FYZIOLOGIE SMYSLOVÝCH
ORGÁNŮ
MUDr. Kateřina Kapounková, Ph.D.
Čich
 Detekce chemických látek
 Čichový epitel v horní a zadní
části nostní dutiny
 Umíme rozlišit více než 4 000
různých látek
 Čichové bb. vybaveny
řasinkami – k podráždění
dojde jakmile se dostanou do
styku s plynnými látkami
 Při dýchání ústy – nejsou
žádné čichové pocity
 Dlouhodobé působení vůně –
adaptace
 Hyposmie = snížená
schopnost vnímání čichových
vjemů
Neuronové obvody čichového systému
- čichových receptorů – je přes 100 milionů
- jsou (jako i chuťové receptory) obnovovány mnohokrát za život (asi
každých 60 dní)
1. čichové buňky
2. čichový bulbus
3. čichový nerv
5. talamus
7. amygdala a hipokampus
mozková kůra – frontální lalok
Čichové dráhy: vrstevnatý útvar
na spodině mozku ( bulbus olfactorius )
– přední část hipokampu ( spojení i s hypotalamem – slzení, kýchání, slinění,…)
Chuť
Orgánem chuti jsou chuťové receptory ( chuťové
pohárky ) v oblasti jazyka
V mládí 2 000 pohárků ( stáří 700)
4 chuťové počitky :
- sladko
- slano
- kyselo
- hořko
Chuťová dráha : aferentní chuťová vlákna VII., IX. a
XII. hlavového nervu – prodloužená mícha – mozková
kůra ( gyrus postcentralis a temenní lalok )
sladko
kyselo kyselo
hořko
slanoslano
Typy receptorů - obecně
• popsáno 13 typů chuťových receptorů:
– 2 receptory pro sodík, 2 pro draslík, 1 pro chlor, 1
pro adenosin, 1 pro inosin, 2 pro sacharidy, 2 pro
hořkou chuť, 1 pro glutamát a jeden pro vodíkový
iont
• vedle nich se na vnímání chuti podílí i
receptory pro dotyk a pro bolest (pepř)
umístěné na jazyku a v dutině ústní
Primární chuťové vjemy
• lze rozlišit stovky chutí, možná jsou všechny
kombinací 4 základních
1. kyselá chuť: způsobená kyselinami, její
intenzita odpovídá logaritmu koncentrace
vodíkových iontů
2. slaná chuť: ionizované soli (i jiné než slané
vjemy), hlavně jejich kationty
3. sladká chuť: více typů látek (cukry, glykoly,
alkoholy, aldehydy, ketony,)
4. hořká chuť: řada organických látek (chinin,
kofein, strychnin, nikotin)
Prahové hodnoty
• nejnižší pro hořkou chuť (10-5 mol), nejvyšší
pro slanou a sladkou (10-2 mol)
• ne všichni lidé vnímají všechny chutě: chuťová
slepota
– fenylthiokarbamid: až 30% „slepých“
Neuronové obvody chuťového
systému
Chuťová oblast I
Chuťová oblast II
Inervace chuťových
vjemů
Lokalizace v mozkové kůře
Zrak
• Nejdůležitější smysl
• 70% informací z vnějšího světa
• Zrakem vnímáme intenzitu světla a barvu
ve svém okolí
• Zrakový analyzátor = oko ( v orbitě ),
pohyby ovládá 6 okohybných svalů
• Oční stěna 3 vrstvy ( bělima- rohovka,
cévnatka , sítnice)
Bělima – vepředu
přechází v rohovku
Cévnatka – vepředu v
řasnaté tělísko
Akomodace čočky (
presbyopie – stařecká
vetchozrakost )
Sítnice – tyčinky a čípky –
vlákna II.hlavového nervu
( nervus opticus ), v místě
výstupu je slepá skvrna (
bez fotoreceptorů )
Duhovka – zornice (
mióza, mydriáza)
Neuronové obvody zrakového
systému
fixační bod
zrakový nerv
křížení zrakového nervu
týlní lalok
mozkové kůry
• zrakový nerv
• jeho vnitřní dráhy se kříží
• v mozkové kůře:
- primární zraková oblast
- asociační zraková oblast
(rozumět viděnému,
zraková paměť)
• Oko je složitý optický
systém :
- rohovka
- čočka
- komorová voda
- sklivec
• Na sítnici : skutečný,
zmenšený a obrácený
obraz
Sluch
Nejcitlivější lidský smysl
Zvuk vzniká kmitáním
molekul vzduchu a šíří se v
podobě zvukové a tlakové
vlny
Zvuky mohou být
pravidelné ( tóny),
nepravidelné
Sluchové ústroji :
- zevní ucho ( boltec,
zvukovod, bubínek )
- střední ucho
( středoušní dutina + ušní
kůstky)
- vnitřní ucho (hlemýžď )
Zvukové vlny zachyceny
zevním uchem- rozkmitají
bubínek – rozkmitá se
kladívko – kovadlinka –
třmínek ( oválné okénko )
mezi středním a vnitřním
uchem- kmity se kůstkami
zmenšují na 1/3 a jejich
síla se zvětšuje – labyrint (
endolymfa- dráždí buňky
Cortiho orgánu ) –
sluchový nerv – kůra
mozková ( spánkový lalok )
Sluchový práh
• akustický tlak, který právě ještě vyvolá
sluchový vjem
– pro 1000 Hz asi 3.10-5 Pa
– při 60 Pa pocit bolesti
• slyšitelnost lidského ucha 16 Hz - 20000 Hz
– presbyakusie (klesá horní hranice)
– nejcitlivější 2000 - 5000 Hz
Hlasitost běžných zvuků
tryskové letadlo 160 dB
(bolest) 140 dB
(nepříjemný zvuk) 120 dB
metro 100 dB
provoz na ulici 80 dB
řeč 60 dB
šepot 30 dB
Kostní a vzduchové vedení
• vzduchové: „normální“, přes sluchové kůstky
• kostní: přenos vibrací lebečních kostí na
tekutinu vnitřního ucha
• převodní a percepční poruchy slyšení
Neuronové obvody
sluchového systému
- rozsah slyšitelnosti =
16 – 20 000 Hz
- intenzita – v rozpětí od prahu asi
5 dB
• sluchový nerv
• v mozkové kůře:
- primární sluchová kůra
(spánkový lalok)
- asociační sluchová oblast
(rozumět slyšenému slovu,
sluchová paměť…)
Čidlo rovnováhy
Informace o změně polohy
nebo pohybu hlavystatokinetické
čidlo ve
vestibulárním ústrojí vnitřního
ucha
Čidlo polohy : blanité váčky (
endolymfa, nerostné krystalky,
vláskové bb. ve stěně
Čidlo pohybu : 3 kolmo na sebe
postavené polokruhovité
chodbičky ( uvnitř endolymfa,
vláskové bb. uložené na kristě
vyčnívající do každé ampuly )
Vzruchy – vestibulárními
nervy -vestibulární jádra,
mozeček, mozková kůra
Delší dráždění
statokinetického ústrojí (
jízda autem, kolotoč, moře )
– kinetóza ( vegetativní
reakce : zblednutí, zvracení,
pokles TK, závrať )
Neuronové obvody vestibulárního systému
- kinociliemi procházejí
mikrotubuly
(přenos informace
o jejich pohybu
do vlasové buňky)
- neurony tvoří
vestibulární kmen
- do mozkového
kmene
- do mozečku