyssi (vétsí) nežli množství času k řešeni této rizikové situacajfl časuje vždy nedostatek.
3. Místo: Střelecká střetnutí venku ve volném prostoru a uvnitř budov a rúz nych objektů jsou v pomeru asi 2.5 :1,3. To ukázaly skutečné případy řeše policejní službou.
Skrývé-li se útočník uvnitř objektu, |e dosíafek času na plánování jeho zna skodnéní (zadrženi), vyžádáni asistence a součinnosti dalších policistů, při pádné ozbrojených jednotek apod.
Ve vztahu k místu, jako jednomu z faktorů střetnutí, je nutno se zmlnHfl i o úkrytu. Za ukryt se v tomto případe považuje vie, co zakročujtcimu policistovi znemožňuj* sladovat činnost osoby, proti rit je služební zákrok veden Ukrytém tedy může byt napr. dům, zed. sklep, přikop, půda. stoh slámy, hromada kameni a zeminy apod. Za úkryt je považováno i křoví nebo strom I když útočníka zcela nekryje.
K vétsiné střetnuti za použití střelných zbraní venku dochází na frekventovaných místech, ulicích, v parcích apod. Takové situace vyžaduji uplatněni rychtých akci, které zabraní nebezpečnému útočníkovi využit frekventovaného | místa (prostředí). Zvýšené riziko řešení takové situace je dano možnosti o žení nezúčastnených osob (náhodných přítomných). déB, osob vyhližejícich I z oken, ostatních zúčastnených pohcistů atd. Útočník použije v případe nut-1 nostl zbrane vždy a bez ohledu na tyto skutečnosti. Volba způsobu provedeni takového služebního zákroku za použiti střelné zbrane musí vycházet např. z terénních možností, z postavení všech aktivních i pasivních účastníků, vzdáleností, časových možností, psychologického působení na útočníka apod. Musí být tedy zodpovědnější s ohledem na výse uvedené rizikové okolnosti.
Svétlo: Jak opét ukázala praxe, k více než dvojímu použiti střelných zbrani za tří možnosti dochází za iera či tmy, nebo v temných místech a zákoutích. Svétlo je velmi důležitý faktor, který značnou mérou ovlivňuje výsledek střetnutí. Při použiti střelné z brané je možno využít i slabého mésíčního svitu, úsekového osvetlení ulice nebo Částí domů pouličním osvetlením apod. Faktor svétla, vzhledem k tomu, že umožňuje především zrakovou kontrolu nad situaci za tmy, je nutno do vlastních taktických zámoru zahrnout.
Útočnici, podezřelé osoby, které použiji střelných zbrani: Provedená analýza skutečných případů pn použití střelných zbrani ukázala, že dané možnost) policistu a osob u/ivajtcich při střetnutích střelnou zbraň bývají v pomeru 40 : 60. Že podezřelá osoba použije střelné zbrané jako první.
Současné je třeba sl uvědomit, Ze nejméné Čtyři z deseti střeleckých střetnutí mohou zahrnovat vlce než jednoho útočníka. Dobře sehrané, vyzbrojené a organizované skupiny nebezpečných pachatelů násilných trestných činu mohou vést útoky při zajisténí tzv. .zadáky" (tato praxe je všeobecné známá při provádéní např. bankovních a poštovních loupeži, zvtásté v zemích s vysokým výskytem zločinnosti). Tito .zadáci" jsou téžko identifikovatelní, a pokud pod tlakem nervozity a psychického nezvládnuti reálno nebezpečné situace nevybočí jejich chování z bežného normálu, splývají s davem a přítomnou diváckou kulisou. Nebezpečnost těchto .zadáků" spočívá v tom. že unikají pozornosti policistu až do doby použití strelných zbraní. Postřehnout je lze v různých vzdálenostech, výskách a úhlech, odkud zahajuji svůj útok ze zálohy a překvapivé. Jejich pohyb a činnost značné ztéžuje použiti zbrané k opétovánf střelby.
Podezřelé osoby jsou mnohdy činnosti policistů donuceny k nežádoucím reakcím. Jakákoliv akce policisty (ať již obranná či útočná) nutí podezřelou osobu v podstate k trojímu zásadnímu rozhodnutí: buď se odpoutat útěkem, nebo se podrobit, anebo použít zbrané (chladné nebo palné).
Ze statistického hlediska lze usoudit, že převážná část osob, které použijí při střetu střelné zbrané, jsou muži. Vétsina je mladších 30 let. Nelze vsak opomenout ani ženy. mladistvé a starší osoby, i když tyto případy nejsou tak
Podezřelé osoby do 2t let a např. Romové (ale nejen oni) mnohdy útočí ve skupinách, zatímco osoby starší maji tendenci útočit sólové. S určitostí lze tvrdit, že přes 60 % útočníku bylo |iž dříve odsouzeno a z toho 40 % jich bylo souzeno za násilné trestné činy.
Rozdílnost je i ve vycvičenosti v užívaní střelných zbrani. Vétsina útočníků se střelnými zbraněmi buď necvičila vůbec nebo málo intenzívne a nepravidelné. Nékteří vsak cvičili vice než např. policisté. Mnohdy jsou tyto osoby profesionálne připravené v nékterých z bojových sportů (box. judo, karate, zápas apod.) a tyto dovednosti pak mohou při střetnutích kombinované využit.
17
Zvlášť nebezpeční recidivisté a odsouzeni k delším trestům odnětí svobody mají dlouhodobou příležitost k získávání „zkušeností" od ostatních odsouzených. Současné maji možnost k přípravám další trestné činnosti po propuštění z výkonu trestu mnohdy i v organizovaných skupinách. Jejich přípravná činnost spočívá především v plánování dalšího bezpracného způsobu života a s tím souvisejícími „taktikami" páchání další trestné činnosti (krádeži, loupeži, přepadení policisty a získání jeho zbrané apod.. dále pak např. únosů vzdušných dopravních prostředků, krádeži motorových vozidel, přiblížení se k vozidlu, např. policie s cílem likvidovat hlídku, zabránění činnosti hlídkových vozů apod.).
Z pohledu psychologického lze konstatovat, že většina nebezpečných pachatelů násilných trestných činů st je vědoma toho, že policista nepoužije v reálno nebezpečné situaci zbraně ke střelbé |ako prvni (až na očekávané, výjimečné situace pň neudržení psychické stability pod vlivem negativních instinktivních reakci, tj. při propadnutí panice, nervozite, vyvolané úlekové instinktivní reakci apod.). Toto vědomí je staví do zvýhodňující pozice.
Faktem však zůstává, že existuje určité procento podezřelých osob psy-chicky narušených, které našly zálibu ve střelných zbraních a jejich používání. Tato skutečnost je připomenuta proto, Že i s tímto rizikem je nutno při řešeni těchto extrémních situací počítat. Proto je důležitá důkladná znalost osobnosti nebezpečného pachatele před započetím tak závažného služebního zákroku.
Zahraniční zkušenosti v mnoha případech ukázaly, že nebezpeční pachatelé pří střetech za použiti střelných zbraní používají ve většině případů tuto zbraň opakovaně. Tento způsob použití střelné zbraně opět protivníka zvýhodňuje.
Policisté se pod vlivem působení stresorů obvykle vracejí k pomalejším návykům pň použiti zbraně, a to pouze jednou, získaným při ostrých střelbách na střelnici.
6. Používané zbraně: Ph běžných střeleckých cvičeních neexistuje cíl, který by střelbu opětoval. Neexistují tedy zbraně útočníků a cíle. do kterých je stříleno. Střelbu pňjimajl. avšak neopětuji. V reálně nebezpečných situacich probíhají konfrontace za použití střelných zbraní vždy v opačněm sledu. Útoč- I níci ve většině případů zahajuji střelbu jako prvni a navíc mohou být jejich zbraně účinnější oproti zbraním policistů. Mohou se vyskytovat i samopaly (např. u vojenských zběhů), brokovnice, kulové zbrané nejrůzně|ších typů z dovozu apod.
V úvahu je třeba brát i ztrátu života zastřelením vlastní zbraní. K tomu by mohlo dojít ve zvláště nepřehledných situacích, např. ph sevření davem, při potyčce s protivníkem apod. Vytažení zbraně policistovi a jejf použiti je v těchto případech zcela reálné. Podle zahraničních statistik přišlo takto o ži- I vot asi 20 % příslušníků policejní služby z počtu zastřelených.
18
7 psychický stav, činnost a postoje napadených policistů: I v nebezpečných situacích za použiti střelných zbraní je nutno vlastni psychický stav přizpůsobit podmínkám obecných faktorů střetnuti (vzdálenosti, času, místu, zbrani použitě útočníkem apod.) v perspektivní činnosti vlastni a anticipované útočníkovo. Opakovaně je třeba si připomínat, že:
- prosazování zákona je rizikové povoláni, které vyžaduje konstantní bdělost; _ motivace, postoje, důvody, inklinace k použiti střelné zbraně útočníkem
jsou vždy rozdílně od stejných náhledů policisty; _ fakticky existují morální, legální a psychologické důsledky použití střelné zbraně, které musejí být zváženy a vyřešeny předem, než dojde ke kon-Irontaci;
_ může dojít k situaci, jejímž následkem bude zabiti útočníka, I když v zájmu ochrany vlastního života či života druhé osoby (psychologické aetické vyrovnáni se s tímto možným případem);
- praktické použiti zbraně by v sobě mělo zahrnovat simulované nacvičováni nových technik pod vlivem např. stresu v co nej realističtějším prostředí (ideální výcvikový stav);
- plánováním správných postupů v nebezpečných situacích předem a dobrou fyzickou a odbornou připravenosti se lze vyhnout chybám, jichž se při závažných služebních zákrocích dopustili policisté, kteří utrpeli újmu na zdraví či ztratili život;
- správným postavením plánu služebního zákroku lze předejít použití střelné zbraně útočníkem. Avšak ani to nemusí být pravidlem, jak ukazuje následující případ: Policista zastavil, aby pomohl dvěma mladým lidem, kterým se porouchalo auto. Netušil, Že se jedná o uprchlé vězně-recidivisty, kteří mají o jeho pomoci jinou představu (jsme dopadeni a zatčení), a že v důsledku této mylné představy použijí střelné zbraně. Přišel o život.
V tomto případě šlo tedy o kontakt s neznámými osobami mimo jakoukoli anticipaci v myšlení policisty, bez intuitivního odhadu situace s ohledem např. na oblečeni, chováni, celkový dojem a v závěru tragického střetu i na jednáni osob (zasunuti rukou do kapes, přípravu a vytažení zbraně k útoku). Tedy i zde platilo pravidlo, že jedinou okolností, kterou lze v praxi s určitostí předvídal, je nemožnost anticipovat konkrétní činnost protivníka.
V případe neznámých osob a osob podezřelých chováním je proto nutno anticipovat I možnost ozbrojeného střetnutí. Stavba plánu služebního zákroku je nutná vždy s ohledem na taktiku, která je diktována konkrétními okolnostmi vzniklé situace. Schematicky řečeno: Přihodl-li se A. je třeba udolal B. Jakýko-
Jiný postup je nesprávný. Jde v podstato o přizpůsobeni se nové vzniklé situaci. V momentě zahájeni akce (propuknuti násilí) není čas na racionálni promýšleni dalšich postupů. Realizace plánu tedy musí proběhnout s minimálním váháním, nebo ještě lépe instinktivně a bez váháni. Jak praxe ukazuje, jediné kultivaci neočekávaných taktik ve střetech je dosahováno pozitivních výsledků. Vždy jde o seti nose ku ndovó záležitosti.
V nókteryeh případech je použiti střelných zbrani signalizováno, napr. zvukem-střelby, pohybem osoby se zbrani apod. V jiných případech )e nutno spoléhat sol na svou ostražitost a instinkt tzv. „šestého smyslu" pro registraci nebezpečí. Jde o situace, kdy se na podezřelé osobé objevuje určitá stopa nebo nebezpečný znak] vybočující z normálního chováni, který signalizuje nebezpečí propuknuti násilí] (použití zbraně). Obvykle to bývá projevená nervozita, nezvykly zájem sledovat] činnost policisty ve zpětném zrcátku při přístupu k motorovému vozidlu apod.
Činnost a postoje policistu jsou v reálné nebezpečných situacích rozdílné. Jak i již bylo uvedeno, vliv morálních (etických), legálních a psychologických faktorů! na provedeni závažného služebního zákroku s použitím střelné zbraně mnohdy! tak říkajíc „svazuje ruce". Jedním z nejvétsich problému je otázka legality použití střelně zbraně a obavy z právních následků. Jinými slovy, skutečný stav uplatňováni právních záruk policistu se stává mnohdy takovou zábranou, že dochází k excesům neplněni závažných služebních zákroků i tam, kde je jejich použití (nikoli tedy zneužiti) na miste. Právní védomí, zodpovědnost při plněni služebních úkolů, by měly být v souladu s důvěrou v oficiální ospravedlnení závažného služebního zákroku, a to bez represivních následků.
Zajímavou zkušenosti je i to, že reakce v reálně nebezpečných situacích jsou ovlivňovány úrovní sexuálního založení účastníků v těchto nebezpečných střetnutích. Zahraniční praxe ukázala, že policisté s partnery muži měli obvykle nechuť použít pň střetnutích střelných zbraní a více chybovali z hlediska jasného vnimánl nebezpečí a reagování na ně. Smíšeně pracovni týmy, tj. policisté s ženskými partnery, mají tendenci registrovat více podvědomých emočních podnětů, což znamená větší vnímavost k jasným znakům nebezpečí v jejich prostředí. Zarážející je i to, že asi ve 27 % případů vzájemných střetnutí za použiti střelných zbraní přišli policisté o Život, když znali své útočníky (nedostatečná ostražitost a nedodržení správných taktických zásad při zákroku).
Dále je možno s určitostí tvrdit, že negativním jevem jakéhokoliv střetu s útočníkem (nejenom tedy za použiti střelných zbraní) je nadmerné sebedůvěra. Tato nebezpečná skutečnost v postoji účastníka střetného boje vychází většinou z minulých úspěchů dosažených v obdobných situacích, případné z neuvedomení si a nepřipouštěni si jakéhokoliv rizika. Sebedůvěra je vlastnost, bez niž se policista neobejde. Prílišná sebedůvěra je však skutečným nepřítelem. Minulé úspěchy při služebních zákrocích, příklady z filmové a televízni praxe chování a jednáni policistů mohou vytvořit fixní sebevědomí kultovní neomylnosti ve vztahu k protivníkovi a ve vztahu ke vzniklé nebezpečné situaci. Především se jedná o přehlížení a podceňování nebezpečí. Tyto postoje, pokud jsou dávány nepokryté najevo, mohou provokovat a vyzývat útočníka k použiti střelné zbraně. Ve vztahu k jejich nositeli (rozuměj policistovi) mohou být spíše neumělou snahou o zakrytí vlastních nedostatku a komplexní nepřipravenosti k provedení závažného služebního zákroku, tj. k použití střelné zbraně předevšim takovým způsobem, aby byl útok neutralizován (jde především o neznalost zásahových míst a účinného způsobu jak útočnika zasáhnout).
Zahraniční zkušenosti v tomto směru ukázaly. Že 66 % policistů přišlo o život (aKo uniformovaných ve hlídce nebo v hlídkovém voze a další v mostské či předměstské oblasti. Vice než 60 % bylo ve věku 25-40 let s průměrnou délkou služby nad 5 let. Méné než 13 % sloužilo 1 rok apod.
Statisticky podchycená výše uvedená fakta potvrzuji, že objem a stupeň pravdivosti informací o každém člověku je dán schopnosti a zkušenosti policisty vnímat tohoto člověka, chybami v hodnocení vnímaných jevů (např. tzv. .haló efekt" apod.) a podmínkami, za nichž k tomuto procesu dochází. Máme-li hovořit o vnímaném člověku (např. nebezpečném pachateli trestného činu), lze říci, Že některé jeho kvality pozná každý, některé lze rozpoznat hůře nebo se vůbec navenek neprojevují a je možné je pouze předpokládat na základě zkušeností získaných ve služební praxí.
Schopnost rozlišovat zvlášlnosti výrazu tváře, póz, chůze, odchylek od běžného způsobu chováni a jednání vnímané osoby není u rozdílných osob stejná. Nashromážděné životni zkušenosti, zejména ve výkonu služby policisty, který ie v neustálém styku s lidmi, jsou velmi cenné v nastalých nebezpečných situacích a musí být, především v zajmu ochrany vlastního života a zdraví, maximálně zúročeny.
Se správným psychickým a taktickým postojem zdůrazňujícím především an-ticipačni formu myšleni jsou lépe rozpoznatelné signály nebezpečí a je jim tedy věnována větší pozornost. Po určité době se však při tomto soustředěném způsobu vnímání nutné dostavuje únava a s ni související utlumený až laxní vztah k nebezpečí a možnému propuknutí násilí. Pravdou zůstává, že je dosti problematické pracovat po celou dobu v neustálém nervovém vypětí a vyčerpávajícím způsobem být naprosto pozorný a připravený na možnost ozbrojeného střetu. Existuje však určitý, specificky daný způsob taktickěho myšlení, který umožňuje rozvinutí ostražitosti, pozornosti a připravenosti a který se diametrálně odlišuje od běžně uživaných taktik při ozbrojených střetnutích, resp. pudových instinktivních praktik bez jakéhokoli taktického myšlení. Tento způsob myšlení je dán specifikou řešeného úkolu. Podrobněji je rozebrán v následující kapitole, a to ve vztahu k některým specifickým policejním úkonům.
21
20
1. Anticipace adresy (vůz zastavil mimo zónu ohroženi")
NĚKTERÉ SPECIFICKÉ POLICEJNÍ ÚKONY
1. Přístup k objektům (budovám) a jejich prohledávání
Mohou nastat prípady, kdy na zavoláni či Jiné oznámení nebo signál (napr. při narušení zabezpečovaného objektu) |e nutno vzniklou situaci prověřit. Z policejní praxe jsou známy případy, kdy se policista dostavil na místo, konkrétne k* dveřím budovy (místnosti), a skrze ně byl zastřelen.
Správný postup v přístupu k objektům a při jejich prohledávání:
- v prvé řadě je třeba správné vyhodnotit a zařadit vzniklou situaci s ohledem na způsob oznámení (nouzové zavolání, osobni ohlášeni, narušení techniky zabezpečovacího zařízeni apod.; vytěžit oznamovatele k umístěni objektu, jeho okolí, poctu podezřelých osob. jejich vyzbrojeni, frekvenci dopravy a nezúčastněných osob. k majiteli objektu apod.);
- v dalším je nezbytné pokud možno izolovat možného ozbrojeného útočníka od nezúčastněných osob;
- je nutné pokusit se eliminovat hazardní jednání ozbrojeného útočníka. Může být sám, ale může mít i další společníky uvnitř budovy. Z tohoto důvodu je třeba si uvědomit. Že kriminální Živly téměř okamžité anticipují objevení se policie;
- dalším úkolem je neočekávaný a nenápadný prístup (pfí/ezd), který skryje přítomnost policie až do okamžiku, který umožní zvládnout situaci;
- jedním z počátečních úkonů celé akce je anticipace místa (adresy) - jde především o zaparkovaní služebního vozidla 3-4 domy od udávané adresy (obr. 1), tj. mimo dosah (zónu bezprostředního ohrožení). Zajet okamžitě pfad dveře zájmového objektu znamená v podstatě zajet do rizikové zóny (v některých případech možná i do zóny zabití);
dodržení nenápadného pňstupu (pňfezdu) k zájmovému objektu znamená přiblížit se bez světelného a zvukového signálu, bez kvíleni pneumatik, se ztlumením radiostanice, aby nebyla slyšet mimo vozidlo, s vypnutými světly (i uvnitř vozidla), bez hlučného otevírání a zavíráni dveří vozidla apod. Co nejméně rozruchu zabezpečí neprobuzení sousedů a tím omezení nežádoucího přivolání diváků, kteří zvyšuji riziko služební akce. Je třeba si uvědomit. Že zvuk v noci /e vnímán relativné lépe než ve dne;
po příjezdu k zájmovému objektu /e nutno prohlédnout všechna auta parkující poblíž, prověřit všechny kolemjdoucí, provést kontrolu prostorů pod auty apod. Při pěším příchodu je třeba využívat kryli za auty. odpadkovými kontejnery a|-. v noci využívat tmavé pozadí, vyhýbat se úsekovému osvětleni pouličních lamp apod. Zásada krytí pláli v denní i noční době. Volná prostranství je třeba překonávat rychle od krytu ke krytu;
nežádoucím stavem je i tzv. „pštrosi efekt: Jde v podstatě o takový stav. kdy se policista domnívá, že nevidí-li sám útočníka, nemůže rovněž útočník vidět jeho. Tomuto stavu je třeba se bránit vědomím, že zorný úhel útočníka se zcela odlišíte od zorného úhlu vlastního;
klíčovým bodem v taktice přiblížení se k objektu je očekávaní, že se útočník může objevit kdekoliv, např. na strese budovy, v okně, ve dveřích, za komínem, za blízkými vozidly, ve výklenku budovy apod;
v případě nutnosti provést kontrolu situace vyhlédnutím za roh budovy je najbezpečnejší použít techniku nízkého polození hlavy u země bez odhalovaní dal tich částí těla, pod úrovní pasu s rychlým pohybem hlavy tam a zpět. a to pouze jedním pohybem. DaJÄi nutné vyhlédnutí musí být provedeno touž technikou, ale již z jiné úrovně, případné dle možnosti za jinou překážkou. Tento způsob vizuálni kontroly situace je méně riskantní než např. vyhlíženi pres vrchol překážky.
2?
Zhodnoceni situace musí byt provedeno sousf/edené. Pohled do oken. dveří, za okapové roury budov a jejich saturování do podvědomí musí být provedeno rychto. Del si prohlíženi )e ztrátou času a znamená vystavovat se nebezpečí zasaženi střelnou zbrani.
Důležitou roli při prohledáváni mistnosti a objektů hraje i čich, který upozorní např. na unikající plyn, přítomnost drog apod.
Osvědčenou zkušeností r» postupovat baze spěchu, zastavovat se, vizuálně kontrolovat prostredí a naslouchá'. Dodržení tohoto pravidla zlepšuje a racionalizuje postup a snižuje riziko napadeni.
Při postupu a dalším policistou či za součinnosti ostatních policistů je nutno dodržet tato pravidla:
- udržovat pokud možno neustále vzájemný vizuální kontakt;
- mlt předem domluvené signály rukama;
- mít předem domluvené signály baterkou (rychlá, ne dlouho trvající bliknuli);
- nepohybovat se vedle sebe;
- nepohybovat se současné;
- neosvér/ovaf jeden druhého;
- nepředpokládat, že druhý policista vnímá (slyší a vidí) vše stejné jako já sám:
- pokud není zabezpečeno krytí dalším policistou, je možno při zpozorováni útočníkem toto krytí jiným policistou fingovat.
Jedním z okamžiků nejvétšiho nebezpečí je otevřeni dveří budovy (nelze kontrolovat činnost za nimi).
Správný postup v přístupu ke dveřím objektu:
- nestál ve sféře ohroženi, ale po straně dveří (nejlépe u levých dveří vpravo a u pravých dveří vlevo), přičemž je třeba brát v úvahu směr, kterým se otvírají (zda dovnitř nebo ven). Po provedených zkouškách tohoto doporučení platí pň otvíráni dveří ven;
- zaujmout polohu ve dřepu, tj. pod běžnou úrovni vedení střelby;
- zaklepat na dveře z boku obuškem (tonlou - obuškem s příčnou rukojetí) a po jejich otevření nevcházet přilii rychle;
- snažit se získat co nejvíc informací z krytu stranou od dveří;
- usilovat o zodpovězení těchto otázek:
- Jaký je stupen ohrožení bezpečnosti policisty?
- Je oznamovatel a podezřelý ozbrojen?
- Kde se podezřelý nachází?
- Zda se předpokládá použiti lakékoliv střelné zbraně?
- Kdo další je uvnitř?
- Kde se kdo nachází (fyzické postavení osob uvnitř objektu, místnosti)?
- Je možno oznamovatele vyvolat van?
- Je ozbrojeny útočník zabartkádovaný a bude tedy nutno podle konkrétní situace použít posil, slzotvorných prostřed fc ú. «; Ito p&n
poznámka: Tento postup lze využít i v přístupu k místnostem a jejich prohledávání.
Neustále je však třeba si uvědomovat, že v těchto situacích nelze nikomu až do ověřeni podaných informaci příliš důvěřovat. Ztráta života je tragickou událostí. Nedokončení závažného služebního zákroku s negativním výsledkem, např. uprchnutí nebezpečného pachatele trestného činu, tak tragickou událostí není, i kdy* jde o exces v plnění služebních povinností.
Pro větší názornost a doplněni výše uvedeno problematiky lze uvést skutečnou událost ze služební praxe: Policista byl zastřelen v obchodě, kam si šel koupit cigarety. Jeho chybou bylo, že pň vstupu do mistnosti nezjistil včas, ač se situace svými vnějšími znaky vymykala běžnému normálu (jednalo se o loupežné přepadeni se zbrani v ruce), zdaje v pořádku pokladna, a Že nepostřehl a správně nevyhodnotil Činnost zúčastněných osob v interiéru místnosti.
2. Přístup k místnostem a jejich prohledávání
Přístup k místnostem a budovám s jejich prohledáváním by neměl policista provádět sám. Pokud je ozbrojený útočník uvnitř, je z hlediska všeobecné bezpečnosti výhodnější snažit se jej zpočátku zajistit tam, kde je. Po vyklizeni nebezpečných prostorů a okolí od nezúčastněných osob je třeba jej pak donutit místnost či budovu opustit. Je výhodnější jednat s útočníkem na „vlastní půdě", tj. venku, nežli na „půdě" jeho. tj. uvnitř budovy či místnosti.
Násilný vstup do místnosti je nebezpečný tím, že může stimulovat útočníkovo napětí, které by mohlo vést k použití zbraně. Prozkoumáni budov a místností je jedním z nejobtížnéjších policejních úkonů vůbec.
Správný postup v přístupu k místnostem:
- přiblížit se co nejtišeji;
- pokud možno znáf předem území, ve kterém se budeme pohybovat;
- přijít (nebo vejít) nejméně očekávanou cestou;
- dovoiuje-ii to situace, postupovat při prohledávání místností v budovo od shora dolů;
- je dobré, když jsou všichni, kdo se prohledáváni budovy účastní, uniformovaní. Sníží se tak riziko považovat kolegu za podezřelého, neboť mnohdy se všichni policisté zúčastnění na akci neznají;
- pokud je použito při vnikáni do objektu střelných zbraní, je třeba po vniknutí dovnitř objektu střelbu zastavit. Zde platí pouze jediná výjimka, že policisté, kteří jsou před objektem, lépe pozoruji činnost (globálně) než policisté uvnitř objektu. Střelných zbrani je tedy možno použít pouze v krajním případě;
- příjezd vozidel k zájmovému objektu za šera nebo za tmy je zjevný z obr. 2. Pokud nejsou k dispozici vozidla, zabezpečují osvětleni objektu nejméně dva policisté z každé strany (kontrola světlem je prováděna z krytu nahoru a podél objektu).
24
2. Správny způsob osvětleni osamělé budovy
Pohyb uvnitř objektu:
při pohybu ve dvojici se nesmi pohybovat oba současné. Pohybuje se vždy pouze jeden z policistů;
drženi zbrani je úchopem jednoruč nebo obouruč a zbraň musí sledovat vždy smér pohledu (obr. 3); toto držení zbraně je na místo vždy potud, pokud předpokládáme její bezprostřední' použití ke střelbě;
pohyb objektem musi být co nejtiiii s kontrolou všech místností, chodeb, výklenku, sklepu apod.;
místa, která již byla zkontrolována, označit lepicí páskou nebo )iným způsobem (lepicí pásku přelepit přes dveře); její poškození znamená, že někdo je nebo byl uvnitř;
zavřené dveře přecházet rychle pod úrovni kliky a každý policista pak zaujme pozici po stranách dveří (obr. 5);
pokusit se ze strany nenásilným způsobem a slabší rukou (ve většině případů levou) klikou dveře pootevřít (obr, 6). Pak razantně otevřít obuškem, dlouhou střelnou zbrani apod. (obr. 7); náraz dveří o zeď uvnitř místnosti je kontrolou, zda za nimi nikdo nestojí;
při otevírání dveří ven je otevírat co nejrychleji z polohy ve dřepu {obr. 8); jsou-li dveře zavřeny a nejdou otevřít, je třeba je neustále střežit. Ostatní prohledávají zbytek bytu nebo domu. Prohledané prostory pak musi být pod neustálou kontrolou;
nedívat se do místnosti vždy ze stejného místa;
kontrolu v místnosti lze provádět za pomoci různých pomůcek a přípravků, jako napr. zrcátkem na rukojeti apod. (tento způsob zahrnuje celková předchozí příprava policejní akce).
3. Správný postup - zbraň kopíruje pohled
4. Špatný postup - zbraň mimo pohled
5. Správný postup míjeni dveří
6. Správný postup při otevírání dveří ze sféry ztíženého zásahu
27
Správny postup pŕl vstupu do místnosti:
- pohybovat se nízko a rychle (obr. 9);
- s pohyby do strany a zpět (obr. 10);
- za stálého palebného zajištěni dalším policistou;
- v místnosti stále využívat krytí za příležitostnými predmety a překážkami;
- při vstupu se vždy podívat vzhůru (protivník ukrytý ve vyšší poloze se tak dostává do zorného úhlu);
- neeliminovat zvuky, které jsou slyšet (napr. vypnutí rádia);
- v prostoru před zavřenými dveřmi si počínat obezřetné;
- v případě použití střelné zbraně útočníkem skrz dveře střelbu neopětovat, protože útočník nemusí být v mistností sám a mohly by být zasaženy nezúčastněné osoby;
- sledovat i prostor za seoou, neboť útočník by mohl prostor ohrožení oběhnout a začít ohrožovat policisty např. ze zadních dveří;
- nebezpečnými úkryty jsou i domovní výtahy;
- za zkontrolované dveře přisunout vždy nějakou překážku (např. židli); hluk této padajíc! či posouvané překážky upozorni na to, Že dveřmi někdo vstupuje.
3. Podezřelé a ozbrojené osoby
Při použití střelných zbraní v otevřeném prostoru, pátrání po ozbrojených osobách, které jsou na útěku a při perlustraci podezřelých osob platí rovněž určité zásady správného taktického postupu:
- pozorování podezřelé osoby (její činnost, zvýšení pozornosti vůči čemukoli zvláštnímu v jejím chování a jednáni-);
- sřavba taktického plánu, tj. stanovení jasného a přesně vymezeného cíle; pořízení podrobného a přesného přehledu všech podmínek a prostředků, s jejichž pomoct je možno vytčeného cíle, pokud možno bezrizikově, dosáhnout; sestavení přesného plánu cílevědomých operaci a postupů s použitím nej-vhodnějších prostředků za daných podmínek (jde o tzv. správný výběr taktických a technických prvků); uskutečnění tohoto závažného služebního zákroku (např. za použití střelné zbraně); zhodnocení dosaženého výsledku s možností využiti pro další služební praxi;
- pokud možno spolupracovat v zajištěni dalším členem hlídky;
- chceme-li zadržet např. celostátně hledanou osobu (možno i ozbrojenou), necháme tuto osobu přejít kolem sebe, aniž bychom ji zjevně věnovali pozornost (obr. 12);
- pokud možno s využitím krytu, např. za stromem, sloupem, vozidlem apod. a s připravenou zbraní zastavíme osobu zezadu výzvou (obr.. 13);
- nejlepši postavení je vlevo vzadu za podezřelým (ve většině případů lze usuzovat na praváka). V případě pokusu o použití střelné zbraně právě velikost úhlu s nuceným obratem z tohoto postavení celou akci prodlužuje a ztěžuje útočníkovi míření;
29
po celou dobu je třeba zachovat konstantní pozornost (při míjení podezřelé osoby je možno si na oděvu povšimnout charakteristických znaků pro skrývanou zbraň); ukázky jsou uvedeny na obr. 14-17;
při zastaveni podezřelé osoby a Jejím oslovení již nastává potenciální nebezpečí napadení. Vzdálenost pro zastavení podezřelého by se měla pohybovat od 1.5 m do 2 m (nikdy ne pod mezí zásahu, tj. pod 120 cm, ale také ne tak daleko, abychom jej museli dobíhat');
výzva; „Jménem zákona stůj! Nehýbat se!" Pokud není podezřelý otočen zády. Je třeba mu to nařídit. Z postaveni zády k policistovi nemůže podezřelá osoba sledovat Jeho činnost:
má-li podezřelá osoba ruce v kapsách nebo tak, že není možno jejich činnost dobře kontrolovat, je nutné podezřelému nařídit, aby Je tak nechal do doby, kdy bude otočen zády (pokud by chtěl použít střelné zbraně, pak z postaveni zády k policistovi po obratu k němu je výsledek jejího použiti nejistý); činnost nařízená podezřelé osobě by z hlediska vlastního kryti měla probíhat takto:
a) lokty od těla (obr. 18) a
b) velmi pomalu ruce z kapes,
c) zvednout nice co nejvíce nad hlavu (obr. 19) a
d) otočit se pomalu čelem (obr. 20).
pokud je podezřelá osoba ozbrojena, tzn. má nepochybně zbraň, je třeba jí ihned přikázat, resp. přinutit lehnout na břicho, upažit s dlaněmi vzhůru (obr. 21) a hlavu otočit od policisty (opět podezřelý nemůže sledovat jeho činnost);
14	15
16	17
14. Místo možného uložení zbraně - podpažní pouzdro - I
15. Místo možného uložení zbraně - podpažní pouzdro - II
16. Místo možného uloženi zbraně - vlevo za pasem vpředu
17. Místo možného uložení zbraně - vpravo za pasem vzadu
nemá-li útočník v ruce zbraň, přikázat propletení prstů rukou nad hlavou, dát ruce v týl a tlačit Je od sebe (obr. 22). V této poloze lze zadržené osobě přiložit pouta s minimálním nzikem (obr. 23). Přikládání pout je možno .pojistit" zblokováním vrchních prstú nepistolovou nikou, tj. rukou, již nedržíme a neovládáme střelnou zbraň (obr. 24);
podezřelou osobu lze blokovat rovněž vsedě s nohama křížem (obr. 25. 26); další důležitou zásadou je nevěnovat se prohledáváni ostatních věcí (např.
30
31
18	19
20	21
22	
18. Postup zadržení-ruce z kapes a lokty od téla
19. Ruce vzhůru
20. Obrat čelem
21. Leh na břicho s hlavou odvrácenou od policisty
22. Ruce v týl
23 | 24
23. Vzájemné zabezpečení 25 26
24. Přiložení pout
25. Varianta blokování vsedé
26. Varianta blokování vsedě
zavazadel, tašek) a předmětů (např. průkazů, peněženky, tabatěrky apod.), pokud si nejsme jisti, že u sebe podezřelá osoba opravdu nemá zbraň (tj. střelnou i jinou);
vlastní postoj vůči podezřelému musí být nepistolovou stranou (nepistolová strana - strana lidského těla, kde není umístěna palná zbraň; většinou je to levá strana těla), protože tak lze zabránit možnosti vytržení vlastní zbraně;
33
vzájemné postavení v počáteční fázi (ne tedy ve fází prohledáváni") musí být nad mezí zásahu;
hnjbou chybou je zaujetí postavení zády k podezřelému; nedovolit podezřelému pohyb nikam, kde nemůže být jeho činnost kontrolována (např. na WC, telefonovat, upravovat si odév ve skrytu apod.); neustále kontrolovat činnost nikou podezřelého.
4. Zastavování motorových vozidel v dopravě
Zastavování motorových vozidel je jedním z nejnebezpečnějšlch služebních úkonů, které policista podstupuje. Zvláště nebezpečné situace jsou ty, při nichž je pátrání zamořeno na nebezpečné pachatele násilných trestných činů na útoku, kteří jsou ozbrojeni. Nejvótší nebezpečí spočívá v tom, že nevíme, koho zastavujeme. Může to být jednak sám nebezpečný pachatel násilného trestného činu nebo osoba, která je s touto trestnou činností spojena a staveni motorového vozidla může hodnotit jako odhalení tohoto spojení. Policistu může ohrožovat nejen řidič, ale také spolujezdec.
Při staveni motorového vozidla v dopravé, které je např. součástí pátrací akce po ozbrojených osobách, je třeba si uvědomit. Že tento služební úkon nelze uspěchat, a proto nelze jednat nervózne a zbrkle. Chováni by melo být nenucené, jako by šlo o béžnou silniční kontrolu.
Správný postup při zastavování motorového vozidla v dopravé s předpokladem použiti palných zbrani:
- přibližovat se k vozidlu zezadu (obr. 27);
- zaklepat na okénko (obr. 28) neplstolovou rukou (to pouze v případě, že je vozidlo zaparkováno a obsazeno cestujícími, kteří odpočívají);
- v případě skutečné Identifikace ozbrojeného útočníka udílet tyto příkazy: „Ruce na volant a ostatní na palubní desku, zadní na opěradla předních sedaček shora a sevřít ruce!", .Nehýbat se!", „Dívat se vpřed!" (obr. 29).
Nej kritičtější moment po zastaveni vozidla je ten, kdy je motor ještě v chodu a všechny dveře jsou zavřeny. Řidič I spolucestující mohou náhle z vozidla vyskočit a použít střelných zbraní.
Podezřelá osoba může být ukryta i uvnitř zavazadlového prostoru vozidla. V případě nutnosti je možno použít řidiče (spolupachatele) jako krytu při odemykáni zavazadlového prostoru. V případě, že tento služební zákrok vyžaduje blokování řidiče pouty, Je třeba jej držet jako krytu zezadu za pouta I oděv, nebo opasek (obr. 30. 31). Blokování pouze držením za pouta neomezuje dostatečně protivníkovu pohybovou aktivitu tak jako doporučované, v podstatě dvojité blokováni paží a tělem. Otevřeni zavazadlového prostom motorového vozidla (obr. 32) provede policista vidy sám (ne tedy podezřelá osoba).
Ke kontrole podezřelého vozidla a za předpokladu, že je řidič ozbrojen, je třeba
27 128 20 "
27. Zadrženi podezřelého vozidla
28. Přístup k vozidlu
20. Postup při perlustracl osob ve vozidle
přicházet zezadu s jednou rukou na zbraní a s druhou na opasku (obr. 33). Poloha ruky na opasku odvádí pozornost.
Jinou variantou |sou obě ruce v bok. Jedna |e na zbrani a ve druhé je možno držet např. psací blok (obr. 34) nebo služební brašnu, které mohou v poloze pod určitým úhlem způsobit případné odražení střel. Jsou-li policisté dva. přibližují *• k motorovému vozidlu každý z jedrtó strany (obr. 35).
Zóna nejvétsího nebezpečí je v dosahu prověřovaného vozidla. Při vystoupeni ze služebního vozidla položíme neplstolovou ruku (ve většině případů levou) na rám otevřených dveří (obr. 36). jichž využíváme jako částečného krytu (opět otevřených pod určitým úhlem). Přední kolo stočíme (obr. 37) do strany výstupu z vo-*k*a (kryje nohy). K podezřelému (kontrolovanému) vozidlu je nutno se přiblížit zezadu levým bokem s připravenou zbrani a zůstat stát těsné u něj. Pouze tak
35
35. Postup v prístupu k podezřelému vozidlu - dvojice policistů
30	31
32	33
34	
30. Přiložení pout řidiči
31. Blokování řidiče a ostatních
32. Možný způsob otevírání zavazadlového prostoru
33. Ruka na tonfé poutá pozornost
34. Blok v roce poutá pozornost
je zabezpečena snížená kontrola činnosti policisty a připravená zbraň je skrytá pohledu z podezřelého vozidla.
Další zásadou je, že by se policista neměl zastavovat u řidičova okénka, ale vždy o něco vzadu a za dveřmi (obr. 38). Tím je vyloučeno riziko nenadálého otevření dveří, které by udeřily do policisty. Dále je nutno okrajově (periferně) sledovat činnost a pohyby ostatních spolucestujících ve vozidle. Volnou rukou (v našem případe levou) provádíme kontrolu dokladů. Po provedené kontrole odjíždějící vozidlo neustále sledujeme až do doby, kdy se zařadí do provozu a odjede z dohledu.
Snažit se zastavit vozidlo obsazené známými nebo zjevně podezřelými osobami, o nichž víme nebo předpokládáme, že mohou preferovat rvačky a ozbrojené konflikty, je vždy vysoce riskantní. Pokud to je možné, nepřibližujeme se v takovém případě k podezřelému vozidlu pěšky, ale využijeme k jeho zastavení vozidel služebních. Způsob zastavení je zjevný z obr. 39. Po najetí do této pozice, tj. za podezřelým vozidlem, zůstanou policisté uvnitř vozidel s otevřenými dveřmi. Jednou nohou je třeba stát ve voze a druhou opíráme o panty dveří (obr. 40) - ne tedy o zem, kde bychom se vystavovali nebezpečí odražených střel. Pak by měla následovat výzva vysílačkou pro celou posádku: „Dejte ruce vzhůru!", ..Propleťte prsty nad hlavou!", „Ruce za hlavy!", „Dívejte se vpřed!" V této situaci je možno např. vyčkat, až se dostaví vysílačkou přivolané posily. Zadržené osoby je třeba upozornit, že jakýkoliv nutný pohyb mohou provádět jen na povel a pouze levou rukou. Pak by měl následovat příkaz k vystoupení z vozidla pomalu a v diktovaném pořad! po jednom. Výstup musí být proveden přes stranu řidiče. Druhá strana skýtá možnosti úkrytů (dveře vozidla, zeď, popelnice, pouliční svítilna, strom apod.).
Dále je třeba si uvědomit, že ve vozidle může být rukojmí. V tomto případě je nezbytně, aby v počáteční fázi služebního zákroku byly požadavky únosců pl-
37
38. 30.
Správná pozice ve vozidle - pohled I
Správná pozice ve vozidle -pohled II Kontrola dokladů
Postaveni policejních vozidel při blokování podezřelého vozu
něny. Ohled na přítomnost rukojmího musí být dodržen, avšak pouze ve fázi „čekání na chybu" útočníků.
Dalším pravidlem bývá to, že řidič je obvykle vedoucím celé skupiny (nemusí jím však být). Je nezbytné nutné, aby řidič při vystoupení z vozidla s sebou vzal klíče (nenechal je zasunuté v zapalováni"). Po jeho vystoupení mu policista při-
káže, aby dal ruce za hlavu, otočil se a pozpátku se pomalu blížil ke služebnímu vozidlu (obr. 41). U služebního vozidla je třeba podezřelého dokonale blokovat (obr.42),atovždyza použití pout, prohledat hoaodebrat mu zbraň (resp.zbraně), klíče od vozu a informovat se na ostatní spolucestující osoby, protože především jejich vyzbrojení nemusí být zjevné patrné.
I
40 141 42
40. Správná pozice
(viz dveře - noha policisty)
41. Způsob donucení
k vystoupení z vozidla
42. Blokováni řidiče
39
5. Taktika použití střelné zbraně
Připravenost služební zbrane k použiti nemůže být neustalá. Její zbytečná vytahováni může mnohdy i provokoval. Někdejší pravidlo pro taktiku použiti zbrane bylo: Ne výtahová t zbraň potud, pokud ji nezamýšlíme při závažném služebním zákroku použit ke střelbě. V současné dobé platí (resp. by mělo platit): Nevyta-huj služební zbraň potud, pokud není zaměř být připraven ke střelbě. To znamená být připraven psychicky I takticky. Služební zbraň by měla být připravena k použití vždy v těchto případech:
- v situacích, kdy je důvodné podezření, že dojde ke střetnuti s ozbrojeným nebezpečným pachatelem násilného trestného člnu a bude použito střelných zbraní;
- v situacích, kdy podstupujeme vysoce nebezpečnou a riskantní aktivitu, jako je např. prohledávání budov, odlehlých úkrytů, místností apod. za přítomnosti ozbrojených útočníků;
- v případě, kdy máme/akyfcoA závažný důvod obávat se o vlastní bezpečnost nebo bezpečnost ostatních osob.
Je vysoce riskantní chodit do jasně reálně nebezpečných situaci sám. pouze s vlastni palebnou silou. Tyto situace je nutno řešit vždy v součinností s ostatními policisty.
6. Základní způsoby provedení kontroly reálně nebezpečných situací
Základní způsoby prováděných kontrol reálně nebezpečných situaci jsou:
1. Kontrola světlem.
2. Kontrola slovem (verbální).
3. Kontrola identifikace policistů.
4. Kontrola užitím momentu překvapené.
5. Kontrola překvapením zblízka
KONTROLA SVĚTLEM
Jako základní pravidlo je třeba akceptovat skutečnost, že ubývá-li světla, stoupá riziko napadení. Více než dvě třetiny konfrontaci za použiti střelných zbrani proběhnou v době od 18.00 hod. do 06.00 hod. Zvýšené riziko je pak od 22.00 hod. do 02.00 hod. Tuto dobu lze obecně hodnotit jako kritickou a příznivou pro Jakékoli napadení (nejenom střelnými zbraněmi), které je obvykle praktikováno jako přepad ze zálohy.
Sera a tmy vsak lze využít I ve svůj prospěch, neboť kryje pohyby, manévrování terénem, prípravu zbraně (např. v poloze ve spuštěné ruce podél těla vedle
nohy - ztížená kontrola zvláště řidičem motorového vozidla apod.). Důležité je uvědomit si rovněž dvojsečnost tmy, která se projevuje naopak v rychlé, téměř okamžité možnosti zjištění zdrojů světla a manipulace jimi. Pro další činnost, např. prohledáváni objektů a místností, je zásadní zjištění polohy vypínačů a způsob osvětleni těchto objektů a místností. Je-li zachycen pach po úniku plynu, je třeba dodržovat zásadu - nerozsvěcovat!
ZÁKLADNÍ POSTUPY Pftl MANIPULACI SE SVĚTELNÝMI ZDROJI ZA ŠERA A TMY:
- zjištěni polohy vypínačů a způsob osvětleni objektů a místností;
- při podezření úniku plynu nerozsvěcovat;
- zájmový prostor je nutno osvětlovat až poté, kdy jsou všichni ostatní skryti;
- s vypínači je třeba manipulovat z nízké polohy (nejlépe ze dřepu);
- nebezpečné je umístění světelného zdroje za vlastni osobou;
- vstupovat do prostoru dveří objektu nebo místnosti s rozsvícenou baterkou je nanejvýš riskantní;
- nenadálé objevení se světla ve dveřích může vést k Instinktivnímu použiti střelné zbraně;
- nejlepší je nasvlcenl prostoru s využitím taktického prvku „zasvítit a přesunout se rychle do jiné polohy a místa" (obr. 43). Jeden z policistů svítí z krytu do místnosti a druhý z nízké polohy (nejlépe z lehu) pozoruje osvěcovaná místa. Poté tuto činnost provádějí opačné. Při nasvěcovánt je třeba držet zdroj světla co nejdále od těla. Za žádných okolností se nedoporučuje držení zdroje světla před tělem nebo blízko obličeje;
- důležité je stát vždy za zdrojem světla a nasvěcovat např. z této polohy: levá paže je nad hlavou v upaženi vzhůru vpřed (obr. 44). Tento způsob vylučuje osvětlení vlastní osoby aurou zdroje světla. Na okamžik je nutno vždy rozsvítit a pak se přemístit;
- s ohledem na konstrukci používaných baterek je výhodnější rozsvěcovat pouze stiskem vypínače, neboř tento způsob vylučuje riziko minuti se při posouvání vypínače vpřed a vzad;
- při použití světla je třeba si uvědomit, že je částečně negativně ovlivňováno a narušeno noční vlastní vidění.
KONTROLA SLOVEM (VERBÁLNÍ)
Verbální výzva je nezbytná z toho důvodu, že částečně odpoutává pozornost útočníka a tím Huml Jeho činnost a toleruje nezúčastněnou osobu. Výzvu |e třeba vyslovit vždy zpoza krytu s připravenou zbraní v nice nebo s otevřeným pouzdrem.
Z hlediska získáni psychologicko převahy nad protivníkem je nutno uplatnit svou výzvu dřivé, než stač! uplatnit svou výzvu on. Od samého počátku střetnuti je třeba chovat se ofenzivně. Chceme-li dosah-
40
41
n^Jtpc^tupnAhoparalyzovM sny.    nutno vyslovovat rozkazy úseiné krátce nepnpoostétiédné rozsáhlé slovní výmeny adskuse (obvyklenS
z,h ,mnT ľ"™1'3 P0UaVa*Zbrané ke S,řelbé»' "8ui"«" agrUvntah hľo
zeb mohou provokovat násilí) a béhem výzvy, pokud je to moznľs/ectovaľrľľe prat,vn,Ka. Výzva musl bý, rožcem a nikoli oznámením nebo dokonce Ot£
43. Způsob osvětleni místnosti
44. Správné drženi svítilny
43(44
KONTROLA IDENTIFIKACE POLICISTŮ
Nebezpečí vyplývá ze vzájemné osobni neznalosti, zvláště policistů, kteří plni bezpečnostní úkol ve společné součinnosti v civilním odevu. V těchto případech by monto dojit ke vzájemnému napadeni. Toto riziko lze snížit užitím taktického prostředku .výzva a odpověď*". Přesto je vsak třeba zachovávat neustale špičkovou bdělost a blokovat jakoukoli činnost protivníka se zbraní v ruce, pokud nejsme stoprocentně přesvědčeni, Že jeho odpověď a legenda je skutečně pravdivá.
KONTROLA UŽITÍM MOMENTU PŘEKVAPENÍ
Tento způsob kontroly situace lze použít téměř pn kterémkoli typu vzájemného střetnuti. Důsledkem fyziologicky daného zpožděné reakce na jakoukoli zmenu či nové vzniklou situaci je nežádoucí nepřipravenost, neimciativnost a rozptýlená pozornost. Stav nepřipravenosti na nové vzniklou situaci s sebou nese opožděné, mnohdy utlumené reakce a tim i zvýšené riziko pro vedení boje. Nedostatek času |e minimální, nebo může být téměř eliminován v případě, antlci-
pujeme-li nebezpečí zafixováním potencionálních reakcí na podobné situace. Tím dochází k podstatnému zkráceni průběhu reakční doby.
vlastni kontroly reálně nebezpečné situace, ve které se nacházíme, dosáhneme užitím náhlé, překvapivě nečekané akce, která by měla být pokud možno rozhodující a na kterou soupeř neni připraven. Tím jej donutíme reagovat na to, co se stalo, a v souvislosti s tím dovedeme I k pravděpodobné váhavosti, nerozhodnosti apod. (tzv. .vyvedení z rovnováhy").
Překvapující účinek může mít i způsobení nadměrného hluku, použití oslepu-jíciho světla anebo jiné finty {napr. předstírání bezvědomého stavu, srdeční slabosti apod.). Stejně překvapujícím může být i pohyb. Jeho výhodou je to, že na pohybující se objekt lze hůře mířit. V podstatě se jedná o vyvolání instinktivních reakcí u protivníka (tato problematika je podrobněji rozpracována v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební činnosti příslušníků SNB", Naše vojsko, Praha 1984).
EFEKTIVNÍ POSTUP V POHYBECH PRI KONFRONTACÍCH ZA POUŽITÍ STRELNÝCH ZBRANÍ:
- únik do sféry ztíženého zásahu (mimo palebný prostor zbraně);
- blokování útočníka;
- zaujetí takového postavení, ze kterého lze útočníka ohrožovat vlastní zbrani nebo jej vyřadit jiným způsobem z boje;
- jedním z nejpřekvapivějších rozhodnutí ve vztahu k útočníkovi je dočasné vyklizeni jim ovládaného prostoru, tj. odpoutání se ze sféry zabití. Tento manévr lze však doporučit pouze v některých případech:
a) při vzájemné dostatečné vzdálenosti,
b) jame-li ve vozidle,
c) n i;Vli útočník rukojmí a nelze jeho činnost kontrolovat,
d) zaujal-li útočník polohu mimo dostřel (zpravidla to bývá vyšší poloha),
e) není-li možno z důvodů nutné opatrnosti použit zbraně ve smyslu daných právních norem a předpisů (napr. na frekventovaných místech, v bezprostřední blízkosti státních hranic, kde by střely dopadly na cizí státní území apod.).
Služebním vozidlem je třeba projíždět rychle a v pravém úhlu ho otočit, např. do postranní ulice, a odjíždět v opačném směru. Lze použít i rychlého průjezdu nebezpečnou sférou vpřed s okamžitým snížením těla do co možná nejnižší polohy a nezasfavovaf. Ostatní spolujezdci zalehnou na podlahu vozidla.
Opuštění nebezpečného prostoru by nemělo znamenat úplné se jeho zřeknutí. Po manévru je třeba zaujmout novou chráněnou polohu, ze které je možno útočníkovu činnost kontrolovat.
Při použití střelných zbraní proti cíli nacházejícfmu se v nižších polohách dochází obvykle k jeho přestřelení.
•i?
43
KONTROLA PŘEKVAPENÍM ZBLÍZKA S POUŽITÍM BOJOVÉ POHYBOVÉ TECHNIKY
Vše, co je provedeno pro konečný zdar akce a celého služebního zákroku, musí být provedeno okamžitě a přesvědčivě (např. i s využitím Isti, pastl, finty apod., které musejí vyznít naprosto presvedčivé a opravdově), s věrohodným a kompletním průběhem (napr. předstírání nevolnosti, defektu ve vlastni motolice, opilosti apod.). Pri nenadálém výpadu protivníka upravíme vzdálenost odsunem nebo od krokem se současným vyvoláním úlekovó Instinktivní reakce (nejlépe blokováním zrakových vjemů) a otočíme se k němu nepistolovým, tj. praváci levým bokem. Tím lze zamezit případnému pokusu o odzbrojení. Pak by mol následovat tvrdý úder, např. loktem do krajiny břišní nebo úder do krku úderovou plochou mezi palcem a ukazovákem apod. (obr. 45-47).
Jinou variantou je toto provedení: Úchopem za oděv protivníka a jeho stažením vpřed vedeme úder spodní částí dlaně do jeho obličeje se současným kopem kolenem do krajiny břišní a nasazením páky v rameně. V případě, že se útočníkovi podařilo uchopit zbraň nebo pouzdro se zbraní, vedeme tvrdý úder pravou rukou do jeho útočící ruky a slabší (nepistolovou) rukou zbraň kryjeme. Technické provedení je zachyceno na obr. 48-62..
45	146
47	
45. Upoutání pozornosti levou rukou
46. Úder pravou rukou do krku, levá stabilizuje postoj
47. Detail úderové plochy
58	50
60	61
57 1 82	
53.
54.
Dokončení zásahu včetně kopu do podbŕlsku
Konečná fáze - Oder dlaní do brady
Nasazeni zkruoovánl ramennlho kloubu Odvedeni
61.
62.
Výchozí posto]
Snaha o uchopeni zbraně
Blokováni levou rukou
- přetahováni
Vyražení zbraně úderem
malíkovou hranou
Dokončeni vyraženi
Zablokováni do předváděcího
chvatu
ZÁSADY TAKTIKY A TECHNIKY
1. Obranné taktiky a techniky
V případe vlastního použití střelné zbrane k blokování protivníka |e nutno, s ohledem na ochranu vlastni bezpečnosti a s vyloučením rizika možného odzbrojení, dodržet určité obecné platné zásady:
1.
2.
3.
4.
5.
Nepřipustit, aby se protivník priblížil pod tzv. mez zásahu, t], pod asi 120 cm vzdálenosti vzájemného postavení (obr. 63). Zbraň držet u vlastního kyčle a mířit (obr. 64).
Nenatahovat paži se zbraní proti útočníkovi (obr. 65). Je mylné se domnívat, že tato poloha zbrane působí z hlediska vnějšího efektu více hrozivé. Útočník by jl mohl z této polohy, zvláště z postavení pod mezí zásahu (pod 120 cm vzájemného postaveni") a s využitím fyziologicky daného opozdeného reagování na podnět (pohyb), uchopit a blokovat s únikem do sféry ztíženého zásahu (mimo palebný prostor zbraně) a odtud vést účinnou obrannou protiakci, napr. tvrdým úderem, kopem, páčením apod. Snaží-II se podezřelá osoba (útočník) přiblížit na dosah a zbraň uchopit (obr. 66), je chybou podstupovat zápas. Vzdálenost je třeba opět prodloužit odstoupením (odsunem, od krokem apod.).
Dívá-ll se podezřelý při rozhovoru upřené na zbraň, signalizuje v podstatě při právu svého útoku.
Nejzoufalejší akcí je snaha o odzbrojení útočníka, který již vyraženou zbrani bezprostředně ohrožuje policistu. Někdy však jiná možnost uplatnění obrany neexistuje. Pokus o odzbrojení útočníka v této krajně nevýhodné pozici lze uplatnit pouze prekvapivo rychle, a to ze vzdálenosti pod mezí zásahu, nejlépe na vzdálenost délky paže nebo na dotyk zbrani. V ostatních případech je řešení takové situace hazardem a lze téměř s určitostí tvrdit, že objekt (obránce) by byl při takovém pokusu o odzbrojení útočníka (rozuměj: při pokusu o odzbrojeni z delší vzdálenosti než pod 120 cm -100 cm a bez zablokování útočníkovy ruky
63. Chybné blokování palnou zbraní (pod mezí zásahu)
64. Varianta správného blokování palnou zbraní (nad mezí zásahu)
65. Chybné blokovaní palnou zbrani
66. Pokus o odzbrojení - zrušení útočné akce odkrokem
63 I 64 65 66
48
•19
se zbraní; napr. pokus o odzbrojeni vykopnutím z brané z ruky apod.) zasažen ještě před kontaktem. Možnosti úspěšné obrany se zvyšuji okamžitým a správným taktickým chováním (klidným vystupováním bez nervózních projevů s vystříháním se čehokoliv, co by mohlo vést k vyvolání náhlého úleku útočníka nebo k pocitu jeho ohrožení a k instinktivnímu výstřelu) a jednáním s použitím účinných technik.
Jakýmkoliv odkládáním obranné akce či jejím signalizováním se riziko nezdaru zvyšuje.
Chování v léto krajné nebezpečné situaci by mělo byt kategorické a mělo by se řtdit určitými pravidly:
1. Jedním z nich Je zahájeni rozhovoru s útočníkem, pokud rozhovor připustí. Zabaveni hovorem znamená do určité mfry převedení útočníkovy pozornosti jiným smórem (tedy od použití zbraně ke střelné) - obvykle nelze současné mluvit a přesné střílet.
Při vzájemném Čelním postaveni je účinné navázat zrakový kontakt s očima útočníka a perifemé kontrolovat jeho zbraň až po první vlastni obranný pohyb. Tento zrakový manévr skrývá před útočníkem vlastni připravovaný moment překvapení (obr. 67-72).
Únikem do sféry ztíženého zásahu se současným blokováním ruky držící zbraň a s využitím fyziologicky daného zpoždění reagováni útočníka na podnět (obranný pohyb) se dostáváme mimo palebný prostor ústí zbraně.
2.
3.
Technika odzbrojování v těchto situacích je podrobněji rozpracována v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební činnosti příslušníků SNB", Naše vojsko, Praha 1984.
Žádná taktika pravděpodobně nevyžaduje tolik praktického cvičení a tréninku jako odzbrojování. Její komplexní naplnění se vyznačuje především ostrými reflexy, hladkou koordinací pohybových technik a myšlení, Instinktivními a anticipovanými pohyby, které jsou v podstatě automatizovány. Cvičení je třeba provádět nejprve s neaktivními zbraněmi (gumovými atrapami, nenabitými služebními zbraněmi apod.), avšak v obvyklé ústroji za použití doporučených taktik a technik - především úderových a pákových - a v jejich vzájemných kombinacích.
Ideální stav ve vycvlčenosti policisty nastává tehdy, kdy se pohyby stanou Instinktivními (automatickými) a jeho obranná nebo útočná činnost probíhá plynule a bez zaváháni.
Ze zkušeností služební praxe a skutečných kriminálních případů, kdy bylo použito střelných zbraní, lze do jisté míry zobecnit určité poznatky z chování a jednání nebezpečných pachatelů závažných trestných činů, kteří vystupovali se zbraní v ruce:
1, Většina z nich použila střelné zbraně především k zastrašení napadeného.
2. Pod pohrůžkou zastřelení se snažili dosáhnout splnění určitého konkrétního požadavku (např. vydání peněz, klíčů od trezoru, změny letového kursu vzduš-
67	68
69	170
67. Ohrožování palnou zbraní ze vzdálenosti pod mezí zásahu
68. Saturace zrakových vjemů soupere
69. Únik do sféry ztíženého zásahu se současným blokováním zbraně levou rukou
70. Vyražení zbraně
ného dopravního prostředku, donucení k vydáni střelně zbraně apod.), kterého by za normálních okolností, tedy bez použiti střelně zbraně, nedosáhli.
51
	
	"V- JĚ"lJ^ J
	
71 72
71. Blokováni útočníka rdoušenim biceps o vým s hybem zepředu
72. Pokračováni akce atakováním ramenniho kloubu
3. Jejich chováni a zvláště pak konkrétní (skutečné) jednání, zamořené ke splnení vlastního cíle, bylo ve vétšiné případů nedôsledné. To znamená, že sice vyhrožovali zastřelením, pokud nebude jejich požadavek splněn, případné nabudou splněny jejich další požadovaně dílčí úkoly, avšak přestože tyto úkoly nebyly plněny v jimi stanoveném časovém limitu, zbraň nepoužili.
4. Ukázalo se, že nebezpečnější v rozhodování je většinou ozbrojený nebezpečný pachatel jednotlivec nežli např. pachatelé 2-3 apod. Jak již bylo uvedeno, nebezpečný ozbrojený pachatel trestného činu jedná a rozhoduje se na zcela sobeckém nebo zcela iracionálním podkladě. Není tedy ovlivňován názorem jiné osoby, např. dalšího spolupachatele ČI spolupachatelů. Účast dalších osob (spolupachatelů) skýtá vždy určitou možnost (naději) psychické nerovnováhy (lability) některého z nich, nebo vzniku jejich názorové neshody na stávající situaci, a tím konfliktu. V takověm případě je pak možno působit na tento nejslabší článek dvojice nebo skupiny.
Dalším problémem při řešení závažných služebních zákroků v reálně nebezpečných situacích je vědomí nutnosti krytí. Při konfrontacích za použiti střelných zbraní je Nedání vlastních ochranných krytů jednou z prvořadých záležitostí. Tento prostředek ochrany je však mnohdy opomíjen a vyhledáván až po propuknutí násilí.
Z hlediska terminologické čistoty je třeba uvést, že:
a) kryt je prostředek ochrany, který zabraňuje zásahu střel ze střelných zbrani nebo zásahu jinými zbraněmi;
b) skrývané je takbcký pohyb, který nezabraňuje střelám čl jiným zbraním v zásahu. Zabraňuje vizuálně vnímat osobu protivníkem.
Použití krytu uklidňuje a umožňuje získat více času k lepší identifikaci útočníka. Lze lépe vyhodnotit situaci a rozhodnout se pro zastlraci (maskovací) nebo jinou (rozhodující) činnost; získat výhodu chráněné pozice, která buď neumožní opětovat střelbu nebo jen s malou pravděpodobností zásahu.
Racionální využití krytu je však podmíněno anticipaci, a to vztahu mezi sebou, krytem, použitými zbraněmi (balisticky rovnými či nadřazenými), útočníkem a jeho polohou. Další měřítka jsou: Vybrat z několika krytů ten nejlepši s ohledem na zaujetí vlastní polohy (tj. s možnosti použít vlastní střelné zbraně zpoza krytu bezrizikové a bez vystavováni vlastního těla útoku) a na způsob a možnost krytí protivníka. Pro následný výsledek střetnuti je důležité udržet si vlastní dobrý kryt bez ohledu na provokováni ze strany útočníka
2. Zásady pro krytí a skrývání
1. Nestát blízko otevřených dveří, ale v hloubce uvnitř místnosti (obr. 73-75). V nočních hodinách se však tmavé kryty mohou stát nefunkčními, např. při nenadálém osvětlení temného výklenku Či průjezdu domu reflektory automobilu.
2. Pamatovat si. že jakýkoli kryt je lepší než žádný (obr. 76-80); avšak z hlediska funkčního a účelového využiti jsou některé lepší nežli jiné (obecná zásada).
3. Změna krytu: Před zahájením vlastního pohybu Je nutno vědět, jakým způsobem se budeme pohybovat a hlavně do jakého krytu (volba příštího krytu). Přesunutí musí být rychle a ze strany ke straně v nízké poloze (obr. 81, 82).
4. Nezůstávat sedět a ne vyčnívat z krytu (sezení snižuje schopnost operativně manévrovat).
5. Úchop např. dlouhé střelně zbraně by měl být pevný a obou ruč, a to vždy po úniku do sféry ztíženého zásahu (mimo její palebný prostor) (obr. 83).
52
73	74
75	
7.
8.
73. Chybný postoj ve dveřích domu
74. Varianta správného postoje ve skrytu
75. Varianta správného postoje ve dveřích uvnitř domu
Pokud možno se snažit s krytem splynout v Jeden celek (obr. 84), abychom nepůsobili rušivé, ale naprosto přirozené a kompaktné (vizuální kontrola útočníkem Je snížena).
Použiti střelné zbrane např. z vozidla skrze sklo je nebezpečné (riziko ztráty sluchu po výstřelu ve vozidle).
Při nutnosti použiti služebního vozidla jako krytu nestát ani neklečet podél vozidla mezi přední a zadní nápravou. Je zde nebezpečí hladkých průstřelů vozidlem. Správná pozice je za koly a otevřenými dveřmi pod určitým úhlem (mají podstaný vliv na odraz střel) (obr. 85-89).
54
76. Možnost skrytí
77. Chybný způsob kryti
78. Správný způsob kryti
79. Varianta krytí za vozidlem
80. Varianta krytí za vozidlem
85	86
87	88
89	
83. Atakováni kolena ze sféry ztíženého zásahu
Chybný způsob krytí - pohled Chybný způsob krytí - pohled II Správný způsob kryti za motorem a koly vozidla Možný způsob krytí za koly vozidla -Možný způsob krytí za koly vozidla - II
3. Skupinové napadení za použití střelných zbraní
V těchto intencích lze uvažovat především při napadení více než jedním útočníkem. Nejčastějšími případy jsou útěky ozbrojených vojenských zbéhů a s tím související krádeže motorových vozidel, pokusy o překročení státních hranic za použití střelných zbraní apod.
Doporučené řešení situace:
- útočníci mohou být ozbrojeni střelnými zbraněmi a umístěni v různých úhlech, vzdálenostech a výškách;
- vlastní hloubkové viděni může být ovlivněno sfresem a vzrušením (psychickou destabilizací);
- použití střelně zbraně by mělo být intervalové v kombinaci s vysokou psychologickou stabilitou a s výjimečným smyslem pro reálně nebezpečí;
- doporučený racionální postup při konfrontaci střelnými zbraněmi znamená krátké soustředění na jednoho útočníka s destruktivním použitím zbraně a okamžitou konfrontaci dalšího;
- nebezpečnost skupiny je v tom, že jeden člen skupiny druhého použitím střelné zbraně do určité miry stimuluje a vzájemně se podporuji;
- nejprve by měl být konfrontován ten, který z hlediska své výhodné polohy, vzdálenosti (vždy bližšfi, vedeni skupiny (udílí hlasité příkazy), balistické nadřazenosti a ráže zbraně je nebezpečnější;
- nefixovat cile - jde o izolované vnímání a saturace pouze jediného konkrétního cíle (fixace cílů nevyhovuje zejména při změně orientace na další cíl);
- na volném prostranství, kde není možné krytí, je třeba rychle měnit místo a nepřemýšlet o počtu a vyzbrojení protivníků, protože to by vedlo ke ztráto soustředění a času;
- sféra zásahu, který vyřazuje okamžitě, je především ve velkém T (obr. 90);
58
90191
90.
Prostor účinného zásahu - velké "T" 91. Způsob blokování
při použití střelné zbraně nelze v žádném případě počítat hned s prvnim zásahem, ale minimálne se dvěma;
zneškodnění útočníka, již ve vzájemném kontaktu, by mělo proběhnout takto: blokování v lehu na břiše, nohy od sebe, paže od sebe, hlavu odvrátit od policisty (nelze kontrolovat jeho Činnost), přístup od nohou ze sféry ztíženého zásahu (obr. 91);
nebezpečná je finta předstírání smrti a poloha zbraně útočníka v jeho ruce nebo poblíž rukou (na dosah);
účinná vzdálenost pro užití služební zbraně (pistole, revolveru) při použití krytu střelce je 25 m nebo o málo vyšší (obr. 92);
přikládání pout musí být provedeno bez přiložení ústí zbraně k zadrženému (obr. 93). Mohlo by totiž dojít k jeho nezámérnému usmrcení náhodným výstřelem. Zbraň musí být mimo dosah zadržené osoby; při zadržení v místnosti nebo budově by nemělo být v blízkosti zajišťované osoby okno či prosklené dveře, neboť sklo, zvláště je-li pod vhodným úhlem, odráží činnost osoby provádějící služební zákrok. Kromě toho další nebezpečí blízkosti skleněných výplni spočívá v tom, že by mohl útočník oknem (dveřmi) proskočit a uniknout;
dalším možným způsobem blokování útočníka je pravoúhlá pozice vůči ozbrojenému útočníkovi v poloze velkého L. která minimalizuje možnost použít křížové střelby (obr. 94).
50
93. Způsob blokování na zorni s přiložením pout
94. Způsob blokování dvojicí při vzájemném zabezpečení
Příkazy udílené z krytu: „Policie! Nehýbat se! Stát! Ruce za hlavu! Klek rozkročný! Zkřížit kotníky přes sebe! (Možno I: „Klek! Hlavu opřít o zem!") Proplést prsty!" Po provedení téchto příkazů lze přistoupit k zajišténému ze stery ztíženého zásahu a spoutat mu ruce za zády se současným provedením osobní prohlídky (obr. 95-101).
4. Přikládání pout
Pouta jsou jedním z donucovacích prostředků používaných příslušníky policie, Vězeňsko služby ČR, Zboru väzenskej a justičnej stráže SR, Celni stráže a dalších při služebních zákrocích. Legalizace jejich použití v ČR je dána ustanovením § 38 zák. č. 283/1991 Sb. o Policii České republiky v zájmu ochrany veřejného pořádku, zejména k odvrácení útoku na sebe nebo na jinou osobu, při služebních zákrocích proti výtržníkům a jiným nebezpečným osobám nebo k překonání odporu, který sméřuje ke zmaření služebního zákroku, úkonu či výzvy,
6?
jakož i k zabránení útéku zajištěné či předváděné osoby. V těchto případech jsou policisté oprávnéni použit hmatů, chvatů, úderů a kopů sebeobrany (význam těchto technik a správná terminologie je vysvětlena v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební činnosti příslušníků SNB", Naše vojsko, Praha 1984), slzotvorných prostředků, obušku.pouf, služebního psa, vytlačování koňmi, technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, zastavovacího pásu a jiných prostředků k násilnému zastavení vozidla, vodního stříkače, zásahové výbušky, úderu střelnou zbraní, hrozby střelnou zbrani a varovného výstřelu do vzduchu.
Oprávnení použít pouta policisty a ostatními je upraveno obecné závaznými právními předpisy. Pouta použije policista zejména:
a) ke spoutání zajištěné, zadržené, zatčené osoby, která má být dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby a klade aktivní odpor nebo napadá jiné osoby nebo policistu anebo poškozuje majetek, po marné výzvě, aby od takového jednáni upustila, nebo je-li nebezpečí, že se pokusí o útěk,
b) ke vzájemnému připoutání dvou či více předváděných, zajištěných, zadržených nebo zatčených osob anebo osob, které mají být dodány do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby za podmínek uvedených v písm. a),
c) při provádění služebních úkonů nebo procesních úkonů s osobami zajištěnými, zadrženými, zatčenými nebo osobami, které jsou ve vazbě nebo výkonu trestu odnétí svobody, jestliže se chovají násilně vůči policistovi nebo jiné osobě anebo niči majetek.
Opodstatnění přiložení pout policisty je upraveno pouze těmito právními normami.
Jakým způsobem budou pouta přiložena (tedy technické provedení s ohledem na polohu rukou či těla poutané osoby), žádná právní norma ani předpis pro policisty, příslušníky Vězeňské služby ČR a Zbor väzenskej a justičnej stráže SR, Celní stráže, Hraniční policie atd. neupravuje. Taktika ani technika není uvedena v žádném předpise. Po provedených konzultacích lze uvést, že není excesem jakékoli přiloženi pout nebezpečnému pachateli násilného či jiného trestného činu. Je možno tedy přiložit pouta jak zepředu, tak i ze strany nebo zezadu (poutání rukou za tělem) anebo kombinovaně (napr. v případě zamezení útěku zvlášť nebezpečnému pachateli trestného činu) tak, jak ukazuje fotodokumentace (obr. 102-106). Rozhodnutí, jak budou pouta přiložena, je ponecháno na zvážení policistovi s ohledem na posouzeníosoby pachatele a konkrétní situace. Např. podnapilým osobám nebo osobám, které jsou zjevně pod vlivem drogy apod., se nedoporučuje poutat ruce za zády. Při poruše rovnováhy by mohlo dojít k pádu podnapilé osoby na zem a v důsledku toho i k vážnému úrazu.
Za nepřípustné ze zákona bylo v minulosti a je dosud považováno použití pout v kombinaci s dalšími pomocnými (příležitostnými) prostředky či předměty, např. připoutáváni osob k radiátorům ústředního topení, k teplovodním rourám vedoucím místností, k nohám stolů apod. Platná právní norma a předpisy povolují použít pouze pouta a ne tedy další pomocné prostředky nebo příležitostné před-
102	103
104	105
106	
102. Přiložení pout - varianta I
103. Přiložení pout - varianta II Přiloženi pout - varianta III Přiloženi pout - varianta IV (za opasek vzadu) Přiložení pout - varianta V (za opasek vpředu)
104.
105.
106.
pod vousy
v podpaždí
na vnitřní straní stehen
na chodidlech
107. Místa pro skryté nošení zbrani
pod vlasy (na krku)
mezí lopatkami
-pod hýžděmi
v ohbí kolen
méty. Jakékoli jiné použití pout (tedy v kombinaci s dalšími předměty) by spadalo spíše do kategorie polních bojových technik - viz další část této publikace.
Při použiti pout by se měla dodržet tato, často porušovaná zásada: S ohledem na ochranu vlastní bezpečnosti nepoutat zadrženou osobu k sobě. Mohlo by se stát, že se pokusí skočit např. z mostu, do dráhy přijíždějícímu motorovému vozidlu, z okna budovy soudu, ze střechy apod.
Prohledáváni spoutaného útočníka by mělo být systematické od hlavy až k prstům nohou. Zbraň může být umístěna např. i v podhýždí nebo pod vousy, na vnitřní straně stehen, v oblasti genitálu, přivázána nebo přilepena leukoplastí (obr. 107) - (toto umísťování se týká zvláště zákeřných ručních zbraní menší velikostí).
Pravidlem by se mělo stát, že je-li nalezena jedna zbraň, měla by se hledat zbraň další.
65
ZÁKLADY STŘELBY Z KRÁTKÝCH SLUŽEBNÍCH ZBRANÍ
Z předešlé části vyplynulo, že racionálni a efektivní chováni a jednáni policisty v reálné nebezpečných situacích, zvláště za použití střelných zbraní, je vedle odborných, psychologických, taktických, etických, sociálních a dalších podmínek dáno správným užitím přidělených a organických střelných zbraní ■ správným výběrem střeleckých technik.
Přidělenými zbraněmi Jsou takové zbraně, jež byly policistovi přiděleny na základě Jeho podpisu na zápůjčním listě. Organické zbraně Jsou pak ty, jež jsou policistům přiděleny v rámci jejich zarazení do určité skupiny (napr. lehký kulomet ph střežení a obraně objektů apod.J.
Dokonalé střelecké připravenosti lze dosáhnout systematickým plněním daných podmínek:
- velmi dobrými znalostmi základů střelby, takticko technických vlastností zbraní a jejich dovedným ovládáním za nižných podmínek;
- soustavným a pravidelným výcvikem ve střelbě;
- bezvadným stavem a správnou přípravou zbrani a střeliva ke střelbě;
- dobře vybavenou výcvikovou základnou a její včasnou přípravou;
- odpovědnosti při prováděni střelby každého jednotlivce za výsledky ve střelecké přípravě;
- disciplinovanosti a kázní všech střílejících;
- dobrou fyzickou připraveností;
- organizováním různých střeleckých soutěží;
- pravidelným výhodnocováním stavu střelecké připravenosti. Střeleckou přípravu lze tedy považovat za jednu z nezastupitelných součástí
bojové a služební přípravy příslušníků ozbrojených sil a složek, která napomáhá ph plnení jejich základních povinností a úkolů.
Už sám fakt že každý policista (i jiný příslušník ozbrojených složek) mé přidělenou služební zbraň, vyžaduje, aby tyto zbraně byty v případě nezbytné nutnosti kvalifikovaným způsobem použity s ohledem na výše uvedené podmínky, za nichž použity být mohou,
Dobře vycvičený střelec musí ovládat všechny moderní metody jak sportovní, tak i bojové střelby, tj. střelby přizpůsobené potřebám praxe. Obsahem bojové střelby jsou střelecké metody mířené střelby jednoruč a obou ruč v polohách vkleče, vleže, vestoje, v klidu a za pohybu, vleže na zádech na vyšší cíle a metody střelby Inštinktívni (letmé, pudové, combatové).
Dokonalou techniku přesného výstřelu tvoří celá řada nezbytné nutných úkonů a určitých pravidel, která střelec musí dodržet. Rychlé, operativní použiti střelné zbraně je podmíněno mnoha skutečnostmi, které tuto střeleckou činnost podstatné ovlivňují. Jde především o konstrukci zbraně, místo jejího uloženi před použitím a o schopnost střelce rychle zbraň vyjmout a vystřelit, případně nabit. Technika přesného výstřelu je pak dána správným uchopením a držením zorané, správným postojem a stabilní polohou těla, schopností střelce mířit a zamířit a jeho 'Klidněním (problematika správného dýcháni!.
Tato část publikace přináší podrobnější rozbor podstatných činností pro efektivní využití střelných zbraní, získaný na základě dlouhodobého ověřování a zkušenosti jak ze sportovní, tak i ze služební policejní praxe.
1. Přesný výstřel a jeho technika
Úspěšnost přesného výstřelu je podmíněna již uchopeném a drtením zbraně. Uchopení zbraně je podmíněno variabilitou možností jejího umístění. Zbraň může být umístěna bud* skrytě, anebo Častěji (u uniformovaných policistů) veřejné (obr. 108,109). Umístěna je bud" v pouzdře k tomu účelu přizpůsobenému, nebo řkJ-Ceji bez použití pouzdra (mnohdy u osobních zbrani).
Umístění zbraně v pouzdře má své výhody, ale i nevýhody. Výtvodou je to. že pouzdro zbraň chrání před poškozením a nečistotou, snižuje riziko jejl ztráty a udržuje ji v neustálé pohotovostní poloze, tak říkajíc neustále »pn ruce".
Podstatnou nevýhodou pouzdra je vsak to, že zbraň z něho mnohdy nelze, Jak ukázaly prevedené zkoušky, v případě potřeby operatívne a co nejrychleji uvolnit.
Vzhledem k tomu, že vytaženi zbraně a Její použiti by se mělo stát Jednose-kundovou záležitostí, měla by I konstrukce pouzdra tomuto požadavku odpoví-
66
67
dat. Současné standardní (individuálně neupravené) typy pouzder používané v policejní služební praxi tento požadavek bezvýhradné nesplňuji (obr. 110.111). Mechanické jištění, jímž jsou pouzdra vybavena (hlavně překrytí rukojeti zbraně koženým krytem s uzávěrem na kovový kolík), znesnadňuje jejich rychlé vytaženi. Nový typ podpažního pouzdra je na obr. 111a. Jak ukázaly zahraniční zkušenosti, nejlépe se osvědčilo tzv. pružinové pouzdro konstruované jako podpažní i jako opaskovó (obr. 112). V tomto pouzdru je zbraň upevněna pouze silnou kovovou pružinou obšitou kůží. Vytaženi zbraně z tohoto pouzdra spočívá pouze v jednom pohybu (bez odepfnání či jiného zdlouhavého způsobu uvolňováni). V současné době se však do praxe dostává již širší sortiment bezpečnostních pomůcek včetně pouzder s možnosti jejich výběru.
Preprava, nošení a přidělování zbraně je upraveno interními předpisy pro jednotlivé ozbrojené sbory.
ZÁSADY PRO PŘIDĚLOVÁNÍ, NOŠENÍ A POUŽITÍ ZBRANÍ
Každý policista, kterému byla přidělena služební zbraň, je povinen se s nf dobře obeznámit, bezpečně ji ovládat a udržovat ji v náležitém stavu. Každý nadřízený je povinen se před předáním zbraně policistovi osobné přesvědčit, zda policista:
a) zbraň dobře zná a dovede s ni zacházet;
b) zná předpisy o udržování a ošetřování služebních zbraní;
c) ovládá zákonná ustanovení o právu použití zbraně;
d) byl náležitě poučen o způsobu nošeni zbraně a její údržbě, úschově a povinnosti hlásit použití, ztrátu nebo poškození zbraně.
Služební pistole se nosí v pouzdru na pravé strano opasku, je-li policista oděn v uniformě, v podpažním pouzdru, koná-li službu v civilním obleku.
Nadřízený může zejména u policistů vykonávajících službu v civilním obleku nařídit, resp. povolit, jestliže je to v některých případech výhodnější, jiný způsob nošení pistole.
Nosit služební zbraň jiným způsobem (např. v aktovce), je zakázáno.
Policistům je dovoleno podpažní pouzdro si upravit a nosit tak, aby co nejlépe vyhovovalo jejich potřebám při výkonu služby. Policisté jsou povinni nosit služební pistoli vždy při výkonu policejní služby (operativní, hlídkové, okrskově, dopravní, ph prováděni perlustrace. předvádění o soby, zatčeni, domovní prohlídce, eskortě apod.), přičemž nerozhoduje, zda policista koná službu ve stejnokroji nebo v civilním obleku.
Pistole se nenosí při výkonu služby ve věznicích a dalších ústavech Vězeňské služby (není-li stanoveno speciálními předpisy nebo zvláštním nařízením ředitele zařízení jinak), při provádění výslechu v budovách (objektech) ministerstva vnitra a při výkonu pyrotechnické práce v terénu.
Ostatní zbraně se nosí v době, která je stanovena nařízením ředitele (způsob nošení ostatních zbraní upravuje pro policisty ve stejnokroji cvičební řád).
108. Uloženi	108	109
palné	110	111
zbraně	111a	
skrytě		
vlevo za pasem Uloženi palné zbraně v pouzdře veřejné Staré nevyhovující služební pouzdro 111. Podpažní pouzdro
- starší typ 111a. Podpažní pouzdro
- nový typ
112. Jeden z typů
moderního podpažního pouzdra
ocelová průlina
Pistole múze být ostře nabita (tj. náboj zasunut v nábojové komoře) jen při výkonu služby, při kterém lze předpokládat možnost použití této zbraně. V obdobích zvýšeného nebezpečí mail policisté nařízeno (zvláště ve velkoměstských aglomeracích s vysokým výskytem zločinnosti) mít zbraň připravenou k okamžitému použití.
V ostatních případech se nosí pistole s naplněným zásobníkem zasunutým v těle pistola, přičemž náboj není zasunut v nábojové komoře.
V dobé rve služební mohou policisté, pokud nejsou oděni v uniformě a není-ti ředitelem nařízeno jinak, nosit soukromou pistoli, na níž musí mít příslušné povolení. Soukromé pistole může policista použít hen za podmínky, že vykonává služební zákrok (před jehož provedením se za policistu - vzhledem k civilnímu obleku - prohlásí), nebo v rámci okolností vylučujících protiprávnost ($$ 13,14, 15 TZ). V takových případech se oprávněnost použití soukromé zbraně posuzuje obdobné, jako by bylo použito služební zbraně.
Při úschově pistole v bytě je nutné pistoli vybít, vyjmout zásobník a oboji uschovat oddálena.
V případě onemocnění policisty na cestě nebo ph dopravní nehodě je povinností ostatních policistů, kteří sa případu zúčastňují nebo jej vyšetřují, odebrat postiženému zbraň a zaslat ji příslušné policejní služebné.
Zbraň se policistovi odebere rovněž v téch případech, kdy se vlastní vlnou učinil nezpůsobným k dalšímu výkonu služby (opilství apod.).
POVINNOSTI POLICISTŮ PŔI POUŽITÍ ZBRANĚ
Bylo-li požito zbraně s výsledkem, je povinností policisty ihned poskytnout zraněné osobě první pomoc - pokud to jeho vlastní bezpečnost a okolností případu připouštějí - a postarat se o její nejrychlejší lékařské ošetření.
Poskytnutí první pomoci nesmí být překážkou zdárného zakončení započatého zákroku, tj. pronásledování, dopadení a zneškodnění případných dalších spolupachatelů. Policista je v takovém případě povinen vždy posoudit situaci a podle okolností případu rozhodnout, zda má především poskytnout pomoc poraněné osobě (kterou může být případně jiný policista) a poté pronásledovat pachatele ČI naopak.
V případě, Že použití zbraně mělo za následek smrt, zajistí policista, aby byl zamezen vstup nepovolaných osob na místo, na němž k použití zbraně došlo, a tak znemožněno poškození stop. Každé použití zbraně hlásí policista nejbliž-šímu nadřízenému s uvedením, proti komu bylo zbraně použito, kde a ve které době, důvody a způsob použití, jaký byl výsledek a opatření, která byla ve věci učiněna, jakož i počet vystřelených nábojů.
PROVĚŘOVÁNI PŘÍPADU POUŽITÍ ZBRANĚ
Při šetření je třeba zejména zjistit a provést:
a) ohledání místa, kde bylo zbraně použito včetně terénu ve směru střelby;
b) popis prostředí, ve kterém došlo k použití zbraně, tj. viditelnost, počet vypálených ran, z jaké vzdáleností bylo vystřeleno, cíl střelby a které místo bylo zasaženo; všechny tyto okolnosti je třeba zakreslit do patřičného plánku, popř. zachytit na doplňující fotografii;
c) provést informativní výslechy zúčastněných osob, přicházejících v úvahu jako svědci;
d) v případě, že při použití zbraně došlo k zasažení nezúčastněných osob, je nutné zjistit, z jakých příčin se tak stalo a byla-li zachována náležitá opatrnost;
e) zjistit nebezpečnost osoby, proti které bylo použito zbraně;
f) objasnit všechny okolnosti, které vedly k použití zbraně, zejména zjistit, jaký byl policistův postup před použitím zbraně, zda bylo použito všech možností zakročit mírnějším způsobem a zda byly splněny předpoklady pro dokončení započatého služebního zákroku bez použití zbraně.
2. Cvičná střelba a příprava zbraní
Neúčelné používání zorané k samovolné střelbě na nekrytých místech |e zakázáno.
Cvičnou střelbu je možno provádét jen v prostoru střelnice a na takových místech, kde nemůže být zasažena nezúčastnená osoba (upravuje zákon č. 147/1983 Sb.).
Policisté jsou povinni při přepravě zbrani v hromadných dopravních prostředcích (s výjimkou letadel, kde platí pro přepravu zbraní zvláštní předpisy) postupovat takto:
a) pistole - náboj nesmi být v nábojové komoře;
b) samopal - zásobník musí být ze zbraně vyjmut a závor musí být v přední poloze (nesmí být natažen);
c) kulomet - zásobník nebo nábojový pás musí být z kulometu vyjmut a závor musí být v přední poloze.
S ohledem na rychlé tažení zbrane a její operativní použiti se ukazuje jako jedna z nejlepsích poloh pro umístění pouzdra pro praváky pravá strana opasku u pravého boku a pro leváky na opasku u levého boku. V těchto místech je skutečně zbraň tzv. nejlépe při ruce a dráha pro její uchopeni a vytažení je nejkratší. Výhodnost této polohy je univerzální a platí nejen pro uniformované policisty, kteří nosí zbraň veřejně v pouzdře na opasku, ale i pro policisty plnicí operativní úkoly v civilním oděvu, kteří nosí zbraň skrytě (obr. 113-115).
Uchopení zbraně je provedeno jejím pevným nasazením mezi palec a ukazovák do dlaně a sevřením ostatních prstů okolo rukojeti (obr. 116). Ukazováček pravé ruky spočívá na spoušti mezi kloubem a středem prvního článku. Palec je vodorovné podél pistole volně, bez tlaku na zbraň (obr. 117). Uchopení a držení zbraně musí být tedy pevně, ale ne křečovitě. Oporu pistole tvoří prostředník.
72
	113	114
113. Postup	115	116
při tažení	117	
zbraně z pouzdra
114. Postup při tažení zbraně z pouzdra
115. Postup při taženi zbraně z pouzdra
116. Držení pistole (pohled shora)
117. Držení pistole (pohled z boku)
i
118	119
120	
118. Drženi revolveru (pohled z boku)
119. Drženi revolveru (pohled z boku)
120. Drženi revolveru (pohled shora)
Uchopeni a drženi revolveru je odlišné od držení pistole. Zbraň musí být hluboko zasazena do dlaně pravé ruky tak. aby ji svirajicí pěst byla co nejblíže k ose hlavně (obr. 118). Stejně tak i zde platí zásada pevného, ale ne křečovitého držení. Ukazováček je umístěn na spoušti středem prvního článku, nebo až po ohyb kloubu prvního článku. Umístění palce je opět bez zbytečného tlaku na zbraň na levé straně zámkové skříně revolveru (obr. 119). Osa hlavně musí být prodloužením osy předloktí pravě paže (obr. 120). Prostředník pravé ruky oporou o lučík pomáhá přenášení hmotnosti zbraně na ostatní prsty, které objímají rukojef a vzájemně se dotýkají. Rozdíly uchopení obou typů zbraní jsou závislé pouze na tvaru rukojeti a dispozici střelce.
ZAUJETÍ STABILNÍHO POSTOJE
Postoj a stabilita těla a jeho zaujetí je další podmínkou úspěšněho použití střelné zbraně. Zaujetí postoje a stabilizace těla. stejně jako zamíření a míření, je dáno charekterem úkolu, který je plněn, a tím i způsobem střelby (např. sportovní, mířené, držením zbraně jednoruč nebo obouruč, bojové apod.). Obecně lze říci, že postoj střelce při střelbě by měl v maximální míře zabezpečovat jeho vlastní ochranu a vycházet z jeho přirozených pohybových dispozic a fyzického růstu (somatických dispozic).
Při mířené sportovní či cvičné střelbě, např. na kruhový terč, je postavení střelce, je-li pravák, pravým bokem k cíli. Rozkročení je asi na šíň ramen se špičkami nohou mírně od sebe. Pravá paže se zbraní je natažena vpřed ve směru cíle. Nesmí být však křečovitě napjatá. Tolerance úhlu mezi přímkou ramen a výstřelnou rovinou je dána fyzickými dispozicemi střelce a způsobem jeho přirozeného držení těla. Levá paže působí jako stabilizátor celého těla (ruka je zasunuta např. do kapsy, za opasek, opřena o bok apod.) (obr. 121).
Zaujetí stabilního postoje či polohy při bojové střelbě je v zásadě podmíněno vzniklou konkrétní bojovou situací a variabilitou možnosti uplatnění nejrůzněj-ších poloh.
Zásadní rozdíl mezi sportovní a bojovou střelbou je v tom, že při sportovní střelbě je (až na výjimky, jako např. pň střelbě na olympijské figury) vždy dostatek času k zaujetí polohy, jsou pn ní důležitá mlfídla (mířeni a zamíření) a je zapojena pouze jedna nika.
Naproti tomu při bojové střelbě je vždy nedostatek času (požadavek na rychle použití zbraně), mířidla nejsou tak důležitá (kromě mířené bojové střelby např. na ujíždějící motorové vozidlo, unikajícího nebezpečného pachatele násilného trestného činu apod.), je vnímán pouze cil a zbraň je k cíli směrována instinktivně (většinou se jedná o nenadálé, překvapivé střety na vzdálenost 5-7 m a kratší) a v neposlední řadě je zbraň používána ve většině případů I držením obouruč (obr. 122-124).
Lze tedy konstatovat. Že zaujetí postoje při bojové střelbě je opět individuální a závislé na výše uvedených dispozicích každého jednotlivce. Pro zaujetí stabilního postoje neexistují tedy přesně vymezená pravidla, která by bylo nutno přísně dodržovat.
Je třeba vyjít pouze z obecně platných faktů, že střelba je v podstato senzo-ricko-koncentrační záležitostí. Psychické nároky jsou orientovány zejména na se nzorickě schopnosti, tj. na přesnos a ostros zrakového vnímání, odhad vzdáleností, pohybu, rychlosti a směni a na kinetickou (pohybovou) citlivost. Důležitá je především koncentrace, rozsah pozornosti a senzomotorická koncentrace pohybů ve vazbě oko - ruka - zbraň, schopnost uklidnit se a zbavit se vysokého emočního napětí. Těmto požadavkům musí odpovídat i zaujetí postoje, míření a zamíření, spouštění zbraně a dýchání.
74
78
121	122
123	124
121. Možný způsob střeleckého postoje (levá ruka stabilizuje postoj)
122. Drženi pistole obouruč - varianta I
123. Drženi pistole obouruč-varianta II
124. Držení pistole obouruč (pohled shora)
MÍŘENÍ A ZAMÍŘENÍ
Mířením rozumíme umístění mušky do výřezu hledí, a to i bez ohledu na cil. Zamíření znamená promítnutí správně postavené mušky a hledí na záměrný bod umístěný na cíli.
Správný způsob postupu u zbraní s tzv. otevřenými mířidly je tzv. rovná muška. Její umístění musí být do zářezu hledí vrcholem ve stejné výší jako jeho záměrně hrany. Po obou stranách mušky musejí být stejné mezery (obr. 125).
Záměrný bod v cíli by měl být u mířené střelby na terč vždy pod spodním černým okrajem a u figury vždy v jejím středu (obr. 125-127).
125	126
	127
125. Správné postavení mlřldel
126. Správné postaveni miřidel na terč
127. Správné postaveni mlřldel na cil
DÝCHÁNÍ
Přesné zamířeni je podmíněno včasným zatajením dechu. Dýchací rytmus vyvolává pohyb hrudníku, břicha a pletence ramenního. Posledně jmenovaný pohyb pak způsobuje i pohyb paže se zbraní. Dech musí být zatajen až do okamžiku výstřelu. Při pohybu paže se zbraní vzhůru je třeba se hluboce nadechnout. V okamžiku hrubého zamiřování částečně vydechneme, pak zatajíme dech se současným přesným zamířením a plynule spouštíme spoušť zbraně.
SPOUŠTĚNÍ
Spouštění je výslednicí předešle uvedených přípravných úkonů ke střelbě a jeho způsob a provedeni podstatné ovlivňují výsledek střelby. Spouštění musí být provedeno vždy rovnoměrným, plynulým zvyšováním tlaku prvního článku ukazováčku na spoušť, bez strženi zbraně. Spouštění zbraně musí být v souladu se současným zamířenim a zatajením dechu. U mířené střelby se při provedených zkouškách osvědčil tzv. stupňovitě plynulý způsob, při němž střelec zvyšuje tlak na spoušť postupné tak, jak míňdla kolísají v záměrném okruhu cíle.
76
77
		
	H l	
Jde v podstato o to, že při zamířeni rovnou muškou dochází k jejímu kolísání pod spodním okrajem Černého středu terče. V tomto okamžiku by při spuštění zbraně došlo ke snížení přesnosti střelby. Proto je třeba v tlaku na spoušť pokračovat vždy pří vrácení mířidel do záměrného kruhu, tj. conejbllže pod černý střed terče.
Je-li čas ke střelbě omezen, např. na otočnou, v krátkém čase se ukazující figuru, pak je nutno tlak prstu na spoušť koordinovat s pohybem ruky nahoru do záměrné polohy. Spouštění musí být ukončeno v okamžiku, kdy se mířidla promítnou do středu figury.
bojová střelba
Bojová střelba byla charakterizována již v předešlé části této kapitoly. S ohledem na potřeby služební praxe by se tento typ střelby měl stát jednou ze základních výcvikových náplní střelecké přípravy příslušníků policie i ostatních bezpečnostních služeb. Měla by být zpřísněna i hodnotící kritéria v tom smyslu, že do časové normy by měla být započítána činnost již při povelu PÁLIT!, tj. vytažení zbraně z pouzdra, zamíření, výstřel a samostatné odstranění případné poruchy.
Výcvik v bojově střelbě řeší ve svých modelových situacích skutečnou praktickou činnost použití zbraně s ohledem na ust. § 39 zák. č. 283/1991 Sb. při závažných služebních zákrocích v reálné nebezpečných situacích, např. po fyzickě námaze, po běhu, z nejrůznějšich poloh a zaujatých pozic apod. Ve většině případů je při nenadálých konfrontacích za použití střelných zbraní nutno použít instinktivní (letmé, pudové, combatové) nemířeno střelby. Při této střelbě není použito mířidel, ale správného postoje (správné polohy) s nasměrováním těla, instinktivním „ukázáním" zbraní na cíl a jejím okamžitým spuštěním. Tento způsob střelby je možno cvičit kdekoliv tzv. „na sucho", nejprve pouhým ukazováním ukazovákem na různé předměty („cíle"), a to i z různých poloh (vleže, vsedě, vestoje, po pohybu např. po kotoulu vpřed, odvalením se stranou apod.). Později je možno stejnou činnost provádět s nenabitou pistolí a jejím tažením z pouzdra. Modelové situace je možno cvičit s nenabitou zbraní („na sucho") i s partnery (značkaři), kteří se nenadále objevují na různých místech cvičných opuštěných objektů, při vnikání do místností, při průchodu určitým úsekem v nepřehledném terénu (lesem) apod. Stručný námětový přehled některých výcvikových způsobů bude podán v závěrečné části této kapitoly.
Při bojové střelbě je využívána celá řada nejrůznějšich poloh, jejichž východiskem je především účinná možnost vlastního kryti a současné střelby (obr. 128,129). Úniky, změny směru, manévrováni v terénu, pády na zem, změny místa apod. podmiňují výběr polohy vestoje, vkleče, vleže (na břiše Či na zádech), vsedě, v lehu na boku apod. s ohledem na výběr krytu.
128. Způsob drženi pistole pro přesný výstřel 128 129
129. Varianta polohy ke střelbě vsedě
mířená a instinktivní bojová střelba
Pň mířené bojové střelbě je relativné dostatek času na zamíření a je vždy využíváno mířidel. Nejčastěji bývá v praxi použita především proti vzdalujícím se cílům (např. ujíždějícímu motorovému vozidlu, unikajícímu zvlášť nebezpečnému pachateli násilného trestného činu apod.), případně proti skrývajícím se osobám (např. v budovách, na střechách domů, za zaparkovanými vozidly apod.). nebo k překonání jiných překážek (např. pří násilném vniknutí do místnosti narušením závor a zámků apod.). Podle konkrétní bojově situace lze opět účinnou střelbu praktikovat z nejrůznějšich poloh se současným zajištěním co nejstabilnějšího drženi zbraně.
Po provedených zkouškách se ukázalo, že nej stabilnější polohy je dosaženo držením zbraně obouruč s oporou. V případě vytažení zbraně z pouzdra pravou rukou, levá ruka po zataženi za levý cíp saka (bundy) směrem vpřed, čímž uvolňuje (odkrývá) pouzdro se zbraní pro její plynulejší a rychlejší úchop a tažení, přechází vpřed plynule proti pravé ruce. Dochází tak k rychlému zastavenia stabilizaci pravé ruky se zbraní. Je omezeno její chvění, účinek zpětného rázu po výstřelu a lze lépe srovnat mířidla při zamíření. Tato technika je výhodná zvlášť v případe vyšší fyzické námahy, např. po běhu při pronásledování, po zdolávání terénních kopcovitých překážek apod. a v případě vyšší psychické zátěže, která se v těchto reálně nebezpečných situacích dostavuje vždy (nervozita, strach, rozčilení apod.).
Při použití zbraně s oporou není vhodné ji opírat přímo o tvrdou podložku. Zpětný ráz po výstřelu je ve svém přenosu tvrdší a má za následek horší střelecké výsledky, případné i poškození zbraně. Proto je třeba zbraň od tvrdě pod-
ložky, |ež]e použita jako opora (např. kámen, kmen stromu, kapota motorového vozidla apod.) izolovat podložením např. druhé paže.
Vyšší stability zbraně je dosaženo tím, že pravá (spouštějící) ruka tlačí zbraň mírně vpřed a levá (přiložená) ruka stahuje zbraň mírně vzad. Jinak platí stejné zásady jako při sportovní mířené střelbě, které byly popsány výše, tj. míření rovnou muškou, dýchání, plynulé spouštění atd.
Mířená střelba z revolveru je výhodnější a jistější, je-li na každou ránu natahován kohout vzad. Zmenšuje se tak odpor spouště, zbraň není „strhávána", a je tak dosaženo lepších střeleckých výsledků.
Při instinktivní střelbě (letmé, pudové, combatové) není používáno mfřidel a zbraň je instinktivně směrována proti cíli. Její základní použití je buď z úrovně pasu, nebo z úrovně oči:
1. Instinktivní střelba z úrovně pasu je užívána především při překvapivých, nenadálých útocích na krátkou vzdálenost, tj. asi na 5-7 m a méně. Z hlediska času je to metoda nejrychlej&lho výstřelu.
Způsob provedeni: Nikoliv až po objevení cíle, ale již pň ném zaujme střelec útočný postoj snížením těžiště, a to buď v širším stoji rozkročném, nebo nakročením jedné nohy vpřed (stejnostranným způsobem, tj. pravá ruka se zbraní-pravá noha nakročená vpřed). Současně s tím levou rukou zatáhne za levý spodní cíp saka (bundy), čímž dojde k odkrytí pouzdra se zbrani (obr. 130, 131). Po jejím vytažení -ukáže" zbraní na cil a vystřelí rychle dvě rány za sebou. Zbraň je možno držet jak jednoruč, tak pro její rychlejší sta-
132. Stabilizovaný postoj s držením zbraně jednoruč ve výši pasu
Stabilizovaný postoj s držením zbraně obouruč ve výši pasu Stabilizovaný postoj s držením zbraně jednoruč ve výši očí Zamířeni z výše očí
132	133
134	136
133.
134.
135.
130. Způsob rychlého uvolnění z b rané 130)131
131. Dokončení tažení zbraně použitím k výstřelu z výše pasu
bilizacl a jistější zásah i obouruč (obr. 132,133). Vždy je však třeba stát osou těla proti cíli. Do této osy je umísťována i zbraň. Při této střelbé je důležitý úhel v poloze oči - zbraň - cil. Pokrčená paže se zbraní s předloktím rovnoběžně se zemí zaměřuje od pasu přes hlaveň na cil. Pň změnách sménj (míst cíle) vychází pohyb natočení osy těla ve směru střelby z nohou. Nelze tedy sledovat cíle pouze rukou se zbrani. Tento způsob by vedl k nepřesným výstřelům. Mířit je třeba vždy celým tělem.
80
81
Inštinktívni střelba z úrovně očí je pomalejší nežli instinktivní střelba z úrovne pasu, a to o čas potřebný ke zvednutí zbraně do úrovně očí. Výsledky střelby se však ukazují přesnější. Nejoptimálnójši použití je na delší vzdálenosti, např. 10-15 m (obr. 134, 135).
Způsob provedení: Při objevení cíle střelec opět zaujme útočný postoj snížením těžiště s širším stojem rozkročným (stabilita), nebo předkročením jednou nohou. Osa: tělo - oči - zbraň. Pravá ruka po vytažení zbraně z pouzdra ji zvedne do úrovně očí a v konečné fázi je paže pevně napjata v lokti. Podržení této polohy paže je však v mnoha případech individuální - není tedy univerzálním způsobem. Po dosažení osy mezi očima přes nataženou ruku na zbraň a en střelec rychle vystřelí dvě rány za sebou, aniž by použil mířidef. Zbraní je opět „ukazováno" na cíl. Je možno opět použít držení zbraně jednoruč nebo obouruč. Obourukó držení zbraně je opět při tomto způsobu střelby s ohledem na rychlejší stabilizaci zbraně výhodnější (obr. 136,137,138).
POUŽÍVANÉ ZBRANĚ
Výzbroj Policie ČR v současné době tvoří: Pistole Pi vz. 50/70 (jsou téměř shodné), pistole PÍ vz. 82, u speciálních služeb Pi vz. 75/85 nebo revolvery ráže 038", samopal Sa vz. 61 a různé typy brokových zbraní. Speciálními službami se rozumí především výkon služby ochrany osob (osobní ochrana), výkon služby zásahových jednotek, jednotek pro zvláštní určení apod.
Všechny tyto zbraně mají pro praktické použití své určité výhody i nevýhody. S ohledem na vedení střelby je lze rozdělit na dva základní typy, tj. pistole (automaty) a revolvery (zbraně bez samočinného rychlého nabíjeni).
Jednoduchá konstrukce, pohotovost ke střelbě (v podstatě bez zdlouhavého úkonu natahování zbraně), bezporuchovost a nezávislost na zpětném rázu jsou základními výhodami revolveru. Další výhodou je to, Že v případě selhání (většinou jde o vadný náboj) je možno okamžitě odpálit náboj další bez zdlouhavé manipulace se zbraní. Pokud by došlo k poškození zbraně (např. k vydutí hlavně), je i nadále dočasně použitelná.
Pistole je naopak konstrukčně složitější a tedy i poruchovější. Její správná funkce je závislá do určité míry na kvalitě střeliva, která ovlivňuje zpětný ráz, jenž způsobuje otevření závěru. Odstranění závady je mnohdy zdlouhavé a problematické a je nutno provést i rozborku zbraně. Celková složitost přípravy ke střelbě z pistole může vést k mnoha chybám, jako např. k nedoražení zásobníku, nenataženf a neodjišiění zbraně, které se mohou stát osudovými zvláště při nutnosti jednat rychle.
Nevýhodou revolveru je jeho malá střelecká kapacita (většinou pouze 6-7 ran) a jeho pomalejší nabíjení než u pistole.
Pistoli je možno nabíjet rychleji než revolver (pouhým zasunutím naplněného zásobníku). Kapacita zásobníku pistole je větší než obsah válce revolveru. Spoušť s krátkým chodem umožňuje jistější zásah při rychlé střelbě. Účinnost zbraně však závisí především na použitém druhu střeliva a v nepatrné míře také na délce hlavně. Z našich běžných zbraní má revolver vyšší účinnost.
Hodnocení účinnosti zbraně a střeliva je dáno mírou zastavení zasaženého protivníka tak, aby nemohl střelce dále ohrožovat a nebyl schopen ani vlastního použití zbraně k obraně.
Trhavý a tříštivý účinek střely a hydrodynamický tlak při jejím průchodu tělem vyvolává šok a úplnou bezvládnost. Zvýšený účinek vyvolání šoku a vysoké ra-nívosti je dán labilitou a deformováním střely po nárazu na překážku (cíl). Zvláště ztráta stability střely způsobuje její převracení a tím v podstatě explozivní účinek v těle útočníka, což vyvolává těžký šok až smrt. Použití těchto střel je preferováno především u dlouhých ručních palných zbraní. Krátké palné ruční zbraně (např. revolver a pistole), u nichž je rychlost střely omezena, využívají především větší ráže střely, její zvláštní konstrukce a schopnosti deformace po nárazu na překážku apod. Např. policisté, kteří doprovázejí vzdušné dopravní prostředky, využívají zvláště konstruovaných nábojů s označením SHORT
83
STOP, které jsou používány přímo ve vzdušném dopravním prostředku. Náboje se střelou žluté barvy lze účinné použít až do vzdálenosti 7 m; náboje se střelou červené barvy lze účinné použit až do vzdálenosti 10 m (mají vetší průbojnost).
Pro těžké zranění, případně usmrcení člověka je potřebná kinetická energie střely při dopadu na cíl okolo 80 joulů. Tato kinetická energie střely je prakticky celosvětově považována za kritérium účinnosti střelné zorané. Nebezpečný, ranivý či smrtící účinek mohou mít i střely s daleko menší kinetickou energií, napr. 10-20 J. Rozhodující vsak je, které životně důležité místo lidského těla je zasaženo. Při těchto rychlostech střel však není zaručen jejich průbojný účinek.
Šok je vyvoláván předáním energie střely cíli, tj. živěmu organismu. Jedná se v podstatě o silný otřes lidského organismu, který je provázen poruchami jeho hlavních funkcí, způsobenými škodlivými vlivy velké intenzity. Specificky lze v tomto případě hovořit o tzv. anatylaktickém šoku. který se vyznačuje prudkou poruchou krevního oběhu a náhlou poruchou dýchání, způsobenou anafylaxí (přecitlivělostí vzniklou náhlým vniknutím cizího předmětu - střely - do organismu). Míra šokového účinku je závislá na množství odevzdávané energie střelou vniklou do těla, případně Jejím průnikem z těla ven. Účinnost různých střel lze s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotit tak, že střely olověné, kterě jsou náchylnějšík deformaci, zpravidla způsobují intenzivnější anafylaktický šok než střely plášťové, které projdou živým organismem a jejich ranivý (destrukční) účinek je v organismu menší. Nevýhoda olověných střel je v Jejich menší průraznosti a destrukčním účinku na překážku (kryt).
Jako výhodné se co do účinnosti ukazují střely z kombinovaných materiálů, tj. střely plášťově s ocelovým jádrem a olověnou náplní. Automatické zbraně pistolového typu však využívají především střel plástových, a to s ohledem na „měkkost" olova, která při dané konstrukci těchto zbraní (zvláštó způsobu nabíjení, náchylnosti k mechanické deformaci apod.) může způsobovat závady.
Zkušenosti z praxe ukazují, že bojové střelbě nejlépe vyhovují zbraně (zvláště pistole a revolvery) ráže 9 mm. Např. náboj ráže 9 mm Parabellum s hmotností střely 7,4 g vykazuje po výstřelu počáteční rychlost 400 m/s a počáteční energii 600 J.
Náboj ráže 7,65 mm má hmotnost střely 4,75 g, avšak počáteční rychlost 318 m/s a počáteční energii pouze 245 J, což je na spodní uznávaně hranici s obecně hodnocenou malou účinností.
dodržování bezpečnosti
Nezbytnou nutností zůstává, aby každý policista, který má přidělenou zbraň, ji nejen dokonale prakticky ovládal a znal její technickou konstrukci, uměl odstranit závady, znal účinnost a balistické vlastnosti zbraně, ale především dodržoval zásady jejího bezpečného používání. K nim zejměna patří:
1. Zbraň ke střelbě používat výhradně na střelnicích pro střelbu nábojů s plášťovou střelou (dle § 32 vyhl. č. 10/1984 Sb.).
2. Mimo střelnici používat zbraně pouze v souladu se zákonem a danými platnými právními předpisy a normami, tj. především s ohledem na okolnosti vylučující protiprávnost (konkrétně na ust. § 15 tr. zák., oprávněné použití zbraně) a zák. č. 283/1991 Sb., konkrétně ust. § 39 cit. zákona.
3. Se zbraní zacházet vždy tak, Jako by byla nabitá a připravená ke střelbě.
4. Nemířit ani nabitou ani nenabitou zbraní proti osobám nebo do nepřehledných míst, kde není kontrola dopadu střel (např. křoví, les, dveře a okna budov apod.).
5. Nemanipulovat se zbraní tak. aby hlaveň směřovala do míst, kde by mohlo dojít k ohrožení života a zdraví osob nebo k ohrožení majetku. Tato zásada platí především v případě nabíjení a vybíjeni zbraně, pň její přípravě ke střelbě, údržbo, čištění, rozebírání a skládání, dále při tzv. „suché" střelbě (tréninku) apod.
6. Neodkládat zbraň tak, aby byla přístupna komukoliv a aby byla ponechána bez přímého dozoru, pokud není zabezpečena jiným způsobem.
7. V případě držení osobních zbraní je ukládat tak, aby byla zvlášť uložena zbraň, zvlášť zásobník a na jiném místě náboje do zbraně (pozor na děti).
8. Zbraň ke střelbě připravovat na určeněm místě.
9. Zkoušku funkce mechanismu zbraně lze provádět pouze mimo palebnou a přípravnou Čáru, na určeněm miste.
10. Nepůjčovat a nepředávat zbraň bez povoleni příslušného řídicího střelby na střelnici jiné osobě, a to ani krátkodobě.
84
86
TAKTIKA A BOJOVÉ CHOVÁNÍ JEDNOTLIVCE V REÁLNĚ NEBEZPEČNÝCH SITUACÍCH A KONFRONTACÍCH S POUŽITÍM KRÁTKÝCH PALNÝCH RUČNÍCH ZBRANÍ
Některé poznatky k této problematice byly uvedeny v části TAKTIKY PRO CHOVÁNÍ V REÁLNÉ NEBEZPEČNÝCH SITUACÍCH. Určitá pravidla pro účinné jednání a chování lze konkretizovat v obecné poloze takto: Vycházeje z toho, že použiti střelných ručních zbrani bývá v praxi rychlé a překvapivé, je nutno dodržovat určité zásady a jejich plnéni Instinktivně a bez otáleni ve vlastním provedeni:
1. Střílet rychle a přesně.
2. Způsob střelby vybírat s ohledem na vzdálenost dle.
3. Překvapivý útok provedený do vzdálenosti asi 7 m řešit rychlou střelbou dvoma ranami za sebou z úrovně pasu.
Na útočníka ve vzdálenosti nad cca 7 m až do vzdálenosti 15 m lze použít bojové střelby z úrovně oči (přesnější zásah) (obr. 139). Na delší vzdálenosti lze doporučit střelbu mířenou, pokud možno s oporou a obouruč (musí to vsak umožňovat konkrétní situace) (obr. 140).
6. Umožňuje-li to prostředí a vzniklá situace, využívat vždy okamžitého kryti za příležitostnou překážku.
7. Poskytovat útočníkovi co nejmenši možnost zásahu, např. okamžitým zalehnutím aodvalenlm se z místa, častým měněním místa (převalováním) apod. Zpožděné reakce, nerozhodnost, mnohdy i zábrany etického rázu nebo nedůvěra v sebe sama nejsou v těchto reálně nebezpečných situacích na místě a mohou znamenat zvýšené riziko střetu a jeho neúspěch. Nepouštět útočníka ze zřetele (neotáčet se k němu např. zády). Snažit se utéci, třeba jen k vyhledání úkrytu, je hrubou chybou, která může stát život.
4.
5.
8.
9.
•
139|140
139. Varianta střelecké pozice
140. Varianta střelecké pozice
Námětová cvičení pro bojovou střelbu
Jak již bylo uvedeno v předchozích částech, nejideálnéjšl způsob nácviku je takový, který se co nejvíce přibližuje skutečné situaci pň použití střelných zbrani. Při nácviku bojové střelby je třeba cvičit za použití značkaře jak postup při nenadálém napadeni (do vzdálenosti asi 15 m), tak I vlastní útočnou činnost.
Součástí nácviku nenadálých napadení by měly být především rychlé reakce na objeveni útočníka, které se projevují především v okamžitém sníženi těžiště těla nebo pádu na zem s odvalením, připadne v útočném postoji, odskoku, a to vše se současným reflexivním tažením zbraně z pouzdra. Toto cvičeni je třeba provádět s vědomím, že okamžitá střelba znamená ohroženi protivníka a znemožňuje mu klidně zamíření. Při převalováni v lehu na zemi je výhodné držet zbraň obouruč v natažených nikou a střílet
Při objeveníse značkaře je třeba okamžitě reagovat dle uvedených zásad se současným a co najrýchlejším vyhledáním úkrytu. Úniky je třeba provádět vždy do stran (obr. 142L Chybný je útěk vpřed proti útočníkovi nebo od něj vzad (snadné zamířeni) (obr. 145). Do úkrytu je nutno se přesunovat rychlými, krátkými přískoky, ne po delši dobu než 3 s, připadne plížením nebo převalová-
ním.
Po dosažení úkrytu je třeba okamžitě opětovat střelbu. Některé možnosti využití úkrytů jsou na fotodokumentaci (obr. 146-149).
87
142. Způsob pohybu Při
přemístěni
141. Útočník na balkóně domu
146	147
148	149
150	
146. Možnost kryti za vozidlem
147. Možnost kryti za terénní vlnou
148. Možnost kryti ve vysoké trávě za sloupem
140. Způsob krytí při
přemístění 150. Způsob pohybu
při přemístěni
90
152. Chybná pozice při střelbě přes kryt
153. Správná pozice ke střelbě z úkrytu
152 153
ZÁKLADNI CVIČENÍ - VARIANTA I: Nácvik iednopohybového vytažení zbraně z pouzdra zavěšeného při pravé straně (pravém boku) na opasku
Poznámka: Ústroj civilní, zbraň na opasku pod oděvem (sakem, bundou apod.).
Celou činnost nacvičujeme nejprve „na sucho", tj. bez nábojů. Pozornost soustředíme do jednoho pomyslného bodu v terénu ve vzdálenosti asi 15 m. Na vlastni udaný podnět (povel) levá ruka zatáhne za levý cíp rozepnutého saka (bundy). Palec pravé ruky, která současně přikryla pouzdro se zbraní přiložením dlaně, při tažení této ruky vzhůru odstraní kožený uzávěr pouzdra z kovového kolíku a ostatní prsty úchopem za pažbu zbraň vytáhnou. Současně s touto Činností zbraň natahujeme, zaujmeme útočný postoj, tj. ve stoji rozkročném (nohy asi v Šíři ramen), podřepneme do mírného předklonu s koleny nad špičkami nohou s neustálým sledováním cíle. Nejkratší cestou pak zbraň nasmerujeme k cíli, a to buď držením obouruč (od úrovně oči), nebo držením jednoruč (od úrovně pasu). V konečné fázi pak zbraň plynule bez stržení a přerušeni spustime a to dvěma ranami rychle za sebou. Pň střelbě z revolveru je třeba k odpálení první rány překonat větší odpor spouště než u pistole.
91
VARIANTA II: Nácvik bojové střelby po fyzické zátěži
Po cca 20-50 m béhu praktikovat bojovou mířenou střelbu v bojovém postoji z úrovně očí. Do dráhy „pronásledování" (běhu) lze zařadit překonání překážky, jako např. přeskok plotu, zídky, příkopu, stromu (klády), potoka, přeběhnutí hromady písku, škváry apod. Bojovou střelbu praktikovat na vzdálenost 15 m.
VARIANTA III: Nácvik bojové střelby po pádu
Po běhu 10-15 m provést pád kotoulem vpřed s odvalením do zaujetí bojové polohy v lehu na břiše se současným vypálením dvou rychle jdoucích ran za se-bou na cíl.
Další způsob je cvičením pro vniknutí do místnosti (případně objektu) dveřmi, kde předpokládáme ozbrojeného útočníka. Technicky lze vniknutí do místnosti dveřmi provést několikerým způsobem. Jsou uvedeny dva způsoby, které předpokládají správný odhad pevností dveří (zvláště zámku).
První způsob pieopok'ádá provedení pádu kotoulem vpřed již přede dveřmi na chodbo objektu, přičemž nohama (resp. patami) v závěrečné fázi pádu vykopneme dveře. Dostáváme se tak pod úroveň běžného palebného prostoru zbraně a po vykopnutí dveří zůstáváme Čelně ve sníženém bojovém postoji (případné ve dřepu), ze kterého lze okamžité vést střelbu. Tento způsob je výhodné použít především proti dveřím slabší konstrukce (obr. 154-162).
Druhý způsob vyžaduje co nejtíšší přiblížení se ze strany ke dveřím, jejich vyražení ramenem, případně vykopnutí těsně pod zámkem a vniknutí do místností s rychlým provedením pádu kotoulem vpřed stranou (obr. 163,164). Zbraň musí být v obou případech již připravena k použití.
Provedené zkoušky ukázaly, že oba způsoby Jsou pro nacvičení dosti složité (zvláště první způsob), avšak vykazují dobré výsledky s minimálním rizikem. Vyvolaný moment překvapení krátkodobě protivníka zdrží ve vedeni okamžitého protiútoku.
VARIANTA IV: Nácvik bojově střelby na pohybující se motorově vozidlo
Střelba na pohybující se motorové vozidlo nebo pohybující se jiný cíl (např. běžícího útočníka) vyžaduje předsunuti záměrného bodu o určitou vzdálenost ve směru jeho pohybu, která je podmíněna vzdáleností a rychlosti pohybujícího se cíle a rychlostí vypálené střely. Např. střela z pistole vz. 50/70 urazí vzdálenost 25 m za 0,085 s a vzdálenost 50 m za 0,17 s. Za tuto dobu urazí jedoucí motorové vozidlo např. při rychlosti 40 km/hod. 0,9 m, při rychlosti 60 km/hod. 1,4 m, při rychlosti 80 km/hod. 1,9 m, při rychlosti 100 km/hod. 2,4 m a při rychlosti 120 km/hod. 2,8 m. Tyto hodnoty plati pro střelbu ze vzdálenosti 25 m.
Při střelbě na vzdálenost 50 m plati tyto hodnoty: Při rychlosti jedoucího motorového vozidla 40 km/hod. to je 1.9 m, při rychlosti 60 km/hod. 2.8 m. při rychlostí 80 km/hod. 3,8 m, při rychlosti 100 km/hod. 4,8 m a pří rychlosti 120 km/hod. 5.6 m.
92
154	156
156	157
158	
154. Výchozí pozice pro vyraženi dveří kotoulem vpřed
155. Snížení těžiště
- nástup na kotoul
156. Provedeni kotoulu
157. Kontakt
158. Vykopnutí dveří
159	160
161	162
159. Vstávání - pozice pod úrovní kliky
160. Stabilizovaná poloha pro střelbu ve dveřích
161. Vniknutí do místnosti pohybem stranou
162. Zaujetí stabilizované bojové pozice
Srovnáme-ll tyto hodnoty, vidíme, že s prodlužováním vzdálenosti se úmémé prodlužuje i dráha jedoucího motorového vozidla a tedy posunutí záměrného bodu je nutno rovněž předsadit o delší úsek. Délku předsazení záměrného bodu znázorňuje schematická kresba (obr. 165). Nácvik střelby na pohybující se cíl je třeba provádět na mechanicky (případné elektricky) řízené střelnici s pohybujícími se cíli do stran, vzad a vpřed.
163. Vyraženi dveří ramenem
164. Vykopnutí dveří
163 164
Mm
mih
ilmérný bod
60km/t
165. Střelba na jedoucí vozidlo
VARIANTA V: Nácvik bojové střelby z jedoucího motorového vozidla na pevný cíl
Tento způsob střelby je obdobný jako způsob předešlý. Střelbu praktikujeme opět s ohledem na rychlost jedoucího motorového vozidla, ze kterého vedeme palbu, na vzdálenost cíle a současné na rychlost střelby. Záměrný bod není posouván jako v předešlém případe, ale je přenesen _za" cíl. Způsob provedení znázorňuje opět schematická kresba (obr. 166). Výsledky této střelby jsou ovlivněny nerovnostmi terénu, po nichž se vozidlo pohybuje. Provedené zkoušky uká-
94
95
zaly, že pravděpodobnost zásahu je minimální. Bojovou střelbu z jedoucího vozidla lze doporučit především při nutnosti vlastního /crytj, nebo při pronásledování ujíždějícího motorového vozidla, a to za dokonalé souhry řidič - střelec. Zejména jde o udržování stálé rychlosti. Je nežádoucí rychlé brzdění, rychlé vyjíždění zatáček, najíždění do výmolů a dér ve vozovce apod.
záměrný bod
60 km/b
166. Střelba z jedoucího vozidla
VARIANTA VI: Nácvik bojové střelby v noci
Přítmí a tma značně ztěžují zrakovou kontrolu a znemožňují při bojové střelbě využívat mířidel, kromě zbraní vybavených speciálními míňdly pro střelbu za tmy. Proto je třeba využít znaku, že zvuk se šíří za šera a především za tmy (hlavně v noci, kdy utichá okolní hluk) zdánlivě znatelněji a rychleji. Bojovou střelbu je tedy třeba vést okamžitě a instinktivně ve směru zjištěného hluku nebo záblesku světla (např. zakašlání, ozva rychlého dechu, praskání větviček apod.). Poloha útočníka je zjistitelná i podle tvaru záblesků po jeho výstřelu. Okrouhlý tvar výstřelu svědčí o střelbě proti (čelně) obránci, podlouhlý tvar výstřelu naopak o střelbě vedené mimo čelný směr.
Rychlé a krátkodobé využití světla (např. baterky, nejlépe za použití tlačítka, je nezbytné (obr. 167-170). Rovněž tak rychlé a bezhlučné měněni vlastního stanoviště za použití světla ztěžuje útočníkovi správné zamíření a snižuje riziko střetu.
Nebezpečím prozrazení jsou jakákoliv světlá, případně lesklá místa na těle. Nežádoucí je např. lesk zbraně, kovových knoflíků na oděvu (uniformě), nevhodný (světlý) oděv, rukavice, světlost obličeje (nutno zamazat blátem, začer-nit prachem apod., dle možností). S ohledem na taktiku vedení boje je výhodné donutit útočníka, aby se musel pohybovat terénem v osvětleném prostoru, po
horizontu terénní vlny apod. Tento taktický postup značné ovlivní a zlepší jeho viditelnost a usnadní tak jistější zásah.
Závěrem této kapitoly je třeba uvést, že s ohledem na požadavky policejní praxe by měl být do střeleckého výcviku zařazován výcvik v bojové střelbě, a to zvláště u součástí a útvarů ozbrojených sil a sborů, které řeší úzce specifickou bojovou služební problematiku (např. ph ochraně osob, objektů zvláštní důležitosti, ochraně vzdušných dopravních prostředků a civilních plavidel, pro speciální útvary určené pro boj proti terorismu a teroristickým skupinám apod.).
WH
167. Způsob osvitu terénu - čelní pohled (zbraň ve výši pasu)
168. Způsob osvitu terénu - pohled z boku (zbraň ve výši pasu)
169. Způsob osvitu terénu - Čelní pohled (zbraň ve výši oči)
170. Způsob osvitu terénu - pohled z boku (zbraň ve výši očí)
167	168
169	170
9/
POLNÍ BOJOVÉ TECHNIKY A VYUŽÍVANÉ OBECNÉ POSTUPY
Polní bojové techniky jsou speciální útočné nebo obranné technické prostředky nebo úkony používané v bojových (tedy i nemírových} podmínkách s použi Um nebo bez použití zbrani ci príležitostných predmetu jako zbraní, a to s minimálne nutným ohledem na jejich zákonné opodstatnení. Jsou to tedy techniky, které slouží jednotlivci k přežití. Jsou užívány především při nenadálých střetnutích, přepadech ze zálohy, při likvidaci skupinových napadení, v bojí na život a na smrt při vedení boje v nestandardních prostředích a terénech, na střechách domů, ve vzdušných, vodních a suchozemských dopravních prostředcích, lesích, bažinatých terénech, ve vodě apod.
Aby bylo dosaženo vítězství nad útočníkem a aby akce směřující k tomuto cíli byla vedena s minimálním rizikem, je nutno dodržovat určité, obecné platné zásady a postupy, které vycházejí především ze správného výboru taktiky a na ní bezprostředné navazující i pohybové techniky. Obecně lze říci. že první kontakt se soupeřem za účelem likvidace jeho pohybové aktivity (tedy jeho zneškodnění přivedením jej do stavu bezmocnosti) je závislý na jeho prvním zablokováni. Technika provedení této pohybové aktivity je rozdělena do tří základních fází: Kráceni vzdálenosti, t). přiblíženi se k protivníkovi skryté, poloskryté, nekrytě, přímo, z boku, zezadu, zepředu, skokem (např. z okna, ze stromu, ze zdi apod.), zpoza krytu (např. za rohem budovy, za zaparkovaným vozidlem, za stromem, ve dveřích anebo těsně za nimi apod.). V každém případě se jedná o prepad, a to bud* ze zálohy (skrytou formou), nebo přepad situační (neskrytě).
Nasazeni vhodná techniky, tzn. ve většině případů půjde o nasazování chvatu s blokujícím účinkem.
1.
2.
98
Vedeni vlastního útoku. Zde půjde především o účinně uplatnění předcho-
jího chvatu takovou formou, aby protivníkovi způsobila;
a) maximálně možnou bolest bez utrpěni vážnější újmy na zdraví;
w dokonalou nehybnost;
°\ v případě plnění mimořádného služebního úkolu. např. v nemírových podmínkách - fyzickou likvidaci.
1. Přepad
Přepad je jednou z forem zahájení boje. Je to stav, kdy jeden z účastníků nehodnotí situaci jako bojovou. Účastník tedy nepředpokládá a ani nečeká, že by mohl být fyzicky napaden. Přepad delíme na prepad ze zálohy (napadený subjekt o útočníkově přítomnosti neví) a přepad situační (oba účastnici o své přf-tomnosti věc*, ale jeden z nich dosud situaci jako bojovou nehodnotí a nečeká, že by mohl být fyzicky napaden).
S ohledem na problematiku řešenou touto publikací bude proveden hlubší rozbor pouze přepadu ze zálohy. Přepad situační byl pro účely vedení střetného boje podrobněji prezentován v publikaci „Racionální obrana a útok ve služební černosti příslušníků SNB". Naše vojsko. Praha 1984.
Má-k přepad ze zálohy dokonale sloužit svému účelu, pak (ako jeden z taktických prostředků nesmí v žádném případě přerůst ve střetný boj. Z toho vyplývá, že základní zásadou prípravy přepadu ze zálohy musí být absolutní nein-tormovanost protivníka o jeho přípravě. Dokonalo provedeni přepadu ze zálohy vyžaduje:
1. Správnou volbu prostředí (terénu) a času (denní či noční doby) dle důležitosti a závažnosti s ohledem na požadavek rychlosti splnění úkolu.
2. Správnou volbu dráhy, po které bude krácena vzdálenost k napadenému subjektu, tj. pohyb v prostřed! s dostatečným prostorem a s maximálně možnou kontrolou tohoto prostoru.
3. Technicky správné provedený postup přiblíženi se k napadenému subjektu, t*n. pokud možno nepozorovaný, skrytý, bezhlučný s ohledem na denní ČI noční dobu (v noci se zvuk 4(řl zdánlivé rychleji než ve dne), s ohledem na možnost osvětlení vlastni osoby. např. pouliční lampou, reflektory projíždějícího vozidla apod., skokem z vyšší překážky, která Je mimo zorný úhel napadené osoby. Vhodné je zahájení přepadu např. v situaci, kdy napadená osoba vstupuje ze světla do tmy.
• Správný výběr technických prostředků pro vedení přepadu, a to buď bez použiti zbrani, nebo s použitím zbrani, příp. s použitím pomocných prostředků l«ko zbraní (příležitostných předmětů).
^v"é zaujetí vhodné vzdálenosti ve vzájemném postaveni. Tento požadavek byvá v Praxi jedním z nejtéžslch. Mnohdy je nutno zaujmout takové postavení. "* kterém je třeba setrvat nepohnuté i cek* hodiny, a to v nepružnějších prost o-^vých a klimatických podmínkách a čekat tak na příležitost realizace přepadu.
99
Pohyb zájmového subjektu terénem je vsak nevyzpytatelný a nelze tedy beze zbytku předpokládat, jakým směrem, odkud kam a v jakém rytmu se bude pohybovat, zda se bude pohybovat sám či s doprovodem jiné osoby nebo skupiny osob apod. a zda jeho postup bude veden takovým způsobem, jaký pro provedeni přepadu ze zálohy vyžadujeme. Toto je jedna z největšich nevýhod „čekací" metody* Cílem přepadu ze zálohy je především získáni rukojmího, či odstranění strážného, nebo v krajním případě (např. v nemírových podmínkách, při plnění vojenských průzkumných úkolů apod.) fyzická likvidace. Tento krajní případ však není součástí problematiky řešené touto publikací, a proto je zde pouze obecné uvedeno: Fyzické likvidace protivníka lze dosáhnout bezhlučným způsobem {tj. bez použití např. střelných zbraní) vhodným úderem (sekem) nebo pákou. Při prováděni přepadu ze zálohy ze zadu, připadne z boku, jsou účinné údery (seky malíkovou či palcovou hranou) do oblasti krku (krčních obratlů nebo chrupavky štítné), do oblasti ledvin a rukou uzavřenou dlani v „misku" do krajiny srdeční (obr. 171 -174). Tento úder může vyvolat ochromení srdeční činnosti až zástavu srdce. Nebezpečné jsou stisky a tlaky na některá vitální místa lidského těla, které způsobují okamžitou smrt.
Páka je používána jako malá (krátká) páka na šiji zezadu. Při prudkém pohybu (trhnuti) nad mez přirozeného postaveni krčních obratlů se současným odlehčením (nadzvednutím) protivníka může však dojít ke zlomení vazu (obr. 175-178).
Stejného efektu může být dosaženo i za použití nejrúznéjšich zbraní, jako jsou např. bodné zbraně, které jsou použity proti životné důležitým orgánům lidského těla (např. ledvinám, krčním tepnám, krajino srdeční apod.), škrtící struny a obdobná škrtldla. jimiž je atakována oblast krku, střelné zbraně (především s tlumičem hluku výstřelu), zákeřné ruční zbraně s použitím i bez použiti jejich infi-kace různými jedy apod.
2. Přepad ze zálohy směřující k získání rukojmího
Cílem tohoto přepadu ze zálohy je uchovat život napadené osoby, získat důležité informace, případně tuto osobu zajmout |ako rukojmího (s ohledem na jejf důležitost a postavení na protivníkově strano). Nejlépe k tomuto účelu slouží po-razové techniky a rdoušenl, případně škrceni za použiti nejrúznéjšich škrtidel (např. kravaty, padákové šňůry, tkaničky od boty apod.). Porazové techniky jsou používány především k narušení stability protivníka, tedy k povaleni na zem (přivedeni jej do mimopostojové polohy), a tím ke snížení jeho účinné obranyschopnosti (pohyblivosti). Zásady pro vedeni mimopostojového boje budou uvedeny v samostatné Části.
Rdoušenl (atakováni krční oblasti bez použiti škrtldla - tedy pouze pažemi nebo rukama), nebo škrceni (atakováni krčni oblasti za použití nejrúznéjšich škrtidel) lze z technického hlediska nejlépe provádět předloktím nebo hranou (malíkovou či palcovou) ruky. připadne prsty úchopem a stiskem oblasti krčních tepen. Tento typ
171. Současné atakování šije a kosti čelní úderem
172. Atakováni krku úderem plochou mezi palcem 173|174 a ukazovákem
173. Atakováni ledvin úderem nukite
174. Atakováni krajiny srdeční úderem mlskou dlaně
rdoušenl způsobuje ve velmi krátkém Čase několika sekund nedokrvenost mozku, jež způsobuje bezvědomí Některé typy rdoušenl a Škrceni znázorňuje fotodokumentace (obr. 179-183). Účinné škrceni lze provést pomoci obušku nebo krátké tyče (klacku), připadne kravatou, padákovou šňůrou, nunchaku a jinými vhodnými zákernými ručními zbraněmi apod. (obr. 184-189). Při nasazováni těchto technik je nutno chránit si vlastni obličej a znemožnit protivníkovi reflexivní snahu o obranný •fakt zachycením útočících paží. Při kontaktu s protrvníkovým krkem může z Jeho
101
175. Nasazení páky na šíji
176. Dokončeni nasazeni páky na šíji
177. Nasazeni páky na šíji - čelní pohled
178. Vychýlení soupere v páce na šíji
1781176 177 178
178
181
180
182
strany dojit ke včasnému zpevnění šíjového svalstva nebo k přitažení brady na prsa, a tím ke snížení konečného úspěšného efektu celé akce. Pokud je však škrcení či rdoušenl provedeno dynamicky (nikoli tahem, ale trnem), vyvolává stejný efekt jako navol novaci úder nebo sek a je s to překonat i fyzicky velmi silného a zdatného jedince. Tato technika je však velice nebezpečná, při níž může dojit ve velmi krátkém čase k vyvoláni bezvědomého stavu až smrti (několikasekundové limity).
S
179. Rdoušenl předloktím 183 kombinované
• tlakem na nos dlani
180. Rdoušenl malíkovou hranou
181. Rdoušenl palcovou hranou
182. Atakováni krčních tepen stiskem
183. Rdoušenl bicepsovým shybem
102
103
104
189. Rdoušeni zezadu ve stoje za použiti nože
184. Rdouáenf zezadu za použití tyče
185. Rdoušeni zepředu za použiti tyče
186. Rdoušeni zezadu za použití nunchaku
187. Rdoušeni zezadu v sedě za použití kravaty
188. Rdoušeni zezadu vsedě za použití padákové šňůry
3. Použití porazu
Na rozdíl od sportovního fair play pojetí porazů, např. při sportovním zápolení (judu, zápase apod.), je v reálné nebezpečných bojových podmínkách silou působení pro poraz tvrdý nebo změkčený úder, vedený nejlépe do citlivé části lidského těla. Tvrdý úder můře vyvolat u protivníka i šok. Síla úderu, která způsobuje protivníkův pád na zem, má pro vedení střetného boje význam v překvapi-vosti, což zvyšuje úspěšnost bojové akce. Údery je možno vést jako seky, např. malíkovou hranou do spodní čelisti protivníka, spodní částí dlaně do brady, předloktím do obličeje apod., buď z vlastního postavení za soupeřem, nebo i z postavení po jeho pravé (praváci) nebo levé (leváci) straně. Další možností je úder předloktím do šíje z postavení zepředu s následným zablokováním protivníka a jeho hozením přes vlastni bok či bedra.
4. Některé techniky pro první zablokování protivníka
Každá prováděná technika pro první zablokování protivníka je závislá především na vzájemném postavení. V podstatě existují pouze tři základní směry, odkud je možno dosáhnout tohoto prvního kontaktu se soupeřem:
1. Z postavení zepředu.
2. Z postavení ze strany.
3. Z postavení zezadu.
První zablokování soupeře z postavení zepředu je ve většině případů užíváno při přepadech situačních. Druhý způsob prvního zablokování, tj. z postavení zezadu, je užíván především při přepadech ze zálohy. Zablokování protivníka z postavení ze strany lze úspěšně použit v obou typech přepadů (obr. 190-195).
105
1
190 191 192
180. Výchozí pozice (první kontakt)
191. Vychýlení
a nasazení blcepsového shýbu - čelní pohled
192. Rdousení zezadu bicepsovým shybem
První kontakt s protivníkem s jeho následným zablokováním z postavení zepředu se nejlépe provádí takto: Protivník ze vzájemného postavení na dosah vede úder spodní částí dlaně pravé ruky směrem vzhůru a zleva doprava do brady soupeře. Tento úder vyvolá soupeřovu destabilitu a nežádoucí úle-kovou instinktivní reakci s možným pocitem bolesti. Dále při této bojové akci dochází k samovolnému otáčení souperovy hlavy vlevo (za předpokladu jeho nezpevněného šíjového svalstva). Pravá útočící paže pak postupuje ve směru vedení úderu; útočník vykročí levou nohou šikmo vpřed a přemísťuje se za napadeného. Konečnou fází celé akce je zablokování soupeře levou (útočnou) paží tak, jak ukazuje fotodokumentace (obr. 196-200).
193	194
195	
193. Rdousení zezadu bicepsovým shybem s prolomením
194. Vychýlenia nasazení bícepsového shýbu
- pohled zezadu
195. Dokončení rdousení s prolomením
II. První zablokování z postavení ze strany: Opět ve vzájemném postavení na dosah lze nasadit z pravé strany první zablokování, a to předloktím přes krční oblast (nebo dolní Čelist). Současně se útočník přemísťuje do sféry ztíženého zásahu, v našem případě za soupeře (obr. 201-204).
III. První zablokování z postavení zezadu: Základní postavení je opět na dosah. Krácení vzdálenosti je provedeno rychlým výpadem pravou nohou šikmo vpřed se současnou přípravou pravé paže k prvnímu kontaktu. Zablokováni je zachyceno na fotodokumentaci. Uveden je i další možný způsob provedeni (obr. 205-210).
IV. První zablokování z postavení zezadu na osobu v pohybu: Z postavení na dosah a pň „srovnaném" kroku obou účastníků a po dostoupení soupeře na levou nohu, útočník úchopem za ramena vytáčí jeho trup poněkud vpravo a pravým předloktím atakuje jeho krční oblast se současným záklonem vzad (obr. 211-214).
106
107
196 J 107 198 199 200
196. Výchozí postoj
197. Atakování brady dlaní
198. Vykrucování vlevo
199. Zvýšení tlaku na šíjí
200. Dokončení akce
s prolomením zad
201	202
203	204
201. První kontakt úchopem zo strany
202. Vychýleni soupofo vpravo
203. Nasazení bicepsovóho shýbu pro* krk
204. Dokončení akco blokováním blcopiovym shybem
Do toto oblasti patří jako technický prvek i „blokování zaktoněním". Základní varianta: K osobě, která má být blokována (napr. při perlustraci podezřelého), přistupujeme vždy ze sféry ztíženého zásahu tak, že levou nohou vykročíme za jeho pravou. Současně levou rukou fixujeme jeho levé rameno. Pravou paži zasuneme předloktím pod jeho bradu (přes krk) a úchopem za levé rameno fixujeme. Nasazením rdou-šení předloktím osobu dokonale blokujeme. Zaklonění provedeme jednak tahem vlastní pravé paže a především pak změkčením (prošlapnutím) pravé nohy blokovaného v podkolení, a to pravou nohou (obr. 215-217). Toto změkčení napomáhá především při zákroku proti vysokým a fyzicky zdatným útočníkům. Pravou nohu pak přemístíme za levou nohu blokovaně osoby a zakloníme ji přes vlastní pravý bok.
211. První kontakt zezadu
212. Vychýlení vlevo - pohled I
213. Vychýlení vlevo - pohled II
214. Nasazení blcepsového shýbu
205. Výchozí postoj
206. Nasazení blcepsového shýbu zezadu
207. Vychýlení vzad
208. Zvýšení účinku zaklonění prošiápnutím v podkolení
209. Nástup k blokování zezadu
210. Blokování zezadu s vychýlením
211	212
213	214
205	206
207	208
209	210
111
4
5. Zabezpečování ve dvojici
Jde o případ, kdy dva nebo vlce policistů provádí perlustraci podezřelé osoby. Princip zabezpečováni spočívá v takovém vzájemném postavení, kdy v zorném poli perlu strované osoby je pouze jeden policista Pokud by ho chtéla tato osoba fyzicky napadnout, může zajišťující policista bezpečné nasadit chvat podle výše uvedené základni varianty (obr. 218-222). Policista, který zabezpečuje, přistupuje obvykle ke kontrolované osobé ze sféry ztíženého zásahu (tedy z její pravé či levé strany).
Obdobný případ může nastat i tehdy, jestliže je nutno osobé předvedené na policejní služebnu zabránit, aby fyzicky napadala policisty a ničila zařízen
Některé další možně formy prvního zablokování a Jejich aplikace jsou patrny z fotodokumentace (obr. 223-235).
112
215. Dotažení blcepsového shýbu levou rukou
216. Proélápnutí podkotenl soupeře
217. Stabilizace polohy
- dokončení blokování
.M.
223
225
224
226
227
223. Možnost připoutaní
k židli (kravatou a šnúrou)
224. Zablokováni ■•dlel osoby
225. Výchoz! postoj - varianta I 228. Únik do sféry ztíženého
zásahu 227. Zachyceni útočníkovy pale
228	229
230	231
232	
228. Využití dynamiky úderu k vychýlení
229. Dokončeni obranné akce
230. Varianta M
231. Dokončeni obranné akce blokováním zakloněním
232. První kontakt - atakováni obličeje konečky prstů
115
233 234
235 r
233. Vychýleni vzad
234. Narušeni stability soupere
235. Detail úderu
BLOKOVÁNÍ VESTOJE
V ukázce je použito páky na šíj) (obr. 236a). Tento způsob je velmi nebezpečný zvláště v případě, je-li blokovaná osoba záklonem blokujícího vychýlena a zvednuta ze zeme. V této poloze dynamickým Oakem vpřed ruky opřené o týl soupeře může dojít ke zlomení vazu. Tato páka je kombinována se současným rdou-šením, v našem případě levým předloktím.
blokován! na zemi
Techniky provedení blokováni na zemi jsou zjevné z fotodokumentace (obr. 236b, 237). Na obr. 237 je použito prolamování lokte osoby ležící na zemi s pod-
236a 236b 237
236a Blokování soupeře
pákou na šíji ve stoje
236b Blokování soupeře
pákou na šiji na zemi
- varianta I
237.  Blokováni soupeře na zemi kombinaci pák (šije, rameno
- varianta II)
ložením atakované paže pravým stehnem se současným nasazováním rdoušeni pravou paží.
BLOKOVÁNÍ VLEŽE NA BŘIŠE
Varianta I: Prohledávaná osoba leží na břiše. Jednu její paži přemístíme do pravého úhlu s tělem a otočíme dlaní vzhůru. Tak dochází i k otočení lokte této paže vzhůru. Ten tvrdé přišlápneme k zemi a fixujeme bližší nohou (např. levá paže soupeře - pravá noha) k protivníkovi. Účinnost tohoto chvatu lze zvýšit nasazením krátké páky na prsteník a malík přišlápnuté ruky. V uvedeném případě je krátká páka nasazována levou rukou. Pravou rukou lze provádět prohledávání (obr. 238-240).
117
238 240
242
238. Poloha pro blokováni na zemi - ruka dlani vzhůru
239. Fixace lokte
240. Prolamováni prstů
241. Blokováni kombinaci pák (ruka, rameno)
242. Přizvednuti paty způsob! odkryti soupere
243	244
245	
243. Blokováni pákou v koleně
244. Nasazení páky
245. Dokončení blokování
Varianta II: Bližší (pravou) nohou k soupeři přišlápneme jeho levou paži přes triceps až u ramene, ohneme jí v lokti a opřeme o holeň pravé blokující nohy. Touto technikou je prohledávané osobě nasazována páka - zkrucování ramene. Levou nikou je možno současně nasadit krátkou páku na ruku fixované paže, pravou rukou osobu prohledáváme. Přišlápnutím špičky pravé nohy a zvednutím paty dochází k bolestivému zkrucování ramenního kloubu fixované levé paže blokovaně osoby. V důsledku způsobené bolesti se soupeř otáčí na levý bok, což usnadňuje prohledávaní (obr. 241,242).
Varianta lil: K prohledávané osobě přistoupíme z její levě strany a svou pra-^u nohu vkládáme chodidlem do ohybu kolena její levé nohy. Postavení této ohol '6 V pravóm uhlu se stehnem. Holeň přišlápnutím fixované nohy opřeme
holeň vlastní pravé nohy a zaklesneme pod stehno špičkou. Levým kolenem
246	247
248	
246. Blokování na zemi přeložením nohou
247. Stabilizace polohy
248. Blokování s prohledáním
blokujeme prohledávanou osobu zakleknutím na její záda. Pravou nohu přitlaču-jeme k tělu soupere. Dochází tak k páce v koleně levě nohy blokovaného (obr. 243-245). Správné nasazení této páky způsobuje velmi silnou bolest v koleně a stehenní kosti a vzniká riziko jejího zlomení a poškození kolenního kloubu (potrhání kolenního vaziva). Tento technický prvek je možno, z hlediska zvýšení účinnosti znehybnení, doplnit o úchop za vlasy levou rukou a zvrácením hlavy dozadu. V případě, že má blokovaná osoba krátké vlasy nebo lysou hlavu, lze nasadit bicep-sovým shybem rdoušení levým předloktím se zpevněním, úchopem za límec.
Varianta IV: K prohledávané osobě přistupujeme zezadu a blokování provádíme tak, že jí ohneme jednu nohu v koleně a založíme ji do ohybu pod kolenem nohy druhé (např. ohnutá pravá noha pod kolenem nohy levé). Tuto nohu pak rozkročným zasednutím fixujeme. Jednou rukou uchopíme prohledávanou osobu za vlasy
a táhneme vzad. V případě, že nemá vlasy nebo je má krátké, uplatníme opět rdoušení jako v předešlém připadá, tj. předloktím přes chrupavku Štítnou (obr. 246-248).
Blokování je třeba provádět tak, aby jedna ruka stále zůstávala volná k prohledávání a obě ruce se mohly v této Činnosti střídat bez jakékoliv možnosti ohroženi prohledávanou osobou. Chybou je, když ve snaze blokovaného co nejlépe fixovat je k tomuto účelu použito obou nikou a nezůstává pak volná ruka k prohledáváni.
Další možností blokování v lehu na zemi uvádí fotodokumentace (obr. 249-253).
6. Mimopostojový boj
Mimopostojovým bojem je myšlena taková situace, kdy jeden nebo oba protivníci nestojí na nohou, ale dotýkají se země I rukama, popř. leží, kleči, sedí apod. Vedení mimopostojového boje se pohybuje na hranici sportovního výcviku v zápase, judu, samba apod. Souvisí však i s potřebou následného blokování na zemi, které bylo uvedeno v předchozí části.
TAKTICKÉ ZÁSADY PRO VEDENÍ MIMOPOSTOJOVÉHO BOJE
1. Obránce leží na zemi a útočník stoji:
- poloha téměř na boku, nohy pokrčeny, kolena u sebe, chodidla vodorovně se zemí směrem k útočníkovi;
- jakmile se útočník přiblíží na dosah kopu, trčíme hranou boty proti jeho kolenu nebo holeni;
- vstávat je možno pouze po kopu nebo je-li útočník dostatečně vzdálen. Rovněž lze vstávat „útěkem od protivníka" Qako při běžeckém startu), získáme tak čas a vzdálenost. Tuto akci lze spojit s taktickým prvkem „blokování zrakových vjemů" (např. hozením hrsti písku do obličeje apod.).
2. Oba soupeři na zemi:
- zásadně zasahujeme najcitlivejší místa (krátké údery, kopy, příp. tlaky -chybí prostor k nápřahu);
- okamžitě útočíme tvrdým úderem nebo tlakem;
- pokud má útočník zbraň, je třeba blokovat nejprve ruku se zbraní; odebrání je třeba provést buď pákou, nebo úderem druhou rukou (záleží na výhodnosti zaujaté polohy);
- jestliže se dostaneme útočníkovi na záda, můžeme nasadit rdoušení předloktím, případně malou pákou na šiji.
3. Útočník letí, obránce stoji (jde o výjimečný sebeobranný případ):
- nikdy se nepřibližujeme k útočníkovi od nohou;
- výhodnější je použít k úderu zbraně (příležitostného předmětu);
- beze zbraně použijeme kop bez ohledu na kryt protivníka pouze v nejkraj-nějšfm případě (z etických důvodů);
- jestliže je nutno z prostorových důvodů přistoupit k útočníkovi ze směru od nohou, pak je výhodnější nechat jej vstávat a teprve v poloze „na čtyřech" vést kop dopředu;
- pokud to není bezpodmínečné nutné, nejdeme za protivníkem na zem.
t
240	250
251	252
253	
240. Varianta blokováni
250. Blokováni na zemi pákou na šiji
251. Blokování na zádech tlakem předloktí
252. Blokování rdoušenlm
253. Blokování prohnutím vzad úchopem za trlchlon
254
256
255
257
258
254. Boj na zemi - drženi distance nohou
255. Odraženi útoku
256. Vychýleni útočníka
257. Dokončení obranné akce
258. Kop do krajiny břišní - zabráněni těsnému kontaktu
122
259. Uder nohama do obličeje - zabráněni těsnému kontaktu
260. Vedeni úderu konečky prstů do očí
261. Uvolněni točnou pákou na šíji
Dalši obecná pravidla pro vedení boje na zemi jsou:
- v momentě útoku protivníka nelze vstávat a obracet se k němu zády. Je třeba jej mít neustále v zorném úhlu a neztrácet ani na okamžik zrakový přehled o situaci;
- při obrané proti útoku v mímopostojové poloze se osvědčuje používat především nohou; použití paží ke krytům proti prvnímu kontaktu je vysoce rizikové;
- je-li zahájen první kontakt atakováním oblasti krku napadeného, je nutné zpevnění šíjového svalstva {přitažením brady na prsa a zatažením hlavy mezi ramena); pak je možno praktikovat vlastní aktivní obranu tak, jak bylo uvedeno výše;
- nejvýhodněji zaujatá obranná poloha je v lehu na boku či na zádech. V poloze na břiše je úspěšná aktivní obrana takřka nemožná.
NĚKTERÉ MOŽNOSTI OBRANY V LEHU NA ZEMI
Varianta I: Po pádu na zem je třeba okamžitě zaujmout polohu (pokud se nepodaří hned vstát) na zádech či na boku s přitaženýma nohama a lokty k tělu s koleny u sebe. Z této polohy je možno zasadit kopy do kolen a holeně útočníka {obr. 254, 255).
Varianta II: Pňblíži-li se útočník z boku, je možno se pokusit uchopit jeho předsunutou (nakročenou) nohu rukou a současně jej do této nohy co nejvýše tvrdě kopnout (nejlépe zasáhnout koleno). Tento zásah může způsobit jeho pád na znak. Jeho atakovaná noha však musí být neustále blokována (obr. 256, 257).
Varianta III: Při útočníkově proniknutí k tělu obránce je třeba se snažit o to, aby vždy alespoň jedna noha byla vsunuta mezi ním a sebou. Touto nohou je pak možno útočníka odtlačit. Nelze-li tuto obranu praktikovat, pak je možno zahájit obrannou Činnost rukama, vražením prstů do oči útočníka, nasazením točné páky na šíji úchopem jednou rukou za vlasy (čelo) a druhou za bradu, případně vedením tvrdého úderu rukou do obličeje (pod nos) útočníka. Tato obrana však předpokládá volnost paží (rukou) obránce (obr. 258-261).
NĚKTERÉ MOŽNOSTI OBRANY PROTI KLEČÍCÍMU ÚTOČNÍKOVI
Varianta I: Poloha zaujatá útočníkem k vedení útoku je na boku ležícího obránce. Útok je veden rdoušením. Obránce se může bránit vedením údem konečky prstů do oka (očí) a současným vedením kopu kolenem do krátkých žeber. Celá obranná akce je zakončena shozením útočníka na zem a sekem malíkovou hranou do krční oblasti (obr. 262-264).
Varianta II: Poloha zaujatá útočníkem k vedení útoku rdoušením je v kleku mezi nohama ležícího obránce. Obránce se může opět bránit úderem konečky prstů do očí, úderem (sekem) malíkovou hranou do chrupavky štítné („ohryzku"), nebo jejím úchopem palci a následně točnou pákou na šiji se současným shozením útočníka na zem {obr. 265-269).
Varianta III: Poloha zaujatá útočníkem k vedení útoku rdoušením je ve stabilním, pevném sedu na ležícím obránci. Obrana je možná prolamováním lokte dlaní s následným vedením úderu do podbřišku a shozením útočníka nazem (obr. 270, 271).
Varianta IV: Poloha zaujatá útočníkem k vedení útoku sevřením hlavy ležícího obránce je v pravém, stabilním sedu na napadeném. Obrana je praktikována úderem malíkové hrany nebo spodní Částí dlaně pod nos útočníka, případně špičkou palce do jeho oka nebo pod dolní Čelist. Způsobená bolest vede k uvolnění a možnosti shození útočníka na zem (obr. 272-275).
Varianta V: Poloha zaujatá útočníkem k vedeni útoku rdoušením bicepsovým shybem je na zádech obránce ležícího na břiše. Obrana je praktikováva přitažením pravého lokte a jeho podsunutím pod pravé koleno klečícího útočníka.
124
125
262. Rdousenl na zem z pozice mimo této napadeného
263. Úder konečky prstů do obličeje
264. Dokončení obranné akce
Současné s tím je přitahováno pravé koleno k télu obránce a shození útočníka doprava s okamžitým vedením úderu pravým loktem do jeho genitálií (obr. 276-279).
Další možný způsob obrany v lehu na zemi je uveden na obr. 280-282 fotodokumentace.
Poznámka: Po každém úspěšném zásahu a odražení útoku je nutno okamžitě útočníka zablokovat tak, aby byla omezena nebo zcela zrušena jeho jakákoliv pohybová aktivita a on nemohl dále pokračovat v útoku.
265	266
267	268
269	
126
r
265. Rdoušeni na zemi
z pozice mezi nohama napadeného
266. Úder konečky prstů do očí
267. Vychýleni soupere vlevo tlakem na Jeho rameno
268. Varianta úderu dlaní do brady
269. Dokončeni obranné akce
127
276
278
277
279
276. Rdousení blcepsovým shybem
277. Průvlek pravé paže v pravém pod kole ní útočníka
278. Vychýlení a shození útočníka
279. Dokončení obranné akce vedením úderu loktem do rozkroku útočníka
270. Rdousení na zemi - úchop levé paže útočníka v zápěstí a lokti
271. Vychýlení vlevo a shození útočníka
272. Rdousení na zemi ze sedu obkročmo
273. Úder pěstí do obličeje útočníka
274. Úder konečky prstů do očí
275. Dokončení obranné akce
270	271
272	273
274	275
128
129
280 I 281 282
280. Sevření hlavy útočníka nohama
281. Shození útočníka točnou pákou na šíji
282. Shození útočníka švihem pravou nohou vpravo
7. Situační přepad
Situační přepad protivníka má stejné jako přepad ze zálohy své taktické zásady, které ovlivňují jeho úspěšnost. Obecné lze říci, Že přepad jako takový zcela vybočuje z mezí okolností vylučujících protiprávnost a je tedy motivován jinými zájmy a posláním. V těchto případech tedy nejde nikdy o obranu.
Situační přepad slouží dvěma účelům: buďk trvalému vyřazení proti vniká z boje (pro vedení střetného boje za použití polních bojových technik je to jeden z nej-lepších způsobů), nebo k jeho zablokováni (znehybnení).
TAKTICKÉ ZÁSADY PRO PROVEDENI SITUAČNÍHO PREPADU
Zdržet se veškerého jednání a gest, která naznačují zahájení útočné akce. Pokud trvá vhodná činnost a diskuse, tak v ní pokračovat a ve vhodný okamžik zaútočit.
Přepad zahajujeme z výpadové nebo i kratší vzdálenosti. Jako výchozí postaveni k vlastní akci je možno využít nějaký běžný úkon, např. požádání o oheň, o čas apod. Nevhodné postavení protivníka bývá často příležitostí k zahájení přepadu (reagujeme na situaci, kdy nás protivník nemůže ohrozit).
Podle možností lze použít taktických prvků „blokování zrakových vjemů" a „odvedení pozornosti".
K vyřazení protivníka volíme rychlá a účinné techniky, které vyžadují minimální nápřah a přípravu.
8. Situační přepad s vyřazením protivníka z boje
Vyřazeni protivníka kopem - varianta I
Vycházíme-li z předpokladu, Že není k dispozici žádný pomocný prostředek pro blokování zrakových vjemů, spočívá vlastní útok v přesně realizaci základní techniky kopu dopředu. Tento kop je nej výhodnejším technickým prvkem pro obranu i útok, pokud bojujeme beze zbraní nebo příležitostných předmětů dlouhého dosahu.
Ze základního postoje, kdy chodidla jsou téměř u sebe, předsuneme levou nohu a přeneseme na ni těžiště. Současně trčíme levou ruku (otevřenou dlaní -co největší plochou) proti obličeji protivníka (fingovaná akce). Tento způsob provedení upoutává pozornost protivníka a prodlužuje jeho reakční doby. Vlastní kop zahajujeme tak, že nejprve přisuneme pravou nohu k levé. Pohyb začíná koleno. Úderová plocha, tj. chodidlo, navazuje s nepatrným zpožděním. Noha musí být pokrčena v koleně tak, aby stehno a holeň svíraly úhel asi 60". Když je stehenní část téměř vodorovně se zemí, přidává se k pohybu kývnutí nohy v pod-kolení. Je-li to z hlediska dosahu nutně, pak se v okamžiku narovnání nohy posunou boky asi o 20 cm dopředu. V konečné fázi kopu tak dochází ke sčítání rychlostí několika pohybů a výsledkem je maximální rychlost úderové plochy, kterou tvoří špička a přední třetina podrážky pravé boty. Tato úderová plocha je po celou dobu pohybu namířena proti soupeři. Předsunutá ruka se v průběhu kopu stahuje k levému boku. Stabilizuje tak postoj a částečně zvyšuje účinnost kopu (obr. 283-288).
Po dokončení kopu se noha vrací po stejné dráze zpět do výchozího postaveni. Levá noha se přisunuje a napomáhá tak rovněž ke stabilizaci postoje po provedené akci.
Nebyi-li kop z jakéhokoliv důvodu dostatečně účinný (např. při uklouznutí při výpadu, nečekaném pohybu útočníka apod.), je třeba útok jakýmkoli dalším účin-
^^^^^^^
7
283	284
285	286
287	
283. Výchoz) postoj
284. Blokováni zrakových vjemu levou rukou, pravá stabilizuje posto)
285. Zahájeni přímého kopu
286. Dokončeni přímého kopu
287. Kop přímý ze vzdálenosti pod mezi zásahu
288	289
290	291
292	
288. Dokončeni obranné
(útočné) akce 280. Nápřah k seku malíkovou
hranou
200. Vedeni seku
201. Nápřah k vedení kopu
202. Vedení kopu
132
133
ným způsobem dokončit, ať ji? použijeme dalšího kopu nebo úderu (obr. 289-292). Tento způsob vedeni boje vybočuje z okolností mezí nutné obrany.
Vyfazeníprotivníka kopem - varianta II Způsob je znázorněn na fotodokumentaci (obr. 293-297).
Přímý úder dlaní (pěstí)
Ze střední vzdálenosti, kdy nelze účinně využít kopu, je výhodné vyřadit protivníka úderem (obr. 298-301). Nejrychlejší je úder přímý (nejkratšl cestou proti zasahované sféře). Upoutání pozornosti na předsunutou ruku není bezpodmínečně nutné. Rychlost útočné akce bez provedení výpadu je asi 0,25 s a proti takovému útoku, kdy protivník tento útok neočekává, není obrana reálná. Uder dlaní do brady vykazuje hodnotu okolo 130 kg. Při použití tohoto úderu by mohlo dojít I ke smrtelnému zraněni protivníka.
9. Situační přepad s blokováním protivníka
Pokud je tento způsob situačního přepadu veden s citem, obvykle nezanechává vážné následky na zdraví protivníka. Úspěšnost tohoto útoku, v porovnáni s předchozími technikami, však neni tak stoprocentní. Fotodokumentace (obr. 302-307) ukazuje jednu z technik, nasazovanou z Čelního postaveni, jejímž základem je rdoušeni předloktím. V případě malé účinnosti této techniky (dojde napr. k přetahováni na zemi se zachycením pravé ruky) je třeba levou paži uvolnit a protivníkovu akci zrušit, napr. tlakem palce a ukazováku na oční bulbus.
10. Technika použití distanční tyče
Distanční' tyč (obušek), příp. hůl je při správném používání jedním z nejefektivnějších prostředků ve výběru ručních zbrani. Je vhodná jak pro zásahy donucovaciho charakteru, tak i pro zásahy sebe obranné a útočné. Manipulace s ní v podstatě nevyžaduje Žádné zvláštní znalosti a dovednosti. Lze jl vést jako bodnutí nebo jako seky.
Výhody distanční tyče jsou tyto: Oproti úderu např. pěsti nebo dlani je její úder razantnější. Prodlužuje dosah úderu přibližné o 20 cm, což je např. proti ozbrojenému útočníkovi výhodné. Úspěšně jl lze použit jako obranného prostředku proti skupině osob. Morálně působí tim, že zvyšuje policistovo sebevědomí a naopak u útočníka může vyvolat útlum jeho agresivity.
Nevýhodami distanční tyče jsou: Malý sortiment možných úderů, který je dán její konstrukcí (tuhosti). Její uchopeni do ruky dává signál, jakým způsobem bude zákrok veden, což i když s minimálním, ale přesto nutným nápřahem, může útočníkovi dát možnost účinně se bránit. Další nevýhodou je skutečnost, že v základni poloze je distanční tyč zavěšena na opasku. Jeji uchopeni a příprava do pohotovostní polohy trvá 3-6 sekund, a proto jí pň rychlém a nenadálém útoku neni možno v první fázi boje použit
293
295
294
296
297
293. Výchozf postoj
294. Blokováni zrakových vjemů příležitostným předmětem
295. Vedeni kopu do rozkroku
296. Dokončeni obranné akce
297. Vedeni kopu - tvrdil zakončeni obranné akce
134
135
298	299
300	301
298. Výchoz! postoj
299. Odvedení pozornosti levou paží
300. Úder dlaní pravou rukou
301. Úderová plocha dlaně
Faktem však zůstává, že distanční tyč je tradičně najnepopulárnejším předmětem v rukou policisty a její používáni by mělo být uvážlivé a pokud možno eticky neodpuzující. Lepši by bylo nahradit distanční tyč ve výzbroji policisty napr. tonfou, s niž jsou velmi dobré zkušenosti v zahraniční policejní praxi i u některých civilních bezpečnostních služeb (napr. Fenix International spol. s r. o.).
Poznámka: Tonta je někdy označována jako .obušek s příčnou rukojetí".
Iv	
	->
302. Výchozí postoj
303. Nástup k nasazeni blcepsového shýbu
304. Vychýleni soupere prošlápnutím v podkolení
305. Strh na zem
136
137
306. Blokování na zemi rdoušenfm
307. Blokování na zemi tlakem na nos
306 307
Úderová plocha distanční tyče
Teoreticky je pň úderu největší kinetická energie soustředěna na jejím konci. Vzhledem k její ohebnosti vsak není úder koncem pro praxi příliš výhodný, protože většinou dochází ke sklouznutí, čímž není všechna energie využita. Maximální tvrdosti úderu lze dosáhnout tehdy, je-li střed úderové plochy mezi 1/4 a 1/3 od konce distanční tyče.
Technika úderu distanční tyčí
Pro využití distanční tyče jako polního bojového prostředku se ukázal jako efektivní nácvik těchto polních bojových technik:
1. "
2.
3.
4.
5.
6.
7.
Základní volné postavení s distanční tyčí (výchozí poloha). Základní bloky. Základní údery.
Navolnéní distanční tyčí (změkčující údery).
Základní úderové kombinace (volné navazující různé druhy základních úderů z různých směrů).
Navolnéní distanční tyčí zachyceného a pevné sevřeného protivníkem. Údery, držení, sražení na zem a blokování protivníka distanční tyčí.
8. Škrcení distanční tyčí.
138
Nejdúležltějším aspektem pro efektivní použití distanční tyče je tzv. úderová vzdálenost (viz dříve interval). Je to vzdálenost, na kterou je možno protivníka účinně zasáhnout. Nepoužitelnost distanční tyče v boji je přímo úměrná krácení vzájemné vzdálenosti, čím je protivník blíž, tím se použitelnost distanční tyče omezuje. Z tohoto důvodu je nutná neustálá kontrola protivníka a především jeho pohybů. Vedení úderů musí být rychlé a bez váhání, a to na pevné body a nervová centra protivníka. Během boje hodnotíme v zásadě dvojí cíle, tzv. cíle primární (místa smrtelně zranitelná) a cíle sekundární, které slouží především k blokování protivníka V boji na život a na smrt jsou tyto cíle hodnoceny ve výčtu jako poslední.
Při proniknutí protivníka do sféry obrany obránce je možno uplatnit údery do zápěstí, paží, kolen, bérců a kotníků. Jsou-li tyto údery vedeny okamžitě, mají blokující účinek.
Při výběru doporučované techniky se vychází z klasické sebeobrany proti úderu holí, kdy je velký nápřah využíván jako chyba umožňující úspěšnou obranu. Z tohoto důvodu provádíme nápřah velmi krátký. Proti takovému úderu distanční tyčí je pak obrana ztížena. Mimo to, omezení nápřahu umožňuje údery podstatně zrychlit. Pň prováděných zkouškách byly naměřeny tyto časové hodnoty:
- laický úder s velkým nápřahem činil 0,45-0,55 s,
- údery s omezeným nápřahem činily 0,33-0,35 s.
Jde o celkové časy měřené od základního postoje, přes výpad až po zásah cíle. Redukovaný úder, tj. vlastni Švih distanční tyčí, činil asi 0,15 s. Účinek úderu distanční tyčí byl měřen na pružinovém měřiči. Průměrný výsledek působení po dopadu na desku měřiče Činil 40 kg bez ohledu na způsob nápřahu.
Po důkladném výběru a ověřování lze doporučit čtyři základní varianty úderů, z nichž dvě jsou výhodné jako útočné při technikách donucovacích. Jejich vzájemnou kombinaci můžeme uplatnit v sebeobraně proti několika útočníků m (proti menší skupině osob). Další dvě varianty použití distanční tyče jsou výhradně se-beobranné a slouží k likvidaci jednotlivého útočníka.
Poznámka: Při úderech distanční tyčí lze doporučit použití jednotného, základního levého střehu, který je výhodný pro každého, kdo drží distanční tyč v pravé ruce. Na fotodokumentaci (obr. 308-404) je místo distanční tyče použito hole. Způsoby použití jsou však stejné.
139
308. Volná forma cvičení švihů holí
5?
310. Volná forma cvičení dvojího uderu holf
309. Volná forma cvičení švihů holí
A
zrn
311. Volná forma cvičení dvojího úderu holí
312. Volná forma cvičení úderů holí držením obouruč
313. Volná forma cvičení úderů holí držením obouruč
314. Volná forma cvičeni úderů holí držením obouruč
315. Volná forma cvičeni úderů holí držením obouruč
312 314
313 315
140
323- 329.   Nácvik blokování držením hole obouruč 323    326 327 324   325    328 329	Á 1 * 1	v	
			
4
....
330. Nácvik blokováni držením hole obou ruč
331. Nácvik blokováni držením hole obou ruč
332. Nácvik blokování držením hole obouruč
146
333. Výchozí postoj
334. Příprava hole k útoku
335. Zahájení výpadu vpred
336. Výpad vpřed s nápřahem hole
337. Zasažení solaru plexu
ta	JI	J
1		
348
350
349
351
352
348. Výchozí postoj
349. Zahájeni výpadu vpřed
350. Zasaženf solaru plexu
351. Příprava k následnému úderu holí
352. Obloukový úder koncem hole do krku soupere
353
365
356
354
357
353. Nápřah
k vedení úderu zleva
354. Vedeni obloukového úderu levým koncem hole do krku soupeře
355. Dokončeni úderu
356. Výchozí postoj
357. Příprava hole k blokováni úderu
160
151
358. Blokováni úderu
359. Příprava úderu holi ze sféry ztíženého zásahu
360. Vedeni bodu holi do žeber soupere
361. Vedeni bodu holi do břicha soupeře
362. Nástup k poražení soupeře plochou hole
363. Sraženi soupeře plochou hole
358	359
360	361
352	363
364. Výchozi postoj
365. Příprava k blokováni úderu
366. Držení hole obouruč - zahájeni blokování úderu
367. Odraženi úderu
364	365
366	367
153
154
155
378. Zahájeni kontra výkrutu
379. Vykrucovánf hole z rukou útočníka
380. Vedení bodu do hlavy
381. Sraženi útočníka na zem
378	379
380	381
156
382	383
384	3B5
386	
382. Výchozí postoj
383. Nápřah k úderu držením hole jednoruč
384. Vedení úderu do krku
385. Zahájení úniku do sféry ztiženého zásahu
386. Příprava hole k blokováni
157
úder vnitrní (základni varianta)
Distancí tyč uchopíme do pravé ruky a zaujmeme základní, levý strehový postoj. Pravou nohou provedeme výpad, chodidla jsou asi 60 cm od sebe a ruku s distanční tyčí přemístíme dlaňovou stranou před levý kyčel zepředu. Distanční tyč držíme v poloze rovnobežné se zemí. Současně s tlm trčíme levou ruku před obličej atakované osoby. Uder zahajujeme pohybem lokte dopředu. Navazuje narovnání paže v lokti a v poslední fázi švih zápěstím spojeným s vytočením trupu vpravo (obr. 405-409). Během úderu se ruka držící tyč vytáčí tak. že je v konečné fázi dlaní vzhůru, distanční tyč vodorovně ve výši ramen a jeho konec směřuje k pravé straně vlastního téla. Váhu těla přenášíme na pravou, předsunutou nohu s mírným pokrčením v koleně a levá noha je zcela napjatá. Tento postoj musí být v záverečné fázi úderu zcela pevný, protože jeho stabilita podstatně podmiňuje jeho razanci. Současně s pohybem pravé ruky se stahuje ruka levá k levému boku. Je sevřena v pést a vytočena dlaní vzhůru. Rovina pohybu distanční tyče je pod rovinou pohybu levé niky. Levá ruka má v průběhu vedení údem celkem tři funkce:
1. Při nápřahu váže pozornost protivníka a znemožňuje mu včasnou obranu.
2. Ve chvíli přitažení k boku zpevňuje záda a tím zabezpečuje i účinnost úderu.
3. V připadě rychlého postupu útočníka vpřed udržuje odstup jeho odtlačením.
Může nastat situace, kdy útočník velmi rychle krátí vzdálenost a tlm znemožní provedení běžného úderu. V tomto případě jej levá predpažená ruka stále udržuje v minimální nutné vzdálenosti. Úder zahajujeme opět pohybem lokte, který je nutno přitáhnout k pravému boku. Další postup je stejný jako v předešlém případě. I tento úder je účinný, neboť nejlépe zasahuje spodní okraj žeber útočníka, případné při těsném postavení jej lze vést nad pás (ne však přes oblast ledvin).
úder VNĚJSl (základni varianta)
Distanční tyč uchopíme do pravé ruky a zaujmeme opét základní levý střeh. Levou nohou provedeme výpad (předsuneme ji asi o délku chodidla dopředu). Ruku s distanční tyčí vytáčíme dlaní vpřed, její špička směřuje do pravé strany. Současné s tím se vysunuje levá ruka před obličej protivníka. Vlastni úder zahajujeme pohybem pěsti držící distanční tyč obloukem šikmo vzhůru a zakončujeme prudkým Švihem zápěstí (obr. 410-413). Bohem údem vytáčíme celý trup vlevo a přenášíme váhu téla na předsunutou levou nohu mírným pokrčením v koleně. Pravá noha se zcela napne. Obé chodidla zůstávají celou plochou na zemi. Předsunutá levá ruka se stahuje k levému boku.
Pokud je třeba zvýšit dosah úderu (asi o 50 % u bežného policejního obušku), můžeme současné se švihem ruky vykročit dopředu I pravou nohou (stejno-stranný úder) (obr. 414-417). Tímto manévrem se vsak Částečně snižuje účinnost údem a podstatné se zhorší možnost vazby s vnitrním úderem (napr. v boj se skupinou osob).
162
405. Výchozí postoj
406. Zahájeni vnitřního úderu -levá ruka poutá pozornost
407. Pokračování úderu - levá ruka se stahuje k boku
408. Dokončení vnitřního úderu
409. Stabilizační postoj - levá ruka sevřená v pést u boku
163
410. Výchozí postoj
411. Zahájení vnějšího úderu
412. Pokračování úderu - levá ruka se stahuje k boku
413. Dokončení vnějšího úderu různostránného
414. Výchozí postoj
415. Zahájení vnějšího úderu stejnostranného
416. Nápřah - levá paže poutá pozornost
417. Delší dosah stejnostranného úderu - dokončení
164
165
f	.v I v
	Hl -1
418. Výchozí postoj 419. Zahájení švihu spodního
420. Průběh vedení švihu spodního před tělem
- levá paže stabilizuje postoj      421. Dokončení švihu spodního
ŠVIH SPODNÍ (ZÁKLADNI VARIANTA)
Distanční tyč lze výhodně použít i k vykrytí prostoru před tělem a tím likvidovat pokusy o úchop, úder nebo bodnutí. Pro nácvik základní varianty vycházíme opět z !e-věho střehu s distanční tyčí uchopenou v pravě ruce a zahajujeme dostatečně dlouhým zakročením levě nohy a přísunem pravě nohy. Současno s tím vedeme švih distanční tyčí zdoia nahoru. Na fotodokumentaci (obr. 418-421) je zachycena obrana např. proti úderu pěstí nebo za použití krátkých zbraní (prstenů, boxerů apod.).
sto
' /tm
řf
422. Výchozí postoj
424. Švih vrchní s odsunem vzad
423. Zahájeni švihu vrchního 425. Dokončení vrchního švihu
ŠVIH HORNÍ (ZÁKLADNÍ VARIANTA)
K obraně proti útokům vedeným v pásmu od pasu níže lze využit švih distanční tyči shora dolů. Postup je obdobný jako u švihu spodního. Rozdíl je pouze v tom, že dlstančnf tyč je vedena obloukem před tělem v první fázi úderu vzhůru a ve druhě (konečné fázi úderu) dolů. Fotodokumentace (obr. 422-425) zachycuje obranu tohoto typu, např. proti kopu, přímému bodnutí použitou krátkou bodnou zbraní apod.
166
použiti distanční tyče v boji proti skupině osob
Zákrok proti skupino útočníků provedený distanční tyčí vyžaduje dokonalou znalost všech výše popsaných úderů a švihů, protože jen tak je lze vzájemné výhodné kombinovat. Likvidace dvou až tříčlenných skupin je zřejmá ze schématu a fotodokumentace (obr. 426-438).
Je třeba mít na zřeteli, že distanční tyč (obušek), přestože je ve výzbroji policisty tzv, donucovacím prostředkem, je také zbraní, a proto je třeba si uvědomit smrtelnost některých úderů a možnost způsobit vážná zranění.
426. Výchozí postoj
427. Zahájeni vnitřního úderu na pravého útočníka
428. Zasažení pravého útočníka
429. Vedeni Švihu na levého útočníka
168
430	
431	
432	433
430. Zasaženi levého útočníka
431. Schéma vedeni úhozů
432. Výchozí postoj
433. Útok na levého útočníka
169
11. Krátká hůl
Jedná se o krátkou hůlku, asi 28 cm dlouhou a o průměru asi 2,5 cm, vyrobenou nejlépe z tvrdého (dubového nebo bukového) dřeva (obr. 439-441). Používá se ke krátkým, překvapivým úderům (obdobně jako „yawara") na výstupky kostí a pro paralyzování nervových center protivníka (proto je také někdy tato zbraň označována (ako „lamač kostí"). Při zásahu kosti touto zbraní dochází ve většině případů k jejímu rozdrcení podobně jako při nárazu kamene na sklo automobilu, který má tříštivý destrukční efekt. Délka a šířka této zbraně vytvářejí nástroj srovnatelný s ladičkou. Při dotyku s jiným předmětem dochází k vibracím, které se přenášejí napr. na kost a způsobují tak její destrukci. Zbraň však musí být vyrobena z tvrdého dřeva. Řemínek (provázek), který je připevněn k rukojeti (držadlu zbraně), vytváří uvolňovací, zpětnou úchopovou variantu. Tuto krátkou hůlku je tedy možno rychle vymrštit a zatáhnout zpět pomocí řemínku do výchozí útočné polohy.
439	440
441	
439. Lamač kostí s poutkem
440. Způsob úchopu - i
441. Způsob úchopu - ii
171
Rozdelení pohybových technik ■ použitím krátko hole
1. Uchopení hole {výchozí poloha).
2. Blokovaní.
3. Údery.
4. Kombinace blokovaní a úderů se sražením protivníka na zem.
5. Blokováni a skrčení (resp. blokovaní škrcením).
Použití toto zbrane je nejefektivnôjší zejména tam, kde je mnoho lidí nebo málo místa a kde je použití distanční tyče z časového hlediska (jejího pripevnení k opasku) problematické.
Všechny bojové techniky provádéné za použití krátké hole jsou kombinovány s údery, kopy, blokováním pevným sevřením kloubů (resp. páčením), Dorazovou technikou nebo nasazením škrcení či rdoušení. Různé způsoby použití krátké hole (lamače kostí) jsou znázornený na dokumentaci (obr. 442-508).
442. Výchozí postoj
443. Ohrožováni nožem
444. Výpad útočníka vpřed
445. Blokováni útočníkovy ruky se současným únikem do sfóry ztíženého zásahu
446. Zahájeni úderu lamačem kosti
172
173
\
447
449
448
450
451
447. Úder lamačem do očního bulbu
448. Nápřah k druhému úderu
449. Úder druhým lamačem do brady
450. Varianta úderu do krku
451. Vychýleni útočníka úderem do krku
452
454
453
455
456
452. Současné podmetenl jeho pravé nohy
453. Dokončeni podmetu
454. Závěr obranné akce
455. Varianta ukončeni obranné akce - nápřah lamačem
456. Atakováni krční oblasti
175
176
177
467. Stržení vzad v páce na šíji
i
472	473
474	475
476	
472. Fáze vykračování
473. Snížení těžiště
s pod mete ním soupeře
474. Podmetení soupeře
475. Zahájení útoku plochou lamače držením obouruč
476. Atakování krku
179
á
\
477 I 478 47©!
477. Výchozí postoj 47a Útok holi kontra dva
lamače 479. Blokováni
480. Výchozí postoj
481. Zahájeni útoku holi
482. Kryt ■ využitím Jednoho lamače
483. Únik do sféry ztíženého zásahu se současným blokováním hole
484. Zahájeni útoku úderem pěsti
485. Kryt s použitím lamače
486. Úder lamačem | 434
480 I 481
A
•4*
■k
i
in
182
1
487 489
491
488 490
492
487. Varianta krytu
488. Bod lamačem do krku
489. Dokončení bodnuti s odchýlením úderu soupeře
490. Kryt s použitím lamače
491. Zahájeni vlastního útoku
492. Bod lamačem
do mezlkllčkové jamky
493. Kryt s použitím lamače
494. Vedeni bodnutí
495. Bodnuti do kosti spánkové
493
494 I 495
183
r'
496. Úder plochou lamače do korene nosu
497. Vedeni bodu do kličku
f
498. Výchozí postoj
499. Zahájeni útoku holi
500	
501	502
503	504
500. Signalizovaný nápřah holi
501. Odchýleni úderu
502. Otočeni útočníka zády
503. Nápřah lamačem
504. Vedení úderu lamačem idu
f.
/
ŕ*
505. Zahájeni škrceni lamačem
4
a
>
506 I 6Q7 508 I
506. Zaklonění útočníka tlakem pres krk
507. Přitaženi lamače
508. Strženi útočníka vzad
ZÁSADY VÝKONU OSOBNÍ OCHRANY (OCHRANY OSOB)
Služební výkon osobní ochrany (ochrana osob) je vysoce psychologickotak-tickou a návazně technickou záležitosti (činností). Výkon osobní ochrany znamená buď úzkou spolupráci a vzájemnou interakci zúčastněných osob. tj. osob (osoby) chráněných a speciálně vycvičených osob (osoby) ochranu zabezpečujících, nebo bez toto spolupráce.
Osobni ochranu lze v podstatě provádět:
1. S předchozí prípravou (předkrokově).
2. Bez předchozí přípravy (situačně reálně).
Pro výkon osobní ochrany s předchozí přípravou je třeba zohledňovat:
- osobnost chráněné osoby komplexně, tj. výšku, váhu, pohyblivost, ostrost zraku, ostrost sluchu, možno i psych, typ, zvyklosti vázané na zájem o okolí, oblečení, obutí, vybavenost např. osobní zbraní, přip. ortopedickou pomůckou, ochotu ČI neochotu spolupracovat, příp. zjistit minulé zkušenosti z psychicky zátěžových prožitků;
- frasu pohybu a časový rozpočet pohybu chráněné osoby (program dne, týdne, příp. celé doby požadovaného výkonu ochrany), tzn. trasu pohybu předem připravit, rekognoskovat nebezpečná místa (rizikové prostory s větší frekvencí osob. zaparkovaných motorových vozidel, odpadkových kontejnerů, vchodů a oken do budov, zákoutí a rohů budov, střech, komínů a strojoven výtahů na budovách, přístaveb, výtahů v domech apod.);
- operativní zjištění veřejného mínění 61 osobních vztahů, např. při státních návštěvách či návštěvách jiných významných osob z oblasti církevní, kulturní, ekonomiky, sportu apod., eliminovat nebezpečí útoku skupin (Romů, skinů, náboženských fanatiků, fotbalových fanoušků apod., příp. menšího davu osob);
187
- dopravní prostředek (prostředky), v němž se bude chráněná osoba pohybovat, tj. u osobního automobilu konstrukci a možnosti odolat útoku převrženi napr. skupinou osob či odolat útoku střelbou z palné zbraně, jízdní vlastnosti (rychlost a manévrovatelnost); zabezpečovací mechanismus s návazností na možnost rychlého otevření vozidla a úniku; ve vlaku metra (posazeni u dverí), správné zaujetí poloh ochránců apod.; ostatní prostředky MHD, prostředky statni I soukromé letecké, autobusové a Železniční dopravy a zahraniční dopravní prostředky;
- místo jednáni chráněně osoby, tj. veřejná prostranství a místnosti, obchodní síť, úřady, kulturní podniky, církevní budovy, sportovní podniky (restaurace, bary. noční kluby apod.) - provedení rekognoskace a určeni nej vhodnějšího konkrétního místa (pro účast chráněné osoby).
Pro osobni ochranu bez předchozí přípravy:
- získat informace o ochraňované osobě;
- zjistit rámcový program návštěvy (délku, denní program v čase požadované ochrany apod.);
- zjistit Informace k případnému vzniku nebezpečí pro ochraňovanou osobu;
- zjistit rámcově účel návštěvy.
Psychologickotsktlcké zásady výkonu osobni ochrany jednotlivce (ochraňovaných osob)
Osobni ochránce je povinen:
- minimálně 24 hod. před výkonem služby odpočívat nepožívat alkoholické nápoje (včetně přva), nepožívat léky;
- přestat praktikovat své zvyklosti osobního Života, které by mohly vést k narušeni výkonu osobní ochrany (např. navštěvovat noční podniky, zakouřené místnost apod.);
- nepřejídat se a nekouřit;
- neprovádět namáhavou práci (fyzickou ani duševní);
- být pro výkon osobní ochrany řádně připraven (pohodlné oblečeni a obutí, vyzbrojen osobní střelnou zbrani, pouty a slzotvorným prostředkem, přip. jinou ruční zbraní, kterou dokonale ovládá) a být dokonale upraven;
- při výkonu osobní ochrany se nerozptylovat a zachovávat špičkovou pozornost a soustředěnost;
- provést několikeré cvičeni vytaženi zbraně, pout a slzotvorného prostředku z různých poloh (ze stoje, sedu, lehu na břiše I na zádech, kleku apod.).
Taktika činnosti
Do taktiky činnosti výkonu ochrany osob patň:
- taktika sektorového dělení prostoru,
- taktika pásmové ochrany,
- taktika pozorovaní a vnímání,
- taktika naslouchání,
_ anticipace činnosti okolí,
_ uměni improvizace,
. taktika pohybu,
_ taktika kryti a skrýváni,
_ taktika souhry úkonů s partnery,
. taktika čelení útoku.
Taktika sektorového děleni prostoru
Jedná se především o případy kruhové ochrany v součinnosti dvou a vlce osobních ochránců. Prakticky to znamená rozdělit okolí na sektory v kruhu, tj. ve 360" prostoru se vzájemným okrajovým prolínáním periferního vidění. Pozornost jednotlivých ochránců je soustředěna na předem určené úseky tak, aby byl pokryt celý okolní prostor pohybu chráněné osoby. Výhodou taktiky sektorového děleni prostoru je, že nebezpečí útoku je rychleji postfeh-nulelné (registrováno) a tedy umožňuje operativnější zásah a reakci ochránce za tento prostor odpovědného. Nevýhodou je určitá „izolovanost" od ostatního okolí s nebezpečím selhání partnera v reakcích na hrozící nebezpečí. V praxi tato činnost znamená, že jednotliví ochránci jsou zodpovědní za předem určené sektory okolního prostoru. Tato taktika je vhodná pro situace s velkou frekvencí osob (davem) a v případech, kdy není ochraňovaná osoba v pohybu (déle se zdržuje na jednom místě). Selhání Či vyřazení kteréhokoliv ochránce z činnosti vyžaduje, aby byla předem domluvena zastupitelnost v pokračovaní činnosti každého z nich. Musí být tedy stanovena forma ochrany a způsob praxe.
Taktika pásmové ochrany
Její použití lze doporučit v případě pohybu chráněné osoby větším shlukem osob (davem), skupinou, nebezpečným terénem, kde očekáváme vznik reálna nebezpečné situace apod. V podstatě se jedná o organizovanou týmovou ochranu s větším počtem ochránců ve dvou až třech pásmech (těsná ochrana, strední ochrana do vzdálenosti 2 m, ochrana z dlouhé vzdálenosti nad 2 m s přípravou trasy pohybu) se vzájemným mozaikovým vykrývaní m přístupových míst k chráněně osobě (obr. 509-5t 3).
Taktika pozorováni a vnímáni
Je základní a podstatnou součástí bezprostřední činnosti výkonu ochrany osob. S tím souvis! I správný výběr místa postaveni ochránce tak. aby si neustále udržoval zrakovou kontrolu nad situací. Nelze připustit např. odtržení davem či skupinou osob od chráněné osoby, její odkrytí, nemožnost s ní komunikovat či se jinak dorozumívat se současnou nemožnost zrakové kontroly okolf. Podstatné je okolf. Chráněnou osobu pouze občas periferně sledovat kvůli časováni (kontrole vzdálenosti).
1HH
189
o
0
1
o
směr pohybu
směr pohybu
směr pohybu
0
1
O
o
509	510
511	512
513	
•     ' směr
pohybu
O
F smér pohybu
509. Schéma pohybu osmi ochránců
510. Schéma pohybu šesti ochránců
511. Schéma pohybu tři ochránců
512. Schéma pohybu dvou ochránců
513. Schéma pohybu jednoho ochránce
pozorovat a vnímat je třeba především:
a) ruce osob, jejich činnost, manipulaci s předměty i běžné potřeby (příruční zavazadla, aktovky, deštníky, tužky, podezřelá balíčky, možné jsou i explozívni dopisy a láhve, součásti oděvu přehozené přes ruku, pokrývky hlavy, ručníky, utěrky číšníků v restauracích apod.);
b) ukrytí zbraní hromadně účinností či zbrani střelných a ostatních je možné i v rukou (vnímat zvyklosti napr. obsluhujícího personálu, doporučit objednávku takových jídel a pití, která vyžaduji úpravu pod kontrolou (flambo-vání, láhve otevírat u stolu atd.).
PAMATOVAT SI: RUCE JSOU NEJNEBEZPEČNĚJŠÍ A ZABÍJEJÍ!!! I když bude stát osoba zády k nám, je možno sledovat činnost jejích nikou (sahání do kapes, za oděv, do kabelek či příručních zavazadel, k nohám do oblasti nad kotníky apod.). Vnímat stejné tváře osob, zapamatovat si je, jejich oblečeni, obutí, doplňky, charakteristické rysy zjevu (zvláštní znamení - tetování, bradavice, barvu vlasů či lysost, poruchu bipedální lokomoce atd.);
c) gestiku a Ideomotorické pohyby podezřelých osob. Jde především o výmluvné dorozumívání např. očima, hlavou, gesty rukama, tělem apod. Při zachycení těchto projevů se snažit zjistit místo určení (potenciální spolupachatel přípravy útoku);
d) vnímat pachy, zvláště úniky plynu a kouře (dýmu). Snažit se lokalizovat co nejrychleji zdroj a uniknout z dosahu;
e) vnímat změny hladiny světla v prostoru. Jde zejména o světelně zdroje lokálního charakteru (možnost signalizace), intenzitu a rychlost blížících se světel např. automobilů (oslnění), dávat pozor na přechody ze světla do tmy a opačně (nutná časová adaptace a orientace v prostoru např. po oslněni) atd.
Taktika nasloucháni
Je třeba vnímat zvuky, zvláště ty, které se vymykají přirozenému hluku toho kterého prostředí, v němž se nacházíme. Zvláště se soustředit na tvrdá cvaknuti (závěry zbraní), údery, magnetofony apod. Tuto činnost vždy spojovat s podezřelým chováním osob v nejbližšim okolí. Současné je však třeba tuto činnost považovat za jednu z možností, jak odvést pozornost od skutečné přípravy provedení útoku z jiného místa!!! Reagovat na příjezdy vozidel, skřípění brzd, bou-chání dveřmi, kvíleni pneumatik apod., tedy všechny neobvyklé zvuky při použití motorových vozidel, které mohou opět znamenat zahájení útoku.
Anticipace Činnosti okolí
Anticipace Činnosti okolí znamená předvídat útok na základě vnějších znaků okolí a jejich vyhodnoceni jako nebezpečných. Anticipovat je třeba: a) ferén, Jimž se pohybujeme, tj. frekventovanost ulice, budovy (okna, dveře, střechy, komíny), kolem jedoucí vozidla (zvláště zpomalující na naší úrovni), přírodní tvary a předměty (sloupy, silné stromy, křoviska, odpadkové kon-
191
tejnery, parkoviště s množstvím zaparkovaných vozidel, chodby, průjezdy, výtahy, rohy budov, neosvětlená prostranství atd.); b) činnost osob, Ij. veškeré znaky, jež se vymykají běžné činnosti, pokusy o ukrytí nebo skryti, manipulováni s předměty, pokusy o skryté sledováni chráněné osoby, přenášení rozměrných předmětů apod.
Uměni Improvizace
Uměni improvizace znamená schopnost, při nenadále vzniklé reálně nebezpečné situaci a nemožnosti dodržet stanovený taktický plán a pohybovou mechaniku ochrany, přejít okamžitě na účinnou variantu ochrany osoby (nouzové řešeni) s ohledem na konkrétně dané podmínky. Každý taktický ptán výkonu ochrany osoby by měl být variabilní a umožňovat účinnou improvizaci (třeba jen s použitím předem stanovených dílčích úkonů původního plánu). Improvizace v těchto případech představuje vysoké nároky na činnostní myšlení ochránce (ochránců) v souvislosti s udržením psychické stability. Improvizační reakce musí proběhnout ve velmi krátkém (mnohdy setinosekundovém) Časovém úseku a musí být za dané situace co nejvíce účinná. Např. nelze-li ochranu praktikovat vestoje s využitím daných bojových prostředků, je nutno přejit zcela reflexívně na výkon ochrany v mimopostojovó poloze s využitím příležitostných předmětů apod. Každá taktika musi zahrnovat přípravu i nouzové varianty výkonu ochrany osob.
Taktika pohybu
Taktika pohybu je základni motorickou činnosti výkonu ochrany osoby. Důležitá je rychlost, rytmus a směr pohybu. Pohyb ochránce musl být vždy takový, aby zaručoval bezprostřední kontakt s ochraňovanou osobou a její kryt' ze všech stran a směrů. Je nutno účelně doplňovat pohyb chránené osoby a zabezpečovat ji ochranný „stín". Současně by měl prolínat pohyb ostatních ochránců. Je třeba si uvědomit, že neustálý pohyb znemožňuje např. klidné zamířenla střelbu, zasaženi hozeným předmětem apod. Prvky pohybu jsou základni - vpřed, vzad a stranou, vždy se současným krytím chráněné osoby alespoň jednfm (předem určeným) ochráncem. Pohybové akce musejí být předem stanoveny (bezprostřední zóna či presing = obdoba osobni ochrany v basketbalu), aby každý z ochránců věděl, co v případě nebezpečí provést. Např. jeden až dva ochránci bezprostředně kryjí svými těly chráněnou osobu (presing) - srazí ji k zemi, odstraní z mista útoku apod., ostatni ochránci provedou odvetná opatření proti útoku. Veškerá pohybová činnost musí být dokonale secvičena před výkonem ochrany osoby.
Taktika krytí a skrýváni
Taktika kryti a skrývaní jsou úkony, které podstatně napomáhají výkonu ochrany osoby zvláště ve vzniklých reálně nebezpečných situacích. Hledáni ochranných krytů patři k prvořadým úkonům. Tyto kryty by měly být (pokud to
192
ovsem lze) stanoveny předem a nevyhledávat je teprve po vzniku útoku. Kryt by mol zabraňovat průniku a zásahu střel či jiných obdobných zbrani.
Skrýváni je taktický pohyb, který sice ne zabraňuje střelám v zásahu, ale zabraňuje vizuálne vnímat osobu. Je třeba si uvědomit, že použití krytu z hlediska psychologického uklidňuje a umožňuje získat více času k identifikaci útočníka.
Taktika souhry úkonů s partnery a taktika čeleni útoku
Taktika souhry úkonů s partnery a taktika Čelení útoku úzce souvisí s pohybem v reálné nebezpečných situacích. Souhrou úkonů se rozumí vzájemná podpora a sladěnost činnosti ochránců při odrazem útoků proti ním samým a chráněné osobě. Musí být tedy přesně stanoveno, kdo z nich bude bezprostředně krýt chráněnou osobu a jakým způsobem s ní bude manipulovat, kdo z nich bude záložním bezprostředním ochráncem chráněné osoby v případě, že určený ochránce nebude moci osobu chránit, kdo a jak bude čelit útoku útočníka, kdo a jak v případě úspěšně obrany útočníka zadrží a jak s ním naloží, kdo bude v momentě útoku I nadále sledovat okolí atd. Rovněž musí být stanoven vedoucí skupiny ochránců, jehož příkazy při výkonu ochrany osoby jsou pro další závazné a který nese za tento výkon odpovědnost. Efektivní čelení útoku je podmíněno anticipací vztahu mezi sebou samým, krytem, vlastním pohybem, použitými zbraněmi, pohybem útočníka a jeho postavením.
193
PES A JEHO VYUŽITÍ PRO SLUŽEBNÍ ÚČELY
Služební pes je za jistých podmínek jedním z najúčinnejších prostředků používaných v policejní praxi. Jeho oprávněné použití je dáno § 38 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky.
Použít služebního psa je policista oprávněn:
a) aby zajistil bezpečnost vlastní nebo jiné osoby, neni-li po marné výzvě upuštěno od útoku, útok bezprostředně hrozí, trvá nebo podle všech známek bude pokračovat;
b) aby zabránil výtržnosti, rvačce, fyzickému napadání osob nebo úmyslnému poškozování majetku;
c) aby zabránil násilnému vstupu nepovolaných osob do chráněných nebo střežených objektů nebo místa, kam je vstup zakázán;
d) k pronásledováni osoby, která se v blízkosti státních hranic po marné výzvě nezastaví, snaží se uniknout a nemůže být jiným způsobem zadržena;
e) k pronásledování osoby, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby;
0 aby donutil ukrývající se osobu, která má být zajištěna, zadržena, zatčena nebo dodána do výkonu trestu odnětí svobody nebo do vazby, k opuštění úkrytu.
Policista používá služebního psa s náhubkem. Jestliže to povaha a intenzita útoku, popřípadě překonání odporu osoby vyžaduje, použije služebního psa bez náhubku.
Jak zkušenosti a praxe ukázaly, využívání služebního psa zvláště v případech zá sahů proti nebezpečným pachatelům násilné trestně činnosti, ozbrojeným útoční kům a skupinám osob přineslo pozitivní výsledky. Pes dokázal v těchto případech působit především psychologicky a tlumit tak agresivitu útočníků. Ne však každý pes je pro službu vhodný. Proto je uvedena jedna z mnoha variant, jak obecně zjis tit jeho kvality při vstupním přezkoušení a po určité době specializovaného výcviku
vstupní přezkoušení
poslušnost
_  chováni psa ve frekvenci (pes na vodítku u psovoda),
_ chování psa v tmavých místnostech (pes na vodítku u psovoda),
m ovladatelnost psa na vodítku,
- cviky sedni, lehni, vstaň (pes na vodítku u nohy psovoda), _ odložení psa (v libovolné poloze) za chůze psovoda,
- překonáváni překážek (1 m vysoká překážka - bariéra, 1 m vysoká kladina
s náběhovými prkny),
- aport volný,
- odloženi psa vleže (psovod ve vzdálenosti 25 m),
- reakce psa na střelbu,
- Stékání (pes na vodítku sedí u nohy psovoda).
Obrana
- průzkum terénu, příp. objektu (40 x 60 m),
- označení nalezené osoby,
- prohlídka * výslech osoby,
- doprovod osoby (pokus o útěk, příp. přepad psovoda),
- zadrženi osoby na vzdálenost 50 m,
- odolnost psa (protiútok ze vzdálenosti 15 m),
- přepadení psovoda při setkáni,
- přepadení psovoda z úkrytu,
- samostatná činnost uvázaného psa (psovod ve vzdálenosti 15 m),
- zadržení (blokování) prchající osoby bez rukávu na vzdálenost 20—30 m, pes bez náhubku.
Tato varianta přezkoušení je zaměřena na u potřebí tel nost psa pro praktický výkon služby.
ZKOUŠKA PRAKTICKÉ UPOTREBÍTE L N OSTÍ PSA Poslušnost
- chování psa ve frekvenci (pes bez vodítka u nohy psovoda),
- chování psa v místnostech (pes bez vodítka),
- ovladatelnost psa bez vodítka.
- sedni, lehni, vstaň (pes bez vodítka u nohy psovoda),
- odložení psa (v libovolné poloze) za běhu psovoda,
- štěkání psa na tichý signál psovoda,
- překonávání praktických překážek (okno, plot, příkop atd.),
- přinesení viditelného cizího předmětu,
- odložení psa ve frekvenci ipsovod v úkrytu),
- reakce psa na střelbu psovoda
Ifl
194
Obrana
- průzkum terénu (60 x100 m),
- označeni nalezené osoby.
- průzkum objektu.
- prohlídka, výslech ♦ doprovod osoby,
- hlídání osoby (psovod v úkrytu).
- zadržení na vzdálenost 50 m s odhozením predmetu,
- odolnost psa (protiútok na vzdálenost 20 m),
- přepadení psovoda z úkrytu,
- samostatná činnost uvázaného psa (psovod v úkrytu). Speciální cvičeni
- vyhledávání predmetu v terénu 40 x 60 m (3 predmety, např. klíče, peněženka a součást oděvu),
- avizace na pevném stanovišti.
- avizace pri obchůzce,
- zadržení v místnosti.
- likvidace výtržnosti s náhubkom (napr. 2 figuranti, jeden prepadne psovoda a druhý se pokusí o útěk).
Toto přezkoušení je zaměřeno na praktické využití psů, je prováděno v denní noční dobé. Figuranti nebudou opatřeni rukávem, ale ochrannými manžetami.
196
EVROPSKÉ PROTITERORISTICKÉ JEDNOTKY A ÚTVARY
Jednotky tohoto druhu, vojenské, policejní nebo kombinované, stálé či doplňované nebo vytvářené podle situace představují zvláště vybrané jednotlivce, nejlepší z nejlepších. Kromě neustále udržované fyzické zdatnosti se od nich vyžaduje zejména velká psychická stabilita, vysoký stupeň intuice, pohotovost, přizpůsobivost, samostatnost, schopnost Improvizace, rychlá orientace ve složitých podmínkách, technická vyspělost, motivace, inteligence. Všeobecně, ale I podle druhu jsou tyto jednotky určeny k boji proti terorismu a diverzi, některé též k diverzní činnosti na území protivníka, případně i k plněni normálních bojových úkolů v náročných podmínkách. Většinou je jejich působení v době míru orientováno na boj proti zvlášť brutální kriminalitě či podvratné činnosti, nebo proti snahám ohrožujícím představitele anebo jiné politické autority země, na osvobozování rukojmích apod.
S podvratnou činosti a bojem proti ní se setkáváme již v historických dobách. Ještě donedávna byla celá tato problematika do jisté míry záležitosti tajných služeb. Nicméně vzhledem ke vzrůstajícímu významu a celkové nebezpečnosti těchto jevů, rozvoji jejich forem, metod a prostředků akcí se oblast podvratné činnosti zaměřená proti jiným zemím a označovaná jako podvratná válka ocitá začátkem 70. Ie[ v okruhu zájmu vojenské aliance NATO. Zde se studují a rozpracovávají možnosti této války, které do té doby byly v podstatě zúženy na případné použití speciálních jednotek na začátku či během válečných konfliktů. Jejich organizace, výzbroj, příprava a činnost není jednotná a řídí se předpokládaným použitím.
Význam policejních speciálních jednotek roste úměrně s terorismem a jeho stále mnohostrannějšími prostředky užívanými v akcích. Není bez zajímavosti, že se pňpravuje též speciální mezinárodní protiterorlstická policejní jednotka (TREVI pod patronací EHS). Většina těchto oddílů podléhá značnému až nej-vyššímu utajení.
197
V toto kapitole jsou uvedeny některé dostupné poznatky o speciálních proti, teronshckých jednotkách a rejích výcviku a průběh nejznámé|štch a nejuipéi-néjšich zásahů proti teronsmu. Jsou uvedeny autenticky tak. jak je přinosí zahraniční tisk.
1. Prot(teroristické jednotky a útvary některých evropských zemí
Belgie:
Proti teroristům je nasazována jednotka ESI československo:
Začátkem osmdesátých let XIV. správa FMV ČSSR Qefž součásti byl tzv. OZU - Odbor zvláštního určenO. Po listopadové revoluci r. 1960 (začátkem roku 1990) vznH tzv. Útvar rychlého nasazeni (ÚRN) jako federální policejní organizace, po zániku federace jako česká policejní organizace - Služba rychlého nasazeni MV ČR
Francie:
četnická intervenční skupina GIGN (Groupe rf Intervention Gendarmene National.-) o 60 mužích, která může být posílena až 200 výsadkári. Zajišťuje hlavné ochranu prezidenta a letišť. Mezinárodní a značné hmotné uznáni si vysloužila nap*, skvelým zásahem v Mekce.
Itálie:
Proti teroristům byla z římské policie vytvořena centrální bezpečnostní operativní jednotka NOC S (Nucleo Operatjvo Centrále di Stcurezza) o 40 mužích, která např. osvobodila amerického gen. Jamese Lee Oozlera. Dále je to speciální Intervenční skupina GIS (Gruppo Intervenzionale Speziale) složená ze 46 vybraných karabtntérů (četníků).
MedVsAo:
Krycí název jednotky je KOMODOR. Nizozemí:
Policie vytvořila rámcovou jednotku pro bezpečnostní úkoly BSB (Brigáde Speciále Bevelllngsopdrachten) o 40-60 mužích, kterou lze dle potřeby aktivovat. Jej i příslušníci pracují ve skupinách po pěti
SRN:
Do jednotek tohoto typu patří v prvé řado 9. skupina ostrahy hranic (Grenz-schutzgruppe 9, GSG 9), složená mimo jiné ze 4 operačních Jednotek. Má asi 300 mužů. Uvažuje se o vytvoření dalších dvou podobných skupin.
polsko:
jednotka nese zkratku SEVR portugalsko:
proti teroristům zasahuje portugalská policie PIDE. Rakousko:
Elitní protiteronstickou jednotku tvoří oddíl GEK (Gendarmene Einsatz Kom-mando). též zvaný Kobra.
Španělsko:
V souvislosti s růstem terorismu byly zřízeny 3 speciální policejní jednotky: GEO (Grupo Especial de Operactones) se Širokou možnosti použití, UEI (Unidada Es-pecial de Intervencion) a GAR (Grupo Antiterorista Rural) určená hlavné proti baskickým teroristům.
Švýcarsko:
Zasahuji jednotky KAPO Turecko:
Proti teroristům jsou nasazovány vojenské jednotky commandos. Velki Britanie
Speciální policeini jednotky nejsou známy. Rada vojenských commandos je použitelná pro nasazení proti teroristům.
2. Spolková republika Německo 9. skupina ostrahy hranic - GSG 9
9. skupina ostrahy hraníc (Grenzschutzgruppe 9) byla vytvořena v roce 1972 na základe požadavků mnohých polibků tehdejší západní části SRN. Popud k tomu byl dán teroristickou akci nacionalistu proti izraelskému olympijskému družstvu. K zamezení podobných případů mela být zřízena speciální jednotka, jaké byty v té dobo již postaveny v Izraeli, v USA i jinde.
Na základe rozhodnutí Spolkového sněmu v říjnu 1972 byla zahájena výstavba jednotky v rámci stávající Spolkové ostrahy hranic (Bundesgrenzschutz - BGS), i když ve skutečnosti nemá s ostrahou hranic nic společného (BGS v té době střežila východní hranice proti tehdejší Německé demokratické republice a československu). Začlenení v BGS vsak melo svoje výhody. Jednak BGS Je podřízena Spolkovému ministerstvu vnitra, které o zásahu proti teronstúm rozhoduj, jednak má BGS v podstato vojenskou organizaci, což pro GSG 9 vytváří výhodné podmínky jak z hlediska vyzbrojovaní, tak I výcviku.
198
199
Výstavba špeciálni Jednotky QSG 9 mela od počátku plnou podporu najvyšších vládních míst a brzy se ukázala její opodstatněnost. Již v roce 1977 se proslavil rozhodným zákrokem proti teroristům na letišti v Mogadisu v Somálsku (průběh zásahu je popsán v samostatná stati). Postupná GSQ 9 získala věhlas, který vedl k lomu, že jejich zkušenosti a metod, af už formou poradců nebo výcviku, využívá policie šedesáti zemi. Je ji proto věnována vetší pozornost í v táto publikaci.
VÝZBROJ GSQ 9
GSQ 9 používá převážná speciální zbrane firmy Heckler-Koch. Standardní zbrani je pistole P7 ráže 9 mm a 9 mm samopal MP5 s pevnou hlavní, který zaručuje při jednotlivá palba téme/ Jistý zásah do vzdálenosti 100 metrů. Cd něho se odvíjí více verzí, mimo jiné typ MPS-SO s tlumičem hlučnosti a krátkou hlavni' MP5k. K dalším speciálním zbraním (Irmy Heckler-Koch patři brokovnice HK 512 (12x70), poloautomatická brokovnice a granátová pistole HK 69a1 ráže 40 mm. Z této pistole lze odpalovat granáty se slzným plynem a tmavé náboje B vysokou pravděpodobností zásahu. Svými 2.6 kg má tato zbraň relativné malou hmot* i no s t a veice slabý zpětný ráz. Jednotky mají k dispozici též speciální verzi automatické odstfelovací pusky G3 SG1 (7,62 mm), automatické puSky Mauser SP66 (7,62 mm) a další zbraně. Důraz je kladen též na vybaveni zbrani optickými zaměřovači a přístroji pro střelbu v noci.
VÝCVIK GSG 9
Ke GSG 9 jsou přijímáni jen muži fyzicky zdatní a psychicky odolní podle prosazované zásady: -K prováděni tvrdých, nekompromisních akcí musí být k dispozici tvrdí, nekompromisní muži". Základním předpokladem je ne|méné dvaa-puUetá služba ve Spolkové ostraze hranic (BGS). Uchazeči se zúčastňuji třídenního výběrového řízení se speciální zkouškou způsobilosti. Přijato jich bývá kolem 50 %. Po přijetí následuje tzv. základni a speciální výcvik, po němž opět na 15 % účastníků odpadá.
Výcvik je velmi Intenzivní a náročný. Vzorem je výcvik v amerických speciálních silách (US Speciál Forces). Cílem je dosáhnout takového stavu připravenosti, aby příslušník GSG 9 „ ... dokázal se svou zbraní instinktivně reagovat na rychle se měnící cíle, bez zaváháni si poradit s nenadálými situacemi, zahájit palbu a zasáhnout cil".
Základní zásadou výcviku |e přiblížit |e| co nejtěsněji k praxi. Na nauku o zbraních (tuzemských i zahraničních) a na střelecký výcvik je věnováno asi 210 hodin, což je přibližné 40 % celkového času základního výcviku. Každodenním cvt-čením se výsledky střelby stabilizuji a zdokonalují.
Střelecký výcvik je prováděn bez omezení spotreby munice s automatickými a poloautomatickými ručními palnými zbraněmi různých výrobců a ráží (včetně bývalých sovětských útočných zbrani). Střelba se cvičí ze všech pozic a poloh při různých povětrnostních podmínkách a při různé viditelnosti, v mírových 1 bo-
jových podmínkách. Pro tento účel zvlášť zřízená střelnice je neustále udržována na vysoké mezinárodni úrovni.
Expert boje proti terorismu Christoph Uppay shrnul v německém tisku své zku-lenosti takto: .Stálým obsahem tréninku je tak zvaně vystřílet rukojmí z moct teroristy až do maximální vzdálenosti 150 m. V těchto případech musl odstřelo-vač zasáhnout cil o průměru 6 cm. Jelikož je nutné předpokládat, že se terorista bude pohybovat rychle, af už pesky nebo v autě, cvičí se proto ve střelbě na pohyblivé cie. Při takovém nasazeni musl být nedílnou součástí teoretického výcviku též obsáhlá psychologická příprava Precízni střelec (odstřetovač) musl pachatele usmrtit prvním výstřelem!"
Západobertinské noviny Bediner Zeitung uveřejnily v říjnu 1977 v souvislosti t prvním větším zásahem jednotek GSG 9 na letišti v Mogadisu, mimo jiné, tuto zprávu: .Muži GSG 9 se učili po 100 m spnntu v plné výzbroji zastavit a během čtyř sekund vystřelit či střílet tak, aby byl soupeř vyřazen z boje. Rychlé vytažení zbraně umožňuje pouzdro, které je připevněno řemínkem ke stehnu."
Výcvik ve střelbě probíhá na variabilních bojových drahách tak. aby se co nejvíce přibližoval praxi. Běh na sto metru je běžnou vzdáleností. Mezi stabilními nebo pohyblivými terči různých velikostí a v nižných vzdálenostech se ale vždycky zjevují I tzv. „přátelské terče", které se ostřelovat nesmi. Důraz se klade na změnu poloh a vzdálenosti, na střelbu před dobíjením zásobníku a po něm ve všech polohách, právě tak jako na změnu střílející roky při přendavani zbraně z jedné ruky do druhé. Cviči se střelba vestoje, vleže (také v poloze na zádech před sebe i dozadu), vkleče, stranou za chůze, mezi nohama, z hřebenu střechy, skrze zavřené dveře a okna, z roury a z otvoru kanálů, přes bankády a na nich, skrz dveře letadel a také skrz ocelové pláty.
Pro nácvik násilného dobytí uloupeného letadla jsou k dispozici makety vhodných segmentů pro vniknuti do letadel všech mezinárodně používaných typů a roků výroby. Rovněž se cviči střelba z motocyklů při vysokých rychlostech v ulicích I v terénu, popřípadě během rychlé jizdy ze sledovacích vozů (mimo jiné při projížděni zatáček rychlosti až 200 km v hod.).
Takový trénink střelby při vysokých rychlostech vozů stojí týdně dle tehdejšího západoberiínského Tagesspiegel (v říjnu 1977) 80 000 DM. Cvičná střelba »e provádí také při poslední fázi spouSténi se z vrtuWku, nebo se střílí z padáku josté před přistáním (na jaře 1988 slavila GSG 9 o síle 300 mužů desetitisíci seskok padákem od roku 1972). Kvóta zásahů shora připadne do strany během
útoku z vrtulníku je v průměru 85 %.
Kromě střelby je značná pozornost věnována I výcviku boje beze zbraně nebo nehlučnými prostředky (nožem, škrticí šnúrou apod.). Důležitost tohoto způsobu boje je zdůrazněna mimo Jiné I Intenzivním výcvikem karate, kterému je věnováno 6 hodin týdně. Jeho význam zdůvodňuje velení jednoznačně: .CA je zcela jasný, účel světí prostředky, někdy postačí tvrdá hrana stolu mrštěná mistrně na žaludek probvrska. Jenom nejvyssí bojová morálka a vysoká tělesná zdatnost slaví úspech".
200
Predpokladanému použiti je přizpůsobena I organizační struktura GSG 9, v niž je nejmenšl taktickou Jednotkou tzv. speciální oddíl pro nasazeni o 5 mužích. Taktika vychází z teone .mistra" partyzánské války vedené ve mostech, Brazilce Canose Martghelly, který ve své .minipříručce vedení partyzánské války** uvádí výhody vytvořeni menši, nezávislé útočné Jednotky, která nemá více než 4 ČI s osob. Taková Jednotka se může nenápadné .ztratit- ve velkém mésté .... přičemž jeji případné zničeni nemá podstatný vliv na činnost dalších Jednotek. Tento způsob boje (podvratné činnosti) Je pravidelná ovéřován na cvičeních americké armády i armád NATO, např. na cvičeních >UTUMN FORGE" (Podzimní série).
Přes vysokou společenskou nebezpečnost terorismu Jsou metody výcviku a použiti speciálních jednotek I předmětem kritiky. Po jednoznačné nezbytném a úspěšném zásahu na letišti v Mogadišu sl noviny Frankfurter Allgemeine Zeltung v říjnu 1977 kladly otázku, zda střelecké metody specifické pro GSO 9. tj. střelba od boku nebo mezi nohama dozadu, či proměna ataté kufříku Jedním pohybem na strojní pušku, se dají právně vůbec omluvit, anebo zda Je lze z hlediska policejní etiky vůbec použit.
Také v rozhovoru pro noviny Kölner Stadtanieiger v březnu 1979 Jeden z oficiálních účastníků ukázky (Již omezené) činnosti GSG 9 kriticky prohlásil: .To, co Oto muži předvádějí ze svého střeleckého uméní, neodpovídá v žádném připadá příslušným nařízením!"
Při střeleckých cvičeních Jsou příslušnici GSG 9 neustále pod velkým psychickým tlakem. V časté Časové tísni se musí střelec opakovaně vyrovnávat s prachem, umělou mlhou, pachem střelného prachu a jinými podmínkami, které ztóžu|í viditelnost apod. Navíc |e střelba ztěžována stísněnými prostorami, nečekanými výkřiky raněných (umele simulovanými z reproduktorů) a ohlušujícím hlukem, aniž by to smělo ovlivnit výsledky střelby.
Statečnost a mnohdy až hazardní sméiost vyžadovaná veliteli GSG 9, rychlost a nemilosrdná tvrdost a mnohá noční cvičeni s ostrou střelbou sl vyžádaly obé ti I ve vlastních řadách. S přihlédnutím k významu, obtížnosti a nebezpečnosti služby nebyli vinici neštěstí trestáni nebo obdrželi jen mírné tresty.
Tak např. 6. 1. 1976 byl při simulovaném nočním cvičeni - útoku na belgické cvičně střelnici v Troisdorf Spich - zasažen do hlavy výstřelem ze samopalu policejní nad stráž mistr Voifgang Wiechert Jiným střelcem, který stál za ním. Po operaci mozku, která následovala, byla tato oběť uznána za neschopnou výkonu služby. Trestní oznámení nebylo podáno.
V listopadu 1978 usmrtil vrchní strážmistr GSG 9 Gerhard Hemmer výstřelem z revolveru do srdce příslušníka GSG 9 Otto Wachendorfa na terase vily ministra zahraničních věcí v Bad Godesbergu při rutinním cvičeni střelby na cil. Hemmer byl odsouzen Bonnským soudem konšelů pro mladistvé k osmi měsícům odnětí svobody podmíněně na dva roky a přeložen k jiné služebno na ochranu hranic.
3. Francie
Skupina pro zabezpečeni ochrany prezidentského paláce a prezidenta - QIGN
Koncem záři 1982 byla ve Francii po přísném výběru vytvořena skupina pro zabezpečení ochrany prezidentského paláce, která zároveň převzala ochranu osoby prezidenta. Tuto skupinu tvoři specialisté ministerstva obrany a policejní úředníci ministerstva vnitra. Jejich počet dosáhl sta osob a předpokládá se další zvýšení.
Kdykoliv se prezident ukáže na televizní obrazovce nebo na filmovém plátnu, vždy Je možno v Jeho bezprostřední blízkosti zahlédnout několik mužů osobni stráže. Jeden z nich, pohybující se nejblíže prezidenta. Je vybaven .diplomatkou", která je ve skutečnosti neprůstřelným Štítem nedovolujícím proniknout žádné střele z ruční palné zbraně. Je to z toho důvodu, že zatím ani Jeden francouzský prezident no při s tou pil na návrh, aby nosil na veřejnosti neprůstřelnou vestu.
členové osobni stráže hlavy státu nosí po setmění speciální brýle o hmotnosti 300 gramů. Tyto brýle pracuji na principu využití infračerveného zářeni a agenti s nimi vidí v noci do dálky 500 metrů.
Další agenty tajné policie s od st rolovacími puškami lze často spatřit v oknech nejvyšších pater Elysejského paláce. Vlastní ochranu paláce i jiná místa pobytu prezidenta zabezpečuje republikánská garda. Dvakrát týdně, když není prezident přítomen ve svém paláci, zazni poplachové sirény. Gardisté zaujímají v běhu předem určená místa a nabíjejí automatické zbraně, aby |e vzápétl namířili na všechny vchody, schodiště a do pflsMého parku. Všechny dveře Sé zajišťuji proti vniknuti. Tímto způsobem se pravidelné nacvičuje obrana paláce. jejíž plán se v rámci utajeni mění každých šest měsíců.
STŘELECKÝ VÝCVIK FRANCOUZSKÝCH SPECIÁLNÍCH JEDNOTEK
Střelecký výcvik patři i ve francouzských protiteroristických jednotkách k nej-důležitějšl součásti přípravy. Jeho průbéh a atmosféru přibližují vybrané stati z francouzského tisku.
S rukama volně spuštěnýma podél těla stoji pěl mužů v šeré prostoře Čelem proti Jasné osvětlené zdi, na niž je pět obrysů lidských postav. Pět mužů postupně hlásí připravenost ke střelbě. Po hvizdu píšťalky muži malinko poklesnou v kolenou a jejich revolvery třesk nou a bleskově vypáli prvních pět ran. Střelci nabíjejí znovu a opět pálí dalších pět ran. To vše za necelých dvacet sekund. Pak každý vsune revolver do pouzdra a zaujme opět základní postoj.
.Všimněte si," říká Instruktor, .že profesionálově vždycky zachovávají pravidla bezpečnosti."
202
203
Toto jsou policisto z povolaní. Tito muži jsou příslušníky ústřední brigády dokumentaci a vyhledávání zločinů, stručné řečeno protiteroristické brig* Nyní procházejí výcvikem v Macdo, jak říkají. Je to zkratka pro dům č. 1 na M Donaldovo boulevardu v Paříži, kde je jedno ze čtyř doskolovaclch středisek zdokonalováni policistů ve střelbě.
Střelnice je zvukotěsná síň 30 metru dlouhá a 10 metrů široká. Ještě před několika lety se francouzští policisté cvičili ve střelbě ve stojí rozkročném s napjatou paží a poklidné mířili na terč jako na pouti. Ale tak příznivé podmínky pro střelbu by přece v praxi nikdy neměli. Terorista, kterého je třeba zadržet, zpravidla nečeká, až si ho v klidu někdo vezme na mušku. Spotřeba munice při cvičeni ve střelbě byla 30 nábojů ročně. Jejich kolegové z americké FBI jich vystříleli 1 500 až 2 000 za den!
Policie má nyní k dispozici tři střelnice. Dvě přímo v Paříži a třetí pod sirým nebem v Melunu, kde se střílí i ze samopalů. Střelnice na MacDonaidové třídě patři mezi nejlepší. Cvičili se zde kromě stráže doprovázející zásilky Státní banky apod. i instruktoři pro íránského šacha, pro jordánského krále Husajna, pro Belgii. Švýcarsko, Itálii, Řecko, Kampučii a mnoho afrických zemí.
Frekventanti zde pobudou dva, tři nebo pět týdnů a denně vystřílejí alespoň 20 nábojů. Začíná se výkladem teorie - zbraň, balistika, postavení střelce a bezpečnostní předpisy. Pak se přistupuje k intenzivnímu praktickému výcviku.
Začíná se cvičením v rychlopalbé. Později se střílí z libovolného postavení. Na začátku se učí nastrkat do kapsy 50 nábojů a nesmějí posbírat ty, které jim upadnou. Musí umět střílet vleže, aby svému protivníkovi poskytovali co nejmenší cd, když se nemají za čím skrýt Pak vkleče, když se mohou skrýt za přední nebo zadní částí automobilu. Vstoje musl umět střílet pravou i levou rukou pro případ, že by museli být přitisknuti ke zdi. V každé z těchto poloh vystřelí dvakrát po pěti nábojích, což předpokládá, že se současné učí nabít revolver v poloze nepohodlné nebo dokonce obtížné. A na konec střílej! na přesnost. Postupuji až na vzdálenost 10 metrů před cíl a vstoje míří na černé kroužky o průměru 10 centimetrů nahoře a na levé straně cílové figurky, tg. v místech hlavy a srdce.
Na závěr kursu je každý hodnocen podle toho, kolik času spotřeboval na vystříleni svých 50 nábojů a jak přesně mol zásahy. Výtečni střelci potřebuji ke změně polohy, k přiblížení k clil na různé vzdálenosti a k vypálení 50 ran jen o něco málo více než 5 minut. Maximální počet dosažitelných bodů je 250. Když jich frekventatnt získá 200, je hodnocen jako dobrý střelec. Nad 230 bodů je „eso". Pň cvičení rychlopalby se ani nemíří v pravém slova smyslu. Není čas. Vše záleží na pohybu těla a paže tak, aby zbraň byla automaticky zamířena co nejpřesněji na protivníka Jde o to, aby ho policista dokázal zasáhnout pudové letmou ranou, ale přitom také neohrozil chodce, kteří by se náhodou pohybovali kolem. Tento pohyb se cvičí dlouho a jeho podstatou je ukázat vlastně na teroristu zbrani jako prstem a v té samé chvíli také vystřelit
Odborníci však došli k závěru, že papírové terče s figurkami jsou příliš neagresivní a nehybné. Aby se výcvik co nejvíce přiblížil skutečným podmínkám.
vypracovali projekt střelnice, kde byly terče nahrazeny parafinovými figurínami, y prostorném domě plném ne)různějších překážek budou moci policisté střílet po trojrozmerných terčích. Nedaleko odtud mají být vybudovány další dva tunely, kde se bude cvičit střelba z auta nebo motocyklu Jedoucího rychlostí až 120 km/h. V témž areálu bude zřízen pavilón s tradičními pohyblivými terči. Celá $oustava terčů je uspořádána tak. aby se tu v oknech, ve dveřích, na střechách apod. objevovaly a zase mizely fotografie lidi ve skutečné velikosti. Před cvičením dostává střelec fotografii stíhaného s úkolem, aby z určité vzdálenosti rozpoznal svého muže, přesně zamířil, rychle vypálil a neomylně zasáhl.
4. Československo (Česká republika)
SLUŽBA RYCHLÉHO NASAZENÍ
Počátkem osmdesátých let byla ve Federálním ministerstvu vnitra tehdejší ČSSR vytvořena tzv. XIV. správa FMV, jejíž organickou částí se stal OZU (Odbor zvláštního určení). Příslušníci tohoto výkonného útvaru byli cvičeni pro nasazení do zvlášť nebezpečných situací, zejména v boji proti terorismu a drogám na celém území republiky. Již v těchto letech se případy páchání této nebezpečné trestné Činnosti začaly objevovat
Příslušnicí Odboru zvláštního určení byli vybíráni především z fyzicky zdatných mladých mužů I s armádními zkušenostmi od výsadkových vojsk (proto „červené barety") a mužů specialistů, jejichž specializaci bylo možno pro plněni úkolů bezprostředně využít Procházeli a i nadále procházeli náročnými psychotesty a testy fyzické zdatnosti.
Po změně politických poměrů v listopadu 1989 byl OZU zrušen a po provedených personálních změnách a reorganizaci byl vybudován Útvar rychlého nasazení FMV (ÚRN FMV), později Služba rychlého nasazení FMV a po zániku federace Služba rychlého nasazeni MV ČR.
Základním požadavkem na příslušníka Služby rychlého nasazení je vysoká oborová profesionalita, která je jedinou zárukou minimalizace rizik a možných chyb při plnění nebezpečných úkolů. Ve Službě rychlého nasazeni je řada specialistů, z nichž k nejdůležitéjším patří: Velitel, střelec, odstřelovač, pyrotechnik, psycholog-parlamentár, potápěč, odborník pro práce ve výškách a horolezec, řidič, instruktor pro výcvik v sebeobraně a ve vedeni boje zblízka, spojař, psovod atd.
Velitel musí být člověk s vědomostmi a uměním získat si podřízeně, strhnout je pro práci, řešit složitosti s nadhledem, rychle se rozhodovat, jednat, nést riziko a především být příkladem pro ostatní (znak přirozené, nevymícené autority).
Střelec vstupuje bezprostředně do kontaktu s nebezpečným pachatelem. Musí být rychlý, výbušný, ale disciplinovaný. Musí mít smysl pro týmovou práci. Člověk s postřehem a vysokým stupněm vnímavosti, což je velmi důležité např. pro vnikáni do objektů, místností, pro pohyb chodbami a vykrývaní všech prostorů,
204
205
odkud by mohl pachatel zaútočit. Důležitý je I úsudek a anticlpačnl forma myšleni s racionálním zvažováním rizika Musl mlt na paměti, že osvobozeni rukojmích se uskutečňuje v nejrůznéjšich prostředích (automobily, autobusy, podzemní dráhy, vlaky, různé terény, objekty atd.).
Odstřelovat musl být chladnokrevný, vnímavý, psychicky vyrovnaný se smyslem pro spolupráci s partnerem (jeden pozoruje a druhý stříl i). Jednou z metod prověřování jeho vlastnosti jsou modelové situace, kdy odstřeiovac je nucen zasáhnout terc „pachatele'1 první ránou treba jen v deseticentimetrovém odstupu od terce „rukojmího" za akustických či vizuálních efektů přibližujících reálnou situaci.
Pyrotechnik a potápěč musí být velmi vyrovnaný, klidný, uvážlivý, schopný za viech okolnosti absolútni koncentrace, védom si toho, že plni úkoly neustále na hranici ohroženi života.
Psycholog-parlamentářie prvním mužem, který vchází do verbálního kontaktu s pachatelem. Musl se umet vmyslet do psychiky pachatele. Musí umót mluvit, konstruovat vyjednáváni na základe získaných, byť I sporých informaci o pachateli. Musí být psychicky vyrovnaný a umet především naslouchat pachateli. Dobrý parlamentár méné mluví a vice naslouchá. Ze získaných informací musí umet najit tu správnou cestu k protistrana. Důležitou vlastnosti je trpělivost a uměni odhadnout osobnost pachatele. Psycholog-parlament ar vlastně jako první podstatně ovlivňuje zákrok a současné rozhoduje o jeho průběhu.
Pro dokresleni důležitosti role psychologa-parlamentáře lze uvést dva skutečné príklady z praxe našich protiteronstických jednotek. Pokus o únos ministerské šestsetthnáctky přes hranici u Bratislavy vyřešilo vyjednáváni. Stejně tak případ tří odsouzených v Příbrami, kteří drželi jako rukojmí tň ženy. Tehdy parlamentár doslova nasadil krk, aby se k nim dostal. Případ dopadl pro všechny zúčastněné dobře.
Vysoké nároky jsou kladeny i na ostatní příslušníky Služby rychlého nasazeni. Za samozřejmé požadavky pro tuto práci se považují odvaha, samostatnost v rozhodování, fyzická zdatnost, kolegialita a profesionální vázanost a závislost v pracovním týmu (skupině). Z těchto vlastnosti jednoznačné vyplývá i určitý Žádoucí stupeň univerzálnosti pro plněni úkolů v konkrétních reálně nebezpečných sltuacich. Je to např. uměni seskočit nebo slanit z vrtulníku, praktikovat com-batovou střelbu, šplhat či spouštět se, potápět se a vyhledávat predmety, fotografovat (i pod vodou), dislokovat mista uložených náloží a výbušnin, ukládat nálože a výbušniny tak, aby bylo možno vylomit dveře nebo okno, aniž by byl vážně ohrožen život či zdraví přítomných uvnitř mfstnostJ či venku (viz Leopoldov jaro 1990 - vzpoura vězňů, kdy nedoilo při těchto praktikách k téměř žádnému vážnému ohroženi na živote či zdraví), praktikovat boj zblízka a čelit útokům vedeným např. zákeřnými ručními zbraněmi. Navíc by měl každý z příslušníků tohoto speciálního oddílu umět nést nziko zásahu a míru své odpovědnosti. Tento požadavek se ukazuje, zvláště s ohledem na současnou právni úpravu, jako požadavek zřejmě nejtéžšf. Lze to uvést na případu jedné skutečné akce z minulosti ve výpovědi jednoho z odstřelovačů:
„Byli jsme nasazeni k zneškodnení propuštěného vězně - recidivisty, který po ukončeni výkonu trestu odnětí svobody zjistil, že je jeho žena v jiném stavu. Rozhodl se proto, že si to s ni vyřídí. Vyloupil myslivnu, kde získal zbraně a přepadl chatu, v níž si vzal jako rukojmí milenecký párek, který se tam právě nacházel. Vyjednáváním jsme dosáhli toho, že propustil dívku, ale dále jsme se nedostali. Poslali jsme tedy do chaty služebního psa - zastřelil ho. Pak náhle pachatel vyhlédl z půdního okénka a já ho dostal na mušku. Pň stávajících regulich jsem byl nucen odložit zbraň, vžit vysílačku a vyžádat si souhlas velitele ke střelbě. Tehdejší velitel souhlasil. Když jsem vzal znovu pušku, pachatel už v okénku nebyl. Přešel půdou k protějšímu okénku a já viděl pouze siluetu jeho postavy. Přesto jsem se rozhodl střelit. Mířil jsem na hlavu, ale nakonec jsem zbraň sklonil na záda Dole byli ostatní účastníci připraveni vtrhnout dovnitř. Nechtěl jsem pachatele zabit, jen ho zranit a paralyzovat tak jeho jakoukoli pohybovou aktivitu, než se k němu ostatní dostanou. Zasáhl jsem ho první ranou. Když ho vynášeli na nosítkách, byl zelený a mně bylo řečeno, že nevydrži ani dvě hodiny, a jestli ano, že bude nadosmrti mrzák. Pocit odpovědnosti mě velmi svazoval. Ani ne snad výčitky svědomí, jako spíš jestli to dokážu - vystřelit na člověka. Uvědomoval |sem si, že když nestřelfm, může to stát život rukojmího nebo někoho z mých kolegů. Pocity? Zvláštní stav - po prvním zmáčknuti spouště jsem střílel pořád, dokonce i naprázdno po vystříleni všech nábojů. Nakonec jsem z toho měl nepříjemnosti. V momente výstřelu se pachatel sehnul, projektil mu sjel po zádech a otevřel páteř. Později jsme se sešli u soudu. Já jako svědek a on jako obžalovaný. A tady mi řekl: -To je dobře, že jsem tě poznal. Alespoň si té pak budu moct najit. Kdybys lip mířil, nemuseli jsme tu dneska bejt."
Je to spatné. V západních zemích sa s takovými případy a s těmito jednotkami v zákoně počítá. Lze v těchto případech vypovídat anonymně, v masce, bez udáni jména a adresy. V Ústavě SRN existuje přimo pojem .výstřel na záchranu života". Pak odpadá jakákoli diskuse, co bylo a co nebylo přiměřené. „Teď mohu počítat s tím. že až se vráti z kriminálu, může se mi pomstit Nebojím se kvůli sobě, ale kvůli manželce a dětem."
V krátkě historii československých protlterorlstických jednotek však byly I neúspěšné akce. Jejich neúspěšnost byla zaviněna mnohdy nekompetentností a neschopnosti některých místních velitelů, kteři rozhodovali o způsobu jejich zákroku. Takový byl např. případ jistého střelmistra, který se nechtěl rozvést a jako způsob nátlaku na manželku použil svého syna. Vyhrožoval, že se spolu s nim vyhodí do vzduchu. Bylo vyčleněno deset příslušníků protiteroristického oddílu, kteři na maketo modelově cvičili rychlý přepad domu, kde se střelmistr se synem zabarikadoval. Byt připraven i odstřeiovac a akce byla velmi pečlivě detailně připravena tak, že ji bylo možno úspěšně uskutečnit Avšak kdosi s vyšší pravomoci usoudil, že to stfelmistr stejně neudělá - čin pouze předstírá. Dal povel vyrazit dveře krumpáčem. Střelmlstr to udělal. Dva životy přišly nazmar. Toto nekompetentní rozhodnuti bylo provedeno přesto, že psycholog varoval, že to takhle může dopadnout
206
207
Opodstatnení jednotek rychlého nasazeni pro zvláště nebezpečnou kriminálni trestnou činnost je nasnadě. Steine tak, jako se čím dále tím více profesionalizme zločin, je nutná neustále se zvyšující profesionalizace našich protiteroris-bckých a dalších specializovaných (protidrogových) jednotek. Již dnes lze zcela bez pochyby tvrdit, že tyto jednotky mají své nezastupitelné místo ve strukture ministerstva vnitra (přfp. ministerstva obrany) a méfttelnost jejich výkonů je srovnatelná s ostatními zahraničními protiterohstickými oddíly. Vzájemné pracovní kontakty to zcela jasné ukázaly.
5. Příklady použití protiteroristických jednotek SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO - OPERACE MOGADIŠO
Bylo pondéii 17. října 1977, 14.30 hodin středoevropského času - do ohlášeného vyhozeni letadla do povetrí na letišti v Mogadišu zbývalo 30 minut. Téměř sto hodin už uplynulo od jeho startu z Palmy de Mallorca. Na palubě dopravního letadla LUFTHANS Y LANDSHUT, typu BOEING 737, se připravovalo na smrt 90 lidi - 86 rukojmích a čtyři teroristé.
Zatím však letušky roznášely malé občerstvení - obložené chlebíčky, pečivo, máslo, vlašský salát, k tomu kávu nebo čaj. Vlevo vzadu seděli čtyři černovlasí mladí lidé, dva muži a dvě dívky. Objednali si anglicky minerálku a obsloužila je Gaby Dillmannová. Jednoho z mužů si letuška okamžitě povšimla: „Zajímavý typ v pastelově zeleném obleku, opravdu elegán," řekla kolegyním Hannelore Plegie rov é a Anne Marii Staringerové. V pilotní kabino naváděli Jürgen Schumann a Jürgen Vietor letadlo smerom k francouzskému pobřeží. Stroj řídil druhý pilot Vietor. Předtím při letu na Mailorku to byl kapitán Schumann. Boeing 737 právo přeletěl Marseille, když se prudce rozevřely dveře pilotní kabiny. Druhy pilot uvadl: „Spatřil jsem ruku s pistoll namířenou na Schumanna. Uskočil jsem o krok stranou. V pilotní kabině stáli dva muži. Jeden z nich na mé křičel: „Vypadni! Jdi ven!" Druhý držel Schumanna v šachu."
Zároveň se rozlehly výkřiky i v kabino pro cestující. V uličce mezi sedadly stály dvě dívky s ručními granáty v rukou. Ta vyšší oznámila anglicky a německy: „Jste uneseni, nehýbejte se!" Potom přikázala ta druhá: „Ruce vzhůru a všichni dozadu!"
Úřednice Beate Zerbstová, řada 10, sedadlo E. nechápala, co se děje: „Myslila jsem si, že přebraly." Učiteli Hartwigu F aby mu, řada 5. sedadlo A, to bylo jasné: .Jde o únos." Letuška Gaby Dillmannová se domnívala: „Bláznivé ženské, nějak se pomátly." Pak si uvědomila, že obě ženy v přiléhavých kalhotách a blůzách s výstřihem poznává. Patřily ke dvěma mužům, kteří si u ní objednali minerálku.
Z ampliónů se ozval mužský hlas ohlašujíc! špatnou angličtinou: .Mluv! kapitán Walter Mahmúd. Převzal jsem veleni. Dělejte, co vám poručím, nebo vyhodím letadlo do povětří."
Cestujíc! z předních sedadel a druhý pilot Vietor, bez něhož se kapitán Schumann při řízení stroje musel obejít, byli nahnáni do zadní části prostoru pro cestující. Všichni museli držet ruce nad hlavou. Únosci s pistolemi a granáty stále v rukou všechny prohledávali. Příruční zavazadla, peněženky, fotoaparáty, detské hračky i propisovaci tužky, všechno naházeli na hromadu v kabině první třídy. Cestovní pasy museli cestující odhodit do uliček mezi řadami sedadel. Samozvaný velitel letadla potom nařídil: „Letušky do pilotní kabiny!"
Třiadvacetiletá Gaby Dillmannová věděla, co má nyní dělat. Především žádnou paniku. Je letuškou Lufthansy už tu roky. Absolvovala kurs, který zahrnoval i přednášku na téma „Únos letadla a zajetí rukojmích". Gaby si vzpomněla: „V každém případě je nezbytné s únosci spolupracovat, dělat vše, oč žádají, jakýkoli trik ohrožuje životy všech přítomných na palubě." Napadlo jl: „Když k nim budeme přívětiví, bude to pro ně těžší nás zabit." Příkazům únosců se také podřídili oba piloti.
Vůdce skupiny teroristů dal povel: „Kurs na Rím!" Mahmúd je asi 30letý. přibližné 175 centimetrů vysoký, šlachovitý a vytrénovaný muž. Hystericky křičí a stále si pohrává s pistolí. Když jednomu z cestujících poklesly unavené ruce, vykřikl: „Budete okamžité zastřelen!"
Druhý muž se lépe ovládá. Mimoděk hladí po hlavě jedno z dětí. Občas se svými zajatci prohodí pár slov. Prý se chtěl stát inženýrem. Nikdo se nedozvěděl jeho jméno. Když ho potřeboval Mahmúd, volal na něj: „Číslo 18!"
I obě únoskyné jsou bezejmenné. Když Žádá Mahmúd „číslo 32", přibíhá k němu ta menši. Sotva měří metr šedesát, je drobná a půvabná. Vlasy dlouhé až po ramena si zastrčila pod pevné utažený šátek. Její partnerka, „číslo 33". je o půl hlavy větší, těsné kalhoty ji svírají v širokých bocích.
Polekaní rukojmí neměli ani tušeni, kam se právě letí. Po mezipřistání a opětovném startu v Rlmě byl dán povel zatáhnout okenní závesy, aniž byli cestující informováni, že se zastavili na Kypru a na Bahrajnských ostrovech a že přeletěli Bejrút, Damašek, Bagdád a Kuvajt. Teprve po 16 hodinách, když letadlo Landshut znovu rolovalo po přistávací dráze, zahlédla Gaby Dillmannová na letištní budově nápis: -Dubaj - mezinárodní letišté". To bylo v pátek 14. října ráno v 05.51 hodin.
Už z Ríma řídil letoun opět druhý pilot Jürgen Vietor. Kapitán Schumann se ujal obtížnějšího úkolu, navázat kontakt s Walterem Mahmúdem i jeho skupinou a získat jejich důvěru.
Cestujíc! museli znovu zvednout ruce nad hlavu. „Kdo se pohne, bude zastřelen," varovalo „čislo 18". V Dubaj i bylo nesnesitelné vedro. Rtuť teploměru uvnitř letadla se postupně vyšplhala téměř na 50 stupňů Celsia. Teprve po hodině směli dát zajatci zase ruce dolů. Náhle byli únosci lidštější. Dovolili letuškám rozdělit poslední vodu. která ještě v letadle zbyta. Hrúza se střídala s úlevou. Ani na okamžik si však zajatci nebyli jisti, kdy vůdce teroristického komanda posedne nový záchvat zuřivosti.
Prostřednictvím rádia vyjednávali únosci se správou dubajskóho letišté. Letuškám a několika cestujícím vpředu se podařilo zaslechnout pár slov. Ultimá-
208
209
tu m pro výmenu rukojmích za vězněné příslušníky teroristické skupiny Baadens a Meinhofové stanovil Mahmúd na sobotu 14.00 hodin.
Situace na palubě letounu už byla nesnesitelná. NéfcoBuát přestalo fungoval klimatizační zařízeni a teplota vystoupila až na 60 stupňů. Kabiny WC na zádi byly plné a pomalu přetékaly. Použit sociálního zařízení v přední části letadla únosci zakázali. Cestujíc! s nemocným srdcem už nemohl popadnou t dech, jedna žena v sedadle omdlela, čtyřiaosmdesátiletý muž se zřejmé pomátl a v behu, jež zavládlo, se ptal: .Už jsme v Dortmundu, babicko?- Vstal a vrávorá! uličkou. Únoskyně .číslo 33" ho nekompromisně odtáhla zpět na jeho misto a jen o dva roky mladil manželka jej něžně objala.
V sobotu krátce po půlnoci ohlásil Mahmúd do palubního mikrofonu: .Jak nám okamžitě nepošlou cisternu s benzínem, začneme zabíjet rukojmí, každých pět minut jednoho.1* Q aby Dillmannová vzpomíná: .Po dalším záchvatu zuřivosti vstoupil do kabiny pro cestující a vyvolal sedm lidí. Dal jim Čísla: Nula nula jedna, nula jedna, jedna, dvě, tři, čtyři a pět. Prvním v pořadí byl mladý Holanďan, kterého už Mahmúd odvlekl dopředu a nasadil mu ústí pistole na hlavu, aby ukázal, jak se to bude dělat"
O něco později vystrkal Mahmúd do uličky mezi sedadly kapitána letadla Júr* gena Schumánna, přiložil mu pistoli ke spánku a donutil ho. aby si klekl a sepjal ruce za hlavou. Zároveň rva něj křičel: „Vlm, že nás chceš zradit. Propašoval jsi ven Informace. Ted* tě zastrelím!" Pak se obrátil k cestujícím: .Kdo se pohne nebo se dá do breku, bude také zastřelen." Nakonec udeřil kapitána pažbou pistole do hlavy a druhou rukou do obličeje, chytil ho za krk a odtáhl opět do pilotní kabiny.
Júrgen Schumann opravdu předal ven Informace o počtu únosců a o situaci v letadle. Do schránky na odpadky, která se vyhazovala, vložil čtyři nepoužité doutníky slepené dohromady plastikovou páskou, aby signalizovala, že únosci jsou čtyři. Při rádiovém vyjednávání s dubajskou kontrolní věží reagoval na dotaz: .Schází vám v letadle ještě něco?" zdánlivě nesmyslnými slovy: .Jsou čtyři." Zadal také .čtyři balíky cigaret dvou druhů, půl na půl", aby naznačil, že jde o dva muže a dvě ženy.
Krátce před jedenáctou hodinou upozornil Mahmúd kontrolní věž. že skončily přípravy k popravám rukojmích. 01S minut později phjel cisternový vůz. Ve 12.19 se tryskový letoun Landshut zvedl nad rozjezdovou dráhu. Cil neznámý. Na odlet Mahmúd nikoho předem neupozornil.
Z Dubaje nabralo letadlo kurs letu na Aden, hlavní město Jemenu. Druhý pilot Vietor letěl podál pobřeží Indického oceánu. Když se po několika hodinách Aden objevil, stačily pohonné hmoty sotva na 15 minut letu.
Přistávací plocha adenského letiště byla zablokována požámickými vozy.
Mezi přistávací a startovací dráhou, která byla rovněž zatarasena automobily. objevM pilot rovnou písčitou plochu. Pohonná hmoty stačily už jen na několik minut. Vietor bleskové uvažoval, zda by mohl doletět nad blízký oceán. „Bál jsem se, Ze turbíny nasají písek. Také mě napadlo, že při nouzovém přistáni na moř-
ské hladině se ocitneme všichni ve stejné situaci - my i únosci. Ale zároveň jsem si uvědomil, že palivo by stejně nevystačilo. Už mně zbývala jen jediná možnost."
Ještě jeden oblet a Boeing 737 sestupuje k nouzovému přistání. Vietor říká Schumann ovi: .Sbohem, nežilo senám spatné." Pak si stisknou nice. I Mahmúd, jenž se až dosud tvářil chladnokrevně, zřejmě cítí smrtelnou úzkost Zbledne a na čele se mu perlí pot
V kabině pro cestující dávají letušky pokyny pro nouzové přistání. Udě musí sklonit hlavy až na kolena a složit na ně ruce. Děvčata z Lufthansy odstraňují z blízkosti vše, čim by se mohli cestující poranit. Gaby Dillmannová říká: .Také dva umělé chrupy, které by jejich majitelé mohli při nárazu spolknout." Únosci pokládají pistole a granáty před svá sedadla, ale na dosah. Také oni skládají hlavy na kolena. Mahmúd upírá dlouhý pohled na kapitána Schumannna. V očích má strach. Pak mu podává ruku.
V 15.25 hodin posadil druhý pilot stroj do písku. Jürgen Vietor: .Nikdo nebyl ani škrábnut. Z kabiny pro cestující se ozval potlesk a také únosci se ke mně najednou chovali přátelsky. -
Ihned po přistání se v okolí letadla vyrojili jihotemenští vojáci a hrozivě se přibližovali. Jürgen Schumann na ně megafonem volal: .Nepřibližujte se, jen |sme nouzově přistáli, nic nechceme.'' Když k Boeingu přijížděla i obrněná vozidla, začal je vyzývat k zastavení i Mahmúd. Vojáci obklíčili stroj ve vzdálenosti asi 200 metrů. Vůdce únosců vydal rozkaz: .Natankujeme a ihned poletíme dál."
Schumann I Vietor se však pokoušeli získat čas. Prohlásili, že prudkým přistáním se letadlo pravděpodobně poškodilo, což musí nejprve zjistit Teroristé se radili. Nakonec Schumannovi a Vietorovi dovolili, aby zadním vchodem z letadla vystoupili a provedli vnější kontrolu. Vietor se brzy vrátil. Schumann se snažil jihojemenským vojákům vysvětlit. Že stroj není schopen dalšího letu. Chtěl mluvit s odpovědnými Činiteli. Vojáci mu zřejmá nerozuměli. Mahmúd stál u otevřeného předního vchodu a nervózně kouřil. Náhle mu kapitán Schumann zmizel z dohledu. Diskutoval totiž s vojáky na té straně letounu, kam únosci neviděli. Mahmúd zařval do pilotní kabiny na Vletora: „Kam se podél kapitán?" Pak zakřičel do kabiny pro cestující: .Vás kapitán je dezertér a zbabělec, zradil vás!" V temnotě se hrozivě rozlehal jeho rozezlený hlas: .Jestli se kapitán Ihned nevrátí, vyhodíme letadlo do povětří."
Bezprostředně potom se postava Júrgena Sc humánna vynořila z úzkého obdélníku zadního vchodu. Mahmúd se k němu vrhl, začal řvát a vtáhl ho do kabiny. Cestujíc! sedlci v najbližších řadách slyšeli, jak se kapitán snaží vysvětlit, Že podvozek stroje je poškozen a nelze s ním znovu startovat. Žádal Jemence o technickou pomoc. Rozzuřený Mahmúd ho vsak už neposlouchal. Hnal Sc humánna pistoli přes celou kabinu až dopředu. Kapitán letadla musel pokleknout mezi dveřmi do první třkJy a složit ruce na skloněnou hlavu. Jůrgena Vietora držal v šachu druhý únosce. Druhý pilot viděl jen Mahmúdúv obličej zkřivený vztekem.
Těsně před tímto .tribunálem" seděla Gaby Dillmannová. Dívala se, jak Mah-
210
211
m úd vyhrulné mává pistoll pred kapitánovým obličejem. Slyšela, jak vykřikl: .Chtěl Jsi nás zradit? Ano. či ne?" Levou rukou přitom Schumarma udeřil, až mu Nava Masla na operadlo protějšího sedadla. Letuška atyěela Mahmúdúv vzrušený hlas: .Vinen, či nevinen?" Pak padl výstřel. Kulka vnikla kapitánovi letadla do obličeje nalevo od kořene nosu. Jürgen Schumann byl okamžité mrtev.
»To vyštěknuti pistole si budu pamatovat celý život," říká Gaby Dillmannová. .Zacpala jsem si uši. ale stejně jsem výstřel slyšela - a pak tupý úder, jak tělo padlo na podlahu."
Učitel Hartwig Faby seděl deset metrů od mista vraždy: .Matky a otcové líbali děti a snažili se je ušetřit tohoto pohledu." Docela vpředu seděl malý Stetten, který měl den předtím třetí narozeniny. Jeho otec přitiskl chlapce k sobě a dlaněmi mu zakryl uši. Marné. Mrtvé ticho po smrtícím výstřelu přerušil dětský hlas: .Tatínku, udělalo to bum."
Po několika sekundách, které se zdály nekonečné, se vrátil do pilotního prostoru I vrah. Letuška Gaby Dillmannová k tomu dodává: .Seděla jsem pouhých 20 centimetrů od mrtvého. Rozplakala jsem se jako dité. Někdo mě hladil po vlasech a v ruce jsem najednou měla sklenici vody. Pak jsem se vzpamatovala."
Jeden z cestujících přetáhl přes mrtvého přikrývku. Teroristé pak Gaby Dillman-novou vyzvali, aby jim přinesla cigarety a vodu. Musela překračovat mrtvé tólo.
Letuška požádala únosce, aby mrtvého z letounu vynesli. Jedna z únoskyň se v této záležitosti domlouvala rádlem s kontrolní věží. Aden však odmítl tělo přijmout. Mrtvého kapitána Schumanna nakonec odneslo několik mužů do malé skříně v šatně vedle zadního vchodu.
Od přistání v Adenu uplynulo už přesné deset hodin. Únosci vydali rozkaz natankovat a znovu vzlétnout. Cisternový vůz byl v několika minutách k dispozici.
Jürgen Vietor: .Pilotovat Boeing 737 samostatně není Žádný zvláštni problém, ovšem za předpokladu, že technika Je v pořádku, startovací dráha je náležito připravena a člověk je v dobré fyzické kondici." Jenže v Adenu tomu tak nebylo. Vietor nevěděl, zda je podvozek v pořádku. Kola totiž vězela téměř až do poloviny v pisku.
Vietor uvádí: .Start v Adenu byla hra se smrti. Ke všemu byla rozjezdová dráha ještě příliš krátká a hned za ní bylo moře. Ale Mahmúd mě posadil za řízení a priložil mi na šiji hlaveň pistole."
Pilot dal únosci do ruky seznam úkonů technické kontroly: .Odtud čtěte!" Mahmúd poslechl. Vietor podle seznamu vyzkoušel přístroje, chopit se řídicí páky a nastartoval motory. Kola se hrabala pískem na rozjezdovou dráhu, jež byla mezitím vyklizena. Jürgen Vietor .Startovali jsme. Konec dráhy se stále přibližoval. Teprve sto metrů před ním se stroj vznesl. Přeletěli jsme těsné nad červenými výstražnými a signálními světly."
Dalším cilem nedobrovolného letu bylo somálské hlavní město Mogadišo. Pilot neměl Žádné mapy toto oblasti. Letiště i přistávací dráhu vsak přece jen nasel a letoun měkce dosedl na betonovou plochu. Mahmúd mu poklepal na rameno: .Svůj život sis zachránil, zase to jako vždycky vyšlo."
Ihned po přistání prošli oba únosci uličkou mezi sedadly ke skříni s tělem zavražděného kapitána Schumanna. Nedaleko odtud seděl učitel Hartwig Faby. Dosud tak hrubý Mahmúd se ho nečekané přátelský zeptal: .Mohl bys nám pomoci?-
Spolu s únosci měl učitel vytáhnout mrtvého ze skříně a vynést z letounu. Hartwig Faby to potvrdil: .Položili jsme mrtvolu naznak na nosítka a přepravili zadním vchodem dolů."
Únosci znovu vyjednávali s kontrolní věži. Opakovali své požadavky vůči vládě
NSR a znovu předložili ultimátum.
Mahmúd se postavil naproti svým obětem a s rozmáchlými gesty líčil, jak mohutný bude účinek výbuchu, při němž všechno vyletí do povětří. Ohlásil, že poslední ultimátum uplyne v 15.00 hodin.
Krátce před čtrnáctou hodinou se z pilotní kabiny donesla neblahá zpráva. Mahmúd řval: .Vale vláda výměnu odmítla. Všichni společně zemřeme!"
Znervóznělí teroristé zahájili neprodleně přípravy k likvidaci letadla 1 pasažérů. Rozřezali punčochy od všech žen, které jim je musely odevzdat už v Dubaji Jednoho cestujícího po druhém spoutali.
Když byli všichni svázáni a připoutáni bezpečnostními pásy k sedadlům, zot-vir. ih únosci všechny láhve s lihovinami a polili koberec v kabině I šaty spoutaných lidi. .Ted" budete lip hořet," poznamenal Mahmúd se zlomyslným smíchem.
Několik minut před patnáctou hodinou se ozval z ampliónu v pilotní kabině hlas z kontrolní věže. Somálci chtěli odklidit do bezpečí vozidla a letadla v blízkosti stroje Lufthansy. Únosci souhlasili. Prodloužili ultimátum o 30 minul.
Deset minut před uplynutím stanovené lhůty zaslechli rukojmí z amplionu v pilotní kabině úryvky dalšího hlášeni. Mahmúd napjatě naslouchal. O několik sekund později radostné vykřikl. Smál se, poklepal několika spoutaným lidem na rameno a hystericky vyvolával: „Vítězství, vítězství! Budeme žít, budeme žit!"
Všem oznámil. Že západonémecká vláda jejich podmínky konečně přijala. Letoun s propuštěnými vězni má přistát v Mogadišu asi v 01.30 hodin. Únosci všem rozvázali pouta. Zajatci, stále ještě naplněni smrtelnou úzkosti, plakali, smáli se a objímali jeden druhého. Teď se již směli v letadle volné pohybovat. Rozdávalo se jídlo a nápoje, jako by šlo o normální kit.
Stejně rychle, jako se předtím připravovala hromadná poprava, se nyní chystalo vše k propuštění rukojmích. Únosci rozdělili cestující do jedenáct) skupin po sedmi lidech. Každý z teroristů propuštěných vládou NSR na svobodu měl být vyměněn za sedm zajatců.
V prostoru pro cestující byla tma. Svítila jen malá červená žárovka nad vchodem do pilotní kabiny, kde seděl Mahmúd s kolegyni .číslo 32". O cestující se už nestaral. Jeho pomocník pohodlné seděl voddélení první třídy. Žena „Číslo 33" se zavřela v umývárně na přídi letadla.
Když nedaleko přední části letounu zapálili vojáci na letišti onen, Mahmúd se na to se zájmem díval. Pak opět mluvil s kontrolní věží. Zástupci NSR ho informovali o letovém plánu stroje, který přiveze z Frankfurtu Baadera, Enssllnovou, Raspeho a další propuštěné západonémecké teroristy. Bude to prý už brzy.
213
Náhle vyburcovaly ospalé pasažéry némecké povely: „Otto, rychle vpred!" -„Juppe, tady |e jeden!" - „Všichni k zemi!" Učitel F aby vzpomíná: .Okamžité jsem se posadil na zem mezi dvě rady sedadel. Pftmo pred nosem jsem měl sptef nohou a nikou." Zepředu, z pilotní kabiny, se zároveň ozývaly výstřely.
Na letoun zaútočila zvláštní západoněmecká jednotka GSG 9. V týž okamžik, kdy skupina mužů vyrazila dveře z rámu a vpadla do letadla, vhodili jiní členové jednotky do pilotní kabiny oslňující granáty, které na šest sekund oslepí a /baví sluchu. Tyto sekundy poskytly odstřelovačúm šanci, aby únosce vyřídili.
Mahmúd a jeho společnice zahynuli v pilotní kabině. Druhý únosce, „číslo 18", střílel ze sedadla v oddělení první třídy, než jej také zasáhla kulka. Ještě když se hroutil na podlahu, stačil odhodit dva granáty. Jeden vybuchl na prázdném sedadle, druhý mezi radami sedadel. Teroristka „Číslo 33" zahájila palbu skrz dveře umývárny a zasáhla jednoho příslušníka západonémeckého komanda do krku. Pak pronikly střely sklápěcími dveřmi umývárny I z opačné strany a únoskynl těžce zranily.
Osvobozující úder začal pět minut po půlnoci, dvanáct minut po půlnoci už bylo po všem. Hartwig F aby slyšel povely: „Rychle ven -~ tak honem!" „Myslil jsem si, že to asi ještě všechno vyletí do povětří. Nějak jsem slezl po žebříku přistaveném k zadnímu vchodu. Pak jsem běžel za písečnou dunu. Už přede mnou se tam dostalo několik cestujících, nyní si padali kolem krku, smáli se a plakali radostí."
Letuška G aby Dillmannová se pri prvním výstřelu přikrčila v sedadle, jak jen mohla. Seděla v třetí řadě zpředu. Předtím krátce, ale hluboko a uvolněně spala - poprvé za čtyň dny. Sklonila hlavu až na kolena a přikryla sl )l rukama, jak se to učila pro případ nouzového přistání.
„Byla tma, viděla jsem jen blesky a slyšela výstřely. Potom se docela blízko ozvala velká rána. To vybuchl ruční granát. Nohy ml zasáhla jakási vlna horka a současně jsem měla pocit, jako by ml někdo přitiskl na záda kus ledu. Necítila jsem žádnou bolest, spíš jsem byla ohlušená. Prolétlo mi hlavou, že už nemám nohy. Pak jsem pohnula prsty u nohou a cítila jsem, že jsou stále na svém místě. Jeden z mužů křičel: „Ven, slečno! Rychle! Běžte ven, držte hlavu skloněnou!" Prolezla jsem nouzovým východem na křidlo letadla. Odtamtud mě nějaký muž spustil dolů a přenesl do sanitky."
ITÁLIE - OPERACE DOZIER
Ve čtvrtek 28. ledna 1982 přesně v 11 hodin 28 minut zastavil před zadním vchodem moderního osmipodlažního činžovního domu v Padovo stěhovací vůz. Z jeho nitra se na chodník bleskurychle vyhrnulo deset členů zvláštního proti te-roristického komanda. Až na kukly byli oblečeni sportovně, ale pod košilemi měli neprůstřelné vesty a byli vyzbrojeni lehkými samopaly M-12. Policisté v civilu krátce předtím nenápadně uzavřeli a vyklidili ulici Pindemonte, do níž je obráceno průčelí domu.
V okamžiku zahálení akce se před domem rozerval buldozer, který měl vytvářet zvukovou clonu. Jeden příslušník prepadového oddílu vběhl do supermarketu Dea, umístěného v přízemí budovy. „Policie! Zachovejte klid a nehýbejte se!" nařídil. Personál I zákazníci sl v první chvíli mysleli, že je přepadli lupiči. Zbývajících devět policistů se vyřítilo do prvního patra k bytu Jednadvacetileté studentky historie Emanuely Frascellové. dcery váženého padovskóho lékaře. Jeden z nich rychle otevřel speciálním paklíčem vstupní pancéřované dveře a jeho druhové vtrhli dovnitř. V předsíni se střetli s dvaatřicetiletým teroristou Giovan-nim Ciuccim, který zaslechl šramot v zámku a s pistolí v ruce se šel podívat, co se dójo. Než stačil vystřelit, jeden člen komanda ho úderem do hlavy poslal k zemi. Cesta byla volná, policisté se rozběhli po bytě.
V místnosti napravo spatřili zvláštní výjev - uprostřed pokoje byl postaven malý stan a v něm ležel připoután na polním lůžku zarostlý muž v pomačkaném oděvu. Před stanem stál sedmadvacetiletý vůdce teroristické buňky Antonio Sa-vasta s pistolí namířenou na zajatcovu hlavu. Ale než stačil stisknout spoušť, zhroutil se pod úderem, který mu zezadu zasadil pažbou samopalu Jeden z policistů.
V dalších místnostech pé ti pokojové ho bytu proběhla operace naprosto hladce. V síti uvázli Emanuela Frascellová, Savastova přítelkyně Emilia Liberová a dvaadvacetiletý terorista Césare dl Lenardo. Žádný z nich se nepokusil o sebemenší odpor, všichni zvedli Ihned roce nad hlavu. Zásah skončil, aniž padl Jediný výstřel . Od okamžiku, kdy členové pro ti terori stickó jednotky pronikli do domu, uplynulo pouhých devadesát sekund, čtyň teroristé putovali v poutech do vězení, pátý, jejich Šéf Antonio Savasta, byl nejdříve převezen do nemocnice na ošetření. Úder pažbou není pohlazení.
Tak skončila dvaačtyřicetidenní kalvárie padesátiletého amerického brigád-ního generála Jame se L. Doziera ve „vězení lidu", kde se zodpovídal před „proletárskou spravedlností", máme-ll použít terminologie Brigate ros se (Rudých brigád) a dalších ultralevíčáckých teroristických organizací. Skončila šťastné díky nej rozsáhlejšímu policejnímu pátrání, jaké kdy bylo v historii Itálie rozvinuto. Bylo do něho nasazeno na šest tisíc lidí a zúčastnili se jej i experti z USA a pravděpodobné i z dalších zemí. Úspěch akce vzhledem k fiaskům policie v předchozím období málokdo očekával. Za více než deset let boje proti terorismu to bylo teprve podruhé, co se bezpečnostním silám podařilo uneseného zachránit živého a zdravého. Poprvé se to stalo v roce 1975, kdy policie při přepadení teroristického úkrytu v Turíně osvobodila uneseného průmyslníka Vittoria Ganciu.
Generál James L. Dozier, zástupce náčelníka štábu jižního velitelství NATO. byl unesen 17. prosince 1981 ze svého bytu ve Verono. Únos provedla skupina teroristů převlečených za instalatéry. Omámeného Doziera naložili do lodního kufru a autem převezli do bytu Emanuely Frascellové v Padově. Ve stanu ho drželi proto, aby nemohl Identifikovat místo svóho nuceného pobytu. Navíc strávil hodné času s páskou na očích a s voskem v uších, aby neviděl a neslyšel to, co vidět a slyšet neměl. Dozier za šest týdnů zajeti zhubl o několik kilo-
214
gramů, ale týrán nebyl. Jediná stopa nasál na jeho tele byla mizejíc i modři pod okem, stopa po ráno, kterou utržil při přepadeni ve veronském byte.
Osvobození uneseného generála vyvolak) vlnu oficiálního i spontánního nad* šenl a komentáře mnoha politiků se nesly až v přehnané optimistickém duchu. Radost projevovali i prostí Italové. Najednou byli hrdi na svůj policejní aparát, který je jim jinak trnem v oku.
Italové méli důvod si blahopřát. Za léta teroristického řádem si úřady vyšlou-žíry povést neschopných a nemohoucích. Policie sice úporné pátrala, vyšetřovala a někdy i zatýkala, ale iniciativa byla stále na straně teroristů. Politikové a podnikatelé se obklopovali strážci, neboť žili v neustalém strachu, že by mohl skončit v rukou .soudců" z Bngate rosse. Tito samozvaní soudci v roce 1978 .odsoudili" a zavraždili bývalého předsedu vlády Aida Mora. Po čtyřicetisedrnl-denním věznění brutálně zavraždili průmyslníka Oluseppa Tallercla. Celkem maji ultralevicáctj teroristé na kontě vraždu tří unesených osob. Přes deset jich po dlouhém věznění propustili.
Desítky teronstú skončily za mřížemi. Únos generála Dozlera mel být jednak odvetou, jednak měl dokázat, že akceschopnost Bngate rosse podlomena ne-byla. Ukázalo se, že tentokrát si brigatísté vzali příliš velké sousto, když vztáhli ruku na cizího státního příslušníka. Na nátlak americké vlády a NATO rozvinuly policejní úřady akoi, která nemá v Italu obdoby. Skončila úspěšně, a to nejen proto, že byl zachráněn Dozier. široký policejní zátah vedl k zatčení asi sedmdesáti teronstú, z nichž někteří patrili k samým .mozkům" organizace, a k odhaleni šestnácti skladišť zbraní a tajných úkrytů Brigate rosse. Navíc se policie zmocnila obsáhlé dokumentace, mezi níž byly I piany zamyslených teroristických akcí. Při Žádném i dřívej sic h zásahů proti teroristům nepronikla policie tak hluboko do organizační struktury Brigate rosse jako při pátráni po Dozierovi.
Pátrání byto od samého začátku vedeno metodicky a systematicky. Poličte si prověřila tisíce podezřelých osob, pročesala stovky domů a bytů, zkontrolovala tisíce automobilů. Neponechala bez povšimnutí jediný typ, jedinou informaci. Musela se samozřejmé prokousat I spoustou falešných stop. takže mnoho lopotné práce bylo vynaloženo nadarmo. Například začátkem ledna se rozsáhlý policejní aparát celé dny mořil s odčerpáváním vody z jezera vzdáleného padesát kilometrů od Tese ary. Telefonní anonym jí totiž ohlásil, Že na dně tohoto jezera leží Dozierova mrtvola.
Ale přesto se případ rozvíjel slibně, v široce rozhozené síti uvázly první .rybky". Dne 4. ledna byli u známých Španělských schodů v Rimé zatčeni Stefano Pet-rella a Ennio di Rocco. podezřeli z teroristické činnosti. Na základě jejich výpovedi podnikla policie razii ve třech římských bytech a zmocnila se velmi cenné kořisti, neboť zatkla deset teroristů, mezi nimi i bývalého docenta kriminológie Giovanniho Senzaniho, který působil jako hlavní ideolog uitralevičáckého tero-nsmu. Navíc zabavila značný počet zbraní a objemnou dokumentaci Bngate rosse. O necelé dva týdny později v rámci pátrání po pachatelích bankovní loupeže v Sieně byli zatčeni dva členové skupiny Pnma linea, dajsi militantní tero-
216
nstické organizace. Ti přivedli policii na stopu tajného úkrytu v Rimé, který sloužil jako ošetřovna pro zraněné teroristy. Krátce nato získala policie hojnou dokumentační kořist v úkrytu Prima linea v Neapoli.
Kruh kolem únosců generála Doziera se začal stahovat, ale policie stále ještě tápate- Je to téměř ironie, akt poslední prvek do Dozierovy .skládačky" patrné získala při roztáhlém zátahu proti narkomanům ve Veroně. Mezi zatčenými byl I dvaadvacetiletý Paolo Galat), bratr Michala Galatiho, který si za teroristické zločiny odpykával trest vězení. Podle důvěryhodných zpráv se jméno Paoia Gala-tího objevilo ve výpovědi Stefana Petreliy, zatčeného u Španělských schodů v Rimé. Jisté je. že policie přivezla Petrellu do Padovy, aby ho s Gatatim konfrontovala. Zdá se, že pravé tato konfrontace poskytla policii informace, které |i přivedly k bytu Emanuely Frascellové na via Pindemonte v Padov*. Ve středu 27. ledna se předseda vlády Qlovannl Spadolini sešel s americkým velvyslancem Maxwellem Rabbem a důvěrně ho informoval, že v nej bliž sic h hodinách bude zahájena akce na Dozierovu záchranu. Indiskreci některého ze zasvěcených vládních činitelů se stalo, Že o připravované operaci referoval I ranní tisk z 28. ledna.
Policie uvažovala o několika variantách akce. Původně ji naplánovala na noc, ale pak od tohoto zámoru upustila. V noci je via Pindemonte zcela mrtvá a neobvyklý pohyb a nich by mohl vzbudit podezření a varovat únosce. Ve dne je na ni naopak tak živo. že jen mimořádné bystrý pozorovatel by si všiml, že se daje něco neobvyklého. Toho ostatné využili I únosci. V domě. kde je umístěn obchod, jsou lidé zvyklí na cizí tváře i na to, že se neustale něco stěhuje a přenáší. Kdo by věnoval pozornost třeba lodnímu kufru, vždyť je to jen obyčejné zavazadlo.
Kromě Frascellové a Ciucciho byli všichni .nájemnici" bytu na via Pindemonte policii známi. Savasta a Uberová byli nedávno v nepřítomnosti odsouzeni v Cag-liart k trestu odnětí svobody za účast na několika ozbrojených bankovních loupežích. V bytě byla také nalezena dokumentace Brigate rosse, pistole, výbušniny, granáty a zařízeni na výrobu falešných dokumentů. Našly se tu i dva plakáty, před nimiž byl Dozier v zajetí fotografován, i inkriminovaný lodní kufr.
James Dozier je pátý American v ohciálni funkci, který se od záři 1981 stal terčem teroristických útoků v západní Evropě. V září amencký generál Fredenck Kroesen téměř zázračně vyvázl z granátového atentátu, který byl na něj spáchán u Heidelbergu v SRN. Neúspěšný útok byl pak podniknut na diplomata Christiana Chapmana v Paříži a velvyslance Rabba v Rimé. V lednu dalšího roku byl v Paříži zastřelen amencký vojenský atašé, podplukovník Charles Ray.
Osvobozeni generála Dozlera značné podlomilo prestiž brigatistú, ověnčených aureolou nepoiapitelnosti. V roce 1978, kdy italský terorismus dosáhl zenitu, působily bezpečnostní síly bezradně, dezorganizované a neschopné. Zdálo se, že Bngate rosse a další teroristické organizace se mohou beztrestné odvážit všeho. Páchaly zločiny ve velkém stylu a kladly ultimatívni požadavky. Upachtené úsilí policejních orgánů vyznívalo zcela naprázdno, ale postupné začaly proMeroris-
217
tu.ku složky policejního sboru dosahovat dílcích úspěchů, které povzbudily jejich ochablou morálku. .Všichni mama sklon domnívat se. že v Italu nic nefunguje, tak proč by to meto klapat zrovna v poecejném aparáti," tekl amencky en-pert na boj proti terorismu Brian. „Ale ve skutečnosti to není tak zlé. Pravda je taková, že ve vězeni sedl přes dva tisíce italských teroristů. A někteří z nich patři k auta Brigate rosse."
Přesto si dnes jen málokdo mysli, že úspěšným zásahem proti Dozierovým únoscům byly Brtgate rosse trvale vyřazeny ze hry. Organizace má stale k dispozici nejméně deset milionů dolarů z bankovních loupeží a výkupných, alespoň čtyři sta fanatických aktivistů a na deset tslc stoupenců, kteři jsou vždy ochot™ pomoci. Brigate rosse poct tají s dlouhým bojem, s mnoha prohrami, a proto vybudovaly svou organizaci tak, aby se mohly z porážek vzpamatovat a na každou utrženou ránu odpovědět ještě tvrdším úderem. Za uplynulých dvanáct let prokázaly mimořádnou regenerační schopnost.
Naštěstí j« v současné době italský pokcejnf aparát připraven k boji proti terorismu mnohem lépe než v minutých letech. Mezníkem se stal únos a vražda Aida Mora. vláda uvolnila na boj proti terorismu zvláštní fondy a vytvořila elitní policefni oddíly, které procházejí speciálním výcvikem. Parlament schválil zákony omezující občanská práva osob podezřelých z teroristické činnost) a tresty za teroristické zločiny byty zvýšeny. Jako nejúčinnějii zbraň se ukázal výnos z roku 1979, který slibuje nižší tresty zločincům, kteří ..promluví". Od té doby policejní i soudní orgány vyslechly přes dvě sté .zpovědi-, které vedly k odhaleni desítek teroristických skrýši, skladišť zbrani a dílen na výrobu falešných dokumentů.
Např. v roce 1960 se počet teroristických zločinů snížil proti předchozímu roku více než o polovinu a do rukou policie se dostalo přes tisíc usvedčených teroristů. V témž* roce vůbec poprvé policie zatkla přímo na miste činu teroristy z Brigate rosse, těsně po vraždě politika Pina Amata. Po dtouhem vězněni propustila na svobodu tato teronstická organizace uneseného římského soudce Giovarmiho D'Ursa. aniž dosáhla splněni kladených požadavků. Bylo příznačné, že pouze jedny italské noviny se tehdy uvolily otisknout vydéračské podmínky únosců.
Neúspěchy a prohry teroristických organizací se stávají významným faktorem nejen pro svůj bezprostředná účinek, ale hlavně proto, že oslabuji přitažlivost teroristických skupin. Každé seskupeni, které začíná prohrávat, má problém se získáváním nových kádrů. Lidé z vedení Brtgate rosse i dalších teroristických skupin tak mail menší možnost vyberu a musejí se Často spoléhal na máto zkušené a méně zapálené členy, jimž chybi fanatické odhodláni .za věc" v krajním případě I zemřít. Tito .nováčci" nemají také výdrž starých kádrů, jakmile se octnou v rukou policie. Aby si zachránili kůži. jsou zpravidla ochotni vypovídal. Tlm lze do jisté míry vysvětlit, proč policie úspěšně vyřešila Dozierúv případ, ale ztroskotala v pátráni po únoscích Aida Mora.
Velmi významným jevem je to, že prkno ve vedení Brigate r oase propifrijl ostře spory o linii a směr dalši činnosti. Jako přiklad může sloužit i skupina, která unesla generála Dozlera. Únos byl dílem benátské .kolony" Brigate rosse. .Kolona"
se vsak těsně před únosem rozštěpila, odtrhlo se od nl .dělnické" křídlo, které si říká .2. srpen". Obě frakce proti sobě vedou zuřivý boj, navzájem se obvinují ze zrady ideálů, z bhdUství. a dokonce I ze zpronevěry fondů organizace. Za zmínku stoji I to. že zakladatel Brigate rosse Renato Curie»o propašoval z vězeni dopis, v němž velmi příkře kritizoval únos generála Dozlera.
Brigate rosse tedy trochu ztratily dech, ale Italské úřady přesto zůstávají ve střehu. Benátská .kotona" je rozložena, ato .kolony" v Římě a Miláně zůstaly prakticky nedotčeny. Italové sami říkají, že teroristé srostli s italskou společnosti do té míry, že je nelze vyhladit a ochromit jedním úspěšným zásahem. „Byl to tvrdý úder, ale nikoliv rozhodující." komentoval Dozierovo osvobození jeden významný činitel italského policejního aparátu. .Nesmime polevit v bdělosti," dodal. Tato ostražitost je na místě. Ve skladištích Brigate rosse byly nalezeny těžké zbraně, dokonce i rakety. .Majl-li teroristé takový arzenál, nejsou snad schopni podniknout akci, která by svým rozsahem převýšila všechno, čim se dosud zapsali do dějin politického násilí v Itálii?"
Všichni znalci poměrů se zcela jednoznačně shoduji v názoru, že Brigate rosse se brzy pokusí napravit si pochroumanou prestiž nějakým velmi teatrálním činem. Vzápětí po zatčeni Dozierových únosců vydala teroristická organizace výzvu požadující propuštění .revolucionářů". Dozierovo osvobozeni nedokáže zastavit revoluční proces, varovala výzva. V pohotovosti je Itálie I orgány NATO. „Nevěříme, že terorismus ztratil dech jen proto. Že Dozier je na svobodě," prohlásil jeden vysoký funkcionář velitelství NATO. .Naopak, nadešla najnebezpečnejší doba. Brigate rosse jsou jako poraněná šelma, člhaji na vhodný okamžik k protiútoku.'
Pozn.: Záznam těchto dvou případů ze zahraničního tisku je staršího data a dokresluje pouze náplň činnosti a některé z úspěchů proti teroristických oddílů v minulých letech.
6. Mistrovství světa protiteroristických jednotek v Rakousku v roce 1988
Terorismus, který masakru)© nevinné bombami a výstřely ze zálohy, je mezinárodní morovou ránou na celém světě. Jeho po Brání je proto mezinárodním úkolem. V roce 1988 byl proveden první krok k mezinárodni spolupráci v boji proti tomuto negativnímu sociálnímu jevu. Dal nej známejším proti teroristickým jednotkám možnost poznat se a změřit sily v bojovém trojboji. Pro mnohá známé komanda to byl jisté psychologicky odvážný čin.
Tyto jednotky patří mezi skupiny nejlépe chráněná před tiskem a televizi. To. že se podařilo rakouskému ministru vnitra pozvat Číňany. Maďary, Poláky vedle Američanů a téměř viech Západoevropanů. stejné jako mnoho Arabů k tomuto utkání, je obdivuhodné. Bylo to možné snad jen diky rakouské neutralitě a dobrým vztahům této země vůči viem ostatním zemím.
218
219
Podnetom k tomuto setkáni v dobé od 6. do 11.6. 1988 byto desáté výročí loženi rakouská proOteroristické jednotky QEK, přezdívané Kobra.
Souboj se konal na zámku Schoneu u Terstu, na cvičišti s domy u Brucku a poíicefnf strelnici Blumen.
Pozvaní využilo 29 družstev ze 16 států. Přešla rakouské hranice (od nich v do-provedu rakouské GEK) ve svých uniformách a bojových obtocích se svými automatickými pistolemi, útočnými zbraněmi, samopaly, revolvery a municí se souhlasem rakouského ministra vnitra. Velitel GEK plukovnic Pach tor se svými lidmi cekt utkaní zorganizoval. Ubytováni, výborná péče, stejné Jako obsluha ze strany GEK, doprava, večerní zábava, to vie byto Jedinečné, takže každý účastník bude jistě rád na Rakousko vzpomínat. Přes Jazykovou barteru (každý se měl naučit alespoň trochu anglicky), se rozvinulo dobré přátelství mezi všemi účastníky. Především Číňané z Pekingu byli velmi oblíbeni.
Z pozvaných se dostavili všichni, až na Brity a na Izraelce (Mossad), kteří maji velkou praxi v potíráni terorismu.
Mistrovství světa protlterorístlokých Jednotek se skládalo ze tří Části:
1. taktické soutěže.
2. prekážkové soutěže a
3. bojové střelby.
TAKTICKÁ SOUTĚŽ
Taktická soutěž probíhala ve třech základních směrech:
1. v zatěžkávací zkoušce vyžadující silu, šikovnost a týmovou spolupráci při překonávání překážek,
2. v taktickém cvičeni spočívajícím v odstřelováni protivníka bez zasaženi terče představujícího rukojmího a v evakuaci panny 70 kg těžké,
3. v identifikaci fotografii stíhaných pachatelů.
Jedno družstvo se skládalo z pěti mužů a muselo zdolat řadu překážek, aby se dostalo k cíli. Čas byl měřen počítačem.
Pozice A
Po prohlídce fotografia Nedaného teroristy byl start otvorem 60 x 65 cm. Pozice B
Kanálová roura délky 30 m. světlost 80 cm. Šachta 2 m hluboká, 1.5 m široká. Pozice C Zeď 1.8 m vysoká. 30 m dlouhá.
Pozice D
vystup do okna 1. patra ve výšce 3,5 m bez pomocných prostředků. Výstup na lanový most ze dvou lan od sebe vzdálených 1,5 m.
pozice E
Výstup do horního patra, odtud přechod do sklepa a přes ulici, pozice F
Zdolání domovní fasády do 2. poschodí šplháním. Na druhé straně slanit Z výšky 6,5 m.
Poztoe G
Přechod ke vstupním dveřím přes drátěné pletivo se signalizaci dotyku. Pozice H
Vstupní dveře jsou jištěny výbušninou, která musl být zneškodněna. Po otevření dveří vstoupí celé družstvo do sklepa. Zbraně mohou soutěžící natáhnout až před sklepními dveřmi. Ve sklepě jsou na otočném zařízeni tři pachatelé a 6 rukojmích, kteří se po prvním výstřelu pootáčejl. Během tři sekund musí být pachatelé rozpoznáni a likvidováni, čtyři figuríny v životni velikosti z místnost) je nutno dopravit přes ulici na pozici I.
Pozice I
Na místě Jsou vybráni pachatelé ze 40 fotografii. Za fotografiemi Jsou tři klíče, ktorými lze zastavit počítač.
Hodnocení:
Nejvyssi možný počet obdržených bodů je 1000. Rozhodující je likvidace tři pachatelů, kteří mají být zabiti za tri sekundy. Při rychlejší střelbě se získávají kladné body.
PŘEKÁŽKOVÁ SOUTĚŽ
Překážková soutěž probíhala v parku zámku Schoneu. Absolvovala se ve sportovním oděvu.
Překážková dráha měřila 585 metrů a meto 18 překážek.
čas byl stanoven na 4 min. 49 s a při jeho dosažení získal soutěžící 600 bodů. Za každou sekundu zpoždění se sráželo 6 bodů, za urychlení se 6 bodů přidávalo. Za nezdoianou překážku se přičítaly 3 trestné minuty.
PREKÁŽKY
1. Dvojité lano napnuté ve výšce 4 m přes rybník v délce 30 m
2. Siatom 20 m v předklonu
3. Plíženi - příkop 15 m dlouhý, 0,45 m hluboký
4. Dvojitý trám - výška 1 m a 1,4 m
5. Hrazda - výska 2,30 m
6. Trámová překážka - výška 2,30 m
220
221
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
Drátěná siř na zakopnutí - odstup 2 m, výska 0.5S m
Sténá z pneumatik - výska 4,50 m
Vodní příkop - Šířka 1,65 m
Minové pote - brod
Lanový žebřík - výška 5,50 m
Trámový buben - výška 1,25 m
Irský stůl - deska 60 cm, výška 2,25 m
Jáma-hloubka 1,60 m, průměr 1 m
Závesný žebřík - pohyblivý žebřík se sedmi příčkami
Kladina - délka 10 m, výška 0,95 m
Lišci díra - délka 1 m, velikost 0,70 x 0,70 m
Zeď - výška 2,5 m, zlezeni za pomoci lana s uzly
BOJOVÁ STŘELBA
Botová střelba zahrnovala tři střelecké úkoly s dlouhou zbraní (puška, samopal) a čtyři střelecké úkoly s krátkou zbrani (samonabijeci pistole, revolver) celkem ze sedmi pozic vzdálených od sebe 19-100 m. Pro dlouhou zbraň bylo stanoveno 13 nábojů a pro krátkou zbraň 24 nábojů.
Střelba byla velmi náročná. Rakouská GEK určila soutěž ve střelbě z německé pušky STGW 77 ráže 7.62 mm a z francouzského revolveru Manurlm MR 73 ráže 357 Magnum. Rychlonabíječ nebo zásobník nesměly být použity, takž* zbraně musely byt nabíjeny z pouzdra na opasku. Zásobník dlouhé zbraně byl naplněn 13 náboji, revolver nebo pistole byly nabity šestí náboji. Přecházet na další pozici se muselo se zajištěnou dlouhou zbraní. Krátké zbraně směly být nabíjeny teprve na stanovišti. Chyby v zajištěni vedly k diskvalifikaci, čas byt opět měřen počítačem. Soutěžilo se v bojové ústroji (včetně bot) a v ochranné přilbě
časové hodnocení:
Za dosažený čas 4 min. bylo přičteno k dobru 300 bodů. Za každou sekundu navíc se odečítaly 3 body a za každou ušetřenou sekundu se 3 body připočítaly. Kdo potřeboval víc než 6 minut, byl diskvalifikován. Kdo překročil 4 min. o 100 sekund, tomu se započítávaly pouze body za zásahy. Selhání zbraní nebo munice šk> k Uži střelce. Vynechání pozice, obejití překážky, chyby postaveni, překročení počtu nábojů vedly k diskvalifikaci.
Pozice 1
Dlouhá zbraň, 5 výstřelů, cíle - 5 balónků o průměru 15 cm, vzdálenost 70 m, přilícení vkleče s oporou. Za zasažený balónek se získávalo 20 bodů. Vzdálenost na další pozici (2) byla 34 m.
pozice 2
Dlouhá zbraň, pét výstřelů na desítkový křížový terč, s kroužky šířky 2.5 cm. Vzdálenost 100 m. Přilíceni vleže volné nebo s podpěrou. Hodnoceni - dvojnásobek počtu kroužků. Vzdálenost na pozici 3 byla 42 m.
Pozice 3
Dlouhá zbraň, tři výstřely na terč ve zdálenosb 60 m. Vstoje bez opory.
Hodnocení - dvojnásobek počtu kroužků.
Vzdálenost na pozici 4 byla 60 m přes schodiště s 29 schody.
Pozice 4
Ruční palná zbraň musela být nejprve vytažena. Střílelo se šest ran na cile.
které tvořilo šest plechovek od limonády (0,3 0- Přilícit vestoje, jednoruč nebo
obouruč. Vzdálenost 10 m.
Hodnocení - 20 bodů za jednu plechovku.
Vzdálenost na pozici 5 byla 19 m.
Pozice 5
Ručni palná zbraň, šest ran (dvě pro každé předepsané postavení), náboje byly nabíjeny (vkládány) jednotlivě do bubínku nebo do zásobníku. Cíle - maskované Combat-terče. vzdálenost 25 m. Přilíceni; 1. vleže obouruč pod nákladním autem WV;
2. vestoje, podepřen na frontální straně levou rukou;
3. vestoje, opřen o zadní stranu pravou rukou. Hodnoceni - střed těla = 15 bodů, okraj = 5 nebo 3 body. Vzdálenost na pozici 6 byla 20 m přes dřevěnou stěnu vysokou 2,10 m.
Pozice 6
Ruční palná zbraň. 2 cíle. šest ran (4 ♦ 2). Přilícení - střelec stříl! z provazové lávky, drží se jednou rukou v podřepu. Cíl 1: Maskovaný Combat-terč, vzdálenost 25 m, čtyři rány. Cn 2: Terč pachatel - rukojmí, vzdálenost 15 m, dvé rány. Hodnocení: 1. Combat-terč ■ 15 bodů. střed těla * 5 bodů, zásah do kraje = 3 body 2. pachatel - rukojmí - 25 bodů při zásahu pachatele, minus 25 bodů při zásahu rukojmího Vzdálenost na pozici 7 byla 70 m, vzhůru přes 29 stupňů schodiště.
Pozice 7 Ruční palná zbraň, Šest ran.
Cíl - šest kovových sklopných (padajících) terčů o průměru 25 cm (nastavené na 9 mm - para-zásahú, žluté barvy pro ukazatel zásahů).
222
223
Vzdálenost 20 m.
Přilíceni - ve stoje jednoruč nebo obou ruč. Hodnocení - 20 bodů za jeden padlý terč.
Po posledním výstřelu proběhnuti cílem, přičemž čas byl zaznamenán elektronicky.
ZHODNOCENÍ ZBRANI
U dlouhých zbraní bylo nejlepších výsledků dosaženo americkou automatickou puškou Mt 6A1 (A2) ráže 5,56 mm, španělskou automatickou puškou CETME (7,62 mm) a německou automatickou puškou STEYER STGW-77 (7,62 mm). Všechny tyto pušky byly vybaveny optickými zaměřovači. Vůbec nejlepšl se z dlouhých zbraní jevila německá puška STEYER STGW-77.
Slabších výsledků bylo dosaženo německým samopalem MP5 (9 mm), ruským samopalem Kalašnikov (7,62 mm) i německou automatickou puškou G-3 (7,62 mm). U německého samopalu MP5 působila soutěžícím největší potíže těžká spoušť (3 kg).
U krátkých zbraní (pistoli, revolverů) byla patrná převaha zbrani s delší hlavni (5 Tmeli - palců) s dobře ovladatelnou spouští. Například američtí reprezentanti (Delta - Force), kteří také Combat-Parcours vyhráli, stříleli pistoli SA-Colt Automatic „National Match" ráže 45 ACP a měli vynikající výsledky.
Dobře si vedli také Rakušané (GEK, zvaný KOBRA) francouzskými revolvery MR 73 ráže 357 Magnum.
Naopak německá pistole HaK P7 ráže 9 mm Para platila skrytě za kompromisní zbraň, ale měla nedostačující výsledky, příliš krátkou zaměřovači dráhu a příliš krátkou hlaveň. Kompromisní řešení nemohou být optimální. Lepší je jedna dlouhá zbraň a jako dodatek jedna krátká „under cover" pistole (volně z angličtiny = pod pouzdrem, přikrytá apod.). Často se také střílelo belgickou pistoli FN-Hi Power ráže 9 mm.
Pokud ovšem tyto zbraně nebyly přizpůsobeny, měly při své těžké spoušti zřídka dobré zásahy. Zcela bezproblémová se ukázala být pistole Glock 17 (9 mm) poplachového oddílu rakouského Spolkového vojska, obzvláště když byl snížen odpor spouště. Střelecké výsledky Rakušanů to potvrdily. Dobrých výsledků dosáhli také Švýcaři s pistolí SIG Sauer P 226 (9 mm) vlastní výroby.
O překvapení se postarali Číňané se svou pistolí PP-Nachbau ráže 7,65 mm. Střílelo se také italskou pistolí Beretta F92F (9 mm), i když dovoz do USA, jak píše Washington Post, byl zastaven kvůli nebezpečí při rozebírání zbraně.
Maďaři stříleli např. americkými revolvery Smith & Wesson ráže 45 mm. Španělský tým GEO používal s úspěchem německé pistole HaK P9S (9 mm).
Zajímavé bylo, Že nikdo z týmů východního bloku nestřílel služební pistolí Ma-karov.
Je samozřejmé, že výsledky střelby závisejí do značné míry na dobrém výcviku střelců. Ale ty mohou být jen tak dobré, pokud to zbraně a munice dovolí. Po těchto soutěžních střelbách se ukázalo, že mnohé týmy poznaly hranice mož-
nosti svých zbrani a myslí na přezbrojení. Kde jinde by se mohlo uskutečnit takové, Žádnou firmou neovlivněné, pravé srovnávací stříleni? Bohužel nebylo požadováno víc než šest výstřelů, čímž se doba znovunabíjení nebo kapacita zásobníku jednotlivých zbraní nedala přesně rozpoznat. Nikdo si totiž nemůže být jist, že po šesti výstřelech bude přestřelce konec.
|
ZÁVĚR
Použití střelné zbraně při služebním zákroku Je jedním z nejvíce zavazujících úkonů vůbec a je spojeno vždy s vysokým rizikem. Ochrana vlastní bezpečnosti, života a zdraví a současně 1 ochrana životů a zdraví občanů však vyžaduje od policistů (i ostatních zakročujícfch osob) ve výjimečných případech použít střelnou zbraň při služebních zákrocích (a mnohdy i mimo službu) proti nebezpečným pachatelům závažných úmyslných trestných činů. Vždyť jednou z prvořadých povinností policistů a ostatních je i boj proti terorismu, tj. teroristům či teroristickým skupinám, které vystupuji téměř vždy se zbraní v ruce. Jak ukázala minulá služební praxe, některé případy nebyly řešeny kvalifikovaně a s profesionální jistotou a došlo i ke ztrátám na životech či k vážnému poškození zdraví zakročujících policistů. Faktem však zůstává, že ze zkušeností minulé policejní praxe lze do určité míry zobecnit poznatky z používání palných zbraní při konfrontacích s ozbrojenými útočníky.
Zvláště v některých zemích s vysokým výskytem zločinnosti pachatelé vystupovali a jednali vždy agresivněji a brutálněji než u nás. Tato skutečnost je dána mnoha faktory. Především neutěšenými životními podmínkami, vlivem zavádějící literatury, filmu, televizních programů s množstvím násilí apod., možností zakoupení střelných zbraní bez jakékoli účinné státní kontroly, růstem narkomanie, nezaměstnaností atd. Tyto negativní společenské jevy však infiltruj! i do našich zemí a proto je nutno jim účinným způsobem čelit.
Použití střelné zbraně proti osobě však je vždy hrubým kriminálnímčinem ajeho podstata je stejná. Rozdíl je pouze v sociálních podmínkách, v nichž k němu došlo a pochopitelně i za jakých pohnutek (možno i ovlivněných těmito podmínkami) byl trestný čin se zbraní v nice spáchán.
Tento text je snahou po určitěm zobecňujícím výkladu, především taktik chování a jednání v situacích, kdy skutečno jde policistovi o Život. Podpůrnou kapitolou této části jsou základy střelby z krátkých služebních zbraní.
Děkuji všem spolupracovníkům, kteří se podíleli jak odbornou radou, tak i pomocí při zpracování této publikace. Zejména pak proť. JUDr., Ing. Viktoru Pořadoví, DrSc., doc. PhDr. Františku Manovi, CSc., ing. Přemyslu Liškovi, CSc., JUDr. Jiřímu Chaloupkovi, JUDr. Ivo Hrazdírovi, Ing. Rudolfu Langerovi, JUDr. Milanu Proksovi za zhotovení autotypii a dalším.
224
225
LITERATURA
1. ARNOLD, M.B.:EmotlonarKlPersonaJlty(Vol.2),NewYork,Colum
versi ty Press, 1960
2. ADAMS, R. J., McTERNAN, T. M., REMSBERG, Ch.: Street survival, Evan-
ston (MLJ.Calibre 1980
3. ČÁP. J. -DYTRYCH, Z.: Konflikt, frustrace, stres a utvářeni osobnosti, Praha,
SPN 1968
4. DANIEL, J.: Psychická záťaž v laboratórnych a terénnych podmienkach,
Bratislava, Véda 1984
5. HÚBNER, Siegfried, F.: Internationale Polizei-Taktiken und Ausbildungen,
Schvábisch Hall, Schwend 1978
6. MAN. F.: Mood Alteration with Swimming. In: Proec. VIII Congress
FEPSAC. Bad Blankenburg, September 14.-17.1987
7. NÁCHODSKÝ. Z.: Racionálni obrana a útok ve služební činnosti příslušníků
SNB, Praha. Naše vojsko 1984
8. NÁCHODSKÝ, Z.: Učebnice sebeobrany pro každého, Praha, FUTURA 1992
9. NOVÁK, J. - ŠPIČKA. I.: Prvá přidrž - unus perbraka blokado, Praha, Čeha
Esperanto - Asocio 1984
10. PFLÚGER, A.: Sicher durch Selbstverteidigung, Wiesbaden, Falken-Veri.
Sicker, b. r.
11. ŠILHÁ, V.: Metodická pomůcka pro střelbu z pistole a revolveru, Praha, FMV
1981
12. ŠPIČKA. I. - NOVÁK, J.: Moderní sebeobrana, Praha. Naše vojsko 1969 Zákon č. 283/1991 Sb.. o Policii České republiky
Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků (s účinnosti od 1. 7. 1990)
OBSAH
ÚVOD...................................................................................3
ZÁKLADNI ZÁKONNÁ USTANOVENÍ .................................5
1. Nebezpečný recidivista ..................................................5
2. Použití zbrane .................................................................8
TAKTIKY PRO CHOVÁNÍ V REÁLNÉ NEBEZPEČNÝCH
SITUACÍCH........................................................................12
Faktory střetnutí................................................................15
NĚKTERÉ SPECIFICKÉ POLICEJNÍ ÚKONY....................22
1. Přístup k objektům (budovám) a jejich prohledávání................................................................22
2. Přístup k místnostem a jejich prohledávání................25
3. Podezřelé a ozbrojené osoby......................................29
4. Zastavování motorových vozidel v dopravo...............34
5. Taktika použití střelné zbraně......................................40
6. Základní způsoby provedení kontroly reálno nebezpečných situací.................................................40
KONTROLA SVĚTLEM ..........................................................40
KONTROLA SLOVEM (VERBÁLNÍ)............................................41
KONTROLA IDENTIFIKACE POLICISTŮ .....................................42
KONTROLA UŽITÍM MOMENTU PREKVAPENÍ.............................42
KONTROLA PŘEKVAPENÍM ZBLÍZKA S POUŽITÍM
BOJOVÉ POHYBOVÉ TECHNIKY.............................................44
229
ZÁSADY TAKTIKY A TECHNIKY.......................................48
1. Obranné taktiky a techniky.........................................48
2. Zásady pro krytí a skrývání.........................................53
3. Skupinové napadení za použití střelných zbraní..........................................58
4. Přikládání pout ............................................................62
ZÁKLADY STŘELBY Z KRÁTKÝCH SLUŽEBNÍCH ZBRANI..............................................................................66
1. Přesný výstřel a jeho technika....................................67
ZÁSADY PRO PŘIDĚLOVÁNÍ. NOŠENÍ A POUŽITÍ
ZBRANÍ............................................................................68
POVINNOSTI POLICISTŮ PRI POUŽITÍ ZBRANĚ .......................... 71
PROVĚŘOVÁNÍ PRÍPAOU POUŽITÍ ZBRANĚ............................... 71
2. Cvičná střelba a příprava zbraní.................................72
ZAUJETÍ STABILNÍHO POSTOJE............................................. 75
MÍŘENÍ A ZAMÍŘENÍ ............................................................ 76
DÝCHÁNÍ..........................................................................77
SPOUŠTĚNÍ ......................................................................77
BOJOVÁ STŘELBA.............................................................. 78
MÍŘENÁ A INSTINKTIVNÍ STŘELBA.......................................... 79
POUŽÍVANÉ ZBRANĚ...........................................................83
DODRŽOVÁNÍ BEZPEČNOSTI ................................................ 84
TAKTIKA A BOJOVÉ CHOVÁNÍ JEDNOTLIVCE
V REÁLNĚ NEBEZPEČNÝCH SITUACÍCH
A KONFRONTACÍCH S POUŽITÍM KRÁTKÝCH PALNÝCH
RUČNÍCH ZBRANÍ ............................................................86
Námětová cvičení pro bojovou střelbu ............................87
POLNÍ BOJOVÉ TECHNIKY A VYUŽÍVANÉ
OBECNÉ POSTUPY ..........................................................98
1. Přepad......................................................................99
2. Přepad ze zálohy směřující k získání
rukojmího ...............................................................100
3. Použití porazu........................................................105
4. Některé techniky pro první zablokování protivníka................................................................105
5. Zabezpečování ve dvojici......................................112
6. Mimopostojový boj................................................121
7. Situační přepad......................................................130
8. Situační přepad s vyřazením protivníka
zboje.......................................................................131
9. Situační přepad s blokováním protivníka..............134
10. Technika použití distanční tyče..............................134
11. Krátká hůl...............................................................171
ZÁSADY VÝKONU OSOBNÍ OCHRANY
(OCHRANY OSOB) ..........................................................187
PES A JEHO VYUŽITÍ PRO SLUŽEBNÍ ÚČELY...............194
EVROPSKÉ PROTITERORISTICKÉ JEDNOTKY
A ÚTVARY........................................................................197
1. Protjteroristické jednotky a útvary
některých evropských zemí......................................198
2. Spolková republika Německo...................................199
9. SKUPINA OSTRAHY HRANIC (GSG 9) .................................. 1 99
VÝZBROJ GSG 9 .............................................................. 200
VÝCVIK GSG 9.................................................................. 200
3. Francie .......................................................................203
SKUPINA PRO ZABEZPEČENÍ OCHRANY PREZIDENTSKÉHO
PALÁCE A PREZIDENTA-GIGN ........................................... 203
STRELECKÝ VÝCVIK FRANCOUZSKÝCH SPECIÁLNÍCH
JEDNOTEK ..................................................................... 203
4. Československo (Česká republika) ..........................205
SLUŽBA RYCHLÉHO NASAZENÍ ...........................................205
5. Príklady použití protiteroristických
jednotek.....................................................................208
SPOLKOVÁ REPUBLIKA NĚMECKO
- OPERACE MOGADIŠO ..................................................... 208
ITÁLIE
- OPERACE DOZIER.......................................................... 214
6. Mistrovství sveta protiteroristických jednotek
v Rakousku v roce 1988 ............................................ 219
TAKTICKÁ SOUTÉŽ...........................................................220
PREKÁŽKOVÁ SOUTÉŽ ...................................................... 221
BOJOVÁ STREĽBA............................................................ 222
...................225
ZÁVER ................................................................
227
LITERATURA ...............................................................
..........229
OBSAH.........................................................................
232
JUDr. Zdenek Náchodský TAKTIKA POLICEJNÍ AKCE
Vydal AR M EX Praha 1993
Vydáni první; náklad 40 000 výtisků Fotografie JUDr. Milan Proks Ilustrace a návrh obálky Ing. arch. Václav Kubec Barevné fotografie byly použity z Časopisů
Die Bundes-Gendarmerie. American SurvWal Guide. Law and Order. ThePoHce Chief
Odpovédný redaktor Ing. Rudolf Langer Sazba a tisk tiskárna Glos s. r. o. Semily Knihár en ské zpracováni Česká typografie Praha
Cena 78,- Kč
NAKLADATELSTVÍ A VYDAVATELSTVÍ OOVORNC UTOWTUflV V - VŠECH DRUHŮ BOJOVÝCH SPORTŮ - POUCEJNl TECHNIKY * TAKTIKY
PRAHA S - KYJE, HAMERSKÁ 406 - TEUFAX 828*48 PŘIPRAVUJEME
VIDEOKAZETY: TAKTIKA POUCEJNl AKCE
JUDr. ZOanéK NéohOOWy
DlL L SpacMcké po-cajnl úhony
1. Pf *tk*y h oOpaMů™ (MMnt a W«í> ftttl»äMri.
Z       Ptatupy k mtanoaMm a M"> prohJaaévénl (rréwwa» malé. afaort. 4M ■
rtaobao* a apacaScaJ
S      Ta—.....ért podatf «rcri oeoo a r/KaDrovýon *oo*l
* Ta**a pro pouto paéiýon «"",rt • ipůaooy proortart htrtroiy inM nabatDacné sCuace (i.Hiny ^TOaX*. MaiaBiaO potconů. .ruMm mom*«, pŕakvaparf. a poutořn pcaV bc«ové laotv**;
S       Kry« a aWývért trta^yl
• pruÉdámpou
ottfea 30 rninut
DÍL (1 Poultvanl palné zbrané
1       PTesríý výnfsi a toho Mofr*a • eiaWN poetq a (ano zaujW
- mřanl a lamffanl • cfýdiért a spouéténl
2.     Botové stf ot-í      - rrfené atfelba
. oontMové aVatoa 1       Typy rDran a aVatoa r^ýnooV-navynooV)
smi
OéL ■ Patra' bofM lacMky a vyulNené mm«i
l WapM a arw oní* - propad » ***** v-éh«W h Már* ruhoortrio t       Po^yoova warthy - pouto poraň.
• néWaré «aot»*y pro první loMofcovérl pmavrtfca
■ udos. .a, ■  .-    . ,.
- rnmopoMofový boj
- MuafrV pf apao a Va»rÉTi proavnfca i trapa •auaoW propad • b**ovér«m pnxhnfco
3       TeoMifca pouto Otaunonl ryůa 4.      KréKé rula M pouto
oota 30 rr.ru
Sontnt on 3dk*c eouboru ort «80 -Kanfy k moť« ODtaO-rt na aoraao ARMEX
oana 250-
Langa. 405 Pirt)
INTERNATIONAL
FÉNIX INTERNATIONAL
í pol. g rx>.
BEZPEČNOSTNÍ A DETEKTIVNÍ SLUŽBA Praha 1, Hybernská ul.
Společnost vznikla v roce 1989 jako jedu z prvních bezpečnostních firem. Patríme mezí největif podniky působící v oblastí komplexních bezpečnostních služeb.
ZajUrajeame:
- ochranu objektů a o*ob
- bezpečnostní a pořádkovou službu
- detektivní služby
- transporty peněz a cennosti
- certifikace trezorů a úschovných místností
- ttolení a výcvik příslušníků obecní a mestské policie a bezpečnostních pracovníků (akreditace MSK č. 28460/91-34) ~-t~«       f h
- provoz pultu centralizované ochrany radiovým a linkovým spojením
- bezpečnostní analýzy objektů
- návrhy režimových opatření
- projektové dokumentace
V rámci komplexních ihtteb realizujem* projektové práce, dodávky technologie, monlái a nepřetržitý- 24 hodinový servis:
- elektrického bezpečnostního zařízení
- elektrické požární signalizace
- uzavřených televizních okruhů
- kamerových systémů ochrany
- perimetrické ochrany
- systémů kontroly vstupů a evidence času
EXACTUS spol. s r. o.
NEZÁVISLÉ ŠKOLÍCÍ STŘEDISKO PRO VYBER A PRÍPRAVU PRACOVNÍKŮ FYZICKY A PSYCHICKY NÁROČNÝCH POVOLÁNÍ I OSOB ZAJIŠŤUJÍCÍCH ZVLÁŠTĚ NEBEZPEČNÉ ÚKOLY SPOJENÉ S OCHRANOU MAJETKU A OSOB
Na základe akreditace ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy zajäŕujeme:
- základni (nástupní) kursy pro pracovníky obecní a mestské policie zakončené zkouškou před komisi MV ČR
• kursy pro /klící pracovníky obecni a mestské policie
- Skolení pracovníků obecní a mestské pole*, kterým byk) vydáno osvědčení na základě S 13 vyhlôiky MV ČR fi. 129/1991
- konzuttačnf a poradenskou činnost přímo v místech působností obecních a městských úřadů
- skolení uchazečů o získání oprávnení k výkonu funkce "hlavní operátor pozemních radiokomunikací" zakončené zkouškou s vystavením osvědčení
- skolení pracovníků útvarů obrany bankovních ústavů, průmyslových podniků I jiných orgánů a organizací
- ěkotenl a výcvik • pracovrrtků crvilné Dezpecrwstnfch služeb
- osobních strážců
- uchazečů o osobni zbrojní průkazy
- skoleni řidičů z povoláni
- rekvalifikace pro pracovníky v oboru CBS
■ výcvik veřejnosti v sebeobraně a intelektuální sebeobraně proti uliční kriminalitě
UVEDENÉ SLUŽBY LZE OBJEDNAT U EXACTUS apol. a r.0.
JUDr. Zdeněk Náchodský mg. Jiří Smola
EXACTUS spol. s r o. Mikuleckého 1314/14 Praha 4 - Braník PSČ 147 00
teVtax486 127
EXACTUS Spol. S r.o. Kunoratka č 17 Praha 8 - Libeň PSČ 180 00 tel. 829648 tel/fax 829649
ČESKÁ SPOŘITELNA a.s.
6S8KASPDŔrrEU«o.»-
BANKOMAT
číslo	m isto	
0101	Václavské nám.	103
0102	Vodičkova	201
0103	ARBAT	
0104	Verneŕická	288
0105	Štefánikova	256
0106	Vítězné nám.	266
0107	Nuselská	223
0108	Vršovické nám.	241
0109	Gorkého nám.	203
0110	Jugoslávská	211
0111	Florenc B, C	M
0112	Muzeum l	M
0113	Jungmannovo nám.	M
0114	Dukelských hrdinů	286
0115	Magistrát	
0116	Rytířská	222
0117	Palmovka	M
0118	OD Kotva	
0119	Koněvova	216
0120	Komerční banka	
0121	DP metro Sliačska	
0122	Národní	M
číslo	místo	
0123	Nám. Republiky	M
0125	Háje	M
0126	Anděl	M
0127	Vinohrad, nemocnice	
0128	OD Máj	
0129	Atlas	281
0130	SYP Chodov	
0131	SYP Prosek	
0132	Domov Budějovická	M
0133	Starostrašnlcká	242
0134	OD Bílá Labuť	
0135	Stratego Modřany	228
0136	V závětří Pratia7	
0137	hotel Atrium	
0138	hotel Panorama	
0139	letiště Ruzyně	
0140	letiště	
0141	Muzeum II	
0143	Metan trie hova	206
0145	ČT	
0146	Telecom, Olšanská 3	
9801	Dům odborů