MASARYKOVA UNIVERZITA
Fakulta sportovních studií
Téma
Volejbal – Nahrávka 1. a 2. fáze
Předmět: np2340 Didaktika basketbalu a volejbalu
Vyučující: Mgr. Jindřich Pavlík
Jméno: Jiří Nechvátal (UČO: 409324)
Obor: UTV-SE
Forma: magisterské, prezenční
Datum: 2. 12. 2015
Charakteristika volejbalu
Volejbal0patří mezi nejrozšířenější0míčové kolektivní hry u nás i ve0světě. Jeho obliba0ve
vrcholové, výkonnostní0i rekreační podobě spočívá0v materiálně technické0a prostorové
nenáročnosti a0v možnosti provozovat hru0celoročně. Mezi přednosti0volejbalu0patří
poměrná jednoduchost0pravidel, kterou lze0pro nácvičné a rekreační formy0ještě upravovat.
(Kaplan, Buchtel, 1987)
Velkou výhodou0volejbalu je, že se0jedná o nekontaktní0sport. Tím je sníženo0riziko zranění
a mohou0jej tedy bez problémů0hrát i smíšené0týmy (Ejem, 1988).
Cílem hry je0dostat míč přes síť0na soupeřovu polovinu0tak, aby spadl na0zem a zároveň se
snažit0zabránit soupeři ve snaze0o totéž (Ejem, 1988).
Na obdélníkovém0hřišti, které je sítí rozděleno0na dva čtverce o0rozměrech 9x9 m, stojí0dvě
družstva. Každé0družstvo hraje se 6 hráči0a může mít až 6 hráčů0na střídání. V jednom0setu
lze uskutečnit0maximálně šest střídání, což se0netýká tzv. libera, které může0vyměnit hráče
zadní řady, kolikrát0chce a není to započítáno0do střídání (Kaplan, Buchtel, 1987).
Míč je uveden0do hry podáním. Družstvo0má právo na tři0odbití (a to i po doteku0bloku),
aby vrátilo0míč k soupeři. Rozehra0pokračuje tak dlouho, dokud0se míč nedotkne0hřiště,
není „aut“ nebo0dokud jedno z družstev míč0neodbije nepovoleným0způsobem (Haník &
Lehnert 2004).
Utkání se0dělí na jednotlivé0sety. Vítězem setu se0stává družstvo, které jako0první dosáhlo
25 bodů0s minimálním rozdílem dvou0bodů od soupeře. Pokud oba týmy0dosáhnou 24 bodů,
hra0pokračuje, dokud jedno z0mužstev nezíská0dvoubodový náskok, 0např. 30:28. Oficiální
soutěže0ve volejbale se hrají0na tři vítězné sety. Pokud0je po čtvrtém setu0stav 2:2,
0následuje zkrácený0set (tie break) do 15 bodů0 (opět s dvoubodovým rozdílem). 0Družstvo,
které vyhraje0rozehru, získává0bod. Vyhraje-li družstvo, 0které přijímalo podání, 0získává s
bodem i0výhodu podání. Hráči0tohoto družstva postoupí0o jedno postavení ve směru0pohybu
hodinových0ručiček (Kaplan, Buchtel, 1987).
Specializace hráčů (Haník & Lehnert 2004):
Nahrávač – hlavní0organizátor útočných akcí0družstva, zpravidla nahrává0druhý míč po
přihrávce
Smečař – útočí0obvykle ze zóny04 (hlavní kůl), je odpovědný za0přihrávku soupeřova
servisu
Blokař – většinou0nejvyšší hráč družstva, specialista0na obranu na síti (blok), bývá
zapojován do0rychlého útoku středem0sítě
Diagonální hráč (dříve pod názvem0univerzální hráč) – v současném vrcholovém0volejbale
je hlavní0útočnou silou0družstva, kromě útočných0akcí na síti bývá zapojován0i do útoku ze
zadní0části hřiště (zóna 1)
Libero – specialista na0přihrávku soupeřova servisu0a hru v poli, účastní se0hry pouze v
zadních0zónách, kde nahrazuje0blokaře, je barevně0rozlišen.
Formy volejbalu (Haník & Vlach, 2008)
Volejbal má0v dnešní době mnoho forem, 0čímž se stává přístupným0pro všechny věkové i
výkonnostní0kategorie.
 Plážový volejbal – volejbal0hraný na pískovém hřišti o rozměrech016x8 m. Družstva
se skládají0ze dvou hráčů na každé0straně.
 Volejbalové debly – volejbal0také hraný ve dvojicích, 0ale na pevném povrchu.
0Hraje se na polovinu běžného0volejbalového hřiště.
 Smíšený volejbal – „klasický volejbal“, 0ve kterém se utkávají0smíšená družstva,
nejčastěji ve0složení 4 muži a 2 ženy. 0Ostatní pravidla jsou0totožná.
 Minivolejbal – modifikovaný0volejbal pro děti ve0věku 6 – 12 let.
 Sitting volleyball – modifikovaná forma0volejbalu pro tělesné0postižené sportovce.
Pravidla (Ejem, 2001)
Volejbal se0hraje na obdélníkovém hřišti0o rozměrech 18×9 metrů, 0které je rozděleno na
čtvercové poloviny0střední čárou, nad kterou visí0jeden metr vysoká síť, která je
napnuta0tak, že její horní0hrana vede nad zemí ve0výšce 2,43 m při zápasech0mužů, resp.
2,24 m při0zápasech žen. Okolo0hřiště je volná zóna, která0musí na každé straně0být
nejméně 3 m0široká. Nad povrchem0hřiště musí být nejméně07 m volného0hracího prostoru.
Na každé0polovině hrací plochy je03 m od střední čáry rovnoběžně s0ní vyznačena útočná
čára, která0vymezuje na každé polovině0tzv. přední zónu. Nad postranními0čárami jsou na
síť svisle0připevněny anténky, které vymezují0povolený prostor0přeletu sítě.
Volejbal se hraje s kulatým0míčem z kůže či syntetické0kůže. Jeho obvod je065–67 cm (tzn.
průměr cca 21 cm), váha0260–280 g.
Na každé0straně sítě hraje jedno0mužstvo, které se0skládá z šesti hráčů, 0v rozestavení tři
vpředu a0tři vzadu. Na začátku hry0si kapitáni obou mužstev0vylosují právo na0první podání
či volbu0strany hřiště. Poté jedno0z mužstev zahájí hru0podáním (servisem). 0Ten z hráčů
podávajícího0mužstva, který na0hřišti stojí vpravo0vzadu, si s míčem0stoupne za0koncovou
čáru, nadhodí0si míč a0úderem ruky či paže0ho pošle0přes síť na0soupeřovu stranu hřiště.
Tím je0míč ve hře.
Protější0mužstvo musí míči0zabránit v dotyku0se zemí a snaží0se ho odehrát0zpět přes síť.
Při tom0se ovšem smí míče dotknout0maximálně třikrát, přičemž0se žádný hráč nesmí0míče
dotknout dvakrát0po sobě. Pokud se mužstvu0podaří bez chyby0odehrát míč přes0síť, bude
se o totéž0snažit soupeř. Tato0jedna rozehra pokračuje0do doby, než míč0spadne na zem
nebo některé0mužstvo neučiní jinou0chybu (viz níže).
To mužstvo, 0které v rozehře nechybovalo, 0dostane po jejím0skončení jeden0bod. Pokud je
tímto0mužstvem to mužstvo, které0rozehru zahajovalo0podáním, podává opět0stejný hráč.
Pokud rozehru0podávající mužstvo0prohrálo, bude podávat0soupeřící mužstvo, 0ovšem před
zahájením hry0toto mužstvo postoupí0o jedno postavení ve0směru hodinových0ručiček:
původně podávající0hráč se z pravé zadní0pozice posune na zadní0střední, hráč0ze zadní
střední se0posune na zadní levou0atd. Podávat tedy0bude hráč, který v0předešlé rozehře byl
na pozici0přední pravý.
Jakmile jedno0mužstvo dosáhne0součtu 25 bodů a zároveň0druhé mužstvo má0nejméně o
dva body nižší0skóre, družstvo vítězí0jeden set. (Pokud obě0mužstva dosáhnou024 bodů,
pokračuje se0tak dlouho, dokud0jedno z mužstev nezíská0dvoubodový náskok, např. 30:28.)
V následujícím0setu začíná s podáním0mužstvo, které v předchozím0setu nepodávalo0jako
první. Hra0se hraje na 3 vítězné0sety, pokud je po čtvrtém0setu stále nerozhodnuto0 (stav 2:2
na sety), je0rozhodující pátý set hrán0pouze do 15 bodů0 (ovšem stále se vyžaduje minimálně
dvoubodový0rozdíl).
Systematika volejbalu (Sobotka, 1995)
Při hře0volejbalu můžeme vidět uspořádání0děje utkání a jeho obsahu, 0který je nazýván
systematika0volejbalu. Obsahuje herní0činnosti jednotlivce a herní kombinace. 0Jejich
způsob0organizace0v průběhu0hry0pak0zajišťují0herní0systémy.
Herní činnosti0jednotlivce představují komplex pohybových činností, 0které řeší vzniklé
situace0ve hře. Provádějí se s míčem0i bez míče, mají stránku0technickou – způsob
provedení0a stránku taktickou – výběr0vhodného druhu této0činnosti. Obě stránky0spolu
úzce0souvisejí.
Herní kombinace0představují cílenou, 0prostorově i časově sladěnou0spolupráci dvou, nebo
více0hráčů, kteří0uskutečňují0společný0herní0záměr.
Herní systémy0představují organizaci hry, která0je charakterizována složením0družstva podle
specializace0hráčů. Toto složení určuje0výběr herních kombinací.
1. Herní činnosti jednotlivce
Podání
Je odbití míče do pole soupeře způsobem předepsaným pravidly, kterým se zahajuje každá
rozehra. Má dva hlavní úkoly:
1) dosáhnout bodu pro vlastní družstvo
2) znemožnit soupeři přesný příjem, ze kterého může nahrávač podle svého uvážení použít
jakýkoliv druh nahrávky.
Taktické dělení podání:
1. Pomalá podání
2. Prudká podání
3. Rotovaná podání
4. Plachtící podání
Techniky podání:
1. Spodní podání v čelném postavení
2. Spodní podání v bočném postavení
3. Vrchní podání v čelném postavení z místa a po rozběhu
4. Vrchní podání v bočném postavení z místa a po rozběhu
5. Vrchní podání v čelném postavení z výskoku a po rozběhu
Přihrávka
Spočívá v cílevědomém odbití míče směřujícího od soupeře k síti, s úmyslem umožnit
spoluhráči, zpravidla nahrávači, založit útok pomocí nahrávky, nebo vlastní útočné akce.
Přihrávka je prvním odbitím míče v poli.
Taktické dělení:
 Hledisko přípravy - Přihrávku po podání soupeře
- Přihrávku v ostatních herních situacích
 Hledisko určení – Přihrávku nahrávači přední řady
- Přihrávku vbíhajícímu nahrávači
- Přihrávku spoluhráči k útoku
- Přihrávku na signál
Technické dělení:
 Odbitím obouruč spodem – ve většině případů
 Odbitím obouruč vrchem
Nahrávka
Je to usměrnění přihraného míče na spoluhráče se záměrem umožnit mu co nejlepší pozici pro
přípravu útočného úderu. Nahrávka je druhým odbitím míče ve hře. Přestože je prováděna ve
většině případů po poměrně volně přihraném a tedy ne prudkém míči je její uskutečnění
velice náročnou činností. Náročnost spočívá především v potřebě zajištění přesnosti směru,
rozptylu, délky i výšky a také určení. Každý útočící hráč a nakonec každá útočná kombinace
vyžaduje jiný osobitý druh nahrávky. Proto i požadavky na kvalitu nahrávače, jako osoby,
jsou vysoké. Jeho funkce nespočívá jen ve vlastním provedení nahrávky, ale ve způsobu
řešení herní situace. Musí znát přesně nejen možnosti a momentální postavení svých
spoluhráčů, ale i složení a způsob soupeřovi obrany na síti, aby se mohl rychle rozhodnout pro
nejvhodnější řešení vzniklé situace.
Nahrávku dělíme z pohledu taktického a technického takto:
Taktické hledisko:
 Nahrávka podle směru určení
 Před sebe – nejobvyklejší způsob přípravy na útok. Používá se jí vždy při nácviku
začátečníků, mládeže a hře méně vyspělých družstev.
 Nad sebe – odbití je uskutečněno tak, že paže směřují při odbití kolmo vzhůru a trup
je poměrně vzpřímený (vysoký střeh).
 Za sebe – vyžaduje velký cit a správný odhad letu míče. Paže přímo směřují vzhůru
vzad, ruce usměrňují míč až těsně za hlavou, trup a hlava jsou mírně zakloněny.
 Nahrávka podle směru přihrávky
 U sítě - nejčastější nahrávkou. Měla by být rovnoběžná se sítí. Často však nepřesná
přihrávka takové zpracování nedovoluje.
 Z pole – uplatňuje se v těch případech kdy je přihrávka krátká, nebo směřuje do
prostoru, příliš vzdáleného od nahrávače. V takovém případě nahrává buď nahrávač
sám, nebo jiný, obvykle nejbližší hráč, šikmo k síti. Zpracování této nahrávky
v úspěšnou útočnou akci je velmi obtížné.
 Nahrávka podle délky, výšky a prudkosti – úzce specializovaná v začátečnickém volejbale
nepoužívaná
 Nahrávka dlouhá a krátká
 Nahrávka vysoká, polovysoká a nízká
 Nahrávka normální a vystřelená
 Nahrávka podle herního systému
 Nahrávače z přední řady – základní herní činnost začínajících družstev. Při
základním výcviku je třeba, aby ji zvládli všichni hráči. Provádí ji hráč přední řady,
který stojí nejčastěji v zóně III.
 Nahrávače přední řady po výměně míst – obdoba předcházejícího způsobu. Má-li
družstvo kvalitního nahrávače, či naopak výborného smečaře, je vhodné oběma
umožnit jejich činnost. V takovém případě si nejčastěji mění nahrávač po podání místo
se spoluhráčem v zóně III.
 Nahrávka vbíhajícícho hráče – používá se jí u vyspělejších družstev s výborným
nahrávačem. Umožňuje se jí útočný úder kterémukoliv ze tří hráčů přední řady.
Vbíhající hráč musí běžet na nové místo velmi rychle a rovněž tak, aby nerušil ostatní
hráče v příjmu podání.
 Nahrávka kteréhokoliv hráče v poli – v poli většinou jen nouzovým řešením v herní
situaci, kdy je přihrávka velmi nepřesná a směřuje daleko do pole.
 Nahrávka hráče útočné řady – po předchozím klamání. Nahrávač jej používá
většinou ve výskoku. Jako člen přední řady může ve výskoku naznačit smeč a provést
nahrávku nebo naznačit nahrávku a provést smeč, či ulití.
Technické hledisko
 Nahrávka podle způsobu odbití míče
 Odbití obouruč vrchem na místě a ve výskoku – podmínkou přesného odbití je
správné postavení nohou, trupu, paží a dokonalá prstová technika. Odbíjení se provádí
z volejbalového střehu.
 Odbití jednoruč vrchem prsty – vyskytuje se velmi zřídka. Obvykle jde o nouzový
způsob odbití, když po předcházejícím přesunu nahrávač nestačí připojit k odbití obě
paže, nebo druhou paží nedosáhne na vysoký míč nad sítí.
 Odbití obouruč spodem-bagrem – nahrávač se vždy snaží uskutečnit nahrávku
vrchem. Jen v těch případech, kdy se pro nepřesnost přihrávky nestačí vhodně pod míč
přesunout.
 Nahrávka podle postoje nahrávače
 Ve středním volejbalovém střehu – ze všech střehových postojů je nejpoužívanější.
Při jeho zaujetí, je hráč v mírném stoji rozkročném, při čemž jedna noha je poněkud
vysunuta vpřed. Nohy jsou mírně pokrčené v kolenou, mírně předkloněný trup,
pokrčené paže směřují vzhůru nad hlavu.
 V nízkém volejbalovém střehu – provedení se ovíjí od nutnosti dostat se pod nízko
letící míč. Hráč se dostává do dřepu nebo pokleku jednonož.
 Ve vysokém volejbalovém střehu – používají hráči často ke klamným pohybům při
nahrávání. Všechny parametry provedení jsou obdobné, jako u středního střehu, jen
s tím rozdílem, že nohy jsou pokrčeny v kolenou jen nepatrně a hmotnost je rozdělena
na obě chodidla rovnoměrně.
 Ve výskoku – její předností je rychlost celé útočné akce a možnost přímého útoku
nahrávače. Odbití míče probíhá „v mrtvém bodě“, v nejvyšší poloze výskoku
nahrávače.
 V pádu vzad, stranou – často nepřesné kombinace ve hře způsobují nutnost naučit se
nahrávat v nezvyklých pozicích. Nahrávač musí nejdříve rychle zhodnotit situaci, co
nejrychleji se dostat pod míč a s využitím pádové techniky se jej snažit nahrávat.
Útočný úder
Je to prudké odbití míče jednoruč ve výskoku, přes síť směrem k soupeřovu poli. Využití
účinnosti ve hře spočívá v dodržení hlavních zásad jeho technického provedení. Taktické
využití závisí zejména na jeho uskutečnění z nejvhodnějšího místa do některých prostorů
soupeřova pole, co největší prudkostí, překvapivým způsobem a s využitím soupeřova bloku.
Taktické hledisko:
 Podle postavení útočícího hráče v poli
 Útočný úder u sítě
 Útočný úder z pole
 Podle činnosti, předcházející útočnému úderu
 Útočný úder po nahrávce podél sítě
 Útočný úder po nahrávce z pole
 Útočný úder po přihrávce
 Útočný úder po míči, letícím od soupeře
 Podle obrany soupeře na síti
 Útočný úder bez bloku
 Útočný úder proti bloku
 Vyhnutí bloku
 Smečování přes blok
 Vytlučení bloku
 Sražení míče blokem
 Proražení bloků
 Ulití a sklepávání za blok
Technické hledisko:
 Podle postavení hráče u sítě
 Útočný úder čelně k síti
 Útočný úder bočně k síti – šavle
 Útočný úder s otočkou
 Podle směru přihrávky
 Útočný úder po nahrávce zprava – „po ruce“
 Útočný úder po nahrávce zleva – „přes ruku“
 Podle směru útoku
 Útočný úder úhlopříčkou – diagonálně
 Útočný úder přímí - po čáře
 Podle křivky letu míče
 Smeč
 Drajv
 Lob
 Podle použití jiného druhu odbití
 Ulití
 Sklepávání
 Vytloukání
Blokování
Je to obranně-útočná činnost jednoho až tří hráčů přední řady za účelem přehrazení prostoru
nad sítí a tím zabránění přeletu míče do vlastního území, anebo jeho usměrnění do žádoucího
směru ve vlastním poli. Předpokladem je jeho provedení ve výskoku s rukama ve vzpažení.
Technické hledisko blokování:
 Podle polohy rukou blokařů na sítí
 Otevřený blok
 Polouzavřený blok
 Uzavřený blok
 Podle počtu zúčastněných hráčů na bloku
 Jednoblok
 Dvojblok
 Trojblok
Vybírání míče
Smyslem vybírání je jakékoliv, pravidly dovolené odbití míče v poli pro jeho udržení ve hře.
Je vždy závislé na vývoji herní situace, jejíž řešení je neodkladné. Vybírání je vyloženě
obrannou činností. Obraná bývá zpravidla pasivní, to je taková, kdy se jedná o poslední
možnost ve vybírání zdánlivě ztraceného míče třetím odbitím v poli.
Technické hledisko:
 Odbíjení obouruč vrchem v pádu vzad
 Odbíjení obouruč vrchem v pádu stranou
 Odbíjení jednoruč spodem v postoji, v pádu stranou a vpřed
 Odbíjení obouruč spodem v pádu stranou
 Odbíjení jiným způsobem
Vykrývání míče
Vykrývání je obranná činnost, jejímž smyslem je zaujmutí nejvýhodnějšího postavení hráčů
při obranné i útočné akci vlastního družstva. Smyslem vykrývání je tedy znovuzískání míče
při neúspěšně provedené obranné nebo útočné činnosti takovým způsobem, aby míč mohl být
opět rozehrán k novému útoku (Sobotka, 1985).
Taktické hledisko:
 Vykrytí vlastního bloku
 Vykrytí útočícího spoluhráče
 Vykrytí spoluhráče, odbíjejícího obtížný míč
 Vykrytí prostoru v poli
2. Herní kombinace
 Útočné herní kombinace
 Útočné obrané kombinace
 Obranné herní kombinace
3. Systémy hry
 Útočné systémy hry
 Obranné systémy hry
Příprava studenta na vyučovací jednotku TV - Volejbal
Student: Jiří Nechvátal………………… Cvičný učitel:……………………………...
Škola:…………ZŠ………………….. Prostředí:…………tělocvična………………
Třída:…………8……………………….. Datum:…………1.12.2015……………..
Počet cvičících předpokládaný:…12.. reálný:…9 ….. přítomných necvičících:...1…...
Pomůcky: lepicí páska, míče, stěna…….. ………………………………………………
Cíl hodiny: Seznámit studenty s nahrávkou a jejími druhy, naučit studenty nahrávku
odbitím obouruč před a za hlavu
ČÁST VJ/
doba trvání
OBSAH VJ DÁVKY/
počet
opakování
ORGANIZACE,
BEZPEČNOST
POZNÁMKY K PRŮBĚHU VJ
A PLNĚNÍ CÍLE
Úvodní část
3min
Rušná část
5min
7min
Pozdrav, nástup, docházka, seznámení
s obsahem hodiny
Běžecká abeceda
Žáci se seřadí na postranní čáře
basketbalového hřiště a na povel
vybíhají na druhou stranu. Styl určuje
učitel. Použití běžecké abecedy.
(skipink, zakopávání, tipping, poskok
stranou, výpady, jelení skoky, atd.)
Dynamický strečink
Stoj rozkročný- úklony hlavou vpravo,
vlevo
- otáčení hlavy vpravo
vlevo
Stoj rozkročný- kroužení rameny vpřed a
vzad
Stoj rozkročný- upažit - kroužíme
zápěstím vpřed a vzad
- kroužíme
předloktím vně a dovnitř
- kroužíme celou
paží v bočné rovině vpřed a vzad
Stoj rozkročný – vzpažit levou (pravou)
a postupně od hlavy úklon vpravo a
vzpřim
Stoj rozkročný – ruce v bok – kroužíme
trupem vlevo, vpravo
Stoj přednožný pokrčmo – kroužení
chodidlem P a L
- kroužení
v koleni P a L
-kroužení
v kyčli P a L
7x tam a
zpět
4xP, 4xL
4xP, 4xL
4x vpřed a
vzad
6x vpřed a
vzad
6x, 6x
6x, 6x
2xL, 2xP
4xL, 4xP
6xP, 6xL
6xP, 6xL
6xP, 6xL
Kontrola vhodného oblečení a
obutí žáků. Odložení šperků,
žvýkaček apod.
Dodržování mírných
rozestupů.
Žáci jsou volně rozmístěni po
tělocvičně, aby měl každý
dobrý výhled na
předcvičujícího.
Výdrž v polohách 2s.
Hlavní část
Průpravná
cvičení
9 min
Herní cvičení
11 min
Sed – rovný předklon, ruce drží chodidla
a střídavě pokrčit P a L nohu
1. Hráči stojí v řadě ve středním
střehovém postoji, v rukou drží míč ve
výši obličeje. Přecházejí zvolna do
vysokého střehu s naznačením odbití
míče obouruč vrchem.
2. Totéž s opakovaným odbíjením míče
nad sebe. Zpočátku do stejné výše (cca 2
m), později měnit výšku odbití (2 m až 4
m).
3. Hráči odbíjejí míč nad sebe
opakovaně v různých polohách (klek,
sed, leh na zádech), po zvládnutí
provádějí podobné cvičení, při kterém
ale přecházejí z jedné polohy do druhé,
aniž by přerušili přihrávku - nahrávku
nad sebe.
Cvičení u stěny:
4. Hráči odbíjejí míč obouruč vrchem z
určené vzdálenosti (2-3 kroky) proti
stěně a při tom plní postupně tyto úkoly:
a) zasahují stále stejné - vyznačené místo
(obdelník)
b) odbíjejí střídavě nad a pod vyznačené
místo (čára), nebo vlevo - vpravo
c) střídají prudší odbití (vystřelené) s
volnějším (obloukem)
d) nechají odražený míč dopadnout na
zem a odbíjejí jej z nízkého střehu
(obouruč vrchem)
e) hrají nejprve nad sebe a potom ve
výskoku o stěnu
f) hrají nad sebe a po provedení obratu o
180 stupňů odbíjí nahrávkou za hlavu o
stěnu a vrací se do výchozí pozice
g) hrají o stěnu a střídají prudší a
mírnější nahrávku, tak aby musely dělat
kroky ke stěně a couvaní od stěny
5. Ze zóny VI. přihrává hráč míč na
zástup nahrávačů v úseku III – II. První
z nich nahrává hráči do zóny IV, který
míč vrací zpět do pole. Nahrávač se po
nahrávce řadí na konec svého zástupu.
6xP, 6xL
Učitel postupně opravuje
držení míče, střehová
postavení a pohyb paží.
Dbáme na správnou techniku
odbití.
Nahrávači střídají nahrávku před a za
hlavu.
6. Trojice hráčů u sítě. Hráč z pole
přihrává nahrávači u sítě, ten nahrává
směrem do zóny IV. Odtud jde míč zpět
do pole.
7. Zástup hráčů v úseku VI. přihrává do
zóny III, odkud nahrávač odbíjí do úseku
II. Odtud pokračuje míč zpět do zóny
VI. Postup hráčů po každém odbití ve
směru pohybu míče. Nahrávači střídají
nahrávku před a za hlavu.
8. Hráč z pole přihrává do úseku II
k zástupu nahrávačů. Nahrávač nahrává
střídavě do zón III a IV, odkud hráči
přihrávají zpět do pole. Nahrávači
střídají nahrávku před a za hlavu.
9. Hráči jsou rozestaveni podle obrázku.
Ze soupeřova pole je odbit lehký míč ke
střednímu zástupu. Jeho první hráč
přihrává do rozmezí úseku II a III a
vbíhající nahrávač odtud nahrává do
Připomínky cvičného učitele k průběhu VJ: Podpis:
Závěrečná část
9min
1min
zóny III nebo IV podle toho, které místo
uvolnil blokař soupeře.
Výklus kolem tělocvičny.
Statický strečink
1. Leh skrčmo a pravou (levou) –
přitáhnout koleno skrčené nohy
k hrudníku – leh
2. Vzpor klečmo – vzpor klečmo
ohnutě – vzpor klečmo prohnutě
– vzpor klečmo
3. Vzpor klečmo sedmo, paže
v prodloužení trupu
4. Sed roznožný skrčmo pravou
(levou) – předklon trupu
k natažené noze
5. Sed roznožný – předklon trupu –
podpor na předloktích v sedu
roznožném
6. Stoj mírně rozkročný – zapažit
poníž, prsty propletené – hluboký
ohnutý předklon – vzpřim
7. Podpor ležmo na předloktích
prohnutě
8. Stoj mírně rozkročný – hluboký
ohnutý předklon – vzpřim
9. Stoj na levé (pravé) skrčmo
pravou (levou) – uchopit za nárt,
přitáhnout k hýždím
10. Mírný podřep zánožný pravou
(levou) – opřít předloktím o zeď
– propnout levou dolní končetinu
v koleni, paty držet na zemi
Nástup, zhodnocení hodiny, rozchod
3 kolečka
Výdrž
v poloze
30s
Zklidnění organismu a
pravidelné dýchání.
Zdroje:
1. Sobotka, V. (1995). Teorie a didaktika odbíjené Brno: Masarykova univerzita v Brně.
2. Sobotka, V. (1985). Vykrývání ve volejbalu. Metodický dopis. Praha: Sportpropag
3. Kaplan, O., & Buchtel, J. (1987). Odbíjená: teorie a didaktika. Praha: Státní pedagogické
nakladatelství.
4. Ejem, M., Ejem, M., & Ejem, M. (2001). Pravidla volejbalu 2001-2004: uplatněná v
České republice od 1. července 2001 ; Pravidla beachvolejbalu ; Pravidla volejbalových
deblů. Přerov: Taraba.
5. Haník, Z., & Lehnert, M. (2004). Volejbal. (1. vyd., 518 s.) Praha: Český volejbalový svaz.
6. Haník, Z., & Vlach, J. (2008). Volejbal. (1. vyd., 347 s.) Praha: Olympia.
7. Hanzelka, R. (2006). Průpravná a herní cvičení ve volejbalu. (1. vyd., 120 s.) Ústí nad
Orlicí: OFTIS.
8. Ejem, M. (1988). Volejbal: [průpravná a herní cvičení]. (Vyd. 1., 167 s.) Praha: Olympia.