© Tom Vespa Témata otázek ke zkoušce Antropomotorika - vývoj, metody (pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, testování) Motorické předpoklady pohybu - vlohy, schopnosti, dovednosti Pohybové projevy - pohybová aktivita, činnost, tělesná cvičení - strukturální a procesuální stránka, zákonitosti, kvalitativní a kvantitativní znaky, technika Lateralita Poruchy motoriky Tělesná stavba Pohybový výkon, výkonnost Testování motoriky - standardizace, testové baterie a profily - zpracování výsledků, testování hypotéz, normy © Tom Vespa • Pohybová aktivita (souhrn celého pohybového chování jedince) • • Pohybová činnost (hra, učení, práce) •Tělesná cvičení (zaměřené na zdraví a pohybové zdokonalování, sport) • Pohybové prvky • Polohy + pohyby © Tom Vespa Rozeznáváme těchto pět základních druhů činnosti: • základní činnost člověka (základní pohybový fond) • pracovní (profesní) činnost • bojová (vojenská) činnost (zápasení s přírodou, protivníkem) • kulturně-umělecká činnost (interakce a komunikace mezi lidmi) • tělocvičně-sportovní činnost (příprava na život – vztah k předchozím) © Tom Vespa Jsou specializované pohyby zaměřené na zdraví, tělesné a pohybové zdokonalování člověka. V antropomotorice rozeznáváme tři stránky tělesných cvičení: • strukturální – tvarovou (cyklická, acyklická, kombinovaná) • • • procesuální - dějovou a vývojovou (motorické učení) • • • finální – výsledkovou (výsledky, výkon, výkonnost) © Tom Vespa fáze: -přípravná -hlavní -závěrečná pravidelné a plynulé opakování pohybů nepravidelné opakování, opakování s modifikacemi © Tom Vespa Procesuální stránka je úzce spjata s motorickým učením Výchozí předpoklady: schopnosti, dovednosti a vlastnosti pohybové soustavy aktivita a zpětná vazba docilita interference (negativní působení původního) transfer (pozitivní přenos) Fáze motorického učení: • generalizační (seznámení s úkolem, nadbytečné pohyby) • diferenciační (nácvik, zpevnění, zpětná vazba) • stabilizační (zautomatizování, harmonizace) • asociativní (plasticita v proměnlivých podmínkách) © Tom Vespa Finální stránkou tělesných cvičení rozumíme výsledky tělesných cvičení, které je nutné hodnotit vzhledem k cíli tělesného pohybu. Pohybový výkon - je míra splnění zadaného pohybového úkolu. Maximální výkon - je nejlepší dosažený výkon v dosavadním životě Limitní výkon - je individuální hraniční výkon © Tom Vespa dle Sráňaie •Zákon o jednotě činnosti člověka a prostředí. •Základním fyzikálním činitelem formujícím činnost člověka je gravitace. •Pohybové funkce formují tělo člověka a jeho činnost. •Tělesná cvičení jsou prostředkem rozvíjení a zdokonalování člověka. •Pohybovou činností můžeme ovlivnit nejen fenotyp, ale i genotyp člověka. •Zákon o působení pohybového zatížení na člověka. (objem – intenzita) • Zákon o jednotě biologických a sociálních složek v činnosti člověka. •Pohybová činnost, tělesná cvičení jsou vždy spojená s překonáním těžkostí, zdoláváním překážek, proto je významným formovatelem psychických vlastností. •Tělesná cvičení jsou základním prostředkem přípravy člověka na život, na jeho vlastní tělesné a pohybové zdokonalování. © Tom Vespa Rytmus pohybu - střídání napětí a uvolnění Plynulost pohybu - optimální spojení pohybových prvků Přesnost pohybu - cílený, bez odchylek, účelný Šíření pohybu - z trupu na periferie a opačně (vrhy, kopy) Pružnost pohybu - tlumení energie (dopady, tlumení míče) Ekonomie a harmonie - energetická náročnost a celkový dojem © Tom Vespa Technikou nazýváme systém pohybů využívaných na řešení pohybové úlohy. Je zaměřená zejména na racionálnost a hospodárnost pohybů. Základ techniky se skládá z poměrně samostatných částí: přípravné, hlavní a závěrečné. • ideální, vzorová technika • • individuální technika © Tom Vespa Variační rozpětí R wpe5.gif (990 bytes) Rozptyl s2, σ2 wpe4.gif (1139 bytes) Směrodatná odchylka s, σ wpe2.gif (1297 bytes) MÍRY VARIABILITY Medián ,MED Modus , MOD MÍRY POLOHY © Tom Vespa Statistické hypotézy jsou tedy obvykle domněnky o populaci, jejichž pravdivost lze ověřovat prostřednictvím statistických testů. Hypotézu, jejíž platnost ověřujeme, nazýváme testovanou (nulovou) hypotézou a značíme ji H (H0). Proti testované hypotéze stanovíme alternativní hypotézu A (H1), která hypotézu H popírá. Výsledkem testování je buď zamítnutí hypotézy H ve prospěch alternativy A či nezamítnutí hypotézy H. Číslo a se nazývá hladina statistické významnosti testu. Hladina statistické významnosti a tedy určuje pravděpodobnost, že testovací charakteristika padne mimo obor přijetí. © Tom Vespa Mezi základní nedostatky statistické významnosti patří: • použití je možné jen v případě reprezentativního vzorku pomocí náhodného výběru. • závislost a na počtu pozorování (měření, respondentů) • statisticky významné neznamená důležité Z tohoto důvodu je dneska preferovaným kriteriem zejména věcná významnost. © Tom Vespa Mezi základní nedostatky statistické významnosti patří: • použití je možné jen v případě reprezentativního vzorku pomocí náhodného výběru. • závislost a na počtu pozorování (měření, respondentů) • statisticky významné neznamená důležité Z tohoto důvodu je dneska preferovaným kriteriem zejména věcná významnost. © Tom Vespa Hodnocení se provádí zejména pomocí tzv. koeficientu w2 jakožto podílu, resp. procenta vysvětleného rozptylu. Další možností je použití Cohenova koeficient účinku d. Jeho hodnoty se pohybují v intervalu 0 – 1, přičemž pokud je d větší než 0,8, je efekt velký; pro d z intervalu 0,5 – 0,8 je efekt střední; efekt pod hodnotou 0,2 lze považovat za malý. Další možností je použití „expertní analýzy“, kdy odborník v oboru posoudí význam a vliv v praktickém uplatnění. Věcná významnost © Tom Vespa Normy V souhrnu rozlišujeme tyto tři skupiny norem: • •porovnávací nebo populační (porovnání osob v rámci skupiny, výkonnostní hranice) • •individuální (porovnání jedné osoby dle určité charakteristiky – např. hmotnost) • •cílové (stanovené) (stanovení minimálního požadavku) • •věkové normy (specifická varianta populačních norem – kalendářní a biologický věk) © Tom Vespa © Tom Vespa © Tom Vespa