•Communicatio znamenalo původně „vespolné účastnění“ a communicare „činit něco společným, společně
něco sdílet“.
•
•Tedy komunikací je nejen „sdělování“, ale také „sdílení“.
•
•

• (dle Watzlavicka)
•
•Komunikace probíhá na dvou úrovních: věcné (spíš muži) a vztahové (spíš ženy).
•
•Vztahová úroveň komunikace je silnější (sdílení než sdělování).
•
•Nemůžeš nekomunikovat.
•

•učit se: získávat znalosti o druhých, o světě a o sobě;
•
•spojovat: vytvářet vztahy s druhými, vzájemně na sebe reagovat;
•
•ovlivňovat: posilovat nebo měnit postoje nebo chování druhých;
•
•hrát si: těšit se z okamžiku prožitku.
•

Komunikační dovednosti jsou ty znalosti a schopnosti, které se tréninkem zautomatizovaly, a staly
se z nich dovednosti, které využíváme efektivně při komunikování.
(Všimněte si někdy, že např. v inzerci bývají často uvedeny „komunikační dovednosti/schopnosti“ v
požadavcích zaměstnavatelů na různé pracovní pozice.)

•„Říct neznamená slyšet,
•slyšet neznamená rozumět,
•rozumět neznamená pochopit, či dokonce souhlasit.“
•

Transakční pojetí pohlíží na komunikaci tak, že každý mluvčí je zároveň i posluchačem a naopak, je
tedy jak komunikujícím, tak sdělujícím. Považuje také všechny prvky komunikace vždy za navzájem
závislé, změna v kterémkoliv prvku procesu vyvolává následnou změnu i v ostatních.
Účastníky každé komunikace jsou většinou min. 2 osoby: první (osoba A), která kóduje a vysílá
sdělovanou informaci a druhá (osoba B), která sdělovanou kódovanou informaci přijímá a dekóduje.
Informace obvykle převádíme do takového kódu, kterému příjemce rozumí. Komunikační způsobilost
závisí na znalosti fungování komunikace a schopnosti jejího efektivního využití, je specifická vždy
pro danou kulturu - zásady komunikace se mohou u různých kultur i značně lišit. Dále při kódování a
dekódování je třeba zvážit nejen kontext, ale i „osobitost“ jak vysílače, tak i přijímače.
Samotná sdělovaná informace. Její obsah nebo podoba se může v průběhu procesu přenosu měnit (např.
vlivem rušivých vnějších, ale i vnitřních vlivů).
Šum je cokoliv, co překáží přijímání signálů. Může mít povahu fyzickou (hluk), fyziologickou (vada
sluchu), psychologickou (únava) nebo sémantickou (nepochopení významu slov).
Komunikační kanál umožňuje přenos sdělení. Velmi často je používáno více kanálů (smyslů) najednou.
Za kanály můžeme považovat i komunikační prostředky jako film, televizi, rozhlas, osobní rozhovor,
kouřové signály apod.
„Zpětná vazba“ je určitá reakce osoby B v rozhovoru na informaci, kterou dostala od osoby A. Je
důležitá proto, že mluvčímu ukazuje, jak působí jeho sdělení na posluchače. Na základě reakce
posluchačů pak mluvčí může svá sdělení upravovat a měnit.
Zpětná vazba může být kombinací:
a) Pozitivní; b) negativní; c) rozumějící; d) nerozumějící (vyžadující další vysvětlení).
Příkladem existence zpětné vazby je úsměv ☺! Usměje-li se na nás někdo, buď se také usmějeme anebo
nás to podnítí k pokračování toho, co zrovna děláme (v rozhovoru, činnosti adt.).

•Verbální = slovní komunikace (obsah, CO říkáme – poskytuje nám vždy informaci); vědomá; měla by
být pro komunik. partnera jasná a srozumitelná.
•
•Neverbální = mimoslovní k. (to, co výměnu informací doprovází, JAK to říkáme).
•
•Někdy se z neverbální složky vyděluje Paraverbální komunikace = hlasový projev: intonace, barva
hlasu, hlasitost, dynamika, tempo, pauzy, přízvuk, melodie.
•

 Neverbální (a paraverbální) složka komunikace doprovází každé sdělení a rozhovor. Její existenci
si běžně neuvědomujeme. Člověk ji používá, aby vyjádřil lépe svou emoci nebo (interpersonální)
postoj (např. pochybování, naléhavost při přesvědčování), a aby podpořil svou řeč (např. podtrhl
nebo zdůraznil vyslovené), ale zejména k sebevyjádření (sebeprezentaci) – představení se (např.
přijímací pohovory, výběrová řízení).
      Nazývána také „řeč těla“ nebo „komunikace tělem“ a je vývojově starší než k. verbální.

•Ustálených konvenčních neverbálních prostředků se používá:
•
•při ceremoniálech (např. pozdrav na uvítanou, při loučení)
•
•při propagandě, na masových setkáních a demonstracích (např. signalizace úcty povstáním, souhlasu
potleskem, spokojenosti a potřeby odměnit hovořícího délkou potlesku, nespokojenosti pískáním a
dupáním apod.)
•
•v umění (pantomima, tanec, balet aj.)
•

•Mimika
•
•Gesta
•
•Doteky
•
•Vzdálenost
•
•Pohyby těla
•
•Postoje a polohy těla
•
•Náš celkový zjev (image)

Mimika – je to komunikace prostřednictvím tváře. Nejdůležitější jsou oči a oční kontakt, dále ústa,
čelo, brada. Z výrazu obličeje nejlépe rozeznáme emoce jako radost, smutek, překvapení, hněv atd.
Celkově naši emoci snáze vyzradí výraz obličeje než zvukový doprovod hlasu. Toto ovšem neplatí u
strachu – v případě strachu se snažíme nedat na sobě nic znát (vizuálně: zachovat kamennou tvář),
mnohem hůře se nám však ovládá hlas (máme-li promluvit, většinou se nám buď rozechvěje nebo jiným
způsobem vyzradí, že se bojíme). Člověk v napětí má zase tendenci k neměnné mimice.
      Zdvihnuté koutky úst signalizují radost, dobrou náladu. Rovné koutky mohou značit zaťatost
nebo zlost a svislé smutek.
      Při komunikaci je důležitý úsměv (může vyjadřovat radost, uvolnění nebo pochopení; i při
telefonování!!!). Zuby ukazujeme při otevřené radosti/agresi.
Gesta – je to komunikace prostřednictvím rukou. Jsou to „mlčenlivá slova“. Pohyby rukou nám
pomáhají dokreslovat nebo zvýraznit řečené slovo. Repertoár gest je různě široký v různých
kulturách.
Doteky – např. podání ruky při představování, v těžké situaci k vyjádření pochopení, objetí
k projevení blízkosti nebo poplácání po rameni k dodání odvahy, ocenění atd.
Vzdálenost mezi komunikujícími lidmi – čím blíže s námi druhý hovoří, tím je nám milejší nebo
bližší. Přílišná blízkost nemusí být všem příjemná. (Zóny: intimní – do 0,4m, osobní – do 1,3m,
společenská – do 3,5m, veřejná - od 3,5m)
Pohyby těla – mnoho informací se dá vyčíst také z chůze, poťukávání prstů, tření rukou atd. (např.
při výběrových řízeních pozor na mimovolné pohyby těla).
Postoje a polohy těla – otevřená poloha těla může značit uvolněnost, náklonnost. Uvolněnost postoje
se častěji vyskytuje při komunikaci osob opačného pohlaví. Uzavřená poloha těla (zkřížené ruce i
nohy) mohou znamenat odmítnutí, nesouhlas.
Náš celkový zjev, image – např. oblečení, zdobnost, fyzické a jiné aspekty vlastního zjevu, ale
také tělesné pachy, reputace (pověst)…

•= dvojná vazba
•
•
Nic mi není. Jsem v pohodě.

Je-li obsah (tedy verbální komunikace) v rozporu s neverbálními projevy (např. s gesty, mimikou)
mluvíme o „dvojné vazbě“.

•Jedno a totéž sdělení obsahuje v sobě mnoho poselství.



•Věcný obsah
•O čem tě zpravuji
•
•Sebeprojev
•Co ti sděluji o sobě
•
•Vztah
•Co si o tobě myslím a jaké to mezi námi je
•
•Výzva
•K čemu tě chci pobídnout

•
Hele, je zelená!
Řídíš ty nebo já?

•
•jasná    Ø     otevřená    Ø     dostatečná
•
•
•
•Na kvalitu komunikace působí šumy a bariéry.

•lepší je mluvit přirozeným jazykem, tzn. tak, aby nám druhá strana rozuměla (vyhýbat se cizím
slovům a odborným výrazům)
•
•používat spíše krátké věty, protože dlouhé věty odvádějí pozornost posluchače
•
•efektivnější je hovořit konkrétně a jednoznačně
•
•ponechat druhé straně dostatek „prostoru“ při rozhovoru (abychom například poskytli druhé straně
čas a získali pak od něj „zpětnou vazbu“; nejen hovořit, také naslouchat)
•

•soulad verbální a neverbální komunikace
•
•nepřerušovat a neskákat do řeči (jedna ze zásad slušného chování dospělého člověka)
•
•umět se vcítit do druhého, být „empatický“, (snažit se „vžít do jeho kůže“)
•
•nebát se přiznat, že nerozumím nebo nechápu
•
•umět klást otázky
•
•věřit si a nebát se říci „ne“
•
•asertivita
•

•Rozeznávání čtyř typů chování
•
•Pod tlakem mají lidé tendenci reagovat jedním ze čtyř způsobů:
•
•otevřeně agresivně
•nepřímo agresivně
•pasivně
•asertivně

•Pasivita → Aktivita →Asertivita →Manipulace →Agresivita

Asertivita má svůj největší rozmach již za sebou, přesto je mnohdy vykládána nesprávným způsobem.
Bylo o ní napsáno nespočetné množství knih, a tudíž existuje také stejné množství definic a popisů
asertivity a asertivního chování, nikoliv 1 definice daná a správná. Proto zde máte uveden popis
asertivity tak, jak ji vidí autoři

•Assertio = tvrzení
•
•To assert = prosadit se
•
•= zdravé nebo přiměřené sebeprosazení
•
•= komunikační technika zaměřená na prosazení vlastních požadavků, potřeb, nároků přiměřenými
prostředky
•
•Bez ubližování druhým, respektování jejich i vlastní důstojnosti
•

•je umění chránit sebe a své blízké.
•je umění konverzovat a naslouchat a cítit se přitom dobře.
•je zdravé sebevědomí a jistota, že se nenechám ponižovat, zastrašovat ani jinak vydírat a zároveň
nebudu ubližovat ani druhým (i v konfliktu)
•je umění přiměřeně se prosadit či ubránit v situaci, ve které se právě nacházíme.
•je v očích některých neasertivních lidí (pasivních, skrytě či otevřeně agresivních) "sobectví a
agrese".
•je respekt vůči druhým lidem (ať jsou jacíkoliv) a současně vlastní sebeúcta.
•je zodpovědnost za své vlastní kroky, rozhodování a za kvalitu svého života.
•je jistota, že nenechám v sobě nahromadit nepříjemné emoce do té míry, že by přerostly v agresi.
•je jistota, že nestrávím svůj život pasivně v ústraní a s výčitkou vůči sobě samému, že jsem
neschopný.
•je umění nezávisle posoudit své klady a zápory a nést za ně odpovědnost.
•

•
•
•Přibližně lze říct, že je to zdravé, přiměřené sebeprosazení.
•
•Nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na můj účet.
•
•
•Asertivní jednání je interaktivní, protože předpokládá jak možnost vyjádřit vlastní myšlenky a
pocity, tak i možnost přijmout pocity a myšlenky druhých.
•

•Poznání   (rozeznání vlastních pocitů a potřeb, schopnost vnímat je u sebe i druhých)
•
•Projevení   (vyjádření vlastních pocitů, stavů, potřeb)
•
•Prosazení   (udržení svého názoru, postoje, hodnoty, i proti tlaku ostatních)

•Otevřené vyjadřování pocitů (feeling talk – „to mně mrzí, štve mě to“)
•
•Mimika a gestika v souladu s pocity (facial talk)
•
•Užívání „já“
•
•Přijímání pochvaly
•
•Umění říkat „ne“
first-speaker-group-discussion

•Asertivní člověk dovede věcně čelit:
•neoprávněné kritice
•manipulaci
•agresivním výpadům namířeným vůči nám
•
•Asertivní člověk také dovede:
•požádat o laskavost, aniž by se při tom cítil trapně
•přijmout pochvalu bez rozpaků
•otevřeně projevit své pocity, názory nebo postoje
•
•

•klidným, příjemným hlasem
•
•dobrým vizuálním kontaktem
•
•schopností naslouchat
•
•vyrovnaným postojem k problémům
•
•jasným formulováním a zdůvodněním vlastních potřeb a přání
•
•klidnou reakcí na odmítnutí

•1) Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a  pocity a být si za ně a za jejich
důsledky sám  zodpovědný.
•
•2) Mám právo nenabízet žádné výmluvy, vysvětlení ani omluvy  svého  chování.
•
•3) Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpovědný za  řešení problémů druhých lidí.
•
•4) Mám právo změnit svůj názor.
•
•5) Mám právo dělat chyby a být si za ně zodpovědný.
•

•6) Mám právo říci: "Já nevím!"
•
•7) Mám právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.
•
•8) Mám právo dělat nelogická rozhodnutí.
•
•9) Mám právo říci: "Já ti nerozumím!"
•
•10) Mám právo říci: "Je mi to jedno!"
•

•Vědět, co chci.
•
•Nést odpovědnost za své chování.
•
•Nenalhávat si do vlastní kapsy.
•
•Nenalhávat si o druhých.
•
•Nestydět se říct, co chci a jak situaci prožívám.
•
•Nesnažit se s druhými manipulovat.
•
•Naučit se pozorně naslouchat a slyšet.

•   Existují tři případy, kdy je nezbytné mluvčího přerušit:
•
•k ukončení nepřijatého a urážlivého projevu
•
•k přerušení někoho, kdo se začíná opakovat
•
•k opětnému přerušení, když přerušili vás.

•



•„Když ty děláš to, já se cítím takto.“
•
•Máš hezký účes x tvůj účes se mi líbí
•– osobnější pocit, reakce zpětnou vazbou.

•Vyjadřujeme druhým pochvalu, ocenění, dáváme najevo blízkost, vřelost, lásku, povzbuzujeme, dáváme
komplimenty.
•
•Pravdivě a upřímné (ne lichocení=manipulace)
•

•rychlé a jednoznačné připuštění oprávněnosti kritiky omylu, nedostatku nebo chyby s příslibem
nápravy.


•Vyjádření kladných pocitů druhému
•
•Asertivní člověku umí dávat i přijímat
•
•„Mně se líbí, že… Jsem spokojený, že…Potěšilo mě, že…)“
•
•Ne hodnocení
•
•„Mám tyto pozitivní pocity, když ty děláš to nebo ono.“
•„To jídlo, které jsi udělala, mi moc chutná.“
•
•Přijetí komplimentu (poděkování)
•
•Přidání osobní reakce ke komplimentu (Taky mě to potěšilo; děkuji, ale nemohu s vámi souhlasit)

•Pochvala musí být upřímná. Druhý člověk vycítí, když není.
•
•Musí se vztahovat k něčemu konkrétnímu, co se nám opravdu líbí.
•
•Aby byla účinná, měla by být stručná a věcná.
•
•Měl by ji doprovázet oční kontakt.
•
•

•Jednoduše spojíme úsměv a „děkuji“.
•


1.Přijetí bez hodnocení, s respektem, úctou.
2.
2.Projevení zájmu v neverbální oblasti.
3.
3.Použití vět vyjadřujících pochopení a porozumění („Ano, rozumím vám, bylo vám to nepříjemné.
Chápu vás, byla jste tím zaskočená.“).
4.
4.Opakování celé věty, kterou druhý řekl (ano, rozumím vám, říkáte, že vás to bolí při chůzi).
5.
5.Parafrázování věty, kterou druhý řekl, svými slovy (jestli ti dobře rozumím, naštvalo tě, že
nepřišel).
6.
6.Umění krátce shrnout smysl delšího sdělení.

•Úzkostní lidé – strach říct „ne“
•
•„Ne, nechci.
•Ne, to neudělám.
•Ne, tam nepojedu.
•Ne, to mi opravdu nevyhovuje.
•Ne, o to nemám zájem.“
assertiveness

•Požádat o to, co potřebujeme, o pomoc.
•
•Dotěrnost? Závazek?
•
•V blízkých vztazích – je pomoc automatická? „Prosím, pomoz mi dnes s úklidem.“
•
•Zásady:
•
1.Jednoznačná přesná formulace toho, co chceme.
2.Vnitřně se připravit na to, že druhá strana má právo nás odmítnout.
3.Úspěchem je, že jsme se troufli zeptat
4.

1.Vyjádření emocí: „Vadí mi to. Mrzí mě to. Nelíbí se mi to.“
2.
2.Vyjádření porozumění pro hledisko druhého: „Rozumím tomu. Máte na to právo. I když je to pro mě
nepříjemné, budu to respektovat.“
3.
3.Možné navrhnout kompromis: „Vidím, že teď mi nevyhovíte. Mohli bychom si promluvit znovu za
měsíc. Byl bych rád, kdybyste moji žádost v budoucnu bral v potaz.“

•Oprávněná? Neoprávněná?
•
•Uvědomovat si a vyjádřit pocity, které v nás kritika vyvolává

•Odpověď na oprávněnou kritiku.
•
•Základ přijetí kritiky.
•
•Žádáme více kritiky.
•
•Žádáme další rozvedení a konkretizaci obecné kritiky („Jste absolutně nespolehlivý.“ „Tak mi
prosím řekněte, jak se to projevuje.“)
•
•Obvykle se tak dostaneme k jádru věci.

•Nenecháme se vyprovokovat k hádce.
•
•Obrana proti nepřiměřené kritice
•
•Souhlasíme s pravdivými výroky, uznáme argumenty, na kterých by mohlo něco být.
•
•Souhlasíme i s obecnou pravdou („To by mohla být pravda, dává to smysl…, mě to ale moc netrápí.“)
•
•Nesouhlasit ve věcech, které ponižují nebo mají zásadní význam.
•
•Dovednost přiznat chybu (odvaha brát se takový, jaký jsem), sebedůvěra.

•Stejně jako poškrábaná gramofonová deska hraje stále dokola, tak i člověk, který postupuje
v souladu s technikou gramofonové desky, může oprávněný požadavek dotyčné straně předkládat tak
dlouho, dokud nevyjádří souhlas.
•
•V situacích vymezených zákonnými předpisy a normami.

•https://www.youtube.com/watch?v=kl8zig72WtQ
•
•
•
•Amy Cuddy: Vaše řeč těla ovlivňuje to, kým jste
•
•https://www.youtube.com/watch?v=XnV3AFNsCQg
•
•