sportu
.    r ,   . , ,   \P skutečné se s ním nezto-
Mtrojektovatm regulace - jedinec přijímá hodnotu chovám, *e ^ ^ může myslet> že
tožňuje nebo je nepřijímá pro jeho vlastní hodnotu. sPort°Ve^oVání, skutečně ho však trénink navíc zlepšuje sportovní výkony a cení si takového c ^        forma motivace nepřijímá jako prostředek, který by jemu osobně mohl P°r^i<^ladné motivy (Koestner je považována za jednu z nej složitějších, neboť obsahuje pro        itivní, tak negativní a Losier, 2002). Jedinec může mít vůči určitému chovám   feává (Deci a Ryan, 2000). pocity, a v důsledku toho cítit vinu nebo hanbu, když je zane       inku naVíc a zároveň Sportovci mohou mít pozitivní pocity ve vztahu k ziskůmi        trénink navíc přinesl negativní pocity ve vztahu k úsilí, které je zapotřebí vyna oZ^ohoU rozhodnout trénink zisky i jim osobně. V důsledku těchto konfliktních V°aWf {
navíc nepodstoupit, budou mít ale pocity viny, že to ne e ^utečně přijímají hodnotu •   Rozpoznaná regulace - proces, jehož prostřednictvím i « ochotněji takové chování určitého chování. To často vede k tomu, že si lide da e °    2000). Člověk může být • osvojují, protože si váží zisků, které jim přináší (Deci 'g ziskj který to následně
např. motivovaný chodit na trénink denně, protože   ^ motivaCe, protože k tomuto přinese jeho výkonům. Jde i nadále o jistou formu ^ne)sl ^    nikoli pro čirou radost chování i nadále dochází z vnějších důvodů, tj. zleps^   se^eur£en{ na konci této škály, z takového chování. Tato forma vnější regulace je b íz   s       ^tovat (Chatzisarantis a je v pozitivní korelaci s budoucími záměry v tomto chova p
a kol., 2005). v.vírY1 _t:vřire Kfeien že jsou hodnoty
.   mte^anä relace - nevíce zvnitřnéná fonna ^ ^ rolí, k J
daného chování povazovány -^^e£^*e nat0Hk zvni.řněno, že se člověk v životě zastává (Ryan a Deci, 2000). loto cnuvam J
integruje a koreluje s dalšími osobními hodnotami a přesvědčeními a tvorí součást identity člověka (Ryan a Deci, 2000). Přestože je toto chování plně integrovane, je stale motivováno zvnějšku, protože k tomuto chování i nadále dochází kvůli dosažení cíle, který je „osobně důležitý jako oceňovaný výsledek" (Deci a kol., 1991: 330), a nikoli pro čirou radost z účasti.
Vnitrní motivace je motivace něco dělat pro činnost samu, bez vnějších odměn (Biddle aMutrie, 2001).
Provedené studie naznačují, že čím více sebeurčená je motivace člověka, tím pozitivnější jSOU jeho vyšle y Deci a Ryan, 2000) a tím kvalitnější jsou jeho sportovní zážitky a sportovní posoje (PdleUer a kol., 1995). Pelletier a kolegové (2001) např zjistili že ve sportu je sebeurcovana motivace na začátku ^in„~ *■     • "  fJiMUi, ze ve sponu
Uícú poznej,, Wracin Zľ^mul^T ' ^ ^ Setrvání u ní o 10 a 22 u házenkářek. Výsledky ukázalv že tv kľ ľ ľ/t       VZt3h m6ZÍ motivad a odpadlictvím
vnitrní motivace, ale vyšší n^u^SS^TT^ ^ nÍŽŠÍ mírU
Monvy Mko ,BV(Jjit si a      t   ° ™n   hracky; kter, u házen, I
,sou opakovaní nalézány jak„ hlľ 'baV" Se a hrát kvůli výzvám ut J.. .....
o ŕečei