Úvod do fyzioterapie – propedeutika I Mobilizace pacienta: aktivní cvičení Mobilizace pacienta patří k nejdůležitějším úkolům rehabilitace a lze jej rozdělit do 3 fází: * Pasivní pohyby * Asistovaný pohyb (cvičení s dopomocí) * Aktivní pohyb Aktivní pohyby - izometrický, izokinetický (pohyb vedený, švihový, kyvadlový, pohyb odlehčený, s odporem, s dopomocí) Aktivní pohyb - vyvolán silou vlastních svalů, tzv. efektivní pohyb - je výsledkem vektorového součtu všech sil, které na daný segment působí tj. tahu aktivovaných svalů a působení dalších sil zevního a vnitřního prostředí (gravitace, tření, odpor prostředí) Při aktivním cvičení vykonává pacient cvičení sám pod kontrolou fyzioterapeuta, který dávkuje množství terapie podle možné zátěže a volí způsob zátěže podle funkčního cíle. Funkčním cílem rozumíme ovlivnění kondice, ovlivnění rovnovážných funkcí, zlepšení rozsahu pohybu v kloubech, zvýšení svalových funkcí apod. Agonista (prime mover) = sval, který se v určitém pohybu uplatňuje jako „vedoucí“, hlavní Synergisté (assistant mover) = svaly, které se uplatní jako pomocné (stabilizační, fixační, neutralizační) Antagonisté = svaly, které svou silou působí proti prováděnému pohybu - na začátku pohybu se musí antagonista uvolnit, aby došlo kontrakcí agonistů k zahájení pohybu - při běžném pohybu nepracují agonisté a antagonisté proti sobě, ale rovnoměrně spolupracují = partnerská dvojice svalů Lokomoce (např.běh) jen složitý proces, na kterém se neúčastní pouze jedna skupina svalů, ale skupina svalů tvořící funkční svalovou skupinu, která je tvořena svaly pracujícími v navzájem antagonistickém režimu. Agonista a antagonista vytvářejí pro pohyb nesmírně důležitou „partnerskou dvojici“ svalů fungující ve vztahu reciproční inhibice. Reciproční inhibice. - kontrakce svalu je spojena se současnou inhibicí jeho antagonistů. • Je nutná ke koordinaci pohybu, používá se i v relaxačních technikách. Při vyšší aktivitě agonisty je vždy v antagonistovi přítomno určité napětí, které má podle charakteru pohybu různou funkci. Vyvážené působení těchto protichůdně působících svalových skupin stabilizuje určitou polohu těla i jeho segmentů. Při rychlém pohybu, převládá aktivita agonisty a inhibice antagonisty. Ke koaktivaci obou „partnerů“ dochází teprve v konečné fázi pohybu, kde funkcí antagonisty je zabránění poškození agonisty a kloubu. Propojení svalů a svalových smyček je zajišťováno fasciálními, šlachovými a kostními strukturami do řetězce, který je programově řízen z CNS, a proto je možné jejich funkci ovlivňovat i vůlí a měnit ji učením. KOAKTIVACE – je synchronní aktivita (rovnováha) svalů Dělení pohybu dle typu kontrakce svalu: A. Izometrická kontrakce = zvýšení napětí svalu bez jeho zkrácení (tzv. statická svalová práce) - vyskytuje se při udržování postavení kloubů, postojů, fixaci polohy těla při působení zevní síly nebo aktivní působení silou (tlak, tah) na fixovaný předmět - využití: zlepšování tonické aktivity svalu, zvyšování schopnosti vyvíjet napětí, nácvik schopnosti jemně stupňovat napětí svalu, dochází k hypertrofii svalu - při izometrické kontrakci dochází ke zhoršenému krevnímu zásobení svalu (kontrakce svalových snopců stlačuje cévy a snižuje se průtok krve svalem) – sval musí pracovat anaerobně, proto je velmi důležité po každé kontrakci dostatečně dlouho relaxovat (obnovit prokrvení a odstranit metabolity anaerobního metabolismu) – již při intenzitě 30% maximální volní kontrakce dochází k částečnému omezení cirkulace ve svalu - pozn. izometrický stah vede ke zvyšování krevního tlaku, proto opatrně u pacientů s onemocněním kardiovaskulárního aparátu – tento typ kontrakce omezit, vždy spojit s dostatečným dýcháním B. Izokinetická, izotonická kontrakce = napětí svalu zůstává konstantní, mění se jeho délka (tzv. dynamická svalová práce) Koncentrický stah = zkracování svalu, pohyb je obvykle prováděn proti gravitaci Příklady: ve stoji pokrčit HK v loketním kloubu, v sedu propnout DK v kolenním, posazení z lehu na zádech do sedu, přitažení se z lehu k hrazdičce, ve stoji z připažení do upažení/vzpažení Excentrický stah = sval se nezkracuje, „brzdná práce“ - prodloužení svalu se děje ve směru gravitace Příklady: lehnutí si ze sedu, připažení z upažení, pokládání těžkého předmětu na zem, ze stoje předklon trupu V klidu nelze rozlišit začátek (origo) a úpon (insertio) svalu. Po stahu svalových vláken rozlišujeme pevný konec (punctum fixum), ke kterému se přitahuje volný konec (punctum mobile). To se u každého svalu mění podle polohy těla a postavení v příslušném kloubu. Dělení pohybu dle energetické náročnosti: A. Aktivní pohyb s dopomocí - je vykonáván svaly pacienta současně s dopomocí zevní síly ve stejném směru - příklad dopomoci: rukou fyzioterapeuta, pomůcky (pružné tahy) - výhoda dopomoci fyzioterapeuta = možnost vedení pohybu B. Aktivní pohyb s odlehčením - snižuje se vliv gravitace k usnadnění pohybu Příklady: - cvičení v odlehčení na závěsu – nejlépe omezuje vliv tření při pohybu, vyřazuje váhu končetiny, fyzioterapeut může sledovat pohyb, korigovat a opravovat - cvičení ve vodě C. Aktivní pohyb odporový - sval při pohybu překonává vnější sílu - ideální a nejefektivnější metodou je manuálně vyvíjený odpor ruky fyzioterapeuta (umožňuje přesné dávkování směru a velikosti odporu, přizpůsobení aktuálnímu stavu pohybového systému, současně s vyhodnocením pacientovi reakce na kladený odpor – např. PNF) Příklad odporu: rukou fyzioterapeuta, závaží proti gravitaci, pružné tahy, přístroj, voda D. Aktivní pohyb vedený - fyzioterapeut kontroluje a přizpůsobuje směr, rychlost a plynulost pohybu - vedení pohybu fyzioterapeutem umožňuje kontrolu a jemnou regulaci pohybu Příklad využití: při nácviku nového pohybu, reedukaci nesprávně provedeného pohybu, při facilitačních technikách, při poruchách koordinace Dělení pohybu dle časového průběhu aktivity svalových vláken během pohybu: A. Pohyb kyvadlový - silou svalů dojde k vychýlení segmentu těla z rovnovážné stabilní polohy, po uvolnění svalů dojde k tlumenému harmonickému kyvadlovému pohybu segmentu v gravitačním poli - je-li tlumení pohybu v rovnováze se střídavou prací agonistů a antagonistů – pohyb se uskutečňuje s min. námahou svalů (využívá se setrvačných sil) Příklad: cvičení dle dePalmy (cvičení ramenního kloubu v mírném předklonu s HK pokrčenou v lokti a visící na závěsu = lehká trakce): kyvadlovým pohybem dochází k šetrné aktivaci svalstva ramenního pletence, uvolňování kloubních struktur a omezení bolestivosti B. Pohyb švihový - uskutečňován rychlou kontrakcí svalů – po rychlém, krátkém intenzivním zkrácení agonistů (zajistí pohyb segmentu v plném rozsahu) dojde k facilitaci rychle protažených antagonistů – ty švih zabrzdí tak, aby nedošlo k poškození tkání Příklad využití: dynamický stretching - mikrotraumatizace! C. Pohyb tahový - je uskutečněn silovou kontrakcí svalů, často spojený s překonáváním zevního odporu - pohyb se děje společnou kontrakcí agonistů, synergistů, neutralizačních a fixačních svalů s ko-kontrakcí antagonistů, jejich společná souhra určuje výsledný směr, sílu, rychlost pohybu - způsob provedení: pohyb je pomalý, plynulý, koordinovaný Příklad využití: zvětšování svalové síly, nácvik přesného a přiměřeného pohybu Zásady výběru pohybových aktivit Udržení mobility prostřednictvím pohybových aktivit vede ke zlepšení pocitu zdraví a kvality života. Pozitivní působení pohybu na organismus závidí na vhodném výběru pohybových činností. Výběr by měl být podřízen: - zdravotnímu stavu - věku - pohlaví - pohybovým zkušenostem a zdatnostem jedince Dle anamnézy a dalšího klinického hodnocení je vhodné stanovit intenzitu zatížení (TF), délku a frekvenci pohybové činnosti.