Chtějte víp, laďte dá Řečeno posloupností článků v tomto čísle (a vlastně již i v předchozím), můžete mít dobře nastavený posed laickou metodou, můžete jej dokonce vypilovat ještě vědečtěji, mohli jste i zvolit optimální zdvih svého biku, a přesto pořád zůstává drobná nespokojenost s nastavením kola. Je to možná i nejistota v pasážích, kde byste ji uvítali, ať už jde o sjezd, zatáčku či výjezd, nepohodlí, byť vaše záda i partie pod nimi o něj žádají, a podobně. Něco špatně identifikovatelného, snad abstraktního, přesto tolik hmatatelného. Dobr/ pocit z jízdy a jistoty z ovládání biku v různých podmínkách je pestrá mozaika, a jako takový žádá, aby každý střípek, z nějž se skládá, byl na svém místě a nepřečníval či nenechával otvor. Tvar výsledného díla ovlivňujeme my sami výběrem komponentů. Aby bylo co nejlepší, je dobré vědět, co který komponent může přesně nabídnout ve svých různých variantách. Vzhledem k roztodivnosti jízdních stylů a očekávání jednotlivých cyklistů od bikování se nechystáme na následujících řádcích ušít uni- formu, která nám všem bezvadně padne, to je zhola nemožné. Chtěli bychom jen na jednom místě shrnout poznatky z terénu pro lepší orientaci v různých provedeních různých komponentů. Nacházíte je po kouscích v testech kol, nyní budou všechny na jednom místě. Jen, prosím, mějte na paměti, že vždy vše souvisí se vším a třeba jen krátký představec sám o sobě z neohrabaného biku hvězdu trailu neudělá. Rudolf Hronza Foto: Giant a Robyn Trnka řídítka Mezi dvěma verzemi tohoto komponentu hoří v současnosti lítý boj - v terénu i v diskuzích cyklistů, která řídítka zvolit, která budou lepší. Která tedy? Když se horské kolo narodilo, bylo vybaveno širokánskými řídítky - aby také ne, když tato měla původ u motocyklů. Následovalo přechodné období, jemuž naopak vládl úzký rovný rozměr. Tak by možná mluvil zarytý příznivec tzv. vlaštovek, širokých řídítek, téměř standardu současnosti. Jenže ne všechno je zlato, znáte to, většinou vždy výhody chodí spolu s nevýhodami, jen v různém poměru. Zřejmě pro- to nebudou rovná užší řídítka nikdy zapomenuta i přesto, že vlaštovky se hojně objevují už i na sportovních modelech biků. Nejde přitom ani tak o lomení, tedy zvednutí řídítek, které pouze napřimuje pozici jezdce, aie o samotnou šíři a úhly lomu - to ony ovlivňují ergonomii úchopu. Širší provedení přináší lepší ovladatelnost kola, větší páku při záběru při jízdě ze sedla, lepší stabilitu. Bike s vlaštovkami je klidnější, protože trajektorie ruky při zatáčení je delší. Užší parametr pak je výhodnější z pohledu efektivity využití síly při záběru vsedě, na druhou stranu někteří závodníci upřednostňující širší řídítka hovoří o snazším dýchání. Rovné verze jsou znamením možné nižší pozice jezdce, vlaštovky naopak předzvěstí vzpřímenějšího posedu, ale také mnohdy ergonomicky lepšího tvaru z pohledu zápěstí. Z uvedeného plyne zřejmé - vlaštovky mají větší opodstatnění u technických disciplín a běžného XC ježdění (parametr 680-700 mm je ale už pro XC příliš, přesto je někdy k vidění, standard leží kdesi 62 I VELO 3/2008 1-650 mm), většina sportovců a závodníků vsak zřejmě radě-po úzkém a rovném modelu (ačkoliv takových 560 mm je již tečný minimalizmus). )élka představce není tolik frekventovaným problémem rozhodnutí, ovšem i zde narazíte na pojetí jízdy. Krátké provedení přináší limo předpokladu větší tuhostí a tím okamžitého přenosu povelů äké snazší ovladatelnost celku - Čím je představec delší, tím na její nrštnosti ubývá. Finální spokojenost však vždy vychází ze „součtu" % řídítek a délky představce, jedno od druhého nelze zcela oddělit, kol s rámem se živější geometrií (zejména díky více postavené vi-iei a kratší zadní stavbě) dokáže delší představec nepatrně zklidnit vedení stopy, ovsem s rizikem, že od určité délky bike spíše ztratí na ovladatelnosti či stabilitě (záleží však na celkových parametrech a vybavení celku). Efektivita využití síly pak je vyšší u nataženějšího posedu než u vzpřímeného. Pro závodní posed je navíc důležitá í aerodynamika (což je ale u MTB relativní) - v pozici ležícího střelce vystavujeme vetru mnohem menší plochu než s vypjatým hrudníkem a roztaženýma rukama. výška řídítek Dalším faktorem pracoviště jezdce je výška řídítek. Je dána ať už stavbou rámu, tak především množstvím podložek pod predstavcem a úhlem jeho sklonu, přidává se tvar řídítek (lomená vs. rovná). Větší počet podložek pod predstavcem se negativně projevuje především u silničních kol, u lehkých vidlic s kompozitovým krkem - tato partie se více kroutí při silovém záběru. U horských kol toto není patrné. Extrémně vysoko umístěná řídítka však snižují stabilitu kola, „jen" vysoko umístěná řídítka pak mohou ubírat z výjezdových dovedností biku - přední kolo je až příliš odlehčeno, zvedá se (zvláště u nevhodně zpracované geometrie rámu), vyžaduje po jezdci dokonalejší práci s těžištěm. Opět ale nezáleží jen na tomto parametru - pozice jezdce může být například posunuta více vpřed úhlem sedlové trubky a vše je jinak, kolo nemá ve výjezdu problémy. Naopak nízko umístěná řídítka jezdce položí do aerodynamičtější pozice, jsou mnohdy lepší pro výjezd, ale naopak snižují ovladatelnost celku ve sjezdech (příliš zatížená přední partie). Výška posedu bývá spojována také s pohodlím - vzpřímeně rovná se komfortně, a to já chci! Je však chyba lávky myslet si, že toto je obecné pravidlo. Vzpřímený posed je komfortnější pro kratší výlety, pro delší již tak ne. Jednak jsou více zatěžovány sedací partie (hmotnost jezdce není příliš rozložena nad celé kolo), jednak páteř trpí otřesy více než v předklonu, kdy může lépe „pružit". Čím je ale jezdec déle v předklonu, tím více je pro změnu namáhána krční páteř. A co víc -jiná situace je u hardtailů, kde je dobré tyto aspekty brát v potaz, jiná u fullů, které o komfort i zdraví našich údů, kloubů a kostí dokáží pečovat o poznání lépe. rohy Po sérii pro kolo zásadních faktorů přichází malé odlehčení v podobě nástavců na konce řídítek, cyklisticky rohů. Jejich přínos je zřejmý - rozšíření možností úchopů, úleva rukám, možná lepší záběr při jízdě vestoje. Rozdíl krátké a dlouhé je také očekávatelný - větší variabilita i jistota, že ruka nesjede z rohu třeba pří přejetí nerovnosti. Po všech zkušenostech můžeme doporučit jediné - nešetřete deset gramů a raději zvolte model alespoň s nějakým zahnutím a určitým profilem. Úchop bude jistější a bezpečnější. Další poznatek zní: Našli jste v rozích smysl, jsou pro vás nepostradatelným pomocníkem? Pak zapomeňte na klišé, že na vlaštovkách se rohy nevozí. tloušťka gripů Tenisté, squashisté a další -isté možná řeší vliv tloušťky držadla na kvalitu a jistotu úderu, u cyklisty jde o subjektivní pocit a dávku pohodlí. Důležitá je jen bezpečnost - ruka by na povrchu měla držet, prsty dostatečně obepnout grip. A ten by se neměl protáčet na řídítkách ani v dešti. Naše jediné doporučení tedy zní: ať závodník či enduro rider, nejlepší jsou gripy s pojistnými objímkami! sedlo U sedla řešíme nejčastěji šířku a míru polstrování. Širší sedlo možná vypadá pohodlněji, ono tedy i je, protože nabízí větší opěrnou plochu, ale pozor při technickém stylu ježdění - může znesnadňovat změny pozic a přesun zadku nad zadní kolo a zpět. Není divu, že sjezdová či FR sedla se rozšiřují zpředu dozadu pravidelně a nejsou bůhvíjak široká. Širší sedlo lze doporučit při vzpřímenějším posedu na kole právě pro větší styčnou plochu s pozadím a tedy pro lepší rozložení hmotnosti. Úzké sedlo potom naopak nevadí při nataženém nízkém posedu, kdy je těžiště nad rámem lépe rozprostřeno. Mnohá sedla lákají vysokým polstrováním, abyste pak po hodině dvou jízdy zjistili, že se paříte více než jindy, že měkký povrch spíše tlačí, protože nedrží tvar a žmoulá se pod zadkem, či se prosedne až na skelet. Možná pak jimi zbytečně opovrhnete - stačí však jen jiný výrobce a vše může být jinak. Každopádně platí: výši polstrování vybírat s rozumem. Otázkou samou pro sebe jsou protiskluzové prvky na sedlech ať už v podobě perforovaného materiálu, tak třeba výšivek. Je dobré, když je vaše pozice v sedle stabilní, ale na druhou stranu by vám nemělo být bráněno v drobných změnách posedu v závislosti na úseku, který právě v sedle „zpracováváte". Kapitolou poslední jsou otvory, které by měly ulevit citlivým partiím. Zde je každá rada drahá, platí jediné: dobře zkoušet. Okraje otvorů mohou být příliš tvrdé a tlačit, příliš měkké a také tlačit, otvor nemusí tvarově vyhovovat zrovna vám, i když kamarád si jej nemůže vynachválit. Stejně tak rušivým elementem mohou být i špatně provedené švy. V neposlední řadě do pocitu ze sedla promlouvá i použitý materiál - umělý se nikdy nevyrovná kůži. sedlovka V podstatě dvě varianty (drobné zahnutí trubky a přímý zámek Thomsonu je kombinací obojího) tohoto komponentu dávají volbu 50:50. Rovná sedlovka zkrátí posed, tím jej může napřímit. Současně se ale těžiště jezdce posunuje více dopředu, mění se jeho pozice vůči šlapacímu středu - to může mít negativní vliv především na využití síly (ale pozitivní pro lepší zatížení předku). Posed na špičce sedla, přeženeme-ii přirovnání, je typický pro časovkářské speciály, kdy jezdci Šlapou více pod sebe. Je to velmi efektivní pozice pro vyvinutí síly, ovšem nikoliv pro dlouhodobé nasazení. Záleží však hodně na stavbě rámu, neplatí obecně, že rovná sedlovka je problém - přijde na to, do jakého celku je včleněna ku spolupráci. Zahnutá sedlovka pak má lepší předpoklady přinést více komfortu, lépe pružit. Ještě více ale z tohoto pohledu záleží na zvoleném průměru sedlovky - 31,8 mm nikdy nebude pracovat tolik jako 27,2 mm. Že to je hezké, ale rám kvůli tomu měnit nebudete? A co třeba redukce, levné a lehké, jež umožní použít užšísedlovku? brzdy Brzdy jsou jedněmi z hlavních jmenovatelů dobré ovladatelnosti biku. Ponechme nyní stranou jasnou potřebu dostatečného výkonu a citlivosti a soustřeďme se na tvar pák. Pokud je nepovedený, zvítězí rozpačitý pocit z brzd i nad dokonalou funkčností. To je sice pravda, ovšem lidské tělo má zázračnou schopnost rychle se adaptovat. Nicméně třeba brzdy, které můžete dostatečně jistě ovládat jedním prstem a zbývajícími kontrolovat kolo a jeho vedení stopou, jsou k nezaplacení. Na tomto místě musíme zmínit i brzdové a řadicí páky Shimano Dual Control - jejich pohyblivost citelně ubírá z jistoty ovládání a vedení kola. Není zřejmě náhoda, že se „DC" na sériových kolech objevuje méně a méně. pláště Vše může být nastaveno, jak má, odpružení skvěle fungovat, ale veškerá jistota zmizí se špatným kontaktem kola se zemí skrze pláště. Pokud jste si dali tolik práce s naladěním celku, nezapomeňte ani na správný tlak v duších (raději nižší než vyšší), volbu odpovídajícího vzorku, ale třeba i šíře. Jestli ona nejistota i v lehkém sjezdu nepochází spíš od přehuštěných jednadevítek než od úzkých řídítek. 64 I VELO 3/2008