Učební pomůcka k předmětu
VYŠETŘOVACÍ METODY HYBNÉHO SYSTÉMU
Určeno pro vnitřní potřebu SZŠ vyučujících obory rehabilitační pracovník a fyzioterapeut a rehabilitačních oddělení
zdravotnických zařízení
POUŽITA LITERATURA
Radomír Čihák -    ANATOMIE    /Avicenum    1987 /
Vladimír Janda,Jaroslav Kraus- NEUROLOGIE PRO REHABILITAČNÍ
PRACOVNÍKY /Avicenum 1987/
Vladimír Janda-VYŠETŘOVÁNÍ HYBNOSTI  /Avicenum Praha-1981/
Vladimír Janda-ZÁKLADY KLINIKY FUNKČNÍCH/NEPARETICKÝCH/
HYBNÝCH PORUCH /ÚV SZP Brno 19S2/
Karel Lewit- MANIPULAČNÍ  LÉČBA V RÁMCI LÉČEBNÉ REHABILITACE /Nakladatelství  dopravy a spojô Praha 1990/
Eugen Rašev-ŠKOLA ZAD    /Direkta 1992/
Eva Rychlíková-FUNKČNÍ PORUCHY KLOUBŮ KONČETIN
/Avicenum Praha 1980/
REHABILITACIA-/Suplementum 38-39. 1989/
Vážení kolegové,
pri výuce predmetu "Vyšetřovací metody hybného systému" stále postrádáme texty, které by vhodně doplnily učebnici profesora V. JANDY "Vyšetřování hybnosti".
Naší snahou bylo vytvořit studijní   pomůcku k předmětu VYM HS, která bude obsahovat ucelený komplex nej základnějších vyšetřovacích metod, které by měl znát každý absolvent SZŠ oboru fyzioterapeut a rehabilitační pracovník.
Tento přehled, doplněný obrazovou dokumentací, je určen především studentům, pedagogům, ale i rehabilitačním pracovníkům v jejich praxi.
Sestavily: Mgr. HELENA ŠÍBLOVÁ Mgr. JANA HLINECKÁ
KATEŘINA KAČÍRKOVÁ
Tato učební pomůcka byla sestavena kompilačním způsobem z výše uvedených titulů, běžně užívaných při výuce. Neosobuje si žádná publikační práva.
OBSAH
Btrana
1
ANTROPOMETRIE
12
ANATOMICKE NÁZVOSLGVí
17
GONIOMETRIE
VYŠETŘENÍ FUNKČNÍCH PORUCH POHYBOVÉ SOUSTAVY 27 a/ANAMNÉZA 29 b/VYŠETŘENÍPÁTEŘE 32 c/VYŠETŘENÍ REFLEXNÍCH ZMĚN 38 d/VYŠETŘENÍ ROVNOVÁHY 39 e?/VYŠETŘENÍ  PORUCH SVALOVÉ ČINNOSTI
p o
VYŠETŘENÍ REFLEXU
VYŠETŘENI FUNKČNÍCH KLOUBNÍCH BLOKÁD
/ •_•
ÚCHOPY JINÉ TESTY
109
PŘÍLOHA :  METODA SFTR
133
OBRAZY SVALU.
A INI  T R O 3?  O jyí E  T R  I E
HMOTNOST TÉLA
Je jedním z nejužívanějších znaků měření a má úzký vztah ke stavu výživy. Zjišťování hmotnosti se provádí na pákové váze, často spojené současně s měřidlem pro výšku těla. Jiný typ váhy je nášlapný. Obě váhy je nutné vyrovnat - vyvážit. Vážení se provádí v minimálním oblečení, bez obuvi. Pokud opakujeme vážení, pak je třeba vážit nejen na stejné váze, ale také ve stejné denní době. U kojenců se hmotnost udává v gramech, u větších dětí a dospělých v kilogramech. Normy hmotnosti jsou stanoveny podle výšky, veku a pohlaví.
VÝŠKOVÉ A DÉLKOVÉ ROZMĚRY
Obecně se výška a délka postavy udává v centimetrech, pro statistické zpracování v milimetrech. Při měření ve stoji mluvíme o výšce, při měření v leže o délce. Normy jsou stanoveny podle věku a pohlaví.
Výška ve stoji
Je    vertikální    vzdálenost    vertexu od podložky. Základní postoj pro měření:  - stoj  spojný bez obuvi
- měřený    se    dotýká    stěny    patami, hýžděmi a lopatkami,  hlava je lehce skolněna vpřed
- na stěně je připevněno antropometrické měřidlo
Výška vsedě
Je vertikální vzdálenost vertexu od sedadla židle. Jde vlastně o výšku trupu a hlavy ve vzpřímeném sedu.
Postup měření:  - měříme na otočné židli,  plosky nohou jsou opřeny
o    podložku,    v    hlezenném,    kolenním a kyčelním kloubu je pravý úhel - měříme    u    stěny,      na    které    máme připevněné antropometrické    papírové   měřidlo    s natištěnou centimetrovou stupnicí
Délka vleže
Je Vzdálenost vertexu   od podložky proložené chodidly. Měření:  - provádíme na rovném pevném lůžku vleže na zádech,plosky jsou opřeny o pevnou podložku v pravém úhlu k bérci - vhodné pro novorozence, kojence a imobilní osoby
DÉLKOVÉ A OBVODOVÉ ROZMĚRY HORNÍ KONČETINY
Zásady:  - měříme vždy obé HK a hodnoty porovnáváme
- měříme      od     pevných       bodů     k     dalšímu výbežku (antropometrické body)
- měříme páskovou mírou
Délka horní končetiny
Měří se ve stoji (ev. v sedě), při volné visící horní končetině. Je to vzdálenost od akromionu (spojení lopatky a kosti klíční) po daktylion (špička 3. prstu).
Délka paže a předloktí
Je vzdálenost    akromion - processus    styloideus radií. Délka paže (humerus)
Je vzdálenost akromion - laterální epikondyl humeru. Lépe se palpuje a měří s pokrčeným loketním kloubem.
Délka předloktí   (antebrachium)
Je vzdálenost olekranon - processus styloideus ulnae. Délka ruky (manus)
Je vzdálenost spojnice processus styloideí (ulnae et radií) - daktylion.
Obvod paže relaxované
Měří se při volně visící HK asi v polovině paže. -—v. Obvod paže při kontrakci
Paže je v pravém úhlu v loketním kloubu, měří se největší obvod svalstva při maximální kontrakci flexorů i extensorů.
Obvod loketního kloubu
Měří se přes loket při flektovaném lokti do 30 stupňů.
Obvod předloktí
Měří se v horní třetině předloktí v nejsilnějším místě.
obvod nad zápěstím
Měří se v místě nad oběma processus styloideos,
Obvod pres hlavičky metakarpú Je tzv. rukavičkářská míra.
Obvody prstů
Měříme pomocí kroužkové (zlatnické), míry.
DÉLKOVÉ A OBVODOVÉ ROZMĚRY DOLNÍ KONČETINY Zásady: - stejné jako u měření HK
Délka dolní končetiny Měří se vleže na zádech.
A - vzdálenost od spina iliaca anterior superior po malleolus medialis
B - vzdálenost od trochanter maior po malleolus lateralis
Délka stehna (femur)
Je vzdálenost trochanter maior - štěrbina kolenního kloubu. Délka bérce (cruris)
A - vzdálenost hlavička    fibuly - malleolus externus
B - vzdálenost štěrbina kolenního kloubu - malleolus externus
Délka nohy (pedis)
Měří se v zatížení.
A - vzdálenost nejdelší prst
B - metoda obkreslovací
- pata
Obvod stehna
A - měříme ve   výšce 10 cm nad horním   okrajem pately u dospělých
a 5 cm u dětí B - měříme těsně nad kolenem
Při vyšetření vždy uvedeme, ve kterém místě byl obvod měřen.
Obvod přes kolenní kloub
Obvod přes tuberositatem tiblae
Obvod lýtka
Měří se v nejsilnějším místě. Obvod nad kotníky
Měří se nad malleolum medialem et lateralem. Obvod pres nárt a patu
Měří se přes patu a ohbí hlezenniho kloubu.
Obvod přes hlavičky metatarsú Je tzv. obuvnická míra.
pro záznam délkových a obvodových rozměrů končetin používáme tyto tabulky :
Tabulka pro délkové a obvodové rozměry horní končetiny:
Jméno :	Den měření :	
PRAVÁ	Délky HK v cm :	LEVÁ
	acromion - daktylion	
	acromion - processus styloideus radií	
	acromion - laterální epikondyl numeru	
	Olekranon - processus styloideus ulnae	
	délka ruky / manus /	
	Obvody HK v cm :	
	biceps br. /relax/	
	biceps br. /kontr./	
	přes loketní kloub	
	předloktí	
	nad zápěstím	
	přes hlavičky metakarpů	
Tabulka pro délkové a obvodové rozměry dolní končetiny
Jméno :	Den měření :	
PRAVÁ	Délky DK v cm :	LEVÁ
	spina iliaca ant. sup.-malleol. med.	
	trochanter maior - malleol. lat.	
	délka stehna /femuru/	
	délka bérce /cruris/	
	délka nohy /pedis/	
	Obvody DK v cm :	
	stehna	
	nad kolenem	
	přes koleno	
	přes tuberös, tibiáe	
	lýtko	
	nad kotníky	
	přes nárt - patu	
	přes hlavičky metatarsů	
ŠÍŘKOVÉ ROZMĚRY
Měří se dotykovými měřidly (např. pelvimetr, kefalometr). Hodnoty se udávají v cm.
Šířka biakromiální  (šířka ramen) Je přímá vzdálenost mezi akromiony.
Rozpětí paží
Je přímá vzdálenost mezi daktyliony obou paží při upažení. Měří se tak, že měřená osoba upaží podle stěny a ryskou na stěně zaznamenáváme oba konečné body a jejich vzdálenost změříme.
Saqitální průměr hrudníku
Je přímá vzdálenost středu sterna (mesosternale) od trnového výběžku obratle ve stejné výši.
Šířka pánve
A - vzdálenost    bikristální    (hřebenová)    -    je přímá vzdálenost cristae    iliacae sin.    et cristae    iliacae dx.     levé a pravé strany
B - vzdálenost bispinální (mezitrnová) - je přímá vzdálenost mezi spina iliaca anterior superior sin. - spina iliaca anterior superior dx.
C - vzdálenost     bitrochanterická    (chocholíková)    -      je přímá vzdálenost trochanter maior sin.  - trochanter maior dx.
Hloubkový rozměr pánve
Používá se v porodnictví a v gynekologii. Jde o přímou vzdálenost mezi trnem Lc a horním okrajem symfýzy.
f OBVODOVÉ ROZMĚRY
Měří se páskovou mírou a hodnoty se udávají v cm. Měření se provádí kolmo na podélné osy těla.
j
Obvod hlavy
jí
Měří se přes hrboly kosti týlní a glabelu.
i
Obvod hrudníku
A - přes mesosternále (tělo hrudní kosti). Pásková míra probíhá vzadu těsně pod dolními úhly lopatek, vpředu u mužů těsně nad prsními bradavkami,  u žen přes střed sterna.
B
přes xiphosternale
Obvod    hrudníku měříme    při    maximálním   vdechu (inspiriu)    a při maximálním    výdechu  (exspiriu).    Rozdíl mezi    obvodem při vdechu a výdechu tvoří pružnost hrudního koše (amplituda). Při vyšetření vždy uvedeme,  ve kterém místě byl obvod měřen.
Obvod břicha
Měří se ve výši pupku v horizontální rovině. Je to znak značné nepřesný, stěna břišní je plastická a není měřena v místech pevných kostních bodů.
Obvod boků
Měří se ve výši velkých trochanterů.
V dokumentaci a zvi. ve výzkumu se dnes často používá fotografie s pozadím u antropometrické stěny. Dále se přesné měření provádí na RTG snímcích.
RELATIVNÍ ROZMERY A INDEXY
Indexy a relativní rozměry (t.j. rozměry vztažené k tělesné výšce) vyjadřují vzájemnou proporcionalitu těla a jeho částí. Znalost jednotlivých indexů je nutná vzhledem k tomu, že se proporce těla a jeho částí během vývoje mění a mohou tak dobře charakterizovat odlišnou proporcionalitu těla zástupců jednotlivých populací.
Příklady indexů :
Index délky horní končetiny k výšce těla
Index délky dolní končetiny k výšce těla
Index biakromiální šířky k výšce těla
Index bikristální šířky k výšce těla
Index bispinální šířky k výšce těla
Index pánve a ramen
šířka bispinální x 100 šířka biakromiální
Index obvodu hrudníku k výšce těla (OThM)
Index proporci paže
délka předloktí x 100 délka paže
největší obvod paže x 100
Index obvodu horní končetiny = -------------------------
největší obvod předloktí
A + B
Střední postaveni hrudníku = --------
2
vysv.   :  A = maximální  (inspirační) obvod hrudníku B = minimální  (exspirační) obvod hrudníku
Pružnost hrudníku (amplituda) = A - B
Š x 100 Š = šírka hlavy
Hlavový index = -
d d = délka hlavy - koŕen nosu a
hrbol k.týlní
Proporcionalita
Je vzájemný poměr jednotlivých částí těla a je charakteristický ve vývoji jedince.
SOMATOTYPY
Někteří lidé jsou si svým zjevem, chováním a reagováním navzájem podobní. Kombinace vlastností, která se v obyvatelstvu vyskytuje často a zákonitě, se označuje jako typ. V biologii člověka určujeme nejčastěji typ tělesné stavby podle morfologických znaků neboli podle celkového vzhledu osoby. Typologie má praktický význam v tělovýchově a sportu, v lékařství a také pedagogové využívají výsledků antropologů.
Morfologickými typy tělesné stavby se zabývalo v minulosti mnoho vědců. Psychosomatickou typologií t.j. vzájemnými vztahy psychiky a tělesné stavby, se zabýval např. E. Kretshner a jiní. Z posledního období např. W.H. Sheldon, B.H. Heathová a E.L. Carter atd..
Základní typy tělesné stavby
V podstatě rozeznáváme 3 základní typy tělesné stavby: štíhlý, střední, rozložitý.
Žtíhlý /leptosom/ nebo respirační typ, má málo podkožního tuku, dobře vyniká hrudník, obličej má trojúhelníkovitý, v dospělosti nápadný úzký vystupující nos.
Střední /mezonom/ atletický nebo muskulární typ. Má hranatější tvar trupu i obličeje a dobrý vývoj svalstva.
Rozložitý /eurysom/ piknický (zavalitý, sklon k tloustnutí) nebo digestivní (dobře trávící) typ s převahou trávící soustavy, ukládá dobře podkožní tuk, je širší v bocích, vyniká břicho a obličej  je kulatý.
K těmto normálním typům se řadí ještě dva okrajové extrémy. Je to velmi štíhlý až vyhublý typ astenický (tělesně slabý) a tlustý - obézní typ hyperplastický.
U každého uvedeného typu jsou v různém poměru zastoupeny jednotlivé složky, u někoho je více svalové hmoty, u jiného tuku atd. .
KALIPERACE
Je metoda, při níž zjištujeme vrstvu podkožního tuku na přesně určených deseti místech téla. Používáme přístroje, který se nazývá kaliper. Ze zjištěných hodnot určujeme množství tělesného tuku a aktivní tělesnou hmotu (ATH).
Body pro kaliperaci:
1) tvář - vodorovná řasa
2) podbradek - svislá řasa
3) záda - šikmá řasa pod lopatkou
4) prsa - axilární okraj prsního svalu
5) hrudník - po straně nad posledními žebry
6) bok - mezi žebry a hřebenem kosti kyčelní
7) břicho - vodorovná řasa vedle pupku
8) paže - svislá řasa vzadu
9) stehno - svislá řasa nad čéškou
10) lýtko - svislá řasa zezadu
Měříme na pravé straně těla.
Sečtením hodnot a pomocí tabulky určujeme % tuku.
% tuku * hmotnost těla
Hmotnost tuku = -
/kg/ ÍOO
Aktivní tělesná hmota (ATH)
/kg/
=    hmotnost těla - hmotnost tuku
II
Hodnocení procenta celkového tuku mGřením kožních řas na
10-ti místech těla
(podle Pařízkové)
tavy, ~:ho
.e
m    muži     ženy     dorost   mm   nuzl   zeny   dorost mm muži 17--40   17-40   15-16 17-40 17-40 13-16 17-40
30
31
32
3? 34
36
37
38
39
40
41
42
43
44
45
46
47
48
49
50
51
52
53
54
55
56
57 5S
59
60
61
62
63
64
65
66
67
68
69
Meny dorost 17-40 13-16
1,5 1 9
2.7
3.5
3.8
4.1 4'.5
4ř8
5,4 5,7
6.0
6.3
6.6
6.9
7.2
7.4
7.7 7,9 3,2 6,4
8.7
fl o °i> ^
9.1 9,4 996
3.8 .10,0 10; 2 10,4 10,6 10B8 11,0 11,2 11,4 11,6 11,8 12,0
0,4
0,8
1.3
1.7
2.1 2,6 3,0
3.4
4.2 4i5 4,9
5.3 5,6 6,0
6P3 6,6
7.0
7.3
7.6
7,9 6,2
8.5
8.8
9.1
9.4
9.7
9.9 10,2 10,5 10,7 11,0 11,2 11,5
4,0
4.3 4,0
5.2
5.6
6.0
6.7
7.1
7.4 7,7 8,0 8,4
8.7 9,0
9.3
9,6
9.8
10.1 10,4 10p7 10,9
11.2 11,4
11.7 11,9 12,1
12.4
12.6
12.8
13.0
13.3
13.5
13.7
13.9
14.1 14,3 14,5 14,7 14,9
70
71
72
73
74
75
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85
86
87 83
89
90
91
92
93
94
95
96
97
98
99
100
101
102
103
104
105
106
107
108
109
12,2 12/3 12,5 12,7 12,9 13 J 0 13,2
13.4
13.5
13.7
13.8 14,0
14.2
14.3
14.5
14.6 14.. 8
14Í9
15s0
15.2 15; 3
15.5
15.6
15.7
15.9 16,0
16 „1
16", 3
16.4 1605 16,6
16.8
16; 9
17.0
17.1
17.3 17Í4
17.5
17.6
17.7
11, .3
12.0 12; í
12 5 12,7 12;, 9
13.1
13 f 4
13.5 13; 8
14 o 0 14; 2 14,5 14,7 14,9
15.1
15.3 15ř5
15.7
15 o 9 16',1
16 lj 1614
16; a
16.8 17:o
17.2 I?;.')
17.5 17//
17.9
IQ 'i
ie.2
18.4
18.6
18.7 18,9 19,0 19,2 19 c 4
15.1
15.2
15.4 15.6 15,8
16.0
16.1
16Í3
16.5
16.6
16.8
17.0
17.2
17.3
17.5
17.6 .17,8
17.9 18„0
is; 2
18.4
18.5
18.6 18, S 18,9
19.1 1992
19,3
19.5
19.6
1937 19,9
20.0
20.1
20.3
20.4 20f5
20.6
20.7 20,9
110
111
112
113
114
115
116
117
118
119' 120
125 130 135 140 145 150 155 160
165 170 175 160 165 190 195 200 205 210 215 220 225 230 240 250 260 270 280 290 300
17,9
13.0
19.1 18 , 2
18.3
18.4
18.5
18", 7
18, s 18,9 19,9 20c0
20; 4 20,9
n "j ' o r-X„ ,)
21,8 24,9 07 7 -
07 ' 23^0
23.3 23,7
24.4 24,7 2 5 o -i-25v4 25,7
26„3 26;6
26,9 27,1
27,7 00 o
*-9,1 29,6 30 52
30.5
19.5
19.7
19.8 20.0 20^1
20.3
20.4
20.6
20c?
20p9 21,0
21.7
22,4 23,0 23,7 24D3
25.4 26,0
2615 27,0
27.5
28,0 28n5
29,4
r-:C\ 7 ť»' 5 *■
30,6 31,0 31,4 31,8 32 2
M3 Q
33,3
35,0 35D6 36,2 36,8
21.0 21'31 21„2 —, y 2135
21.6
2157 21,3
21,9
22.0
22.1
22.7
23.2 23,7 24,1
24.6
25.0 25,5 25Í9
26.3
26.7
27.1
27.4
27.8
28.9 28.2
23,5
29,8 28,8 29,1
29,8
30.1 30ř4 30,7
31.2
23,6 31,7
32,3 32c8
33,2 33,7 34,1
10 míst =0 sečíst =0 výsledek vyhledat v tabulce -} =0 * tuku
j\ INT  I\ '_C  O  IM   jl   O É NÄZVOSHiOVX
K dorozumnění se v medicíně tradičné užívá latinského názvosloví. Některé latinské termíny se béžně používají v počeštěné formě - kraniální, kaudální, dorzální, ventrální atd..
Při popisu a měření lidského těla vycházíme ze základní anatomické polohy těla.
Je to vzpřímený stoj spojný, horní končetiny volně visí podle těla s dlaněmi obrácenými dopředu (předloketní kosti jsou vedle sebe rovnoběžně, palec roky je tedy prst vnější, malík vnitřní).
Pro orientaci v prostoru a pro určení směrů se užívá těchto termínů :
1. Označení rovin těla
A - rovina    mediánní je rovina    svislá.  Jde zpředu    dozadu a dělí
tělo na dvě poloviny,levou a pravou B - roviny    saqitální    -    předozadní    jsou    všechny další roviny
rovnoběžné s rovinou mediánní C - roviny    frontální    a    čelní    jsou    svislé    roviny rovnoběžné
s čelem
D - roviny   horizontální    -    vodorovné (transversální) probíhají tělem napříč a    dělí tělo na kraniální a    kaudální část, jsou kolmé na roviny mediánní, sagitální i frontální
2. Označení směrů :
A - na trupu se používá těchto označení :
dexter /dx/ - pravý sinister /sin/ - levý
cranialis - směrem k hlavě /někdy superior - horní/
caudalis - směrem k dolnímu konci těla /někdy inferior - dolní/
anterior - přední, stejné jako ventrális
posterior - zadní, stejné jako dorsalis
medialis - vnitřní,  t.j.ležící blíže střední rovině
lateralis - vnější, t.j.  ležící dále od mediánní roviny
superficialis - povrchový
profundus - hluboký
internus - vnitřní
externus - zevní
B - na končetinách se používá těchto označení :
proximalis - bližší k trupu /někdy superior/
distalis - vzdálenější od trupu /někdy inferior/
medialis - vnitřní
lateralis - vnější /zevní/
9
na předloktí a na ruce :
ulnáris - vnitřní /blíže ke kosti loketní - ulné/ radiális - vnější /blíže ke kosti vřetenní - radiu/ palmáris - dlaňový dorsális - hřbetní
na bérci a na noze :
tibiális - vnitřní /blíže ke kosti holenní fibuláris - vnější /blíže ke kosti lýtkové plantaris - chodidlový dorsalis - hřbetní
TERMINOLOGIE KLOUBNÍCH POHYBU
ČELISTNÍ  KLOUB - TEMPOROMANDIBULÁRNÍ :
tibií/ fibule/
Deprese mandibuly /abdukce/ Elevace mandibuly /addukce/ Propulse mandibuly /protrakce/ Retropulse mand. /rekrakce/ Lateropulse mand.
otvírání úst zavírání úst posun čelisti vpřed posun čelisti vzad posun čelisti do stran
POHYBY LOPATKY :
Elevace - kraniální posun
Deprese - kaudální posun Addukce
Abdukce s rotací
vytažení vzhůru stažení dolů posun lopatky k páteři posun lopatky od páteře
Pohyb paže nad horizontálou je vždy spojen s pohybem lop a současně s její rotací (dolní úhel lopatky se vytáčí zev Pohybu paže nad horizontálou se říká ELEVACE.
Kombinací    pohybů    v    kulovitých    a    jiných    kloubech  (v f~' hleznu    a    na    páteři)    je   možný    krouživý pohyb (krouženj.) CIRKUMDUKCE.    Např.  kroužení    zápěstí se    uskutečňuje tak, ž postupně    provede dorsální    flexe,  ulnární    dukce, palmární f a radiální dukce.
i
lil I
TERMINOLOGIE KLOUBNÍCH POHYBU PODLE ROVIN TĚLA
Rovina tola		Latinský název		■     ■1 '-                                          " ----- '! Tělocvičné názvosloví	Popisné názvosloví Poznámka
SAGITÁLNÍ (předozadní)	1 i FLEXE (ventrální flexe)	v zápóstl palmami floxe	v hlezennlm kloubu plantárni flexe	předklon, predpažení, prednožení	ohnutí, skrčení
	EXTENSE (dorsálnf flexe)	dorsálnf flexe	dorsální flexe	záklon, zapažení, zanožení	natažení, napnutí
FRONTÁLNÍ (čelní)	ABDUKCE LATERÁLNÍ FLEXE (lateroflexe)	radiální dukce		úklon, upažení, unoženl stoj rozkročný, sed a leh roznožný	DEFORMITA roznožení, valgosní odtažení postavení
	ADOUKCE	ulnárnl dukce		připažení, přinožení, snoženl stoj spojný, sed a leh snožný	snožení, varosní přitažení postavení
HORIZONTÁLNÍ (vodorovná)	INTERNÍ ROTACE	u předloktí pronace	kombinované pohyby (everse)	dovnitř, vnitřní otáčeni	vtočení
	EXTERNÍ	suplnace	(inverse)	vlevo a vpravo (hlava, trup) ven, zevní	vytočení
I III
n. názvy částí těla
1/ caput 2/ collum 3/ brachium
V oibilus
V anttbrachium 6/ tnanuj
il lhorix, jeho přední strana -,0/ inguea
pectus
11 / femur 12/ genu 13/ crus M/ pes 15/ nucha 16/ dorsum 17/ lumbus 18/ clunis 19/ femur 20/ poples 21/ sura
GONIOMETRIE
Goniometrie je měřeni rozsahu pohybu kloubů. V r. 1955 uveřejnili HNĚVKOVSKÝ a POLÁKOVÁ návrh na jednotné měřeni rozsahů pohybů v kloubech metodou planimetrickou, která se v praxi ujala pro svoji jednoduchost a snadnou zapamatovatelnost a kterou dále popisujeme.
Metody   měření kloubní pohyblivosti:
1) Sférometrická
2) Perimetrická
3) Kinematická
4) Fotografická a
5) Obkreslovací
6) Planimetrická
7) SFTR
8) Trigonometrická
9) Odhad aspekcí 10) RTG metody
- měření v prostoru u kloubů kulovitých. Jde o měření rozsahu v kyčel, kloubu. Měření se zachycuje graficky na kartografickou sít. Kloub tvoří střed koule.
- odvozená HUBSCHEREM v r.1982. Metoda užívaná v očním lékařství. Výsledky jsou zachyceny opět na kartografickou sít polokoule.
- podle   KADEŘÁVKA (1937) -   určuje okamžité středy pohybů v kloubu.
kinematograf ická
- se hodí pro účely publikační a dokumentační.
- např.      pohyb      prstu,      dukce      a pod. (NUTTER a ROSEN)
- plošná - zaznamenává pohyb pouze v jedné rovině. Je jednoduchá a v praxi se běžně užívá.
- standardní    mezinárodní      metoda měření (uvedena v příloze).
- používá trigonometrických výpočtů.
- nepřesné.
- velmi přesné
Při    goniometrii    na    lidském    těle    zjištujeme    ve stupních bud postavení v kloubu,  nebo rozsah    pohybu,  kterého lze dosáhnout za určitých      podmínek    (pasivní,      aktivní    pohyb      ).    Při měření zjištujeme    fyzikální    hodnoty,    bez    přihlížení    k fyziologickým (bolest, rychlost pohybu aj.).
ZÁKLADNÍ POSTAVENÍ TĚLA - NULOVÉ
Je vzpřímený stoj zdravého člověka, příslušného pohlaví a věku (dítě, dospělý,  stařec), přičemž:
- hlava je držena tak, aby pohled očí mířil vodorovně do nekonečna
- bulby oční jsou ve středu orbit
- hrudník je ve středním postavení mezi vdechem a výdechem
- svaly břišní jsou napjaté
- horní končetiny volně visí podle těla, prsty jsou nataženy ve všech kloubech a palec míří dopředu. Plocha dlaně je rovnoběžná se střední sagitální rovinou a prsty addukovány
- kolena jsou natažena
- nohy ve stoji spojném, paty a palce se dotýkají
Měření jednotlivých kloubů se ve skutečnosti neprovádí na stojící postavě, ale v přesně určených polohách. K základní poloze se jednotlivé klouby jen přirovnávají. Postavení jednotlivých kloubů, které zaujímají označenou základní polohu označujeme jako n u 1 u a od této nuly počítáme stupně úhlů.
POMŮCKY K MĚŘENÍ KLOUBU
Měření se provádí většinou vleže na cvičebním stole, který musí být rovný a deska stolu se nesmí pronášet. Jen v nutných případech se. měří na lůžku. Jiná měření se provádí ve stoji, vsedě, u stěny apod.
K měření používáme úhloměrú, které mohou být vyrobeny z různého materiálu (kov,dřevo,plexisklo), nebo různé konstrukce (pákový, gravitační,kapalinový). Úhloměr může mít tvar plného kruhu, nebo systém oblouku. Na měření malých kloubů ruky používáme prstového uhlomeru.
Určování úhlů pohybu na živém organismu je vždy do jisté míry nepřesné, protože závisí na mnoha okolnostech a podmínkách. Z tohoto důvodu určujeme rozsah pohybu po pěti stupních. Při řešení některých výzkumných úkolů se používá záznamu snímání rozsahu na bázi elektronické, kde je možná větší přesnost (elektronické úhloměry).
Jinými pomůckami k měření je olovnice, kterou zjišťujeme těžnici těla. Dále potřebujeme trojúhelníkové pravítko, měkký krejčovský metr, dermograf, papír a tužku na obkreslování.
ZÁZNAM MĚŘENÍ
Pro srovnávání údajů je třeba používat jednotného způsobu záznamu a názvosloví. Pro pohyby používáme latinského názvosloví podle rovin těla.
Rozsah pohybu se udává ve stupních, při zvětšujícím se pohybu narůstá číselný údaj. Rozsah pohybu vyjadřujeme jedním číslem, jestliže výchozí postavení kloubu se rovná základní poloze. Při omezeném pohybu, z jakýchkoliv důvodů, a při patologických pohybech rozsah musíme zaznamenat dvěma hodnotami. Jedna udává*' výchozí postavení kloubu a druhá maximálně dosažený rozsah pohybu. Příklad : je omezena flexe i extenze v kolenním kloubu pro flekční kontrakturu, záznam zní - flexe od 20° do 100°, což znamená, že koleno je v nevýhodném flekčním postavení, do extenze chybí 20<").
Pohyby patologické se musí • označovat zvlášt. Příklad: rekurvační postavení v kolenním kloubu měříme jako hyperextenzi, u viklavého kolena měříme tibiální a fibulární pohyb bérce, po fraktuře zhojené mimo osu např. u loketního kloubu měříme varositu nebo valgosistu atd.
Měřením zjištujeme pasivní i aktivní rozsah pohyblivosti. Rozsah u pasivního pohybu je důležitý, vyjadřuje skutečnou možnost pohybu v daném kloubu. Na rozsahu aktivního pohybu se zúčastňuje i síla svalová. Při jejím snížení naměříme nižší hodnoty, než je skutečný rozsah pohybu kloubu. O síle svalové se přesvědčíme svalovým testem.
Tiskopisy pro záznam pohyblivosti v kloubech nejsou jednotné. Užívá    se různých tabulek nebo razítek.
PRAVÁ	KYČELNÍ KLOUB	LEVÁ
	flexe	
	extenze	
	abdukce	
	addukce	
	zevní rotace	
	vnitřní rotace	
PRAVIDLA MĚŘENÍ
1. Určená poloha se zachovává po celou dobu měření.
2. Nejprve provedeme několik pasivních pohybů, abychom vyšetřili přibližný rozsah a osu pohybu.
3. Do osy pohybu přiložíme osu (s.třed) úhloměru.
4. Jedno rameno úhloměru je rovnoběžné s nepohyblivou částí těla. Druhé rameno úhloměru je rovnoběžné s pohybující se částí téla.
5. Úhlomér je pouze v lehkém dotyku s tělem.
6. Úhlomér   se   přikládá    ze   zevní   strany   kloubu,    s výjimkou prstového   úhloměru,    který   přikládáme   na dorsální stranu měřeného prstu.
7. Měření se provádí pokud možno vždy na odhalené části těla.
8. Měříme aktivní a pasivní rozsah pohybu.
9. Kontrolní měření má provádět vždy stejný pracovník, stejným způsobem, stejným úhloměrem a pokud možno ve stejnou dobu. Během dne se mění rozsah pohybu (bolest, únava, návyk atd.).
Rozsah pohyblivosti jednotlivých kloubů je různý i u normálních jedinců. Tím si vysvětlujeme odchylná čísla, která udávají různí autoři (viz tabulka - normálních rozsahů pohybu kloubních na horní a dolní končetině) a také podle způsobu záznamu.
HORNÍ KONČETINA
Základní postavení horní končetiny bylo popsáno v úvodní části. Pro měření jednotlivých kloubů máme přesně určené polohy.
Kloub ramenní ;
VENTRALNÍ FLEXE /flexe/
1) Rozsah pohybu - bez souhybu lopatky je 90°, pohyb nad horizontálou je elevace paže a děje se asi do 150° se souhybem lopatky a vnitřní rotací paže. Nad 150° se děje se současným pohybem páteře (napřímením kyfozy - záklonem).
2) Poloha - leh na zádech nebo sed, dlaně u těla. Možno měřit i s pokrčeným loketním kloubem.
3) Fixace - pletence raraenního shora.
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru je přiložen zevně na kloub ramenní, pevné rameno úhloměru je rovnoběžné s osou trupu, pohyblivé rameno sleduje kost pažní.
DORZÁLNÍ FLEXE /extenze/
1) Rozsah pohybu - při fixované lopatce 20°, při volné lopatce se udává pohyb až do 40°.
2) Poloha - leh na břiše, čelo opřené o podložku nebo vsedě, dlaň směřuje k tělu.
3) Fixace - pletence ramenního shora (klíček - lopatku)
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru je přiložen zevně na ramenní kloub, pevné rameno úhloměru je rovnoběžné s osou trupu, pohyblivé rameno sleduje kost pažní.
ABDUKCE
1) Rozsah pohybu - bez souhybu lopatky 70° až 90° dále se děje pohyb se souhybem lopatky, která se vytáčí zevně a v ramenním kloubu se děje i zevní rotace.
2) Poloha - leh na zádech, nebo sed, připaženo, dlaně směrují k tělu. -~>y
3) Fixace - pletenec ramenní shora.
4) Přiložení úhloměru
a/ vleže na zádech - střed úhloměru je přiložen na střed ramenního kloubu zpředu, pevné rameno je rovnoběžné s trupem, pohyblivé rameno    sleduje kost pažní.
b/ vsedu - úhloměr    přikládáme    zezadu   na    ramenní kloub, pevné rameno úhloměru jde podle trupu, pohyblivé rameno sleduje kost pažní.Při pohybu sledujeme trup, vyloučíme úklon,  flexi, extenzi v    rameni a elevaci lopatky.
ADDUKCE
V čelní rovině není možná. Je-li nutno ji zjišťovat, děje se tak při flexi v kloubu ramenním a mluvíme o horizontální addukci. Jde o pohyb kombinovaný.
HORIZONTÁLNÍ ADDUKCE (z upažení predpažení dovnitř)
1) Rozsah pohybu - je asi 110° - 120°.
2) Poloha - sed, nebo leh na zádech. Paže abdukována do 90^\ loket flektován do 90°, předloktí v pronaci.
3) Fixace - pletence pažního shora.
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme na střed ramenního kloubu shora, pevné rameno je rovnoběžné se spojnicí obou akromiálních výběžků, pohyblivé rameno sleduje pohyb paže.
HORIZONTÁLNÍ ZAPAŽENÍ  (z upažení zapažení)
1) Rozsah pohybu - 30°.
2) Poloha - sed, nebo leh na břiše, paže abdukována do 90°, loket flektován do 90°, předloktí volně visí k podložce.
3) Fixace - pletenec pažní shora
4) Přiložení úhloměru - obdobné jako při měření horizontální addukce.
ROTACE INTERNÍ  (vnitřní)  a EXTERNÍ (zevní)
1) Rozsah pohybu - 90° pro každou rotaci.
2)  Poloha - leh na břiše nebo sed
a/ leh na břiše, čelo na podložce, paže abdukována do 90°, loket flektován do 90°, předloktí je v supinaci a směřuje k zemi (dlaň ke cvič. stolu) b/ sed s opřeným trupem, paže je addukována, loket flektován do 90°, předloktí v supinaci (dlaň směřuje vzhůru).
3) Fixace - pletence ramenního shora (aby nedocházelo k elevaci lopatky) a dolního konce humeru (aby nedocházelo ke změně polohy v ramenn. kloubu).
4) Přiložení uhlomeru
a/ vleže na břiše - střed úhloměru přiložíme na Olekranon
zevně, pevné rameno směruje    kolmo     k    zemi, pohyblivé
rameno sleduje pohyb předloktí b/ vsedě - střed úhloměru přiložíme    zespodu   na Olekranon,
pevné   rameno    zůstává   v    základní   poloze, pohyblivé
sleduje pohyb předloktí.
Při měření ramenního   kloubu snadno dochází k   substitucím, proto se doporučuje provádět měření ve dvojicích.
Pro   orientační    vyšetření    pohybů     v   ramenním   kloubu necháme vyšetřovaného oboustranně predpažením vzpažit a upažením připažit. Sledujeme rozsah pohybu a pohyb lopatek. Rotace vyšetřujeme zkouškou zapažených paží  (spojení prstů obou HK za zády,  jedna HK vzpažená, druhá HK zapažená).
Kloub loketní ; FLEXE
1) Rozsah pohybu - je asi 140° podle rozvoje svalstva.
2) Poloha - vlehu na zádech, paže podél těla, předloktí v supinaci. Není-li možná supinace, měří se ve středním postavení a zvlášt    do    záznamu se tato    poloha poznamená.
3) Fixace - kloub ramenní shora  (z ventrální strany).
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme na loketní kloub ze zevní strany, pevné rameno je rovnoběžné s kostí pažní,pohyblivé sleduje pohyb předloktí.
Do záznamu je nutno poznamenat hyperextenzi, patologickou varositu či valgositu, nebo viklavost kloubu.
Orientační vyšetřeni - hrot 3. prstu se dotkne středu ramene. Při    změně    osy   kloubu se prst    uchyluje    mediálně či laterálně.
SUPINACE A PRONACE
1) Rozsah pohybu    - 90° pro oba pohyby.
2) Poloha - sed, paže je addukována, loket flektován do 90°, předloktí je ve středním postavení  (palec směřuje vzhůru).
3) Fixace - epikondylů humeru, po celou dobu měření nesmí dojít k úklonu trupu a k abdukci v ramenním kloubu.
4) Přiloženi úhloměru - střed úhloměru přiložíme na hlavičku 3.metakarpu, pevné rameno směřuje kolmo k zemi, pohyblivé rameno sleduje hlavičky 3.  - 5. metakarpu.
v praxi vystačíme s odhadem na třetiny rozsahu pohybu.
Klouby ruky (zápěstí) :
V rozsahu pohybu kloubů ruky nacházíme řadu podstatných úchylek Některé pohyby je možno měřit běžným způsobem pomocí uhlomeru jiné je výhodnější zachytit metodou obkreslovaci a některé j nejlépe popsat.
DORSÁLNÍ FLEXE  (extenze)  a PALMÁRNÍ FLEXE (flexe)
1) Rozsah   pohybu - 90° v každém směru   s   uvolnenými prsty.
2) Poloha - sed, předloktí v pronaci na podložce, ruka j mimo podložku.
3) Fixace - nad zápěstím.
4) Přiloženi úhloměru - střed   úhloměru   přiložíme na zápěstí ze zevní strany (proč.styloideus ulnae), pevné   rameno j rovnoběžné s osou předloktí,  pohyblivé rameno sleduje pátý metakarp.
RADIÁLNÍ DUKCE (abdukce)  a ULNÁRNÍ DUKCE (addukce)
1) Rozsah pohybu - radiální dukce 30°. ^
ulnární dukce 45° až 60 .
2) Poloha - sed, předloktí i ruka na podložce v pronaci.
3) Fixace - nad zápěstím.
4) přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme na zápěstí shora, pevné rameno je rovnoběžné s osou předloktí pohyblivé rameno sleduje 3.metakarp.
FLEXE 2.- 5. prstu
1) Rozsah pohybu - MP (metakarpofalangový) kloub - 90°.
IP, (interfalangový) kloub - 120°. IP, - 90°.
2) Poloha    -   sed,    předloktí    na   podložce   ve středním pronačním postavení, a prsty nataženy.
3) Fixace - proximální    část předcházejícího článku udržuje v nulovém postavení.
4) Přiložení úhloměru - měří se prstovým úhloměrem, který přikládá z dorsální strany prstu. Proximální článek považuje za pevný, nepohyblivý, pohybuje se ram distální.
ABDUKCE A ADDUKCE 2.- 5. prstu
1) Rozsah   pohybu -    u všech   kloubů MCP    je možná dukce radiální, tak    i ulnární.  Největší radiální    dukce je u prstu,    ulnární u    5.  prstu.    3. a    4.  prst   mohou proy dukci jen při odtažení ostatních prstů.
2) Poloha - sed, předloktí v pronaci, ruka je s p položena na desku stolu, prsty nataženy, 3. metakarp v prodloužení osy předloktí.
3) Fixace - není třeba.
4) Přiložení    úhloměru    -    měření    úhloměrem    je možné, rychlejší a přesnější je metoda obkreslovaci.
FLEXE PALCE
1) Rozsah pohybu - MP kloub - 60°.
IP kloub - 90°.
2) Poloha -    sed, předloktí    a    ruka    je    na    desce stol středním,  nebo supinačním postavení.
3) Fixace - není třeba
4) Přiloženi úhloměru - je obdobné jako u prstů.
ABDUKCE A ADDUKCE PALCE
provádíme metodou obkreslovací
OPOZICE A REPOZICE PALCE
Jde o kombinovaný pohyb. V praxi se nejlépe osvědčuje popis, kam dosáhne špička palce proti dlaňové straně ostatních prstů. Při maximálním ohnutí v obou kloubech se špička palce dotkne bříška nad hlavičkou 5. metakarpu. Při nataženém kloubu interfalangeálním a metakarpofalangeálním se dotkne středního článku 4. prstu.
Často lepší názor na funkci ruky si uděláme, když místo čísel používáme funkční testy ruky (viz přísl. kapitola).
DOLNÍ KONČETINA
Základní postavení dolních končetin se přirovnává ke vzpřímenému stoji živého člověka - kolena natažena, paty a palce nohy se dotýkají. Měření pohybů v jednotlivých kloubech se děje vleže na zádech,  nebo ve přesně určených polohách.
Kloub kyčelní :
FLEXE
1) Rozsah pohybu - až 130° při ohnutém koleni, při nataženém koleni 90°.
2) Poloha - leh na zádech, dolní končetiny nataženy, pately směřují    ke stropu.
3) Fixace - hřeben kosti kyčelní.
4) Přiložení úhloměru - střed uhlomeru přiložíme na velký trochanter, pevné rameno je rovnoběžné s trupem, pohyblivé sleduje pohyb femuru.
EXTENZE
1) Rozsah pohybu - 15°.
2) Poloha - leh na břiše,  nohy mimo podložku.
3) Fixace - os sacrum.
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme na velký trochanter, pevné rameno je rovnoběžné s trupem, pohyblivé sleduje pohyb femuru.
ABDUKCE
1) Rozsah pohybu - 45°.
2) Poloha - leh na zádech, neměřená končetina v abdukci (pro stabilizaci pánve).
3) Fixace - hřeben kosti kyčelní na měřené straně.
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme zpředu na kyčelní kloub (mírně pod spinu měřené končetiny), pevné rameno je rovnoběžné se spojnicí ventrálních spin, pohyblivé sleduje pohyb femuru.
ADDUKCE
1) Rozsah pohybu - 30°.
2) Poloha - leh na zádech, neměřená    končetina je v abdukci.
3) Fixace - hřeben kosti kyčelní na měřené straně.
4) Přiloženi úhloměru - stejné jako při měření abdukce.
ROTACE INTERNÍ  (vnitřní)  a EXTERNÍ (zevní)
1) Rozsah pohybu - asi 45° pro každou rotaci.
2) Poloha
a/ leh na zádech, bérec měřené končetiny spuštěn mimo podložku, neměřená končetina je pokrčena v koleni a v kyčli a opírá se ploskou o podložku.
b/ výjimečně měříme vsedě, bérce mimo podložku.
3) Fixace - při vnitřní rotaci    se fixuje stejnostranná spina
shora
- při zevní rotaci se fixuje opačná spina shora.
4) Přiložení úhloměru - střed uhlomeru přiložíme na kloub kolenní zpředu, pevné rameno směřuje kolmo k zemi, pohyblivé sleduje pohyb bérce.
Kloub kyčelní pro svou mohutnou vrstvu svalovou, ev.tukovou, je těžko přístupný palpaci a je zde možná snadná substituce pohybu pánve a bederní páteře, proto měření provádíme raději ve dvoj icích.
Kloub kolenní : ^ FLEXE
1) Rozsah pohybu - je 130° až 150°, podle vývinu svalstva.
2) Poloha - leh na břiše, nohy mimo podložku.
3) Fixace - pánve na os sacrum.
4) přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme na kolenní kloub ze zevní strany, pevné rameno úhloměru je rovnoběžné s osou stehna, pohyblivé sleduje pohyb bérce.
EXTENZE
Je vlastně výchozí nulová poloha. Někdy se ještě do 10 počítá za pohyb fyziologický. Při větším stupni mluvíme o hyperextenzi - rekurvaci.  Zvětšenou extensi měříme obdobně jako flexi.
Také do záznamu je třeba poznamenat zvětšenou valgositu a varositu, ev. viklavost kolene.
Kloub hlezenní ;
FLEXE /plantární flexe/
1) Rozsah pohybu - je asi 50°.
2) Poloha - leh na zádech, natažené dolní končetiny, noha s bércem svírá 90°.
3) Fixace - bérce lehce nad kotníky.
4) Přiložení úhloměru - střed úhloměru přiložíme pod zevní kotník, pevné rameno je rovnoběžné s bércem, pohyblivé sleduje pohyb nohy podle pátého metatarzu.
EXTENZE (dorzální flexe)
1) Rozsah pohybu - je asi 10°.
2) Poloha - leh na zádech, natažené dolní končetiny, noha s bércem svírá pravý úhel.
3) Fixace - bérce nad kotníky.
4) Přiloženi úhloměru - stejné jako u plantární flexe.
SUPINACE (inverse)  PRONACE (everse)
1) Rozsah pohybu - je zhruba 30° ze středního postavení.
2) Poloha - leh na zádech, dolní končetiny natažené, noha s bércem svírá pravý úhel. Pod patou vložen list papíru, chodidlem je proložená rovina.
3) Fixace - bérce nad kotníky.
4) Měření - na papír zakreslíme přímku výchozího postavení, po provedení pohybu označíme přímkou konečné postavení chodidla.   Zjištěný úhel změříme úhloměrem.
Rozsah pohybu zjišťujeme též odhadem na třetiny.
Klouby prstů;
Jsou v tak malém rozsahu, že jejich měření se ani v praxi nepoužívá.
V některých případech, před korekčními operacemi na šlachách (při kontraktuře), provádíme měření, aby se později dal hodnotit výsledek operace.
ARTROTEST
		Den	I					Den			
Kloub	Pohyb	Normál				Kloub	Pohyb	Normál			
Rameno	Flexe	0—1BQ				KyCel	Flexe	0—120			
	Extense	0— 60					Extensa	0— 15			
	Abdukce	0—180					Abdukce	0— 50			
	Abdukce horlz.	0—110					Abdukce vo flexi	0— 80			
	Zev. rotace	0— 60					Addukce	0— 20			
	Vnitř, rotace	0— SO					Zev. rotace	0— 30			
	Addukce	0— 30					Zev. ve flexi •	0— 45			
	Addukce horlz.	0— 30					Vnitř, rotace	0— 30			
Loket	Flexe	0—150					Vnitř, ve flexi	0- 45			
	Suplnace	0— 85				Koleno | Flexe		0-155			
	Pronace	0— 80				Hlezno	Dors flexe	0— 35			
Zápästí	Dors. flexe	0— 85					Plant, flexe	0— 65			
	Palm. flexe	0— 85					Abdukce	0— 30			
	Red.dukce	0— 20					Addukce	0- 30			
	Uln. dukco	0— 40					Suptnace/Pronace	0— 30			
Prsty:
	Den																
Pohyb	N-HK	N-DK	I	a	m	IV	v	I	11	III	IV	V	i	n	m	IV	v
Flexe	0—90	0—30															
Flexe IPi	0—130	50—90															
Flexe IP7	0— 70	50—90	/					/					/				
Hyperext. MP	0— 10	0—80															
Abdufcca II-v	0— 25	0—15	/					/					/				
Abdukce	0— 50	0—15		/	/	/	/		/	/	/	/		/	/	/	/
Opozice	0— 60	1		/	/	/	/		/	/	/	/		/	/	/	/
Repozlce	0— 50	/•		/	/	/	/		/	/	/	/		/	/	/	/
Otok kloubů a atrofle ivalstva (obvcdy): P-L
Den													
Zápěstí							Hlezno						
! Předloktí							Lýtko						
1 Loket							Koleno						
f Paže							Stehno 10 cm					j	
\							Stehno 15 cm					1	
Mčřeol pohybu páteře: F-L
Mířeni délky končetin: P-L
j Den										
Schober 3 cm				Acrom. — caplt. rad.						
Stibor 7 cm				Caplt. rad. — proc. styl. rad						
Ott — předklon 3,5 cm				Proc. styl. r. — apex dig. III.						
Ott — z&klon2,5cm				Acrom. — apex dig. III.						
Thomayer				Spina 11. ventr. — condyl. 11b.						í
Oklon vpravo 22 cm				Condyl. tib. — Mail. tib.						
Oklon vlevo 22 cm				Spina II ventr. — Mali. tib.						
PropuStCn dne: Stav při propuštění:
Podpis Instruktora LTV:
Podpis lékaře:
VYŠETRENÍ     I?'   U  N   K  Č   N   X   CZ H fORUCľO POHYBOVÉ SOUSTAVY
A N A M N É   Z A
Kritéria pro správné určení anamnézy při poruchách pohybové soustavy:
1) Chronicko - intermitentní průběh.
2) Systémový charakter.
3) Trauma v anamnéze.
4) Závislost na zátěži, poloze a držení těla.
5) Závislost na faktorech působících na vegetativní soustavu.
6) Psychický faktor.
7) Asymetričnost.
8) Paroxysmálnost.
9) Význam věku.
Vyšetřování začíná již vstupem nemocného do ordinace, všímáme si každého pohybu - jak přichází, jak si sedá, svléká se, apod. Vždy trváme na tom, aby nemocný byl alespoň při prvním vyšetření svlečen do spodního prádla. Pokud se tak nestane, je možné, že naší pozornosti ujde často významná okolnost, bez ohledu na to, kde nemocný udává potíže.
Chronicko-interminentní průběh Měli bychom znát pokud možno první ataku vůbec,  frekvenci a délky atak a začátek   poslední    ataky. Naproti tomu je vždy znepokojivý krátky a progredientní průběh.
Systémový charakter V průběhu let se projevují potíže v různých úsecích páteře. Jen výjimečně zůstávají funkční poruchy omezeny na určitý úsek. I o tom je nutné se přesvědčit cíleným dotazem. Nemocný s vertebrogenní bolestí hlavy totiž netuší souvislost s bolestmi v kříži, jako nemocný s bolestmi v páteři nemyslí na souvislost s vertebrogenní závratí. Takovýmto způsobem se dovídáme o nejrůznéjších potížích nemocného, z nichž každá jednotlivě by mohla mít velmi odlišné příčiny. Jejich společným jmenovatelem je však páteř. Lze tedy říci, že páteř spojuje poruchy zdánlivě velmi různorodé.
Trauma v anamnéze Trauma je jedním z hlavních patogenetických činitelů, a proto je-li v anamnéze, vždy zvyšuje podezření na vertebrogenní poruchu. Znovu si uvědomíme, že téměř každé trauma, byt postihlo "jen" končetiny, ale zejména postihlo-li hlavu nebo trup, působí přímo nebo nepřímo na osový orgán, tj.páteř. Proto se nemáme příliš ochotně spokojit s údajem nemocného, že se na úraz nepamatuje,    ale vyptávat   se   ho    zejména na    sportovní anamnézu
a drobné sportovní nehody. Závodní sport při dnešních požadavcích znamená vždy přetěžování pohybového ústrojí.
Závislost na zátěži, poloze a držení těla Funkce pohybové soustavy a její poruchy závisejí zcela na pohybu, zvláště násilném, a na držení (poloze) těla, hlavné je-li namáhavé. Bude proto jedním z nejdůležitéjších úkolů anamnézy zjistit, za jakých okolností k bolestivým atakám dochází. Jde o rozhodující anamnestický údaj, který se od nemocného získává nejobtížněji. Největší chybou pak bývá, ptáme-li se nemocného, po čem jeho obtíže nastaly. Je třeba se ptát při čem, tj. za jakých okolností poprvé bolesti ucítil anebo kdy se pravidelně projevují. Rovněž chceme znát, který pohyb nebo polohy přinášejí pacientovy úlevu. Zda je bolest vyvolána náhlým pohybem, namáhavým výkonem o určitém trvání nebo vynuceným dlouhodobým držením (polohou) těla. I malý detail může být výzmnamný, i když se zdá téměř malicherný :  příčina bolesti může být odlišná.
Závislost na faktorech působících na vegetativní soustavu U funkčních    poruch    pohybové    soustavy    nebývá mechanický faktor^, jediný,  a proto vše, co ovlivňuje reaktibilitu organismu, zejmén. jeho      nervový    systém,      hraje    významnou     úlohu.    Jak ukazuje" zkušenost, k    nej známějším činitelům patří    počasí a jeho změny, a s    tím     související    prochlazení,    infekční      nemoci vyvolané venkovní    teplotou    i    alergická    reakce    s    mohutnou vegetativní odezvou.
Psychicky faktor
Jesliže víme, že pohybová soustava podléhá naší vůli a bolest je nejčastějším příznakem poruchy jeji funkce, nepřekvapí nás, že se psychický faktor často podílí na klinickém obraze vertebrogenních poruch. Proto psychická spoluúčast nikterak nevylučuje, nýbrž spíše naopak potvrzuje diagnózu vertebrogenní poruchy. Zpravidla až další průběh onemocnění ukazuje, jak velikou roli psychický faktor skutečně hraje : psychický stav nemocného se může upravit po odeznění bolesti, psychický faktor může ale také přetrvat nebo způsobit další recidívy. Pro čistě psychogenní bolest je charakteristické, že nemocný uhýbá před přesnějším popisem a své údaje často mění.
Paroxysmálnost
Za velmi charakteristickou vlastnost vertebrogenních poruch označujeme jejich paroxysmální (záchvatovitý) průběh. I když nemocný popisuje své bolesti jako stálé, zjištujeme pak při bližším dotazu, že intenzita bolesti se paroxysmálné stupňuje a opět polevuje.
Asymetričnost
Vertebrogenní bolesti nebývají symetrické a jsou nezřídka jednostranné. Platí to jak pro kořenové a pseudoradikulární syndromy, tak pro bolesti hlavy nebo pseudoviscerální syndromy.
Význam věku
Při diferenciální diagnóze musíme také brát zřetel na výskyt onemocnění podle věkových skupin, který může být velmi odlišný. Lze říci, že celkově po šesté dekádě vertebrogenních bolestí ubývá, artrotických bolestí na končetinách , zejména dolních, přibývá.
VYSETR.EISríÉ     TP  Ä T   E   R FJ
GONIOMETRIE ROTACE HLAVY
1) Rozsah pohybu - 60° až 80°.
2) Poloha - vzpřímený sed, páteř je opřena o operadlo.
3) Fixace - pletenec ramenní neměřené strany.
4) Přiloženi uhlomeru - střed uhlomeru přiložíme na střed hlavy shora, obě ramena směřují vpřed nad kořen nosu. Při pohybu pevné rameno zůstává v základní poloze, pohyblivé rameno sleduje pohyb hlavy a vždy směřuje nad kořen nosu.
ÚKLONY HLAVY
1) Rozsah pohybu - 40°.
2) Poloha - vzpřímený sed, páteř může být opřena.
3) Fixace - pletenec ramenní neměřené strany shora.
4) Přiložení úhloměru - střed uhlomeru přiložíme na Cy, pevné rameno je rovnoběžné se spojnicí C-j a akromionu, pohyblivé sleduje krční páteř.
ZKOUŠKY HODNOTÍCÍ POHYBLIVOST PÁTEŘE SCHOBERÚV PŘÍZNAK
- hodnotí rozvíjení bederní péteře při předklonu.
Výchozí poloha - vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páteř v nulovém postavení, klouby dolních končetin jsou rovněž v nulovém postavení,  HK volně visí podél těla.
Měření - označíme trn L5 (v místě, kde spojnice spinae iliacae posteriores sup. protne páteř) a od tohoto bodu naměříme kraniálně 10 cm (u dětí 5 cm) a označíme. Necháme provést plynulý předklon a změříme vzdálenost mezi oběma značkami. Hodnocení - při normální pohyblivosti bederní páteře se měřená vzdálenost v předklonu prodlouží o 4 až 5 cm (u dětí o 2,5 cm).
STIBORŮV PŘÍZNAK
- hodnotí rozvíjení hrudní a bederní páteře při předklonu. Výchozí poloha -    vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páteř v nulovém postavení, klouby dolních   končetin jsou rovněž v nulovém postavení,  HK volné visí podél těla.
Měření - změříme vzdálenost mezi trnem obratle C7 a L5. Poté provede vyšetřovaný maximální předklon. V předklonu změříme znovu vzdálenost C7 a L5.
Hodnocení - Při normální pohyblivosti hrudní a bederní páteře se měřená vzdálenost v předklonu prodlouží o 10 cm.
ZKOUŠKA LATEROFLEXE
-hodnotí pohyblivost bederní a dolní hrudní páteře při úklonu. Výchozí poloha -   vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páteř v nulovém postavení,  klouby dolních    končetin jsou rovněž v nulovém postavení,  HK volně visí podél těla, dlaně směřují k tělu, klouby prstů ruky jsou v nulovém postavení.
Měření - na laterální ploše DK označíme výšku třetího prstu ruky• V maximálním úklonu znovu označíme výšku třetího prstu. Hodnocení - měříme vzdálenost mezi dvěma značkami na laterální ploše DK a porovnáváme tyto vzdálenosti na pravé a levé straně. K hodnocení je možno použít i olovnice - viz. vyšetření olovnicí. Pozn. : - během vyšetření' nesmi dojít k elevaci ramen, zvednutí DK a k rotaci trupu
vyšetření provádíme zády u stěny, v případě že nevyšetřujeme pomocí olovnice.
THOMAYERŮV PŘÍZNAK
- hodnotí rozvíjení všech úseků páteře při předklonu.
Výchozí poloha - vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páteř v nulovém postavení, klouby dolních končetin jsou rovněž v nulovém postavení,  HK volné visí podél těla.
Měření    -    vyšetřovaný   provádí    plynulý   předklon,    bez pokrčení
kolen.  Sledujeme způsob   provádění předklonu, plynulost rozvíjení
jednotlivých    úseků    páteře.    Po    dosažení    maximálního předklonu
změříme vzdálenost mezi 3. prstem ruky a podlahou.
Hodnocení    - při   normálním rozsahu   pohyblivosti se vyšetřovaný
dotkne   špičkami prstů   podlahy.    Pokud   se dotkne   podlahy celou
dlaní, hovoříme o negativní   Thomayerově zkoušce (udáváme v minus
cm),    pokud    vyšetřovaný   nedosáhne    špičkami    prstů   k podlaze,
hovoříme o pozitivní zkoušce a zaznamenáme počet cm.
Pozn.   : vyšetřovat je možné i v sedě, ovšem je nutné pevné opření
chodidel o podložku a dobrá fixace pánve.
OTTÚV PŘÍZNAK
- hodnotí rozvíjení hrudní páteře při flexi a extenzi
a) INKLINAČNÍ
Výchozí poloha - vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páteř v nulovém postavení, klouby dolních končetin jsou rovněž v nulovém postavení, HK volně visí podél těla.
Měření - naměříme od trnu obratle Th^ 30 cm směrem kaudálním a označíme. Poté necháme provést plynulý předklon a změříme vzdálenost mezi oběma značkami. Rozdíl mezi naměřenou hodnotou ve vzpřímeném stoji a v předklonu označujeme jako inklinační index.
b) REKLINAČNÍ
Výchozí poloha - vzpřímený stoj, krční, hrudní i bederní páte v    nulovém   postavení,    klouby   dolních    končetin    jsou rovněž v nulovém postavení, HK volně visí podél těla.
Měření - naměříme od trnu obratle Th^ 30 cm směrem kaudálním a označíme. Poté necháme provést plynulý záklon a změříme vzdálenost mezi oběma značkami. Rozdíl mezi naměřenou hodnotou ve vzpřímeném stoji a v záklonu označujeme jako reklinační index.
Hodnocení - při normálním rozsahu pohybu v hrudní páteři se při předklonu měřená vzdálenost prodlouží nejméně o 3,5 cm a při záklonu se vzdálenost zmenší průměrně o 2,5 cm.
Celkové hodnocení Ottová příznaku udáváme jako součet inklinačního a reklinačního indexu. Je-li součet menší než 4 cm, usuzujeme na zmenšený rozsah pohyblivosti v hrudní páteři.
ČEPOJŮV PŘÍZNAK
- hodnotí rozvíjení krční pátere při predklonu.
Výchozí poloha - vzpřímený sed, hrudní a bederní páteř opřena o opěradlo židle, chodidla se opírají celou plochou o podložku, HK volné visí podél téla. Krční páteř je v nulovém postavení. Měření - označíme trn Cy a smérem kraniálním naměříme a označíme 8 cm. Necháme provést maximální předklon a znovu změříme vzdálenosti mezi značkami.
Hodnocení - při normálním rozsahu pohyblivosti se měřená vzálenost v předklonu prodlouží o 3 cm.
ZKOUŠKA PŘEDKLONU HLAVY
- předklon hlavy hodnotíme příznakem brada - sternum.
Měření - při maximální flexi krční páteře zjištujeme vzdálenost brady od incisura jugularis sterni v cm. Při normální pohyblivosti se brada dotýká sterna.
FORESTIEROVA FLECHE
- je vzdálenost    záhlaví od podložky a    je pozitivní při zvětšené hrudní kyfoze.
Měření - se provádí vleže na zádech na vyšetřovacím stole nebo ve stoji zády ke stěně.
VYŠETŘENÍ POMOCÍ OLOVNICE
HODNOCENÍ ZPŘEDU
- olovnice spuštěná od processus xiphoideus dopadá mezi špičky DK
- sledujeme,    zda stěna    břišní neprominuje.
HODNOCENÍ ZBOKU
- olovnice spuštěná v prodloužení zevního zvukovodu fyzilogicky prochází středem ramenních a kyčelních kloubů a dopadá do přední části nohy.
HODNOCENÍ ZEZADU
- sledujeme olovnici spuštěnou ze záhlaví
a) Hodnocení    v    sagitální    rovině    - vrchol    krční    lordozy od
svislice je fyziologicky vzdálen 2 cm
- svislice se dotýká vrcholu hrudní kyfozy
- vrchol bederní    lordozy od svislice      je fyziologicky vzdálen 2,5 až 3 cm u dětí, u   dospělých    o    něco více (3,5 až  5 cm).
b) Hodnocení    ve    frontální    rovině    -    sledujeme,    zda olovnice probíhá    podél    pátere    a    zda    prochází intergluteální rýhou. Neprochází-li    intergluteální    rýhou,    zméříme    odchylku   v cm a označujeme jako dekompenzaci vpravo či vlevo.
c) Vyšetření    úklonu    pomocí    olovnice    -    při    úklonu sledujeme olovnici spuštěnou    z protilehlé axily.    Normálně má procházet itergluteální rýhou.  Při hypermobilité    se svislice dostává na kontralaterální stranu,  naopak při    omezeném úklonu zůstává na straně homolaterální.
VYŠETŘENI REELEXISríCři ZMĚN
Palpační vyšetření je základem klinické diagnózy, reflexních změn a také pohybové palpace při diagnóze změn pohyblivosti. Palpací tkání    se snažíme poznat jejich    jemnou strukturu, odpor, napětí,       teplotu, vlhkost,       pohyblivost, stlačitelnost
i protašitelnost. Tím, že se soustřeďujeme na tkáň, kterou prohmatávámé, a tím, že odsouváme vrstvu za vrstvou, rozlišujeme kůží, podkožní tkáň, sval a kost (okostici). Sledujeme-li sval, rozeznáváme jeho přechod ve šlachu a nakonec v úpon. Když palpujeme kost, rozeznáváme hrboly a možné změny na okostici a lokalizujeme klouby. Reflexní změny při bolesti se projevují ve všech tkáních a poznáváme , je právě palpací. Nejvýznamnějším nálezem bývá zvětšené napětí.,
Palpujeme pohyblivost kloubní, odpor během pohybu (váznutí) a rozsah pohybu. Jak dosahujeme krajní polohy, zjištujeme, jak se odpor zvětšuje, a to buď postupně a pružně, nebo náhle (bez pružení).
Podobně sledujeme také relativní pohyblivost tkání (kůže, svalů, fascii a kostí) a poznáváme možné adheze.
Je přitom důležité rozlišovat, co skutečně vnímáme svými receptory a jak interpretujeme své vjemy - nebývá to vždy snadné.
HLOUBKOVÁ PALPACE
- je analýza vzájemného pohybu   dvou tkání proti sobě za různých podmínek a konkrétné za různého tlaku
- pasivně   posunujeme jednotlivé tkáně    proti sobě a intenzitou tlaku posouváme vrstvu po vrstvě
1) posun kůže    po   podkoží    vyšetřujeme lehkým,    skoro žádným tlakem, bez posunu prstů po kůži
2) posun podkoží po fascii vyšetřujeme poněkud větším tlakem
3) posun fascie po svalu vyšetřujeme kolmým, větším tlakem
Hyperalqické kožní zóny (HAZ)
Vyšetřujeme je obvykle zároveň   s příslušnými úseky páteře. Metody :
- Velmi lehce přejíždíme přes kůži nemocného prstem a v místě HAZ cítíme zvýšený odpor nebo tření, napr. v okolí aktivní jizvy apod..
- Řasení kůže mezi palcem a ukazováčkem a posouvání řasy podle KIBLERA a MAIGNE. Vidíme reakce nemocného na vyvolanou bolest a současně cítíme zvýšení odpor proti řasení. Hyperalgická kožní zóna je tam, kde je řasa tlustší.
- Kožní    vlnu vytváříme    zanořováním prstu   do kůže   a posouváním kolmo    k   průběhu   dermatomů.    V   místě    HAZ    se prst jen ztěží zanořuje,    kůže   klade   odpor   proti   posouvání,    její povrch se podobá struhadlu - nemocný   bolestivě reaguje.
~ Lehkými pohyby špiček prstů na kůži, aniž bychom vyvolali bolest, zkoušíme posuvnost nejpovrchnějších vrstev, která je v místech HAZ snížena(Glaser).
~ Protahujeme kůži minimální silou   mezi špičkami prstů nebo mezi
dlaněmi, až dosáhneme předpětí a zjistíme, zda kůže pruží v tomto krajním postavení. Porovnáme pružnost kůže v různých směrech a v symetrické oblasti na druhé straně těla. V HAZ cítíme tuhý odpor proti pružení (po dosažení předpětí). V krajním postavení lze udržet lehký tah po dobu 10 sekund, až cítíme, že odpor taje , pak zjištujeme normální pružení. Protažitelnost lze měřit, když označíme vyšetřovanou oblast tužkou, a lze ji porovnat před a po protažení i na symetrické oblasti druhé strany těla.
Reflexní změny svalové a maximální (spoustové) body
Svaly reagují na nociceptivní podráždění změnou napětí. Jednou z nej typičtějších změn je vznik maximálního nebo spoušťového bodu (trigger point). Spouštový bod v kosterním svalu se stanoví podle lokalizované hluboké palpační bolestivosti jako tuhý svalový snopec (zatvrdlina), v místě největší hluboké hyperalgezie nemocný bezděčně uhýbá. Vyvoláváme lokalizovaný záškub, tj. viditelnou kontrakci té části svalu, ve které se tento snopec nachází. Pro vyvolání záškubu je nejvhodnější, když uvolněný sval lehce protáhneme a přebrnkneme rychle palpujícími prsty. Ze spoušťového bodu nevyvoláváme pouze místní, ale také přenesenou bolest, která je velmi charakteristická, a proto diagnosticky významná pro každý sval.
Důležité svalové spoustové body
Sval
Klinicky vvznam
quadriceps femoris, tensor fasciae latae adduktory stehna iliacus piriformis
ischiokrurální skupina
levator ani (per rectum) erector spinae
psoas a quadratus lumborum střední část trapeziu
subscapularis
supinator, extenzory prstů, biceps
flexory prstů
stern ocletdomastoideus
trapezius (horní), levator
scapulae
krátké extenzory hlavových kloubů (na zadním oblouku atlasu) žvýkací svaly digastricus
bolestivý horní okraj pately
léze segmentu L 3/4
léze kyčelního kloubu
léze v segmentu l 5/s 1, kostře
léze v segmentech l 4/5
léze v segmentech L 4 — S 1 (Lasěgue),
bolesti sedacího hrbolu a hlavičky
fibuly
kostrč
pohybový segment odpovídající lokalizaci léze torajcolumbálního přechodu cemkobrachiální a kořenové syndromy na horních končetinách hlavné skapulohumerální kloub radiální epikondylalgie
ulnární epikondylalgie
léze hlavně v horní krční oblastí
veškeré poruchy cervikální
léze v segmentu okciput/atlas
temporomandibulární kloub bolestivá jazylka, dysfagie
Reflexní změny na okostici - maximální, spoustové body
Je to velký počet bolestivých bodů na okostici u nemocných s funkčními poruchami pohybové soustavy. Často, jako i jiné spoustové   body,    jsou   velmi    charakteristické   pro    určité léze
a mají proto velikou diagnostickou hodnotu. Jejich vymizení (zmírnění) je cenným testem pro účinnost naší léčby. Často bývá bolestivý periostový bod pohmatově změněn jako prosáklá prominence. Velmi často jsou periostové body místem úponů šlach a vazů, jako velký hrbol stehenní kosti, hlavička fibuly aj., a jejich bolestivost úzce souvisí se zvýšeným napětím, zejména svalovým. Je-li bolestivý trnový výběžek na jedné straně, bývá to na straně, kde je svalový spazmus, a na straně, kam vázne rotace. Někdy však může jít při bolestivém bodu o přenesenou bolest. Je-li možno přímo vyhmatávat kloub, bývá při poruše bolestivý na pohmat. Platí to zejnéna pro meziobratlové klouby a klouby končetin. Kyčelní kloub vyhmatáváme v třísle, akromioklavikulární a sternoklavikulární        kloub       na obou       koncích klíčku
a temporomandibulární kloub před tragem.
Důležité periostové body
Periostový bod
Klinický význam
hlavičky metatarsú
metatarsalgie — při příčně ploché noze
napětí v plantami aponeuróze, blokády v oblasti chodidla a hlavičky fibuly napětí v dlouhých adduktorech, léze kyčle
léze odpovídajících menisků kolena napětí v m. biceps femoris, blokáda fibuly
zvýšené napětí v m. quadriceps nebo v tensor fasciae latae napětí v ischiokrurálním svalstvu častý bolestivý bod, ale nespecifický napětí v m. glutaeus maximus, Ievator ani, vzácněji piriformis napětí adduktorú. blokáda sakroiliakální napětí v břišních svalech napětí v abduktorech, léze v kyčli léze torakolurnbálního přechodu tenze hlubokých paraspinálních svalů
léze v dolní krční páteři, případně na přechodu torakolumbálním léze v segmentech C 1/2, C 2/3 a napětí v m. Ievator scapulae napětí v břišním svalstvu, léze 6. až 8. žebra
napětí ve vláknech m. pectoralis zde se upínajících, viscerální bolesti napětí v m. scaJenus léze 1. žebra blokády žeber
napětí v m. sternocleidomastoideus napětí v m. scalenus, kořenové syndromy
napětí v m. sternocleidomastoideus, recti capitis lat., blokáda atlas/okciput přenesená bolest ze zadního oblouku atlasu a la-terální hrany tmu C 2
dysfunkce žvýkacích svalů nebo temporomandi-
bulámího kloubu
léze v oblasti loketního kloubu
ostruha patní
pes anserinus na tibii
úpony kolaterálních vazů hlavička fibuly
horní okraj pately
hrbol sedací kosti
spina iliaca posterior sup.
kostrč
mediální okraj symfýzy
horní okraj symfýzy velký hrbol kosti stehenní hřeben kosti pánevní trnové výběžky (nejčastěji L 5)
trnové výběžky Th 5, 6 (dorzalgie podle MAIGNE) trnový výběžek axis u
processus xiphoides
žebra v mamilární a axilární linii
sternokostálru spojeni manubrium stemi pod klíčkem angulus costae mediální konec klíčku Erbů v bod
příčné výběžky atlasu
bolestivé body na záhlaví
kondylus dolní čelisti
processus styloideus radii epicondyly
(radialis, ulnaris, humeri)
léze loketního kloubu, napětí
ve svalech upínajících se
na epvkondylech
léze skapulohumerálního kloubu
napětí v m. digastricus, dysfagje
úpon m. deltoidei laterální výběžky jazylky
Kořenové syndromy
0 kořenové lézi můžeme mluvit s jistotou jen tehdy, najdeme-li ložiskové neurologické příznaky. V oblasti citlivosti jsou hypestézie a v oblasti motorické je lokalizovaná hypotonie nebo atrofie svalová, úbytek síly, snížené šlachové a okosticové reflexy a zvýšená idiomuskulární dráždivost. Pokud tyto příznaky chybějí, můžeme pouze vyslovit podezření na kořenovou lézi, nemůžeme ji však pokládat za prokázanou. Jsou ale dva příznaky, které významně nasvědčují kořenovému syndromu: bolest anebo dysestézie vyzařující až do samých prstů a Lasegueův příznak, je-li pozitivní pod 45°.
Kořenový syndrom C6 -
Kořenový syndrom C7 -
Kořenový syndrom Cg -Kořenový syndrom S-^ -
Kořenový syndrom L5
bolest a porucha citlivosti (hypestézie) se lokalizuje na radiální stranu horní končetiny,do   palce,ukazováku   někdy   až ke
3. prstu.
/-■/>'
bolest a   porucha'citlivosti se lokalizuje na   dorzální plochu   horní končetiny   až ke 2. až 4. prstu. —\
bolest vyzařuje a porucha čití je po ulnární straně horní končetiny.
?   ,<••' /   / '
vzniŘá na podkladě poruchy destičky L5. Bolesti se promítají po zadní ploše dolní končetiny a mohou vyzařovat až do malíku. V téže oblasti nacházíme poruchy čití. Nemocný se nemůže dobře postavit na špičku, při lehkém oslabení vázne při chůzi pérování nohy a nemocný lehce na končetinu napadá.
je způsoben poruchou destičky L4. Bolesti se promítají po zevní ploše dolní končetiny a jdou do druhého až čtvrtého prstu, méně často i do palce. Nezřídka bolí kolenní kloub. Čití je porušeno v téže oblasti. Hybné ' poruchy se projeví hla--' ): parézou svalů anteroexterní skupiny bérce. Nemocný nesvede dorzální flexi palce, prstů a hlavně nohy, tj. nemůže se postavit na patu.. ,
Kořenový syndrom L4 - je    způsoben poruchou destičky    L3. Bolest
vyzařuje na přední stranu stehna, kde je také porucha čití. Oslaben je hlavně m. quadriceps,je oslabena extenze kolena.
Příklady spoštových bodů a přenesených bolestí
vyšetrení   r o v im o v A e r y
Páteř hraje zdrůrazněnou roli při udržovaní rovnováhy, a proto je velmi důležité stanovit roli funkční poruchy páteře u nemocných s poruchou rovnováhy, a to pokud možno jednoduchými metodami klinického vyšetřování. Nejvhodnější pro tyto účely je HAUTANTUV test:
Nemocný _sedí_   opřený    zády   na    židli    a   má obě horní končetiny
predpaženým Stojíme před ním a palce rukou držíme těsně u natažených prstú nemocného. Nemocný nyní zavře oči - čekáme několik sekund, abychom zjistili, zda se jeho ruce uchylují k jedné nebo druhé straně vzhledem k našim palcům. Po vyšetřování v neutrálním postavení hlavy opakujeme toto vyšetření při její různé pozici. Při hlavě otočené doprava, doleva, při předklonu a záklonu i při kombinacích, především záklonu s rotací. Zatímco nemocný otáčí hlavou, přidržujeme jeho predpažené ruce v neutrálním postavení, abychom zabránili úchylce způsobené synkinézou během otáčení hlavy. V každé poloze je nutné vždy dostatečně dlouho setrvat, úchylka se dostaví až po 5-10 sekundách. Toto zcela jednoduché vyšetření provádíme tehdy, když "sl nemocny" ztěžuje_na závratě, nebo když při vyšetřování vestoje na dvou vahách zjistíme rozdíl" větší než 4 kg.   !'í,U\(, '
VYSETREISTT PORUCH S  V Ä L  O "V É     Cľ   X   IM  IM  O  S   T X
OBECNÉ ZÁSADY
1. orientační neurologické vyšetrení
2. vyšetrení svalové sily (svalový test)
3. vyšetření zkrácených svalů, fascii atd.
4. vyšetření hypermobility
5. vyšetření držení těla vstoje a vsedé
6. vyšetření jednoduchých pohybů
7. vyšetření chůze, včetně chůze na špičkách, na patách a chůze se zvednutými horními končetinami aj.
Při neurologickém vyšetření se zajímáme zvláště o příznaky charakteristické pro minimální mozkové poškození, jako jsou výrazná asymetrie zejména obličeje a končetin, motorický neklid, neobratnost, roztěkanost aj..
Vyšetření svalové funkce - svalový test - byl původně zaveden pro vyšetření jednotlivých svalů nebo skupiny svalů u paréz, jako u poliomyelitidy. Spočívá v podstatě v tom, že vyšetřujeme jednoduchý koordinovaný pohyb, který by nám měl umožnit stanovit sílu určitého svalu nebo skupiny svalů. Pro získání srovnatelných výsledků je nezbytné dodržovat známé štandartní podmínky. Výsledky jsou označeny podle stupnice:
0 - žádná svalová síla
1 - svalový záškub bez motorické činnosti
2 - svalový stah s pohybem bez odporu tíhy,
tj. v horizontální rovině
3 - pohyb proti odporu tíhy, avšak bez jiného odporu
4 a 5 - zahrnují pohyb proti odporu, avšak (4) pohyb proti
mírnému odporu a  (5) proti maximálnímu odporu, odpovídajícímu normální síle.
Protože u našich pacientů nejde o pravé parézy, z výjimkou u kořenových syndromů, pohybují se změny nejčastěji v rozmezí stupňů 4 a 5, i když u břišních svalů a hlubokých flexorů šíje dochází někdy k oslabení až po stupeň 3. Proto odstupňování v rozmezí 4 a 5 není pro naše účely dostatečně jemné. Aniž bychom se zde chtěli zabývat podrobnostmi svalového testu, připomeneme hlavní zásady:
- poloha nemocného musí být konstantní
- totéž    platí   pro    fixaci,    která    je    rozhodující pro svalovou skupinu, účastnící se na pohybu
- také    směr,  rychlost    a    odpor   musíme udržet    konstantní během pohybu
Pohyb    je    izotonický,     izometrické    vyšetřování    nám    sice také umožňuje odhadnout sílu, ne však důležité poruchy koordinace. Pro typ poruchy typické pro neparetické pacienty je často výhodné původní svalový test modifikovat v některých podrobnostech.
A) Svaly s (endcncí
k hyperaktivitě a tuhosti
B) Svaly s tendencí k ochabnutí
na dorzální straně těla
triceps surae
ischiokrurální svaly
bederní část vzpřimovače trupu
quadratus lumborum
střední a horní m.trapezius
levator scapulae
na ventrální straně těla
adduktory stehna rectus femoris tensor fasciae latae iliopsoas šikmé břišní
pectorales, subscapularis scaleni a sternocleidomastoidei
gluteální svalstvo dolní část m.trapeziu serratus auterior supra- a infraspinati m.deltoideus
tibialis anterior extenzory prstců peronaei vasti přímé břišní hluboké flexory šíje
na horních končetinách
flexory
extenzory
SVrÄLO\XY TEST
(Doplněk k učebnici "Vyšetřování hybnosti")
SVALSTVO MIMICKÉ - inervace n.facialis
- m.  frontalis -zdvihá obočí
- m. corrugator supercilii       -přitahuje obočí ke střední rovině
- m. procerus -tvoří příčnou rýhu na kořeni nosu
- m. orbicularis oculi -uzavírá oční štěrbinu
- m. nasalis -mění průsvit nozder,zužuje nosní
dírky
- m. orbicularis oris -uzavírá ústní štěrbinu,přitlačuje
rty k zubům,ohrnuje a vtahuje rty
- m. buccinator -přitlačuje tvář k zubům
- m. levator labii superioris
aleque nasi -zdvihá horní ret,rozšiřuje nosní
dírku
- m. levator labii superioris -horní ret táhne kraniálně
- m. zygomaticus minor -zvedá dolní rýhu nosortovou
(výraz soucitu)
- m. zygomaticus maior -táhne ústní koutek laterokraniálně
- m. levator anguli oris -vytahuje ústní koutek kraniálně
- m. risorius -táhne ústní koutek laterálně,
tvoří důlek ve tváři
- m. depresor labii inferioris-táhne dolní ret kaudálně
- m. depresor anguli oris -stahuje ústní koutek dolů
- m. mentalis -táhne kůži brady vzhůru
- m. platysma -napíná kůži na krku
SVALSTVO ŽVÝKACÍ - inervace n.trigeminus
- m. temporalis
- m. masseter
- m. pterygoideus medialis
- m. pterygoideus lateralis
-elevace a retrakce mandibuly
-elevace mandibuly
-elevace mandibuly oboustranně,
táhne mandibulu na opačnou stranu
j ednostranně -zahajuje otevření úst,
táhne mandibulu dopředu oboustranně,
jednostranné táhne mandibulu
na protilehlou stranu
PŘEHLED SVALŮ ZÚČASTNĚNÝCH NA ZÁKLADNÍCH POHYBECH
Cist lila: Pohyb: Svaly hlavni: Svaly pomocné: Svaly fixačni; Svaly neutralizační:
kloub: (stabilizační)
Mandibula elevacc m. temporalis.
m. pterygoideus
medialis,
m. masseter
deprese	m. mylohyoideus, m. geniohyoidcus, m digaslricus	infrahyoidni svaly
protrakce	m. pterygoideus	m. pterygoideus
	lateralis,	medialis,
	m. masseter	
	(povrchová část)	
retrakce	m. temporalis (hlavně zadni dvě tretiny), m. digastrieus	
flexe hlavy	m. longus capitis.	m. sternoclci-	m. pectoralis	svaly obou stran
a celé krční	m. longus colli,	domastoideus	major.	vzájemně neutralizuji
páteře	m. rectus capitis		extensory dolní	složky toise
	anterior,		krční a hôrni	
	mm. scaleni		hrudni páteře	
sunuti	m. sternoclei-	m. longus capitis,	m. pectoralis	svaly obou stran
hlavy hori-	domastoideus	m. longus colli.	major.	vzájemné neutralizuji
zontálně	obou stran	m. rectus capitis	extensory dolní	složky torse
dopředu		anterior,	kŕčni a hôrni	
		mm. scaleni	hrudní páteře	
dorsální m. trapezius,
nexe všechny systémy
hlavy a krční hlubokého svalstva
páteře zádového
hluboké svaly m. trapezius
Šíjové (subokcipitálni),   (dolní část), m. sternocleido- mm. rhomboidei,
mastoideus extensory hrudni
a bederní pátere
svaly obou stran vzájemně neutralizují složky úklonu a toise
lateroflexe	jednostranně	mm. rhomboidei,	zúčastněné svaly na
	svaly zúčastněné	zádové svalstvo	přední a zadni straně
	při ventrálni	na přechodu krční	páteře a analogni
	a dorsálni flexi	a hrudni pátere	druhostranné svaly
			vzájemné ruši flekční a extenčni tahy
m. sternoclcido-mastoideus druhé strany,
spinotransversálni systém téže strany, transversospinální systém druhé strany
mm. scaleni téže
strany,
m. trapezius
téže strany
Trup jako celek ventrálni Oexe
m. rectus abdominis (oboustranně)
m. obliquus extemus abdominis, m. psoas major (oba oboustranně)
ňexory kloubu kyčelního
dorsálni hluboké svaly m. quadratus
flexe zádové (všechny lumborum
(extense) systémy) oboustranně
extensory kloubu kyčelního
svaly obou síran vzájemně neutralizuji složky laterálni Hexe a rotace
svaly obou stran vzájemně neutralizuji snahu o pohyb do strany a o rotaci
latero-nexe
m. quadratus lumborum, hluboké svaly zádové na sírane úklonu,
šikmé svaly břišni na straně úklonu
m. psoas na straní úklonu
hluboké svaly zádové ostatních úseků,
mm. intercoslales intemi
zúčastněné a druhostranné svaly vzájemné neutralizuji .-otačni tendence
m. obliquus inler-nus abdominis (téže strany), m. obliquus exter-nus abdominis (protilehlý)
hluboké svaly zádové: spinotransversálni systém téže strany, transversospinální systém proli-lehlé sírany, m. lalissimus Jorsi protilehlé strany
šikmé svaly
břišní druhé strany
hluboké zádové svaly
udržující vzpřímený
Irup
přední svaly trupu a zádově svaly vzájemné neulralizuji snahu po předklonu a záklonu trupu
Část léla: kloub:	Pohyb:	Svaly hlavni:	Svaly pomocné:	Svaly fixační: (stabilizační)	Svaly neutralizační:
Dýcháni	vdech	bránice, nim. scaleni, mm. intercostales externí	m. serralus anterior, m. pccloralis major, m. pccloralis minor, m. subclavius. m. serratus posterior superior	fixaci m. serralus ant. zajišťuji min. rhomboidci	
	výdech	mm. imercostalcs interní, všechny svaly stčny břišni	m. transversus thoracis, m. serratus posterior inferior, m. quadratus lumborum, m. iliocostalis		
Horní končetina					
Lopatka	retrakce (addukce k páteři)	m. trapezius (příčné snopce), mm. rhomboidci	m. trapezius (snopce sestupné a vzestupné části)	svaly břišni, m. erector spinac	mm. rhomboidci a dolni (vzestupné) snopce m. trapezius vzájemně ruši vertikálni posuny a rotace
	elevace	m. trapezius (horní — sestupné snopce), m. levator scapulae	mm. rhomboidci, m. stcrnocleido-mästoideus (upon na klavikulu)	mm. scaleni (stabilizuji při jednostranné akci krčni páteř)	m. serratus anterior ruší složku retrakčni, mm. rhomboidci a ostatní čásli m. trapezius rusí rotace
	deprese	m. trapezius (dolní - vzestupná část)	m. pccloralis minor	m. erector spinac, svaly břišni (obojí stabilizují páteř), mm. intcrcosiales interní (stabilizují žebra)	m. pccloralis major ruší retrakčni (addukčni) složku pohybu
	prolrakce spojená s rotaci dolního úhlu zevně	m. serraius anterior	m. trapezius — společná akce sestupné a vzestupné části svalu	svaly břišni, m. levator scapulae, mm. intercostales interní	m. serraius anterior a m. pectoralis minor vzájemné omezuji rotační složku pohybu
Kloub ramcnni	ventrálni flexe	m. deltoideus (pars clavi-cularis), m. coracobrachial, caput breve m. bicipitis	m. pectoralis major (pars clavicularis), m. deltoideus (pars clavicularis)	m. trapezius, m. subclavius	m. infraspinatus a m. teres minor ruši složku vnitřní rolace
dorsálni	m. lalissimus	caput longum	m. triceps	m. deltoideus,
flexe	dorsi,	m. tricipitis,	a m. coracobrachia-	m. infraspinatus
	m. teres major,	m. teres minor,	lis zpevňují kloub	a m. teres minor ruši
	m. deltoideus	m. subscapularis,	ramenni, mm. rhom-	složku vnitřní
	(spinálni část)	m. pectoralis major (sternální část)	boidci lopatku, břiíni svaly a mm. intercostales fixuji žebra, m. erector spinae zpevňuje páteř	rotace
abdukce m. deltoideus
(akromiální část), m. supraspinatus, m. serratus anterior při abdukci nad horizontálu (viz lopatka-protrakce s rotaci)
m. deltoideus (ostatní části), m. infraspinatus, m. pectoralis major (pars clavicularis), caput longum m. bicipitis
m. trapezius, m. subclavius (fixace pletenec)
m. infraspinatus, m. teres minor (ruši složku vnitřní rotace)
addukce	m. pectoralis major, m. lattssimus dorsi, m. teres major	m. teres minor, m. subscapularis, caput longum m. tricipitis	m. serratus anterior, m. trapezius (fixace lopaiky)	zevní a vnitřní rotátory ruši rotační komponenty adduklorú, adduklory ruší svoje rolační tendence navzájem
zevní	m. infraspinatus,	m. deltoideus,	m. trapezius,	
rotace	m. teres minor	(spinálni část)	m. rhomboidci	
			(stabilizace lopaiky)	
vnitrní rotace
m. subscapularis, m. lalissimus dorsi,
m. teres major
m. pectoralis major,
m. deltoideus (klavikulárni část), m. biceps brachii a m. coracobrachialis
m. pectoralis major, m. serratus anterior (fixace lopaiky)
m. deltoideus (klavikulárni část), m. coracobrachialis. m. pectoralis major (klavikul. čásl) ruší cxlcnční složku m. lalissimus dorsi a m. lercs major
Část lila: kloub:	1'ohyb:	Svaly hlavni;	Svaly pomocné:	Svaly fi.xníni: (stabilizační)	Svaly neutralizační:
Kloub lokclni	flexe	m. biceps brachu. m. brachialis, m. brachioradialis	svaly začínající 7. caput commune uliiare, m. extensor carpi radialis longus	m. pectoralis major, m. deltoideus (klavikulárni cast), m. coracobrachialis (udržuji humerus)	m. biceps brachii a m. pronator teres vzájemní ruSi rotační vičin na předloktí
	extense	m. triceps brachu, m.anconaeus	svaly dorsální skupiny předloktí, začinajici nad loketním kloubem	m. pectoralis major m. lalissimus dorsi, m. teres major	
Předloktí	supinace	m. biceps brachu, m. supinator	m brachioradialis (z pronace)	m. triceps, ni. anconaeus a m. biceps brachii — zpevněni .lokte	m. triceps brachii a m. anconaeus ru5í flekčni účin bicepsu
	pronace	m. pronator teres,	m. flexor carpi radialis,	m. triceps brachii, m. anconaeus a	m. triceps brachii a m. anconaeus ru5i
	pronace (pokrač.)	m. pronator quadratus	m. palmaris longus, m. extensor carpi radialis longus, m. brachioradialis (z krajní supinace)	m. pronator teres zpevňuji loketní kloub	flekčni účin m. pronator teres
Záp&ti	palmami flexe	m. flexor qarpi radialis, m. flexor carpi ulnaris, m. palmaris longus	m. abductor pollicis longus, flexory prstů	svaly fixující loketní kloub	oba hlavni svaly vzájemně ruSi své dukčni složky
	dorsální flexe	oba mm. extensores carpi radiales (longus et brevis), m. extensor carpi ulnaris	extensory palce a prstú	svaly fixující loketní kloub	mm. extensores carpi radiales a m. extensor carpi ulnaris vzájemně ruši dukční složky své funkce
	radiálni dukce (abdukce)	mm. extensores carpi radiales (longus et brevis), m. flexor carpi radialis	m. flexor pollicis longus, mm. extensores pollicis (longus et brevis)	svaly fixujici loketní kloub	hlavni a pomocné svaly vzájemně ruši ľlekČni a extenčni složky své funkce
	ulnárni dukce (addukce)	m. extensor carpi ulnaris, m. flexor carpi ulnaris		svaly fixujíc! loketní kloub	oba hlavni svaly vzájemné rusí flekčni a extenčni složky své funkce
Pohyby prstů ruky					
MeUkarpo-fftlangové klouby prstů 2.-5.	flexe	mm. lumbricales, mm. interossci palmares, mm. interossei dorsales	m. flexor digitorum superficialis, m. flexor digitorum profundus, m. Hexor digiti minimi brevis	svaly fixujici zápěstí a inter-falangové klouby	mm. lumbricales a mm. interossei vzi-.jemně ruSi dukční složky svého tahu
	extense	m. extensor digi-torum, m. extensor indicis, m. extensor digiti minimi		dtto	
	sevřeni vějíře prstů (addukce)	mm. interossci palmares	mm. lumbricales III et IV, m. extensor indicis	svaly fixujici zápěstí a inter-falangové klouby	
	rozevřeni vijíře prstů (abdukce)	mm. interossei dorsales, m. abductor digiti minimi	mm. lumbricales I et II	dtto	
Interft-klouby prstů 2.-5.	flexe proximál-nich kloubů	m. flexor digi-torum superficialis		ostatní flexory a extensory zpevŕiujici proximálnějsi a distilnějai klouby	
	flexe dislálnich kloubů	m. flexor digitorum profundus		flexory a extensory. prstů zpevňující proximálníj$i klouby	
Cáíl těla: kloub:	Pohyb:	Svaly hlavni:	Svaly pomocní:	Svaly lixačni: (stabilizační)	Svaly neutralizační:
Inlcrfa-laogové klouby prstů 2.-5. (pokr.)	extense obou inter-falangových kloubů	m. extensor digi-torum. m. extensor indicis, m. extensor digiti minimi	mm. lumbricales mm. intcrossci	dtto	
Palec -karpometa-karporý kloub	abdiikce	m. abductor pol-licij longus, m. abductor pol-licis brevis	m. extensor pol-licis brevis	svaly fixující zápästí	
addukce
oposice
reposice
m. adductor pol-licis
m. flexor pollicis longus,
m. flexor pollicis brevis,
m. opponens pollicis, m. extensor pollicis longus,
m. interosseus dor-salis I (svým začátkem)
m. opponens pollicis
abduktory, flexory a ad-duklory palce
svaly thenaru
mm. abductores pollicis (longus et brevis)
mm. extensores pollicis (longus et brevis)
tendence k flexi a radiální dukci zapiští je vyrovnána extensory, stejní i tendence k flexi metakarpu
Palec -metakarpo-Talangorý kloub
flexe
extense
m. flexor pollicis brevis
m. flexor pollicis longus,
m. abductor pollicis brevis,
m. adductor pollicis
m. extensor pollicis brevis
m. extensor pollicis longus
svaly fixujici zápěstí
ulnárni flexor extensor karpu ruší složku radiální dukce
Palec -interfa-langový kloub
flexe
m. flexor pollicis longus
svaly fixujici zápěstí
m. extensor pollicis longus
ulnárni flexor
a extensor karpu niäi
složku radiální dukce
Dolili končetina
Kloub kyčelní
flexe	m. iliopsoas,	m. sartorius,	m. erector spinae	m. tensor fasciae la-
	m. pectineus,	m. tensor fasciae	bederní páteře,	tae a m. pectineus,
	m. rectus femoris	latae,	svaly břišní	dále mm. glutaei a mm.
		mm. glutaei, medius	(fixace pánve)	adductores ruši vzá-
		et minimus,		jemně abdukčni
		mm. adductores,		a addukční složky
		longus, brevis		pohybu
		et magnus, m. gracilis		
extense	m. glutaeus	m. adductor	břišní svaly,	m. glutaeus medius
	maximus,	magnus (část od	m. erector spinae	a adduktory rusi
	m. biceps femoris	tuber ischiadicum),	(stabilizace pánve)	boční a rotaini
	(caput longum),	zadní íásti m. glu-		tendence
	m. semitendinosus,	taeus medius a mi-		
	m. semimembranosus	nimus		
abdukce	m. glutaeus	m. glutaeus	m. quadratus	mm. glutaei vzájemné
	medius	minimus.	lumborum,	rusi rotaini složky
		m. tensor fasciae	m. erector spinae,	své akce
		latae,	svaly břiini	
		m. piriformis	(fixace pánve)	
		(při současné		
		flexi ještě m. glu-		
		taeus maximus a m.		
		obturatorius iniernus)		
Cist lila: kloub:	Pohyb:	Svaly hlavni:	Svaly pomocné:	Svaly fixační: (stabilizační)	Svaly neutralizační:
Kloub kyčelní	addukcc	mm. adductores, magnus, longus, brcvis, m. gracilis, m. pectineus	m. glutaeus max. (kaudálni snopce), in. obturatorius externus, m. quadratus femoris, m. iliopsoas (při flexi)	svaly fixující pánev	m. glutaeus medius a m. glutaeus minimus ru?í zevní rotační složku funkce adduktoni
	zevní rotace	m. quadratus femoris, m. piriformis, m. glutaeus maximus, oba gemelli, oba mm. obturatorii	mm. adductores, longus, brevis, magnus, m. pectineus, m. glutaeus medius (zadní část), caput longum m. bicípitis, m. sartorius	m. quadratus lumborum, svaly břišní, m. erector spinae (fixace pánve)	zúčastnené svaly vzájemní rusi jiné složky své funkce
	vnitřní rotace	m. glutaeus minimus (přední snopce), m. tensor fasciae latae	m. glutaeus medius (přední snopce), m. gracilis, m. semitendinosus, m. semimembranosus	dtto	m. adductor magnus rusi abdukčni složky pohybu
Kloub kolenni	flexe	m. biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus,	m. gracilis, m. sartorius, m. gastrocnemius, m. popliteus,	flexory kloubu kyčelního fixuji femur proti extenč-ní složce svalů zadní strany stehna (flexorů kolena)	m. biceps na jedné straní a m. semitendinosus a semimembranosus na straní druhé vzájemní rusí rotační tah za bérec
	ex ten se	m. quadriceps femoris	m. tensor fasciae latae a m. glutaeus maximus tahem za tractus iliolibialis	svaly stabilizující kloub kyčelní	extensory kyčelního kloubu neutralizuji flekčni složku m. rectus femoris
	zevní rotace (jen ve flexi)	m. biceps femoris, m. tensor fasciae latae			
	vnitřní rotace (jen ve flexi)	m. semitendinosus m. semimembranosus	m. sartorius, m. gracilis, m. popliteus		
Kloub hlczenni	plantarní flexe	m. triceps surae,	m. tibialis posterior, m. flexor digitorum longus, m. flexor hallucis longus, oba mm. peronaei	svaly fixující kolenní a kyčelní kloub	zúčastníné i ostatní svaly bérce vzájemní rusí addukčni, abdukčni, supinačni a pronačnl vlivy na dolní kloub zánártni
	dorsálni flexe	m, tibialis anterior	m. extensor digitorum longus, m. extensor hallucis longus	dtto	dtto
Dolní kloub záuártni	inverse nohy (plantár-ni flexe s addukcí a supinaci)	m. tibialis posterior, m. flexor digitorum longus, m. flexor hal-lucis longus	m. triceps surae	dtto	
	everse nohy (dorsálni flexe	m. peronaeus longus, m. peronaeus brevis	m. extensor digitorum longus	svaly fixující kolenní a kyčelní kloub	
s abdukci a pronaci)
Cast tela: kloub:	Pohyb:	Svaly hlavni:	Svaly pomocné:	Svaly fixační: (stabilizační)	Svaly neutralizační:
Pohyby prstů nohy					
Mctatarso-ralangové klouby prstí 2. - 5.	flexe	mm. lumbricales, mm. interossei palmares, mm interossei dorsales	m. flexor digitorum brevis, m. flexor digitorum longus		
	extcnse	m. extensor digi-torum longus, m. extensor digi-torum brevis.			
	sevřeni vějíře prstů (addukce)	mm. interossei plantares	mm. lumbricales III et IV		
	rozevřeni vějire prstů (abdukce)	mm. interossei dorsales, m. abductor digi-ti minimi	mm. lumbricales 1 etll		
Metatarso-falangový kloub palce	flexe	m. flexor hallucis brevis	m. abductor hallucis, m. flexor hallucis longus		
	ex tense	m. extensor hallucis brevis	in. extensor hallucis longus		
	addukce	m. adductor hallucis			
	abdukce	m. abductor hallucis			
Interfalao-gové klouby prstů 2.-5.	(lexe proximálních kloubů	m. flexor digitorum brevis	m. flexor digitorum longus, m. quadratus plantae		
	flexe distálnich kloubů	m. flexor digitorum longus	m. quadratus plantae, m. flexor hallucis longus (pro spojeni se šlachou m. fl. digitorum longus)		
	extense obou inter-falangových kloubů	m. extensor digitorum longus, m. extensor digitorum brevis	mm. lumbricales, mm. interossei		
IiitcrfalaD-gový kloub palce	Rexe	m. flexor hallucis longus			
extense
m. extensor hallucis longus
I   Omar, idiav. «aliieni:						SVALOVÝ TEST Clilo protokolu lámamu (chorobopisu)									
Piijmsni, jméno nemocného:                                                                                                                     Rok noroionl PRAVÁ														LEV/	
	/ 19	1 19.....	1 19.....	/ 19	Pohyb		Sval	Perifcml Inervace		W-meriL ln*r* vace	/ 19	/ 19	/ 19	/ 19.....	
í r.					Fltxe		Rectus abdominis	Int er cot tot es		"•.-»					a TJ
					Ext* m « lhorak.		Socroiplnolli	rr. dorsal«! n. spin.							
					Extonio lumbotní		lllocoitallf Ouadratus tumborum	rr. dorsotai n. spin. Plexus lumbollt.		C,.l, Th„.L,					
					Rotace		a / iu.Otli«**f «>i.»VJA. \ í % \ «VO»li«..iUi.tW.si». / o	Intercostal*!		Th,.„					
					EUvoc* póftVQ		Quodratus lumborum	Plexus (umballt n, subcoitaMs							
1                   Kyčel 1					Flex*		Hlopioos	Plexus lumbolli Femorolls		l...					—< ni
					Extenie		Gluteus maxlmui Flexory koUn	Gluteus Inf. Tibialis		l,.S,					
					Externě (modlí.)		Gluteus maxlmus Fícxorv kolen	Gluteus Inf. Tibialis							
					Abdukc*		Glutous mln(mui-med. Tor.sor (oselo* foto*	Gluteus lup.		L..S,					
					Addukc*		Adductofti Semit., Sernlmombr.	Obturalorlus		>■>••					
					Rotace zevní		Obturator externus	Obturatorlus							
					Rotoc* vnitrní		Gluteus mlnlmus-med. Tonjoř foicloo loloe	Gluteus sup.		L..S,					
I Koleno I					Flexa		biceps femofis Semimembranosus Somltcndlnotus	Tibialis							Koleno 1
					Extenja		Oucdrlceps f«m.	Fomorolls							
Kotník I					Floia plont. při flexi kol.		Solous	Tibialis		L..S,					o 3 PC
					FUi« planí, pllatltfitl kol.		Triceps tufoa	Tibialis		l,.S,					
					Inverse o dorslflexv		Tibialis ant.	Peroneus prof.							
					Inversa z llaxd		Tibialis post.	Tibialis							
					Evar to		Paronel	Peroneus							
•u					Floxo MP		lumbřlcolli II Lumbrlcolcj III. ÍV, V	Plantaris med. Plantaris lot.		Ls.s,					U| CO rit
					Ftexo IPi		Flaxof dígg. b re vis	Plantaris tlb.		ls.S,					
					Flexp tP»		Flexor dígg. longus	Tibialis							
					Ertenie		_ longui Extoniordígg. brovls	Peroneus		l4.S,					
					Abdukce		lnleroit«l doriales Abductor hallucls	Plantaris lot.		Vi					
					Addulcce		Interoisat plantores Adductor holhiclj	Plantaris (at.		s,-,					
« a o.					Flexe		■ti        .   ,.    . longus Flexor nollucli 0f#¥fg	Tlbloll» lot. o med. Plantaris		L,.S, S..S,					"0 a 0) n
					Externě		Ejtensor holi. longus	Peroneus prof.							
				Chůze:											
				Nechodí											
				Sloji											
				Chodí t dlahami											
				Chodí v zábradlí a  « vodl£l											
				Chodí o berlích											
				Chodi o holích											
				Chodí bei opor/											
				Chodí do i chodil											
Podpis I															TJ o a. "O
• I! A tf A
L Ľ V A
	/ 19 ...	/ 19	/ 19	1 19	Pohyb	Sval	Pciifcrni t'nof vuco	mdnt. In.,-toít	1 19	/ 19	i 19	19	1
					Fts'o lunutirn	Stcrnodeldomailoidoui	Acccttorlui	n. XI.					
					Fl««« obloukom	Sculonl	Plcius corvlc.	c,-,					Tí J*"
					Eitenia	Tropoilus	Accettorlul	n. XI.					
					Abdukca	Serralui ant.	Thoroclcus	c,-,					
1 a I -'I ■ a					Addutco	RhomboId«l m|r. et mnř. Tropeiius pari mad.	Dortollt tcopuloo Plciut corvic						r— O TJ q
Lop					FJevoco	Tropeiiut port Cfan.	Accoiior lui	c,.,					r ~ a
					Dopreio	Tropei:ui pari coud.	PU*ut corvle.	c.-.					
					fl.;o	Oclioldeut port ont. Cctcccbrochlolls	Aii Hoi íl MutC'j1oeuton«us						
					Relro-llei»	Lotisiirr.ui dortl	Thuracodoriolli	c,-.					
o					Abdukco	Dolloldttu; port mod. Sup'aipinoloi	Aslllarit Suproicopglof It	cs-.					
;mcn					'Abdukc« v hör ix.	Dcltoldes pars poit.	Axillaris	c,..					□ 3
' u u:					Addufcco hoili.	Pec'.ofuMs mjr.	THcruclcl vcnlr.	C,.Tn,					O
					Reloco eil.	hifrcip-natus Terei minor	Sup'uicopulorl* Axillaris	cs-.					
					P.vtaco inl.	Sijb'.api'lorlt Tore z mclor	Subicopulatlt	c,-.					
o					Flsxo	L'kopi, Ofachlalli Urochlorcdlolli	fladlallj l.'ľ.culoculoneui	c,-«					,— o >r n»
"b _i						Triceps btochll	Kodialli	c,-.					
-i					Suplnuca	Supinator Bleeps	Mi.iculocutarvout Kudlollt						-3 O n. o
a aľ					Pronoco	Pronotar («rni Pronator quadroiut	Mcdlor.ua	C,.Th,					
					rad. tiuVco	Flaxor carpi rodlolli	M c d 1 q n u i						
.fl					Fleio u uln. duVco	Flexor ccrpl ulnarls	Ulncrlt	c,.n,,				_	r^i a-T3
Zápi					EWnn o ■ ad. dutco	Cricnjsr carpi radlolli lorsgus ct brevli	Radialis				1		r»«
					u(n. d-jtco	D^cmcr ccrpl ulncU	Pcdioíli						
					Flexa MP	Lur.bricdcs 11. Ill Lumbrlcoles IV, V	t-'edlonus Uli-arít	C,.Th,					
					Flexa tPi	Flexor dlgg. tuporf.		C;.Th,					
•u					Fleso IPt	Flexor d;Cg.           11. Ill prefund.                     IV. V	Mt dienus U1 na r i j						"3
r*>					fj<ton:o		Rcdlotli	Co-.					OJ
					Abdukca	tníerciíal dcio'cs Abdvctor dip!:! quintl	Ulnarls	C,.Ih,					*-.«
					Addukco	Intorotiol votofci	Ulnarli	C,.lh,					
					Opottco V	Cppo.*>«c-ii digit! qulnll	Ulnarii	C,.7h,					
					Oposlca	OpponuPl pollicls	(•'cdlanut						
					Flexa MP	Flc«or poll. brcv.	Mcdionuj	c.-, C,.!h,					
					fIcio IP	Flexor pollicls tongus	Ulnar ii	C,.Ih,					
O "u ľ.					Externa MP	EtlcntO' poll.clt brcvlj	Mad ion ui	c,					Ô"
					Cstcnta IP	F_*lentor poillclt longus	Redlo lil	Cr					
					Abdukco	Abductor pclllcl) |°"0««	Medionus RadiaHí	c,-, c,-,					
					AdJukeo	Adductor poillclt	Ulnailí	c,					
c. TJ u u_					Poinämka:						!		*T3 O a. -o
irc:
j - 1C0°/a —  pohyb v plno n roitohu a proti tilnému odporu
■í —   75     mm »pc hřb v plním roitahu o proti tt/edolmu odporu
3 -   Í0 % — -pohyb v plním roitaluj lollto proti vlatlnf vóio
2 -   ?3 "/a ™ "pohyb v plnom roiiahu,  ovloW s tf>louicnIin vfoitní vch/
1 -   10     =» lólkub. ber pohybu v koidó poloia
O -    O °/| — oni lóUub
S ™ Spornú: SS     Silný spctfluj
K ■=■• KontraLtura KK ^ SHná Lcntrcť.jro Op ■»» Omciený pohji»
*) Roooh   pohybu  rr.úia  bý-.l c.mo la n ]ino«   p.'.'cino-j       i  c i lot « n. f n   i r s l-j. V lomLo pítpadů to votílo ty.cík/ n'If pllpito inaíVo 5  rebs K. r.oliO Op.
FUNKČNÍ VYŠETŘENI
PŘI     PERIFERNÍCH PÄRÉZÄCH
NERVSTVO HORNÍ KONČETINY
N.   AXILARIS       C5  - C6 - léze se funkčné projeví hlavné ztrátou m. deltoideus
N. axillaris.
1 — m. deltoideus,
2 — m. teres minor,
3 — n. radialis.
Kožní inervacc n. axillaris (n. cutaneus brachii lateralis).
N.   THORACICUS LONGUS
- zásobuje m. s(
- vyřazení způs<
erratus anterior    í/tu^ncfĽ- f LU Jj'^y /    , ■ , , obi scapula alata ^ ' /j/jtí^ ■/*<^ ^/*-''
N.  MUSCULOCUTANEUS    /rKÁ>/^A^U   JtiJ ~~ JS*/1'^ -—.LÍt
587
N.   ULNARIS Cg  - Thx ^
Schéma n. ulnaris.
1 — m. flexor carpi ulnaris.
2 — m. flexor digitorum produndus.
3 — n. eutaneus brachii medialis,
4 — n. eutaneus antebrachii medialis.
Schema n. ulnaris v dlzni.
1 — m. adductor pollicis.
2 — spojka k n. medianus, n
3 — m. flexor pollicis brevis,
4 — mm. intcrossci palmares.
5 — mm. interossci dorsales.
6 — m. palmaris brevis, t
7 — in. abductor digiti minimi. 3 — m. opponens digiti minimi, 9 — m. flexor dieiti minimi, •
10 — 3. a 4. mm. tumbricales.
Kožní distribuce n. ulnaris, eutaneus antebrachii medialis a n. eutaneus brachii meciu
Klinické příznaky a zkoušky při lézi n. ulnaris:
1. Postavení ruky:
Palec je ve flexi v mezičlánkovém kloubu, 4. a 5. prst jsou v metakarpofalangových kloubech v hyperextenzi, v ostatních kloubech ve flexi, 2. a 3. prst jsou mnohem méně postiženy vzhledem k zachovanému 1. a 2. m.lumbricalis. Malík je trvale v lehké abdukci pro převahu m.extensor digitorum. Mluvíme o neúplné drápovité ruce.
2. Zkouška izolované addukce a abdukce malíku
3. Fromentův test (na adduktor palce) :w kuA " /^C^'U''
4. Příznak kormidla ^p-
5. Zkouška pohyblivosti prostředního prstu
Čití je porušeno na vnitřní polovině dorza ruky, v krajině antithenaru,  malíku a ulnární straně prsteníku.
RADIALIS C5
- C8
N. radialis.
1 — m. triceps.
2 — n. cutaneus brachii posterior,
3 — n. cutaneus antebrachii posterior,
4 — m. anconeus,
5 — m. triceps,
6 — m. brachioradialis,
Kožni distribuce n. radialis a jeho větvi.
7 — m. extensor carpi radialis longus. ■ S — m. extensor carpi radialis brevis. 9 — m. supinator.
10 — m. extensor digi'torum,
11 — m. extensor digiti minimi,
12 — m. extensor carpi ulnaris,
13 — m. abductor pollicis longus.
14 — m. extensor pollicis brevis.
15 — m. extensor pollicis longus,
16 — m. extensor indicis proprius
Klinické příznaky a zkoušky při lézi n. radialis:
1. Postavení ruky:
Předloktí je v pronaci, stálá flexe v kloubu radiokarpálním a v prvních falangách. Palec chabě visí, mluvíme o kapkovité ruce, o tzv. příznaku labutí šije.
2. Zkouška sepětí prstů Jj_^ **jf   l^'u^ ^ ^fcf> ' ^
3. Test na extenzory
5. Při postižení f nad polovinou' humeru je paretický ještě m. brachioradialis, .vázne tedy flexe a supinace v lokti, při postižení v axile nebo ještě výše je navíc postižen m. triceps brachií a m. anconeus, tedy extenze^v lokti.
Čití je porušeno podle výše postižení v okrsku senzitivní inervace.
N.  MEDIANUS    Cs~Thl ^C5^
- porucha    při lézi    n.  medianus    může být    z části kompenzována svalstvem inervovaným n.  radialis a n. ulnaris.
N. medianus.
1 — m. pronator teres,
2 — m, flexor digitorum superficialis,
3 — m. flexor pollicis longus,
4 — rn. flexor digitorum profundus,
5 — m. pronator quadratus,
6 — m. abductor pollicis brevis,
7 — m. opponens poilicis,
8 — m. flexor pollicis brevist
9 — 1. a 2. m. lunibricalis,
10 — m. flexor carpi radialis.,
11 — m. palmaris longus,
12 — m. flexor digitorum profundus
Kožní distribuce n. medianus.
Klinické příznaky a zkoušky při  lézi n. medianus:
1.  Postavení ruky:
Palec je přitahován neporušeným dlouhým extenzorem a adduktorem do jedné řady s ostatními prsty. Mluvíme pak o opičí ruce. '
2 .	Zkouška
3 .	Zkouška
4 .	Zkouška
'S .	
6 .	Zkouška
7 .	Zkouška
8 .	Zkouška
9.  Při postižení    n. medianus    nad loktem   nesvede nemocný navíc ješté pronaci.
C^^ljjyjDst je posti_žena_, v oblasti Jthenariij. střední části dlaně, '2., 3a__ čásjb'ečaě_4-x_^rs tu, a na ďistální polovině dorza 2. a 3. jprstu.
NERVSTVO DOLNÍ KONČETINY
N.   FEMORALIS L1-L4
Čití n. cutancus femoris lateralis.
Čití n. femoralis.
N. femoralis (n. saphenus, n. cutancus femoris anterior).
1 — m. iliacusf
2 — m. rectus femoris,
3 — m. vastus lateralis.
4 — m. vastus intermedius.
5 — m. pectineus.
6 — m. sartorius.
7 ~ rn. vastus medialis.
8 — n. cutancus femoris anterior,
9 — n. saphenus.
Klinické příznaky při paréze n. femoralis
Léze
n.
femoralis
1,    -x.- vždy     těžce    postihne    pohybovou schonnn<;ř
koncetrny Je znemožněna ^flexe v kloubu kyčelním a extenze v kloubu kolenmm.  Záleží ovšem na výši postižení. - —
Čití je postiženo v inervační oblasti.
79
N.   ISCHIADICUS    L4- S3
- v polovina stehna se rozděluje na:    a)_nj-_ peroneus communis
b) n. tibialis
Plexus ischiadicus, kořenová inervacc l« — S].		
Sval	Výška odstupu	
Adductor magnus Semimembranosus Semitcndinosus Biceps femoris	v horni třetině stehna v horni třetině stehna v horní polovině stehna v horní polovině stehna	
v dolní polovinč stehna se děli na n. tibialis a n. peroneus communis.		
J N. tibialis		
Triceps surae — gastrocnemius — soleus Popliteus Plantaris Tibialis posterior Flexor digitorum longus Flexor hallucis longus	nad jamkou podkolenní v jamce podkolenní v jamce podkolenní u hlavičky fibuly v jamce podkolenní v horní třetině bérce v horni tretine bérce v horni polovině bérce	
na chodidle se dělí ve dvě větve n. plantaris medialis		
Abductor hallucis Flexor digitorum brevis Flexor hallucis brevis Lumbricales 1. a 2.	na chodidle na chodidle na chodidle na chodidle	
n. plantaris lateralis		
Lumbricales 3. a 4. Flexor hallucis brevis (caput laterale) Interossei plantares Adductor hallucis	na chodidle na chodidle na chodidle na chodidle	
1N. perone	us communis	
Sval	Místo odstupu	
Biceps femoris (caput breve)	v polovině stehna	
se za hlavičkou fibuly děli na n. peroneus profundus		
Tibialis anterior Extensor digitorum longus Extensor hallucis longus Peroneus tertius Extensor digitorum brevis	v horni třetině bérce v horní polovině bérce v polovině bérce v dolni polovině bérce na nártu, nohy	
n. peroneus superficialis		
Peroneus longus Peroneus brevis	v horní polovinč bérce v polovině bérce	
Schema průběhu n. ischiadici.
1 — k flcxorúm kolena,
2 — n. tibialis,
3 — n. tibialis posterior,
4 — n. suralis,
5 — n. peroneus communis,
6 — n. peroneus superficialis,
7 — n. peroneus profundus
1
Klinické příznaky parézy n. ischiadicus:
Z hlediska chůze je_ paréza n.    ischiadiciU méně závažná než paréza n.  femoralis,    i kd"ýž je rovněž    těžce postižena. Rychlejší chůze_ j e nemožná.
Při postižení celého kmene n. ischiadicus se sčítají příznaky léze všech jeho větví.
a) N. peroneus communis
- rozpadá se na dvě větve - n.  peroneus profundus
z n.  peroneus superficialis
Cítí n. peroneus profundus.
N. peroneus profundus. 1
1 — n. peroneus superficialis,
2 — m. tibialis anterior.
3 — m. extensor digitorum longus,
4 — m. extensor hallucis longus,
5 — m. peroneus tertius,
6 — m. extensor digitorum brevis.
7 — m. interosseus dorsalis I,
8 — m. tibialis anterior.
N. peroneus superficialis.
1 — m. peroneus longus.
2 — m. peroneus brevis.
3 — n. peroneus profundus.
Čití n. peroneus superficialis.
Klinické příznaky při lézi n. peroneus:
Při jeho obrně_vá,zne hlavně    dorzální flexe prstů a nohy. Nemocný rlgffiúze chodit po patě,  špj.čka _p_řepadá_. .pJLantárně - s tepá ž . Aby   nemocný   nezakopával,    zvedá    nadměrně    koleno    a    nohu pak připlácne k zemi - kohoutí chůze.
Cití je porušeno na vnější ploše bérce a dorzu nohy.
b) N. tibialis
- vydává    řadu   větví,    konečnými    větvemi' jsoü
- n.  plantaris medialis
- n.  plantaris lateralis
N. ischiadicus + 1 n. tibialis, 1 — m. adductor magnus,
— m. semimenbranosus,
— m. semitendinosus,
— m. biceps femoris (c. longum),
— n. tibialis,
— m. soleus,
— m. flexor digitorum longus.
— n. tibialis posterior,
— m. biceps femoris (c. breve),
— n. peroneus communis,
— m. gastrocnemius,
— m. plantaris,
— m. pppliteus,
— m. tibialis posterior.
— m. flexor hallucis longus.
Klinické příznaky při lézi n. tibialis:
Při paréze n. jtibialis ..je podle výše postižení nemožná plantami flexe^tj. nemocný se nepostaví na špičku, nemůže skákat na jedné noze, vázne supinace nohy a plantární flexe prstů.
Čití je porušeno na zadní ploše lýtka a na chodidle.
V Y   S   E   T  R  O  V Á  INÍ   f     ^   K  R Á C N  Ý  C H
S  V Ä L O
ZKRÁCENÍ _ - je stav, kdy sval v klidu nedosahuje, své normální délky, takže podle stupne zkrácení a podle anatomického vztahu ke" "kloubů, který překračuje, může v klidu vychylovat kloub z nulového postavení. Při pasivním.pomalém protahování nedovolí zkrácený sval dosáhnout plný fyziologický rozsah pohybu v" kloubu. Tento stav svalu není výsledkem zvýšené činnosti nervového systému, proto u něj nezjistíme známky elektrické aktivity. Svalový tonusje zvýšen._
Ke zkjrácenT_dočháží~na podkladě funkční poruchy hybného systému, at už je tato~poruha lokalizovaná" v CNS, nebo v podpůrně - hybném systému, svalech.Za této okolnosti nejde o morfologické postižení hybného systému, ale o změny, reakce hybného systému, ke kterým dochází na podkladě jeho adaptace na změny zevního nebo vnitřního prostředí. Tyto změny jsou jr^y^rsibilní_. Tendence vytvářet kontraktury při zkrácení je fyziologickou vlastností některých svalů, jimž stačí malý podnět, aby takto reagovaly. Jde tedy o systémovou odchylku,.
^KONTRAKTURY^- dochází k nim na podkladě morfologické strukturální iéze, např. periferní obrny, primární svalová onem., postižení 1. motoheuronu   ap.    Funkčně    jsou   tyto    kontraktury   do jisté míry
X^e-í§ife-^^^v^i?_olo9:'-c^y však ne.
VÝZNAM ZKRÁCENÝCH SVALŮ______
Svaly s tendencí zkracovat se mají převážně posturální, statickou funkci. Sklon vytvářet zkrácení se vykládá hlavně stupněm zatížení, resp. adaptací na denní pohybový režim. Význam zkráceného svalu není jen v tom, že je aktivován při nejrůznějších pohybech relativně více než by odpovídalo ekonomickému a správnému stereotypu, nebo že tak ovlivňuje statiku těla, ale ještě více v okolnosti, že mění pohybové stereotypy. Zkrácený sval se stává dominantním při nejrůznějších pohybech a to dokonce i takových, při nichž by měl být utlumen. Takový sval je pak posilován při všech druzích pohybů. Zkrácený sval působí zřejmě i tlumivě na své antagonisty, které mají převážné fázickou funkci, takže při cviční není možné dosáhnout jejich dokonalou aktivaci.
M.triceps surae
_M.^_ajsjtrocnemius i m.soleus_
JPojLoJial VTéžě    ňa"  zádech,  dolní    končetina v    extenzi, pata mimo stůl.
J>Xžení_: Ruka     drží      j^šně   patu     stejné    strany, předkloktí v     prodlouženi    bérce,      druhá   ruka     se   opírá prsty_. _9___nárt,palec    je   přesné   rovnoběžně   podle    zevní hrany chodidla.
Hlavní tah je j^a_pa/tu distálním směrem ve směru svalových vláken. Palec druhé řúký vede riôhíT lehkým souměrným tlakem a bráni vybočování nohy.
M. soXeixs—.
'"Postup      je      týž,      pouze      koleno      je      pokrčeno    k vyloučeni m.gastrocnemius.
Hodnocení:  Hodnotíme    velikost    dosažené    dorzální    flexe,    a to
~--------- zvlášt pro m.soleus a pro m.gastrocnemius.
0: nejde o zkrácení - v   kloubu     hlezenním   je   možné dosáhnout
--• alespoň 90° postavení
l:_malé zkrácení - v kloubu hlezenním chybí do 90° postavení 5 2:  velké zkrácení      - v    kloubu hlezenním    chybí do 90° postavení
více jak 5°
Nejčastéjší chybyj_ "l. Päleč~~~še   neklade těsně   paralelně při    zevní hraně chodidla, nýbrž    více    ke    středu    chodidla.    Tím   však dochází reflexně k     facilitaci    trojhlavého     svalu,    ačkoliv     pro vyšetření potřebujeme jeho maximální uvolnění.
2. Palec netlačí celou plochou, ale spíše jen špičkou, čímž se jednak mění směr pohybu a" jednak jsou opět drážděny jiné struktury.
3. Nevykonává____se3.Lay_n^_tah^   zajajtu, ale   tlačí se palcem, což
vede více k vytahování chodidla místô k natahování trojhlavého^-v, svalu.
4. Předloktí není v prodloužení bérce, čímž se mění směr tahu.
5. DoínT~kBhcětiria   šé~ňer7el;hává    ležet na   stole, nýbrž se celá zvedá. ~
M. pj^r ifojrjais__
JPilLoiia_:  Leh na zádech, horní končetiny volné podle těla.
Pohyb:    Vyšetřující      prayede_ 6 0st.    flgxi __v   kyčelním kloubu
vyšetřovaného. Svou rukou provádí "vyšetřující tlak na koleno strany testovanéčímž zajištuje stabilizaci pánve (předloktí vyšetřujícího je na stehně vyšetřovaného, svou rukou     se    "zavěsí"      za    jeho     koleno).    Druhou horní.
končetinou ucliopjL.vyšetřující____bérec vyšetřovaného, který
je v "~'poT^z^^_^orizontálJiíA^ Takto uchopenou dolní končetinou.jířovede_.vyšětruj ící jnaximálni addukci „y kloubu kyčelním a poté _ynitŕnírotaci v kloubu kyčelním.
Hodnocení:  Hodnotíme    podle    možností    provedení    vnitřní rotace^ "       a    addukce.    O    zkrácení    nejde,    je-li    možné provést addukci á volně i vnitřní rotaci, v případě zkráceného m.piriformis je omezená nebo i nemožná vnitřní rotace, popřípadě je omezena i addukce.
M.piriformis - palpační vyšetření
jPjoXo_ha_ _ y^.eJbř_ojyjan^hp^]Leh_na břiše, horní končetiny volně podle těla, dolní končetiny v^núlovém postaveni. Chodidle jsou mimo stůl'(aby bylo zajištěno nulové postavení v kyčelních kloubech a'vyloučena zevní a vnitřní rotace).
Palpaci provádí vyšetřující přiložením svých extendovaných prstů volární stranou v oblasti foramen obturatum, a to v místě, kde se kříží spojnice .s^X0j?~"rríac«i poster i o'r supeřior-trochanter maior a spina iliaca anterioř~sůperiorjtuber ossis ischii. . Palpace se provádí "kolmo na průběh vláken m.piriformisz horního zevního kvadrantu šikmo směrem do dolního vnitřního kvadrantu hýždě.
Ischiokrurální svaly - m.biceps femoris
m.semitendinosus m.semimembranosus
Vyšetření zkrácených ischiokrurálních svalů je poměrné jednoduché. Používáme v principu známou LaséguBvu zkoušku, ovšem interpretace je jiná. Za patologický nález považujeme nikoliv náhle    nastupující    vystřelující    bolest    při    flexi    v kyčelním
kloubu,    ale    jednak   omezení    rozsahu.........flexe   v   kyčelním kloubu
a jednak   postupné se    zvyšující tupou   bolest v   oblasti flexorů
kolena.    Hovoříme    o    positivní    "pseudolaségueově......zkoušce". Je
několik okolností, které je třeba zdůraznit, nebot jejich zanedbání vede k chybným výsledkům. Je to jednak-nedodržování plné extenze v kolenním kloubu během celého pohybu, a jednak konstantního postavení pánve její fixací tím, že stabilizujeme netestovanou končetinu. Je známou skutečností, že při poloze vyšetřovaného vleže na zádech jztáčí zkrácený m.iliopsoas pánev do anteverze a tím vyvolává již určité protažení ischiokrurálního svalsva. ' Tak vlastně při vyšetření nevycházíme z nulového postavení kloubu, ale již z několikastupňové flexe měla   štandartné   používat   technika,      při   níž je
Proto by se netestovaná
pokrčena^    aby   se   možný   vliv zkráceného m.iliopsoas
končetina vyloučil.
Zanormální rozsah   pasivně prováděné   flexe považujeme extendované netestované končetině a    90° při flektované. Zvětšení tohoto rozsahu pohybu je mimo jiné známkou hypermobility.
80° při
l^zj3ŮsoJ3_při nezkrácených jflexorech kyčle_______
Poloha: Vleže na zadech^ dolní končetiny nataženy.
V dolní třetině stehna netestovné končetiny. Vyšetřovanou     končetinu    obejmeme    paží    tak,    aby ruka jprotlačovala^~koleno    do extenze, noha se    opírá o paži až rameno,  aby šě~zabránilo zevní rotaci. Flexe v kyčelním kloubu.
Fixace Drženi
Pohyb: Rozsah:
80v
2. způsob- při zkrácených flexorech kyčle______
Poloha:  Vleže___      na    zádech,    nevyšetřovaná     končetina pokrčena
(pasivňeT~v kyčelním a kolenním kloubu do 90° nebo méně vhodně spočívá pokrčena chodidlem na podložce.
Fixace:  Podle potřeby pánve na vyšetřované straně.
Drženi: Obejmutí končetiny, plrotráčovaňT kolena do' extenze, pata se opírá o rameno, aby se zabránilo zevní rotaci končetiny.
Poiiyb.1,   Flexe kyčle.
Rozsah: 90°
Paravertebrální zádové svaly
Poloha: Vzpřímený    sed, horní končetiny   volně podél těla, dolní "Tcončetiny      flektovány     v      90°.    v   kloubech kolenních i kyčelních.  Stehna ná " vyšetřovacím stole.  Celá chodidla jsou "opřena tak, aby byl zachovánjprayý úhel v hlezenních kloubech.—
fixace: Vyšetřující    fixuje pánev za lopaty   kostí kyčelních tak,
aby zabránil antevetzi pánve. Pohyb:^ ,M_aj<^áÍnjL_pJ^I^^7npř~Í~k^rěm by    se páteř měla rozvíjet ~ plynu]^ým_obloukem..  Během celého pohybu nesmí pánev změnit
své výchozí postavení.
Hodnocení:  Měříme kolmou vzdálenost čelo - stehno. 0:  nejde o zkrácení - měřená vzdálenost není větší než 10 cm. "1:" malé zkrácení     - - měřená vzdálenost^ je _'TÓ* - 15 cm. 2: velké zkrácení      - měřená vzdálenost je větší než 15 cm.
Nejčastější chyby:
1. Povoluje    se   předklon   překlápěním   pánve,    nikoliv rozvíjením
páteře. ~ 2 . Nedbá se na sprá vně... výcho z í po s taverd pán ve
Poznámka: Test bohužel _není příliš specifický, protože vyšetřovaná oblast zahrnuje mnoho segmentů a rozsah pohybu může být ovlivněn mnoha strukturami. Zvláště při zkrácených    lumbálních    segmentech jdochází    ke zvýšené
kyfptizacJ_V-Jarudních segmentech. Proto během vyšetření"
"musíme zvlášt pozorně _sJLedova t plynulé rozvíjení všech segmentů.__
_Střední_a jtorní část m.trapezius____
Poloha: Leh   na    zádech,      horníkončetiny    podél    těla, dolní
'končetiny lehce__podloženy pod koienyV"""'hlava_ na podložce
ve .sryŕjední mjposta_v§ní Fixace: Vyšetřující Fŕxuje pletenec    ramenní tím způsobem,  že jej "stlačí    do__deprese    na    straně    vyšetřované, a    to měkce, volně, do vyčerpání pohybu. Pohyb:    Pasíjvné provedený _.._úklon... s    vyloučením, záklonu, předklonu "nebo rotace~Hlavy
Rozsahy
'pohybu: Srovnáme rozsah k oběma stranám a palpujeme napětí vláken m.trapezius.
Poznámky: Testujeme zásadně y lehu na zádech, abychom mohli lépe působit "ha pletenéc ramenní a šetřili krční páteř. Proto nikdy nevyš^Jtřujeme_v sedě,, nebot v sedě je vždy snaha forsTrôvat úklon hlavy. Mimo to se v sedě vzhledem ke zvýšené gama aktivitě hůře dosahuje potřebná plná relaxace. U pacientů s fixovanou hrudní kyfózou musí být hlava podložena tak, aby bylo zachováno výchozí střední postavení a zabránilo se extenzi krční páteře.
_ M. 1 ejvj|tj^r_,scapu 1 a e Poloha: Leh .na      zádech,      horní    končetiny, podél    těla, dolní ~      - končetiny.lehce   podloženy pod koleny,   .hlava na podložce ve středním postavení. Fixace: Vyšetřující_fixuj e jpletenec ramenní tak,  že jej stlačí do deprese   na straně   vyšetřované,    a    to měkce,    volně, do vyčerpání" pohybu.    Současně palpuje palcem   fixující ruky m. leva tor   scapulae_ při    jeho úponu- -na. angulus superior scapulae. .
Pohyby   Druhou   rukou,    která    podpírá   hlavu   v    zátylí provede
vyšetřující........pasivně....   maximálně  . možnou     flexi šíje,
maximálně možný úklon hlavy na stranu nevyšetřovanou" a maximálně možnou rotaci na stranu nevyšetřovanou. Poté pokračuje v depresi pletence ramenního.
Hodnocení:, Hodnotíme podle možnosti    stlačení pletence ramenního
------ (pokud    je    omezen    úklon,    rotace    nebo    i flexe, jde
s nejvétáí pravděpodobností o kloubní záležitost).
0:  nejde o zkrácení - stlačení ramene je možné provést lehce_______
~T7~ malé zkrácení        - stlačení    ramene    je   možné    provést, - ale
s malým odporem
2: velké zkrácení      - stlačení ramene nelze    provést,    pri pokusu
_______ o    stlačení    narazíme    na    tvrdý    odpor až
zarážku. Mimo to může být v tomto případě omezen i úklon.
Chyby a poznámky jsou stejné jako u testu pro m.trapezius.
Držení
Fixace ""PohyF:
rukou o paži v kyč.
kloubu
Adduktory stehna "^Tplctiňěus m.adduktor brevis m.adduktor magnus m.adduktor longus / (m.semitendinosus)/ (m. semimebranosus )J (m.gracilis)
"^Poloha:  Vleže    na zádech _p_ři okraji    stolu vyšetřované končetiny, .   cjrun^ končetina v 15~äz 20štľäbdukči v kyčli.
Podpíráme    vyšetřovanou    končetinu    tak, abychom protlačovali koleno    do extenze a noha    se opírala tak,    aby   se    zabránilo    případné    zevní rotaci kloubu.
Nevyšetřované končetiny (pokud lze). Abdukce      extendované      končetiny      v kyčelním v maximálním rozsahu.  V okamžiku dosažené maximálně možné abdukce flexe_ kolena a pokračování v další abdukci.. Rozsah " " '
pohybu: Abdukce .    v   rozsahu__4Ost.. jak     při    extendovaném, tak
i pokrčeném koleněJe-li rozsah abdukce omezen ve stejném rozsahu při nataženém i pokrčeném koleně, jde ozkráceni_ iednokloubovvch   adduktorů, .tedy     . pectineus
a     mm. adductores .   _ Zvětši-li__se "rozsah ^Mukce~~"prF'
f lek t ováném., koleně Tkdy    jsou flexořý" "kolena uvolněny), jde o zkrácení dvoukloubových adduktorů^ tedy m.gracilis, jTusemitendinosus ai^semii^branosus..___.
Nej častější chyby:
~I. V prúbeTra   pohyb" u se současně s abdukcí    provádí i lehká flexe nebo zevní rotace v kyčelním kloubu!
2. Nevyšetřuje   se   dvoufázově,,   při    extendovaném a flektovaném koleně.
3. Nedodržuje   se    lehká abdukce    netestované končetiny,    čímž se zhorší fixace pánve a povoluje sejejí souhyb.
4. Nefixuje se pánev.
Flexory kyčelního kloubu - m.iliopsoas ~ ~ "/   m.rectus femoris '
j   m.tensor fasciae latae krátké adduktory stehna_ j Při    testu    lze     diferencované   vyšetřit,   m.iliopsoas,    m.rectus
femoris , .„to .tensor.......   fasciae.....latae' a    informativně krátké adduktory
kyčelního kloubu.
Vyšetřovaný leží na zádech tak, aby kyčelní kloub byl mimo hranu desky stolu a aby nebylobráněno pohybu v kyčelním kloubu během vyšetření. Nevyšetřovaná končetina je maximálně flektovaná v kyčli a případné v koleni, a to proto, aby tím bylo dosaženo dokonale a neměnnéfixace pánve v takové retroflexi, při níž bude zcela vyhlazena bederní lordoza. Abychom měli zaručenu skutečné dokonalou fixaci pánve, stabilizujeme ještě koleno nevyšetřované končetiny.
Prvou orientací v této poloze je jispekce. Nejprve si všímáme postavení v kyčelním kloubu. Předpokládámevzhledem k mechanismu kroku, že v testovaném postavení má být stehno v horizontále. V této poloze totiž vzhledem k retroverzi pánve je vlastné extenze asi 5 - 15st. z nulového postavení, což je právě rozsah, nutný k ekonomické chůzi, - a nedochází také ke zbytečnému přetížení lumbosakrálních segmentů. Jestliže však femur trčí šikmo vzhůru a není tedy dosaženo plné extenze v kyčli, znamená to zkrácení některého z flexorů, a to s největší pravděpodobností m.iliopsoas. Zkrácený m.rectus femoris se na takto změněném postavení v kyčli podílí minimálně, pokud vůbec. Jestliže je sklon do současné abdukce v kyčli, pak je důvodné podezření ze zkrácení m.tensor fasciae latae. Toto podezření ještě potvrzuje-^-^ zvýraznění prohlubně v oblasti iliotibiálního traktu. Za -normálních okolností totiž tato prohlubeň na laterální ploše stehna je sotva patrná. Pravidelně dochází však také ješté k zdůraznění laterální deviace a rotace pately. Kolenní kloub má mít takový úhel, aby bérec visel kolmo. Lehké natažení v koleně a změna postavení bérce je známkou zkrácení m.rectus femoris. Pak provedeme, aniž bychom měnili postavení vyšetřovaného nebo fixaci, pasivně další extenzi v kyčelním kloubu. Zřetelný odpor je známkou zkrácení m.iliopsoas, kompenzační extenze v koleni je známkou zkrácení m.rectus femoris. Dále provedeme pasivně abdukci v kyčli. Omezení jejího rozsahu a sklon ke kompenzační flexi svědčí pro zkrácení krátkých adduktorů kyčle. Naopak, zvětšování prohlubně na laterální ploše stehna při pasivné provedené addukci a kompenzační natahování kolena svědčí pro zkrácení m.tensor fasciae latae.
U hypermobilních jedinců nacházíme již klidové postavení změněné. Je zvýšená extenze v kyčli a rozsah pasivně prováděných pohybů je větší,  resp.  necítíme až do posledního momentu zvětšování odporu,^ kladeného natahovaným svalem. "w
J^_p_ector a 1 i s Poloha:
Fixace:
Pohyb-:
major
na zadech při okraji vyšetřovacího stolu. Dolní končetiny TTěTctováné v kolenech i kyčelních kloubech, chodidla "na vyšetřovacím stole. Horní končetiny volně podél těla,  hlava ve středním postaveni.
Před provedením pasivního pohybu horní končetinou, fixuje vyšetřující    svou    rukou    a    celým předloktím diagonálním tahem hrudník, a) část., sternální dolní -
extendované (vzpažení
b) část sternální střední
c)    část   klayikulární a
pasivní elevace horní končetiny zevnitř)
a horní - 90° abdukce v rameni a zevní rotace, 90°, flexe v lokti (toto postavení je nutné zajistit pasivné!) _m.pectoralis minor - v lokti extendovanou a v rameni zevně rotovanou       horní končetinu
necháme volné klesnout mimo vyšetrovací stůl.Dále provede vyšetřující stlačení ramene proti podložce (retrakci) a současné palpuje vlákna vyš. části m.pectoralis.
Hodnocení: "~aT~cfást~s terna lni dolní
0:  nejde o zkráceni^-páže klesne do    horizonály, při tlaku na
distální část humeru směrem dolů se rozsah pohybu ještě zvětší, paže se dostane pod horizontálu
1: malé zkrácení        - paže neklesne do horizontály,  ale při tlaku
na   distální   část   humeru   směrem   dolů je
možno horizontály dosáhnout 2: velké zkrácení      - paže    zůstává nad    horizontálou,  tlakem na
distální část humeru nelze paži stlačit ani
do horizontály
b) část sternálni střední a horní - hodnocení je shodné jako pro
~~        část "sterňaThí dolní
c) část klavikulární    a    m.pectoralis    minor    -    hodnotíme podle
možnosti      stlačení      ramene     do retrakce a    podle palpace    zjištěného napětí vláken klavikulární části m.pectoralis. 0: nejde o zkrácení - stlačení    ramene    je    možné    provést lehce,
palpací nenachází vyšetřující zvýšené napětí klavikulární části m.pectoralis major.
1:  lehké zkrácení      - stlačení ramene je možné provést,  ale s malým
odporem. Současnou palpací vyšetřující zjišťuje zvýšené napětí palpované části m.pectoralis major.
2: velké zkrácení      - stlačení    ramene není   možno provést, navíc
vyšetřující palpací zjišťuje značně zvýšené napětí klavikulární části m.pectoralis major. Toto palpované napětí může vyšetřovaný pociťovat i bolestivě.
Nejčastější chyby:
1. Neprovádí se řádná fixace    hrudníku před (!)  započetím pohybu, takže se dovolí rotace trupu nebo zvětšení bederní lordózy.
2. Fixace se neprovádí šikmým tahem, ale tlakem.
3. Tlak na končetinu se naklade na humerus, ale na předloktí.
4. Nezachovává se správný směr vyšetřovaného pohybu.
5. Nedodržuje se správné postavení dolních končetin.
J^vsJ:ernpc]^^ .....
_Polqha_: Vleže na zádech, horní končetiny podle těla, dolní končetiny lehce podloženy pod koleny. Hlava je mimo vyšetřovací stůl. Vyšetřující stojí za hlavou vyšetřovaného.
Fixace^ Sternum pokud možno i clavikulu na straně vyšetřované. PohybVyšetřující podpírá hlavu    vyšetřovaného v zátylí, provede
dále    současný záklon,    úklon    a    rotaci hlavy    na stranu
nevyšetřovanou.
Hodnocení:  Stupeň    zkrácení      hodnotíme    podle    rozsahu extenze a    orientačně    palpujeme      svalové    bříško    a zvlášté úponovou šlachu    m.sternocleidomastoideus na clavikule a sternu.
POZOR:  Extenze    krční páteře může    zhoršit krevní oběh    v arteria vertebralis,  proto se nesmí provádět u starších jedinců.
Poznámka: Vyšetření zkrácení m. sternocleidomastoideus je nespolehlivé, protože pro omezení pohybu v páteřních kloubech sval nelze úplné protáhnout.
M. qudratus lumborum
Při poměrně přesném, ale technicky velmi náročném testu leží vyšetřovaný na břiše, s trupem mimo desku stolu. Jeden vyšetřující podpírá trup a provádí pasivné úklon, zatím co asistent fixuje pánev, aby zabránil pohybu dolní poloviny těla a současně palpuje napětí vyšetřovaného svalu. Technické pomůcky, jako např. položení trupu na pohyblivou podložku a fixace dolní poloviny těla popruhy, sice usnadní tělesnou námahu při vyšetření, jsou však časově značné náročné. Proto se spokojujeme,, většinou s orientačním vyšetřením. Zde se však často chybuje, což vede k zcela chybným závěrům. Nejčastěji se zkouší úklon vsedě nebo vstoje. Ani jeden způsob není vhodný, poněvadž přitom dochází k aktivní excentrické kontrakci sledovaného svalu. Proto dáme přednost vyšetření vleže na boku. Úklon se provádí tak, že vyšetřovaný zvedá zcela relaxovaný trup, opíraje se o loket, nebo lépe, extenduje také loket a opírá se o ruku. Pohyb ukončuje v okamžiku, kdy se objeví souhyb pánve. Poněvadž se rozsah pohybu obtížné měří, spokojujeme se většinou jen srovnáním obou stran, celkovým ohodnocením rozvinutí páteře a porovnáním křivky boku. Při zkráceném m. qudratus lumborum zůstává při úklonu lumbální segment páteře nerozvinut a objevuje se kompenzační úhel na thorakolumbálním přechodu. Taile při zkrácení zachovává víceméně konkávni křivku, kdežto při nezkráceném svalu nebo dokonce při hypermobilitě je výrazně konvexní.
HYDPERiyiOBXIL.XTA
Je    každé    zvětšení    kloubní    pohyblivosti nad fyziologickou mez. Je spojena s hypotonií svalovou. Rozdělení dle Sachseho:  1) místní patologická
2) generalizovaná patologická
3) konštituční
4) podmíněná zaměstnáním, sportem Místní patologická hypermobilita
- může    být   primární,    nebo    sekundární    (nejčastěji kompenzační v okolí blokád). Je nejčastěji u pátere.
Charakter obtíží:
- bolest - pocit prolomení v oblasti L, LS pátere
- bolest až pálení mezi lopatkami Th pátere
- tepající bolest hlavy, C páteř
Bolest provokuje statická zátěž, dlouhodobé neměnné polohy (stání), pro LS a C páteř dlouhodobý předklon a otřesy.
Léčba - zaměřená na postižený segment 1) kauzální
2) symptomatická
- mobilizace segmentu v blokádě
- izometrické kontrakce
- senzomotorická stimulace
- obstřiky prokain, mezokain 1%
- FYT - periostální masáž
- DD proudy
- kryoterapie
- hydroterapie
Generalizovaná patologická hypermobilita
- se vyskytuje nejčastěji u některých onemocnění kongenitálních a neurologických
Konštituční hypermobilita
Příčinou je pravděpodobně mezenchymální insuficience, tedy snížení klidového tonu. Jedná se o všeobecné zvýšení pohyblivosti postihující celé tělo. Postižení nemusí být zcela symetrické a kolísá s věkem. Je spojená s nedostatečnou muskulaturou a tím menší schopností zatížení.
Charakter obtíží:
- bolest je provokovaná dlouhodobou výdrží v určité poloze, pomalou chůzí, dlouhodobým předklonem hlavy. Je typické snížení bolesti při pohybu;
- bolest vyvolaná přetížením muskulatury je primární, dochází k přetížení ligament a tím k sekundární (vazivové) bolesti.
Léčba - odstranění blokád, trigger pointů
- PIR
- mobilisace,
- manipulace je kontraindikována.
Hvpermobilita podmíněná zaměstnáním, sportem
- Je   výhodná    pro    některé      typy    zaměstnání    a   při pěstování některých druhů sportu.
- Souvisí ovšem zpravidla se zmenšenou stabilitou
Hvpermobilita podmíněná hormonálnimy mechanismy
Nejedná se o klasickou hypermobilitu, ale o zvětšenou laxitu měkkých tkání, hlavně vazů z důvodů hormonálního působení.
VYŠETŘENÍ HYPERMOBILITY
Je důležité uvědomit si velkou variabilitu nejen mezi jednotlivci, ale také podle věkových skupin a pohlaví. V našich schématech znamená rozsah "A" hypomobilní až normální, rozsah "B" lehce hypermobilní a rozsah "C"  značí výraznou hypermobilitu.
PÁTEŘ
Celkový rozsah pohyblivosti pátere odhaduje KAPANDJI na podkladě rentgenového vyšetření pro předklon na 145° pro záklon na 135°, pro úklon na 75°ke každé straně a pro otáčení na 90°- 95° ke každé straně. To by ovšem bylo obtížné stanovit klinicky, musíme vyšetřovat nejdůleži- tější úseky páteře oddělená.
BEDERNÍ PÁTEŘ ZÁKLON
Vyšetření rozsahu retroflexe trupu (bederní páteře) podle
SACHSEHO: rozsah
(A) hypermobilní až normální,
(B) lehká hypennobilita,
(C) výrazná hypermobilita
PŘEDKLON
Vyšetření rozsahu předklonu trupu (bederní páteře)
LATERÁLNÍ FLEXE
Vyšetření rozsahu úklonu trupu (bederní páteře)
Vzhledem ke klinickému významu bývá však nejdůležetějším příznakem bederní hypermobility zvětšená lordóza při uvolněném stoji a zvětšená kyfóza při uvolněném sedu.
HRUDNÍ PÁTEŘ ROTACE TRUPU
o*
Vyšetření rozsahu rotace trupu (hrudní páteře)
KRČNÍ PÁTEŘ ROTACE
a
Vyšetření rotace hlavy a krční páteře
RAMENO
Zkouška šály
Přibližování loktu k rameni protilehlé strany
Zkouška založených paži Vyšetřovaný vsedě nebo vleže založí paže překřížením v zátylí. Normálně lze snadno dosáhnout špičkami prstů k akromionu lopatky druhé strany.Při hypermobilitě lze dlaní překrýt část nebo i celou lopatku. Zkouška je nepřesná.
SKAPULOHUMERÁLNÍ KLOUB
Zkouška zapažených paží
Dotek obou rukou na zádech mezi lopatkami
no-, /C
T
90*.
Vyšetření rozsahu abdukce ve skapulohumerálním kloubu s fixací lopatky seshora
/
/
VYŠETŘENI       II   Y   O  IM  Y  Cľ II
STEREOTYPŮ
ZÁSADY
- všechny pohyby musí provádět vyšetřovaný pomalu
- je    třeba,  aby    vyšetřovaný provedl    pohyb tak,    jak je zvyklý
- nesmíme se před provedením pohybu nemocného dotýkat, a to zvláště ne v oblasti těch svalů, které považujeme pro daný pohyb za svaly hlavní
Při analýze jednotlivých stereotypů se tedy všímáme hlavně časové závislosti aktivace jednotlivých svalů, přičemž zřejmě začátek aktivace je důležitější,  než její ukončení.
1. Vyšetření stereotypu extenze v kyčelním kloubu
Na vzorci extenze v kyčelním kloubu se podílejí následující hlavní skupiny :
- m.gluteus maximus
- ischiokrurální svaly
- paravertebrální zádové svaly
Podle anatomických a vžitých představ je hlavním extenzorem kyčelního kloubu m.gluteus max. V praxi se to však často neshoduje, poněvadž nezřídka se aktivují nejdříve svaly ischiokrurální.
VYŠETŘENÍ
A) Vyšetřovaná osoba leží na vyšetřovacím stole na břiše a pomalu elevuje dolní končetinu. Koleno je přitom v extenzi. Předpokládáme, že ideální časová posloupnost je tato: nejprve se aktivuje m.gluteus max., pak ischiokrurální svaly, dále kontralaterální svaly paravertebrální v lumbosakrálních segmentech, pak homolaterální, a postupně se aktivační vlna šíří do segmentů thorakálních.
Možné přestavby hybného stereotypu:
M.gluteus maximus je zapínán pozdě nebo vůbec ne. Během elevace končetiny nevidíme žádnou kontrakci a sval zůstává hypotonický. Většinou se v této situaci nejprve aktivují ischiokrurální svaly a pak vertebrální.
V situace, kdy předpokládáme nedostatečnou stabilizaci křížové oblasti, se v nejlehčím případě aktivují nejdříve homolaterální vzpřimovače trupu a nikoli kontralaterální. Při výraznější inkoordinaci začíná aktivační vlna v oblasti thorakolumbálního přechodu a šíří se kaudálním směrem do lumbálním segmentů. V tomto případě vidíme pravidelnou hypertrofii svalových vláken v thorakálních segmentech. Současně se během pohybu výrazněji prohlubuje bederní lordosa ve smyslu nestabilního kříže.
Čím vetší je insuficience m.gluteus max., tím větší má vyšetřovaný tendenci současné s elevací končetiny provádět abdukci či zevní rotaci nebo obojí.
Během pohybu předpokládáme, že svaly pletence ramenního zůstávají inaktivní. Jsou-li fixovány patologické stereotypy v oblasti horní poloviny těla, dochází však pravidelné k hyperaktivitě některého ze svalů ramenního pletence, zvláště horní části m.trapezius.
B) Vyšetřovaná osoba provádí pohyb s flektovaným kolenem. Hypoaktivace m. gluteus max. se ještě ozřejmí. Při jeho oslabení je typická zvláště tendence k abdukci.
C) Vyšetřovaná osoba leží horní polovinou těla na stole, obě dolní končetiny stojí na zemi a jsou v takové abdukci, aby se právě nedotýkaly. Pak vyšetřovaný elevuje jednu končetinu nad horizontálu. V případě oslabení nebo inhibice m. gluteus max. dochází během elevace, a zvláště v její konečné fázi, k abdukci, zevní rotaci a případně ještě k rotaci pánve se zvyšováním bederní lordosy.
D) Zkouška, která je analogická k Vítkové zkoušce. Vyšetřovaný však elevuje obé končetiny současně. Na slabší, resp. více utlumené straně není rychlost elevace stálá, ale má často kolísavý charakter, může být pomalejší, nemusí dojít k elevaci do stejné výše a je výraznější abdukce či zevní rotace v kyčel, kloubu, nezřídka provázená rotací pánve. Příznaky se nemusejí vyskytovat najednou.
Přesná analýza extenze v kyčelním kloubu je nesmírně důležitá, poněvadž vlastně představuje podstatnou část krokového mechanismu a informuje nás pro to o dynamických a statických poměrech při chůzi.
2. Vyšetření stereotypu abdukce v kyčelním kloubu
Vyšetřujeme v poloze vleže na boku. Sledujeme hlavně vztahy mezi vlastními abduktory, to je m. gluteus medius a m. tensor fasciae latae, dále aktivaci m. iliopsoas a m. quadriceps, resp. m. rectus femoris, m. quadratus lumb.,  zádových a břišních svalů.
Vyšetřovaný leží přesně na boku nebo lépe je poněkud pootočen na břicho (abychom nepodporovali sklon do flexe v kyčli během pohybu).
Za správný stereotyp považujeme ten, je-li poměr mezi stupněm aktivace m. gluteus medius a m. tensor zhruba 1:1, nebo je dokonce v m. gluteus medius aktivita vyšší.
A) Při útlumu m. gluteus medius dochází k převaze m. tensor fasciae latae (jde o kombinaci abdukce, zevní rotace a flexe v kyčelním kloubu). Hlavními svaly se pak stávají vedle m. tensor fasciae latae m.  iliopsoas a m.  rectus femoris.
B) Při    převaze   m.    quadratus    lumborum   a    s ním pravděpodobně i    dalších dorzálních    svalů,  pohyb    začíná elevací    pánve, ve
skutečnosti současně s lehkou addukcí! v kyčelním kloubu, která vede k protažení a tedy facilitaci gluteální skupiny. Teprve pak začne vlastní abdukce v kyčel, kloubu. M. gluteus medius a minimus jsou v útlumu a abdukce pokračuje většinou tensorovým mechanismem.
Při tensorové abdukci je také m. gluteus maximus pravidelné v útlumu nebo oslabení.
3. WšBtřQní stereotypu flexe trupu
Důležité je posoudit    interakci    mezi      břišními    svaly    a flexory kyčelního kloubu,  hlavně m.iliopsoas. Rovnováha mezi těmito dvěma svalovými    skupinami      je   nesmírně   důležitá     a   její narušení představuje   výraznou   poruchu    statiky   a   kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelními klouby.
Pro vyšetření používáme posazování z polohy vleže na zádech.
Břišní    svaly zajištují    flexi jednotlivých    segmentů pátere vůči___s
sobě navzájem. Teprve složením těchto jednotlivých dílčích flexí vzniká kyfotisace páteře, která je tedy vlastní funkcí břišních svalů. Břišní svaly nemohou mít přímý vliv na flexi v kyčelních kloubech a proto výsledná kyfotisace ("flexe trupu") má být prováděna bez spoluúčasti pohybu pánve. Překlápění pánve je zajišťováno hlavně pomocí m.iliopsoas. U většiny posturálních poruch dochází k dysbalanci s tím, že m.iliopsoas se stává dominantním v celé řadě pohybů trupu, dojde k jeho zkrácení a tím k porušeným statickým poměrům v celém osovém systému. Důsledkem ovšem pak také je, že při cvičení, které má být zaměřeno na posilování břišního svalstva, je ve skutečnosti posilován m. iliopsoas, čímž dochází jen k zdůraznění dysbalance mezi jmenovanými svalovými skupinami.
Dalším problémem je nežádoucí a často paradoxní aktivace zádového svalstva, zvláště vzpřimovačů trupu v lumbosakrálních segmentech. Dochází k tomu pravidelně tehdy, když jsou dorzální svaly zkráceny. Rovněž v takových případech při cvičeních, jež mají posilovat břišní svaly, dochází paradoxně a nežádoucnč-^ k posilování naopak zádových svalů. Tím se opět zhoršuje nerovnováha mezi ventrálními a dorzálními svalovými skupinami s logickým výsledkem - zhoršením statiky, kinetiky a obtíží nemocného.
Vyloučení nebo alespoň snížení aktivace m. iliopsoas, jsou-li při posasoYaní dolní končetiny flektovány v kyčlích alespoň do 60 st., je mylné! Je tomu přesné naopak. Roahodující je způsob fixace dolních končetin. Vztahy jsou opět založeny zřejmě na reflexní bázi, totiž na mechanismu chůze. Technika fixace je většinou prováděna tak, že nohy jsou přidržovány z dorzální strany. Tak však dojde k aktivaci dorziflexorů, v prvé řadě m. tibialis ant. Jak známo, v mechanismu kroků je vypracována a fixována těsná synergistická vazba mezi flexory kyčelního kloubu a dorziflexory nohy, které se vzájemně reflexně ovlivňují. Proto každá aktivace dorziflexorů nohy musí zákonitě vést ke zvýšení aktivity m. iliopsoas. Aktivace antagonistického funkčního    svalového    řetězce    působí      na    m.    iliopsoas naopak
inhibičné. Je proto třeba vyhledat takovou fixaci, při níž bude právě tato antagonistická skupina aktivována.
Rozhodující pro vyloučení, resp. snížení aktivity m. iliopsoas během flexe trupu jsou tyto okolnosti :
a) pohyb smí    být prováděn    pouze v    páteři,  tj.    nesmí docházet k    současné anteverzi    pánve.  Ukončujeme    proto rozsah pohybu v okamžiku, kdy se pánev začne odlepovat od podložky.
b) flexe    v    kyčelmím   kloubu   podporuje    aktivaci    m. iliopsoas a proto    při posazování musí    být dolní končetiny    v kyčelních kloubech v extenzi.
c) fixace, při níž jsou aktivovány dorziflexory nohy a případně m. quadriceps femoris působí facilitačně na m. iliopsoas a měla by být vyloučena. Podporujeme naopak fixaci, při níž se aktivují plantární flexory nohy a flexory kolenních kloubů.
VYŠETŘENÍ
Vyšetřovaný leží na zádech, dolní končetiny jsou v extenzi, provádí aktivně plantární flexi v hlezenních kloubech proti odporu, který klademe proti plantám. Pomalu se posazuje postupnou kyfotisací nejprve krční, pak hrudní a konečné lumbosakrální páteře. Pro stupeň 3a 4 má horní končetiny predpažený, pro stupeň 5 v zátylí. Pohyb končíme v okamžiku, kdy se začne současně sklápět pánev. Během pohybu určujeme pohledem nebo palpací okamžik, kdy se začne kontrahovat m. iliopsoas. Rovněž tak sledujeme rozvíjení lumbálních segmentů páteře. Jestliže lumbální segmenty zůstávají tuhé, je to téměř jistou známkou toho, že jsou paravertebrální zádové svaly zkrácené a že se během posazování eventuelně paradoxně aktivují.
Za ideální stereotyp a dokonale aktivní břišní svaly považujeme stav, když je vyšetřovaná osoba s to posadit se s oblým předklonem s extendovanými dolními končetinami a současnou aktivní plantární flexí v hlezenních kloubech bez elevace dolních končetin. Tento test však skutečně zvládnou jen jedinci dobře trénovaní a s dokonalými motorickými stereotypy.
4.  Vyšetření stereotypu flexe šíje
Ke změně stereotypu dochází pravidelně u některých druhů cervikogenních bolestí hlavy a závrati'. Zkouška je zvláště cenná u dětí. Vyšetřovaný leží na zádech, paže podle těla. Pak pomalu flektuje hlavu obloukovitým pohybem. Tento pohyb je zajišťován hlavně hlubokými flexory - mm. scaleni. Jestliže má vyšetřovaný snahu flektovat šíji předsunem, svědčí to pro převahu m. sternocleidomastoideus, jestliže při tom dochází ještě k rotaci, je tato převaha jednostranná. Převahu m. sternocleidomastoideus nad hlubokými šíjovými flexory považujeme za nesprávnou, poněvadž tak je potřebná flexe hlavy provázená jednak přetížením thorakolumbálního přechodu (poněvadž tato flexe pokračuje většinou až po segment Th4) a jednak cervikokraniálního přechodu, poněvadž předsun je provázen současné hyperextenzí na tomto přechodu.
Zjemnění zkoušky přináší kladení odporu. Odpor klademe na čelo. V případě, že jsou hluboké šíjové flexory oslabeny, pak vyšetřovaný        začne      pohyb       předsunem,      zřetelnou extenzí
v cervikokraniálním přechodu a teprve v další fázi pokračuje obloukovitou flexí.
Ještě jemnější zkouškou je zkouška výdrže. Vyšetřujeme ji u dětí. Na zádech ležící vyšetřovaný drží hlavu ve flexi. Dostatečně silné hluboké šíjové flexory jsou s to hlavu bez tremoru nebo nejistoty udržet alespoň 20 vteřin. Je s výhodou dát vyšetřovanému v této poloze hlasitě číst. V případě oslabení a nedostatečné výdrže pacient do 20 vteřin hlásí, že je mu čtení nepříjemné, poněvadž není schopen udržet hlavu dostatečně v klidu.
5. Vyšetření stereotypu abdukce v ramenním kloubu
Abdukci v ramenním kloubu vyšetřujeme vsedě. Sledujeme hlavně souhru mezi následujícími svalovými skupinami:
m. deltoideus, horní vlákna m. trapezius, dolní fixátory lopatky (rhomboidei, střední a dolní část m. trapezius, m. serratus ant.) a stabilizační svaly trupu,  hlavně m. quadratus lum.
Za dobrý stereotyp považujeme ten, při němž pohyb začíná skutečně v tzv. malém ramenním kloubu aktivitou abduktorových svalových skupin, kdežto aktivace horních vláken m. trapezius působí pouze stabilizačně.
VARIANTY
A) Jedinec začíná pohyb nejprve elevací celého pletence ramenního, aktivací horních vláken m. trapezius, m. levator scapulae a dalších. Dochází k nedostatečné stabilizaci lopatky, která rotuje více než odpovídá normě, není dostatečně přitištěna k hrudníku - scapula alata. Podle stupně insuficience středních stabilizačních vláken dochází ještě k abdukci lopatky a sunutí ramen vpřed.
B) Pohyb začíná vlastně úklonem trupu, aktivací m quadratus lumb. Stoupají nároky na stabilizační funkci páteře a dá se předpokládat její přetížení. V dalším pokračování pohybu většinou vyšetřovaná osoba používá výše uvedený první nesprávný stereotyp.
Při pohybech v ramenním kloubu, tedy také při stereotypu abdukce, je bezpodmínečně nutná dobrá aktivní stabilizace lopatky.
Abychom se dále přesvědčili o kvalitě stereotypu, můžeme klást odpor na dolní třetinu humeru a sledovat opět zvláště vztah mezi horními vlákny m.  trapezius a dolními fixátory lopatky.
»
Zjištění kvality dolních fixátorů lopatky je nesmírně důležité při řadě syndromů v oblasti ramenního pletence.
6. Cílené zkoušky na m.  serratus ant.
je to zkouška kliku, a to hlavně jeho zpětná fáze. Vyšetrovaný leží na břiše a pomalu provádí klik, nejlépe při extendovaných dolních končetinách. Je třeba dbát na to, aby páteř byla dokonale stabilizována a nesmí se proto dovolit ani lordotisace lumbalních segmentů, ani kyfotisace hrudních. Nedostatečně svalově vyvinutí jedinci, zvláště ženy a děti, mohou provádět klik vkleče na kolenou. Po dosažení nejvyššího vrcholu kliku se vyšetřovaný vrací opět pomalu zpét do polohy vleže. Tato zpětná fáze je výrazně citlivější. Pozorujeme hlavně držení celého pletence ramenního a zvláště fixaci lopatky. V případě insuficience dolních fixátorů dojde v některé fázi k "odlepení" lopatky od hrudníku ve smyslu scapula alata.
Vyšetření těchto základních pohybů nám dá poměrně detailní a přesnou představu o kvalitě regulace motoriky daného jedince.
SYNDROMY
(podle Jandy)
DOLNÍ ZKŘÍŽENÝ SYNDROM
Při tomto syndromu zjišťujeme dysbalanci mezi těmito svalovými páry :
a) slabými glutaei maximi a zkrácenými flexory kyčlí
b) slabými přímými    břišními a    zkrácenými bederními vzpřimovači trupu
c) slabými   glutaei    medii   a    zkrácenými    tenzory   fasiae latae i quadrati lumborum
Jak je patrno z uvedeného, nejde pouze o antagonisty, ale také o substituce : za oslabené glutaei medii substituují tenzory fasciae latae a quadrati lumborum, za oslabené břišní svaly flexory kyčlí při ohýbání v kyčli, za oslabené glutaei maximi vzpřimovače trupu a také ischiokrurální svaly.
Výsledkem je zvětšený sklon pánve a bederní hyperlordóza. Ischiokrurální svalsvo bývá rovněž zkráceno při tomto syndromu.
HORNÍ ZKŘÍŽENÝ SYNDROM
Při tomto syndromu se svalová dysbalance týká těchto svalových skupin:
a) mezi horními a dolními fixátory ramenního pletence
b) mezi pectorales a mezilopatkovým svalstvem
c) mezi hlubokými flexory šíje (longus cervicis, longus capitis, a omo- a thyreohyoidei) na jedné a extenzory šíje (krční část vzpřimovače trupu a m.trapezius) na druhé straně.
Kromě toho může dojít ke zkrácení horní části ligamentum nuchae, které působí fixovanou hyperlordózou v horní krční oblasti. Při oslabení dolních fixátorů ramenního pletence musí nastat zvýšená aktivita a napětí v horních. Zvýšené napětí prsních svalů působí kulatá záda a předsunuté držení ramen, krku i hlavy, slabé hluboké flexory šíje spolu se zkrácenými vzpřimovači působí zvýšenou lodrózu hlavně v horní části cervikální. Kromě typických změn pohybových stereotypů zpravidla nalézáme také horní typ dýchání.
VRSTVOVÝ SYNDROM
U tohoto syndromu se střídají oblasti (vrstvy) hypertrofických i oslabených svalů. Postupujeme-li ve směru kaudokraniálním pozorujeme nejdříve hypertrofické ischiokrurální svalstvo, potom chabé hýžďové svaly s málo vyvinutými bederními vzpřimovači trupu a nad tím mohutně se klenoucí hypertrofické vzpřimovače v oblasti torakolumbální, následuje ochablé mezilopatkové svalstvo a opět hypertrofické tuhé horní fixátory ramenního pletence. Na ventrální ploše se vyklenuje dolní část (ochablých) přímých břišních svalů, avšak dale laterálně bývá břišní stěna vtažena v místech hyperaktivních šikmých břišních svalů, ještě dále laterálně se opět může klenout do strany oblast pasu (pseudohernie).
Při tomto syndromu dochází k dysbalanci mezi oblastmi hypermobilními (chabými) a oblastmi (vrstvami) se zvýšeným napětím a tuhostí, hypermobilita bývá nejvýraznéjší v krajině hyžďové.
HODNOCENÍ I? O S T J\. ~\T Y, DRŽENI TĚLA
Vzpřímená postava je jedním z charakteristických znaků člověka. Držení těla je jev dynamický, který se mění v závislosti na vnějších i vnitřních podmínkách, vyvíjí se od narození po celou dobu života. Vzhledem k tomuto vývoji neplatí pro držení těla u dětí v prvních letech života běžné normy dospělých (postupný vznik lordoz a kyfoz tvar hrdníku, proporcionalita).
Správné držení těla je odrazem tělesného a duševního zdraví. Každý jedinec má své charakteristické držení těla v klidu a v pohybu (např.chůze). Jakákoliv onemocnění, vrozené či získané vady, stejně tak i duševní rozpoložení- se odráží v držení těla a pohybech člověka.
Vyšetření postavy se provádí :
- Aspekcí    (zrakem)    -    hodnotíme    změny    barvy kůže,
volnost jizev, atrofii svalovou,
kontraktury. Všechny odchylky od normy zaznamenáme.
- Palpací    (hmatem)  - vyšetřujeme napětí  (tonus) svalů,
povrchovou teplotu,    kontraktury, adhesi či volnost       jizvy,        omezenou pohyblivost kloubní, kvalitu čití atd. Měřením (cm,    olovnice,  trojúhelník)    - vyšetřujeme volnost pohybu
- v klidu   = vyšetření statické
- v pohybu = vyšetření dynamické
Postavu hodnotíme ze tří stran :
- zpředu (A)
- zezadu (B)
- zboku /ze strany/ (C)
Při vyšetřování a popisu postupujeme systematicky.
Vyšetření statické :
A - Zpředu hodnotíme :
držení hlavy,    symetrie obličeje -    štěrbina oční -a horní
úpon   ušního boltce    leží ve   vodorovné rovině, dolní
čelist je zasunuta reliéf krku    a ramen -    naprostá souměrnost -    stejná výše
ramen, ramena uvolněna tvar a symetrie hrudníku - sternum,  žebra, prsní bradavky,
normální    hrudník je    souměrný a    dobře klenutý, žebra
svírají s páteří úhel 30°
thorakobrachiální    trojúhelníky    -      jsou     stejné veliké
vpravo i vlevo pánev - souměrnost,  výše předních spin
horní    končetiny    -    držení,    konfigurace,  trofika, tonus,
síla svalová, čití dolní    končetiny    -    držení,    konfigurace, trofika, tonus,
síla svalová,  čití,  klenba podélná a příčná B - Zezadu hodnotíme : držení hlavy reliéf krku a ramen
tvar a    symetrie    hrudníku,    výše    a    postavení    lopatek -ramena uvolněná,  lopatky    neodstávájí,  jejich vnitřní okraje jsou rovnoběžné
thorakobrachiální trojúhelníky
páteř - vyšetření pomocí olovnice
pánev - výška zadních spin (fossae lumbales, Michelinova routa),  intergluteální    rýhy a gluteální rýhy
horní končetiny - držení, konfigurace, trofika, tonus, síla svalová, čití
dolní končetiny - držení, konfigurace, trofika, tonus, síla svalová,  čití,  klenba podélná a příčná
C - Zboku (ze strany)  hodnotíme :
držení hlavy - velikost krční lordozy se měří pomocí olovnice
páteř - vyšetření pomocí olovnice
postavení a tvar hrdníku - souvisí s držením páteře břicho - neprominuje
horní končetiny -      držení,    konfigurace,    trofika, tonus,
síla svalová, čití dolní končetiny -      držení,    konfigurace,  trofika, tonus,
síla svalová,  čití,  klenba podélná a příčná
Vyšetření dynamické :
A - Zpředu hodnotíme :
hrudník - sledujeme pohyb žeber při dýchání, (Harrisonova rýha)
B - Zezadu hodnotíme :
páteř - při postupném uvolněném předklonu hodnotíme rozvíjení páteře, reliéf hrudníku a paravertebrálních svalů
při úklonech sledujeme křivku páteře, která při pohybu vytváří plynulý oblouk, sledujeme, aby opačná dolní končetina se nenadzvedávala a trup nepředkláněl a nerotoval.
pánev - pelvifemorální fixaci hodnotíme Trendelenburgovou zkouškou (hodnocení fixačních svalů m.gluteus medius a minimus)
C - Zboku (ze strany) hodnotíme :
páteř - při postupném   uvolněném   předklonu    tvoří plynulý oblouk
Vyšetřeni chůze
Chůze se vzpřímeným držením těla je charakteristická pro člověka. Jde o přirozený a nejvšestrannéjší pohyb lidského téla. Schopnost chůze je vrozená, ale každý jedinec se v průběhu svého vývoje učí chodit a vytváří si svůj osobní charakteristický pohybový stereotyp. Chůze a držení těla mají úzkou souvislost.
Definice chůze :
Chůze je pravidelné střídání stejně dlouhých kroků s fyziologickým souhybem hlavy,  trupu a horních končetin.
Při vyšetření chůze sledujeme a popisujeme :
- rytmus chůze - pravidelnost
- délku kroků    - pravou DK,  levou DK
- stabilitu       - schopnost přizpůsobovat chůzi terénu
- osové   postavení   dolních   končetin, odvíjení    nohy od podložky   - ve   fázi    stojné   a kročné
- souhyby   horních   končetin, hlavy   a trupu   ev. nutnost použití pomůcek (hůl, berle, dlaha, aparát, protéza)
Chůzi vyšetřujeme : vpřed, vzad, stranou (přísunem i překračováním). Dále hodnotíme chůzi do schodů a ze schodů, vystupování a sestupování po různě vysokých stupních, překračování překážek,  event.  vyšetřujeme i běh,  poskoky a skoky.
Při vyšetřování sledujeme jedince pohledem zepředu, zezadu a zestrany. Má být co nejméně oblečen, bez i s obuví. Nezapomínáme do záznamu poznamenat nutnost použití pomůcek (ortopedická bota, hůl, berle, dlaha atd.).
Při pozitivním Trendelenburgově znamení dochází
k charakteristické poruše chůze. Ke kulhání při jednostranném postižení a tzv.  "kachní chůzi" při oboustranném postižení.
Do záznamu o vyšetření chůze patří i záznam vytrvalosti a údaje o stupni bolesti. Udáváme vzdálenost, kterou může jedinec ujít (v km), event. ve vztahu k času (za jak dlouho kolik km), v jakém terénu a s jakými obtížemi.
KLINICKÉ VYŠETŘENÍ SVALOVÉHO SYSTÉMU
(podle Jandy)
1. Vyšetření stoje aspekcí
V prvé řadě vycházíme z^postavení pánve, neboť, pánev je místem, do kterého se promítájí "teměr" všechny odchylky, ať z oblasti DK, poprípade z oblasti trupu.
Zvýšená anteverze pánve
je nejčastější a nejdůležitější z odchylek,.
OdchýTkyT"zkrácení paravertebrálního   svalstva,oslabení břišního svalstva, _zkrácení^ jednoho nebo všech flexorú kyčelního^ kloubu a Q^^bejTÍm. gluteus maximus'.
Porucha může být jednostranná i oboustranná.
Hraje-li v syndromu zvýšené anteverze pánve hlavní júlohu zkráčení
flexorů   kyčelního    kloubu,    pak      je .....anteverze    pánve .primární
ä'hyperlordoza je sekundární. Hv^er^lordoza je v takovém případě poměrně hluboká, "ale omezená na lum&aThT-segmenty páteře. Trvá - li dlouho, je provázena poměrně výraznou, ale opět krátkou, na hrudní segmenty omezenou   kompenzační kyfozou.
Hrají-li v syndromu zvýšené_ anteverze pánve hlavní úlohu oslabené břišní svaly, je anteverze pánve spíše sekundární a hyperlordoza primární. Hyperlordoza^je méně hluboká~než v předchozím případě'7 je rozsáhlá a zasahuje až do oblasti střední hrudní páteře. Anteverze pánve je rovněž méně výrazná a pánev _ je jakoby v prod1ouž en í_bederní lordozy.
Šikmé postavení pánve
je způsobeno asymetrickou délkou DK, a to jak funkční tak anatomickou. Příčinou jsou tedy vrozené lehké asymetrie a jiné morfologické změny, porušená anatomická osa DK, asymetricky ploché nohy,  stranové rozdíly v délce stehenních adduktorů atd..
Laterální posun pánve
je kompenzací k vyrovnání sešikmení pánve. Je způsoben asymetrickou délkou dolních končetin, a to i funkční. _
Torze pánve
je spojena s pojmem tzv.sacroiliakální posun. Významnou úlohu zde hraje zkrácený _ m. piriformis nebo m. iliacus a._oslabený m. gluteus maximus. Zkrácení m. piriformis může být často jedinou příčinou torze.
Rotace pánve
je způsobena často jsložitou regulační poruchou. Její těžiště je většinou mimo oblast__gánevního svalstva..,.
Při vyšetření dolních končetin si ___zszadu—.všímáme hlavně vnitří kontury   DK. V   oblasti stehna    má mírně __e^oy.itý._průběh_. Jsou-li
horní      jednokloubové      stehenní __.....adduktory      zkráceny    nebo ve
spazmu,pak je vnitřní kontura stehna v-^proximální třetině spíše sešikmena.. a má tvar výrazného Cs (ve výši úponu m. pectineus vidíme normálně nezřetelnou prohlubeň). Většinou pak je konkavita vnitřní kontury__stehna y_distální _p_q^yině.._žvýrazn,éna. na podkladě
kompenzace.    Svedčí    to    pro    relativní_oslabení a^voujclouboyých
adduktorů stehna.___
"Tento" stav je typický pro dva klinické obrazy:
A/    afekce kyčelního kloubu
B/ ~!Irc~itý typ   chůze  ( proximální ) ,
při němž předpokládáme určité přetí-_^eiLÍ-_kyčj:__JSloubu Při kroku
Všímáme si také konfigurace flexorů_ kolena^ jejich stranových rozdílů" Na strahěJ3J5£alcjérLÍ" "je" výraznější konyexita stehna, to zvláště ve střední třetině, jako výraz více prominujících bříšek ohýbačů.
Porovnáme_j3gdkolenní i^ýhUf štihlost_Achillovy šlachy, výraznost bříška m. gastrocnemius, já._ jsqíeus, a to zvláště' na vnitrní straně. _ SiJľneXšjCZľálacha Achillova .je většinou asociována s výrazněji    viditelným._bríškem^ soleus.,.   a to    zřetelněji na
vnitřní straněTo ukazuje na větší zatížení akra končetiny a na typický tzv. akrální typ chůze. Na větší zkrácení m. triceps surae lze usuzovat podle napětí Achillovy šlachy, na straně zkrácení je štíhlejší a napjatější.
Důležitá je konfigurace paty. Normálně jsou obě paty symetrické a mají kulovitý tvar. Na straně, která je více zatěžována, je konfigurace spíše kvadratická. .Při plochých nohách je rozdíl hlavně ve valgozním postavení paty. _ "
Důležitá je vizuální analýza sedacího svalstva. Při jeho útlumu dochází k oplošténí v hornímzevním kvadrantu. Dolní část svalu až. přesahuje gluteální rýhu (hýždě chabě visí). Je-li útlum asymetrický, pak na straně "většího útlumu visí sval chaběji a oplošténí v horním zevním kvadrantu je výraznější.
Při,pohledu zpředu sledujeme především konfiguraci m. quadriceps,
poměr, mezi m.  rectus femoris,......m.  vastus medialis.  Při relativním
pretěžování_ kolena dochází k výrazné hypertrofii m. vastus medialis (u fotbalistů). Srovnání napětí lig. patellae ukazuje na aktivaci čtyřhlavého svalu ve stoji.
Prominuje-li m. rectusa to zvláště ve své distální třetině, svědčí tó~pro~jeho zkrácení, popřípadě až typickou kontrakturu. Všímáme si dále konfiguracejn^ tensor_fasciae latae. Normálně je jen málo viditelný. Při jeho _ zkrácení, a~~ťó "zvláště při současné anteverzi pánve při celkovém zkrácení 'flexorů kyčelního kloubu, je jeho"bříško "výrazně viditelé a je zvýrazněna prohlubeň na laterální ploše stehna. Pravidelně se současné vyskytuje i laterální deviace patelly.
V oblasti bérce sledujeme konfiguraci m. tibialis anterior. Jeho lehké oplošténí v proximální třetině svědčí pro jeho oslabení.
V oblasti zad porovnáváme paravertebrální svalstvo pravé a levé strany. Dále porovnáváme _lumbosakrální úseky .a thorakolumbální oblast. 'Normálně jsou lumbosakrální úseky výraznější. Je-li však' thorakolumbární segment výraznější až hypertrofický a lumbosakrální segment dokonce až oploštělý, je to známkou nedostatečné fixace lumbosakrálního přechodu, kdy si pacient navykl na stereotyp v němž fixuje trup až ve středních úsecích páteře. Dochází k nefyziologicky zvýšenému nároku na lumbosakrální přechod a ke vzniku nestabilního kříže.
Sledujeme^ postavení lopatek,,   a    to    hlavné vztah vertebráIního okraje k "pateří a polohu kaudálního úhlu lopatky.
Zevní rotace lopatky svedčí pro insuficienci adduktorových skupín a převažuj ící_ m. pectoralis maior._I lehké odstávání.dolního úhlu lopatky (scapula ala ta") svědčí pro insuficienci m. serratus anterior,_ lépe řečeno celého komplexu dolních fixátorů^ lopatky. Do této skupiny dolních fixátorů lopatky řadíme m.serratus anterior, střední a hlavně dolní vlákna m. trapezius, mm. rhomboidei a do jisté míry i m.   latissimus dorsi.
Důležitá je__oblast. mezi vnitrní hranou lopatky a páteří, její lehké propadnutí svědčí pro oslabení mezilopatkového svalstva. Tento příznak je opét jedním z velmi citlivých indikátorů porušení svalové rovnováhy v oblasti pletence ramenního.
Dále sledujeme Jconturu_ horní části_ m.trapezius^ Za normálních okolností tvoří hladkou křivku. Při převažujícím nebo zkráceném svalu je zřetelná konvexita a vyrovnání (napřímení) celé kontury až k vytvoření tzv. "gotických ramen"Kontura zkráceného svalu má průběh v jednom oblouku, kdežto sval s myogelosou tvoří křivku jakoby dvouhrbou, s lehkým zářezem asi v /2 kontury a poměrně málo vyvinutou částí směrem k úponu. Odlišení však není vždy dobře možné vzhledem k tomu, že se oba stavy tj. zkrácení a myogelosy často kombinují. Kontury je nutné sledovat jak z dorzální, tak i z ventrální strany. ~~~~
V oblasti_j5_íj_e___při pohledu zezadu    sledujeme především symetrii
horní    časti____m. _trapezius ____Na      straně    zkrácení    bývá jeho
paraverťebrální část_lehce silnější. Při pohledu zpředu sledujeme
poměr   mezi m.________§&ejcnacJk£Iäo»äs a    hlubokými ohýbači šíje
(které ovšem nejsou viditelné). Na nepoměr mezi nimi usuzujeme tehdy,  jestliže šíje je nápadné štíhlá,  ale s výrazně viditelnými
kývači.    Hl.ava_. je    často    drž.ana_.v    lehkém předsunu se zvýšenou
lordozou    krční pátere    a nepatrnou    extenzí v cervikokraniálním
"přechodu,.
Z ventrální strany sledujeme postavení ramen ve smyslu knoflíkových rameru- jsou indikátorem hlavně zkráceného m. pectoralis maior.. Hodnotíme celý sval, tloušťku přední řasy a tvar celého bříška. Zvláště si všímáme zkrácených snopců, jež jdou   k druhému    mezižebří  (fylogenetický " nejstarší část svalu).
U mužů_________srovnáváme výj|j^jpjrsn_ích bradavek    a u    žen přechod mezi
vlastni mammou a ""hrudníkem.. J<nof líková"" ramena 'jsou výrazem převahy m.  pectoralis prpjti mez i lopaty
Lépe vyvinutá přední axilární řasa, resp. svalovina m. pectpxaliSj_ svědčí    o větší hj^ertro_fii______tohoto svalu a    může být
""indikátorem    jeho    zkrácenr._     Podobné    nás    informuje postavení
bradavky__u    mužů,    která    na    straně    hypertrofie    nepatrně více
prominuje. U jen potom nacházíme na straně většího vývinu svalu spíše konvexní přechod mezi mammou a "hrudníkem. „V každém případě tyto "^asj/me_trie_ svědciľ"~b"   tom7    že    končetina    je zřetelně více
_zatěžována_, což může mít význam při interpretaci některých poruch dynäTuTkĹy"v oblasti _C__p_átejře_a__ z toho vyvěrajících patologických syndjřomů. .
Na horních končetinách sledujeme nejprve jejich celkové držení. U jedinců se zřetelnou tendencí vytvářet zkrácené ~svalý~'^jě držení končetin lehce f le.kční (těžce manuálně pracující).
V oblasti ramen si všímáme    hlavně konfigurace m.  deltoideus. Při
prvních známkách jeho oslabení (napr. kořenový syndrom C4, nebu cervikobrachiální syndrom) dochází k oploštění jinak obloukovité konfigurace, nejzřetelněji v jeho střední části] která zajištuje abdukci v ramenním kloubu.
Důležité jsou tzv. thorakobrachiální trjúhelníky. Na straně zkrácení m. quadratus lumborum j_e tento trojúhelník výraznejší (hlubší). Asymetrie může vzniknout při jakémkoli laterálním vybočení páteře^_
Po vyšetření tzv. p^rosjtého_sJ^oje_ následuje vyšetření stoje se zavŕenýma__.QČi ma :—
1) stoj prostý
2) stoj  spatný  (Rombergův stoj)
Za předpokladu, že u vyšetřovaného nejde o žádnou poruchu v klasickém neurologickém smyslu, může být nejistota ve stoji se zavřenýma očima, zvláště v Rombergové stoji, poměrné dobrou orientací pro určení jemných poruch aference. Nestačí však soustředit se pouze na zvětšení _ oscilací trupu,, resp. horní poloviny těla,, ale sledujeme i rozkolísané přenášení váhy v laterálním směru z jedné končetiny na druhou a_ ve směru předozadním, což se_ ne j výraznej i projeví... .na zvýšené hře prstců (snaží se vyrovnat nestabilitu těžiště). Tato zvýšená hra prstců je citlivým   příznakem při poruchách aference,,   spojené s drobnou
poruchou    jemné ..regiaj.jce_____hybnosti. "Typicky    ji nacházíme    u malé
mozkové   dy.sfunkce_#._fiie    i při    postižení kořene   L5 nebo Při pseudoradi ku1árn ím     syndromu    ^zůstává     hra     prstců   v zásadě "nezměněna.
Dále vyšetřujeme_sto j ...na„jjediié_.Jlo_zjL.__V podstatě se jedná o stejné
vyšetření jako u Trendelenburgqya.příznaku.. Za patologickou známku oslabených abduktorů kyčelního kloubu považujeme již výraznější laterální posun pánve, aniž by došlo k jejímu poklesu. Vyšetřovaného nejprve vyzveme, aby stál na obou DK v nepatrné abdukci a aby se vědomě stabilizoval s aktivací celého hýžďového svalstva (patrná kontrakce gluteů). Dále vyzveme, aby se pacient snažil udržet vědomě těžiště ve střední čáře a nepřenášel váhu .na budoucí stojnou končetinu. Poté jednu končetinu flektujeme do pravého úhlu v kyčelním kloubu a koleni, současně nesmí dojít k úklonu nebo elevaci ramen. Optimální je udržet pánev asi 15-20 sec. téměř bez laterálního posunu a udržet tak těžiště excentricky    jen svalovou    aktivací.  Pokud    to pacient nedokáže,
může    to být   výrazem    oslabení........příslušných.svalů,, pópř. jejich
špatným zapojením do hybného' stereotypu.
Současně porovnáváme i vyrovnávací hru prstců a oscilaci trupu. Při stoji__na jedné končetině se oboj..í_ vždy postupné zvyšují.Toto zvýšení má undulující charakter, časem se postupně pomalu zvyšuje a po chvíli opět upravuje. Považujeme to za výraz regulačních pohybových mechariismůj... Podobně jako při stoji na obou DK, aktivuje zavření očí prakticky ihned i při jemných poruchách aference oscilace trupu a zvýšení hry prstců nebo celé nohy. Nejistota stoje má pak pravidelně postupné zvyšující tendenci, bez undulujícího charakteru.
J
2. Vyšetření chůze
Při vizuelním klinickém vyšetření chůze necháme vyšetřovaného chodit (pokud možno) navyklýmzpůsobem, aniž bychom jej Jcórigovali. Podmínkou jě, aby vyšetřovány "byl oblečen jen do plavek    z pružného    materiálu,  vyšetřujeme    zásadné nejprve"chůzi
Při vysQtreni cnúzie uo^uKvj. se podobne jako ve stoji soustřeďujeme v prvé řadě na oblast celého pánevního pletence. Z hlediska svalové aktivity si všímáme především pohybu ve sméru předozadním a to hlavné ve smyslu zvyšování anteverze pánve. Co se týče vztahu mezi anteverzí pánve a kyčelním kloubem, pak v okamžiku stojné dolní končetiny a maximálního posunu pánve vpřed, má být tento posun uskutečňován hlavně extenzí v kyčelním kloubu. Afekce, které rozsah extenze v tomto směru omezují, vedou zákonitě ke zvyšování anteverze pánve a k přesunu momentu otáčení z kyč. kloubu do lumbosakrálních segmentů. Z hlediska svalového se jedná o 2 svalové skupiny:
a) flexory kyč.  kloubu (m.  iliopsoas), které v případě zkrácení omezují rozsah pohybu
b) m.  gluteus maximus, který v případě oslabení není schopen pohyb v plném rozsahu zajistit
SledujemeL j^^saji^xtenz_e_^^ okamžiku,  kdy končí
stojná fáze příslušné končetiny. Rozsah je nejlépe vidět při pohledu ze strany.__ Při anteverzním pohybu pánve tedy vedle "vlastního pohybu pánve, hodnotíme vztahy mezi pánví a femurem. Omezení rozsahu extenze v kyčelním kloubu v poslední fázi, kdy je končetina stojná, prakticky znamená, že při každám kroku musí docházet zákonité ke kompenzačnímu pohybu pánve se současné zvýšenou lordotizací lumbosakrálního přechodu.
Druhou posuzovanou oblastí je dále vzhledem k pohybu pánve lumbosakrální přechod a jeho lordotizace, popř. kyfotizace během '"kroků." Relativní zvyšování 1 ordo z y vedek důvodnému podezření z přetížení této krajiny, popř. je výrazem nestabilního kříže. ; Při analýze kroku si musíme všimnout rovněž vztahů mezi ' lumbosakrálním a thorakolumbálním segmentem. Zvláště v případech, "kdy jsme zjistili ve stoji relativní hypertrofie thorakolumbálních. segmentů vzpřimovačů trupu ve srovnání s lumbálními segmenty, očekáváme zvyšování lumbální lordózy se squčasnou nedostatečnou stabilizací celé křížové krajiny při kroku a hovoříme o nestajjjlním a přetíženém kříži.
Ke zdůraznění situace může také ^řispět~^patne~~zapojení břišního svalstva. Jestliže má dominantní úlohu špatné zapojování břišního svalstva, pak má lordotizace v lumbosakrálních přechodech jiný charakter. Křížová krajina je sice nestabilní, avšak lordotizace se šíří více kraniálně. Horní 1/2 trupu se jakoby opožďuje, dostává se za frontální rovinu a trup ztrácí rotační komponentu. Dobrým indikátorem v tomto sméru je souhyb ramen a změny synkinézy HK.
Druhým   nejdůležitějším   orientačním   bodem   o   kvalitě svalstva v oblasti pletence    pánevního j^e laterální_ posun,    který nemá být větší   než 4    cm.. Předpokládá "se,  že    je symetrickým Asymetrický "laterální   posun    je   výrazem   špatného    zapojování"až oslabení " laterálního   svalového korzetupánve, hlavně   m. gluteus medius" a minimus. . Při    chůzi    se    pak    jedinec    stále" více zavěšuje na
"vazivově    ligameňtosní  "aparát    a    aktivuje    výrazněji.....m.  tensor_
_fla^^iae_jL^_aeJ!_ Tato porucha se    velmi často kombinuje se zvýšeným pohybem pánve    ve smyslu anteverze    v rámci pánevního zkříženého
syndromu^,—-
""Dalším pohybem, kterého    si při chůzi všímáme na    pánvi je rotace pánve.    Je-li    při   kroku   zvýšena   vede   rovněž    k   přetížení LŠ
"segmentuPři posuzování velikosti rotace a její symetričnosti musíme brát do úvahy současnou kompenzační rotaci horní /2 pletenců ramenních v opačném směru a zvláště souhybů HK. Dalším pohybem pánve, který je pouhým okem sotva postřehnutelný je motýlkovitý pohyb lopat kyčelních proti sobě. Rozsah tohoto pohybu je asi 1,5 cm. Zřetelně se zmenšuje při omezení pohybu v SI kloubu, proto je hodnocení tohoto pohybu možné jen při jednostranné poruše.
Charakteristické typy chůze:
1) PROXIMÁLNÍ (kyčelní) - hlavní pohyb DK je vykonáván v kyčelním kloubu. Je provázen různě vyjádřeným stupněm flexe v kolenních kloubech a velmi malým odvinováním chodidla._
Chůze působí těžkopádně.  Nemůže to být chůze rychlá. Dominantní    svaly    jsou    flexory    kyčelního kloubu, pravidelně bývaj í zkráceny ,  což jdé~ruku   v~ ručesj o c h äbnutím gluteálního svalstva. ~ ............ ~........~~
2) AKRÁLNÍ - je    charakteristické zdůraznéné odvinování planty.....pd
podložky    a    zvýšená    pJLajľtárjiJĽ-.J:lexe    nohy_ve    stojné fázi
končetiny. Hlavním aktivním sválej _ j e m. triceps surae. Při tomto typu chůze zvýší jedinec své těžiště pomocí flexe nohy, těžiště dostane současně před osu a_ celétělo jakoby přepadne vpřed._ Koleno přitom zůstává celkem v extenčním "postavení, pohyb v kyčelním kloubu je minimální.
Při nestabilním kříži se může_ zvyšovat bederní..lprdqza. a horní polovina trupu se při přepadu téla vpřed opožďuje.  Dochází tak ^ITHlehkěmu    záklonu trupu (pseudohypertrof.    forma, Duchenneova progres,  sval. dys.).
3) PERONEÁLNÍ - charakteristická je malá flexe v kyče1n í m kloubu,. naopak   výraznejší    fJLexe     v   kolenních    kloubech, provázená
vnitrní rotací v____kyč. kloubu a hlavneZeverzi" nohy".  Tento typ
chůze je častější u žen (zastříkaná_lýtka).
V oblasti horní poloviny těla si všímáme v prvé řadě stability a fixace lumbosakrálního segmentu a stupně lordozy, resp. jejího rytmického zvyšování.        Sledujeme koordinaci aktivace
paravertebrálních svalů levé i pravé strany, lumbálních a thorakálních segmentů.
Zvyšování lordozy protáhlého typu s urč. opožďováním ramen a sklonem k záklonu trupu svědčí pro špatnou koordinaci mezi ventrálními a dorzálními svalovými skupinami. Svědčí dále pro snížené zapojování břišních svalů, zvláště přímých, do stereotypu chůze.
Souhyby horních končetin^dávaj i představu o symetričnosti chůze. Všímáme~si jednak jejich_symetričnosti a analyzujeme, z kterého segmentu souhyb hlavně vychází":
1) Pohyb    vychází hlavně z    ramenních kloubů,  provázející rotace
trupu ~" je_____malá,,   pletence    ramenní    jsou   uvolněny.,    je malá
doprovodná_jy._exe_.iOrôlké^ních kloubech. Jedná se o ideální typ souhybu HK.. ' "~~
2) Souhyb v ramenních kloubech je zmenšen, je provázen zvýšenou rotací "trupu, často spojenou' s elevací pletence ramenniho. "Končetiny jsou drženy toporně. Rotační pohyb vychází z celé páteře, zasahuje přechod thorakolumbální až lumbosakrální. Při tomto typu chůze je páteř přetížena zvláště v rotačním směru, což může souviset s bolestmi y zádech při delší chůzi.
3) Pohyb je uskutečňován hlavně _y loketních kloubech. Jinak je souhyb dobře koordinován a není kompenzován nadměrnou rotací trupu.
Vyšetřeni modifikaci chůze:
1) __chůze   pozpátku,    kterou    zkoušíme    tehdy    jestliže    jsme při
předchozí    analýze zjistili_____nedostatečnou- extenzi    v kyčelním
kloubu v poslední fázi stojné končetiny, a kdy předpokládáme hypofunkci m. ...gJLuteus roaximus._______
Jestliže se chůze pozpátku přiblíží více normě, předpokládáme, že m.gluteus max. není zapínán dostatečně ve stereotypu běžné chůze. Jestliže je však zapojen v pohybovém reflexním řetězci nezvyklém, je aktivován dobře. Za těchto okolností předpokládáme pouzeútlum, který se podaří pravděpodobně relativně rychle odstranit. Jestliže se však stereotyp chůze pozpátku proti normě _zhorší (zvýšená anteverze pánve nebo rotace a eTévacě7, předpokládáme ,že jde již o skutečné oslabení m.gluteus_max.. Terapeutické ovlivnění bude podstatně těžší .*""
2) Chůze se    vzpaženými horními    končetinami a„ nesení vodorovné ^d^KýIZ~^^^ Je podpíFána" špi~čkami~prstů zespodu. Chůze""v "teto"
modifikaci    je zaměřena    na určení    funkčního stavu abduktorů
kyčel.    kloubu,______m._________glujteus.....medius    a    minimus.  Provádíme jí
tehdy, když jsme při vyšetřování nativní chůze na"šli zvýšenou hru pánve a zvýšený laterální posun, zváště asymetrický. V případě, že se fixace pánve zlepší, předpokládáme pouze útlum svalů v rámci hybného stereotypu, jestliže se laterální posun během chůze zvýrazní, předpokládáme vyslovenou slabost abduktorů.
3) Chůze___     se   _ zavřenýma     očima__nás     informuje   o kvalitě
^roprioceptivní signa]izace- z periferie, je nutné vyloučit "'poruchy "mozečkóvé",    vestibulárníT,"zádních   provazců   či jiné
senzitivní.
VYŠETRENÍ REEH.EXŮ
Reflexy fyziologické H 1 .štva
n. olfactorius = n.  čichový I.
.- při zavřených očích dáme rozeznávat nedráždivé známé pachy
n. opticus = n.  zrakový II.
- vyšetření zorného pole perimetrem
n. oculomotorius III., n. trochlearis IV., n. abducens VI. =okohybné nervy
- vyšetřujeme   štěrbiny oční,    pokles víčka    (ptóza), strabismus, pohyblivost bulbů, nystagmus, zornice
n. trigeminus = n. trojklaný V.
a) korneální reflex    - trigeminofaciálisový    reflex: štětičkou
podráždíme rohovku, odpovědí je oboustranné mrknutí
b) maseterový reflex - trigeminotrigeminový: vložíme    špátli na
stoličky, úder neurologickým kladívkem na ní vyvolá sevření úst
n. facialis VII.
- reflex nazopalpebrální - trigeminofaciálisový: úder
neurologickým   kladívkem   na kořen nosu vyvolá oboustranné mrknutí
n. statoacusticus = n. rovnovážný a sluchový VIII.
- vyšetření jak pac. slyší
- zk. Hautantova - pozitivní při poruše n. vestibuli
n. glossopharinqicus IX., n. vagus X., n. accessorius XI., n. hypoqlossus XII. = n.  jazykohltanový, n.bloudivý, n.přídatný,
n.podj azykový
- sledujeme oblouky patrové, fonací, jazyk - pohyby, chut
- dávivý reflex : štětičkou   podráždíme stěnu hltanu, odpovědí je dávivý pohyb na jazyku a hltanu
- vztah k n. XI. a XII. Břic 11 o
- reflex: epigastrický
: mezogastrický : hypogastrický
: mediopubický
- Thy - Thg - škrábnutí pod žeberními oblouky
- Thg    až Th10 - škrábnutí ve výši pupku
- Th1]Laž Th12 - škrábnutí nad tříselnými vazy (odpovědí je stah stěny břišní)
- Th-L1- Th-,2, L2 - L4 - DK skrčit a od sebe, úder na symfýzu (odpovědí je stah břišní stěny a addukce stehen)
Reflexy vyhasínají při centrálních obrnách a těžkých periferních parézách.
Horní končSetina
reflex  : bicipitový       - C5-    C$    -    úder   na    šlachu    m.biceps
brachii
:  tricipitový     - C?- úder na šlachu m.triceps brachii :  flexorů prstů - C8 - poklep na bříška prstů přes prsty
vyšetřuj ícího
: styloradiální - úder na šlachu   m. extensor carpi rad.
(odpovědí je extenze zápěstí)
Dolní končetina
reflex  :  patelami - L2~ L4 - úder na lig. patellae
: Achilovy šlachy - L5~ S2 - úder na Achillovu šlachu : kremasterový       - Li-      škrábnutí     navnitřní straně
stehna    nahoru      (odpovědí    je stah
homolaterálního varlete) : adduktorový - DK   pokrčeny   v   abdukci,    úder nad
koleno   uvnitř (odpovědí    je addukce
stehen)
- při vyšetření    reflexů lze využít    zesilovacích manévrů podle Jendrassika nebo podle Balabána
- reflexy jsou : normální
zvýšené (hyperreflexie) snížené (hyporeflexie) vyhaslé (areflexie)
Reflexy patologické
y
pyramidové jevy iritační = spastické    fenomény      (u centrálních
paréz)
HK  : Justerův
DK : extenční  : Babinského
: Chaddockův ' : Oppenheimův , flekční    :  Žukovského - Kornilova : Rossolimův
pyramidové jevy zánikové -/
- příznak Mingazziniho - fenomén retardace
- vyšetřujeme na HK i DK
- taxe - vyšetřujeme na HK i na DK
- diadochokinéza - vyšetřujeme na HK
Stoj
stoj I.    - stoj spatný
stoj II. - stoj o zúžené bázi - spojný
stoj III.- Rombergův stoj spojný se zavřenýma očima
Citl
povrchové
hluboké
taktilní
algické
termické
grafestézie
diskriminační
topoestézie
vibrační
polohocit pohybocit
barestézie
hluboká bolestivost    - vnímaní
orgánů
vyšetřujeme dotykem vatičky, štětečkem
vyšetřujeme lehkým pícháním
vyšetřujeme     pomocí       zkumavek se
studenou a teplou vodou
schopnost rozeznávat písmena, číslice
kreslené štětečkem na kůži
schopnost rozeznávat   vzdálenost dvou
taktilních podnětů
schopnost určit místo podnětu na kůži
schopnost vnímat    vibrace chvějící se ladičky z periostu schopnost určit polohu v kloubu schopnost   vnímat     úhlové zrychlení v kloubu
schopnost vnímat hluboký tlak
bolesti    z vnitřních
vyšetrení euisjkcznicbí kloubních blokád
Pohyby v kloubu
Pohyb a jeho rozsah jsou závislé na :
a) anatomickém tvaru kloubu
b) pomeru, v jakém se dotýkají hlavice a jamka kloubní
c) napětí vazů v okolí kloubu
d) napětí a volnosti kloubního pouzdra
e) rozvoji svalové hmoty
Pohyby v kloubu :
- pasivní
- aktivní
- "kloubní    vůle"    (joint   play)    -    umožňuje   vzájemné posuny
v kloubu, které nemocný nedokáže sám provést. Jsou omezeny anatomickým tvarem kloubu. Mají malý rozsah, ale jsou základním
předpokladem pohybu v kloubu.
Každý kloub má svůj pohybový vzorec, podle kterého se pohyby v kloubu odehrávají, ale na druhé straně také podle kterého dochází i k omezování pohybů v kloubu. Pohyby nejsou najednou omezeny ve všech směrech, ale omezení pohybu nastává postupně v jednotlivých směrech a v různém stupni. Jeden pohyb z omezených pohybů je však vždy více omezen než ostatní. Toto omezení pohybů se neděje nahodile, ale podle tzv. "pouzdrového vzorce" (capsular pattern),který je charakteristický pro každý kloub.
^Funkční kloubní blokáda
Je porucha kloubní funkce ve smyslu omezení kloubní vůle na podkladě funkčním a nikoliv jako důsledek degenerativních změn. Při vyšetření kloubní vůle místo pružného dokončení pohybu cítíme tuhý odpor. Funkční kloubní blokádu lze odstranit mobilizací nebo manipulací kloubu do omezeného směru. Znamená to, že porušenou funkci můžeme v kloubu okamžitě obnovit.
Zásady správného funkčního vyšetření kloubů:
a) Vyšetřovaný kloub musí být ve středním postavení.
b) Ruce vyšetřujícího musí být přiloženy co nejblíže ke kloubní štěrbině, ale tak, aby kloubní štěrbinu nepřekrývaly.
c) Pohyb musí    být vyšetřován     pouze v   jednom kloubu    (až na několik   výjimek), nesmíme    současně vyšetřovat   dva klouby. Důležitá    je    proto   správná    fixace    -    obyčejně proximální kostěné části.
d) Při fixaci    vyvíjíme jen   takový tlak,    který je    nutný pro fixaci-    Fixující    prsty   nebo     ruku   přikládáme    ve směru vyšetřovaného pohybu.
e) Vyšetření kloubní vůle do jednotlivých směrů musíme zahájit mírnou distrakcí (tzn. že kloubní plošky od sebe lehkým tlakem oddálíme).  Teprve potom vyšetřujeme kloubní vůli.
Klinické vyšetření kloubu
1) ANAMNÉZA - všeobecná
- týkající se postiž. kloubu -
2)   POSTUP VYŠETŘENÍ KLOUBU
a) Vyšetření pohledem, aspekcí - chůze, stoj, celkové držení, konfigurace kloubu, deformity kloubu, barva kůže, jizvy.
b) Vyšetření pohmatem, palpací - kožní teplota v okolí kloubu, turgor kůže, bolestivost periostu (hlavně u úponů svalů a vazů), rezistence,  zduření.
c) Vyšetření    aktivních   pohybů     -   vyšetřit   rozsah kloubní pohyblivosti, sledovat odchylky, bolest, porovnávání rozsahu pohybu obou končetin.
d) Vyšetření pohybů   proti odporu   - pro - zjišténí,  zda bolest v    oblasti    kloubu    je    vyvolána    izometrickým    stahem svalů pohybujících kloubem. . Při vyšetření musí    být kloub samotný v   klidu.    Nesmíme   klást   maximální    odpor   a nemocný nesmí používat své maximální síly.
e) Vyšetření pasivních pohybů - nutnost rozlišení pasivních funkčních pohybů v kloubu od vyšetření kloubní vůle. Porovnat aktivní a pasivní rozsah (pokud jsou aktivní pohyby omezeny nebo bolestivé a pasivní bez omezení, pak porucha není intraartikulární, při intraartikulární poruše jsou omezeny pohyby aktivní i pasivní).
f) Vyšetření   kloubní    vůle    -    u   kloubů,    u kterých jsme při vyšetřování aktivních nebo pasivních pohybů zjistili omezení pohybů. Kloubní   vůle je podmíněna a    závislá na anatomickém tvaru kloubu.    Vyšetřujeme pohyb jedné   kostěné části kloubu proti druhé části kloubu.
lokalizace bolesti iradiace bolestí vznik bolestí závislost bolesti na pohybu
medikamentózni ovlivnění bolesti trauma v anamnéze otázka sportu pracovní anamnéza
Jednotlivé směry kloubní vůle
1. distrakce
2. anterioposteriorní posun
3. laterolaterální posun
4. rotační pohyby
5. zaúhlení do obou stran
3
4
8
5 6 7
Sché~,ct 5. Vzájemné posuny kloubních parinerů ve smyslu kloubní vůle. 1. NsutráJnl postave::! klejb-j, 2. distrakcs. 3. ,4. anterioposteriorní posun, o., 6. iaterolaícrilní posun, 7. rotíce, S. zaúhlení.
Posuzujeme bolestivý směr pohybu a omezení pohybu.
MOBILIZACE
Je postupné, nenásilné obnovování hybnosti kloubu při funkční poruše. Provádíme ji opakovanými nenásilnými pohyby ve směru kloubní blokády. Pohyby opakujeme nejméně 10-15x. Mobilizaci neprovádíme v plném rozsahu pohybu kloubu, ale soustřeďujeme se na směr, v kterém je pohyb omezen. Při provádění mobilizace se nevracíme až do středního postavení kloubu. Pokud po mobilizaci zůstává pohyb omezen a nejsou kontraindikace, použijeme manipulace.
MANIPULACE
Na rozdíl od mobilizace jde o jednorázový pohyb v extrémním, ale fyziologickém postavení kloubu. K dosažení extrémního postavení v kloubu je nutno dosáhnout tzv. "předpětí". Předpětí dosáhneme tak, že vyčerpáme pohyb v daném směru. Předpětí nesmíme uvolnit, ale provedeme lehký náraz proti zvýšenému odporu, kterým dosáhneme obnovení správné funkce kloubu. Náraz musí být jemný, nenásilný a jen jednorázový.
TESTOVÁNI    Ú C  H O 3? U
Ruka je důležitým, nesmírně činným párovým orgánem s mnohočetnou funkcí :
a) Úchopová schopnost -
b) Orgán hmatu
je projevem uvědomělé volní koordinace složitých motorických pohybů
jednotlivých svalových skupin. Ruka má svou sílu,obratnost, zručnost,
schopnost obrany.
v konečcích   prstů je nejpočetnější seskupení
Valter-Paciniho      tělísek,      která umožňují
nejdokonalejší    diskriminační čití. Po zraku
a" sluchu získává člověk nejvíce informací o okolním světě pomocí hmatu.
c) Udržování kontaktu mezi osobami
at již formou doteku, nebo jako prost řeete-k předání informace - gestikulace.
Zápěstí je funkční částí kostí, má přes 20 klo K základním funkcím ruky zapotřebí především síly předloktí. Je-li zapotřeb svalové jednotky. Svaly a svou částečnou činnos aktivitou jiných svalů, tvořena tonickým napětím v tonické rovnováze proti
ruky.  Ruka    se zápěstím se skládá    z 27 ubů      a    její    pohyb    ovládá    3 3 svalů, patří otevření a zavření ruky.  K tomu je , která je zajištěna    kontrakcí svalů na í přesnosti,  jsou uvedeny do funkce malé se aktivují    odstupňovaně podle potřeby t   kombinují    s    totální   nebo parciální Normální    rovnováha    ruky   v   klidu je antagonistických svalů,    extenzory jsou flexorům.
Ruku lze rozdělit do tří funkčních jednotek
1) palec - má proti ostatním prstům schopnost opozice
2) 2.  a 3. prst - k nejdúležitějším činnostem ruky dochází mezi
palcem a 2. a 3. prstem, ukazovák má přitom privilegované postavení
3) 4. a 5. prst - tvoří podpůrnou skupinu ruky
Funkční význam prstů klesá od palce k malíku. Svaly ruky - viz. svalový test.
Úchop se vyvíjí postupně od narození :
1. měsíc - HK je hypertonická, ruce jsou flektované v pěst.
Robinsonova úchopová reakce je přítomna.
2. měsíc - V poloze na    zádech se objevuje schopnost dítěte mávat
současně oběma HK. Robinsonova úchopová reakce je přítomná.
3. měsíc - Dítě drží v ruce podaný předmět a mává s ním. Prohlíží
si ručky.
4. měsíc - Dítě prohlíží hračky v ruce. Přibližuje ruku nejisté
k podávané hračce.
5. měsíc - Dítě vede ruku jisté k hračce. Překládá hračku z ruky
do ruky a strká ji do úst.
6. měsíc - Dítě v každé ruce udrží jednu hračku.
7. měsíc - Dítě   manipuluje    s      předměty,    které    má    v rukou
a uvolňuje již zápěstí. Samo uchopí do každé ruky jednu kostku.
8. měsíc - Dítě překládá předmět z ruky do ruky.  Začíná uchopovat
menší předměty palcem a ukazovákem.
9. měsíc - Dítě se dotýká detailů na hračce,  bouchá hračkami
o sebe.
10. měsíc - Dítě    vytahuje   hračky    z    nádoby,    otvírá zásuvky
a krabice, vyprazdňuje je, vytahuje klíče.
11. měsíc - Dítě   vhazuje   předměty   do   krabic, do otvorů, plní
nádoby, zastrkuje klíče. Přitáhne vzdálenou hračku pomocí provázku.
12. měsíc - Dítě    spolupracuje při    oblékání.  Uchopí 2 kostky do
ruky. Vpustí malý předmět   do hrdla lahve. Rozsvítí a zhasne elektrickou stolní lampu 24.měsíc - Dítě drží tužku v prstech.
Kvalita úchopu je závislá na hybnosti kloubů a síle svalové, na vzájemné svalové koordinaci a na povrchní a hluboké citlivosti. U správně provedeného úchopu musí zaujmout správné a účelné postavení nejen ruka a horní končetina, ale také tělo jako celek a jeho jednotlivé segmenty.
Dvě základní skupiny úchopu :
1. jemný, precizní úchop
2. silový úchop
V běžné praxi používáme 6 základních funkčních testů ruky dle Nováka. Tyto testy se dále upravují v ergodiagnostice podle druhu onemocnění - poúrazové, pooperační na šlachách a kloubech, u revmatoidní artritídy, u DMO apod. U velké většiny lidí je jedna ruka obratnější než druhá. Tuto ruku nazýváme dominantní horní končetinou. V testování se proto přihlíží k testování dominantní a nedominantní horní končetiny, ke koordinaci ruka - oko, ruka - ruka, ruka - ústa, atd.
Základní funkční testy : A) jemný, precizní úchop :
1. štipec       - úchop dvěma prsty - slouží k udržení psacích (pinzeta)      potřeb a malých násrojů
2. špetka       - úchop třemi prsty - můžeme sbírat malé
předměty, provádět jemné práce
3.  laterální - mezi radiální stranu ukazováku a ulnární stranu úchop druhého článku palce
B)  silový úchop :
4. uchopení míče nebo koule, která představuje základní pracovní postavení ruky
5. háček - slouží k nošení břemen
6. uchopení válce, až sevření ruky do pěsti
Testy při paréze n. radialis, n. ulnaris, n. medianus - viz. svalový test.
Funkční  test ruky									
DATUM									
ŠPETKA									
ŠTIPEC									
HÁČEK									
STŘÍŠKA									
PĚST									
OPOZICE									
ÚCHOP VÁLCE									
ÚCHOP KOULE									
DYNAMOMETRIE									
PODPIS									
FUNKČNÍ   TEST   H K
! Jméno pacienta:
I. Ú C K O F Y
týden K t
levák   / pravák
r
A, Jemný: pětka:(shrnout- a'~žveánô\xi 10 "svorek)
LHK
PHK
•"T., "27",* 3. prší 1., 2.,3.,4.,5.prst
StTpéc bln^slčblÄý;^ ■ T.-"2rpřš"í
1. -3. n'
' " 1.-4. "...........
._______ 1.-5. ^______.__„._'J________
Štipec nehtový: (l".~2."7"'n6b*o"Íľ~3ľprst)__
špendlík za hlavičku
minci
Adďukce prstů: ("uchop, a zvedn.napínáček)
2. -3. prst"
3. -4. " _     _ 4.-5^"
Tfo z p e xóvý uchop f j velica karta
i' kroužek o / 10 cm
jFoční uchop: . j R?fíá"na "íäET
Extenze prstů:
H-
_J_
-1-
r
1—r
i„__„::.íi.l:ll.i
__ řoztahn. guáú a nasunout ji__na vále_c_
Pestr("sTřidave pdHy'By" prstů)
"smacTcáT: 'ľíšt papíru do kuličky
B; Silový:
TT7T~TT
I i
!-X*Í£c:(drzi"ni rukojeti nástroje)" L Pilník
i_____ kladivo
.-....... ...sekera
__komb^klejitě +. železná tyč.
Koule: "("dŕz e ni" naoTimái e mj~
tenisový micek
dřevěná koule lehká dřevěná koule těžká _ olovená koule
Háček:(udrží_břemeno)____
" "0,5 kg 2 "
3,5 "
■ 5 u
P U N K C M í   T E S T   H K
Jméno;
ner.
Postižení:    PKK     LHK     obě HK
testovE
.povolání
ný-pravák levák
Činnost   PKK / LHK
Oes.
limit"
Datum hodnocení
}. Manipulace s klíči_
2. Šněrování a vázání kličky
20/2JL
27/27
3. "Šroubování matice prsty
13Z11
Šroubovaní groubu prsty
.UÜ1.
._ Šroubování šroubovákem ___X     25/25, ._
6. Manipulace s dřevěným kolíkem 3/4__
7. .ygfiipulace, s korektorem_________4/5. .
Zapínání .spínače
9. řlonipulace. se zástrčkou____
10. "vytáčení čís?l na telef. číselníliu 13/15
11. 'Ptač e ní cly n. koh out ku
A/A.
1 2.■Otáčení vodovodního kohoutku
.1/1.
13 .Šroubování žárovky ns pnnelu_
1 & . iSroubování žárovky ve vzpsSení
6zr
5/6
20/20
15. 'Obláká í zástěry_____X
1 5. |K?nipulace s válci o é 1-10 cm 32
II.fohon "talíře" o jg_12._cm
.4/1
18..'Navlečení 5 gumiček na vále? 7qm20/18 _2.•   Vystřižení kolečka 2 papíru X 30_
20±,_ spíchnutí 5 ánendlíka
16/18
3
Souče t
270/285
Ľynamometrie   PKX/LHK v kp
Test '?e~.nná motoriky ' PIIK/LISC T-ost JM s n položkami-obe IIK
85/90
170.
Z:ávár testu JT-.l: -slovně
..Ngvlékání korálek o 6 2 cm X
_45
„■Iii1 v test
Podpis Poznámka:
II. ZVEDANÍ předmětu a MANIPULACE po prac.místě
A. pracovní pozice   v sedu	IHK					PHK				
Zvednutí Dředm. z klína na desku stolu:										
papírový smotek tenisový míček těžká koule					i				—	
										
							x 1			
Zvednutí předci* s desky stolu do výše očí;										
papírový smotek i                tenisový míček těžká koule	! l I •				—	1				
	1 i			—						
					i					
Přenášení předm.po desce stolu v rozsahu HK:										
do strany a zpět papírový smotek ....."tVnísovy "micek těžká koule		1		L 1			1 ! i			
	! i			í			\		1	
	1 1			í t		i '				
jpred sebe a zpět paDÍrový smotek	I !			( ' i		1 1		í l		
tenisový míček těžká koule Manipulace předm.spojená s rotací"paze:	i i zix:							i		.... .....
uchop, podávaného míčku podhmatem(ZR) a položení na stůl nadhmatem( VŔ)	7 r i í     r—r—!— i   :   .'    ■    i    i    i i									
B. pracovní pozice ve stoji										--
Zvednutí předm.se stolu do výše fl.lokte v 90í	t. ;									
papírový smotek tenisový míček ' tezka koule	í  ! i				! J   i M					
		—	i		t i ... J		í í			1 •""i i ..t
							j ! '			
Zvednutí předm. se stolu.._do. výše očí:										
papírový smotek-tenisový míček těžká koule	—	í		L i i i j TTHTtj						—i 1 .j
Zvednuti předm.se stolu do max.vzpažení:										~i t ~í - i
papírový smotek ^  tenisový míček -těžká' koule '	—	—	—	""i""tií ť						
.Manipulace předm.spojená s rotací paže:										—
uch.podav;míčku paží v abd.,podhm.,v Zfí: položení na stůl nadhmatem, VR: —	i i		1 : 1 i ' i							
	1 i		1 ľ-							
Hodnocení;    O = neprovede
1 = provede neúplně
2 = provede dobře
Popís testovaných činností
1 . Sejmout klíče z háčku, postupně odemknout a zamknout 4 různými klíči. Stisknout kí iku,vyjmout klíče ze zámku a pověsit zpět n<? háček.
2. Qběna rukama rozvázat a zašněrovat .šněrovadlo.Zaválet tkaničky ne kličku.
3. Vyšroubovat prsty lEF.tici, se jmout podložku.Nesedit podložku zpět na šroub, prsty zašroubovat a dotáhnout matici.
4. "Prsty vršroubovat šroub, sundat a nasadit podložku , šroub prsty zašroubovat a dotáhnout.
5. Vyšroubovat šroubovákem šroubek,sundat a na§Lt podložku,šroubek zašroubovat šroubovákem ./oběma rukema/.
6. 3 x do sobe vyjmout a zasunout dřevěný kolík do zdířky.
7. 3 x   zapojit konektor do zdířky.
S.  5 x zahnout a vypnout vypínač./2. nebo 3. prstem/.
9. 3 x upnout zástrčku do zásuvky.
10. Uk zovákem postupně vytočit čísla 1-0 ne teleronnímčíselníku.
11. 3 x otočit plyn. kohoutkem.
]?..   3 x otevřít a zavřít vodovodní kohoutek.
13. Vyšroubovat a zašroubovat šárovku z objímky panelu.
14. Totéž, ve vzpažení do volně visící ob jímky. / "e nutno nastavit dle v/šky testovaného/.
15. Se jmout zástěru z věšáku,nas rát spojené tkanice na krk.zavázet tkanice kolem pasu za zády na mašli.
16. Uchopit postupně PHK dlaňovým úc-opsm válec, přenost jej do LK a položit na stul. Postupně .sundat se stojanu všech 10 válců
o 6 1 -10 cm. Uchopit nejmenší válec L'IK, p-'endat je i do PHK e umístit znět na stojánek.
17. Střídavě PHK a LÍJK sejmout se stojánku kovový disk /"talíř"/
o 6 12 cm a položit na stál. Vzít talíř se stolu a umístit zpět na stojan./t-'rovést střídavě PJT5C a LUK/.
18. a vléknout postupně 5 gumiček n? válec o 6 7 cm./nejdřív PHK,pak
19. Na -apír tužkou nakreslit kružnici podle válce o é 10 cm. Vystřihnout kruh nůžkami.
20. Zapíchnout postupně 5 špendlíků s kov.malou hlavičkou do průsečíků čtversčkovaného papíru, podloženého silnou plstí.
Test jemne motoriky - nejdříve pravou, potom levou rukou přemístit 5^ nýtků do, příslušných otvorů.
Test J!<! s podložkami - pravou rukou uchopit nytek, levou podložku,ležící na stole.Podložku nasadit na áýtek, ureí s ti t nytek s podložkou co odr-ovída-;íčího otvoru.
"odnocení jemné motoriky slovně : Já; v pássiu průměru /3 70 - 200 sc/,
■'     ~ a£ravých lidí
200 -   250 Ji'.'í zhoršena   250 - více -JM hrubě poškozena /test s podožkami/
Test Jáí ber podložek: noritélní pásmo   65/90   - 95/100
střední " 95/100 - 120/125 Ibřůbé poškození nad 120/125 sec.
Pokud p-cient není schopen uchopit nýtek, provádíme jen orientační hodnocení motoriky nnvlékápím 20 ks korálek o # 2 cm na šněrovadlo.
JINÉ TESTY
U řady onemocnění (napr. degenerativní svalová onemocnění, centrální obrny, postižení míchy, extrapyramidový syndrom, mozečkový syndrom, vertebrogenní onemocnění aj.), kde není vhodné vyšetřovat pomocí svalového testu, používáme pro vyšetření funkce pohybové soustavy jiné, tzv.funkční testy. Tyto testy nejsou běžně používané, nejsou standartizované, každé pracoviště si je sestavuje a upravuje samo podle svých potřeb.
Příklady funkčních testů:
Funkční test u dětských progresivních myopatií
- je složen z 8 testů a z orientačního hodnocení lokomoce
- klíč k testování je stejný jako u svalového testu
1.Mobilita vleže:
0 .	st.	- vleže se nepohybuje
1.	st.	- otočí se na bok  (čas 2-3 sec.)
2 .	st.	- z    lehu    na    zádech se    otočí na břicho    a    zpět (čas
		3  -  4 5    sec. )
3 .	st.	- z lehu    na    břiše    se    zvedne    horní    částí    trupu od
		podložky
4 .	st.	- z lehu na zádech s pokrčenými    koleny zvedne pánev od
		podložky
5.	st.	- z lehu   na    zádech, dolní    končetiny nataženy, zvedne
		pánev od podložky
2	.Držení		a	pohyb hlavy:	
	0 .	st.	-	nepohybuje vleže hlavou	
	1.	st.	-	vleže hlavou otáčí, vsedě hlavu neudrží	
	2 .	st.	-	vsedě hlavu udrží,  ale nepohybuje hlavou	
	3 .	st.	-	vsedě předklání,  zaklání a otáčí hlavu	
	4 .	st.	-	z lehu zvedne hlavu (na výdrž 2 min.)	
	5 .	st.	—	při všech pohybech trupu souhyby hlavou normální	
3	.  Sed a		pohyby vsedě na stoličce:   (planty opřeny o podložku		)
	0 .	st.	-	sedí pouze s oporou (druh opory)	
	1.	st.	-	sedí s oporou jen o horní končetiny (čas indiv.)	
	2 .	st.	-	sedí bez opory (čas indiv.)	
	3 .	st.	-	změna polohy vsedě	
	4 .	st.	-	vsedé předklon    bez    opory a zpět do sedu - náhradním	
				pohybovým stereotypem (čas 2-30 sec.)	
	5.	st.	-	vsedě    správně provedený předklon a zpět do sedu	(čas
				2-15 sec.)	
4	. Sed	z lehu na zádech:   (dolní končetiny nataženy)			
	0 .	st.	-	neposadí se	
	1.	st.	-	posadí se s dopomocí	
	2 .	st.	-	posadí se sám náhradním stereotypem (čas 3-45 sec,	
				popis)	
	3 .	st.	-	posadí    se    rovně pomocí    obou   horních končetin	(čas
				2-20 sec. )	
	4 .	st.	-	posadí    se    rovně    pomocí    jedné horní končetiny	(čas
				2-15 sec.)	
	5.	st.	-	posadí se správně  (čas 2-4 sec.)	
5. Klek :
0. st.  - neklečí
1. st. - klek - sed na patách
2. st. - vzpor klečmo (čas 30 sec.)
3. st. - prostý klek s dopomocí
4. st. - z kleku vsedu na patách do prostého kleku (popis)
5. st. - rovnováha v prostém kleku
6. Stoj :
0. st. - nestojí
1. st. - stojí s oporou (čas indiv.)
2. st.  - stojí bez opory (čas indiv.)
3. st. - vztyk   ze   židle   náhradním   stereotypem    (popis, čas
3-45 sec.)
4. st. - předklon ze stoje a zpět    (náhradním stereotypem, čas
3-30 sec, popis)
5. st.  - správně    provedený    předklon    a    zpět   do    stoje (čas
3- 15 sec.)
7. Vztyk z lehu na zádech : dolní končetiny nataženy
0. st.  - z lehu nevstane
1. st.  - vstane s dopomocí
2. st.  - vstane    sám   náhradním . stereotypem (čas 5-90 sec.,
popis)
3. st.  - vstane pouze šplháním (čas 5-30 sec.)
4. st. - vstane s oporou horní končetiny nebo otočením na bok,
ale bez šplhání (čas 4-15 sec.)
5. st. - vstane správně (čas 4-7 sec.)
8.  Dřep :
0. st.  - nedokáže ani podřep
1. st.  - podřep s oporou
2. st.  - dřep na špičkách a vztyk s oporou (čas 4-15 sec.)
3. st.  - podřep se stažením   břicha a pánve pod sebe a zpět do
stoje
4. st.  - dřep na špičkách a vztyk bez opory (čas 4-10 sec.)
5. st. - dřep na celých chodidlech   a   vztyk   bez    opory (čas
4- 5 sec.)
Orientační hodnocení lokomoce :
0. st. - nechodí,  ležící nemocný
1. st. - nechodí, pohybuje se na vozíku s oporou
2. st. - chodí (vytrvalost, rychlost, vzdálenost), nevstane ze
židle a nechodí po schodech
3. st. - chodí a vstane ze židle, nechodí po schodech
4. st. - chodí po schodech s dopomocí náhradním stereotypem
5. st. - chodí    i     po     schodech   samostatně   bez náhradního
stereotypu
Poznámky :
- tučné testy jsou výchozími pro orientační vyšetření
- při testování nezapomínáme na záchranu nemocného před pádem
-f(%0 zub :
Krausův - Weberův test
- testuje fyzickou zdatnost běžné populace
- používá se hlavně pro statistické účely
- hodnocení se provádí bodovacím systémem
- průměrně    tělesně    zdatný    jedinec   dosáhne   v   testu bez větší námahy maximální počet 50. bodů
- skládá se ze šesti jednoduchých testů
- testy   nejsou   nebezpečné     pro   nemocné   s kardiovaskulárními chorobami
Test č. 1 - leh na zádech, ruce pod hlavou, dolní končetiny nataženy. Fixujeme dolní končetiny nad kolenními klouby. Vyšetřovaný se má posadit z lehu bez pomoci rukou. Bezvadné provedení se hodnotí deseti body, neúplné provedení přiměřeně menším počtem bodů (0 - 9).
Test č. 2 - leh na zádech, ruce pod hlavou, dolní končetiny pokrčeny v kyčlích a kolenou. Fixujeme dolní končetiny. Vyšetřovaný se má posadit z lehu bez pomoci rukou.  Hodnotí se 0.  - 10. body.
Test č. 3 - leh na zádech, ruce pod hlavou, dolní končetiny nataženy. Vyšetřovaný má zvednout natažené dolní končetiny 25 cm nad podložku a vydržet v této poloze 10 sec., poté se navrátí do výchozí polohy. Kontrolujeme stopkami, každou sec. hodnotíme jedním bodem.
Test č. 4 - leh na " břiše, ruce pod hlavou, dolní" končetiny nataženy, pod břicho malá poduška. Fixujeme dolní končetiny nad kotníky. Vyšetřovaný provádí extenzi trupu v plném rozsahu po dobu 10. sec. Kontrolujeme stopkami, každou sec. hodnotíme jedním bodem.
Test č.  5 - leh    na    břiše,    ruce    pod    hlavou,    dolní končetiny -nataženy, pod břicho    malá poduška.  Fixujeme hrudník. Vyšetřovaný zvedá obě dolní    končetiny nad podložku v plném rozsahu po dobu 10.  sec.  Kontrolujeme stopkami, každou sec.  hodnotíme jedním bodem.
Test č. 6 - stoj spojný, vyšetřovaný provádí při natažených kolenních kloubech pomalý předklon, dotkne se na 3 sec. podložky. Za splnění úkolu se nepřičítají body, při nesplnění se odečítá za každých 2,5 cm vzdálenosti - prstů od podložky 1 bod.
státní ústav rehabilitační v Kladrubech
P, jmuni a jmúno pacienta:
Rok nar.:
Skupina:
Test soběstačnosti a samostatnosti
Hodnocení:      O   -   pacient činnost neprovede
1 -   pacient činnost provede špatně a pouze s pomocí
druhé osoby
2 -   pacient činnost provede dobře, aio pouze s pomocí
druhé osoby
3 -   pacient činnost provprie špatně, ale samostatně
4 -   pacient činnost provede dobře a samostatně
(event. neobvyklým způsobem)
5 -  pacient činnost provede normálně
Datum
JĽDĽNÍ
1    napit so z hrnku
2    napit sc zc sklenice
3    najíst se lžící (pomůckou)
4    najíst se příborem
5     otevřít láhev otvíračem
nalít tekutinu z láhve do sklenice
7
jíst housku
8
ukojit a namazat chičb
rozbalit sýr (oplatku, bonbon)
10
otevřít konzervu
11
ohřát .si jídlo na pánvi
Vi
uvařit kávu, čaj
13 11
přenést (převézt) hrneček s čajem (talíř s jídlem)
nulo<"it vodu do velkého hrnce (umyvadla) a přenést jej v obou rukou (převézt na vozíku)
umýt ;i utřít nádobí
Součet bodů:
OSODNl HYGIENA
1	umýt a utřit si ruce						
2	umýt a utřit si obličej						
3	vyčistit si zuby						
4	učesat sc						
5	použit kapesník						
6	použit močovou láhev						
7	použit podložní mísu						
8	použit WC						
9	• vyměnit si vložky (buničitou vatu)						
10	umýt si vlasy a vysušit je						
11	oholit se (upravit si vlasy po umyti hlavy)						
12	umýt si celé tělo ve vaně a osušit se						
13	umýt si celé telo pod sprchou a osušit se		1				
14	upravit si nehty na rukou		i 1 1				
15	upravit si nehty na nohou						
Součet boďJ:							
ODLEKÁNI
1	obléknout a svléknout si nátělnik						
2	obléknout a svléknout si košili (halenku)						
3	obléknout a svléknout si dlouhý kabát						
4	obléknout a svléknout si ponožky (punčochy)						
5	obléknout a svléknout si trenýrky (kalhotky)						
6	obléknout a svléknout si dlouhé kalhoty (tepláky)						
7	obout a zout si domáci obuv						
8	obout a zout si vycházkovou (ortop.) obuv						
9	obléknout a svléknout si ortop. pomůcku, kterou nosí						
10	obléknout a svléknout si rukavice						
11	uvázat si vázanku (oblek, a svlek, sl podprsenku)						
12	nasadit sl.čepici, klobouk (uvázat si šátek na hlavu)						
13	použít zdrhovadlo						
li	rozepnout a zapnout knoflíky						
15	uvázat tkaničky na kličku						
Součet bodů:		!		!		•	
ViEľD.SÍ ČISSOSTt I.
1	stisknout tlačítku zvonku						
2	držet knihu a obracet stránky						
3	vysunout a zasuň, zásuvku u' noč. stolku (u stolu)						
4	zapnout rádio (cvlevizi)						
5	zasunout dopis do obálky a zalepit ji, vyjmout dopis z obálky						
6	napsat dopis						
7	vyjmout zápalku z krabičky a zapálit						
8	vyjmout a dát peníze do peněženky						
9	přišit knoflík						
10	střihat nůžkami						
11	připnout si   náramkové hodinky  a  nařídit je						
12	otevřít okno						
13	otočit vypínačem						
14	projít dveřmi a zavřít za sebou						
15	sebrat   drobný   předmět se země						
Součet bodů:						1	
VSEDNI  ČINNOSTI II.
1	telcíonovat						
2	odemknout a zamknout						
3	vyprat   drobné   prádlo   v   umyvadle   a   vyžehlit je						
4	uložit  prádlo  a  šaty   do  skříně   a   vyjmout je						
5	zasunout  zástrčku   do zásuvky						
6	ustlat a převléci lůžko						
7	očistit si boly na rohožce (očistit kola vozíku a napumpovat je)						
8	zamést podlahu a smést smetl na lopatku						
0	umýt podlahu a vylít kbelík						
10	umýt okno						
11	oškrabal brambory (zeleninu) a nakrájet je						
12	-zatlouci hřebík kladívkem a.vytáhnout jej kleštěmi						
13 14	zašroubovat šroubek						
	nabrat uhlí do kbelíku a odnes t jej						--
15	sejmout těifky předmět shora oběma rukama						
Součet bodů:							
CESTOVÁN'J
1	přesunout se z lůžka na vozík a zpět						
t	jezdit na invalidním vozíku v budově						
3	jezdit na invalidním vozíku venku						
•1	- použít výtahu						
5	cestovat osobním autem						
6	cestovat autobusem (tramvaji)						
7	cestovat vlakem						
3	nést si zavazadlo (7kg 200m a po schodech 1 patro)						
9	řidit své motorové vozidlo						
10	vystoupit na žebřík (židli)						
Součet bodů:							
t
Podpis instruktora:
['oznámka:
MEZINÁRODNÍ    METODA    S  F  T IR. (měření a zaznamenávání pohybu v kloubu)
Metoda SFTR (S - sagittal, F - frontal, T - transverse, R - rotation) se stala zásluhou trojice autorů J.J.Gerhardt, O.A.Russe a P.S.King základním způsobem mezinárodního ortopedického měření kloubní pohyblivosti (ISOM - International Standard Ortopaedic Measurements). Představuje štandartní metodu pro    měření    pohybů    v    jednotlivých kloubech.
Testovat můžeme s maximální přesností pomocí náročného přístrojového vybavení, např. Isostation, Cybex apod.. Přístroje jsou určeny pro klinická pracoviště, výzkum a specializované rehabilitační ústavy. V praxi používáme planimetrickou metodu, tedy měření rozsahu pohybu vždy v jedné rovině. Rozlišujeme tyto základní    roviny :    sagitální -    S,  frontální    - F, transversální
- T, k nim přiřazujeme ještě rotační pohyb - R. Měříme úhlomérem, v našich   podmínkách    vícepolohovým.    Výhodnější    je    však Pluri
- Meter, vyráběný ve Švýcarsku. Tolerance přesnosti je +,- 5 •^~*st. ,    výsledek   však    může    subjektivně ovlivňovat f yzioterapeut,
rehabilitační pracovník nebo lékař, kteří provádějí vyšetření. Proto se často údaje o pohyblivosti v kloubu naměřené různými autory navzájem liší. Správnější je porovnat rozsah pohybů testované strany se zdravou stranou. Rozsah kloubní pohyblivosti tedy vždy porovnáváme a vedeme o tom dokumentaci.
Ze záznamu použité metody SFTR dostaneme dostatečné informace o odchylkách od osy končetin. Tento záznam nás také iformuje o základních        obvodech        končetin,        vzdálenostech umbiliko
- malleolárních a spino - malleolárních, najdeme tu funkční test ruky, páteře, obvody hrudníku v exspiriu, inspiriu. Goniometrický záznam metodou SFTR zahrnuje analýzu komplexního pohybu vykonaného pohybového stereotypu. Výsledný stav pohybu zaznačíme do záznamu arabskou číslicí základního stupně svalového testu. Pozor í Toto testování nenahrazuje klasický svalový test, ale orientačně informuje o svalové síle vykonaného aktivního nebo pasivního pohybu v rámci pohybového stereotypu.
Omezení rozsahu pohyblivostí může být různé. Nejčastější příčinou ^_je spasmus, kontraktura, retrakce nebo jinak omezený pohyb, ríčinu omezení označíme písmenem podle legendy (uvedené v Záznamu testování metodou SFTR) do rubriky za arabskou číslici svalové síly. Celé vyšetření metodou SFTR, doplněné o další metrické parametry, zaznamenáváme na dvojlistu formátu A4. Jeden dvojlist používáme na vstupní a závěrečné testování. Meziobdobí zaznamenáváme na dalších dvojlistech podle ordinace, potřeby či v případe školení o použití metody SFTR. Každý test označíme datumem a šifrou testujícího. Vyplňujeme jenom kolonky odpovídající testovaným kloubům, ostatní zůstávají prázdné. V kolonce svalová síla označíme jako první vektor síly, který vykonává extenzi nebo pohyb směřující od těla. Následuje znaménko lomeno a druhý údaj svalové síly, ve které vektor označuje flexi nebo směřuje k tělu testovaného.
Měření kloubních pohybů je v principu jednoduché, ale musíme dodržovat základní pravidla. Vycházíme vždy z nulového postavení, které odvozujeme od normálního anatomického postavení. Pacient stojí nebo leží s připaženými    končetinami.  Předloktí a ruce drží
v supinačním   postavení, dlaně   směřují dopředu.    Dolní končetiny drží   paralelně,    v   úzké   bázi.    Neutrální   nulové postavení pro externí a    interní rotaci, supinaci,    pronaci vychází ze střední polohy   mezi    jednotlivými   pohyby.    Podobně   tvoří   výjimku pro základní pozici neutrální nulové   postavení extenze a flexe horní končetiny   v horizontální    rovině. Při    tomto pohybu představuje výchozí    testovací    poloha    abdukci    v   rameni    90 st.  Při rotaci v kyčelním   kloubu je   flexe v   kyčli   a   v kolene    90 st. Pohyb pacient     vykonává      v       transverzální      rovině.      Každý pohyb zaznamenáváme    zápisem    3    hodnot,    a    to   nulové postavení a obě krajní    hodnoty.    Jako    první    číslici    zapíšeme   extenzi a pohyb vedený   směrem   od   těla,    následuje    záznam   nulového postavení a nakonec uvedeme    flexi nebo pohyb směřující    k tělu.  Při zápisu pohybu   krční   páteře    zaznamenáváme   v   sagitální rovině nejprve extenzi,    potom nulové   postavení a   nakonec flexi    : S    3 0-0-4 0. Pohyb   ve frontální    rovině zapíšeme   takto  :    F 45-0-45. Nejprve napíšeme    úklon doleva,    potom nulové   postavení a    nakonec úklon doprava.  Při rotačním pohybu   vždy nejprve značíme rotaci doleva, potom   nulové postavení    a nakonec    rotaci doprava    : R 50-0-50. Dvěma    číslicemi zaznamenáváme    pouze trvalé    postavení, ankylózu v kloubu.    Rigidní předloktí    v 20-ti    stupňové supinaci zapíšeme R 20-0    anebo rigiditu   v pronaci    označíme zápisem   R 0-30. Pro lepší    pochopení    dalšího    textu      uvedeme    ještě    zápis kloubní pohyblivosti    v    kyčelním   kloubu.    Zápis    S    10-0-120 při pohybu v sagitální rovině znamená,  že pacient vykonal extenzi 10 st., po přechodu nulovým   postavením vykonal flexi    120 st..  Při flekční kontraktuře    zaznamenáme    :    S    0-30-80.    Pacient nedosáhl nulové postavení a vykonal    pouze flexi, pohyb v rozsahu    30-80 st, tedy 50-ti stupňový pohyb.
Přehled normální pohybů v kyčelním kloubu :
exteze-0-flexe S 15-0-125 v leže, nejprve na břiše
abdukce-0-addukce F 45-0-15 v leže na zádech
abdukce-0-addukce T 45-0-20 v leže na zádech, ve stoji
a v sedě
rotace Ex-0-rotace In R 45-0-45
Při rotačních pohybech uvádíme také polohu, ve které pacient pohyb vykonává. U kyčelního    kloubu bude zápis vypadat následovně:
R (S 90, koleno S 90) 45-0-45 kyčel a koleno je ve flexi
90st.
R (SO, koleno S0) 45-0-45 celá končetina extendovaná
R (SO, koleno S90) 45-0-45 extenze v kyčli, flexe
v koleně
Ostatní zvláštnosti v zápisu a některé odlišné symboly a zkratky uvádíme při konktrétním pohybu v jednotlivých kloubech. Při zápisu vždy uvádíme, zda pacient vykonal pohyb aktivně nebo pasivně. V zahraniční literatuře jsou všechny metrické parametry získané   pouze   metodou SFTR.
HORNÍ KONČETINA
i
S^S'-O'-IBO0 l
Ramenní kloub
S 45-0-180 extenze/zapažení/O-flexe/vzpažení predpažením
F 180-0-45 abdukce-O-addukce
(rameno před hrudníkem)
T:45°-0o-135°
T 45-0-135 horizontálni zapažení-0-horizontální pŕedpaže
InlroL
Ext. rot.
90°
R  (FjĎ) 60-0-90
zevní rotace-0-vnitřní rotace při addukovaném rameni, loket v 90st.flexi
R  (F90) 90-0-90
zevní rotace-0-vnitřní rotace při abdukovaném rameni loket v 90 st.flex.
1
Ramenní pletenec F 20-0-10 T 20-0-20
elevace ramene-0-deprese ramene extenze (retrakce)-0-flexe (protrakce) (primární pohyb lopatky a klíční kosti)
Loketní kloub S 10-0-145
F 0-0-0
hyperextenze-O-flexe
hyperextenze není pravidlem, nachází se někdy u žen v rozsahu 5-10st.
radiální dukce (cubitus valgus)-0-ulnární dukce (cubitus varus),  obyčejně je loket valgóžní, • označuje se F 10-0,  varózní se označuje F 0-10
Supluá-hbn [ 0° 45*
Předloktí
R 90-0-90 supinace-0-pronace
Jestliže je předloktí rigidní v 30-ti stupňové supinaci, označuje se R 30-0.
Jestliže je rigidní v 20-ti st.pronaci,  označuje se R 0-20.
0 I
F 20-0-30 radiální dukce-0-ulnární dukce
7 6o
Zápěstí S 50-0-60
extenze (dorzální flexe)-0-flexe (volární flexe)
Ruka
Některé používané symboly:
MCP - metacarpophalangeální kloub
PIP - proximální interphalangeální kloub
DIP - distální interphalangeální kloub
IPP - interphalangeální kloub palce
AD - apex digití - vrchol prstu
VF - vektor F, extenze (radiální abdukce) a flexe I. metacarpu
VS - vektor S, abdukce (palmární abdukce a addukce)  I. metacarpu
CR - retropozice a cirkumdukce I. metacarpu P palma    - dlaň
PD - vzdálenost prstů od dlaně
CMC - carpometacarpální kloub
MCP I F 0-0-60 v MCP kloubu extenze-0-flexe
IPP I F 0-0-65 v IPP kloubu palce extenze-0-flexe
Funkční měření abdukce a addukce prstů
Provádí se při úplně abdukovaných a extendovaných prstech měřením vzdáleností od hrotu ukazováku k hrotu III. prstu, IV., V., případně měření vzdálenosti od hrotu palce k hrotu malíčku.
Pohyby v CMC I kloubu palce
Obě osy CMC I kloubu (ve frontální i sagitální rovině) jsou v 45 st. úhlu k ruce. Pohyb skutečné addukce a abdukce v CMC I kloubu se může rozdělit do dvou složek :
a) VF (vektor ve frontální rovině) 40-0-15
extenze (radiální abdukce)-0-flexe (měří se ve frontální rovině)
b) VS   (vektor v sagitální rovnině) 40-0-0
abdukce (palmární abdukce)-0-addukce (měří se v sagitální rovině
Jestliže se nepožaduje úplně přesné měření, může se rozsah pohybů posuzovat a měřit podle částí normálního rozsahu, nebo vzdálenost vrcholu palce v cm od MCP II. 90°
0*----T—
20"
Cirkumdukce I.  metacarpu v CMC I. kloubu Cirkumdukce je obloukovitý pohyb samotného I. metacarpu z pozice úplné extenze (radiální abdukce) do maximální abdukce (palmární abdukce) .
Retropozice I. metacarpu v CMC I. kloubu
Je pokračováním cirkumdukce opačným    směrem tak,   že I. raetacarpus se    posouvá    až    za    rovinu    dlaně.    Měří    se    úhel    v maximální retropozici I. metacarpu s rovinou dlaně. Zápis je společný :
CR    20-0-90 retropozice-O-cirkumdukce
opozice
cirkumdukce extenze Opozice palce
Je složený pohyb cirkumdukce I. metacarpu, abdukce, rotace a extenze palce a měří se funkčně :
Vzdálenost distální kožní rýhy na volární straně palce od průsečíku podélné osy III. metacarpu a distální dlaňové rýhy. Od průsečíku se měří kolmice na rovinu dlaně směrem k palci, kterého klouby jsou extendované, měří se v cm. Funkční měření pohybu palce a prstů je lehčí a praktičtější. Omezení pohybu palce se vyjadřuje vzdáleností dosaženou od hrotu palce k MCP, PIP, DIP kloubu nebo hrotu malíčku, vyjadřuje se v cm.
vs
Komlex pohybů I. metacarpu a palce
Prsty
Při omezeni extenze prstu se měří vzdálenost hrotu prstu do roviny hřbetu ruky v cm,  při omezení flexe prstu se měří vzdálenost hrotu prstu od dlaně v cm.
Neutrální nulová poloha je při plném natažení prstu, metaca jsou v jedné rovině.
MCP S 30-0-90 hyperextenze-O-flexe
ice* PIP S    0-0-100 extenze-0-flexe
15° DIP
DIP S 0-0-45 extenze-0-flexe
event, hvoerextenze DIP S 15-0-45
Rotace palce
se zaznamenává měřením úhlu,  který svírá rovina nehtu palce
s rovinou dlaně a to v neutrálním postavení a též při maximální
opozici.  Měří se ve stupních.
Opoziční pohyb
mezi    hrotem   palce    a    ostatnímy   prsty.    Je    to složitý pohyb s cirkumdukcí nebo vnitřní rotací palce s přiměřenou flexí anebo extenzí v MCP,  PIP a DIP kloubech II.-V. prstu.
Musí se odlišit od čisté opozice. Funkčně se může měřit vzdálenost palce od hrotů ostatních prstů, případně od jejich kloubů DIP,  PIP ev. MCP.
DOLNÍ KONČETINA Kyčelní kloub
S 15-0-120     hyperextenze-O-flexe
Extenze v kyčelním kloubu
se vyšetřuje v poloze na břiše, druhá končetina visí dolů přes okraj stolu.
Flexe v kyčelním kloubu
se měří v poloze na zádech,  druhá končetina je natažena, pánev a záda jsou imobilizované.  Přitom je bederní lordóza asi ve 12-ti stupňové lordóze.  Abychom vyrovnali bederní lordózu musí pacient druhou dolní končetinu flektovat v koleni a kyčelním   kloubu (přitahovat pomocí horních končetin stehno k břichu). Flekční kontrakturu v kyčelním kloubu můžeme zjistit Thomasovým příznakem troiflexe.
Rotace
V kyčelním kloubu při flektovaném kyčelním a kolenním kloubuv 90 R (kyčel.S 90,kol.   S  90) 45-0-45
vnější rotace -0-vnitřní rotace- se testuje vleže i vsedě, přičemž indikátorem je bérec, který se pohybuje mediálně při vnější rotaci,  laterálně při vnitřní rotaci.
Rotace v kyčelním kloubu při nulovém postavení v kyčelním kloubu
90° v kolenním kloubu.
R (kyčel.kloub S0,kol.  S 90) 45-0-45
vnější rotace-0-vnitřní rotace
- testuje se v poloze na zádech, koleno visí přes okraj stolu, nebo na břiše.
- bérec se pohybuje mediálně při vnější rotaci v kyčelním kloubu a laterálně při vnitřní rotaci
Rotace v kyčelním kloubu s extendovanou dolní končetinou.
R  (kyčel.kloub S0 ,   kol.   S  0) 45-0-45 vnéjší rotace-O-vnitřní rotace
- měří se na zádech,  noha slouží jako ukazatel pohybu: při vnější rotaci se vytáčí ven,   při vnitřní rotaci dovnitř.
0'
!0°
f7: 0 - 0 - 25 F:45-l0-0 T:50-0-10
Abdukce a addukce v kyčelním kloubu F 45-0-25
abdukce-O-addukce  (koleno i kyčelní kloub v nulovém postavení)
- testovaný je v poloze na zádech
- abdukce se označuje jako první
- při měření addukce se musí druhá dolní končetina nadzdvihnout nad podložku a pasivně nadlehčovat
Addukční kontraktura v kyčelním kloubu 20°:F 0-0-20 Abdukční kontraktura s rozsahem pohybu 35°:F 45-10-0
Abdukce a addukce v kyčelním kloubu v transverzální rovině T 50-0-10 abdukce-O-addukce
- kyčelní i kolenní kloub v 90° flexi
Kolenní kloub S 15-0-130
hyperextenze-O-flexe
- úhloměr se přikládá z laterální strany kolena
Rotace v kolenním kloubu
R (koleno S90, hlezno S0) 20-0-10
- vnější rotace-0-vnitřní rotace
- vsedě, bérec visí přes okraj stolu, koleno v 90° flexi
so,
Hlezenní kloub (art.talocruralis)-horní
S 20-0-50 dorzální flexe-0-plantární flexe
- neutrální nulová poloha je v postavení, kdy noha svírá s bércem 90° úhel.
Klouby nohy
Některé používané zkratky
MT    - metatarsus
pp    - phalanx proximális
PM   - phalanx mediális
PD    - phalanx distális
TMT - tarzometatarzální kloub
MTP - metatarzophalangeální kloub
PIP - proximální interphalangeální kloub
DIP - distální interphalangeální kloub
IPH - interphalangeální kloub halluxu
Celkový pohyb nohy
rotační (nesmí rotovat v kyčelním kloubu) R 20-0-40 everze-O-inverze
Pohyb přední nohy
RPA - rotatio pedis anterior v středních kloubech tarzu RPA 20-0-30 pronace (everze)-O-supinace (inverze)
Rotace zadní nohy
RPP - rotation pedis posterior
RPP 5-0-5 everze  (valgozita)-0-inverze (varozita) - pasivní pohyb
Pohyby prstů dolní končetiny nekonstantní
i i I I
Ol
O
Interphalangeální kloub palce (IP i) IPS 0-0-80    extenze-0-flexe Metatarzophalangeální kloub palce (MTP
S 70-0-45      extenze-0-flexe
Metatarzophalangeální kloub II.-V.prstu MTP II- V S 40-0-35       extenze-0-flexe
Proximální interphalangeální kloub II.-V. prstu (PIP II-V) PIP II-V S 0-0-40 extenze-0-flexe
Distální interphalangeální kloub II.-V. prstu (DIP II-V) DIP II-V S 0-0-55 extenze-O-flexe
Postavení:
TMT - v tarzometatarzálním kloubu
- měří se úhel mezi I. a II. metatarzem v prodloužené ose
MTP - postavení metatarzophalangeálním kloubu (při hallux valgus)
- úhel, který svírá prodloužená osa I. metatarzu a proximální-ho článku
S 40-0-40        extenze(záklon)-0-flexe(predklon)
F 45-0-45        úklon hlavy doleva-0-úklon hlavy doprava
R 50-0-50 rotace hlavy doleva-O-rotace hlavy doprava Hrudní a bederní páteř
Sagitálně:  S 30-0-45     extenze (záklon)-0-flexe (předklon)
-ve stoje
Extenze se může měřit i v poloze na břiše Frontálně:  F 30-0-30      úklon doleva-0-úklon doprava
-vztažné body jsou:    processus spinosus a SI
Rotace: R 45-0-45 rotace doleva-0-rotace doprava
- vsedě
.......!U;
Funkční měření páteře
omezení extenze krční páteře
- měří se vzdálenost týlu od stěny,  lopatky jsou přiložené ke stěně (Forestier)
B) omezení flexe krční páteře
- měří se vzdálenost brada - sternum při maximálně možné flexi
C) variace lordózy
vzdálenost vrcholu lordózy od stěny v cm
D) úklony hlavy - vzdálenost ucha od acromionu v cm
E) lateroflexe    lumbální pátere - měří    se vzdálenost špičky III. prstu ruky - připažené, posouvající se po laterální straně stehna
- fyziologické hodnoty nejméně 20 cm
F) maximální předklon -
měří se vzdálenost III. prstu od podložky (kolena jsou natažena )
II
Stiborův příznak: St
od trnu SI se měří vzdálenost k trnu C7 ve stoji a v předklonu. U zdravého dospělého člověka se vzdálenost zvětší o 10 cm,  z toho 2,5 cm v hrudním a 7,5 cm v bederním úseku páteře. Hodnoty pod 7 cm jsou patologické.
Schoberův příznak: Sch
od spojnice spinae dors. cranialis se směrem kraniálně ve stoji změří    10   cm,    po   předklonu   pacienta   se   posuzuje prodloužení vzdálenosti.  U zdravého dospělého nejméně 5 cm.
Ottův inklinační index:
ve stoji označíme trn Thl a kaudálně 30 cm. Při maximálním předklonu se vzdálenost prodlouží o 3,5 cm.
Ottův reklinační index:
obdobně se měří záklon,  zkrácení vzdálenosti alespoň o 2,5 cm.
Celkový index sagitální pohyblivosti:
= součet hodnoty inklinačního a reklinačního indexu
= index udává pohyblivost hrudní páteře
- snížení například u m. Bechtérev
Pohyb v sagitální rovině:
1. Extenze a flexe ramene
2. Flexe lokte
3. Extenze (dorziflexe) a flexe zápěstí
4. Flexe v kyčelním kloubu
5. Flexe v kolenním kloubu
6. Extenze (dorziflexe) a flexe v hleznu
7. Extenze a flexe hlavy (krční páteř) 23.Extenze v kyčelním kloubu
Pohyb ve frontální rovině:
8. Úklon hlavy (krční páteř)
9. Abdukce v ramenním kloubu
10. Valgozita lokte
11. Radiální a ulnární deviace zápěstí
12. Úklon páteře vlevo, vpravo
13. Abdukce v kyčelním kloubu
14. Neutrální postavení v kolenním kloubu
25. Elevace a deprese ramenního pletence
26. Inverze a everze zadní části nohy (pasivní pohyb)
Pohyb v transverzální rovině:
21. Abdukce a addukce v kyčelním kloubu při 90° flexi
22. Horizontální extenze a flexe v ramenním kloubu 24. Anteflexe a retroflexe ramenního pletence
Rotační pohyby:
15. Everze a inverze v hlezenním kloubu
16. Rotace nohy (koleno v 90° flexi)
17. Rotace hlavy (krční páteř)
18. Rotace v ramenním kloubu v 90° abdukci
19. Supinace a pronace předloktí
20. Rotace v kyčelním kloubu s extendovanou končetinou
27. Zevní a vnitřní rotace v ramenním kloubu
28. Zevní a vnitřní rotace v kyčelním kloubu, kyčelní kloub v extenzi,  kolenní v 90° flexi
29. Zevní a vnitřní rotace v kyčelním kloubu, kyčelní a kolen kloub v nulovém postavení
PRACOVIŠTĚ:
JMÉNO:
DIAGNÓZA
ROD.C.
datum			datum				datum			datum		
ikt.	pas.	sila sval.	akt.	pas.	sila sval.	dx. sin.	akt.	pas.	sila sval.	akt.	pas.	sila sval.
						Ramennf kloub						
						S 45-0-180						
						F 180-0-4S						
						T 45-0-135						
						R/Ffál 60-0-90						
						R/F90/ 90-0-90						
												
						Kamenní pletenec						
						F 20-0-10						
						T 20-0-20						
						Loketní kloub						
						S 10-0-145						
						F 0-0-0						
						Předloktí						
						R 9O-O-90						
						Zápěstí						
						S 50-0-60						
						F 20-0-30						
						Ruka - palec						
						MCP I                F 0-0-60						
						IPP I                   F 0-0-65						
						CMC 1.            VF 40-0-15						
						VS 40-0-0						
						distAD-MCP II cm						
						CR 20-0-90						
						opozice cm						
						prstll						
						MCP S 30-0-90						
						PIP   S 0-0-100						
						DIP ' S 0-0-45						
												
podpis			podpis				podpis			podpis		
datum \			datum		\		\	datum		"\	datum \		
akt.	pas. |	sila sval.	akt. j	pas.	s«a sval.	dx.	sin. I	akt.	pas.	sila l sval. I	akt.	pas.	sila sval.
						prst III							
						MCP S	30-O-90						
						PIP S	0-O-100						
						DIP S	0-0-45						
						prstIV							
						MCP S	30-0-90						
						PIP S	0-0-100						
						DIP S	0-0-45						
						prst V							
						MCP S	30-0-90						
						PIP S	0-0-100						
						DIP S	0-0-45						
						špetka							
						háček							
						stříška							
						pěst							
						štipec							
						Kyčelní kloub							
						S	15-0-120						
						H   /kyčel S90/ 45-0-45 /kol.S90/ 45-0-45							
						R    /kyčel 5 J2WUU5 /kol.S90/ 45-0-45							
						R   /kyčel S 0/45-0-45 /kol. S J* 45-0-45							
						F	45-0-25						
						T	50-0-10						
						Kolenní kloub							
						S	15-0-130						
						R   /kol.SÔOV 20-0-10 /hlez.S£J/ 20-0-10							
						F	0-0-0						
						hlezno							
						S/hornl/	20-0-50						
						RPP/dolnl/	5-0-5						
						noha							
						R	20-O-40						
						RPA/TMT/	20-O-30						
													
podpis			podpis					podpis				podpis	
datum			datum						datum			datum	
akt.	pas.	sila sval.	akt.	pas.	sila sval.	dx.	sin.	akt.	pas.	sila sval.	akt.	pas.	sila sval.
						palec							
						MTP 1 S	70-0-45						
				1		IP 1 S	o-o-eo						
						ll.prst							
						MTP S	40-0-35						
						PIP S	0-0-40						
						DIP S	0-0-55						
						III.prst							
						MTP							
						PIP							
						DIP							
						rv.prst							
						MTP							
						PIP							
						DIP							
						V.prst							
						MTP							
						PIP							
						DIP							
						C - pate?							
						S	40-0-40						
						F	45-0-45						
						R	50-0-00						
						Forestier cm							
						Th a L páteř							
						S	30-0-45						
						F	30-0-30						
						R	45-0-45						
						Schober cm							
						Stibor cm							
						Thomayer cm lateroflexe							
						Ottův Inkl. ind.							
						Oltův rekl. ind.							
						Index sag. pohybl.							
	podpis			podpi	i			podpis				podpis	
	datun	i			datum			
				dx. sin.				
				obvod hrudníku ve výšce inspirium prsních bradavek exspirium				
								
				obvod ramen-největsl				
				obvod předloktl-nejvělší				
				obvod stehna v cm od mediální štěrbiny kol. kloubu proximálně         15 cm 25 cm				
								
								
				obvod stehna pod gluteálnl rýhou				
				obvod bérce-největšl				
				obvod kotníku				
				umbliko-maleolaml distance				
				spino-maleolárnl distance				
								
								
								
podpis					podpis			
Klič k označováni svalové siry :
5-100%   - pohyb v plném rozsahu, proti silnému odporu
4 - 75%   - pohyb v plném rozäahu, proti střednímu odporu
3- 50%   - pohyb v plném rozsahu, proti vlastni váze
2 - 25%   - pohyb v plném rozsahu, s vyloučením vlastni váhy
10%
zaškub, bez pohybu v každé poloze
0%
ani záškub
S - spazmus
K - kontraktům
R - retrakce
SS - silný spazmus op - omezený pohyb
kk - silná kontraktům
RR - silná retrakce
Rozsah pohybu může být omezený jinou přfčimou než oslabením svalu. V tom případě vedle značky sily se připíše značka s,k, R nebo op.
• ■■■.t, iž.i
* J"'   *   í   » "~1   'ň   1   s   T   p   I'""'Vi 1
387. SVALY LOPATKOVÉ A SVALY PŘEDNÍ STRANY PA2E - pohled zpředu
I / m. subscapularis
2/ m. teres major
3/ úponová čásl m. latissimus dorsi 4/ m. coracobrachialís 5/ m. biceps, caput breve 6/ m biceps, caput longum 7/ m. brachialis
8/ aponeurosis musculi bicipitis brachii (lacertus librosus) 9/ tendo musculi bicipitis brachu - hlavni úponová šlacha svalu 10/ úponová část m. pectoralis major
mí
tav^ňu/ií_____
mm---ppi-. -lil
jUi;V'/.i- i
"im pil
385. SVALY LOPATKOVÉ A S\ PAŽE — pohled zezadu
I / m. supraspinatus
2/ m. infraspinatus
3/ m teres minor
4/ foramen humerotricipitale
5/ foramen omotricipitale
6/ m. leres major
7/ m. triceps brachii, caput longum 8/ m. triceps brachii, capul lateralc 9/ m. triceps brachii, caput mcdi.ilc 10/ m.anconaeus
mm.....
ámá.
•\LY   ZADNÍ STRANY
390. SVALY PŘEDLOKTÍ PRAVÉ STRANY - PŘEDNÍ SKUPINA, POVRCHOVÁ VRSTVA; svaly jiných skupin a vrstev šedě
1/ caput commune ulnare 2/ m. pronator teres 3/ m. flexor carpi radialis 4/ m. palmaris longus 5/ m. flexor carpi ulnaris 6/ m. palmaris brcvis 7/ aponeurosis palmaris 8/ fasciculi longitudinales 9/ fasciculi praetendinosi
10/ ligamentum metacarpal transversum superficiale
11/ ni. biceps brachii
12/ m brachialis
13/ m. brachioradialis
14/ m flexor pollicis longus
15/ in. flexor digitorum superficialis
16/ ligamentum carpi palmare (příčný pruh zesílené předloketni ľascie, který pokrývá šlachy a retinaculum flexorum)
mm
mám
349. SVALY HRUDNÍKU A BŘICHA, pohled zpředu, na pravé straně povrchová vrstva, na levé straní hiubii vrstva
I / m. subclavius
II m. pectoralis minor
3/ membrána imcrcosialis externa 4/ musculi intcrcostalcs externí 5/ m. rectus abdominis
6/ inlersccliones tendincac (musculi recti abdominis) 7/ m. obliquus internus abdominis
8/ aponeurosis musculi obliqui intcrni (linea semilunaris)
9/ m. pyrantidalis 10/ ligamenlum inguinale 11 / trieonum deltoideopccioralc 12/ tn. deltoideus 13/ m. pectoralis major 14/ m. biceps brachii
15/ m. pectoralis major, pars abdominalis 16/ ni. scrraius anicrior (začáteční zuby svalu) 17/ m. obliquus txternus abdominis 18/ aponeurosis musculi obliqui externi 19/ anulus inguinalis supcrficialis 20/ "provazec semenný
m svaly předloktí pkavl strany
SKUPINA.  hluboká vrstva 1/ m. abductor pollicis longus 2/ m. extensor pollicis brc\is 3/ m. extensor pollicis longus 4/ m. extensor indicis 5/ retinaculum exlcnsorum
DORSALNI
392. SVALY PŘEDLOKTÍ PRAVĚ STRANY - PŘEDNÍ SKUPINA. TŔĽTÍ VRSTVA, svaly jiných skupin a vrstev šedí
1/ m. flexor digitorum profundus
2/ m. tlexor pollicis longus
3/ retinaculum flexorum
4/ m. supinator
5/ m. pronator quadratus
WE
tea
pli lpi
if
mm
Mi
391. SVALY PŘEDLOKTÍ PRAVÉ STRANY - PŘEDNÍ SKUPINA. DRUHÁ VRSTVA; svaly jiných skupin a vrstev šedě
I / caput humeroulnare musculi llcxons digitorum superficial^
2/ caput radiále musculi flexoris digitorum superlicialis
3/ m. flexor digitorum superlicialis (bříško svalové)
4/ retinaculum flexorum
5/ m. supinator
6/ m. flexor pollicis longus