•© Tom Vespa
•
•Témata otázek ke zkoušce
•Antropomotorika
• - vývoj
• - metody (pozorování, experiment, rozhovor, dotazník, testování)
•Motorické předpoklady pohybu
• - vlohy, schopnosti, dovednosti
•Pohybové projevy
• - pohybová aktivita, činnost, tělesná cvičení
• - strukturální a procesuální stránka, zákonitosti, kvalitativní a kvantitativní znaky, technika
•Ontogeneze motoriky
•Lateralita
•Poruchy motoriky
•Tělesná stavba
•Pohybový výkon, výkonnost
•Testování motoriky
• - standardizace, testové baterie a profily
• - zpracování výsledků, testování hypotéz, normy

•© Tom Vespa
•
• Pohybová aktivita (souhrn celého pohybového chování jedince)
•
• Pohybová činnost (hra, učení, práce)
•Tělesná cvičení (zaměřené na zdraví a pohybové zdokonalování, sport)
•
• Pohybové prvky
•
• Polohy  + pohyby

•© Tom Vespa
•
•Rozeznáváme těchto pět základních druhů činnosti:
•
• základní činnost člověka (základní pohybový fond)
• pracovní (profesní) činnost
• bojová (vojenská) činnost (zápasení s přírodou, protivníkem)
• kulturně-umělecká činnost (interakce a komunikace mezi lidmi)
• tělocvičně-sportovní činnost (příprava na život – vztah k předchozím)

•© Tom Vespa
•
•Jsou specializované pohyby zaměřené na zdraví, tělesné a pohybové zdokonalování člověka.
•V antropomotorice rozeznáváme tři stránky tělesných cvičení:
•
•
• strukturální – tvarovou (cyklická, acyklická, kombinovaná)
•
•
• procesuální - dějovou a vývojovou (motorické učení)
•
•
• finální – výsledkovou (výsledky, výkon, výkonnost)

•© Tom Vespa
•
•fáze:
•
-přípravná
-hlavní
-závěrečná
•pravidelné a plynulé opakování pohybů
•nepravidelné opakování, opakování s modifikacemi

•© Tom Vespa
•
•Procesuální stránka je úzce spjata s motorickým učením
•Výchozí předpoklady:
• schopnosti, dovednosti a vlastnosti pohybové soustavy
• aktivita a zpětná vazba
• docilita
• interference (negativní působení původního)
• transfer (pozitivní přenos)
•Fáze motorického učení:
• generalizační (seznámení s úkolem, nadbytečné pohyby)
• diferenciační (nácvik, zpevnění, zpětná vazba)
• stabilizační (zautomatizování, harmonizace)
• asociativní (plasticita v proměnlivých podmínkách)

•© Tom Vespa
•
•Finální stránkou tělesných cvičení rozumíme výsledky tělesných cvičení, které je nutné hodnotit
vzhledem k cíli tělesného pohybu.
•Pohybový výkon  - je míra splnění zadaného pohybového úkolu.
•Maximální výkon - je nejlepší dosažený výkon v dosavadním životě
•Limitní výkon - je individuální hraniční výkon

•© Tom Vespa
•
•dle Stráňaie
• Zákon o jednotě činnosti člověka a prostředí.
• Základním fyzikálním činitelem formujícím činnost člověka je gravitace.
• Pohybové funkce formují tělo člověka a jeho činnost.
• Tělesná cvičení jsou prostředkem rozvíjení a zdokonalování člověka.
• Pohybovou činností můžeme ovlivnit nejen fenotyp, ale i genotyp člověka.
• Zákon o působení pohybového zatížení na člověka. (objem – intenzita)
•  Zákon o jednotě biologických a sociálních složek v činnosti člověka.
• Pohybová činnost, tělesná cvičení jsou vždy spojená s překonáním těžkostí, zdoláváním překážek,
proto je významným formovatelem psychických vlastností.
• Tělesná cvičení jsou základním prostředkem přípravy člověka na život, na jeho vlastní tělesné a
pohybové zdokonalování.

•© Tom Vespa
•
•Rytmus pohybu - střídání napětí a uvolnění
•Plynulost pohybu - optimální spojení pohybových prvků
•Přesnost pohybu -  cílený, bez odchylek, účelný
•Šíření pohybu - z trupu na periferie a opačně (vrhy, kopy)
•Pružnost pohybu - tlumení energie (dopady, tlumení míče, navázání dalšího pohybu)
•Ekonomie a harmonie - energetická náročnost a celkový dojem
•

•© Tom Vespa
•
•Technikou nazýváme systém pohybů využívaných na řešení pohybové
•úlohy.
•
•Je zaměřená zejména na racionálnost a hospodárnost pohybů.
•
•Základ techniky se skládá z poměrně samostatných částí:
• přípravné, hlavní a závěrečné.
•
•
• ideální, vzorová technika
•
• individuální technika

•© Tom Vespa
•
•preference (mírné upřednostňování) – dominance
•
•laterální asymetrie (rozdíly v anatomické a morfologické stavbě)
•
•
•
•dextrie – sinistrie – ambidextrie
•
•
•
•Testování laterality:
•HK – tleskání, zaklesnutí prstů do sebe, zkřížení rukou na prsou
•DK – ťukání rytmu, kopy, noha přes nohu v sedě
• (prováděno obvykle dominantní končetinou nebo je nahoře)
•

•© Tom Vespa
•
•vrozené (délky končetin, deformity, ...)
•získané (skolióza, kyfóza, lordóza, plochá noha, deformity po úrazech, ...)
•nervové (obrny, ochabnutí svalstva, ...)
•
•Mikroporuchy motoriky
• - snížení správnosti pohybů (chytání, v opozici palce, ...)
• - koordinace pohybů (neschopnost svázat pohyby do celku)
• - snížení preciznosti (spolupohyby, špatný tonus, zvýšená energetická náročnost)
• - svalově-pohybové koordinace (neschopnost přizpůsobit se předmětu)
•
•Velké poruchy motoriky
• - opoždění vývoje pohybů (může být dohnáno nebo zůstat)
• - pohybová nedovednost (porušená koordinace pohybů)
• - nerozvinuté pohyby
•
•
•
•Nápravy poruch: reedukace - kompenzace - rehabilitace
•

•© Tom Vespa
•
•prenatální období
• oplozené vajíčko (zygota) od oplození do konce 1. týdne
• embryo (zárodek) 2. týden – 8. týden
• fetus (plod) 9. týden – porod
•novorozenecké období 1. den – 28 dní
•kojenec 28 dní – 1 rok
•batolecí období 1 rok – 3 roky
• mladší batolecí období 1–2 roky
• starší batolecí období 2–3 roky
•předškolní období 3–6(7) let
•školní období 6(7)–15 let
• mladší školní období 6–11 let
• starší školní období 11–15 let (puberta)
•dospívání – adolescence 15–20 let
•dospělost 20–65 let
• mladší dospělost 20–35 let
• střední dospělost 35–50 let
• starší dospělost 50–65 let
•stáří 65 a více let
• presenium (stárnutí) 65–75 let
• senium (stáří) 75–85 let
• dlouhověkost nad 85 let
•

•© Tom Vespa
•
•
•Rostanova (1826), který rozlišuje typ dechový, zažívací, svalově kloubní a mozkomíšní
•
•Kretschmerova (1926), používaný ještě po druhé světové válce u nás, rozlišující typ astenický
(leptosomní), atletický a pyknický
•
•Bunakova (1931), který stanovil typy: stenoplastický (štíhlý), meloplastický (střední),
euryplastický (široký)
•
•Violova (1933), který rozeznával tzv. normotyp, brachytyp a longityp
•
•Sheldonova (1940, 1954), zatím nejdůkladněji propracovaný, rozlišující kromě tří vyhraněných typů
(somatotypů – jeho termín) celou škálu různých smíšených typů
•

•Míry polohy - aritmetický průměr, modus, medián
•Míry variability - var. rozpětí, rozptyl, směrodatná odchylka
•
•Normované stupnice -  z-body, t-body, percentily, steny
•
•Grafické zpracování - histogram, krabicový graf, ...
•

•© Tom Vespa
•
•Statistické hypotézy lze označit jako domněnky o populaci, jejichž pravdivost lze ověřovat
prostřednictvím statistických testů.
•Hypotézu, jejíž platnost ověřujeme, nazýváme testovanou (nulovou) hypotézou a značíme ji H (H0).
Proti testované hypotéze stanovíme alternativní hypotézu A (H1), která hypotézu H popírá.
•Výsledkem testování je buď zamítnutí hypotézy H ve prospěch alternativy A či nezamítnutí hypotézy
H.
•Číslo a se nazývá hladina statistické významnosti testu. Hladina statistické významnosti a tedy
určuje pravděpodobnost, že testovací charakteristika padne mimo obor přijetí.

•© Tom Vespa
•Mezi základní nedostatky statistické významnosti patří:
•
• použití je možné jen v případě reprezentativního vzorku pomocí náhodného výběru.
• závislost a na počtu pozorování (měření, respondentů)
• statisticky významné neznamená důležité
•Z tohoto důvodu je dneska preferovaným kriteriem zejména věcná
•významnost.

•© Tom Vespa
•Hodnocení se provádí zejména pomocí tzv. koeficientu w2 jakožto podílu, resp. procenta
vysvětleného rozptylu.
•
•Další možností je použití Cohenova koeficient účinku d. Jeho hodnoty se pohybují v intervalu 0 –
1, přičemž pokud je d větší než 0,8, je efekt velký; pro d z intervalu 0,5 – 0,8 je efekt střední;
efekt pod hodnotou 0,2 lze považovat za malý.
•
•
•Další možností je použití „expertní analýzy“, kdy odborník v oboru posoudí význam a vliv v
praktickém uplatnění.
•Věcná významnost

•© Tom Vespa
•
•Normy
•V souhrnu rozlišujeme tyto tři skupiny norem:
•
• porovnávací nebo populační (porovnání osob v rámci skupiny, výkonnostní hranice)
•
• individuální (porovnání jedné osoby dle určité charakteristiky – např. hmotnost)
•
• cílové (stanovené) (stanovení minimálního požadavku)
•
• věkové normy (specifická varianta populačních norem – kalendářní a biologický věk)

•© Tom Vespa
•


•© Tom Vespa
•


•© Tom Vespa
•