Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)

Při hodnocení funkčních, algických syndromů, je důležité zjistit kvalitu a stupeň zapojování
jednotlivých svalů do pohybu.

1.      Vzorec - extenze v kyčelním kloubu

·        Zapojuje se m.gluteus maximus, ischiokrurální svaly, paravertebrální zádové svaly =>
sledujeme stupeň jejich aktivace a koordinace.

·        Vyšetřovaná osoba leží na břiše a provede pomalou extenzi v kyčelním kloubu – zvedne dolní
končetinu od lehátka, kolenní kloub v nulovém postavení.

·        Ideální časová posloupnost: m.glureus maximus, ischiokrurální svaly, kontralatelární
paravertebrální  svaly bederní páteře, homolaterální  paravertebrální  svaly bederní páteře, dále
se aktivační vlna šíří do segmentů hrudní páteře.

·        Nejčastější přestavby hybného stereotypu: m.gluteus maximus se zapojuje pozdě nebo vůbec
=> jako první se aktivují ischiokrurální svaly, vyšetřovaný provádí souhyby – zevní rotaci a
abdukci v kyčelním kloubu vyšetřované dolní končetiny. Při poruše stabilizace páteře se jako první
zapínají vzpřimovače v hrudní páteři a vlna se šíří kaudálně. Nutné sledovat pletenec ramenní – při
patologických stereotypech v oblasti horní poloviny těla, dochází k hyperaktivitě svalů ramenního
pletence.



2.      Vzorec – abdukce v kyčelním kloubu

·        Správný stereotyp: nutná čistá abdukce ve frontální rovině a poměr mezi stupněm aktivace
m. gluteus medius a m.tensor fasciae latae je 1:1 nebo aktivita m. gluteus medius je větší.

·        Patologický stereotyp:

 1) při útlumu m. gluteus medius je v převaze m.tensor fasciae latae, m. iliopsoas, m. rectus
femoris => není čistá abdukce, ale zevní rotace a flexe v kyčelním kloubu – „tenzorová abdukce“.

2) převaha m. quadratus lumborum + další dorzální svaly. Pohyb začíná elevací pánve => m.gluteus
medius et minimus jsou v útlumu => abdukce pokračuje většinou tenzorovým mechanismem.


3.      Vzorec – stereotyp flexe trupu

·        Posuzujeme interakci mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu => nerovnováha
představuje výraznou poruchu statiky i kinetiky mezi páteří, pánví a kyčelním kloubem.

·        Břišní svaly zajišťují flexi jednotlivých segmentů páteře. => nemají přímý vliv na flexi v
kyčelních kloubech. Výsledná kyfotizace „flexe trupu“ má být prováděna bez spoluúčasti pohybu
pánve.

·        Při správném provedení se při flexi krku aktivují břišní svaly a hrudník zůstává
v kaudálním postavení. Při flexi trupu se rovnoměrně aktivuje skupina břišních svalů

·         DKK jsou v extenzi a hlezenní klouby v plantární flexi. Při opačné poloze je m. iliopsoas
aktivován

·        Pokud páteř není dostatečně stabilizována dojde při flexi trupu k laterálnímu pohybu žeber
a konvexnímu vyklenutí laterální skupiny břišních svalů, flexe trupu probíhá v nádechovém postavení
hrudníku.


4.      Vzorec – stereotyp flexe šíje

·        Ke změně stereotypu dochází pravidelně u některých druhů cervikálních bolestí hlavy a
závratí.

·        Správný stereotyp: pohyb je zajišťován hlubokými flexory šíje a to hlavně mm. scaleni.
Jestliže má vyšetřovaný snahu flektovat šíji předsunem, svědčí to pro převahu m.
sternocleidomastoideus, je-li přítomná rotace pak k jednostranné akci.

·        Patologický stereotyp vede k přetížení cervikothorakálního přechodu a cervikokraniálního
přechodu, dochází k protrakci ramenních kloubů, ke kraniální synkinezi  hrudníku a klíčních kostí,
objevuje se břišní diastáza, žebra se pohybují laterálně.


5.      Vzorec – stereotyp abdukce v ramenním kloubu

·        Informuje o celkovém charakteru hybných stereotypů v oblasti pletence ramenního.

·        Provádí se vsedě, abdukci testujeme oboustranně i jednostranně.

·        Sledujeme hlavně souhru těchto svalů: m. deltoideus, horní vlákna m. trapezius, dolní
fixátory lopatky.

·        Dobrý stereotyp: pohyb začíná m. deltoideus, m. teres minor. Aktivace horních vláken m.
trapezius působí pouze stabilizačně.

·        Existují dvě nejčastější varianty vedoucí k přetížení:

1) pohyb začíná elevací celého pletence ramenního => nedostatečná stabilizace lopatky (norma 1°
rotace lopatky na 10° abdukce v rameni) => Scapula alata

2) pohyb začíná vlastně úklonem trupu => aktivací m. quadratus lumborum. Stoupají nároky na
stabilizační funkci páteře a dá se předpokládat její přetížení.


6.      Vzorec – klik

·        Vhodný test pro zjištění kvality dolních stabilizátorů lopatek – především m. serratus
anterior.

·        Základní polohou vyšetřovaného je leh na břiše, čelo má na podložce, dlaně mírně před
rameny.

·        Pacient se zvedá do vzporu, páteř musí být stabilizována, aby při pohybu nedocházelo
k lordotizaci lumbálních, ani ke kyfotizaci hrudních segmentů. Po dosažení vzporu se vyšetřovaný
vrací zpět do polohy vleže.

·        Test kliku se běžně prování i s koleny opřenými o podložku.

·        V případě insuficience dolních stabilizátorů lopatek dochází k „odlepení“ lopatek od
hrudníku ve smyslu scapula alata.