Hypermobilita

Hypermobilita je definována jako zvětšený rozsah kloubní pohyblivosti nad běžnou fyziologickou
normu, a to jak ve smyslu joint play, tak v pasivním i aktivním pohybu.

·         kompenzační hypermobilita

·         hypermobilita při neurologickém onemocnění

·         konstituční hypermobility

·         lokální patologická (posttraumatická) hypermobilita

Důsledkem hypermobility segmentu může být nestabilita. Jejím klinickým projevem bývá často bolest.

Kompenzační hypermobilita – lokální patologická hypermobilita, která je důsledkem kompenzačních
mechanismů při omezení rozsahu pohybu v jiném segmentu nebo kloubu. V terapii se zaměřujeme na
hypomobilním segmenty. Po obnovení hypomobilního segmentu dojde ke spontánní úpravě funkce segmentu
hypermobilního.

Hypermobilita při neurologickém onemocnění – postižení mozečku, periferní parézy, hypotonie při
ADHD (attention deficit hyperactivity disorders), Downův syndrom, oligofrenie.

Na přechodu ke konstitucionální hypermobilitě jsou některé klinicky patologické stavy, jako
Marfanův nebo Ehlers Danlos syndrom.

Konstituční hypermobilita – zvětšení kloubního rozsahu nad běžnou normu. Etiologie je nejasná,
předpokládá se však insuficience mesenchymu, projevující se klinicky   laxitou ligament a
nitrosvalového podpůrného stromatu generalizovaně ve všech kloubech.

Laxita ligament má za následek nejen zvětšení rozsahu kloubní pohyblivosti, ale hlavně kloubní
instabilitu.

Lokální patologická (posttraumatická) hypermobilita – spíše nestabilita, vzniká po traumatickém
poškození pasivních stabilizátorů (kloubního pouzdra a vazů) daného pohybového segmetu.

Hypermobilita není onemocnění, ale klinickým popisem určité kvality vaziva.  Kvalita vaziva
ovlivňuje biomechanickou stabilitu myoskeletálního (zvláště kloubního) systému, výrazně se podílí
na ochraně kloubu proti přetížení a tím nepřímo ovlivňuje rozvoj bolestivých stavů hybné soustavy
v pozdějším věku.

Vzhledem k tomu, že konstitucionální  hypermobilitu nepovažujeme za patologický stav, je tento
klinický nález často přehlížen, jeho význam jako rizikový faktor nebrán v úvahu, pacient je při
obtížích (zvláště bolestí) léčen mobilizačními technikami v hypermobilních segmentech, strečinkem
nebo mu jsou indikována při obtížích myorelaxancia. Tyto terapeutické přístupy jsou však u
hypermobilních pacientů kontraindikovány.

Konstitucionální hypermobilita je častější u žen a postihuje až 40% ženské populace. Je výraznější
u mladých dívek, s postupujícím věkem se stává méně nápadnou, kolem 40 let věku zůstává stabilní a
později se naopak zmenšuje.

Hypermobilita bývá symetrická nebo skoro symetrická co do lateralizace, může však být více
vyjádřená v dolní nebo horní polovině těla. Výraznější symptomatologie na horní polovině těla je
častější.

Diagnostika hypermobility:

·         Kůže bývá jemná s volným podkožím, lze snadno vytvořit kožní řasu.

·         Vyšetření svalového tonu

·         Goniometrie

·         Pohybové testy.

- Thomayerova zkouška předklonu při plně extendovaných kolenních kloubech. Normálně dospělý jedinec
má být schopen se při maximálním předklonu dotknout špičkami prstů ruky podlahy. Hypermobilní
jedinec může položit až celé dlaně na podlahu.

- Zkouška pasivní elevace dolní končetiny vleže na zádech je analogická Lasegueově zkoušce.
Normální rozsah elevace se pohybuje mezi 80-90st  flexe v kyčelním kloubu bez souhybu pánve. U
hypermobilních je rozsah 100 st i více.

Vyšetření hypermobility dle Jandy:

1. Zkouška rotace hlavy

2. Zkouška šály

3. Zkouška zapažených paží

4. Zkouška založených paží

5. Zkouška extendovaných loktů

6. Zkouška sepjatých rukou

7. Zkouška sepjatých prstů

8. Zkouška předklonu

9. Zkouška úklonu

10. Zkouška posazení na paty


Dotazník Hakim a Graham

- předklon trupu – schopnost dát celé dlaně na podlahu bez pokrčení kolen

- ohnout palec tak, aby se dotknul předloktí

- výskyt luxací ramenního kloubu nebo čéšky v anamnéze

- subjektivní pocit pacienta, že má „gumové klouby“

- dovednost gymnastických prvků v dětství


Hypermobilita je potvrzena při více než 2 kladných odpovědí na uvedené otázky.


Vyšetření dle Cartera a Wilkinsona

1.      Schopnost pasivní opozice palce kolmo k volární straně předloktí

2.      Pasivní hyperextenze kloubů prstů

3.      Hyperextenze větší než 10stupňů

4.      Hyperextenze kolenních kloubů nad 10stupňů

5.      Zvýšená pasivní dorzální flexe v hlezenním kloubu a everze chodidla nad fyziologickou normu

Pozitivní test 3 vyšetření značí pro konstituční hypermoblitu.

Beighton scóre

1.      Maximální předklon trupu s extenzí kolen (1bod)

2.      Hyperextenze loketních kloubů nad 10stupňů (2body)

3.      Hyperextenze kolenních klobů nad 10stupňů (2body)

4.      Pasivní opozice palce nad 90stupňů (2body)

5.      Pasivní extenze MP kloubů (2body)

Hypermobilita je potvrzena při dosažení skóre 4 a více bodů.