Normativní a empirická pedagogika sportu a jejich význam Normativní pedagogika sportu * klasický pedagogický koncept (od Herbarta) = klíčová pozice patří cílům, které jsou normativní a nejsou empiricky zdůvodnitelné * analogicky i pedagogika sportu = nejen empirická, ale i normativní (duchovědně orientovaná, klasická) koncepce * klíčové = teleologické směřování Normativní pedagogika sportu * humanistická orientace – podstatný úkol pedagogiky sportu = identifikace a reflexe obrazů člověka (Prohl, 2006) * charakteristické = diskuse o hodnotách, cílech a normách sportovní edukace * normativní pedagogika sportu má vztah k filozofii a etice sportu Normativní pedagogika sportu •Typické otázky: * Můžeme stanovených cílů sportovní edukace dosáhnout? * Proč dané cíle můžeme nebo nemůže splnit? * Podporují vytčené cíle sportovní edukace rozvoj osobnosti nebo ji poškozují? Normativní pedagogika sportu * analýzy soudobého sportu dokumentují časté jevy, jež humanistická společnost nemůže akceptovat * význam normativní pedagogiky sportu – klíčový důraz na lidské hodnoty a s nimi související směřování sportovní edukace * východisko – Coubertinova analýza hodnot sportu * dále se rozvíjí v olympijské pedagogice * smyslem olympizmu je zapojit sport do procesu harmonického rozvoje člověka s cílem utvořit mírovou společnost, která zachovává lidskou důstojnost (Olympijská charta) * princip fair play = edukační dimenze soutěžního sportu Normativní pedagogika sportu •Normativní koncept = východisko pro: * sportovní pedagogy (trenéři, učitelé TV, cvičitelé, instruktoři, ...) – orientace na dobrý a zdařilý život sportovců a na naplnění jejich přirozených zájmů * sportovce – podstatné je pochopení pravidel, postupů a kritérií, jež umožní rozhodovat, které požadavky mají splnit a které odmítnout (autonomie) Normativní pedagogika sportu •Kritika: * vytváří pouze ideální konstrukty * neopírá se o realitu analyzovanou empirickými výzkumy •Význam: * sportovněpedagogické postuláty (normy, předlohy, modely) se nemohou doslovně přenášet do edukační praxe – slouží jako nepostradatelná hodnotová orientace v originální práci sportovních pedagogů, kteří ji musí vždy autenticky a originálně aplikovat Empirická pedagogika sportu * empirická pedagogika – od počátků 20. století – experimentální pedagogika (Meumann, Lay, Binet – IQ, Thorndike – vztah stimul – reakce) * snahy o přesná měření edukačního procesu – vstupů a výstupů (testy) * typický výzkum pedagogických otázek z pozice behaviorální psychologie – rozpracovala exaktní výzkumný aparát (výzkumné metody a techniky) * význam empirické psychologie – i v současnosti v pedagogice sportu, např. výzkumy motorického učení Empirická pedagogika sportu •VYCHÁZÍ: * ze snahy přenést do pedagogiky metodologii přírodních věd * z kritiky normativní a duchovědné koncepce (nedostatečná racionalita) * z odmítnutí hodnotících soudů, edukačních požadavků (norem) a etických kritérií •ZÁKLAD: * poznání pedagogické technologie, informace o objektu zvaném „sportovní edukace“ * podstata zkoumaného objektu se odhaluje na základě hypotéz a jejich ověřování * dosahované výsledky se stávají východiskem pedagogických prognóz Empirická pedagogika sportu * rozvoj empirické pedagogiky sportu – konec 20. století * podstata = výzkum sportovněedukačního procesu * výzkumná témata, např.: motivace v TV komunikace v TV a sportu mládeže didaktické znalosti učitele TV reflexe a sebereflexe učitele TV metody a styly učení a výuky v TV komplexní aktivity sportovního pedagoga a vychovávaného a jejich vzájemný vztah Empirická pedagogika sportu * rozvoj empirické vědy = fundovaná metodologie * metodologie pedagogiky sportu vychází z: - z metodologie kinantropologie - z metodologie věd o sportu - z metodologie pedagogiky - z metodologie sociálních věd * HENDL, J.Přehled statistických metod. Praha : Portál, 2004. * HENDL, J. Kvalitativní výzkum. Praha : Portál, 2016. Empirická pedagogika sportu •význam širší orientace výzkumu – •metodologie věd o sportu, např. SRN: * pracovní pole, studijní obor a vědecká orientace vědy o sportu (Haag 1996) * teoretické a praktické informační zdroje ve vědě o sportu (Haag; Hein 1990) * výzkumné metody a techniky, plánování výzkumu a získávání údajů ve vědě o sportu (Strauß; Haag 1994) * statistická a hermeneutická analýza dat ve vědě o sportu (Strauß; Haag; Kolb 1999) * oblasti teorie a výzkumná témata ve vědě o sportu (Haag; Strauß 2003) Empirická pedagogika sportu •Kritika empirického přístupu: * chybějící teoretická orientace výzkumné praxe * redukcionismus (opomíjení otázek edukačních cílů, zjednodušování komplexních pedagogických problémů) * nedostatek odpovědnosti (cíl = vždy člověk) * deterministické pojímání edukace (vychovávaný jako předmět technické manipulace) * nedostatečný zřetel k sociálním podmínkám Empirická pedagogika sportu •REAKCE NA KRITIKU = •zdůraznění specifik ve výzkumu sportovní edukace •= respektování bázových principů vycházejících •z normativní pedagogiky sportu (Prohl 2006): 1.odpovědnost k praxi = kritické východisko sportovněpedagogického výzkumu 2.povinnosti k vlastnímu předmětu sportovněpedagogického výzkumu = respektování etických a antropologických východisek v sociálním výzkumu 3.svoboda výběru výzkumných metod = možnost adaptace výzkumných postupů •ROZVOJ tzv. kritické pedagogiky sportu: * integrace empirických a normativních přístupů * rozvoj humanisticky orientované sportovní edukace Kritická pedagogika sportu Pedagogika sportu normativní (duchovědná, klasická) empirická (výzkumná) ÚKOLY směřování sportovní edukace – jaká by měla být? výzkum procesů sportovní edukace – jaká je? VÝSLEDKY stanovení hodnot a norem – to, co by mělo být vyhodnocování výzkumů – to, co existuje PROPOJENÍ hodnot kritická pedagogika sportu faktů