Technika startu

Technika startu u fourcrossu je v podstatě stejná s technikou bikrosového startu. Start hraje u fourcrossu velkou roli zejména na drahách, kde je extrémně krátká první rovinka, protože po startu už často bývá rozhodnuto o pozici jezdce v první zatáčce. Z toho důvodu by jezdec měl věnovat nácviku správné techniky startu spoustu času. Oproti bikrosu má fourcrossové kolo jednu výhodu. Má přehazovačku, proto si jezdec na start může zvolit podstatně lehčí převod, který mu usnadní první šlápnutí. Po druhém šlápnutí jezdci z pravidla řadí na těžší převod. Tuto dovednost se také musí dobře naučit.

Na základě 3D kinematické analýzy jsme rozdělili startovní pohyb do pěti fází. Při fázi 1 je jezdec v klidu, zaujímá startovní pozici. Fáze začíná v čase 0 sekund, v momentu, kdy se na světlech objeví první světelný signál a je slyšet první zvukový signál. Tato fáze končí ve chvíli, kdy jezdec zahájí svůj startovní pohyb. Délka této fáze u jezdce závisí na rychlosti reakce na jednoduchý signál a načasování začátku startovního pohybu. Fáze 2 trvá od zahájení pohybu jednotlivých segmentů až do začátku prvního šlápnutí. Přední záběrová noha se totiž začíná pohybovat až se zpožděním vůči ostatním segmentům. Je to dáno tím, že startovní pohyb začíná mnohem dřív, než začíná padat rampa a některé segmenty se nejprve pohybují vzad, vykonávají pohyb po elipsovité trajektorii. Třetí fáze končí na konci prvního šlápnutí, což je ve chvíli, kdy jsou kliky v kolmém postavení se zemí. Pedály jsou v úvrati a jezdec musí překonávat mrtvý bod. Takto vznikne časová prodleva mezi prvním a druhým šlápnutí, kterou definujeme jako fázi 4. Tato fáze je nejdůležitější a cílem nácviku techniky startu a tréninku by mělo být její co největší zkrácení. Fáze 5 trvá od začátku druhého šlápnutí až po jeho konec. Pozice jezdce na kole se už dále nemění a jezdec akceleruje.

Fáze 1

Jezdec stojí opřený o startovní rampu, kola má na středu, v linii za sebou. Stojí v pedálech, vepředu má nohu, na které se mu lépe balancuje, většinou to je i noha silnější. Čím lepší a mohutnější je první šlápnutí, tím je snadnější přechod k druhému šlápnutí a zkracuje se prodleva mezi nimi. Výšku klik si každý nastavuje individuálně a zaleží na sklonu pahorku, nicméně přibližně je zadní noha ve výšce zadní stavby kola. Obě dolní končetiny má jezdec mírně pokrčené, ve flexi okolo 30-45°. Tělo je celé nakloněno mírně vzad, záda jsou rovná, horní končetiny mírně pokrčené. Úchop řídítek nemusí být úplně sevřený. Poloha hlavy závisí na druhu podnětu, na který jezdec startuje. Pokud startuje na světelný signál, pohledem sleduje semafor. Při sluchovém signálu jezdec kouká před rampu, hlava je v prodloužení páteře.

Startovní pozice má velký vliv distribuci síly na pedál a také na přechod k prvnímu šlápnutí. Ačkoli je každý startovní pahorek trochu jiný, startovní pozice i pohyb by měl být všude stejný. Může se lišit je minimálně v náklonu jezdce dozadu nebo polohou klik. Je proto důležité, aby se jezdec naučil dokonale techniku startu a na závodech ji automaticky používal.

První fáze se rovná délce reakce na signál. V literatuře se uvádí, že reakce na zvukový signál je rychlejší, nicméně jezdec by si měl určit druh podnětu podle toho, jak je mu to přirozenější.

 

Fáze 2

V druhé fázi se jezdec přesouvá ze startovní pozice do pozice pro zahájení prvního šlápnutí. Je charakteristická tím, že se těžiště a váha přesouvá dopředu nad chodidlo přední nohy, aby jezdec mohl zahájit první šlápnutí. Je patrný pohyb na horní polovině těla, jako první se pohne hlava s rameny, přesouvají se dopředu nad řídítka, hlava sleduje přední kolo. Boky se také přesouvají dopředu k řídítkům. Během pohybu dojde k zvednutí předního kola. Jezdec záměrně netahá za řídítka, mít příliš zvednuté přední kolo a těžiště kvůli tomu vzadu není žádoucí. Síla vyvíjená na pedál nesměřuje po tečně kruhového pohybu šlapání a nemá takovou účinnost.

 

Fáze 3

Během třetí fáze dojde k prvnímu šlápnutí. To je velice krátké, protože klika je na počátku v přibližně vodorovné pozici, na konci je v dolní úvrati. Pedál opíše trajektorii pouze čtvrtiny kružnice. Nejpodstatnější pohyb ve fázi 3 je pohyb dolních končetin. Každá z nich má jinou funkci a vykonává jiný pohyb. Přední záběrová noha tlačí dolů na pedál, zadní noha tahá pedál nahoru. Velikost zrychlení během této fáze je dán výslednicí všech sil působících na pedál. Dominantní silou je však síla působící na přední pedál, protože kromě síly svalové využívá i sílu tíhovou. Je proto velice důležité, aby těžiště jezdce bylo během předchozí fáze přesunuto dostatečně nad přední pedál.

 

Fáze 4

Tuto fázi bych zařadila mezi nejdůležitější z celého pohybu. Je pravděpodobně příčinou rozdílů v rychlosti provedení startů u jednotlivých jezdců. Na začátku této fáze jsou kliky v kolmém postavení se zemí, tělo je nad nimi. Síla, kterou do teď jezdec vyvíjel na pedál, má směr do středu osy otáčení, proto nemá žádný otáčivý účinek. Z tohoto důvodu musí jezdec přesunout svoje těžiště vzad a využít změny směru působení dolních končetin na pedál. Za tímto účelem jezdec vykoná následující pohyby: posune pánev směrem vzad,  narovná trupu, podsune kolo pod sebou směrem dopředu za současné ventrální flexe v ramenních kloubech. Fáze končí začátkem druhého šlápnutí.

Fáze 5

Fáze druhého šlápnutí, je finální fází startovního pohybu. Na rozdíl od prvního šlápnutí je to druhé celé, pedál vykoná trajektorii půlkruhu. Stejně jako u prvního šlápnutí je dominantní práce dolních končetin. V pozici, kterou jezdec během této fáze zaujme, setrvává po celou dobu akcelerace až k prvnímu hrbu. Během této fáze jezdci zpravidla řadí.