Emoce a psychické stavy ve sportu Emoce •širší pojem než cit • •všestranné citové projevy člověka • •doprovázeny pohybovými, výrazovými a fyziologickými projevy • •subjektivní odpovědi organismu na různé podněty Teorie a terminologie v oblasti emocí • •Složky emocí –subjektivní prožitek, obsahující jak afektivní (libé-nelibé) tak kognitivní hodnocení (významu situace a vlastních možností ji zvládat) – –tělesné změny (spojené se změnami v autonomní a neurální aktivaci) – –emocionální výraz – –připravenost k jednání (jako stav aktivace i tendence ke specifickému jednání). Tělesné změny – aktivace a emoce Dělení emocí •Nižší – vývojově starší, souvisí s uspokojováním biologických potřeb, prostřednictvím nich reagujeme na změny v prostředí (např. údiv, strach, hněv, radost) • •Vyšší – city tzv. společenského vědomí, jsou výsledkem socializace (přátelství, láska k vlasti, pocit zodpovědnosti, morální a estetické city…) City •prožitky týkající se hlavně našeho subjektivního stavu, který zakoušíme • •hodnotí náš stav, doprovází naše konání, vnímání, představy i myšlení • •příjemné (libé) vs. nepříjemné (nelibé) • •dlouhodobý citový vztah (láska, nenávist, úcta) Dělení citů •Nálady - nižší intenzita, dlouhé trvání, jsou poměrně stabilní . •„podbarvují“ celkové prožívání •nejsou vázány na konkrétní objekt •sklony k určitým náladám (sangvinik k veselé náladě, melancholik naopak ke smutné náladě) Podle intenzity, hloubky a délky trvání Dělení citů •Afekty - silné, bouřlivé, probíhající krátce • •vznikají rychle, probíhají intenzivně a rychle odezní (např. výbuch vzteku) • •afektům více podléhají labilní temperamentové typy (cholerik a melancholik) Dělení citů •Vášně - hluboké, velmi intenzivní a dlouhotrvající emoční stavy vztahující se ke konkrétním objektům a činnostem •(vášnivá láska i nenávist k druhé osobě, vášnivý sportovec) Psychické stavy v soutěži •Pro sport je charakteristická silná emocionalita. • •Významně podmiňují sportovní výkon (negativně i pozitivně). • •Vznik emočních stahů spjatých se sportem je přirozený (podmínky soutěže pro většinu sportovců znamenají určitou míru tenze v níž vznikají obavy a úzkost). Předstartovní stavy •Rozeznáváme širokou škálu předstartovních stavů, které vycházejí z úrovně nabuzení organismu (tzv. aktivační úroveň). • •Hlavními příznaky jsou obavy o výsledek, strach ze selhání, napětí z očekávání a předstartovní úzkost. • •Extrémem na této škále je předstartovní apatie na jedné straně a předstartovní horečka na straně druhé. • •Oba tyto stavy mohou narušovat zaměření pozornosti, vyvolávat nežádoucí myšlenky či zvyšovat napětí ve svalech, což může vést následně ke špatné koordinaci pohybů a tím pádem i k chybovosti. • •Obecně jde o příznaky trémy a trvají až do doby, kdy přestává sportovec trénovat. • . Předstartovní apatie se vyznačuje nezájmem či lhostejností k dané činnosti, snížené je také motorické tempo, jedinec je bez nadšení a očekávání. Naopak předstartovní horečka je charakteristická velkým neklidem, dychtivostí, roztěkaností, sportovec by chtěl už honem závodit. Oba dva tyto stavy je potřeba regulovat. V případě apatie je potřeba aktivaci sportovce zvyšovat, v případě horečky naopak aktivacisnižovat. Soutěžní stavy •Začínají několik hodin či minut před soutěží a trvají •u některých sportovních specializací do zahájení •soutěže (např. u lehkoatletických běhů) a v •jiných, např. ve fotbale, mohou trvat i během zápasu. • •Na to navazují stavy posoutěžní. Posoutěžní stavy •Jsou závislé na průběhu, ale především na výsledku utkání či sportovního výkonu. • •Jedná se nejen o subjektivní hodnocení, ale i hodnocení druhými osobami (trenér, mediální hodnocení, hodnocení veřejnosti) • •V těchto případech jde především o nálady (euforická, agresivní, depresivní). • •Regulace posoutěžních stavů je jednou z činností sportovního psychologa. • •Důležitou roli hraje tzv. kauzální atribuce (hledání příčin sportovního výsledku) – ovlivňuje další motivaci. Agresivita •Tendence k útočnému jednání vůči druhé osobě nebo okolí, u člověka je její příčinou frustrace. • •Agrese altruistická – zaměřená k ochraně druhých •Agrese anticipující – agresivní reakce s cílem hájit vlastní teritorium vůči vetřelci •Agrese instrumentální – agrese naučená, získaná, je výsledkem učení (posiluje ji okolí) •Agrese indukovaná – vyvolaná nejčastěji s úmyslem pozorovat agresivní chování •Agrese přesunutá – agrese zaměřená proti organismu nebo objektu, který není zodpovědný za podněty, které způsobily agresivní chování •Agresivní chování člověka je přirozenou součástí jeho sociálního chování a zároveň je součástí chování zaměřeného na uspokojení potřeb a dosahování cílů. Agrese •Není přemýšlení o tom, jak udělat někomu něco špatného, ani plánování a představování si, jak někoho zranit a poškodit. Je to chování! • • •Znakem agrese je cílevědomost a úmysl. • • •= chování, které vědomě a se záměrem ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. • • • • Agrese může mít mnoho podob od fyzické, poškození majetku, a psychické Agrese •Náhodné poškození jiné osoby, stejně jako poškození díky neopatrnosti není agresí. • •Agresí rozumíme jak chování, ale lze ji i definovat jako čin nebo jako situaci (událost). • •= uskutečněné nebo uskutečňované záměrné poškozování jiné osoby. • Znaky agresivního chování •Poškozuje jinou osobu. • •Je záměrné. • •Porušuje situačně - relevantní normy. • •Není motivované snahou pomoci dané osobě ani jinými prosociálními úmysly. Agresivita •= vnitřní pohotovost jednat agresivně v různých typech situací (rys osobnosti) • •Agresivita je tendence k agresi. • •Přirozená a nutná vlastnost živočichů, aby přežili v přírodních podmínkách. • Každý máme v sobě nějakou míru dispozice jednat agresivně. Cíl agrese •Zničení prekážky nebo demonstrace hrozby, síly, převahy. • Hostilita • = všeobecný nepřátelský postoj vůči lidem. • •Může být příčinou agresivity. • •Nemusí se projevovat ubližováním jiné osobě (agresí). • •Projevuje se např. tím, že jedinec nemá rád jinou osobu, negativně se o ní vyjadřuje, přeje jim neúspěch, nemoc… • Agresivita ve sportu trápí většinu sportovních disciplín (tři přístupy) 1.Sportovní aktivita je ve vztahu se zvýšenou agresivitou (Zillman, Katcher & Milavský, 1972) – kritika sportu za jeho údajný spolupodíl na nárůstu násilí 2. 2.Sportovní aktivita je ve vztahu se sníženou agresivitou (Martin, 1976, Corry, 1968) – sport je považován za univerzální prostředek pro zdravý rozvoj osobnosti 3. 3.Mezi sportovní aktivitou a agresivitou neexistuje žádný vztah (Čermák, 1998, Šafář, 2003) – konkrétní vazby a vztahy mezi disciplínami nebo výkonností a agresivitou Projevy agresivity •Symboly – znaky a názvy klubů – draci, supi, tygři (vlajky, dresy) • •Verbální komunikace – zvedání hlasu, křik, nadávání, vyhrožování, vyčítání, ironie, jízlivost, ponižování • •Neverbální projevy motorické – rvačky, krutost k lidem nebo ke zvířatům, ničení majetku, (vznik delikvence) Příčiny vzniku agresivity •Disharmonické a dysfunkční rodinné prostředí • •Absence jednoho z rodičů (častěji otce) • •Nechtěné dítě nebo dítě citově deprimované • •Pohlavní rozdíly, které souvisejí s hladinou hormonů- ovlivňují vývoj hypotalamických center (chlapci jsou agresivnější) • •Hyperkinetická porucha chování – riziko vzniku delikvence • •Věk a prostředí sociální- adolescence