Tělní tekutiny Mgr. Romana Klášterecká, Ph.D. Množství a složení tělních tekutin •Hlavní součástí vnitřního prostředí organismu tvoří voda. •Celková tělesná voda CTV představuje 60% tělesné hmotnosti u muže, 50% u ženy. •Kojenec 75% tělesné hmotnosti. • CTV •Voda je uložena v několika oddílech(kompartmenty): •V buňkách (intracelulární tekutina – ICT) tvoří 40% tělesné hmotnosti •Mimo buňky (extracelulární tekutina – ECT), tvoří 20% tělesné hmotnosti (tkáňový mok, krevní plazma) •Transcelulární tekutina Složení tělních tekutin Ionty ECT (mmol/l) ICT (mmol/l) Na+ 138 - 148 10 K+ 4 - 5 140 – 160 Cl- 103 2 – 4 HCO3- 28,3 10 Ca2+ 2,25 – 2,75 0,0001 Tělesné tekutiny •Krev – proudí v uzavřené cévní soustavě •Tkáňový mok –udržuje vnitřní prostředí (buňky) •Lymfa – tekutina, jež vzniká z tkáňového moku (podobá se plazmě, obsahuje 99% lymfocytů a nepatrné množství erytrocytů a eozinofilů) Krev •Krev je nejcennější tekutinou - nedá se vyrobit, nikde v přírodě se nedá načerpat, nikde se nedá koupit. Člověk člověku může krev pouze darovat. Je tekutou lidskou tkání, průměrně velký dospělý člověk má kolem 5,5 litru krve (nebo asi 1/13 své hmotnosti). • Krev •7 – 9% tělesné hmotnosti •U mužů více – rozdíl vzniká v pubertě, kdy se u mužů testosteron stimuluje erytropoezu. •Má to biologický význam – testosteron stimuluje i rozvoj svalové tkáně,svalová tkáň má větší nároky na dodávky kyslíku a energetických látek, proto je zapotřebí, aby muži měli ↑krve s ↑obsahem erytrocytů. •Denně se obnoví 50ml krve Vlastnosti krve • Při popisování vlastností krve je vhodné držet se několika "pohledů": •1) pohled fyzikální •2) pohled chemický •3) pohled biologický Fyzikální •1) pohled fyzikální: •krev je tekutina, má červenou barvu, chuť má mírně nasládlou, je těžší než voda, je mírně zásaditá. Náhlá ztráta 1,5 l krve je životu nebezpečná, ale pomalou ztrátu až 2,5 l (téměř 1/2 celkového množství) mohou lidé přežít. • Chemické •2) pohled chemický: • obsahuje několik hlavních složek chemických látek •anorganické: nejvíce je vody, určité množství solí. •organické: plazmatické bílkoviny, cukry, tuky, vitaminy a obranné látky. Biologické •3) pohled biologický: v krevní plasmě se volně vznášejí 3 krevní součástky •Trombocyty či krevní destičky (řádově statisíce v 1 ml. •Erytrocyty či červené krvinky (řádově miliony v 1 ml), •Leukocyty či bílé krvinky (řádově tisíce v 1 ml), • Krevní oběh •Krev plní svoji úlohu jen tehdy, pokud se v organismu pohybuje •Pohyb krve se uskutečňuje dutým systémem srdce a cév (endotel) •Malý krevní oběh – okysličení krve •Velký krevní oběh – rozvod krve do tkání Krevní oběh Složení krve • • •Plazma (asi 55% celk. objemu krve) •Buněčné součásti (45%) http://yoohoo.euweb.cz/cantor2004/aktual/aktual8-07/img0/krev14.jpg http://yoohoo.euweb.cz/cantor2004/aktual/aktual8-07/img0/krev26.jpg Plazma •50-55% objemu krve •Extracelulární světle žlutá, průhledná, lehce zkalená tekutina, ve které se pohybují krevní buňky (červené a bílé krvinky a krevní destičky – za patologických stavů i jiné typy buněk) •Získá se stáčením nesrážlivé krve Plazma •Za určitých okolností může plazma být: •Lehce zkalená chylózní (tuky) •Žlutě zabarvená ikterická (hyperbilirubinémie) •Červeně zbarvená hemolytická (rozpad erytrocytů) Plazma •Obsahuje: • •Voda 92% •Bílkoviny 7% •Zbylé látky (anorganické a organické) 1% Plazma •Anorganické látky a)Kationty •Na+, K+ rovnovážný stav mezi nitro a mimobuněčnou tekutinou •Ca2+ , Mg2+ srážení krve, obranné reakce, nervová soustava •Fe2+, Cu2+, Co2+ krvetvorba, funkce enzymů Plazma •Anorganické látky •b) Anionty •Cl-, Br-, J -, fosfáty, uhličitany, sírany • •c) Plyny •O2 , CO2 , N2 Plazma •Organické látky •Bílkoviny: • - albuminy –osmotický tlak krve • - globuliny – funkce přenašečů, obranné pochody • - fibrinogen – srážení krve • - faktory krevního srážení (glykoproteiny) • Plazma •Organické látky •Sacharidy a lipidy • cukry – k získání energie • lipidy – energetická rezerva, membrány •Látky tvořící se při metabolismu bílkovin • bilirubin, močovina, acetonové látky, laktát •Látky nezbytné ve stopovém množství pro vývoj a funkci orgánů (vitamíny, hormony) • Buněčné součásti krve •Červené krvinky (erytrocyty) • erythros= červený, kýtos = buňka •Bílé krvinky (leukocyty) • leukos = bílý, kýtos = buňka •Krevní destičky (trombocyty) • thrombos = sedlina, sraženina Funkce krvinek • •Erytrocyty – přenášení O2 a CO2 • - udržování stálého pH krve •Leukocyty – účastní se obranných a metabolických pochodů v organismu •Trombocyty – zástava krvácení a regenerace cév • Erytrocyty •Bezjaderné neúplné buňky bikonkávního tvaru •Jedinou morfologicky odlišitelnou buněčnou strukturou je cytoplazmatická membrána a cytoskelet •Vnitřek erytrocytu vyplněn hemoglobinem •( 95% sušiny) Erytrocyty •přizpůsobené transportu dýchacích plynů •bezjaderné, bikonkávní (velký povrch => zvětšená plocha pro difuzi O2), bez organel • •muži: 4,3 - 5,3 mil./1 µl , ženy: 3,8 - 4,8 mil./1 µl • •rozměry - normocyty: •průměr: 7,5 µm, •tloušťka: 2,6 µm •uprostřed: 0,6 µm •délka života: 120 dnů • • Hlavní funkce: transport kyslíku a oxidu uhličitého mezi plícemi a tkáněmi. • Vznikají v krvetvorných tkáních, odumírají ve slezině. • Erytrocyty •Rozměry: •7,2 ± 0,5μm = normocyty •↓ 6,7 μm = mikrocyty •↑ 7,7 μm = makrocyty •↑ 9 μm = megalocyty http://blacksunreview.files.wordpress.com/2008/08/red-blood-cells.jpg Anizocytóza •Označuje výskyt erytrocytů o různém průměru •Mluvíme o: •Fyziologické a. - kdy i u zdravých jedinců se vyskytuje určité množství erytrocytů o menším průměru než mají normocyty •Patologická a. – kdy je převaha erytrocytů větších nebo menších než je normocyt •Perniciózní anemie – z nedostatku vit. B₁₂ →veliké erytrocyty – megalocyty. •Sideropenická anemie – z nedostatku Fe⁺⁺→ převaha mikrocytů. • http://green-canyon.com/wp-content/uploads/2011/08/red_blood_cells.jpg Price – Jones křivka •Vyjádření vztahu mezi počtem erytrocytů určitého průměru a daným průměrem erytrocytu. •Spolehlivé posouzení erytrocytů. Erytrocyty •60% tvoří H₂0 •40% sušina – pevné látky • 95% Hb • 5% skelet •Při poruše membrány zbude skelet, Hb se vyplaví •Skelet obsahuje kontaktilní proteiny, které odpovídají za bikonkávní tvar •120 dní bikonkávnost – tj. délka života ery. http://green-canyon.com/wp-content/uploads/2011/08/red_blood_cells.jpg Erytrocyty •Membránu červených krvinek představuje typická lipidová dvouvrstva se zanořenými či pouze periferními bílkovinami. •Hlavní bílkoviny jsou: •Spektrin (membránový skelet) •Kapnoforin (kanál pro anionty •Ankyrin •Aktin Hemoglobin •Základní látka pro přenos krevních plynů. •Syntetizován v nezralých buňkách červené řady od začátku po retikulocyt •Chemicky se skládá z protoporfyrinu, který váže železo – tím vzniká HEM a z globinu(bílkovina). http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRDOVhWKk5dm9BXq5ayIInaXhzF6hwv5vHZtCyIgDyZwmKfp4zZWCtFtgM http://www.chm.bris.ac.uk/webprojects2001/hoyle/Deoxy_6.gif Hemoglobin •Jednotlivé druhy hemoglobinů se liší v globinových řetězcích • Jednotlivé typy řetězců se liší sekvencí aminokyselin, jichž je v každém řetězci okolo 140. •Molekula hemoglobinu vykazuje navíc.tzv. kvartérní strukturu, jedná se o tertrametr vytvořený vždy ze dvou dvojic různých polypeptidů, značených a, b, g, d • • Hemoglobin •Podle přítomnosti jednotlivých řetězců v konkrétní molekule pak hovoříme o hemoglobinu adultním (HbA – 2 řetězce a, 2b), hemoglobinu fetálním (HbF – 2 řetězce a, 2 g), o řadě variant embryonálních hemoglobinů. •Tyto hemoglobiny se významně odlišují afinitou k molekulám kyslíku, tedy schopností ho vázat a dále ho uvolňovat ve tkáních. • Hemoglobin •Ontogenetický význam: •Intrauterinně HbF - afinita vázat kyslík je vyšší, a proto se erytrocyty plně sytí kyslíkem, po porodu nahrazen během prvního roku HbA, který snadněji uvolňuje kyslík ve tkáních •(výměna po narození spojena s rozpadem erytrocytů – novorozenecká žloutenka) • • Leukocyty A) A)Polymorfonukleární B) B)Mononukleární Leukocyty •A) Polymorfonukleární • polys = mnohý, morfé = tvar, nucleus=jádro • polynukleáry, granulocyty • obsahují lysozómy a sekreční granula, dle jejich barvitelnosti: • neutrofilní / eozinofilní / bazofilní • Leukocyty •A) Polynukleáry – granulocyty •neutrofilní – pohlcují a ničí bakterie •eozinofilní – (eozín –druh červeného barviva) –narušují větší parazity a účastní se zánětlivých reakcí •bazofilní – (báze-zásada, barvivo zásadité povahy) –uvolňují ze sekrečních granulí histamin a serotonin Leukocyty •NEUTROFILNÍ LEUKOCYTY- nejpočetnější druh leukocytů u dospělého člověka. V cytoplazmě těchto mikrofágů jsou přítomny různé enzymy, které mají schopnost narušovat bakteriální či jiné struktury a ničit je. Součást nespecifického obranného systému jako mikrofágy. Schopnost pohlcovat cizorodé částice.Mladé formy mají jádro segmentované – tyčka, se stářím se počet segmentů zvyšuje. http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR97iCtmkXb6VFD3Vf6KSlYK4L7UGxjZj3-2EyUwHfTge3JcaGX8kZi7Gc_ http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRYqiGbJL7LgtoP5B6TUbFzY7zbwt49Cf3CsFV__C7Kuy3mH731K1Esvg http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcROfXFkSm6Z7WHLBa68zl5cO_tzri--jaenLh0cJ7Tm_sYqEr-q0eH756s http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR97iCtmkXb6VFD3Vf6KSlYK4L7UGxjZj3-2EyUwHfTge3JcaGX8kZi7Gc_ Leukocyty •EOZINOFILNÍ LEUKOCYTY – účast při alergických , autoimunitních a parazitárních onemocněních a při rekonvalescenci. Schopnost pohltit komplex alergen – protilátka a tím jej likvidují •BAZOFILNÍ LEUKOCYTY – účast při alergických reakcích, srážení krve a při agregaci trombocytů. • Produkují heparin a histamin = heparinocyty • http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcR97iCtmkXb6VFD3Vf6KSlYK4L7UGxjZj3-2EyUwHfTge3JcaGX8kZi7Gc_ http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRYqiGbJL7LgtoP5B6TUbFzY7zbwt49Cf3CsFV__C7Kuy3mH731K1Esvg Leukocyty A) A)Polymorfonukleární B) B)Mononukleární • Leukocyty •B) Mononukleární •monos – jediný • •Buňky s nečleněným jádrem při pozorování mikroskopem při malém zvětšení • Leukocyty •B) Mononukleární • •Lymfocyty – zajišťují imunitní odpověď organismu •Monocyty – jádro nepravidelně členěné, v tkáních se transformují v makrofágy •Plazmatické buňky Leukocyty •Monocyty – žijí velmi dlouho, i několik let. V krvi cirkulují ještě jako nezralé buňky, které pak vycestují do tkání a tam dozrávají v makrofágy. Mají největší fagocytární aktivitu. Jsou prekurzorem tkáňových makrofágů a společně tvoří monocyto-makrofágový systém. Jejich fagocytární aktivita je vyšší než u mikrofágů. •Důležitou úlohu při imunitním látkové obraně, na svém povrchu umí vystavit bakteriální antigen a takto zpracovaný ho předložit lymfocytům(antigen předkládající buňka). To vede k dalšímu rozvoji imunitních reakcí. http://t1.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS8YZbVuaHIaUM9LHvXfelYu6QzM9rJw6yFvUKs_Dyox7F51XLw6HmBTA Lymfocyty •Lymfocyty – migrují do lymfatických orgánů a vracejí se zpět do krve. Jsou nositeli specifických obranných vlastností krve. •Dělí se podle významu a funkcí v imunitních reakcích na lymfocyty typu T,B a NK. •Po získání imunokompetence cirkulují v krvi a po vycestování z krve do tkání se opět do krve vracejí. •Kontinuálně recirkulují mezi krví a lymfou. •Nedostatek – lymfopenie •Zvýšení počtu – lymfocytóza • Lymfocyty •T-lymfocyty – jsou odvozeny od thymu, zabezpečují tzv. specifickou buněčnou imunitu a stimulují aktivaci B lymfocytů • B – lymfocyty – od burza Fabricii, lymfoidní útvar u ptáků – byly zde poprvé identifikovány. Mění se v imunocyty (plazmatické buňky), produkují protilátky = humorální specifická imunita. • Mají schopnost blastické transformace (znovu se dělit) • Leukocyty - funkce •Obsahují velké množství antimikrobiálních enzymů. Procesem diapedeze (prostupování endotelovými buňkami kapilár) mohou leukocyty opouštět krevní řečiště, putovat tkání, např. k ložisku infekce(hlavně neutrofilní gr.) Takto vystupují i basofily a mění se v žírné buňky. •Schopnost fagocytózy patří mezi nespecifické buněčné imunitní reakce Mononukleární fagocytární systém (MFS) •Tkáňové makrofágy (histiocyty) •Krevní monocyty a jejich prekurzory v kostní dřeni • •Společnou vlastností je aktivní fagocytóza, pinocytóza a schopnost pevně adherovat na povrchy •Fagocytózou odstraňují mikroorganismy a cizorodé částice Trombocyty • •Neúplné bezjaderné buňky • •Účastní se fyziologických dějů zejména při srážení krve Fyziologické funkce krve •Přivádí tkáním živiny, kyslík, odvádí CO2 a pomáhá udržet stálé pH vnitřního prostředí •Odvádí odpadní produkty metabolismu •Přenáší hormony, vitamíny, minerály •Zajišťuje obranné mechanismy •Podílí se na udržování tělesné teploty •Udržuje tekutost krve Vlastnosti krve •Vysoce specializovaná tělesná tekutina proudící uzavřeným cévním systémem •Důležitý spojovací a transportní systém •Zajišťuje nepřetržitou výmenu látek mezi buňkami •Pomáhá udržovat stálost vnitřního prostředí •Tekutý orgán (část buněčná a tekutá) •Má většinou červenou barvu Některé charakteristiky krve •Na každý kg hmotnosti je v lidském těle 70-75 ml krve (děti 80-85 ml) •Z celkové hmotnosti těla krev 7-8% (1/13) •Dospělý člověk = 5 l krve (55-60% plasmy) •Muži v poměru ke své hmotnosti mají o 5% červených krvinek více než ženy Měrná hmotnost krve •Závisí na • - počtu erytrocytů • - množství hemoglobinu • - množství krevních bílkovin •Krev: 1054 – 1060 •Plazma: 1024 – 1028 •(klesá při anémii, stoupá při polyglobulii) Viskozita (vazkost) krve •Fyziologické hodnoty: 1,5-2,5 mPa.s •Změny viskozity mohou vážně narušit krevní oběh •Viskozita stoupá, když se zvyšuje počet krevních buněk, teplota nebo množství bílkovin v plazmě Krev •Nativní (srážlivá)– bez antikoagulačních přísad, aktivují se v ní za normálních okolností srážecí procesy a dochází ke krevnímu srážení •Nesrážlivá – s antikoagulačními přísadami • (na bázi citrátové – vyvazuje Ca2+ , EDTA – vyvazuje Ca2+ , heparinu –tvoří komplex s antitrombinem a trombinem) Krev – dle místa odběru •Kapilární (lanceta, kapilára nebo speciální nádobka) •Žilní (vakuový nebo pístový uzavřený systém) •Arteriální (kanyla) Patofyziologie krve • (1) nedostatek krevních elementů (cytopenie) • anemie, leukopenie, trombocytopenie, lymfopenie • pancytopenie •(2) nadbytek krevních elementů •hematologické malignity •myeloproliferatívní onemocnění, myelodysplastický syndróm • reaktivní stavy •(3) poruchy krevního srážení • krvácivé stavy (vrozené, získáné) • trombotické a trombofilní stavy Krvetvorba •Krvetvorba je nesmírně komplikovaný, komplexně řízený a dodnes ne dobře prozkoumaný proces (Ketley a Newland 1997) •Krvetvorba představuje proces tvorby krvinek v krvetvorných orgánech • 2 fáze krvetvorby člověka •Prenatální (předporodní) • zárodečná – embryonální (položeny základy tkání a orgánů) • fetální – plodová (pokračuje vývoj orgánů až do porodu) •Postnatální (poporodní) • Prenatální krvetvorba •Krvetvorba v období zárodečného života •Začíná již ve velmi raném těhotenství •Dělí se na 3 období: -Mezoblastové -Hepatolienální -Medulární (dřeňové) • Hemopoéza 1.jpg Postnatální krvetvorba •Za normálních okolností probíhá krvetvorba po narození jen v kostní dřeni. • Ta je zdrojem všech druhů krvinek v cirkulující krvi. • Část lymfocytů se tvoří i po narození v lymfatické tkáni, monocyty a makrofágy i v jiných tkáních organismu. • Vývoj a diferenciace krvinek Místa tvorby krevních buněk v dospělosti •Lymfocyty: • •Lymfatické uzliny •Jiné orgány s lymfatickou tkání (slezina, brzlík) •Kostní dřeň • Místa tvorby krevních buněk v dospělosti •Monocyty: • •Kostní dřeň •Lymfoidní tkáň • Místa tvorby krevních buněk v dospělosti •Trombocyty: • •Kostní dřeň •Plíce (malá část) • Místa tvorby krevních buněk v dospělosti •Granulocyty: • •Kostní dřeň • Vývoj krevních buněk •Probíhá v KD od kmenových buněk přes buňky progenitorové, až po velmi diferencované buňky, které se účastní transportu kyslíku (erytrocyty), procesů srážení krve (trombocyty) a obranyschopnosti organizmu (lymfocyty, monocyty, granulocyty). • Kmenová buňka krvetvorby •Výchozí buňkou všech krvinek je buňka mezenchymu, ta se diferencuje v retikulární buňku a ta se stává základem nosného systému pro krvinky. •Mění se v hemocytoblast, který se stává v zárodečném období kmenovou buňkou Kmenová buňka krvetvorby •Během života probíhá v řadě tkání i v KD neustálá obnova již opotřebovaných buněk. •V KD se uplatňuje stálá proliferační aktivita nediferencované kmenové buňky •Rozsáhlý proces obnovy buněk KD závisí na početně malé populaci hemopoetických kmenových buněk (HSC). • Pluripotentní kmenová buňka •Primitivní krvetvorné buňky, jejichž proliferace a diferenciace vede k dlouhodobé repopulaci lidské krvetvorby se označují SRC-SCID (Severe Combined Immune Deficiency) Repopulating Cell: •Nesou antigen CD34 •Postrádají znaky specifické pro jednotlivé krevní řady –CD38. Pluripotentní kmenová buňka •Imunofenotypisace umožňuje tyto buňky stanovovat a současně i izolovat ze vzorku kostní dřeně. •Z kmenové pluripotentní buňky vznikají v průběhu několika prvních dělení první bb., které jsou schopny se množit in vitro a dát vznik dlohodobé kultuře krvetvorných buněk: Pluripotentní kmenová buňka • •Tzv. LTC-IC (Long Term Culture – Initiating Cell) • •Dalšími děleními a diferenciací vznikají z těchto buněk progenitorové buňky Buněčné typy nezralé hemopoézy 4.jpg Kmenová buňka krvetvorby •Kmenové buňky (CFU-S) jsou přítomny: •V kostní dřeni (asi na 1000 jaderných bb. připadá 1 kmenová buňka) •Ve slezině, játrech a lymf. uzlinách (málo) •V obvodové krvi (na 20 000 bb. bílé řady připadá 1 kmenová buňka) • Kmenová buňka krvetvorby •Je schopna dlouhodobé obnovy krvetvorby, má 2 základní vlastnosti: • •Schopnost sebeobnovy •Schopnost diferencovat se do dalších typů buněk krvetvorby • Hemopoéza •Vzhledem k tomu, že bílá složka má několik konečných stádií krvinek, není její vývojová řada jednotná. Rozlišujeme: • •myelopoézu (granulomonocytovou, červenou a megakaryocytovou řadu) •lymfopoézu • C:\Documents and Settings\uzivatel\Plocha\prednasky skeny\6.jpg Erytropoéza •proces tvorby a vývoje červené krvinky v červené (erytroidní) vývojové řadě •Z nediferencovaných kmenových buněk se nejdříve tvoří prekurzory obsahující jádro •Vypuzením nebo fragmentací jádra vznikají retikulocyty •Ty během 48 hodin vyzrávají na erytrocyty Vývojová línie erytrocytů •Proerytroblast •Basofilní erytroblast •Polychromatofilní erytroblast •Ortochromní erytroblast •Retikulocyt •Erytrocyt • C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\Pronormoblast.jpg C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\Normoblasty\nmbl11.jpg C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\Normoblasty\nmbl3.jpg C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\erytroblastosa\3.jpg Erytropoéza 10.jpg Erytropoéza •Funkcí červené krvetvorby je zajistit tvorbu erytrocytů. Při normální erytropoéze se tvoří tolik erytrocytů, kolik jich organismus potřebuje. •Erytropoéza je regulována zpětnou vazbou (tlumena vzestupem ery nad normu, stimulována poklesem ery), ovlivněna i déle trvající hypoxií. Erytropoéza •Řízení červené krvetvorby se děje hlavně pomocí cirkulujícího hormonu glykoproteinové povahy – erytropoetinu. •EPO podněcuje diferenciaci určitých kmenových buněk (BFU-E a CFU-E) v erytroblasty Megakaryopoéza •Krevní destičky, trombocyty, nejsou buňkami, pouze fragmenty cytoplasmy obrovských buněk, megakaryocytů. Megakaryocyty se nacházejí v kostní dřeni. Vznikly z prekurzorové buňky, která se nazývá megakaryoblast. Trombopoeza •Trombopoeza je komplexní děj zahrnující aktivitu cytokinů, jako jsou trombopoetin (TPO), erytropoetin, stem cell faktor, IL-3, IL-6. Nitrobuněčně je pak trombopoeza ovlivňována signální drahou JAK2/STAT5. Klíčovým krokem procesu trombopoezy je interakce TPO s jeho receptorem (Mpl), který je produktem protoonkogenu c-Mpl. Molekuly, které jsou schopny vazby na receptor Mpl, stimulují trombopoezu a někdy nespecificky celou hematopoezu. Vývojová línie trombocytů •megakaryoblast •promegakaryocyt •megakaryocyt •trombocyt C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\trombo a mgk\mgk2.jpg C:\Program Files\QuickPHOTO CAMERA 2.3\Snimky\trombo a mgk\trombo perif3.jpg Vývojová línie granulocytů •Myeloblast •Promyleocyt •Myelocyt(eozinofilní,bazofilní,neutrofilní) •Metamyelocyt(eozinof,bazof.,neutrofilní) •Tyčky (eozinofilní,bazofilní,neutrofilní) •Segment(eozinofil,bazofil,neutrofil) • C:\Documents and Settings\Administrator\Plocha\myeloblast1.jpg C:\Documents and Settings\Administrator\Plocha\promyelo2.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\my1.jpg C:\Documents and Settings\Administrator\Plocha\mmy3.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\tyc3.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\neu.seg.7.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\eos1.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\bas1.jpg Vývojová línie monocytů(makrofágů) •Monoblast •Promonocyt •Monocyt • C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\mono3.jpg Lymfopoéza •Lymfocyty se tvoří z •mateřských lymfoidních kmenových •buněk, •které dávají vznik lymfocytům,ale i jiným •elementům,jež jsou součástí např.podpůrných •tkáni. (Cooper,1987) Lymfatické tkáně •Primární lymfatická tkáň •Kostní dřeň –v ní se vytváří progenitorové lymfoidní buňky,které v ní buď dále vyzrávají a dávají vznik B-lymfocytům,nebo jako prothymocyty přestupují z kostní dřeně prostředníctvím cirkulace krve do thymu •Thymus –tady prothymocyty zrají v T-lymfocyty,ze všech prothymocytu jenom 1-2% bb dozráva na T lymfocyty,ostatní bb se likvidují apoptózou •Sekundární lymfatická tkáň •Do ní přecházejí z KD a thymu B a T lymfocyty a NK buňky Lymfopoéza •Buňky opouštějí primání lymfatické orgány krevní cestou a osídlují tzv.sekundární lymfatické orgány, v nichž se lymfocyty setkávají s antigeny,během svého pobytu ve dřeni a thymu ziskávají B a T lymfocyty panel membránových antigénu. •K největší tvorbě ly dochází během prvních měsíců života • Sekundární lymfatické orgány – LU,slezina,lymfatické tkáně ve sliznicích(MALT – MUCOSE Assosciated lymphoid Tissue),tonzily Vývojové stádia B a T lymfocytů v kostní dřeni •Pre-Pre B-lymfocyty •Pre-B lymfocyty •Časný B lymfocyty •Intermediární –B lymfocyty •Zralý- B lymfocyty Během svého vývoje procházejí B-lymfocyty několika stádii,přechod v jednotlivá vývojová stádia je spojen s masívním úhynem nespotřebovaných buněk. C:\Documents and Settings\Administrator\Plocha\lymfobl2.jpg C:\Documents and Settings\Administrator\Plocha\prolymfocyt5.jpg C:\Documents and Settings\šáchová\Plocha\lymfo2.jpg Děkuji za pozornost… • • • • • • •