Vyšetřovací metody – I. Základy klinického vyšetření pohybového systému Aspekce – vyšetření pohledem, umožní během krátké doby nashromáždit velmi užitečné poznatky o stavu pacienta a pomáhá při utváření komplexního obrazu o jeho osobě i nemoci. Vyšetření pohledem začíná již v čekárně, protože si můžeme všímat přirozeného a nekorigovaného pohybového chování pacienta. Získáváme tak cenné informace o držení těla, chůzi, antalgickém chování atd. Při popisování subjektivním obtíží a provádění jednotlivých úkonů sledujeme výraz pacientovy tváře, pohyby očí, rozdíl mezi přirozeným chováním, kdy pacient není vyšetřován, a jak se chová během vyšetřování. Palpace – palpací vzniká zpětná vazba mezi terapeutem a pacientem, která je nereprodukovatelná, každý terapeut palpuje jinak a každý pacient reaguje jinak. Palpační vyšetření má velký význam v klinickém vyšetření, bohužel je čím dál více podceňováno pro svou subjektivní výpovědní hodnotu. Auskultace – vyšetření poslechem, využití u vyšetření kloubů ( krepitace, drásoty a lupavé zvuky), při mobilizacích (fenomén lupnutí při uvolnění blokády), peristaltické ozvy (svědčí o motilitě určitého úseku dutých orgánů břišních), vyšetření respiračního systému (při respirační fyzioterapii – kašel, sípavé zvuky, bublavé zvuky informují o lokalizaci a množství hlenu v dýchacích cestách). Perkuse – vyšetření poklepem, např. poklep trnových výběžků obratlů. Provedení pečlivého klinického vyšetření pacienta je nezbytné pro určení rehabilitačních diagnóz a volbu následné terapie. Před popisem vyšetřovacích postupů pohybového systému je nutné znát základní anatomické termíny a názvy. Anatomické rozdělení rovin: Mediánní rovina – rovina procházející středem těla a dělící ho na dvě zrcadlové poloviny – levou a pravou. Sagitální roviny – roviny jdoucí svisle odpředu dozadu souběžně s rovinou mediánní (ta je vlastně zvláštním případem sagitální roviny), jsou kolmé na transversální a frontální roviny, dělí tělo na dvě (nestejné) části – levou a pravou. Transversální roviny (příp. horizontální) – jdou napříč tělem (trupem), jsou kolmé na roviny frontální a sagitální, tj. jsou horizontálními rovinami, dělí tělo na horní a dolní část; u končetin se tentýž termín používá pro roviny kolmé na longitudinální roviny. Frontální roviny – svislé roviny rovnoběžné s čelem a kolmé na sagitální i transversální roviny, dělí tělo na přední a zadní část. Roviny longitudinální – podélné roviny končetiny, ve vzpřímeném stoji odpovídají rovinám sagitálním. Anatomické rozdělení směru a polohy na trupu a končetinách: superior – horní inferior – dolní cranialis – směrem k hlavě caudalis – směrem k dolní části trupu („ocasu“) anterior – přední posterior – zadní ventralis – směrem k břichu dorsalis – směrem k zádům internus – vnitřní externus – vnější, zevní profundus – hluboký superficialis - povrchový medialis – směr ke střední rovině lateralis – směr od střední roviny dexter – pravý sinister - levý proximalis – bližší k trupu (u končetin) distalis – vzdálenější od trupu (u končetin) ulnaris – vnitřní (na předloktí a ruce) radialis – vnější (na předloktí a ruce) palmaris (volaris) – dlaňový (na ruce) dorsalis – hřbetní (u ruky i nohy) plantaris – chodidlový (na noze) dorsalis – hřbetní (viz výše) Směry a pohyby na trupu a končetinách – základní pojmy: flexe – ohnutí extenze – natažení, narovnání abdukce – odtažení (směrem od trupu) addukce – přitažení (směrem k trupu) rotace – rotační pohyby radiální dukce – ohnutí ruky na stranu palce ulnární dukce – ohnutí ruky na stranu malíku supinace – rotace předloktí, kterou se u končetiny visící podél těla otočí dlaň dopředu, tzn. malíkem k tělu pronace – rotace předloktí, u končetiny visící podél těla se otočí hřbet ruky dopředu a dlaň dozadu, tzn. palcem k tělu deprese – stlačení, snížení. elevace – vyzdvižení, pohyb nahoru protrakce – pohyb dopředu (u ramenního kloubu) opozice - opozice palce proti ostatním prstům a dlani laterální flexe (lateroflexe) – ohnutí do strany (úklon trupu a hlavy) dorzální flexe (retroflexe) – ohnutí dozadu (u trupu a hlavy záklon), odpovídá extenzi ventrální flexe (anteflexe) – ohnutí dopředu (u trupu a hlavy předklon), odpovídá flexi plantární flexe – odpovídá flexi palmární flexe – odpovídá flexi dorzální flexe – odpovídá extenzi valgozita kloubu - vbočenost kloubů, zejména kolen a kyčlí (genua valga – kolena vbočená do „X“) varozita kloubu - vybočenost kloubů, zejm. kolen a kyčlí (genua vara – kolena vybočená do „O“)