Traumatologie-definice základních pojmů, zásady kinezioterapie (ř. trauma-traumatos úraz, ř. logos nauka) • Traumatologie (úrazová chirurgie) je specializovaným oborem chirurgie, který se zabývá problematikou patologických stavů způsobených úrazem. Náleží sem patogeneze, diagnostika, terapie a prevence poranění. • Trauma = jednorázový náhle vzniklý děj, který má za následek poruchy stavby a fce postižené části těla nebo celého organismu • Polytrauma = poranění minimálně 1 životně důležitého orgánu (mozek, srdce, plíce...) + další poranění • Mikrotrauma = dlouhodobé působení úrazového mechanismu • Působení zevní / vnitřní síly (nepřiměřený tah svalů, inkoordinace v pohybovém systému) • Není jasné, kdy přesně mikrotrauma vzniklo • (tenisový, oštěpařský loket, pochodové zlomeniny přednoží) Odezva organismu na trauma – úrazový šok • šok = život ohrožující ↓ průtoku krve orgány • 2 roviny šoku: - reakce oběhu na ↓ náplň cévního řečiště - nepřiměřená zánětlivá reakce poškození tkání (aktivace neutrofilů, makrofágů, trombocytů, cytokinů, TNF, NO) CAVE: aktivaci koagulačního systému dochází k tvorbě mikrotrombů (ucpání cév v orgánech, redistribuce krevního toku, interscticiální edém) Definice klinických pojmů • SIRS (systematic inflammatory response syndrome) – bez přítomnosti infekce!! • Sepse = SIRS + infekce (komponenta infekční + zánětlivá) • MODS (multiple organ dysfunction syndrome) – selhání 1 či více orgánů, jež není schopno zajistit homeostázu organismu • ARDS (acute respiratory distress syndrome) – reakce plicního endotelu na zánětlivé faktory (↑ permeabilita kapilár – plicní edém!!!) • Syndrom tukové embolie – uvolnění tukových kapének při frakturách Poranění pohybového aparátu * Poranění kloubů * Poranění kostí * Poranění měkkých tkání: q šlach q svalů q vazů Poranění kloubů * Kontuze * Distorze * Distenze * Luxace vedou k poškození kloubního pouzdra, chrupavky, event. kosti Podvrtnutí = distorse * vznikají nepřímým násilím * provázeny distensí (roztažení) až mikrorupturami kloubního pouzdra Subluxace – Luxace nefyziologické posunutí kloubních ploch vůči sobě • vždy provázeno roztržením kloubního pouzdra • poškození stabilizátorů kloubu-vazů • Poranění vazivového aparátu se projeví porušením stability kloubu • Opakované a neléčené dislokace kloubní mohou vyústit v nestabilitu kloubu (TC kloub, zápěstí, patela) a recidivující luxaci (rameno)!!! Klinický obraz závisí na rozsahu poškození • Otok • Náplň v kloubu (krev, výpotek) • Omezená, bolestivá hybnost • (nestabilita kloubu) Diagnostika * RTG * CT, MRI * Vyšetření v anestesii * Artroskopická revize Léčba • Poranění menšího rozsahu - konzerv. postup, imobilizace,bandáže, ortézy • Poranění většího rozsahu - operační léčba sutura ligament a kl. pouzdra • Luxace - nutná včasná reposice, sutura ligament, imobilizace, rehabilitace Poranění kostí • Fraktura - porušení kontinuity kosti působením přímého či nepřímého násilí - dělení dle (etiologie, mech. vzniku, průběhu lomné linie, počtu fragmentů, otevřená x uzavřená) Léčba zlomenin Repozice (V celk. an. x lokální, jednorázová X postupná na extenčním zařízení) 2. Retence pomocí sádrového obvazu 3. Fixace imobilizaci prox. a dist. kloubu 4. Rehabilitace Léčba konzervativní X operační Konzervativní léčba bez výraznější dislokace, nutná repozice - stabilní - nezasahujících kloub - většina zlomenin v dětském věku - u KI k celkové anestezii Imobilizace podloženými sádrovými obvazy Imobilizace na extenční dlaze Ortézy Operační repoziční techniky • u zlomenin vyžadujících otevřenou reposici (reposiční překážka, rotace fragmentů) • u nestabilních zlomenin - nutná stabilisace fragmentů (osteosyntéza, nitrodřeňová OS, zevní fixace) • obnova kloubní plochy • poranění nervověcévního svazku • nástroje (kleště, retraktor…) Principy osteosyntézy • předpoklad pro hojení kosti je interfragmentární tlak, který zabezpečují operační metody absolutní stability tahové šrouby, cerkláže, kompresní dlahy) • metafyzárních a diafyzárních zlomenin méně invazivní repoziční techniky relativní stability (nitrodřeňové hřeby, zevní fixátory) Zevní fixace- indikace * Otevřené zlomeniny * Defektní zlomeniny (prolongace) * Pohmoždění měkkých tkání u zavřených zlomenin * Velké tříštivé kostní zóny * Infikované zlomeniny a pseudoartrózy * Polytraumata (konverze na jiný typ OS) Princip aplikace ZF • stabilizace kostních fragmentů pomocí K-drátů, Schanzových šroubů, Steinmannových hřebů zavedených přes kůži a spojených zevním rámem • rám umožní dynamický způsob léčby (relativní stabilita) • regulace síly kontaktu fragmentů (komprese, distrakce) • fixační elementy neprochází místem zlomeniny (nedochází tedy k vzestupnému šíření infekce v okolí drátů atd.) • konstrukce umožňuje přístup ke kůži a ošetření měkkých tkání • dostatečná stabilita, částečné zatěžování končetiny Časné komplikace * Poranění cév, nervů * Poranění míchy (zlom. páteře) * Poranění plic (zlom. žeber) * Poranění urogenitál. systému (zlom. pánve) * Poranění mozku * Tuková embolie Pozdní komplikace * Opožděné hojení (nejsou-li do 6 týdnů zn. hojení) * Paklouby * Infekty * Sudeckova algoneurodystrofie * Flebotrombozy, TEN * Volkmannova ischemická kontraktura * Svalové atrofie z inaktivity * Fibrosní ankylozy sousedních kloubů Kompartment syndrom • Útlak měkkých tkání v uzavřeném fasciálním prostoru (ischemizace svalů, fibrotizace, nekróza, paréza nervů) Zvětšení obsahu kompartmentu (hematom, otok zvýšením permeability kapilár, postischemický otok, otok u spálenin a omrzlin Rehabilitace v době hojení • cíl: útlum bolesti, redukce otoku, udržení rozsahu v ostatních segmentech • imobilizovaná zlomenina: - izometrie svalů v místě imobilizace - odstranění reflexního ochranného spazmu- VRL - KT v OKŘ v nefixovaných řetězcích- PNF • zlomenina bez imobilizace: - při OS možno uvolňovat rozsah - otok- manuální fymfodrenáž - péče o jizvu!!! Poranění svalů- natažení svalů • při akutním násilném přetížení (excentrická kontrakce) nebo při chronickém dlouhodobém přetěžování • projevuje se jako křeč a odpor při pokusu o protažení • klid + led • porucha kontinuity sv. vláken + vznik hematomu • projev: ostrá bolest + bolestivé vykonání pohybu • léčba: FT- chlad, laser Fyzioterapeutické metody a koncepty • PNF • VRL • BPP • DNS • SET • MT • RFT • metodoa R.Brunkow • Freemanova metoda • KT v otevřených x uzavřených kinematických řetězcích • Kinesiotaping • … PNF- proprioceptivní neuromuskulární facilitace „Kabatova metoda" • facilitace účelných a koordinovaných pohybových vzorů • PROPRIOCEPTIVNÍ- stimulace receptorů mající vztah k poloze a pohybu těla • NEUROMUSKULÁRNÍ- pracuje se svaly a nervy zlepšuje jejich fční propojení • FACILITACE- napomáhá-podporuje – usnadňuje iniciaci a provedení pohybu PNF- základní pojmy • iradiace- rozšíření a zvýšení svalové reakce (odpovědi) • sukcesivní indukce- zvýšení excitace antagonistů následuje kontrakci jejich agonistů • reciproční inervace • PNF využívá: • exteroceptivní stimuly (manuální kontakt, verbální a zraková stimulace) • proprioceptivní stimuly (optimální odpor, timig, iradiace a zesílení, trakce, aproximace, stretch, pobyby v diagonálách, pozice těla) Techniky PNF • Rytmická iniciace • Kombinace izotonických kontrakcí (zvrat agonistů) • Stretch na počátku pohybu • Stretch v průběhu pohybu (restretch) • Opakované kontrakce • Replikace • Dynamicky pomalý zvrat • Stabilizační zvrat • Rytmická stabilizace Princip PNF - ɣ smyčka Vojtova reflexní lokomoce 4 základní cíle Vojtovy metody: • - nastavení fyziologického průběhu pohybů a zabránění vzniku náhradních, patologických vzorů • - aktivace svalů ve fyziologických pohybových vzorech, které pracovaly ve vzorech patologických, nebo nepracovaly vůbec • - globální změna v držení těla, zlepšení přesunu těžiště, vzpřimování a rovnováhy • - ovlivnění vegetativních funkcí a dýchání – zejména u nedonošenců