Inovace studijního oboru
Regenerace a výživa ve sportu
(CZ.107/2.2.00/15.0209) 1
 Extracelulární
 Intracelulární
U dospělého člověka voda tvoří až 66% hmotnosti (
čím víc tukové tkáně, tím míň vody)
– novorozenec - až 80 % hmotnosti těla
Intracelulární tekutina (ICT)
28 litrů
40% tělesné hmotnosti
Extracelulární tekutina (ECT)
14 litrů
20% tělesné hmotnosti
Tkáňový mok ( 10,5 l)
Plazma (3,5 l)
Celková tělesná voda ( CTV)
42 litrů 60% tělesné hmotnosti
Tělesná hmotnost
100% 70 kg
Extracelulární tekutina
dělí se na
 krev (6-9 %) - tekutina proudící v cévách
 mízu (lymfa) - tekutina proudící v cévách
 tkáňový mok (14 %) - životní prostředí všech tkáňových buněk; není
specializovanou tekutinou (jako krev)
 krev a tkáňový mok jsou od sebe odděleny stěnami cév( umožňuje
prostupnost vody )
 v obsahu solí jsou na tom stejně
 liší se obsahem bílkovin (tkáňový mok neobsahuje větší molekuly
bílkovin - nepropouští je stěna vlásečnic )
 každá změna je rychle upravena => stálost vnitřního prostředí
(homeostáza) => správná činnost buněk
Funkce tělních tekutin
 transportní: přenos živin, plynů, hormonů,
odvádění metabolitů,
 obranná: zajištění imunity, krevní srážlivosti
 termoregulační: rozvádění tepla z metabolicky
aktivních orgánů do periferie těla
 4,5-5,5 l
 8% hmotnosti
 pH krve: 7,4 (7,35-7,45)
 ztráta krve :
500-800 ml → bez následků,
obnova během několika hodin,
z tkáňového moku a sleziny
>1,5 l krve → ohrožení života
 denně se obnovuje asi 50 ml krve, 18 l za rok
Tvořena
 krevní plazma (55 %)
 krevní částice (45 %):
erytrocyty (červené krvinky)
leukocyty (bílé krvinky)
trombocyty (krevní destičky)
hematokrit (poměr mezi objemem krevních elementů a plazmy)
- ženy 41 - 59 %
- muži 46 - 54 %
 erytrocyty 4.2 – 6.0 x1012/l ( 4,5 – 5 mil. v mm3)
 leukocyty 3 – 11 x109/l ( 7 – 8 000 v mm3)
 trombocyty 170 – 360 x109/l ( 200 – 500 tis. v mm3)
T-lymfocyt
(thymus)
B-lymfocyt
(kostní dřeň)
lymfoidní prekurzor
erytrocyt
erythroidní prekurzor
monocyt žírná buňka eosinofil basofil neutrofil
trombocyt
megakaryocyt
myeloidní prekurzor
pluripotentní kmenová buňka
1. respirace (transport O2 a CO´2)
2. výživa (transport vstřebaných živin)
3. transport odpadních látek metabolismu
4. ABR
5. vodní hospodářství
6. termoregulace
7. imunitní funkce
8. transport hormonů
9. transport dalších látek (stopové prvky, vitamíny,
farmaka…)
10. hemokoagulace
– nažloutlá :
91 % voda
8 % organické látky
1 % anorganické látky
organické látky: bílkoviny (albuminy, globuliny, fibrinogen, hormony), cukry
(glukóza), tuky (cholesterol)
anorganické látky: ionty Na, Ca, K, HCO, Cl, P
sodík 135-150 mmol/l, draslík 3.8-5.5 mmol/l, vápník 2.0-2.75 mmol/l, hořčík 0.66-0.94
mmol/l
 proteiny: 70-80 g/l ( albuminy, globuliny, fibrinogen)
 sacharidy – glukóza : 3.3-6.1 mmol/l
 lipidy: 4 – 9 g/l ( triacylglyceroly, cholesterol, fosfolipidy, volné mastné kyseliny)
 močovina : 2-7.5 mmol/l
 laktát : v klidu 0,5 – 1,5 mmol/l
sedimentace (rychlost klesání krevních částic)
– závisí na bílkovinách krevní plazmy (rozmnožení globulinů a fibrinogen
zrychluje sedimentaci)
– dále závisí na obsahu tuků v plazmě, na pH
– ženy 4-7 mm/hod., muži 1-3 mm/hod
 Cukry : poměrně stabilní hodnota
glykemie : 3,3 – 5,5 mmol/l
maximální a submaximální intenzita : pozátěžová hyperglykemie ( až 10 mmol/l)
střední intenzita : hypoglykemie
 Laktát :
V klidu : 0,5 – 1,5 mmol/l
Po zatížení : až 16 mmol/l
 Tuky
Maximální intenzita : klesají
Nízká intenzita : stoupají
 Bílkoviny
zmnožení
 Voda
počátek aktivity přesun do činného svalu , pocení
 V důsledku hormonálních podnětů na začátku zátěže zvýšení
počtu erytrocytů (vyplavení z kostní dřeně)
 Při déletrvající zátěži ( ztráta tekutin) - relativní zvýšení počtu
erytrocytů(maratónci průběhu závodu zvyšují hodnoty
hematokritu na 50 – 55 %)
 leukocyty při tělesné zátěži stoupají (leukocytóza) -se zvyšující se
intenzitou zátěže, ale vytrvalostní spíš leukopenie
 trombocyty beze změny
Po přerušení zátěže se změny počtu krevních elementů vrací v krátkém
časovém intervalu k výchozím hodnotám. ( nadměrné zatížení – návrat i
několik dnů )
 Delší dobu trvající vytrvalostní
aerobní trénink vede ke zvětšení
množství krve :
1. nejprve objem plazmy
2. po 2 až 3 týdnech erytrocyty a
hemoglobin
Zvýšení objemu plazmy je však výraznější ( to se
projeví snížením hematokritu a snížením
viskozity krve (cirkulace)
 Za adaptační změnu považujeme i
zvýšení množství červených krvinek,
při pobytu ve vysokohorském
prostředí ( 2300 m 4 týdny, po 8
týdnů)
 Zvyšování počtu erytrocytů zlepšuje
podmínky pro transport kyslíku z plic
překročení hodnot hemoglobinu nad 18,5 g/dl muži a 16,5g/dl
ženy = zákaz startu na 14 dní
 nejčetnější buňka lidského těla
 bezjaderné, v plazmě obs. 33% roztok
hemoglobinu (a tvoří 95% sušiny)
 membrány: membr. skelet umožňuje
deformaci, na vněj. povrchu jsou
aglutinogeny (GP a GL) - antigenní
vlastnosti erytrocytů
 žijí cca 4 měsíce
 povrch všech erytrocytů je 2000× větší
než povrch těla
 za svůj život urazí asi 1000 km
 rozpad ve slezině a v játrech (
pohlcovány buňkami retikuloendotelové
soustavy)
 z hemové skupiny se tvoří bilirubin
(žlučové barvivo)
z pluripotentní kmenové buňky, dále pak pokračuje přes několik
stádií červené vývojové řady (proerytroblast, bazofilní erytroblast,
polychromatofilní erytroblast, ortochromatický erytroblast,
retikulocyt)
 cíl: malé tělísko s vysokým obsahem hemoglobinu, co největší
povrch (zmizí jádro a další buněčné organely, změna tvaru)
Fe ( tvorba hemu): v potravě Fe3+, ale snáze se vstřebává Fe2+
 žaludeční šťáva a vitamín C pomáhají redukci Fe, (proto po resekci žaludku
vzniká anémie), vstřebávání v horní části tenkého střeva
 hladina Fe2+ v séru 10-35 mol/l
apoferitin (váže Fe v buňkách)
transferin ( přenáší Fe plazmou)
hemosiderin (zásobní forma)
vit. B6 – pyridoxin ( tvorba hemu)
vit. B2 - riboflavin (normální fce a přežití ERY)
vit. B12 – cyanokobalamin
RŮSTOVÉ FAKTORY ( cytokininy, SCF, interferony, EPO)
kyselina listová ( syntéza DNA)
nevyužité Fe se váže na bílkovinu feritin, ukládá se do zásoby ve tkáních
( Fe je samo o sobě toxické)
stimulace
 Erytropoetin
( doping)
 somatotropní
hormon
 thyroxin
 renin-
angiotensin
 testosteron
inhibice
–glukokortikoidy
–estrogeny
rozdílný počet ERY
u mužů a žen
 A) ZVÝŠENÁ TVORBA:
 výšková hypoxie
 ztráta krve
 anémie
 otrava CO
 kobalt
 adenosin
 B) SNÍŽENÁ TVORBA:
 větší transfúze
 pobyt ve vysokém atmosférickém tlaku
 rozrušování povrchu erytrocytů, vystupování Hb
 způsobeno:
hypotonickým prostředím
fyzikálními vlivy (teplota, silné třesení)
chemickými látkami (tuková rozpouštědla)
jedy (bakterií, hadů, pavouků)
 hladina v krvi 120-180 g/l
 globin se rozpadá na AK
 hem – bilirubin (žluč)
 bilirubin – urobilinogen
 protein obsahující jeden
globin a hemovou
skupinu(v některých
svalech a v myokardu funkce
hemoglobinu )
 kyslík se uvolňuje jen
při velmi nízkých pO2
(dlouhotrvající
kontrakce)
 přebírá kyslík od Hb z
krve
 pokles hladiny Hb
a počtu erytrocytů
 Podstatně častější : pouze symptom než
primární porucha erytropoézy
Dělení :
Následek ztrát : krvácení ( poranění, vřed)
Zvýšený rozpad : hemolytická ( jedy, HIV,
cirhóza
Nedostatečná produkce zralých erytrocytů :
nedostatek Fe ( sideropenická), kys.listová, B12,
vit C
 7-8 mil. ery, HK 70%
 zvyšuje viskozitu krve –
trombotizace cév (
mozkové, koronární)
 polycythemia vera ( nižší
hladina EPA- rozdíl proti
dopingu)
 projevy: cefalea, vertigo,
pruritus, trombotické
příhody, splenomegálie
– průsvitné buňky s
jádrem
– 4 000-10 000/mm3
( při nemoci počet stoupá)
– nejvíce odpoledne,
nejméně ráno
– délka života - hodiny,
dny, týdny, roky
Dělí se na:
granulocyty: barvitelná
zrníčka v cytoplazmě,
členité jádro, většinou
schopné fagocytózy
agranulocyty: bez zrníček,
nečleněné jádro
Granulocyty
 neutrofilní : schopnost fagocytózy, zmnožené při
bakteriálních infekcích
 eosinofilní : schopnost fagocytózy, zmnožené při
parazitárních onemocněních a plísních
Agranulocyty – lymfocyty
– B-lymfocyty: pátrají po cizorodých molekulách ( antigenech) tvorba
protilátek (humorální imunita)– plazmatické bb. (
proliferace protilátek) - paměťové buňky
– T-lymfocyty: zaměřeny přímo na cizorodé buňky (buněčná
imunita) – mění se na cytotoxické bb, které narušují membránu
cílových bb
agranulocyty – monocyty
 schopnost fagocytózy , mohou se ve tkáních měnit na
makrofágy ( mnohonásobně větší)
 v některých tkáních (slezina, játra, lymf. uzliny, vazivo, místa
hrozící infekce)
 je schopnost organismu rozpoznávat cizorodé
makromolekulární látky, bránit jejich vniknutí do
organismu
 zajišťovat likvidaci cizorodých látek v organismu
Rozlišujeme imunitu:
 Nespecifickou-řada mechanizmů: kožní a slizniční
bariéra, sliny, žaludeční šťáva, zánětlivá
reakce,fagocyty, makrofágy,horečka
 Specifickou- nastupuje o něco pomaleji, podílí se B i T
lymfocyty
1. látkovou (humorální)- B lymfocyty
2. buněčnou – T lymfocyty
nespecifická
specifická
 zásadní funkci - B lymfocyty
 pocházejí z kostní dřeně, mohou
se měnit na plasmatické buňky
 produkující
protilátky(imunoglobuliny)
Imunoglobuliny :
IgG, IgM, IgA, IgE a IgD.
- jsou obsaženy v krevní plasmě
 prvním setkání s antigenem
=primární imunitní odpověď
 Protilátky v plazmě za několik
dní
 druhé setkání s antigenem - v
organismu zásoba paměťových
buněk ( sekundární odpověď –
intenzivnější)
 mechanismem - fagocytóza
 je rozhodující pro přijetí transplantátu
 pro potlačení imunity se používají
imunosupresiva
 nepřiměřené imunitní reakce - alergie
 působí-li vlastní bílkoviny jako antigeny dochází k
autoimunitní reakci
 netvoří protilátky
 T lymfocyty
 Thymus (brzlík)
- maximum dosahuje mezi 2-3 rokem, po pubertě
involuje.
1.Virus
infikuje tělo
2.Makrofágy
pohlcují viry
3.Makrofágy
aktivují T bb.
4. T bb. se mění
na cytotoxické a
aktivují B bb.
5.B bb. se mění
na plazmatické
6.Plazmatické bb.
vytváří protilátky
7.protilátky se vážou k viru a
infikované tělní buňky
dostanou signál pro zničení
8.Cytotoxické T bb
ničí infikované
tělní buňky
 poruchy imunity
 AIDS– syndrom získaného selhání imunity (vyvoláno
retrovirem HIV)
 autoimunitní choroby : vytváření protilátek proti vlastní
tkáni
 Alergie : uplatňují se postupně imunoglobuliny IgE,
bazofilní granulocyty a z nich uvolněné mediátory
(histamin, serotonin, tromboxany, prostaglandiny) –
působí otoky, křeče hladkých svalů (astma), rýmu,
oběhové a dýchací potíže
(cévy – otoky, hlenové žlázky – rýma, nervová zakončení
– svědění)
- anafylaktické typy (sekundy až minuty) – pyly
- oddálené typy (dny) - plísně, bakterie
Trombocyty - útržky bb. ( kostní dřeň)
Adheze na kolagen
Agregace ( shlukování)
Metamorfóza na kulovitá tělíska
Sekrece : serotonin ( vazokonstrikce )
Vnitřní a zevní systém
aktivují plazmatický faktor X
působí na protrombin → trombin
působí na fibrinogen → fibrin
→ vytváří se krevní koláč ( definitivní
trombus), na okrajích sérum (=
plazma bez fibrinogenu)
– protrombin se tvoří v játrech –
nutný vitamin K ( střeva)
– srážení krve se zpomaluje chladem
 poruchy hemokoagulace (koagulopatie)
nebo fibrinolýzy
 hematomy, kloubní krvácení
 poruchy činnosti trombocytů
 petechie
 defekty cév
 petechie
 Quick: vnější část kaskády
 tkáňový tromboplastin, Ca2+
 INR 0.8-1.2, 70-125 %
 warfarin
 APTT: vnitřní část kaskády
 parciální tromboplastin, aktivátor kaolin, Ca2+
 25-42 s
 heparin, hemofilie A
Skupina Aglutinogen
(membrána ERY)
Aglutinin
( plazma)
0 ---- anti-A, anti-B
A A anti-B
B B anti-A
AB A, B ----
 geografické i časové rozdíly
 nejvíc A: oblasti u Atlantického oceánu,
Eskymáci (60%)
 nejvíc B: jihovýchodní Asie, Indie (40%)
 nejvíc 0: američtí Indiáni (100%)
u nás: A-42 %, B-18 %, 0-32 %, AB-8 %
 85% bělochů Rh+, 99% Asiatů Rh+
 klinický význam:
1.transfúze Rh inkompatibilní krve
2.těhotenství: matka Rh negativní a plod Rh pozitivní
(fetální erytroblastóza, jádrový ikterus)