tritia sportu jsou spojeny s příjeninV :h   aro trénink drilem, tj. cení si /isk, , ymi Pocity a » a
. kogn'tívrwho hodnocení
^o-nitívního hodnocení (Cognitive Evalu f
(| Fokud sociální faktory nebo faktory prostředí      ™l»      ' autonomie a spřízně ^ologických potřeb, vede to ke snížení *^^£^*^l*Z>
a není výsledkem řízeni vnějšími faktory (např rodi*   \T       Vam z vlastní tajeni kompetence se týká pocitů, že je ^ * a dosahovat v něm zamýšlených výsledků ^       chování usk^čnit
,  ^níspřízněnosti je potreba člověka cítit, že ho druzí (napr. spoluhráči) přijímán a mI't vztahy, které ho podporuji (Reis a kol, 2000). ť"junaji,
Optimální motivace nastává, když jsou tyto psychologické potřeby sportovce uspokojeny. Deci a Ryan (1991) v rámci teorie sebeurčení např. prohlašovali, že kompetence bez autonomie vede k tomu, že jedinec sice věří, že může úkol splnit, ale účastní se z vnějších příčin, ľ důsledku toho s daným chováním přestane, jakmile je vnější příčina odstraněna. Toto chování neodráží skutečně vnitřní motivaci a zdá se, že pokud má být sportovec opravdu motivován vnitrné, musí být uspokojena jak potřeba kompetence, tak autonomie.
Shrnutí
této části jsme hovořili o teorii sebeurčení, podle níž motivace existuje na kontinuu, a zjistili jsme, že je možné být motivován k účasti na nějaké činnosti z řady důvodů. 0^ dobné jako byly různé typy výkonové motivace adaptivnější než jiné (např. onentace m ÚH platí také, že sebeurčenější formy motivace jsou adaptivnější jak co do chován^ Pivních výsledků. Podle teorie kognitivního hodnocení je pro vnitrní motiva J % uspokojeny psychologické potřeby; to dává 'Jf^ a tím
Zlt0st smýšlet se nad tím, jak upravit prostředí, aby byly tyto potreby P Povzbuzovat sebeurčenou motivaci.