MOTIVACE motivy, hodnoty, potřeby Co je motivace? •Movere = hýbat se, pohybovat se • Soubor hnacích sil usměrňujících veškerou aktivitu daného jedince i jeho požitek. • •úzce souvisí s výkonem a výkonností člověka • •základní jednotkou je motiv = pohnutka k určitému jednání • Motivy •Motivy určují • •1.) Zaměření určité aktivity a tím i její obsah. •2.) Intenzitu takové aktivity. •3.) Délku jejího trvání. •na jednání působní vzájemně (proti sobě) řada motivů •po naplnění motivu jeho intenzita klesá • Zdroje motivace •Vnitřní – potřeby (potřeba se stává aktuálním osobním motivem) • •Vnější – vnější podnět se stal subjektivně významným, vyvolá vznik potřeby a ta se stává motivem k jednání • = potřeby (pociťovaný nedostatek) + zájmy (zaměření člověka na soubor věcí, během života se obvykle mění) + hodnoty (něco důležité, čeho si člověk váží, co ovlivňuje jeho chování) + ideály (model / vzor, podle kterého člověk jedná, ke kterému směřuje) + návyky (soubor opakovaných ustálených jednání v určitých situacích) 3 základní motivy •aktivní (podněcuje sportovní výkon) • •podporující (atmosféra v týmu) • •potlačující (odvádějící od práce) • Hodnoty •Hodnotami se stávají předměty, které mohou uspokojit subjektivně důležité potřeby člověka. • •Pozitivní hodnotu mají objekty a situace, které člověka přitahují. • •Negativní hodnotu mají objekty a situace, které člověka odpuzují. • •Subjektivní hodnota vnějšího podnětu se může měnit v závislosti na okolnostech • Vzájemná interakce •Z hlediska ovlivnění platí vztah nepřímé úměrnosti: • •Jestliže je vnitřní potřeba silná, stačí k vyvolání motivovaného chování sama o sobě, nebo jen nepatrný podnět z prostředí. • •Jestliže je potřeba slabá je nutná velmi silná pobídka. • Motivace a emoce •Silná provázanost! •Prožitky = aktivizující a integrující složka motivace. • •Projevují se: • •Nespokojeností a nelibostí z neuspokojení nějaké potřeby. • •Uspokojením a pocitem libosti z anticipovaného nebo reálně dosaženého cíle. • Potřeby •Vlastnost organismu, která pobízí k vyhledávání podmínek nezbytných k životu nebo k vyhýbání se podmínkám, které jsou pro život nepříznivé. • Členění potřeb 1.Vrozené – biologické – primární , jsou vrozené a mají je, za normálních okolností, všichni lidé (pudy). 2. 2.Naučené – sociální – sekundární, vytvářejí se pod vlivem společnosti, ve které člověk žije a vyplývají z jeho pozice. Jsou diferencovanější a individuálně specifičtější. • První čtyři kategorie Maslow označuje jako nedostatkové potřeby a pátou kategorii jako potřeby existence (bytí) nebo růstové potřeby. Všeobecně platí, že níže položené potřeby jsou významnější a jejich alespoň částečné uspokojení je podmínkou pro vznik méně naléhavých a vývojově vyšších potřeb. Toto však není možné tvrdit zcela bezvýhradně a je dokázáno, že uspokojování vyšších potřeb (estetických, duchovních) může napomoci v krajních situacích (nouze, nedostatek, strádání) lidského života, ve kterých je možnost uspokojování nižších potřeb omezena či znemožněna (například v prostředí koncentračních táborů, o čemž referovali např. Viktor Frankl anebo Konrad Lorenz). Za nejvyšší považuje Maslow potřebu seberealizace, čímž označuje lidskou snahu naplnit svoje schopnosti a záměry. Abraham Maslow vycházel ze svého přesvědčení, že výkon pracovníků je možné zvyšovat až k přirozeným fyziologickým hranicím pokud budou uspokojovány nejen materiální, ale i sociální potřeby, tj. potřeby seberealizace, sebeaktualizace, sebeuskutečnění, sociální sounáležitosti k někomu nebo k něčemu, tvořivosti, bezpečí, jistoty, postavení apod. K saturaci (naplnění, uspokojení) většiny potřeb dochází právě v pracovním procesu. Přínosem této školy je, že se snaží brát jakoukoliv lidskou organizaci jako systém zajišťující integritu osobních zájmů jakož i zájmů dotyčné organizace. Paradoxem je, že mnozí lidé o seberealizaci nestojí, jsou motivováni jen nižšími fyziologickými potřebami, klidem apohodlím. Uspokojování nižších potřeb je předpokladem toho, aby nastoupily potřeby vyšší. Pokud nejsou naplněny fyziologické potřeby, mají naprostou prioritu. Je-li naše bezpečí ohroženo bezprostředně a silně, je potřeba bezpečí silnější než potřeba potravy (strach je silnější než hlad) MOTIVACE VE SPORTU •O motivaci platí, že je jednou z nejdůležitějších složek sportovního výkonu. • •Stýblo (1993), uvádí že bez náležité úrovně motivovaného chování a jednání lidí nelze vytyčovat cíle, ani vyžadovat jejich plnění. • •Jaká je motivovanost sportovců, takové lze očekávat i sportovní výsledky. • Motivace ve sportu •Motivace je prostředkem, jak využít jistě velkého potenciálu vlastních výkonných sil. • •Základem fungování každé sportovního klubu v tvrdých ekonomických podmínkách je kvalitní motivační systém a kvalitní personální management. • •Největším bohatstvím jsou silně motivovaní sportovci což podporuje jejich výkonnost, dovednosti a zkušenosti. • Důležitost vnitřní motivace •Speciální případ vnitřní motivace: FLOW •Csikszentmihalyi (1975) •Stav absolutního pohlcení aktivitou (autopilot) •Schopnosti a dovednosti odpovídají nárokům úkolu •Podmínkou je sebedůvěra, relaxovanost, zábava, zaměření pozornosti na činnost • Větší požadavky – úzkost Nižší požadavky - nuda Jak vypadá FLOW •Absolutní splynutí s aktivitou •Splynutí akce a vědomí akce •Ztráta sebeuvědomění •Pocit kontroly •Nepřítomnost cíle nebo odměny •Pohyb bez námahy a)Když hraji, myslím jen na hru, ne na problémy b)Vnímáte to, co děláte, ale ne to, že na to dáváte pozor: nemusím myslet na hru, jde to samo c)Lezec má pocit, že jeho identita splývá se skálou, s přírodou d)Aktivně věci nekontrolujete, spíš se vůbec nebojíte možnosti ztráty kontroly e)Věnujete se aktivitě čistě kvůli ní samé, ne kvůli vítězství... f)Všechno jde samo, bez námahy, máte pocit, že můžete pokračovat do nekonečna Jak motivovat sportovce •POVZBUZENÍ •Kladné povzbuzení nám zabere několik sekund, ale účinek nevymizí z vědomí sportovce po několik hodin. • •Jakmile vidíme, že chování doznalo žádané změny, nesmíme to přejít bez povšimnutí. Své uznání vyslovíme vícekrát, aby se jeho účinnost zakořenila. • •Nejlepší způsob, jak sportovce motivovat a změnit jeho chování je důkaz, že již něčeho dosáhl, že nám to neuniklo a že si jeho výkon uvědomujeme. • Jak vytvářet motivační klima v týmu •Trenér by se měl ptát: •mají členové týmu skutečně zájem na jeho existenci •cítí se jednotlivci v týmu dobře •považují úspěchy i neúspěchy skupiny za své •očekávají jednotlivci podporu skupiny – •Tým je motivován, když: •skupina má snahu a vůli po vyšších výkonech •dosahuje vysoké integrace všech členů •podporuje rozvíjení pozitivních skupinových norem a dobrého spolupracujícího klimatu • Úspěšný sportovec •Vysoká motivace dosáhnout úspěchu •Nízká motivace vyhýbat se zklamání •Zaměření na uspokojení z vítězství •Připisuje výhru stabilním faktorům a vnitřním faktorům, které kontroluje •Prohru připisuje nestabilním faktorům a vnějším nekontrolovatelným faktorům •Zaměření na výkon (výkonové cíle) •Vyhledává rovné soupeře •Podává dobrý výkon v podmínkách hodnocení Motivace dosáhnout úspěchu: schopnost prožívat uspokojení a hrdost, když něčeho dosáhneme, těšíme se na úspěch Motivace vyhýbat se zklamání: tendence stydět se za selhání a cítit se pokořeni prohrou, bojíme se neúspěchu