Úvod do fyzioterapie – propedeutika I Aktivní (kondiční) cvičení Při aktivním cvičení vykonává pacient cvičení sám pod kontrolou a podle instruktáže fyzioterapeuta, který dávkuje množství terapie podle možné zátěže a volí způsob zátěže podle funkčního cíle. Funkčním cílem rozumíme ovlivnění kondice, ovlivnění rovnovážných funkcí, zlepšení rozsahu pohybu, zvýšení svalové síly apod. (kondici obnovit, udržet, zlepšovat) Využití kondičního cvičení: - pacienti na JIP (stp. hrudních, břišních, kardiochirurgických operacích, stavy po iktech, polytraumata atd.) - gynekologie a porodnictví (po spontánních porodech i sekcích - předoperační příprava - interní lékařství (ICHS, stp. IM, GIT, urologické operace, endokrinní onemocnění) U pacientů na JIP (intenzivním lůžku) – společná diagnóza: respirační insuficience → reedukace respiračně posturálních funkcí. Omezení v terapii – hrudní drény, stomie, fraktury žeber a končetin, spasticita aj. UPV (umělá plicní ventilace) – podporuje a „nahrazuje“ funkci některých komponent respiračního systému. Snahou je co nejrychlejší odpojení od ventilátoru, převedení na spontánní ventilaci a časná vertikalizace pacienta. Cíl UPV: - zvládnutí hypoxémie -zvládnutí respirační acidózy -zvládnutí dechové tísně -prevence a odstranění již vzniklých atelektáz -snížení únavy dýchacího svalstva -snížení systémové nebo myokardiální spotřeby O2 -snížení nitrolebního tlaku -stabilizace hrudní stěny -možnost celkové anestezie, hluboké analgosedace či nervosvalové blokády POLOHOVÁNÍ A UPV Zdravý - je relativně dobře ventilována část plic, na které nemocný leží (zejména v poloze na boku) - fixace fixních bodů rozvoj hrudníku i akce bránice) (dle Hedenstjerna 2004) U UPV (nebo u masivní převahy bráničního dýchání) tento jev chybí - pasivně je expandována „volnější část“ hrudního koše a bránice na straně volné břišní stěny. U pacientů s poškozenou mechanikou plicní obecně a na UPV speciálně jsou špatně ventilovány dorzální partie plic při poloze ná zádech - polohování při UPV! Pokud to jde (svolení lékaře - intenzivisty) i na břicho (Ofner 2000). Zlepšení ventilace nutně neznamená zlepšení oxygenace - záleží na perfusi při napolohování. Cíl kondičního cvičení – především preventivní: a. předcházet vzniku komplikací (svalové atrofie, omezení kloubní pohyblivosti) b. zlepšovat / udržovat fyzickou zdatnost organismu c. urychlit regenerační a reparační pochody d. zmírnit psychické trauma (u těžkých onemocnění, úrazů) e. zlepšení psychického stavu pacienta f. udržení/ zlepšení soběstačnosti Podmínky pro cvičení: •dostatek místa •dostatek času •dostatek čerstvého vzduchu •ochota pacienta ke cvičení – nutná motivace !! Pomůcky •Složený ručník, rehabilitační míče, míčky…. Dle aktuálního zdravotního stavu je pacient instruován o samostatném cvičení a provádí kondiční cvičení několikrát za den aktivně sám, popřípadě za dohledu ošetřujícího personálu. Zásady kondičního cvičení - přizpůsobit výběr cviku konkrétnímu pacientovi – jeho aktuálnímu zdravotnímu stavu, typu onemocnění, věku, pohybovým schopnostem - vyvarovat se rychlých změn poloh (sed – stoj) a příliš rychlých pohybů, hlubokých předklonů a záklonů - sledovat případné nepříznivé reakce (pocení, bledost, dušnost,…) - instruktáž a edukace pacienta !!!!!! Kontraindikace těžký stav nemocného (rozsáhlé trauma, velká ztráta krve, šokový stav apod.) - akutní infekční onemocnění - dekompenzované interní onemocnění (srdeční selhání, DM, angina pectoris, astmatický záchvat aj..) - akutní plicní embolie - nedostatečně léčená hypertenze - zvýšená teplota - bolest zvyšující se pohybem - bez indikace rhb lékařem - těžká chlopenní stenóza, disekce aorty - stavy s metabolickým rozvratem - těžší formy thyreopatií Kondiční cvičení na lůžku (individuální cvičení v lehu na zádech) Zásady - důležité je začít úpravou lůžka a prostředí pokoje, kde se cvičí, přípravou samotného pacienta - cvičit pomalým tempem, jednotlivé cviky provádět tahem - konkrétní náplň cvičení závisí na mobilitě pacienta (na tom, zda se pacient může na lůžku otáčet, posadit se, postavit se) - vyhýbat se polohám, které jsou vzhledem k danému postižení nepříznivé (zhoršují stav, vyvolávají bolest apod.) ►►► Příklady kondičního cvičení: Ranní rozcvička Cvičení v léčebných a lázeňských ústavech Cvičení v domovech důchodců a ústavech sociální péče Cvičení v různých dalších prostorách – venku, v bazénu Individuální cvičení Při individuálním cvičení pracuje fyzioterapeut samostatně s 1 pacientem. Individuální přístup je nutný: - u pacientů, kteří vyžadují úzkou a intenzivní spolupráci (z různých důvodů) - je-li v průběhu cvičení třeba dopomáhat popř. vést pohyb Skupinové cvičení Při skupinovém cvičení cvičí obvykle současně více pacientů podobných diagnóz. Přínosem je větší motivace cvičenců, kladný vliv kolektivu. Nebezpečná může být: přehnaná soutěživost, nemožnost sledovat, kontrolovat, hodnotit a opravovat cvičení jednotlivých pacientů. Výběr vhodných pacientů do skupiny: dle věku, základní diagnózy, míry zdatnosti Zásady: dostatek prostoru pro každého pacienta, intenzitu cvičení řídit vždy podle nejslabšího člena skupiny.